Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): K odst. 4 za výbor právní je zpravodajem p. posl. dr Kokeš. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Projednávaná osnova zákona o Národní bance Československé jest jednou z nejdůležitějších, které podle vládního programu vlády Klementa Gottwalda byly ústavodárnému Národnímu shromáždění předloženy. Tento zákon svým významem řadí se vedle těch dekretů presidenta republiky a zákonů, které daly právní základnu pro plnění úkolů, vyplývajících z naší květnové revoluce.

Změny nastalé v hospodářské organisaci našeho státu znárodněním průmyslu a bank, zásahy do distribuce, vývozu a dovozu, musely míti za následek i změnu v nazírání na funkci, zásady i nástroje správy měny. Zásady liberalisticko-kapitalistické byly nahraženy zásadami kolektivistickými a je samozřejmé, že tyto změny se musí projeviti i v zákonech, upravujících poměry našeho peněžnictví, naší měny a její správy.

Dekretem č. 102/45 Sb., kterým byly znárodněny akciové banky, byl zahájen vývoj, který nyní má být dovršen odhlasováním zákona o Národní bance Československé. Tímto zákonem má býti dána dosavadní soukromé akciové cedulové bance nová právní forma veřejného státního ústavu, jako samostatné právnické osoby. Dále má býti opatřena tímto zákonem právní základna, která umožní Národní bance Československé plnění úkolů vyplývajících z hospodářských změn i z názorových změn na funkci moderní cedulové banky. Úkoly Národní banky Československé jsou v projednávané osnově zákona přesně určeny, kdežto podrobnosti organisačního rázu jsou odkázány do norem sekundárních. O těchto úkolech hovořil již pan zpravodaj výboru rozpočtového a nebudu se jich proto dotýkat. Plně se připojuji k vývodům p. prof. dr Chytila.

Právní výbor při projednávání osnovy se zabýval hlavně otázkami právními a pokud jde o otázky finančně odborné, respektoval názor výboru rozpočtového. Názor právního výboru je vyjádřen jednak ve změnách, které byly přijaty v jednotlivých paragrafech, jednak ve zprávě, podané zpravodajem výboru rozpočtového v dnešní schůzi. Odkazuji proto na tyto zprávy a jménem právního výboru se k nim připojuji.

Projednávaným zákonem budou rovněž zrušeny všechny dosavadní normy týkající se Národní banky Československé a bude tím zajištěna právní základna pro plodnou práci banky při výstavbě naší lidově demokratické republiky. Odhlasováním zákona bude připojen další důležitý článek k našemu právnímu řádu, budovanému v duchu lidově demokratickém.

Proto jménem právního výboru doporučuji, aby osnova zákona byla plenem ústavodárného Národního shromáždění odhlasována. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K odst. 5 dávám slovo zpravodaji za výbor právní posl. Koštejnovi.

Zpravodaj posl. Koštejn: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Měna má v národním hospodářství velikou a významnou funkci. Je potřeba, aby její funkci znal náš lid jako hospodář v tomto státě. K tomu přispívá hodně vládní návrh zákona o platidlech československé měny, který sjednocuje v přehledný celek předpisy, roztroušené dosud v řadě norem, které platí za právo měnové. Při tom významné na této osnově je ještě to, že přizpůsobuje novým poměrům, co vývojem již zastaralo. Tím se stane zákon o platidlech československé měny dostatečně pružný, aby se jím mohla říditi správa našich platidel.

Pokud se týče dosud platných předpisů o československých platidlech, vypočítává je důvodová zpráva k osnově. Nyní je budeme míti soustředěny v zákoně o Národní bance Československé a v zákoně o platidlech československé měny. Oba zákony budou tvořiti dvě navzájem se doplňující součástky našeho měnového zákona.

