Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových? Zpravodaj posl.
Vodička: Nejsou.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
podle zprávy výborové, nechť pozvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.
Zbývá ještě hlasovati o resoluci otištěné
ve zprávě výborové.
Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Resoluce se přijímá.
Tím je vyřízen 5. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
šestého odstavce pořadu, jímž je.
6. Zpráva výborů právního
a rozpočtového k návrhu poslanců dr
Bartušky, dr Jelínka, dr Haima, dr Báťka,
dr Hobzy, dr Štefánika a druhů (tisk 1117)
na vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946,
č. 128 sb., o neplatnosti některých majetkově-právních
jednání z doby nesvobody a o nárocích
z této neplatnosti a z jiných zásahů
do majetku vzcházejících (tisk 1126).
Zpravodajem za výbor právní je posl. dr Kokeš.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné
Národní shromáždění, paní
a pánové!
Zákon ze dne 16. května 1946, č. 12S Sb.,
o neplatnosti některých majetkově právních
jednání z doby nesvobody a o nárocích
z této neplatnosti a z jiných zásahů
do majetku vcházejících navazoval na dekret
presidenta republiky č. 5/1945-Sb. a úmyslem i cílem
zákonodárce bylo, aby podle košického
vládního programu v duchu lidově demokratickém
bylo upraveno a dořešeno restituční
řízení k odčinění škod
způsobených za okupace. Zkušenosti, kterých
jsme nabyli s tímto restitučním zákonem
od doby jeho platnosti, nám dokázaly, že v
tomto zákoně byly některé mezery a
ustanovení, která znemožňovala v duchu
lidově demokratickém naplniti přání
našeho lidu a splniti závazky, přijaté
košickým vládním programem. Někdy
dokonce mylným výkladem nejasných ustanovení
tohoto zákona soudní rozhodnutí způsobila,
že lid se postavil ostře proti rozhodnutí soudu,
jak tomu např. bylo ve varnsdorfské stávce.
Pomocí tohoto zákona chtěli totiž a
všemi prostředky se snažili bývalí
továrníci a nepřátelé lidové
demokracie o to, zmocnit se opět továren a velkostatků
a tím znemožniti uskutečnění
slibů, daných v košickém vládním
programu. Na druhé straně na Slovensku hrozilo nebezpečí,
že slovenští zemědělci, kteří
od tak zv. Slovenského státu dostali půdu,
odebranou fašistickým režimem židům
a věrným Čechoslovákům, budou
musit půdu vrátit dřívějším
majitelům, i když tito na ní nepracují.
Tím rovněž by byly porušeny požadavky
košického vládního programu a požadavky
prosazované naším zemědělským
lidem, aby půda patřila těm, kdož na
ní pracují.
Prováděním zákona č. 128 v
původním jeho znění vznikaly našemu
hospodářství a výstavbě republiky
škody velkého rozsahu. Kromě toho neustálá
nejistota, co se má státi s majetkem, ke kterému
mohou být uplatněny restituční nároky,
volala po novelisaci tohoto zákona. O tuto novelisaci jednaly
strany Národní fronty již. loňského
roku a pro odpor reakčních živlů v některých
stranách Národní fronty k této novelisaci
nedošlo. Teprve nyní, po vyjasnění vnitropolitických
poměrů, je tato otázka řešena
ku prospěchu republiky, našeho průmyslu i zemědělství.
Iniciativní návrh posl. dr Bartušky,
dr Jelínka, dr Haina, dr Baťka, dr Hobzy, dr Štefánika,
představující návrh Národní
fronty, vyplynul z potřeb, o nichž jsem shora mluvil.
