Myslím, že táto politika plánovania v distribúcii národného dôchodku je nutná najmä v ľudovo-demokratickom režime. Napríklad vidíme, že určitými neporiadkami v distribúcii, v obchode, sa práve umožnilo jednej kategórii obyvateľstva získavať veľké, neúmerné majetky. Prejednávaná osnova, takzvaná milionárska, zdaňuje nielen veľké majetky, ale zdaňuje aj veľké zisky za posledné dva roky, a myslím, že to je to spravodlivé, a to je moment, ktorý je treba v celých týchto osnovách vyzdvihnúť, lebo títo novodobí milionári narobili nesporne veľa zlej krvi medzi naším pracujúcim ľudom. A preto je veľmi správne, že sa majetková podstata zväčšená o tristotisíc korún za posledné dva roky konfiškuje. Toto pochopí iste každý náš pracujúci človek.

Ja by som, vážené panie a páni, ešte chcel zdôrazniť jednu vec, že po tom všetkom, čo sa odohralo okolo milionárskej dávky, dnes tu môžeme veľmi jasne a konkrétne dokázať, že stanovisko naše, ktoré sme zastávali od začiatku, že treba zdaniť miliónové majetky, že treba zdaniť vysoké dôchodky a neúmerné prírastky na majetku, bolo od začiatku správne a že keby nebolo obhajcov milionárov, mohli sme s týmito osnovami zákonov byť už hotoví aspoň pred mesiacom. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopredseda Tymeš.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Alois Jaroš.

Poslanec Al. Jaroš: Paní a pánové!

Důvodová zpráva, která vzhledem k zákonu, který má 24 paragrafů a týká se mnoha set druhů zboží, je velmi krátká a v úvodu se jaksi chce zbavit velmi lehce důvodů, proč se daň zavádí a proč je nutná, a svádí ihned nutnost placení příplatků zemědělcům za neúrodu, která byla způsobena suchem. Není a nebude nikdy populární operovati s národním neštěstím, které způsobil nedostatek dešťů, ale mělo býti též uvedeno, že špatným obděláním půdy, když zůstalo přes 120.000 ha neobděláno, je zde hodně vinna špatná organisace hospodářství u nás, že zdá se, bude nedostatek.

Jistě si každý soudný občan naší drahé republiky uvědomí a schválí, že zemědělec musí dostat svou práci zaplacenu, ale je otázka, zda tato daň, která se nazývá daní ze zbytné spotřeby, jakož i daň t. zv. milionářská mohou nahraditi náklady, které se stát zavázal zaplatit zemědělcům. Jsou zbytné ony předměty, kterých občanstvo potřebuje k zachování své životní úrovně? Vždyť v socialistickém státě je žádoucí, aby životní úroveň občana šla výš a výše, a ne aby touto formou byla snižována. Je snad luxusem míti doma prostřený stůl, zdobený vázou a květinami, záclonu, pokrývku na postel, koberec na podlahu, punčochy, stužku, kočárek pro dítě, hračku, klobouky, kartáče, deštníky, zasklená okna a výkladní skříně a pod.? Mám dojem, že je to zde trošku přehnáno. Předložená osnova zavádí vyloženě daň spotřební; dotýká se ve všech bodech věcí, které náš člověk nejvíce potřebuje.

Už za prvé republiky byla přepychová daň, ale musela býti zrušena, protože se v žádné formě nevyplácela. Nevím, zda režie spojená s touto daní nepohltí celý výnos daně, který má činit asi 700 mil. Kčs. Navrhovali jsme v různých bodech zlepšení a zjednodušení, ale byli jsme přehlasováni. Jistě i vláda, když jednala o původním znění navrhované osnovy, měla na mysli jen to, co prakticky podle našeho pojmu je luxusem. Vždyť stále je tendencí vlády a jejich činitelů podporovat intervenčně různé druhy zboží, aby se cena udržela, aby zboží nešlo nahoru, aby každý občan při své skrovné mzdě byl soběstačný v nákupu a mohl si nakoupiti za nízkou cenu vše, co on sám a jeho rodina potřebuje. A najednou se tvoří zákon, který naopak zdražuje cenu předmětů, ale účelu získat úhradu na utrpěné škody nedosáhne a zavádí ve výrobě a v prodeji chaos.