Z platidel rozeznává předložená osnova dva druhy, a to bankovky a drobné peníze. Drobnými penězi mohou býti buď mince nebo platidla papírová, nahrazující mince. Pokud se týče drobných platidel, opatřil jsem informace, které vlastně tvoří přehled dějin naší měny a měnového práva.

V r. 1918 byla po jednotlivých úpravách vytvořena první soustava drobných peněz zákonem z 22. června 1928, č. 103 Sb. Podle této soustavy razily se drobné mince po 5 a 10 h ze směsi mědi se zinkem, po 20 a 50 h a po 1 Kč ze spěže niklové, t. zv. mědiniklu, po 5 a 10 Kč ze stříbra. Oběh papírových peněz podle této soustavy tvořily pouze bankovky.

Nově vyhlášenou soustavou drobných mincí podle zákona z 9. června 1932, č. 94 Sb. přibyly do soustavy mincí nové niklové pětadvacetníky a stříbrné dvacetikoruny. Pětadvacetníky se proti očekávání neosvědčily. Podle téhož zákona byly papírové deseti a dvacetikoruny vyřazeny z oběhu bankovek a vřazeny do soustavy drobných mincí. Podle novely č. 36 z r. 1937 začaly se raziti pětikorunové mince místo ze stříbra z čistého niklu. Zákonem z 18. května 1938, č. 101 Sb. byla zavedena stříbrná mince padesátikorunová a ražba stříbrných desetikorun byla nahrazena ražbou z čistého niklu. Mince pětadvacetníková byla vyloučena ze soustavy mincí. Měli jsme tedy mince po 50 Kč a 20 Kč ze stříbra, mince po 10 Kč a 5 Kč z čistého niklu, mince po 1 Kč, 50 a 20 hal. z mědiniklu, mince po 10 a 5 hal. ze směsi mědi se zinkem. V oběhu zůstaly stříbrné deseti a pětikoruny, ale nebyly již raženy. Padesátikoruna papírová byla podle této soustavy r. 1938 přeřazena do drobných peněz papírových, takže r. 1938 jsme měli ke dni 30. června v oběhu drobných mincí celkem za 537,800.135.60 Kč. Společně s mincemi tvořil oběh drobných platidel toho času úhrnem 1.769,456.239.50 Kč.

Na podzim r. 1938 opatřením Stálého výboru z 19. září 1938 byly prohlášeny stokorunové bankovky za státovky po 100 Kčs, t. j. za drobná platidla. Vládním nařízením z 28. září téhož roku čís. 202 Sb. byl zvýšen kontingent drobných a státovky po 100 Kč vyloučeny ze započítání do tohoto kontingentu.

Zmocněním ministra financí byly za okupace dány do oběhu zinkové desetihaléře, dvacetihaléře, padesátihaléře a zinkové koruny. Staženy byly starší mince z hodnotnějšího materiálu. Stříbrné mince stahovány nebyly, protože se v oběhu ve skutečnosti vůbec nevyskytovaly.

Po revoluci r. 1945 byla vyhláškou ministra financí ze dne 4. července 1945, č. 24 Sb. obnovena platnost drobných mincí československých a podle zmocnění z 19. května 1945, č. 7 Sb. vyčištěno území českých zemí od oběhu mincí markových a na Slovensku staženy mince maďarské měny podle opatření Slovenské národní rady.

