Osnova sa dotýka i tovaru košikárskeho, zvlášť tých sektorov, ktoré máme v smysle horecitovaného dekrétu do výroby zaviesť resp. zveľadiť. Som toho názoru, že sa má dať prednosť momentom výrobným pred momentami fiškálnymi.

To isté platí i u výrobkov z kože, dreva, obecných kovov, hračiek a hlineného tovaru. Zavedením zákona o prepychovej dani bude činnosť ústredia ľudovej a umeleckej výroby a ním založených výrobných a predajných družstiev veľmi ohrozená, ba skoro znemožnená, lebo ceny budú vplývať nielen na organizovanie výroby, ale i na akosť výrobkov a zťaží sa tak odbyt týchto výrobkov.

Ľudová a umelecká výroba bola v minulosti a bude i v budúcnosti odkázaná z väčšej časti na export. I keď osnova nezdaňuje výrobky exportne, dotýka sa tejto výroby natoľko, že vzhľadom na súčasnú situáciu nemôžeme výrobky vyvážať pre ich vysokú cenu a sme odkázaní na domáci trh.

Vzhľadom na to, že na Slovensku je domáca výroba prevádzaná na vlastný alebo na cudzí účet a je jedným z najdôležitejších prostriedkov na zvýšenie nízkej životnej úrovne širokých vrstiev obyvateľstva najchudobnejších krajov, mala byť táto výroba vyňatá zpod platnosti navrhovaného zákona.

Panie a páni, keď som predniesol týchto niekoľko postrehov k návrhu zákona o tzv. milionárskej dávke a dávke prepychovej, chcel by som prehlásiť, že naše ťažko skúšané roľníctvo by bolo najradšej, keby nemuselo byť utisnuté na takúto ofrflanú almužnu, ktorú mu dáva tento náš zákon. Náš roľník si želá predovšetkým, aby mu konečne nebesia daly rosu. Potom ostatné príde samo od seba a mozoľnatá práca dôjde svojich výsledkov. Lebo nie je možné, panie a páni, aby usilovná, úmorná a oddaná práca nášho roľníka nebola honorovaná zaslúženou plácou. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Sajal. Dávám mu slovo.

Posl. Sajal: Paní a pánové!

Dovolte mi několik kritických poznámek jak k dani z přepychu, tak k dani milionářské. Mám právo za naši stranu promluvit kritické poznámky proto, poněvadž jsme také uplatňovali své připomínky nikoliv pouze v plenu, nýbrž také ve výborech. Mám dojem, že by bylo lépe, aby se uplatňovala ve sněmovně trochu jiná praxe, nežli je doposud zvykem, chci navázat na řeč kol. Horáka, který zde uplatňoval vyjmutí řady položek. Kolegové a kolegyně, na to má každý poslanec právo, ale mám dojem, že to má činit na patřičném místě, to znamená tam, kde se o tom rozhoduje, a ne aby přicházel dodatečně, pronášel plamenné řeči a ty aby byly určeny pouze pro veřejnost, veřejné schůze a časopisy, ale nikoliv aby to byla skutečná konstruktivní kritika a práce ke zlepšení anebo ochraně určitých vrstev nebo výrobků. Takto bychom si měli počínat a ne chodit na veřejné projevy, mluvit proti a nakonec hlasovat pro. Myslím, že tato taktika je naprosto nesprávná a že by vážnosti sněmovny nejvíce prospělo, kdybychom začali novou praxi. Mluvit totiž tak, jak si to představujeme, jak to myslíme a také podle toho hlasovat. Jestliže budeme ve výborech hlásat něco jiného, pro něco jiného hlasovat a něco jiného také říkat na veřejných schůzích, ztratíme důvěru národa a také vlastních voličů.

Přednesl jsem řadu námitek a pozměňovacích návrhů. Některé se mi podařilo, některé nepodařilo prosadit, i když kolegové ze strany národně socialistické a lidové dnes s tohoto místa uplatňovali vyjmutí těchto položek a ve výboru a v subkomisi hlasovali proti. Myslím, že to není fair. Já jsem ochoten za dobrou věc se poprat s každým, ale jsem ochoten, když potom většina rozhoduje jinak, také hlasovat. Ale jednat jinak ve výboru, jinak v plenu, jinak psát v časopisech a jinak mluvit na veřejných schůzích, to považuji pod důstojnost poslance a také pod důstojnost poslanecké sněmovny. (Potlesk.)