Právní výbor, který projednal tento
iniciativní návrh ve své schůzi dne
31. března 1948, provedl jen nepatrné změny,
v podstatě stylistické. Poukazují proto na
důvodovou zprávu tisk 1126 a k jednotlivým
ustanovením iniciativního návrhu dovoluji
si uvésti ještě toto:
Vsunutí nové věty v článku
1, bod 1, má zabrániti zbytečným restitučním
řízením a tím i nákladům
s nimi spojeným v těch případech,
kde restituent je neznámého pobytu a kdy není
ani jisto, zda je živ. Opatrovník nezvěstného
nemůže napříště restituční
nárok uplatnit. Totéž platí v zemích
České a Moravskoslezské i tehdy, uplatňuje-li
se nárok jménem pozůstalosti dědicem
neznámého pobytu. Další význam
tohoto ustanovení tkví v tom, že zabraňuje,
aby restituční majetek nepřišel na jiné
účely, než na ty, kterým má připadnout
podle úpravy vyhlášené v § 16,
odst. 1 zák. č. 128 z r. 1946 Sb.
Poněvadž se v praxi ukázalo, že 3měsíční
lhůta, stanovená k projednání žádosti
o vydání prohlášení, že
by byly ohroženy důležité veřejné
zájmy vrácením věci, je příliš
krátká, a ježto je vycházet z názoru,
že uplatnění veřejných zájmů
nelze dost dobře prekludovati, bylo uznáno za vhodnější
ustanovení to vypustit, jak to obsahuje článek
I, bod 2. Při tom se ovšem vychází z
přesvědčení, že i bez této
lhůty budou dbát příslušné
úřady o to, aby se o žádosti rozhodlo
co nejdříve.
Ustanovení článku I, bod 3, odpovídá
pak zásadám o úpravě pozemkového
vlastnictví, aby půda, kterou drobní zemědělci
získali, zůstala jim zachována, jestliže
je při nabytí nevedly žádné fašistické
nebo rasistické pohnutky a není-li ten, kdo nárok
uplatňuje, sám výkonným zemědělcem,
který by na vrácené půdě hospodařil.
Nárok na peněžitou náhradu za nevrácenou
věc zůstává nedotčen.
Aby Fond národní obnovy mohl splniti uložený
úkol, t. j. zjištění a zajištění
veškerého majetku podléhajícího
konfiskaci, musí míti možnost seznati také
protinároky osob státně nespolehlivých,
které mají proti restituentům, a z toho důvodu
byl vložen bod 5. v čl. I. Doplnění
§ 11, odst. 1 zák. č. 128 z roku 1946 Sb. mu
to usnadňuje i tam, kde majetek, jehož vrácení
se žádá, není ve správě
Fondu národní obnovy, ani pod jeho dozorem.
Druhá skupina opatření, jež provádí
tento zákon, byla vyvolána nutností zajistit
a zdárně dokončit úkoly spojené
s osídlením, znárodněním a
úpravou pozemkového vlastnictví. Jde o opatření,
která sice mají vztah k restitučnímu
zákonu, ale jinak upravují otázky samostatné.
Byla proto pojata do zvláštních článků.
Článek II umožňuje, aby u průmyslových
a živnostenských podniků a u zemědělského
majetku bylo co nejdříve jisto, bude-li v restitučním
řízení požadováno jejich vrácení,
nebo jen peněžitá náhrada. Závisí
na tom konečná úprava vlastnictví
k těmto druhům majetku a vyžaduje toho jistota
hospodářských poměrů. Lhůta
3 měsíců, po které již nebude
lze požadovat u tohoto majetku vrácení věcí,
není krátká, uvážíme-li
hospodářský účel, který
je sledován a skutečnost, že od účinnosti
zákona č. 128/1946 Sb. uplynuly již téměř
2 roky. Možnost naložiti s takovým majetkem po
uplynutí lhůty podle předpisů o rozdělení
konfiskovaného majetku je jen samozřejmým
důsledkem vyslovené myšlenky. Oprávněným
osobám zůstává ovšem zachován
až do konce promlčecí lhůty, stanovené
§ 8 restitučního zákona, nárok
na peněžitou náhradu.