Den před zavedením měnové reformy činil u nás oběh drobných peněz a státovek celkem 6.165,022.136 K. Dekret č. 91/1945 Sb. nechal v platnosti mince bezprostředně před 1. listopadem 1945 platné a 1 K poukázky z roku 1944. Ministr financí byl zmocněn, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení státovky a mince bral z oběhu a jiné vydával. Státovky po 1000 Kčs, 500 Kčs anglické výroby a nové 100 Kčs státovky domácí výroby byly vyhláškou č. 92/1945 Sb. prohlášeny za bankovky. Tak nám po 1. listopadu 1945 obíhaly jednak bankovky a jednak státovky po 50, 20, 10 a 5 Kčs a mince. Uvedené státovky jsou vlastně drobnými penězi papírovými, shrnutými v osnově projednávaného zákona pod název "drobná platidla", jimiž jsou mince a drobné peníze papírové. Za zmínku stojí, že obíhající platidla papírová, ať vyrobená v Anglii nebo tuzemsku jsou povahy prozatímní, neboť budou Národní bankou Československou za součinnosti finanční správy podle dlouhodobého plánu postupně nahrazována novými platidly, která mají odpovídati výtvarně požadavkům uměleckého pojetí a provedení, technicky zkušenostem praktické potřeby, aby mohla tak důstojně representovati jméno a měnovou svrchovanost státu.

Podle vyhlášky č. 85/1946 Sb. byly vydány bankovky po 5.000 Kčs a mince jednokorunové podle vyhlášky č. 73/1946 Sb., dvoukorunové podle vyhlášky č. 73/1946 Sb. a padesátihaléřové podle vyhlášky č. 33/1947 Sb. Bylo vydáno také 1,000.000 kusů pamětních stříbrných padesátikorun na paměť 3. výročí slovenského národního povstání - podle vyhlášky č. 151/47. Dvoukorun bylo raženo 20 milionů kusů, korun 100 milionů kusů a padesátníků 40 milionů kusů. Jednokorunové poukázky z r. 1944 byly podle vyhlášky č. 71/1946 Sb. staženy. Z mincí byly staženy stříbrné pětikoruny z první republiky a pětikoruny niklové z první republiky a vydané na Slovensku do r. 1944 a konečně mědiniklové koruny z první republiky a vydané na Slovensku do r. 1944.

Mincí, které mají zníti na 50, 20, 10, 5, 2 a 1 Kčs a na 50, 20, 10, 5 haléřů měli jsme k 31. říjnu 1947 v oběhu celkem za 725,734.409.45 Kčs. Mimo to obíhá k témuž datu drobných peněz papírových za 2,240,816.588.50 Kčs, takže celkem činí dnešní oběh drobných peněz papírových a mincí 2.966,550.997.50 Kčs.

Osnova neupravuje velikost mincí ani ražební kov, protože by tím znemožnila pružnost vycházeti z daných poměrů. Razí se, resp. budou se raziti mince z mědiniklu, t. j. ze směsi 80 % mědi a 20 % niklu: 1 Kčs o průměru 21 mm, 2 Kčs o průměru 23 ¹/₂ mm, 5 Kčs o průměru 26 mm a mince z tombaku, t. j. ze směsi 92 % mědi a 8 % zinku: 10 hal. o průměru 16 mm, 20 hal. o průměru 18 mm a 50 hal. o průměru 18 mm.

Zatím co zásobení hospodářství bankovkami se přizpůsobuje pružně potřebě poptávkou po cedulovém úvěru a doplňkovými methodami bankovkových emisí, pro emisi drobných peněz, postrádajících pružnosti vlastní bankovkám, je ohraničení ražby drobných peněz stanovením speciálních a absolutních kontingentů oběhových. (Předsednictví převzal místopředseda Hladký.)

Maximum bylo určeno zákony čís. 94/1921, 195/1922 a 218/1924 Sb. u mincí 20 h, 50 h a 1 Kč na 200 mil. korun, 10 h, 5 h a 2 h na 40 mil. Kč, 5 Kč na 300 mil. Kč, celkem tedy na 540 mil. Kč.

Jelikož speciální kontingenty nevyhovovaly, neboť ražbou každé vyšší jednotky se snižovala potřeba jednotek nižších, byl zákonem č. 103/1928 Sb. nahražen kontingent speciální absolutním kontingentem globálním, stanoveným na 600 mil. Kč.