Netvrdím, že je nutno, aby měli poslanci stejné stanovisko, i když jsou z jedné strany, ke všem věcem. Včera se to přihodilo. Posl. Lindauer, který byl zpravodajem pro přepychovou daň, měl odchylné stanovisko, poněvadž je advokátem té osnovy a dával návrhy jinak. Prosím, to je přece právo každého poslance a zvláště když je zpravodajem. Já mu to nevyčítám, vážení přátelé, poněvadž to je pochopitelné a každý zodpovídá svému vlastnímu svědomí. Totéž ovšem se stalo také jiným stranám. Stalo se na př., že kol. Fusek měl docela jiný názor nežli měl pan dr. Novák a jsou také z jednoho klubu. A nyní, vážení přátelé, kol. Horák zde uplatňuje stanovisko, v němž se sice shodoval s kol. Fuskem, ale neshodoval s dr. Novákem. Jak si to vysvětlit? Tak, že každý z těchto poslanců měl buďto právo mluvit a vyslovit názor jiný, ale nemyslím, že má potom lidová strana právo, aby uplatňovala námitky dodatečně, poněvadž její zástupci to rozhodli.

Může se říci, že iniciátorem obou těchto osnov je ministerstvo, jehož ministr je členem komunistické strany. Vážení přátelé! To, že je někdo určitým straníkem, neznamená, že to vyhraje ve sněmovně. Žádná strana prozatím nemá 51% a vždycky se musí k té které straně někdo přidat. A my jsme se dostali k takovým případům, že ne sociální demokraté hlasovali s komunisty, ale že s komunisty hlasovali lidovci a že s nimi hlasovali demokraté slovenští a také s nimi hlasovali národní socialisté. Taková je situace. Přál bych si, abychom si to přiznali a abychom potom na veřejnost nechodili jinak. Trochu více mravnosti a trochu více počestnosti a statečnosti potřebujeme. Nesouhlasit a také nehlasovat! Ale nesouhlasit a hlasovat, to považuji za osobní zbabělost.

My zde potřebujeme nyní trochu více spolupráce, nové methody této spolupráce, a to ovšem říkám také na adresu nikoliv jenom lidovců a národních socialistů, nýbrž také na adresu kolegů z komunistické strany. Co se mně přihodilo v subkomisi? Že jsem byl - když jsem měl námitky proti prvému paragrafu osnovy o dani přepychové - skoro napaden jedním kolegou z komunistické strany, který mi řekl, jak to, že si dovoluji bourat jednotlivé paragrafy a jednotlivé odstavce. Ovšemže si to dovoluji, poněvadž zákon a můj mandát mi dávají právo a povinnost, jestliže mám pozměňovací návrhy, abych je také vyslovil. Byl bych úplný zbabělec, kdybych měl strach uplatnit to, co považuji za správné. Já jsem to také učinil a také rozpočtový výbor uznal, že v mnohých případech jsem měl pravdu já, nikoliv osnova, jak byla předložena.

Nyní bych chtěl ještě říci, že právo vlády nesahá tak daleko, aby mohla sněmovnu nutit k tomu, aby promrskávala jednotlivé osnovy v takovém chvatu, jako se to stalo v těchto případech a jak se to stalo také dříve. (Potlesk.) Ą neříkám to, prosím, pro galerii, ani pro potlesk, ale říkám to proto, že mám pocit, že jednotliví ministři nemohou pořád pochopit, že nijak neodpovídá psychologii a mentalitě našeho národa, abychom se nechali k něčemu nutit. Abychom schvalovali něco, co jsme nemohli náležitým způsobem prostudovat. Mám pocit a přesvědčení, že sněmovna a sněmovní výbory jsou tady proto, aby poctivě studovaly všechny osnovy, které jsou jim dány k disposici a pro které v plenu máme hlasovat. Mohu vám říci, že tato možnost parlamentním výborům dána nebyla. A já jako úřadující místopředseda živnostensko-obchodního výboru protestuji energicky proti tomu, že osnova, která se dotýká živnostenských a obchodních zájmů, t. j. osnova o dani přepychové, přes moji žádost a přes jednomyslné usnesení živnostensko-obchodního výboru, nebyla tomuto výboru vůbec dána k podrobnému zkoumání. Já jsem před tímto usnesením jednal s panem předsedou sněmovny, který říkal, že to nemůže změnit, poněvadž je to usnesení předsednictva. Já to nechci předsednictvu sněmovny vyčítat. Nevím, jak tam kdo hlasoval a jak se ta většina k tomu dostala. Říkám jenom, že tato taktika je pochybená, že zde není dost opatrnosti a není respektována sněmovna; je to naprosto nesprávné, neboť se potom cítíme méněcennými lidmi. V živnostensko-obchodním výboru byli poslanci - a nejen poslanci z mé strany, ale i z ostatních stran - takovým způsobem tak rozhořčeni, že říkali: "My se raději vzdáme mandátu; takhle jsme tahacími panáky!" Varuji před tímto postupem. Mám dojem, že ministr, kde odpovídá za svůj resort, má možnost přikázat svým úředníkům, aby osnovy, které považuje za nutné, připravili včas, aby je také sněmovna mohla včas projednat. (Potlesk.)