Musím jménem živnostníků a obchodníků konstatovat, že tato osnova - zvaná přepychová - nebyla předložena k projednávání živnostensko-obchodnímu ani průmyslovému ani zásobovacímu výboru, kde by se jistě našlo za účasti řady praktických odborníků jiné řešení. Osnova byla projednávána bez těch, kterých se nejvíce týká - prodávajících a kupujících.

Dám malý příklad, jak se k tomu stavěla a jaký kladný poměr k tomu měla Jednota společenstev zlatníků a klenotníků pro zemi Českou a Moravskoslezskou. Velmi správně uvádí, že uznává potřebu státu ve věci prostředků pro mimořádné náklady. Upozorňuje, že již od r. 1938 se prakticky nové zboží neprodává, nýbrž každý si musí přinést staré zlato na přepracování. Jistě nikdo dnes nedá své zlato k disposici, aby je dostal zpět se 100% daní. To znamená, že obchod a výroba se bude dít na nezákonném podkladě, neboť jde o zboží snadno přenosné. A jelikož to oni velmi vážně myslí, tedy nejen kritisují, ale navrhují řešení, jímž by státní pokladna přišla na své. Uvádějí, že je možno provésti daň u puncování, a to: u zlatého zboží z jednoho gramu daň 20 Kčs, u bílého zlata 40 Kčs, u platinového zboží 75 Kčs a u stříbrného zboží 50 hal.

Podle statistiky o puncování zboží za první pololetí 1947, vydané ředitelstvím puncovní služby, máme v naší republice asi tyto předpoklady: Zlatého zboží se vyrobí 1,800.000 g, tedy při sazbě 20 Kčs za 1 g by byl výnos 36 mil. Kčs. Z bílého zlata 40.000 g, při sazbě 40 Kčs za 1 g by byl výnos 1,600.000 Kčs. U platinového zboží 2.000 g, při sazbě 75 Kčs za 1 g výnos 150.000 Kčs. A u stříbrného zboží 23 mil. g, při sazbě 50 hal. za 1 g by byl výnos 11,500.000 Kčs. Tedy předpokládaný výnos přepychové daně u zboží z drahých kovů by byl 49,250.000 Kčs. Tento způsob by jistě našel ohlas nejen u občanstva, ale i u výrobců a obchodníků s tímto zbožím.

Návrh zákona praví dále v původním znění, že majitel skladu musí zaplatit do 31. 12. 1947 celý sklad. Paní a pánové, jak je možné u některých skladů, jako u zlatníků, kožešníků, kteří mají sklad mnohdy za milion korun, tyto částky zaplatiti, aniž by byla ohrožena existence celého závodu? Žádný obchodník a živnostník nemá takových přebytků na kontě. Kdo mu půjčí na obchod, a když půjčí, co budou státi úroky? Takové sumy snad mají k disposici šmelináři, a ti tímto zákonem v žádném směru postiženi nejsou a nebudou. Kdyby byly příslušné výbory dostaly tuto osnovu k projednávání, jistě by byla doznala hodné zlepšení k svému prospěchu.

Pokud se týká nové 20% daně ze všech druhů likérů, která byla v posledním okamžiku přidána, nevím, zda ministerstvo financí přijalo tento dovětek sympaticky nebo nesympaticky. Je přece známo, že před několika týdny byl již zdaněn výčepní líh 60 Kčs na 1 hektolitrový stupeň. Pan ministr výživy prohlásil v zásobovacím výboru, že stupňovitost piva bude snížena, a to ze 70 na 50 u piva obyčejného a z 80 na 60 u plzeňského. To bude míti za následek, že lidé opět budou chtít silnější nápoje. A myslíte, že snad drahota odradí člověka, který to žádá, od pití? Zde je třeba výchovy a mravních příkladů. Sám jisté v žádné formě nechci a nebudu obhajovat alkoholismus, ale jako praktik vám řeknu - máme příklady z dob okupace - že v domácnostech se bude opět pálit líh na černo a opět vznikne černá živnost, které již bylo odzvoněno, občané budou chodit do privátu, kde není kontroly veřejných orgánů, a stát bude přicházet o daně a obec o dávky.