Zákonem č. 94/1932 Sb. byl globální kontingent stanoven na 1.200 mil. Kč, jelikož do soustavy drobných byly včleněny také papírové desetikoruny a dvacetikoruny. Zákonem č. 101/1938 Sb. přešlo se v roce 1938 ke kontingentu relativnímu, t. j. k ustanovení oběhu všech drobných peněz papírových i mincí nejvýše na 160 Kč na hlavu. Ale již na podzim r. 1938 byl vIádním nařízením č. 202/1938 Sb. relativní kontingent zvýšen na 300 Kč na hlavu obyvatelstva. Do tohoto kontingentu se nevčítaly pamětní stokorunové státovky, jichž bylo raženo málo při velkém zájmu veřejnosti o ně. l když během okupace nebyl tento kontingent zvýšen, došlo fakticky k překročení této částky na hlavu, neboť k nám připlývaly volně také drobné mince markové měny z Německa.

Předložená osnova staví na tomto osvědčeném způsobu relativního kontingentu. Vyměřuje ho vzhledem k zvýšené hladině hospodářských čísel částkou 400 Kč na hlavu obyvatelstva. Při počtu 12 ¹/₂ mil. obyvatel byla by maximálně možná emise drobných 5 miliard Kčs. Skutečný oběh nedosahuje maximálně běžného oběhu, neboť se udržuje pod 3 miliardami Kčs. Vydávání pamětních mincí je omezeno v každém jednotlivém případě nejvýše na 2 miliony kusů.

Dalším zajištěním proti přebytečnému počtu drobných v oběhu je ustanovení § 6 osnovy, podle kterého může Národní banka Československá žádati finanční správu, aby jí vyměnila přebytečné drobné za bankovky. To platí i o pamětních mincích. Doplňkem k opatřením pro výše uvedený cíl je též stanovení povinnosti o přijímání drobných při placení.

Ne novinkou, ale převzetím zkušenosti ze zákona č. 7/1924 Sb. o ochraně čs. měny a oběhu zákonných platidel je ustanovení o ochraně oběhu zákonných platidel. Stanoví přesněji, kdy jsou vydávány náhražky zákonných platidel právem. Přitom je třeba zdůraznit, že náhražkami zákonných platidel nejsou směnky, šeky, kupecké poukázky atd., známky na odběr zboží, na vrácení záloh na láhve, různé předplatní poukázky a jiné v obchodě obvyklé pomůcky, sloužící k zjednodušení manipulace.

Důležitým ustanovením osnovy je též § 12 proti thesauraci drobných. Leč ani ten není novinkou, neboť již v r. 1924 byl stanoven vládním nařízením č. 189/1924 Sb. Po osvobození byl citelně postrádán, neboť nebyl v platnosti.

§ 16 je v našem měnovém právu novinkou, jelikož zmocňuje ministra financí, aby při hromadném zjevu thesaurace drobných stanovil odchylku od § 7, odst. 2, takže může vysloviti, že není povinnost přijímati drobné při placení bez omezení resp. nad určitou míru. Může také snížiti jmenovitou hodnotu takových platidel, vzít je z oběhu za náhradu nižší, než je jmenovitá hodnota platidel vzatých z oběhu. Je to krajní opatření, které postihuje vinného i nevinného, více však ty, kteří hromadili drobné ve větším rozsahu, a to právem, neboť neodůvodněným hromaděním a zadržováním mincí ochuzovali oběh drobných a nutili k novým ražbám drobných, což zatěžuje státní pokladnu.

Připojuji se k tomu, co zde již bylo řečeno o naší měně zpravodajem k osnově zákona o Národní bance Československé a doporučuji jménem právního výboru tuto osnovu zákona o platidlech čs. měny ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda HIadký (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. Šulík, dr. Loubal a Valo. Dávám slovo prvnímu řečníku, panu posl. Šulíkovi.

