Zpravodaj posl. dr. Jelínek: Také právní výbor - stejně jako výbor soc.-politický - uvítal předloženou vládní osnovu zákona o právním postavení snoubenek a nemanželských dětí pozůstalých po účastnících národního boje za osvobození - tisk 901 - jako splátku dluhu nás žijících, kteří jsme se dočkali osvobození republiky, vůči těm, kdo se zúčastnili národního boje za osvobození a položili v něm své životy. Jde o ty, kdož se zapojili do národního boje za osvobození, aniž dbali ve chvíli svého rozhodování svých nevyřešených soukromých poměrů a svých soukromých starostí. Je jistě naší povinností upraviti zákonnými předpisy možnost vyřešiti tyto soukromé poměry tak, jak by to učinili oni sami.

Aniž osnovu jakkoli změnil, projednal ji právní výbor ve své schůzi dne 15. ledna a doporučuje ji slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění k přijetí beze změny.

Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu nieje nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr. Jelínek: V osnově není tiskových chyb. Je zapotřebí jen typograficky upravit rubriky před §§ 2, 6 a 13, t. j. vytisknout je obyčejným písmem proloženě - jako rubriky před §§ 1 a 10 - a nikoliv tučně.

Podpredseda dr. Ševčík: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 4 časti, 21 paragrafov, nadpisy častí, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 4 časťami, 21 paragrafmi, nadpismi častí, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, s opravami práve uvedenými, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Pristúpime k prejednávaniu štvrtého odseku poriadku, ktorý je:

4. Zpráva výborov priemyslového, živn.-obchodného a právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 857) o niektorých opatreniach v odbore registračného práva (tlač 984).

Zpravodajcom za výbor priemyslový je posl. Jirásek, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Jirásek: Pane místopředsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Průmyslový výbor ústavodárného Národního shromáždění projednal ve schůzi dne 14. ledna vládní návrh zákona o některých opatřeních v oboru rejstříkového práva. Výbor po pečlivé úvaze a podrobném projednání předkládá návrh ke schválení beze změny. Považuji však jako zpravodaj průmyslového výboru za nutné, podati plenu ústavodárného Národního shromáždění podrobnější výklad o předloze, neboť jde skutečně o zákon, kterým bude zaveden pořádek v rejstříkovém právu, po kterém náš obchodní svět dávno volal.

Vládní návrh zákona má čtyři oddíly.

V oddílu prvém jest upraveno zvýšení daňového základu, který je podmínkou pro protokolaci kupce - jednotlivce, veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti v obchodním rejstříku. Tento daňový základ byl naposledy upraven v § 1 zák. čís. 183/1928 Sb., a to částkou 50.000 Kčs. Tato výše daňového základu jeví se v přítomné době příliš nízkou a byla předstižena vývojem hospodářských věcí. Je obecně známo, že v průměru byla zvýšena hladina hospodářských čísel alespoň trojnásobně. Nutno si uvědomit, že protokolovaným obchodníkům poskytuje obchodní zákon nejenom práva - zejména právo míti firmu a právo zříditi si prokuristu, - ale také povinnosti, zvláště pak povinnost vésti obchodní knihy. K tomu přistupuje ještě ta okolnost, že podle § 2 zák. čís. 116/1946 Sb. a vyhlášky generálního sekretariátu Hospodářské rady z 20. 11. 1946, č. 2001 Úř. listu I, ukládá se protokolovaným obchodníkům - t. zv. kupcům plného práva -, aby se při vedení obchodních knih řídili předpisy vládního nařízení z 5. 11. 1946, č. 205 Sb., kterým byly stanoveny jednotné účetní zásady a kterým byly pro tyto obchodníky stanoveny zvýšené povinnosti ve vedení obchodních knih. Výjimky z těchto povinností mají býti podle § 27 cit. Vlád. nařízení poskytnuty pouze pro t. zv. malé podniky, jejichž kvalifikace má býti generálním sekretariátem Hospodářské rady určena v závazných směrnicích právě podle toho, zda jde o podnik protokolovaného obchodníka či nikoliv. Je tedy tendencí všech těchto předpisů, aby v obchodním rejstříku byli zapsáni jen takoví obchodníci, kteří provozují své podniky ve značnějším měřítku.

Není pochyby, že v dnešní době nelze považovati za podnik většího rozsahu podnik, který vynáší ročně ryzí výtěžek 50.000 Kčs, kterýžto výtěžek je dosud podle § 1 zákona č. 183 z roku 1928 stanoven jako protokolární podmínka pro obchodníky, veřejné společnosti a společností komanditní. Jeví se tedy nutným, aby hranice tohoto ročního výtěžku byla zvýšena tak, aby nadále protokolovanými obchodníky byli skutečně pouze takoví obchodníci, u nichž je se zřetelem na rozsah provozovaného podniku na místě, aby obchodní knihy vedli způsobem, jak je to stanoveno ve vládním nařízení čís. 205 z roku 1946. Proto se v § 1 vládního návrhu zvyšuje částka 50.000 korun na 150.000 Kčs.

