Podpredseda Komzala (zvoní): Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 11 paragrafov, nadpis dielu, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jej 11 paragrafmi, nadpisom dielu, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Děje se.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 6. odsek poriadku.

Budeme hlasovať o ods. 7 poriadku.

7. Hlasovanie o osnove zákona o štátnej podpore novomanželom (tlač 1110).

Zpravodajcom za výbor soc.-zdravotnícky je posl. Kolář, za výbor rozpočtový posl. Stopka. Sú niektoré návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Kolář: Nejsou.

Zpravodaj posl. Stopka: Nejsou.

Podpredseda Komzala: Pristúpime teraz k hlasovaniu.

Osnova má 23 paragrafov, nadpisy oddielov, nadpis § 5, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. Sú niektoré námietky? (Neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jej 23 paragrafmi, nadpismi oddielov, nadpisom § 5, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 7. odsek poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o 8. odseku poriadku, ktorým je

8. Zpráva výboru kultúrneho a informačného o vládnom návrhu zákona (tlač 847) o hudobnej a artistickej ústredni (tlač 1103).

Zpravodajcom je posl. Koubek; udeľujem mu slovo.

Zpravodaj posl. Koubek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Kulturní výbor ve své schůzi dne 23. března t. r. projednal vládní návrh zákona o hudební a artistické ústředně.

Podstata jeho spočívá v tom, že ústředna 1. převezme úkol dosud obstarávaný soukromými agenty a tak zabrání, aby hudební umělci, lidoví hudebníci a artisté byli vykořisťováni soukromými podnikateli, ale mohli sloužit jen svému umění a lidu; 2. soustředí veškerou nabídku a poptávku po uměleckých silách a produkcích, aby i v tomto oboru bylo plánováno a aby kulturně a lidovou zábavou byly zajištěny všechny oblasti našeho státu; 3. umožní proniknutí hudebních a artistických vystoupení do míst, která z důvodů nevýnosnosti byla soukromými agenty opomíjena a nemohla být pro nedostatek peněz ani kulturními spolky uspokojena.

Ke splnění těchto úkolů dává zákon dobré podmínky: zajišťuje hudebníky a artisty, pomáhá jim v rozvoji a stará se o to, aby se nadaní adepti tohoto umění nemuseli životem těžko probíjet a své talenty ubíjet jen proto, že nemohli podnikatelům zaplatiti finanční risiko ze svého uměleckého vystoupení. Náš národ nechce jít cestou, na niž by mladý umělec ztroskotal jen proto, že nemá dost peněz. Lidová demokracie naopak uvolňuje tvůrčí síly všem umělcům a zajišťuje je. Pomáhá a pomůže každému, kdo něco umí, aby se uplatnil podle svých schopností a dává mu jen jednu podmínku: aby postavil své umění do služeb lidu. Náš umělec nebude již sloužit jen blaseovaným posluchačům, kteří na umělecké podniky chodili často jen proto, že to také patřilo k bontónu, ale všem, kteří svůj duchovní život chtějí obohatiti a ukájeti z vnitřní své potřeby a touhy. A není, paní a pánové, vděčnějšího publika než pracující lid, který umění prožívá opravdově a radostně.

Zákon dále zajišťuje našemu venkovu, že umění a lidová zábava vůbec nebude sloužit jen obyvatelstvu městskému, ale že půjde i na venkov, i do obcí a míst vzdálených od kulturních středisek. Spojí i duchovně města s venkovem a i v tomto oboru naplní skutkem zásadu, že se umění musí stát majetkem všeho lidu.

Jestliže nehospodárností a neorganisovaností trpěli výkonní umělci hudební, bylo to u artistů ještě horší, ačkoli tu jde o opravdovou zábavu našeho lidu. Zákon se stará, aby se i toto umění stalo opravdu lidovým. Kdo by tu nevzpomněl na Bassovy Lidi z maringotek a na jeho Cirkus Humberto. Bass nás jistě naučil dívat se docela jinak na artisty, ne jako na komedianty života, ale jako na šiřitele kultury pohybu, vtipu odvahy i kázně. Jestliže byli hudebníci vykořisťováni soukromými podnikateli a agenturami různého druhu, artisté byli úplně vydáni bídě na pospas. Kapitalistická společnost se na ně dívala jako na příživníky a dělala z nich psance života. A přece mnozí z nich proslavili slávu českého jména i v cizině. Zvrhlá společnost využívala jejich sil a umění, aby se bavila, ale o jejich sociální život se nestarala. Zákon jim vrací nejen jejich lidskou důstojnost, nýbrž i vážnost jejich umění. Dává jim také možnost, aby si své věci spravovali sami ve prospěch jich samých i ve prospěch rozšíření jejich umění mezi nejširší vrstvy obyvatelstva. Jde tedy v zákoně o zlidovění umění, jako je tomu i u divadelního zákona, který jsme tu tak manifestačně odhlasovali 20. března.