Článek III se týká majetku, kterého
někdo nabyl podle předpisů o rozdělení
konfiskovaného majetku. Napříště
nebude možno uplatňovati restituční
nárok proti osobám, které takový majetek
získaly podle předpisů o rozdělování
konfiskovaného majetku, i když by jinak vůči
nim byly splněny podmínky § 4, odst. 2, zákona
č. 128 z r. 1946 Sb., nýbrž místo nich
jen proti příslušnému Fondu národní
obnovy. Fond národní obnovy nastupuje ovšem
jen místo osob, které takto majetků nabyly
a nikoliv i na místo jejich předchůdců,
proti nimž trvají i nadále nároky restituentovy
beze změny. Fond národní obnovy nebude ovšem
míti možnost věc vrátit, ježto
není v jeho rukou, a oprávněná osoba
může proto požadovat jen náhradu. O způsobu
této náhrady pojednávají pak ustanovení
finanční, o kterých se ještě
zmíním. Je pochopitelné, že by nebylo
spravedlivé, aby restituent obdržel za nevrácenou
věc více, než na co by měl nárok,
kdyby majetek, o který jde, nebyl v době nesvobody
vůbec odňat. Zákon proto přímo
vyslovuje, že obecná cena za nevrácenou věc
odpovídá tomu, co by oprávněná
osoba obdržela, kdyby byl majetek v jejich rukou podroben
obecným úpravám jiným, ať již
jde o úpravu vlastnictví k půdě, anebo
o znárodnění, o kterém pak pojednává
článek IV. Jde ovšem nejen o případy,
které dosud nebyly uplatněny, nýbrž
i o ty, ve kterých je soudní řízení
v běhu a nebylo o nich pravomocně rozhodnuto. Soud
i z moci úřední bude přihlížet
k těmto skutečnostem a to i v řízení
opravném, jak na to pamatuje čl. VI.
Článek IV se týká majetku, kterého
bylo nebo bude do pravomocného rozhodnutí o nároku
buď nabyto podle předpisů o znárodnění
anebo který byl nebo bude začleněn do majetkových
podstat národních podniků z jiných
než znárodněných podstat. U prvé
majetkové skupiny je jistě správné,
aby oprávněná osoba byla stejně posuzována,
jako kdyby jí byl majetek vrácen již v době
znárodnění; proto se soud omezí jen
na určení, zda nárok oprávněné
osoby je po právu, a o náhradě za nevrácený
majetek a o její výši bude pak rozhodováno
v řízení podle předpisů o náhradě
za znárodněný majetek, ve kterém bude
míti restituent postavení strany. Druhá skupina
je obdobou případů upravených v čl.
III s tím rozdílem, že pasivní subjekt
v restitučním řízení zůstává
nezměněn - nevstupuje na jeho místo Fond
národní obnovy - a jen povinnost k náhradě
stíhá fond znárodněného hospodářství.
Jak v případech upravených článkem
III, tak i v případech článku IV je
rozhodnutí o tom, jde-li o majetek tam uvedený,
vyhrazeno příslušnému ministerstvu.
Pro vydání tohoto rozhodnutí nebyla v zákoně
určena lhůta, ježto se předpokládá,
že v zájmu urychleného projednání
restitučního řízení budou rozhodnutí
vydávána bezodkladně.
Finanční opatření, která si
vyžádala ustanovení tohoto zákona, obsahují
článek III, odst. 3, čl. IV, odst. 2 na konci,
čl. V a čl. VII. V zásadě se poskytne
náhrada za nevrácenou věc a případné
vedlejší nároky podle ustanovení §
6 zákona č. 128 z r. 1946 Sb. v cenných papírech.
Pokud pak jde o případy již pravomocně
rozhodnuté, nutno je posuzovat podle jiných zákonných
ustanovení; u pozemků určených zemědělské
výrobě hlavně na Slovensku podle zákonů
o trvalé úpravě vlastnického práva
k půdě, zákona o pozemkové reformě,
revisi první pozemkové reformy, u průmyslových
podniků pak podle dekretu o znárodnění,
ev. dalších již připravovaných
zákonů o dalším znárodnění.
Paní a pánové, jménem právního
výboru doporučuji plenu ústavodárného
Národního shromáždění,
aby osnovu zákona přijalo ve znění,
jak ji odhlasoval jednomyslně právní výbor.