Máme povinnost zkoumati osnovy, aby byly věcně dobré, právnicky odborné, jasné a také aby nekazily naši krásnou českou a slovenskou řeč. Je třeba, abychom je tak vypilovali a abychom se v nich nedopouštěli řady omylů. A k tomu nám nikdo nedává možnost. Paní a pánové, žádá se na nás, abychom seděli 19 hodin - a žádalo se ještě více. Když jsem s kolegou Ješem dal po 19hodinovém zasedání ve výboru návrh, aby byla schůze přerušena, abychom mohli zase načerpat trochu fysických a duševních sil, odmítl to předsedající nervosním způsobem. Je třeba poukázat na to, že sněmovna nemůže provést tento výkon a že je to nakonec ke škodě celého národa, i ke škodě prestiže onoho ministerstva, které tak naléhá. (Výkřiky.)

Paní a pánové, já jsem prohrál, pokud se týče přepychové daně, řadu věcí a myslím, že je to ke škodě tohoto zákona. § 1 dává vládě možnost, aby provedla změny, které uzná za vhodné; to znamená, aby suspendovala celý ten zákon, aby jej rozšířila, zmenšila, něco vyňala, zvýšila a pod. Každý zákon, podle mého soudu, který dává tak širokou pravomoc, je zákon nedokonalý. Máme dělat zákony dokonalé, které sice musí připustit nějaké okénko, aby tady nebyly zvláštní tvrdosti, ale nesmí vládě dávat takovou širokou pravomoc, aby si nakonec mohla dělat, co by chtěla. Potom nemusíme dělat zákony: stačil by jeden zmocňovací zákon, kterým bychom pověřili vládu, aby si to dělala sama. - A byl jsem poražen. Veřejnost si může spočítat, jak jsem byl poražen, že to asi nebyli pouze komunisté, kteří šli proti nám, ale pravděpodobně také jiné strany.

V § 2 jsem žádal osvobození též pro export nepřímý, to jest pro export takového druhu, kde podnikatel nebo podnik nedodává přímo do ciziny, nýbrž firmě, jako je na př. Kotva, Omnipol, zkrátka vývozním firmám a pod. Toto zboží bude nakonec osvobozeno, ale co se stane? Podnik, jakmile zboží dodá dejme tomu exportní firmě, musí je zdanit, potom to bude řádně refundováno, čímž vznikají administrativní těžkosti a nakonec i materiální škody.

U § 5 jsem žádal, aby inkaso daně bylo teprve po úplatě - to není žádná novinka v našem daňovém zákonodárství. Vždyť máme u daně z obratu také, že se daň inkasuje teprve tehdy, když je zboží zaplaceno; a nikoli předem. A byl jsem i v tom poražen. Kol. Horákovi musím vděčit, že on pro to hlasoval, on se mnou souhlasil, ale také zůstal jediný; ani jeho kolega dr. Novák s tím nesouhlasil. A tedy podniky, ať družstevní, národní nebo soukromé, budou platit tuto daň napřed, aniž samy dostanou nějaký haléř. Co to asi bude v praxi znamenat? Že podniky nebudou mít dostatečné množství provozovacího kapitálu, budou si muset vypůjčovat a vznikne jim úrokové zatížení. Myslím, že takovéto hospodářství nemůže nikomu prospět.

U § 6 jsem žádal, aby hlášení o dani přepychové se činilo pouze čtvrtletně, ale osnova žádá, aby bylo jednou měsíčně. Paní a pánové, já tedy nevím: když u daně z obratu to stačí dělat jednou čtvrtletně, proč u této daně, která nebude mít takové přínosy, by se to nedalo udělat! Uvědomte si, že všechno toto papírování, toto administrování nakonec zatíží výrobu, objeví se v cenách výrobků, což je proti tendenci vlády Národní fronty zlevnit naše zboží.