Zvýšení v tomto měřítku bylo zvoleno proto, že pravidelně se zvýšení proti době předcházející oceňuje trojnásobkem. Napříště tedy podle navržené úpravy mohl by býti do obchodního rejstříku zapsán pouze ten obchodník, který dosahuje při svém obchodním podnikání nejméně 150.000 Kčs ryzího výtěžku ročně. Vládní návrh zákona vychází při tom ze zásady, že v obchodním rejstříku má býti zapsán pouze takový obchodník, u něhož je stále splněna podmínka protokolační, tedy obchodník, který trvale dosahuje ročně 150.000 Kčs ryzího výtěžku. Poněvadž však k poklesu pod tuto hranici může dojíti někdy jen náhodnými vlivy, bylo v § 2 osnovy stanoveno, že protokolovaný obchodník, veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost mají býti z obchodního rejstříku vymazány, dojde-li u nich k trvalému poklesu ryzího výtěžku pod 150 tisíc Kčs, při čemž za trvalý pokles se považuje takový pokles, který trvá po dobu pěti přímo za sebou následujících berních roků. V tomto směru se vládní návrh zákona podstatně odchyluje od dosavadní úpravy, neboť až dosud podle § 4 zákona čís. 183 z roku 1928 jakmile byla firma obchodníka, veřejné obchodní společností nebo komanditní společností zapsána do obchodního rejstříku, neměl pokles ryzího výtěžku žádného vlivu na provedený zápis a na použití ustanovení obchodních zákonů o firmách, obchodních knihách a prokuře.

Jak již se stala zmínka, vychází vládní návrh ze zásady, že v obchodním rejstříku nemají býti zapsáni obchodníci s menším rozsahem podnikání a že by nebylo správné takové obchodníky podrobovati předpisům o kupcích plného práva. Bylo při tom nutno vzíti zřetel na ty obchodníky, kteří budou zapsáni v obchodním rejstříku v den, kdy navržený zákon - nabude účinnosti. Proto se v odst. 3 § 2 určují, že z obchodního rejstříku mají býti vymazán firmy i těch obchodníků, kteří po dobu 5 berních roků - počínaje berním rokem 1943 - nedosahují ryzího výtěžku 150 tisíc Kčs.

Zásada, že v obchodním rejstříku má býti zapsán pouze takový obchodník, u něhož jsou trvale splněny protokolační podmínky, byla ražena již v osnově obchodního zákona z roku 1937. Vládní návrh ji převzal s tou odchylkou, že přiznává charakter trvalosti poklesu, který trvá po dobu 5 za sebou následujících berních let a nikoliv po dobu 10 let, jak je to určeno v § 8, odst. 2 citované osnovy z roku 1937. Doba 10 let je příliš dlouhá k tomu, aby byla dodržena sledovaná tendence neponechávati v obchodním rejstříku zapsány ty obchodníky, kteří neprovozují svůj podnik v předepsaném rozsahu.

Oddíl druhý vládního návrhu obsahuje předpisy, jejichž účelem je provedeni rejstříkového pořádku v obchodních a společenstevních rejstřících. Leckdy se totiž stává, že zápisy, provedené v těchto veřejných knihách, se neshodují se skutečným stavem, což je způsobováno liknavostí osob, které jsou povinny oznamovati rejstříkovým soudům změny těch skutečností, jež jsou v obchodních rejstřících zapsány. Zkušenost při tom učí, že nápravu nelze zjednati ani pořádkovými tresty, jež rejstříkové soudy uvedeným osob m k splnění jejich protokolační povinnosti ukládají. Zvlášť závažným a nežádoucím zjevem pak je, že v obchodních rejstřících zůstávají zapsány i takové firmy, které již zanikly a ve skutečnosti neexistují. Tím jest ovšem obsah obchodních a společenstevních rejstříků skreslován a mařen účel, jejž tyto knihy sledují, totiž, aby informovaly obecenstvo o významných skutečnostech, týkajících se protokolovaných obchodníků. Podle dosud platného práva není přípustno, aby za osoby, jež mají povinnost ohlašovati nastalé změny, podaly takovou ohlášku osoby jiné, které mají na zápisu právní zájem. Rovněž není dovoleno, aby takový zápis provedl rejstříkový soud z moci úřední, zejména aby z moci úřední vymazal zaniklou firmu. Tento nedostatek zákonné úpravy je v praxi tíživě pociťován a vládní návrh napravuje dosavadní nežádoucí stav.