Jen namátkou jsem vybral některé partie z předložené osnovy, protože mi vzhledem k omezené řečnické lhůtě zbývá velmi málo času; ale to je důsledek toho spěchu - i osnova sama byla terminována do dnešního dne. Říká se ve starém českém přísloví, že práce kvapná málo platná, a my sami již vidíme na zákonech, s kterými byl takový spěch, že se v praxi ukázaly a ukazují jejich nedostatky. A jaké bylo při tomto zákoně nebezpečí z prodlení? Je snad naše státní pokladna na tom tak špatně, že již zítra potřebuje 700 mil. Kčs při předpokládaném 70miliardovém rozpočtu? Je možno získat peníze rychleji, a bude to populárnější. V první řadě je to luxusní státní hospodářství, na což již při projednávání rozpočtové předlohy loňského roku upozornil rozpočtový zpravodaj kol. posl. Firt. A ptám se, co se od té doby stalo? Nyní je nám předkládán rozpočet sice snížený, ale není nikde patrno, že bylo pamatováno na zjednodušení státní administrativy. Za druhé by se mohl s urychlením prováděti zákon č. 31/47 o konfiskátech, kde jde jen o drobné živnosti s domky, kde již občané čekají na nějaký právní pořádek, a peníze určené na obnovu měny by tady byly. Je třeba co nejdříve vyinkasovati peníze za movitý majetek po Němcích, Maďarech a kolaborantech.

A tak se zdá, že pomaličku výnosy pohltí režie úřadů, které to provádějí. S jakou radostí by občanstvo vzalo na vědomí, že se sjednotila ministerstva a povereníctva a že ve správě státních podniků se vše zjednoduší a začne se řádně hospodařit! Namátkou uvádím schodek státních lázní v zemích koruny České, který je vyčíslen částkou 14,333.000 Kčs, i když podle zpráv byly lázně letošního roku dobře navštíveny. Jak se potom žádá na soukromém podnikateli, aby platil daně - a on je platí, což potvrzuje zpráva pana ministra financí, že daňový předpoklad byl překročen - když správa státních lázní musí býti sanována. Nechci při této příležitosti hovořit o znárodněném průmyslu, neboť to zde velmi dobře nastínil pan ministr Laušman ve svém exposé.

Vládě se dává tímto zákonem velké zmocnění. Platnost zákona navrhovatel nijak neohraničil; snad se domnívá, že to bude zákon trvalý, leč příslušný výbor určil platnost tohoto zákona do 31. 12. 1949. Doufám, že tento zákon pozbude tím dnem platnosti a že již nebude potřebí podobných zákonů, které brání pokroku a lepšímu bytí a žití pracujícího lidu, který nechce jíti zpět tam, odkud se dostal za naší prvé i druhé socialistické republiky, a který pevně věří, že podobná opatření, jako nařizuje tato osnova, jsou přechodná, a proto s klidem, jak je to v povaze českého člověka, bere tento prozatímní zákon na vědomí jako nutné zlo s vírou, že tyto poválečné bolesti jsou dočasného rázu a že budeme moci postaviti zdravé hospodářské základy naší drahé a milované republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr. Linczényi. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Linczényi: Panie a páni!

Nikto nepochybuje, že po národnom nešťastí, nesmiernej suchote a z toho vyplývajúcej neúrode sa naše roľníctvo dostalo do katastrofálneho stavu a že potrebovalo rýchlu a výdatnú pomoc, aby za svoju mozoľnatú prácu sa mu nedostalo macošskej odmeny, ktorá by znamenala ožobračenie, zadĺženie, poťažne žitie z podstaty. Je správne, že vláda sa zamyslela nad osudom stavu, ktorý nielen že tvorí 40% národa, ale ktorý v najťažších časoch štátneho i národného poníženia vytrval neporušený s pevnou vierou v dejinnú spravodlivosť, ktorú si nevedel predstaviť ináč ako v obnovenej demokratickej a slobodnej Československej republike. Išlo teda len o to, ako získať mimoriadne prostriedky na úhradu príplatkov, vyplácaných k výkupným cenám poľnohospodárskych produktov. Škoda by bolo, panie a páni, rekriminovať a spomínať nepeknú predvolebnú kampaň okolo spôsobu úhrady. Je ešte v živej pamäti neseriózne pozadie pomoci roľníctvu, ktoré si naozaj nezaslúžilo, aby sa licitovalo s jeho biedou. Chvalabohu, že predložením dvoch návrhov zákona, dohodnutých v rámci Národného frontu, sa konečne utíši hladina, i keď nijako tým nebude spravený bod za ťažkým položením nášho roľníctva. Lebo že milionárska dávka tu nepomôže, toho sme si vedomí všetci. Museli by sme s lampasom hľadať tých 35.000 milionárov, aby dávka vyniesla toľko, koľko sa predpokladalo. Keďže sme svojho času boli napádaní istou stranou - dokonca letákmi - v súvislosti s náhradou, musím v záujme pravdy konštatovať toto:

Stanovisko Demokratickej strany k dávke z majetku na úhradu príplatkov poľnohospodárskych produktov v dôsledku neúrody bolo kritické už len preto, lebo neskúmala iba výšku hľadanej úhrady, ale analyzovala a dávala do súvislosti vznik a povahu potreby s povahou hľadanej úhrady. Zdôrazňovala, že ak ide o zjav jednorázový, treba voliť formu úhrady jednorázovej, ak však ide o potrebu trvalú, treba nájsť primeraný zdroj príjmový.

V tejto súvislosti Demokratická strana zastávala dôsledne názor, že odôvodnené príplatky k cenám poľnohospodárskych produktov majú dve príčiny: Ceny poľnohospodárskych produktov, určované plánovaným hospodárstvom na plánované obdobie, ukázaly sa v r. 1947 nízke, a to jednak preto, že tieto ceny nekryjú výrobne náklady týchto produktov, ďalej, že tieto ceny nie sú úmerné cenám priemyselných produktov, a konečne, že tieto nízke ceny poľnohospodárskych produktov nie sú úmerné cenám na medzinárodných trhoch. I keď tento posledný dôvod nechcem uvádzať do bezvýhradného súvisu s cenovou politikou poľnohospodárskych produktov v našej republike, predsa nemôžem spúšťať so zreteľa, že základnú cenu jedného metrického centu pšenice v našej republike musíme vyrovnávať vyššími cenovými príplatkami, aby odpovedala ako výrobným nákladom, tak tiež cenovým pomerom v našom štáte a cenovým pomerom svetovým. Druhou príčinou bola živelná katastrofa suchom, ktorá postihla našich poľnohospodárskych pracovníkov a tým celý náš národný dôchodok s nevídanou krutosťou. Demokratická strana súhlasila preto s naliehavou potrebou pomôcť nielen tým roľníkom, ktorí mohli odvádzať svoje poľnohospodárske produkty pre ciele verejného zásobovania, ale tiež videla rovnakú, ba by som povedal ešte naliehavejšiu potrebu pomôcť roľníkom, ktorým sa neurodilo ani len toľko, aby stačili vyživiť svoju rodinu.

So zreteľom na povahu čiastočne predvídateľných a čiastočne nepredvídateľných výdavkov v dôsledku katastrofálneho sucha Demokratická strana odporúčala kryť hľadanú potrebu predovšetkým v rámci rozpočtových položiek, tým skôr, že sa mohla opierať o priaznivé daňové inkaso; a len nakoľko by tieto zdroje nestačily ku krytiu hľadanej potreby, uznávala, že bude treba siahnuť k mimoriadnym opatreniam k zaisteniu úhrady.

Domnievam sa, že tento postup odpovedal rovnako politickému ako vecnému hľadisku našej strany. Po časovom odstupe môžem totiž konštatovať, že navrhovaná osnova zákona za daných predpokladov našla najsprávnejšie riešenie, ako nájsť hľadané krytie, lebo preklenula dve krajné politické hľadiska na hľadanú potrebu. Nemohli by sme pokladať za správne, aby sme ukladali majetkovú dávku bez zreteľa na hľadisko hospodárske, či tento majetok vynáša nejaký dôchodok, alebo nevynáša. Hoci táto zásada nie je prevedená v navrhovanej osnove so všetkou dôslednosťou, predsa len navrhovaná forma prihliada rovnako k ekonomickým zásadám ako k zásadám sociálnym.

Panie a páni, ako bolo treba zvažovať hľadanú úhradu na príplatky k poľnohospodárskym produktom, to vidíme tiež na rôznych návrhoch v tejto súvislosti. Uvažovalo sa totiž o zavedení dvojitých cien na články dennej potreby. I keď navrhovatelia mali v úmysle postihnúť dvojitými cenami len vrstvy s určitým minimálnym dôchodkom asi 100.000 Kčs, predsa len táto novota bola by mala ďalekosiahle politické následky, lebo by bola mohla naše občianstvo členiť na určité skupiny už nielen s hľadiska politického, ale i dokonca s hľadiska hraničného dôchodu.