U § 9 jsem měl námitky - a myslím, oprávněné - proti tomu, aby tato daň měla přednostní právo před hypotékami, které jsou zaknihovány. Daňoví poradci a daňoví experti říkají, že se to jinak udělat nedá. Nevím, kdo tady bude postižen, ale mohou to být právě ústavy lidového peněžnictví, poněvadž daly hypotéku na nějaký dům. Není to chránění defraudanta, nýbrž je to chránění našeho právního řádu, aby ten, kdo poskytne úvěr a vloží hypotéku na dům, měl také jistotu, že se to nemůže změnit, že nikdo, ani berní správa, nemůže použít žádného přednostního práva, leda ten, kdo byl tak laskav a úvěr poskytl. A poněvadž pravidelně dnes poskytuje úvěr na hypotéky lidový peněžní ústav, kde právě lid ukládá peníze a čerpá úvěr, myslím, že toto opatření není příznivé a rozumné.

V § 10 jsem navrhoval, aby při vrácení zboží, které bylo podrobeno dani přepychové, nebylo vrácení daně omezeno do 60 dnů, nýbrž aby tady byla lhůta delší. Byl jsem také poražen. Kolega Horák si tady na př. stěžoval, že budou zatíženi nejenom podnikatelé papírováním, t. j. že budou muset po šest let zachovávat všechny listiny, že o tom budou muset vésti evidenci, vydávat účty atd., ale dále že tím budou postiženi i konsumenti. Tuto námitku však jsem uváděl, bohužel, marně, byl jsem poražen.

A tak bych mohl pokračovat dál. Zmíním se jenom o § 15, kde jsem žádal, aby trestný čin byl pouze tehdy trestným činem, když půjde o úmyslné zkrácení daně z přepychu. A ani v tomto směru, který je obvyklý v daňové praxi a v daňovém zákonodárství, mně nebylo vyhověno. V § 20 jsem žádal, aby sklady byly zdaněny teprve tehdy, když se peníze za zboží vyinkasují. Nedovedu si dost dobře představit, k jakým tvrdostem dojdeme, když na př. dnes mají družstva kožešníků připraveno veliké množství, milionové sklady kožešin pro export a budou to muset pravděpodobně všechno zaplatit okamžitě. Nemohla tady být nějaká výjimka, když jde postiženým pouze o získání prostředků, to znamená o inkaso platů, peněz? Proč to nemohlo být zdaněno až teprve po úplatě a proč se to musí dělat předem? (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Kolega Jaroš - bohužel s ním nemohu souhlasit - si tady velmi stěžoval na to, že zástupkyně sociální demokracie, kol. inž. Jankovcová navrhla, aby lihoviny byly také podrobeny zdanění, a to stejnému zdanění, jako je tomu u vína. Zajímavé bylo, že všichni mužové, včetně zástupců ministerstva financí, tady byli na rozpacích. A na tomto můžeme markantně ukázat, jak je možno se obávat určitých důsledků přepychové daně. Kolegyně Jankovcová navrhovala, aby se z lihovin vybírala 20% daň. Ministerstvo financí nesouhlasilo s tímto návrhem a odůvodňovalo to takto: je možné, že si potom lidé budou vyrábět lihoviny na černo doma. Já nejsem odborník na lihoviny, piju to jenom zřídka a nedovedu to posoudit, ale myslím, že je zapotřebí, abychom ocenili dobrou vůli naší soudružky Jankovcové, která zde neměla na mysli náš fiskus, nýbrž v prvé řadě měla na mysli rodinu, zdraví lidu, klid v domácnosti, a myslím, také myslela na děti, kterým se ušetří peníze na rozumnější věci.

Že jsme se tímto chvatem dopustili některých přehmatů, ukazuje dnešní deputace Jednoty sedlářů, která si vyvolala některé poslance a uváděla: veliké dani z přepychu budou podrobena na př. sedla. Vážení pánové, pokud jde o výrobu sedel pro jezdecké koně, je velmi těžko, abychom to my sami posoudili. To mohou posoudit pouze odborníci. Sedláři tvrdí - máme tady pouze tři výrobce - že si nesmíme zabít tuto výrobu. Proč to uvádím? Proto, abyste viděli, jak ke všemu je třeba času, aby poslanci měli možnost všecko prozkoumat, aby se dotázali odborníků, aby se po příp. podívali na tu výrobu, aby se tady nedopustili určitých přehmatů. Lituji velmi, že rozpočtový výbor nesouhlasil se mnou, aby řadě oborů byla škrtnuta daň z přepychu na věci, které nejsou luxusem, nýbrž běžnou potřebou právě pracujícího lidu. Na příklad bižuterii a galanterii si nekupuje člověk, který má vysoké příjmy, nýbrž to si kupují děvčata z kanceláří, švadleny, dělnice - ty chtějí mít rouge, bižuterii a trochu ozdob a galanterii, a v tomto směru myslím, že se nám bude plným právem vyčítat, že jsme tady nepostihovali luxus, nýbrž něco, co je pro potěšení také pracujícího člověka. My jsme tady zdanili také brašnářské zboží, ačkoli nevidím žádný luxus v tom, když si někdo koupí koženou aktovku nebo koženou kabelku pro svou manželku. Nemohl jsem a nemohu na příklad souhlasit s tím, když jsou zdaňovány umělecké předměty, na př. zámečnické kované předměty, a to proto, že těch lidí, kteří to dovedou vyrábět, je jen málo a potřebujeme si je zachovat, kdežto tímto způsobem si můžeme tuto výrobu naprosto omezit a také skutečně vyřadit.

