Naproti tomu je zcela pochopitelné, že soukromá lékařská praxe postupně vchází do minulosti. Stále rozšiřující se a výhodnější podmínky nemocenského pojištění a jiných složek zdravotní péče, jako ústavy, poradny a léčebná péče včetně lázní, zaujímaly stále větší okruh pojištěnců a interesentů z dosavadních soukromých pacientů, a národní pojištění - můžeme říci bez nadsázky - tuto soukromou praxi zrestringuje na minimum. Musí se proto také v tomto směru pokračovat v distribuci lékařů a v plánování jejich práce. Musíme se snažit, aby především za dnešního nedostatku lékařského dorostu, stejně jako ostatního zdravotnického personálu, byla co možná nejúčelněji a rovnoměrně rozdělena lékařská služba, aby bylo lékařů využito spíše pro těch 95% pojištěnců, než pro těch 5 %, kteří zůstanou nepojištěni a soukromými pacienty, aby spolupráce lékařů s národním pojištěním a veřejným zdravotnictvím v ústavech, poradnách i úřadech byla podmínkou soukromé lékařské praxe.

Jsme si vědomi, že šestileté přerušení lékařského studia i vědeckého bádání a pokroku v porovnání s mezinárodní vědou, jejím pokrokem a výzkumy má nepříznivý vliv na úroveň dnešního lékařského dorostu. Bylo sice samozřejmé, že žádný lékař, ačkoliv po formální stránce mu lékařský diplom dával k tomu právo, nebyl tak nesvědomitý, aby se s tím, co načerpal po stránce theoretické za dobu studia ke zkouškám, vrhl do lékařské praxe. Víme, že ve své svědomitosti a odpovědnosti lékaři nejenom odborní, ale i praktičtí studovali dál a praktikovali jako subalterní lékaři v nemocnicích a ústavech do nedávna úplně zadarmo a tak se naučili za vedení odborných primářů a ordinářů prakticky provádět to, co znali ze studia po stránce theoretické. Avšak cílevědomé plánování nemůže počítat s touto dobrovolnou svědomitostí a odpovědností, nýbrž požaduje určité a pevné záruky, t. j. ve stanovené době lékařského výcviku v nemocnicích, do něhož se započítává určitým dílem i zdravotnická služba v armádě. Vždyť tím si zároveň zajišťujeme dostatečný počet lékařů jako asistentů a sekundářů pro naše nemocnice, kde máme - stejně zoufalý nedostatek pracovních sil jako ve veřejné lékařské praxi.

Veřejnost i stát musí si ovšem být vědomi, že zatím co dříve byla považována soukromá praxe za hlavní součást lékařovy existence a života, za jedinou odměnu za dlouholetá nákladná studia, vědeckou a odbornou přípravu a za jednu z nejnebezpečnějších služeb veřejnosti a lidstvu, dnes tato praxe mizí; že je třeba, aby stejně svědomitá práce, chuť ke studiu, k neustálému zdokonalování a sledování pokroku lékařské vědy byla stejně odměňována, pravě tak jako risiko tohoto povolání i fysická námaha a často neomezená doba pracovní - ve dne v noci, ve všední den a ve svátek, zejména na venkově, bez ohledu na nejskrovnější míru požadavků soukromého lidského života. Je jistě velmi málo analogických povolání a případů v naší společnosti, a není snad povolání, které by bylo po této stránce tak málo chápáno. Veřejnost vždy viděla jenom těch několik málo lékařů opravdu bohatých s velkou oblibou a soukromou praxí, kteří teď všichni zmizí, a neviděla tu největší armádu oddaných pracovníků, průkopníků sociálního a socialistického pojímání medicíny a zdraví. I zde je třeba splatit určitý dluh. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová - Spurná.)