(Souhlas.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl.
Žiak. Dávám mu slovo.
Zpravodajca posl. Žiak: Slávne ústavodarné
Národné shromaždenie!
Od vydania zákona č. 128 z r. 1946 Sb. o neplatnosti
niektorých majetko-právnych jednaní z doby
neslobody a o nárokoch z tejto neplatnosti a z iných
zásahov do majetku pochádzajúcich, uplynuly
dva roky. Skúsenosti nadobudnuté pri prevádzaní
tohto zákona žiadajú si jeho novelizáciu.
Podnet na novelizáciu vyšiel zo zemedelského
výboru, ktorý 1. VII. 1947 na návrh posl.
dr Falťana prijal rezolúciu, v ktorej žiada
vládu Československej republiky, aby uložila
ministrovi spravodlivosti urýchlene vybaviť žiadosti
českých a slovenských roľníkov
a drobných prídelcov pôdy,
ktorí v smysle zákona 128/1946 žiadajú
priznanie verejného záujmu. V podstate išlo
o to, že žiadosti malých a stredných roľníkov
s výmerou pôdy do 15 ha o ponechanie pridelenej pôdy
z majetkov rasove prenasledovaných majú byť
vybavené ako žiadosti s preukázaným
verejným záujmom, keď žiadatelia sú
výkonní roľníci, neexponovali sa za
fašizmus, nacizmus a ich organizácie a ničím
sa neprevinili proti záujmom národa a Československej
republiky.
Medzitým sa ukázalo, že problémy súvisiace
s novelizáciou reštitučného zákona
presahujú rámec slovenskej úpravy, ktorá
sledovala novelizáciu s hľadiska záujmu drobných
slovenských roľníkov, a že je potrebná
taká novelizácia, ktorá shrnuje skúsenosti
v celoštátnom merítku, a to nielen v poľnohospodárstve,
ale aj v priemyselnom a inom hospodárskom sektore. Z popudu
rozličných záujmových složiek,
a to z Osídľovacieho úradu, Fondu národnej
obnovy, Ministerstva spravodlivosti, Jednotného sväzu
slovenských a českých roľníkov,
konalo sa niekoľko porád, ktoré po dôkladnej
diskusii dospely k takému zneniu novelizácie, ako
ho vyjadril návrh poslancov dr Bartušku, dr
Jelínka, dr Haima a spoločníkov.
O návrhu rokoval výbor právny a rozpočtový.
Novelizáciou zákona č. 128/1946 sleduje sa
skutočný hospodársky záujem v našom
štáte a nijako sa nemieni robiť krivda tým,
ktorí boli prenasledovaní za fašizmu a nacizmu.
Novými zákonmi, ktoré vyniesol tento slávny
sbor, bolo riešené jednak vlastníctvo k pôde,
revízia pozemkovej reformy, jednak urýchlené
prídely Fondom národnej obnovy i znárodňovanie
podnikov, ktoré pod znárodnenie spadajú.
Novelizáciou sa docieli súlad medzi spomenutými
novými zákonmi a odčinením krívd
spáchaných fašizmom a nacizmom. V zásade
pôjde o to, že
reštitúcia majetkov nebude sa diať natoľko
formou vrátenia majetkov in natura ako skôr
formou náhrady peňažitej, alebo v iných
cenných hodnotách podľa obecnej ceny.
Rozpočtový výbor osnovu zákona prerokoval
a prijal v takom znení, ako sa na ňom usniesol právny
výbor. Len v dôvodovej
zpráve k článku IV navrhol výbor znenie
poslednej vety: "Náhrada je zpravidla poskytována
v dluhopisech, podle obdoby ustanovení čl. III s
rozdílem, že jde o dluhopisy Fondu znárodněného
hospodářství."
Prosím, aby toto bolo prijaté.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Kokeš: Nejsou.
Zpravodajca posl. Žiak: Nie sú.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 9 článků, nadpis a úvodní
formuli. Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona to jest
s jejími 9 články, nadpisem a úvodní
formulí podle zprávy výborové, nechť
pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.