Může se namítnout, že 10% neznamená nic. Ale, vážení přátelé, těch 10% znamená, že živnostník musí vést zvláštní seznam, že to bude muset hlásit, a on se takové práce raději zřekne, nežli by ji dělal. Snad je luxusem krajka bruselská, snad i některé ty výšivky, nedovedu to dobře posoudit, ale je možné, že hospodářské škody, které nám tady vzniknou, budou vyšší než výnos, který tím získáme. Může se na př. také namítat, že piana jsou luxusem a že jsou luxusem fotografické aparáty. Ale, vážení kolegové a kolegyně, to piano lidé potřebují velmi často pro výkon svého povolání, ne nějaká milostpanička, která na tom brnká doma, a zrovna tak ty fotografické aparáty potřebuje také žurnalista a reportér, potřebují to naši živnostníci-fotografové, a ti těžko porozumějí, jak je možné, že parlament jim zatížil 40% přepychovou daní výrobní prostředky, které potřebují k svému povolání. Stejně velmi těžko budou chápat ženy i výrobci, že má být zdaněna na př. kožená galanterie, i ta nejjednodušší, která je doplňkem šatů. Zde narazila sociální demokracie na úplné neporozumění i v řadách poslanců národně-socialistických, kteří vystupují jako oficiální zástupci řemesla a živností.

Podobně nemohu souhlasit s tím, - a to se mně vytýkalo - že prostředky k výkonu povolání, musí být zdaněny. Proč na příklad bychom měli zdaňovat zlacené střevíčky herečky a pod.? Ovšem, že je to nespravedlivé. Stejně nespravedlivé je, když se na př. zdaňuje divadelní líčidlo, poněvadž koho tím nakonec zatěžujeme? V tomto případě pravděpodobně nikoli herečku a herce, nýbrž divadla, která mají deficity, jež hradí stát. My tedy na jedné straně tady něco odčerpáme a na druhé straně to bude stát doplácet, ovšem s náležitými příplatky na administrování a pod. Tedy více odbornosti, více pečlivosti a více času se nám musí dát. Mluvit o přepychu je velmi riskantní. Pro někoho je přepychem mýdlo - viděli jsme, že mýdlo se také octlo v sazebníku jako věc přepychová - a pro někoho není přepychem třeba to sedlo, když je potřebuje k výkonu povolání. Třeba je to, dejme tomu, správce nějakého velkostatku nebo pastvinářského družstva, který musí objíždět pastviny, ovšem nikoli automobilem, poněvadž se jím tam jezdit nedá, nýbrž koňmo. To je problém velmi relativní a měli bychom věci posuzovat vždy velmi střízlivě a vždycky si brát odborníky.

Namítá se také, že zboží přepychové je osvobozeno od daně z přepychu, jestliže se vyváží do ciziny. Paní a pánové, jestliže však my tady vezmeme možnost, aby se takové zboží vyrábělo také pro tuzemský trh, znamená to, že také odbouráváme možnost, aby si lidé cvičili svůj vlastní vkus, zručnost, aby tady byl také nějaký dorost, poněvadž v tom okamžiku se stane, že nebudeme mít odborníky, kteří by přepychové zboží pro cizinu mohli vyrábět. Dnes je nám sice jasné, že cizina nebude od nás kupovati zboží přepychové, poněvadž kupuje pouze to nejnutnější, ale je tady možnost, až se Evropa a svět dá do pořádku, za dva roky, za tři roky že se to změní. V luxusním zboží není ve valné míře obsažen kov a drahý materiál, nýbrž je tam obsažena především práce, a my potom nebudeme mít nikoho, kdo toto zboží bude umět vyrábět.