Posl. Šulík: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Pokud jde o nový čs. cedulový zákon, spatřuji v něm jeden z dalších výrazných stupňů uskutečňování našeho budovatelského programu na cestě k dosažení vyšší životní úrovně všeho našeho lidu. Cedulová banka má správně administrovati měnu. Jsem si plně vědom toho, že správná měna nemůže býti nikde jinde, než v pracovitém a poctivém národě. Práce a hospodárnost jest jediný zdravý základ každé měny. Ale na druhé straně i nesprávná administrace měny může ohroziti jinak zdravou hospodářskou základnu každého národa, zviklati důvěru v měnu, kaziti lidské charaktery a působiti národnímu hospodářství nedohledné škody. Přistupoval jsem proto s mimořádným zájmem k projednávání této cedulové osnovy. Byl jsem při tom veden hlavně těmito zásadami: 1. že při ní jde o normu všeobecného a nadstranického zájmu, 2. že je při ní třeba uplatnit všechny vymoženosti lidově-demokratického řádu našeho státu, 3. že je třeba zajistit pro používání předpisů zákona náležitou pružnost pro každou situaci světového hospodářského vývoje, a 4. že je třeba úzkostlivě dbáti, aby zákonem byla posílena a zvýšena důvěra v čs. měnu a v její objektivní a poctivé vedení.

Zákon sám jest moderně stavěn a je strukturně ucelen. Hlavní vnější formální změnou, kterou zákon přináší, je zestátnění československého cedulového ústavu. Toto zestátnění zapadá do rámce nynější naší hospodářské skladby a v ostatních oborech našeho hospodářství jde s ním souběžně znárodnění průmyslových, potravinářských, bankovních a pojišťovacích podniků.

Tím byl též rozhodnut dlouholetý theoretický spor o tom, zda cedulová banka má býti bankou soukromou či státní. Byl rozhodnut ve směru, k němuž se postupně přiklánějí i zahraniční demokratické cedulové zákony. Uznává se sice i dnes, že dobrou cedulovou politiku může v zásadě provozovati cedulová banka v té či oné formě, je-li důsledně vedena s poctivostí a v zájmech demokracie národa, ale přece jen nalézá nyní světově vyšší ohlas forma státní cedulové banky, ježto tato forma dává pregnantněji najevo svrchovanou moc lidu nad měnou a její správou. Vždyť správa měny je vyloženě záležitostí veřejné správy a patří tedy do bezprostřední lidové pravomoci.

Proto též osnova úzkostlivě dbala toho, aby se všude dostalo lidu prostřednictvím jeho demokratických nejvyšších vládních činitelů plné možnosti v rozhodování a v dozoru nad činností cedulového úřadu. Proto bylo též do osnovy vloženo ustanovení o t. zv. bankovním dnu, jakémsi valném shromáždění lidových zástupců hospodářského života, jimž bude guvernér a vedení banky podávati zprávy o činnosti banky a od nichž bude přijímati iniciativní náměty.

Nový československý cedulový zákon se však liší i věcně v řadě bodů od dřívější cedulové normy. Dosavadní cedulové zákony vyjadřovaly na př. t. zv. krytí oběživa, t. j. poměr lehko realisovatelných aktiv mezinárodní likvidnosti i úhrnu celkového oběhu, pevným procentem. Tento stav vedl častěji k absurdní situaci, že v době napětí nebo jiného neklidu bylo třeba zákonem zbavovati cedulovou banku této krycí povinnosti, t. j. právě v době, pro niž mělo toto opatření sloužiti jako zajištění měny. Z tohoto krycího procenta stalo se postupně jakési minimální krytí, které immobilisovalo cedulové krycí hodnoty, zlato a devisy, takže jeho věcné opodstatnění vlastně zcela zmizelo. Všichni dobře víme, že se na př. za okupantské éry stalo úplnou komedií. Nový cedulový zákon nepředpisuje určité přesné procento krytí oběživa, nýbrž jeho výši váze na potřeby platební bilance a správy měny. Je to modernější a jistě i hospodárnější pojetí krycí reservy.