Z uvedených důvodů si dovoluji slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění předložit jménem soc.-zdravotnického výboru určité doplňky které v duchu těchto připomínek byly jednomyslně usneseny, ale nemohly být z technických důvodů vloženy do výborové zprávy, protože osnovu už před tím projednal výbor právní. Jsem přesvědčen, že tato prozatímní úprava, nutně doplňující dnešní stav a nazírání na sociální a zdravotnickou politiku, je pouze krátkým provisoriem. Věřím, že ministerstvo zdravotnictví v nynějším plném pochopení těchto pro národ důležitých - a možno říci existenčních - otázek socialisačního vývoje přijde, v souhlase s politikou ministerstva sociální péče a ministerstva vyučování po stránce výchovné a vědecké, v rámci jednotné přestavby naší zdravotnické politiky s definitivním zařazením lékařů a lékařské práce - stejně jako ostatních jejich spolubojovníků - na místo, které jim patří a kde je národ, stát a lidská společnost potřebují. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K projevu se přihlásil pan ministr zdravotnictví PIojhar. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví Plojhar: Slavná sněmovno!

Jsme si plně vědomi, že předložená osnova je pouze novelisací zákona o lékařské praxi, že je to pouze momentální východisko z nouze a jenom pomůcka pro přechodnou dobu. Nutno si uvědomit velký nedostatek lékařů, zaviněný jednak v době okupace uzavřením našich vysokých škol, jednak vzniklý odsunem Němců a přesunem našeho obyvatelstva. Správně bylo poukázáno na to, že distribuce našich lékařů je naprosto nesprávná a nedostatečná. Zatím co ve velkoměstech je nadbytek lékařů, zatím co ve vnitřní Praze připadá často ani ne na 400 obyvatel jeden lékař, na periferii Prahy a ve vnitrozemí připadá jeden lékař na 1000 obyvatel a v pohraničí, v zanedbaných krajích a na venkově často na 5000 až 6000 obyvatel. A proto předložená novela zamýšlí především provést spravedlivou distribuci lékařů po celé naší vlasti, umožnit, aby lékař sloužil lidu a národu bez ohledu na to, zda-li jde o lid měst nebo venkova. Lékař v naší nové obrozené vlasti musí být služebníkem zdraví všeho pracujícího lidu bez rozdílu. (Potlesk.) Všechno naše obyvatelstvo musí mít plné vědomí, že ministerstvo zdravotnictví, lékařský stav a celé naše zdravotnictví chce spravedlivě a účinně sloužit veškerému našemu lidu. To je naším úkolem a v tomto směru budeme tvrdí a neústupní. Zájem jednotlivce musí ustoupit zájmům celku a národa. (Potlesk.)

Druhým úkolem této novely je prohloubení theoretického a praktického vzdělání našich lékařů. Lékaři-idealisté, lékaři-humanisté, lékaři, kteří správně chápou své poslání a zaměstnání - a to je valná většina našich lékařů - volají po prohloubení svého praktického a theoretického vzdělání. A proto žádáme v plné dohodě a shodě, aby tato praktická průprava byla umožněna. Proto k tomuto úkolu především také tato novelisace lékařského zákona přihlíží.

Prosím, aby slavná sněmovna vzala v úvahu, že tato novela k zákonu je pouze přechodným prostředkem, že po uzákonění jednoho z největších zákonů v dějinách lidstva a naší vlasti - národního pojištění plně - včleníme i lékařskou službu zdraví národa do tohoto národního pojištění. Jsem přesvědčen, že u valné většiny našich lékařů a zdravotnického personálu najdeme pro tento úkol plné porozumění. A proto připravíme velký zákon o lékařské praxi, který sice do značné míry pozmění celý dosavadní názor v tomto směru, ale který bude přijat s povděkem vším obyvatelstvem naší drahé vlasti.

Chceme se především postarat o to, aby lidu a jeho zdraví sloužil Iékař patřičně theoreticky a prakticky vzdělaný, a na druhé straně se chceme postarat, aby tento lékař i jeho manželka a děti, jeho rodina, si byli vědomi, že národ a stát oceňuje jeho velkou službu zdraví našeho národa. Padnou hranice mezi lékařem ve velkoměstě, který někdy viděl právě ve své praxi zdroj bohatství, soukromokapitalistickou možnost obohacovat se, a mezi lékařem idealistou, který se na venkově a v pohraničí věnoval zdraví nejpotřebnějších a za to zdravím na to doplácela jeho žena a děti. (Potlesk.) Tyto hranice padnou. Vytvoříme zdravou sociální základnu pro lékaře a jeho rodinu a dáme lidu lékaře, který - zbaven těchto sociálních starostí - se bude moci plně věnovat zdraví našeho lidu. Vybudujeme řád prevenční mediciny a potom léčebné mediciny, a jsem pevně přesvědčen, že velkorysé a hluboké změny a reformy, jichž je tato novelisace skrovným počátkem, budou veškerým naším pracujícím lidem přijaty s povděkem a porozuměním. (Hlučný potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor právní, posl. dr Erbanovi.