Ani tento zákon nemohl však dříve v parlamentě s místa. Někteří poslanci reakčních stran i na něm zkoušeli svou sílu, jak by mohli práci parlamentu znevažovat a zdržovat, aby se pak mohli na schůzích chlubit: Zase jsme jedné dobré věci zabránili! Pro toto tvrzení uvedu příklad.

Informační výbor jednal o zákoně přes pět hodin. Poslanci dr. Chudoba, Charvát, dr. Stránský a jejich druzi zesměšňovali zákon, mluvili řeči do prázdna a dlouhými sofismatickými řečmi provozovali skutečnou oposici. Výsledkem jednání bylo projednání tří paragrafů, z nichž dva informační výbor odkázal k dojednání právnímu výboru. Byla to opravdová profanace parlamentu. Nic nepomáhalo, že příslušný svaz Revolučního odborového hnutí i jeho odborné složky o návrhu zákona jednaly a jeho zásady schválily. Nic neplatilo, že na dveře informačního výboru přímo klepala bída, nic neplatilo, že hudebníci a artisté už nechtěli své umění činit předmětem vykořisťování pro ty, kteří i na umění dovedli vydělávat. Pokus o rozvrat i v kulturních věcech z důvodů stranických byl jim více než zájem umění a národa. Náš lid, který v únorových dnech zachránil demokracii, pomohl i těmto umělcům k tomu, že se konečně vládní návrh stává zákonem a že se i tu naplňuje program košické a Gottwaldovy vlády. Umění stává se majetkem lidu také tímto zákonem, který jsme projednali a schválili ve schůzích kulturního a informačního výboru.

V mnohých paragrafech jsme zákon zlepšili, takže nikdo nemůže tvrdit, že by se poslancům, kteří zůstali věrni lidu, bránilo v iniciativní práci. Tak jako při divadelním zákoně, i při tomto zákoně se ukázalo, že si kulturní výbor konečně zaslouží svého dobrého jména a že je opravdu výborem kulturním. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Chytil.)

Jako zpravodaj kulturního a informačního výboru vyslovuji radost, že v tak krátkém období projednáváme tu již druhý zákon kulturního významu. Děkuji za to Gottwaldově vládě i našemu vítěznému lidu a přeji umělcům, kterých se zákon týká, aby na jeho základě šli dál a dál, aby i oni své umění, očištěné od všech příživníků, postavili do služeb celého národa. Náš venkov nebude již odstrčen od zdrojů kultury, naši občané nebudou již zapadlými vlastenci, o nichž se krásně mluví a píše, ale stanou se i kulturně plnoprávnými občany našeho státu. Zákon umožňuje, aby umění šlo i za nimi, do jejich domovů, až na hranice našeho státu.

Děkuji také pánům úředníkům ministerstva informací, zvláště p. dr. Gemrichovi a hudebnímu skladateli mistru Dobiášovi, že zákon tak pečlivě připravili a nás poslance v informačním a kulturním výboru přesvědčovali o jeho významu a důležitosti. Doporučuji slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby zákon schválilo se změnami, které kulturní a informační výbor provedl v přesvědčení, že se nám všem dobrá věc podařila. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Chytil: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Koubek: v § 1 ve 3. řádce má býti správně "ústředna" místo "odbočka", v § 3, odst. 1 ve 2. řádce ve slově "zaměstnání" první "a" krátké, v § 9, odst. 3 ve 2. řádce ve slově "návštěvnická" první "a" dlouhé, v § 13 ve 4. řádce zdola správně "náleží" místo "uáleží".

Místopředseda dr. Chytil: Přistoupíme k hlasování. Osnova má 26 paragrafů, nadpisy dílů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 26 paragrafy, nadpisy dílů, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové s opravami právě uvedenými, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 8. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání devátého odstavce pořadu, jimž je

9. Zpráva výboru průmyslového a živn.-obchodního o vládním návrhu zákona (tisk 1089) o zhodnocení činnosti národních správců živnostenských podniků a o právech jejich vdov a sirotků (tisk 1102).