V § 3 se především dovoluje, aby ve všech těch případech, kde nastane změna nebo zánik některé skutečnosti, zapsané v obchodním, společenstevním rejstříku, a kde nemůže býti nastalá změna v obchodním rejstříku vyznačena proto, že ji liknavý účastník neoznámí, mohla příslušnou opověď podati taková osoba, která osvědčí právní zájem na tom, aby byl zápis proveden, a která prokáže dostatečně skutkový podklad k provedení zápisu potřebný. Náklady s provedením tohoto zápisu spojené hradí ovšem osoba, která byla v prvé řadě povinna změnu k zápisu do obchodního rejstříku ohlásiti. Poněvadž proti usnesení, kterým rejstříkový soud navržený zápis na návrh interesenta povolí, je možná stížnost ke druhé stolici, nehrozí straně žádná újma.

V § 4 jest upravena možnost, aby mohl býti upraven nežádoucí stav obchodního rejstříku v případech nejvýznamnějších, totiž tehdy, kdy zůstává v rejstříku zapsán firma, ačkoliv již zanikla. Vládní návrh upravuje dva případy. V prvém případě jde o výmaz firmy, o níž rejstříkový soud bezpečně ví, že zapsaná firma již neexistuje, v druhém případě jde o výmaz firmy, na jejíž zánik lze ze známých okolností pouze usuzovati. Toto rozlišení je na místě z toho důvodu, že případů, kdy je nad veškerou pochybu jisto, že firma zanikla, nebude příliš mnoho, takže omezení zákonné úpravy pouze na tyto případy neprovedlo by žádoucí očistu obchodních rejstříků od zaniklých firem.

První případ, kdy zánik je bezpečně zjištěn, je upraven v § 4 tak, že nepodají-li opověď osoby k ní povolané, vymaže rejstříkový soud zaniklou firmu beze všech dalších formalit z moci úřední.

Možnost vymazati z moci úřední i takovou firmu, o níž lze podle známých okolnosti pouze usuzovati, že zanikla, jest upravena v § 5. Je přirozené, že v těchto případech musila se osnova postarati o to, aby provedenými výmazy nebyla účastníkům způsobena žádná újma a aby bylo možno zjednati nápravu, t. j. obnoviti původní zápisy tehdy, jestliže k výmazu došlo na základě mylné domněnky rejstříkového soudu o zániku firmy. V odst. 2 § 5 se proto rejstříkovému soudu ukládá, aby nejprve vyzval osoby k návrhu na výmaz firmy povinné, aby příslušné oznámeni na výmaz firmy učinily, anebo mu sdělily v přiměřeně lhůtě, jaký je pravý stav věci. Poněvadž často nebude rejstříkovému soudu známa adresa těchto osob, dovoluje se, aby doručeni výzvy se stalo náhradním způsobem, t. j. Vyhláškou na soudní desce a uveřejněním v Úředním listě a v Ústředním oznamovateli.

Zvláštní úpravy si vyžádal postup výmazu zaniklé firmy akciové společnosti, komanditní společnosti na akcie, společnosti s ručením obmezeným a družstva. Především se stanoví, že výmaz se u těchto společenských útvarů provede bez předchozího zápisu zrušení a likvidace. Poněvadž však při likvidaci jsou vyzýváni věřitelé, aby likvidátorům přihlásili své pohledávky, které mají za zrušeným společenským útvarem, bylo nutno šetřiti jejich zájmů i v případě výmazu z moci úřední, u něhož likvidace odpadá. Proto se dále rejstříkovému soudu ukládá, aby o svém zamýšleném postupu, t. j. o zamýšleném výmazu firmy společenského útvaru, účastníky vyhláškou na soudní desce, jakož i v Úředním listě a v Ústředním oznamovateli vyrozuměl. Jestliže pak některý z těchto účastníků v přiměřené, nejméně jednoměsíční lhůtě osvědčí, že má za společenským útvarem pohledávku a že je tu společenské jmění, upustí soud od zamýšleného výmazu, neboť v takovém případě je na místě, aby společenský útvar zůstal v obchodním rejstříku zapsán. Nemělo by však smyslu trvati na zápisu i v těch případech, kde sice jsou věřitelé, kteří osvědčili pohledávky, ale nemohli osvědčiti existenci společenského jmění, z něhož by alespoň některé pohledávky mohly býti uspokojeny. Zvláštní zřetel vzala osnova na pohledávky daňové, a to tou formou, že rejstříkový soud musí svoji výzvu doručiti přímo vyměřovacím úřadům pro daně přímé, nepřímé a poplatky.

Touto úpravou není však nijak bráněno, aby i takoví účastníci, kteří nemají pohledávku za společenským útvarem, jehož firma má býti vymazána, upozornili rejstříkový soud na to, že jeho domněnka o zániku firmy není správná. Mimo to má rejstříkový soud možnost provésti šetření, pokud to uzná za vhodné, na př. též u jiných organisací než u revisních svazů, jejichž vyslechnutí v případě družstev nařizuje osnova povinně z toho důvodu, že tyto svazy jsou nejlépe o finanční i právní situaci družstva informovány.