Zpravodaj posl. dr Erban: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-zdravotnický, posl. dr Bláhovi.

Zpravodaj posl. dr Bláha: Jménem soc.-zdravotnického výboru předkládám slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění tyto změny v předložené osnově:

V § 7 odst. 2 místo "trvá dva roky" "trvá tři roky".

Odstavec 6 téhož paragrafu se škrtá.

V § 8, odst. 4 v osmé řádce se vkládá za závorku věta: "Povolení nelze udělit ani tehdy, není-li žadatel ochoten nebo nemůže-li v dotčeném působišti převzíti přiměřený pracovní závazek vůči veřejné zdravotní správě nebo národnímu pojištění nebo jiný závazek, jehož plnění je v důležitém veřejném zdravotním zájmu". Toto ustanovení se nevztahuje na žadatele uvedené v odst. 7, písm. d).

V odst. 6 v řádce páté a slova "§ 1 až 7" se vkládá: "nebo že tu nastaly okolnosti, pro které by muselo býti odepřeno povolení podle odst. 1"

V odst. 8 v 1. řádce se za slova "je lékař povinen" vkládá slůvko "předem".

Konečně v § 8, odst. 2 navrhují doplniti vypadlé slůvko "a".

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byl podán pozměňovací návrh posl. dr Bláhy, dr Bureše, Zupky, Polomského, dr Hobzy, BaIáže a druhů, přednesený zpravodajem výboru soc.-zdravotnického, míním dáti hlasovati takto:

nejprve o osnově zákona v úpravě právě uvedeného návrhu; nebude-li přijata, o osnově zákona podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti přednesenému způsobu hlasování? (Nebyly.)

Není jich.

Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedla.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 články, nadpisem a úvodní formulí v úpravě návrhu posl. dr Bláhy, dr Bureše, Zupky, Polomského, dr Hobzy, Baláže a druhů s opravou navrženou zpravodajem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona v úpravě výše zmíněného návrhu, s opravou p. zpravodaje.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání pátého odstavce pořadu, jímž je

5. Zpráva výboru branného a bezpečnostního o vládním návrhu zákona (tisk 1099), jímž se na přechodnou dobu vylučuje přeložení do zálohy (propuštění ze svazku československé branné moci) některých kategorií důstojníků z povolání (tisk 1119).

Zpravodajem je p. posl. Vodička. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodička: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Právě projednávaný vládní návrh zákona, jímž se na přechodnou dobu vylučuje přeložení do zálohy některých kategorií důstojníků z povolání, je mimořádné opatření, které je vynuceno nedostatkem důstojníků, zejména speciálních služeb. Tento nedostatek byl zaviněn jednak rozpuštěním čs. armády za okupace a dále ztrátou 7 let při výcviku, výchově a budování velitelských kádrů a kromě toho, bohužel, i nepružností vojenské správy, která se po našem osvobození nedovedla okamžitě přizpůsobit dané situaci a udělat takové opatření, aby byl tento nedostatek co nejdříve napraven.

Zkoumáme-li příčiny, proč zejména důstojnické kádry specialistů středních let opouštěly a opouštějí vojenskou službu, tedy vidíme, že proto, že v civilních službách a ve svobodných povoláních jsou daleko lépe existenčně zabezpečeni a mají daleko výhodnější postavení než ve službě vojenské.

Podle důvodové zprávy je nedostatek důstojníků zejména u zdravotnictva, lékárníků, veterinářů, inženýrů, ženistů, spojařů a u zbrojní služby všech zbraní včetně letectva. Jest však třeba zdůrazniti, že potřeba velitelských kádrů je ještě vyšší, než tomu bylo v prvé republice. Průběh poslední světové války a získané válečné zkušenosti ukazují, že úkoly a povinnosti armády budou daleko vyšší než v obou válkách předešlých. Proto je zapotřebí opatřit armádu velitelským sborem tak, aby budování naší armády bylo zajištěno, aby armáda mohla zcela splnit všechny úkoly k zajištění vnější bezpečnosti státu a býti rovnocenným činitelem po boku našich slavných spojenců.