Zpravodajem je posl. Sajal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sajal: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Jednou z největších událostí v osvobozené republice byl odsun Němců a konfiskace jejich majetku. Jde o desetitisíce živností výrobních, obchodních a ostatních, které musely být udrženy v chodu a jejichž majetek měl být v zájmu státu ochráněn. V porevoluční době nebylo možno přihlížet k tomu, aby dosavadní národní správci měli vždy takovou kvalifikaci, která se požaduje při provozování živnosti. Požadovalo se, aby ustanovené osoby byly bezúhonné a státně spolehlivé a aby měly aspoň minimální odborné znalosti. Mezi dosazenými národními správci, kteří opustili své vlastní zaměstnání ve vnitrozemí, byla také řada osob, které nemohou nyní prokázati potřebnou a nutnou praxi k provozováni živnosti.

Přes to, že národní správci byli postaveni do poměrů naprosto cizích, měli vést a zachraňovat podnik, někdy s personálem německým, v prostředí nepřátelském, osvědčili se ve velké většině jako věrní a oddaní služebníci státu a jako hospodářsky zdatní správci. I když zde ukázali své odborné a praktické zkušenosti, nemohl by jim podle zákona. čís. 31 z r. 1947 být přidělen podnik, který spravují, proto, že živnostenský řád požaduje k průkazu způsobilosti určitou praxi. Je tedy spravedlivé, aby doba, po kterou národní správce podnik dobře vedl, byla mu započítána do doby pomocnické, po příp. tovaryšské, a aby tak nebyl vyloučen z přídělu. Podle zákona nemá se tato doba započítat do praxe každému, nýbrž pouze tomu, kdo podnik ve smyslu příslušného dekretu spravoval s péčí řádného hospodáře. K předchozí praxi nebo případně učební době se započítává pouze jedna třetina celkové doby potřebné k výcviku. Znamená to tedy na příklad, že v řemeslné živnosti, kde obvykle je předepsána tříletá učební doba a tříletá doba pomocnické praxe, se osvědčenému národnímu správci započítají z praxe správcovské dva roky. Podle této osnovy je však povinností, aby národní správce tam, kde je to předepsáno, byl svému povolání vyučen.

V § 2 osnovy se uplatní pro národní správce tytéž výhody, jaké mají pozůstalí po živnostenském provozovateli podniku. Právo provozovat živnost v případě úmrtí podnikatele přechází na vdovu nebo nezletilé děti. Osnova toto právo poskytuje též vdovám po národních správcích, a to po právu. Rodina národního správce je existenčně vázána na svého živitele, který se vytrhl mnohdy z jiného zaměstnání. Úmrtím správce zůstala rodina bez prostředků a byla národní správy zbavena. Byla to zajisté nechtěná a zbytečná tvrdost, kterou tato osnova napravuje. Živnostenské oprávnění vdov a sirotků trvá (podle této osnovy) po dobu vdovství, po příp. nezletilosti dětí.

Při této příležitosti bych se chtěl zmínit o oběžníku osidlovacího úřadu ze dne 26. února 1948, který vydává pokyny k odvolávání národních správců. Poslední události zajisté daly popud k tomu, aby nejen osoby špatně hospodařící, ale též osoby politicky nespolehlivé, nehodné a reakční byly národní správy zbaveny. Tato opatření jsou zajisté na místě, neboť zvláště v pohraničí musíme míti obyvatelstvo - a zvlášť osoby vedoucí naše hospodářství - národnostně i politicky naprosto spolehlivé. Zmíněný oběžník byl doplněn 5. března 1948, kde osidlovací úřad vytýká, že při výměně v osobách národních správců dochází někdy ke změnám, které by mohly způsobit hospodářské škody. Živnostenské podniky a hospodářství vůbec jsou velmi citlivým instrumentem, a proto hlavně osidlovací úřad poukazuje na nutnost, aby se pečlivě přezkoumala a zvážila provinění národních správců a nedocházelo k nespravedlivostem.

Je potěšitelné, že stížnosti na přehmaty docházejí řídce a že vedoucí akčních výborů jsou si vědomi své velké odpovědnosti k hospodářství i k republice. Výměny nesmí být použito k tomu, aby kdokoli šel za vlastním prospěchem anebo si vyřizoval své osobní účty. Je nutno z tohoto fora poděkovat osidlovacímu úřadu za energický zákrok a za ochranu, kterou národním správcům poskytuje.