Treba s uspokojením konštatovať, že tie námety, ktoré nemaly svoje objektívne a vecné odôvodnenie, nenašly súhlasu u zúčastnených činiteľov, takže nakoniec zvíťazily hľadiská, ktoré sú výslednicou bedlivých úvah hospodársko-politických.

Nakoniec, panie a páni, musím konštatovať, že povaha príplatkov k pôdohospodárskym produktom nesledovala len zreteľ pomôcť roľníkom, ale tiež pomôcť zásobovacej správe, ako získať čim väčšie množstvo potrebných obilnín, ktoré si z rôznych príčin nemôžeme obstarať na svetových trhoch.

Panie a páni, dovoľte mi, aby som na margo zákona o prepychovej dani povedal otvorene: nesociálny a nedemokraticky zákon. Zdá sa, že sme sa nenaučili z minulosti. Totiž aj prvá Československá republika zaviedla takúto daň, a som presvedčený, že aj terajšia luxusná daň bude mať podobné výsledky a ani zďaleka nevynesie toľko, ako by sme predpokladali, a pritom môže spôsobiť a určite aj spôsobí mnoho hospodárskych škôd. Nie nadarmo varoval pred ňou pán minister Laušman. Nebudeme, panie a páni, filozofovať nad relativitou prepychu, ale už teraz treba povedať, že táto daň môže viac škodiť ako pomôcť štátnej pokladnici. Pritom oprávnene poštveme vlastne proti sebe širokú a často i tú sociálne najslabšiu triedu našej spoločnosti. Potom, panie a páni, nepochopia nás tí, ktorí na jednej strane počúvajú povzbudzujúce reči o populácii, kým v tomto zákone tieto dobré snahy sú napospol znemožňované, že dámska konfekcia, nábytok, dokonca detské hračky, posteľné pokrývky atď. majú byť luxusom, to dosvedčuje toto moje tvrdenie. Ešte šťastie, že na môj návrh rozpočtový výbor vylúčil dávku na tovar stávkový a pletený. Pritom treba kvitovať, že ten istý rozpočtový výbor snížením, prípadne zrušením nejednej dávky pri artikloch dennej potreby jednak potvrdil moje tvrdenie o asociálnosti tohto zákona, jednak uznal, že navrhovatelia nepočítali s prirodzenými dennými kultúrnymi potrebami našej spoločnosti. Šťastie ešte, že sa nám podarilo limitovať účinnosť tohto zákona na dva roky. Aj tak, panie a páni, zaplače nielen živnostník, ale predovšetkým prevažná časť našej ľudovej a umeleckej výroby.

Panie a páni, nakoľko v smysle § § 2 a 3 dekrétu prezidenta republiky č. 110/45 Sb. rozumie sa ľudovou a umeleckou výrobou na Slovensku predovšetkým výroba domácka, touto osnovou je postihnutá najchudobnejšia časť obyvateľstva Slovenska, a to v krajoch, kde nie je dostatku pracovnej príležitosti. Títo domácki pracovníci už dnes zápasia s odbytovými ťažkosťami pre vysokú cenu svojich výrobkov. Zavedením prepychovej dane sa tieto ťažkosti ešte zvýšia, lebo nebudú môcť speňažiť svoje výrobky. Bude teda domácka práca v sektore textilnom odsúdená k zániku. Títo pracovníci nebudú môcť nájsť pracovnú príležitosť v priemysle alebo v iných výrobných odvetviach pre veľkú vzdialenosť svojich bydlísk od výrobných stredísk a pre sezónny charakter domáckej práce. Pracujú väčšinou v zime a domácka práca je ich vedľajším zamestnaním. Okrem toho odpadne zdroj príjmov pre tú vrstvu obyvateľstva, ktorá je odkázaná výlučné na domácku prácu a ktorá sa nemôže uplatniť v priemysle pre vysoký vek, zdravie, a rodinné pomery: staré ženy, invalidi, matky s mnohočlennou rodinou.

Panie a páni, je to predovšetkým domácka výroba textilná, ktorej bude hroziť zánik pre nemožnosť umiestiť tieto výrobky pre ich vysokú cenu na domácom trhu. Na túto skutočnosť poukazujem s hľadiska národopisného, nakoľko som presvedčený, že nemôže byť úmyslom zákonodarcu privodiť zánik umeleckej tvorby slovenského ľudu, tak známej doma i v cudzine.