Doplňovat velitelské kádry čs. armády normálním způsobem bude lze až v roce 1953, protože zavřením českých středních a vysokých škol za okupace byl značně snížen stav středoškolské a vysokoškolské inteligence, který by mohl v armádě zaujmouti ihned zvláštní, speciální velitelská místa. Kromě toho všechny závazky, které vyplývaly z poskytnutých vojenských stipendií na studium jednotlivců, končily ve velké většině v letech 1945-1947.

Vycházeje tedy z těchto potřeb pojednal branný a bezpečnostní výbor o návrhu tohoto zákona, který je určen vlastně jenom na přechodnou dobu, a usnesl se doporučiti jej sněmovně k přijetí.

Ovšem, zde je třeba se obrátiti na všechny důstojníky, které toto opatření postihne, a apelovat na ně v tom smyslu, že splnit tento zákon, který na ně klade nové povinnosti, je jejich vlasteneckou povinností, protože potřebujeme skutečně zajistit brannou pohotovost armády tím, že si vychováme a vyškolíme mladé velitelské kádry. Všichni občané v naší republice a zejména tito důstojníci a velitelé musejí pochopit, že naše armáda musí býti připravena. Váleční provokatéři neustále zneklidňují svět a neustále se snaží organisovat zejména proti Sovětskému svazu a jeho spojencům válečný blok. Tedy i když my ve válku nevěříme, musíme býti připraveni, aby naše armáda byla tak silná, aby ochránila mír a zejména brannou bezpečnost státu, aby plnila své spojenecké závazky. Americký imperialismus, který vede v táboře války a neustále válku provokuje, musí nakonec uvidět, že zde proti němu stojí v táboře míru všechny státy vedené Sovětským svazem a tak připravené, že v každém případě mír proti každému ve světě uhájí. Věříme, že všichni vojáci, vojínem počínaje a nejvyšším velitelem konče, svůj úkol v armádě splní tak, jako jej splnili v únoru. Děkujeme armádě, že v únorových událostech, kdy československá reakce v žoldu reakce zahraniční se snažila zničit vnitřní pořádek v republice a odvésti Československou republiku z tábora míru do tábora války, stála s lidem za zákonem a za demokracií a lidovládou v Československé republice.

Postaráme se, aby armáda dostala všechno, co potřebuje. Na naší armádě se nebude a nesmí šetřit. Postaráme se o existenční zajištění velitelského kádru a umožníme mu, aby se mohl plně věnovat svému povolání. Postaráme se, aby armáda byla zabezpečena a aby mohla po boku spojeneckých armád plniti všechny na ni vložené povinnosti.

Je zapotřebí, aby naše armáda byla připravena natolik, aby nebezpečí, které vinou Ameriky nám hrozí z Německa, bylo vždy zažehnáno, aby naše armáda v žádném případě nedávala důvodu k pochybnosti o tom, že naše hranice budou uhájeny a tím i mír. Nechceme jíti a nepůjdeme nikdy s válečnými štváči do fronty války vedené Amerikou proti Sovětskému svazu. Proto naše armáda musí být dobrá, silná a zabezpečená i dobře vybavená, vystrojená a vycvičená. Proto se také postaráme, aby veškeré vojenské služby vojáků, kteří slouží z povolání, byly zhodnoceny. Postaráme se, aby naše armáda byla vybudována tak, aby v příštích dobách, kdy eventuálně by naše země byly napadeny, byly armádou hrdinských obránců svobody a aby mohla plniti všechny spojenecké závazky, aby naše armáda byla spolehlivým ochráncem pokroku, demokracie, civilisace a světového míru.

Proto, aby armáda byla takto zajištěna, přijal branný a bezpečnostní výbor jednomyslně návrh tohoto zákona. Jménem tohoto výboru doporučuji slavnému Národnímu shromáždění přijetí této osnovy zákona spoIu s resolucí, ve které žádáme vládu, aby otázka postižených důstojníků, kteří budou z vojenských služeb propuštěni, byla řešena tak, aby jejich vojenská služba byla postavena na roveň službě civilní. (Souhlas.)