Osobou k odpovědi povinnou podle § 5, odst. 2, a též podle § 7 osnovy v případech konfiskátů podle dekretu č. 108/45 Sb. je Fond národní obnovy, a ministerstvo spravedlnosti po vydání zákona dá soudům v tomto smyslu instrukce.

V § 6 se stanoví, jak se provede výmaz zaniklé firmy též u rejstříkového soudu odštěpného závodu.

Bylo již uvedeno, že podle § 5 vládního návrhu lze provésti výmaz firmy i tehdy, když není její zánik bezpečně zjištěn a soud naň pouze usuzuje podle okolností mu známých. Jestliže se tato domněnka soudu objeví mylnou, je připuštěno v § 7, aby byly na návrh osob, které jsou jinak povinny k příslušným opovědím, obnoveny původní zápisy. To je možno právě proto, že v tomto případě došlo k výmazu jen na základě domněnky soudu, která byla nesprávná. Možnost obnovy původního rejstříkového stavu byla vyhrazena jen osobám k opovědi povinným a nikoliv ostatním interesentům. To se stalo proto, že tito interesenti, zvláště pak věřitelé společenských útvarů, uvedených v § 5, odst. 4, t. j. akciových společností, komanditních společností na akcie, společností s r. o. a družstev, mohou své zájmy na protokolaci uplatniti způsobem v tomto odstavci upraveným, t. j. včasným osvědčením pohledávky a společenského jmění. Pokud pak jde o věřitele jednotlivých obchodníků, veřejných a komanditních společností, nejsou tito výmazem firmy ve svých zájmech ohroženi a nebylo proto nutno provésti v osnově jejich ochranu tak, jak je tomu u věřitelů ostatních společenských útvarů, a stejně tak nebylo třeba zvláště chrániti zájmy jiných interesentů než věřitelů.

V oddílu třetím, § 8, jest upravena likvidace bývalého německého soudnictví v rejstříkových věcech u pohraničních soudů. Úpravy této bylo zapotřebí proto, že v pohraničí si okupanti zavedli své rejstříky, do kterých zapsali firmy, protokolované dříve v rejstřících československých, a bylo tedy nutno převésti obnovu původního stavu, t. j. obnoviti československé rejstříky a přenésti do nich firmy, zapsané v rejstřících, zavedených okupanty. Tato obnova byla nařízena již dekretem presidenta republiky ze dne 19. září 1945, čís. 79 Sb., o zatímní úpravě soudnictví v zemích České a Moravskoslezské.

Při přenášení firem z rejstříků, zavedených okupanty, do rejstříků, vedených podle československého práva, nemělo by ovšem smyslu, aby byly přenášeny všechny firmy, tedy i t. zv. firmy neživé, zejména firmy těch majitelů, kteří opustili Československou republiku anebo z ní byli odsunuti, aniž tu při tom zanechali nějaký majetek, daný buď pod národní správu podle dekretu čís. 5/1945 Sb., anebo majetek ve správě Fondu národní obnovy podle dekretu čís. 108/1945 Sb. Praxe také skutečně zatím takovéto firmy do československých rejstříků nepřenášela a bylo třeba dáti jí právní sankci. To se stalo ustanovením § 8 osnovy, ve kterém se stanoví, že neživé firmy ve smyslu právě zmíněném nemají býti do československých rejstříků přenášeny.

Pokud jde o firmy akciové společnosti, komanditní společnosti na akcie, společnosti s ručením obmezeným anebo družstva, spokojuje se osnova s podmínkou odsunutí nebo odchodu za hranice, stalo-li se tak u jejich správních orgánů, představenstva, poněvadž hlavním předpokladem, za kterého se k převodu přikročí, je, že tu není majetku těchto společenských útvarů. Proto se také v druhém odstavci zmíněného ustanovení předpisuje, že k převodu nutno přikročiti i dodatečně, objeví-li se nějaké jmění.

Oddíl čtvrtý obsahuje ustanovení závěrečná. Poněvadž §§ 3 až 5 a § 8 vládního návrhu ukládají rejstříkovým soudům významné úkoly, zejména provedení rejstříkové očisty z úřední moci, bylo v § 9 uloženo všem soudům, notářům a revisním svazům - na Slovensku veřejným úřadům a družstevním ústředím - jakož i obchodním a živnostenským komorám, aby byly rejstříkovým soudům nápomocny při plnění těchto povinností, zejména tím, že jsou povinny jim neprodleně oznamovati všechny skutečnosti, které jsou významné a potřebné pro jejich postup podle uvedených předpisů.