A vy všichni mi dosvědčíte, že nepřeháním, když připomenu, jak tito ubožáci, tito občané tzv. demokratického státu čekali, až ten šťastnější, který ještě měl na ten oběd v automatu, nechá na talíři trochu zelí nebo špatně ohlodanou kost, aby jako psi sytili svůj hlad.

To byla ta jejich humanitní demokracie, po které my nejenom netoužíme, ale jejíž návrat už nikdy nepřipustíme.

My nejsme proti bohatství, ale nenávidíme bídu a chudobu z celého srdce a z celé duše. My neříkáme: Chudoba cti netratí, jak se nám to celá století hlásalo s kazatelen a školních kateder. Ba ne, chudoba cti tratí, ale ne cti toho chudého, toho postiženého, ale toho národa, toho státu a té lidské společnosti, která v době, kdy dovede vytvořit největší technická díla, letadla, mrakodrapy, automobily a rozbít atomy, nedovede své společenské zřízení uspořádat tak, aby to nejvzácnější, co má, živí lidé, děti vlastního národa. mohli žít životem důstojným člověka. To je hanba takové společnosti. takového státu a národa.

A proto my, paní a pánové, kteří dnes národním pojištěním stavíme bídu a hlad mimo zákon v naší milované lidově demokratické republice, jsme právem hrdi, protože jsme napřed a dáváme příklad, o němž víme bezpečně, že bude působit daleko za hranicemi naší vlasti a že bude marné konstruovat něco proti němu a snažit se zakrýt železnou oponou pomluv a lží, protože u nás se zavedením národního pojištění bude naráz žít snáze, klidněji, bezstarostněji, šťastněji a veseleji. To bude ta nejpádnější odpověď na štvanice a pomluvy západní reakce.

Vliv na postoj každého jednotlivce k životu, k práci, k rodině a ke státu bude mít tento zákon nesmírný. Připoutá doslovně každého pracujícího, více než 95 % obyvatelstva státu, ještě těsněji k celému národnímu společenství nejmocnějším a nejmateriálnějším poutem: zajištěním existence, solidaritou národního kolektivu. Zdůrazňuji, každého pracujícího, protože zákon o národním pojištění se bude vztahovati nejen na dosud pojištěné dělníky, úředníky a jiné zaměstnance, ale také na osoby samostatně výdělečně činné, na rolníky a řemeslníky, obchodníky a příslušníky svobodných povolání, na spolupracující členy rodiny i nezaměstnané.

Všecky tyto osoby podléhají stejnému pojištění za stejných podmínek, až na několik výjimek, které chci výslovně uvésti:

Především zůstává nadále zachováno pensijní zaopatření veřejných zaměstnanců, kteří, právě tak jako důchodci, nebudou podléhati důchodovému pojištění, protože jsou dostatečně zajištěni. Budou podléhat jedině nemocenskému pojištění.

Ani nemocenskému, ani důchodovému pojištění nebudou podléhat vojenští gážisté a jejich rodiny, kterým se dostává léčebné péče od vojenské správy. Soc.-zdravotnický výbor však předkládá Národnímu shromáždění resoluci, ve které se vyzývá ministerstvo národní obrany, aby zajistilo všem vojenským gážistům a jejich rodinným příslušníkům stejný rozsah léčebné péče a stejné výhody, jako poskytne národní pojištění.

Nemocenské pojištění v obrovském rozsahu národního pojištění, zahrnujícího prakticky všechno obyvatelstvo státu, má před sebou úkol nesmírné odpovědnosti, neboť ono bude mít vlastně monopol na provádění léčebné péče. Na tom, jak bude tento úkol zdolán, závisí doslovně zdraví celého národa a životy desítek tisíců.

Nemocenské národní pojištění musí zajistit především dostupnost léčebné péče pro každého pojištěnce, ať je v kterékoliv části státu, a to v žádoucí a spravedlivé míře. Že tomu dnes tak není, víte vy, paní a pánové, všichni ze zkušeností vlastních a ze zpráv a debaty, ke které došlo v tomto shromáždění před několika dny při projednávání novelizace zákona o lékařské praxi. A já mohu při této příležitosti jen dodat, že poměry jsou pořád ještě - a ještě i dnes - přímo hrozné. Není tomu tak dlouho, co jsme slyšeli ve zdravotnickém výboru Národního shromáždění z úst pana povereníka pre zdravotníctvo, že na Slovensku jsou okresy, kde na 14 tisíc obyvatel není lékaře, zatím co v Praze a v Bratislavě připadá jeden lékař na několik set obyvatel. Národní pojištění dostalo ovšem poslední novelizaci zákona o lékařské praxí do ruky nástroj, který mu umožní, aby provedlo potřebnou distribuci lékařů krátkou cestou tím, že jim vezme pracovní příležitost a tím i možnost dosáhnouti nebo udržeti si povolení k výkonu lékařské praxe vůbec na místech, kde je naléhavě nepotřebuje, a poskytne jim pracovní příležitost tam, kde je bude především potřebovat. Žádný lékař se už nevyhne důsledkům tohoto zákona.

Ale národní pojištění musí zajistit nejenom distribuci lékařů, musí zajistit každému léčebnou péči nejvyšší úrovně, odpovídající dnešnímu stavu lékařské vědy, a to je požadavek nesmírně závažný.

Jen ta nejlepší péče je právě dost dobrá pro český a slovenský pracující lid.

Výslovně, paní a pánové, zdůrazňuji tento závazek, který na sebe bere národní pojištění ze zákona. A tu mi dovolte, abych s tohoto místa konstatoval: není to závazek nesplnitelný, neboť zákon sám tvoří pro tento úkol předpoklady. Především tím, že léčebnou péči v celém jejím rozsahu svěřuje výslovně lékařům, že počítá s tím, že bude prováděna podle směrnic lékařské rady, složené z nejlepších klinických odborníků i praktiků, že vylučuje jakoukoliv možnost ovlivnění úrovně léčebné péče se strany administrativní, tedy laických vedoucích národního pojištění. Veškerá pravomoc i odpovědnost za úroveň léčebné péče patří podle návrhu zákona lékařskému řediteli, rovnoprávné složce ředitelství pojišťoven od Ústřední národní pojišťovny až k okresní národní pojišťovně.

Druhá záruka, kterou zákon poskytuje pro splnění tohoto požadavku, je zásada organisované svobodné volby mezi lékaři pojišťovny. Nechci přeceňovat praktický význam této zásady na venkově, kde se téměř nemůže uplatniti, protože v obvodě bude zpravidla ještě dlouho lékař jen jeden, ale má svůj nesporný význam morální ve městech, protože je důležitou podmínkou důvěry veřejnosti k národnímu pojištění vůbec a k jeho léčebné péči zvlášť.

Třetí záruka spočívá v tom, že svrchovanými orgány, spravujícími národní pojištění, budou orgány samosprávné, volené z pojištěnců, a ty budou bezpečnou zárukou, že národní pojištění bude sloužit pojištěncům a ne vlastnímu aparátu.

A konečné čtvrtá záruka není v zákoně, ale je, jak s opravdovou radostí a hrdostí před tímto slavným ústavodárným Národním shromážděním konstatuji, v tom, jak naši čeští a slovenští lékaři osvědčili svou politickou vyspělost a vědomí odpovědnosti k pracujícím třídám, když spontánně, bezvýhradně a ochotně se přihlásili ke spolupráci v léčebné péči národního pojištěni. Pochopili, jak národní pojištění je osvobozuje od ponižujícího a nedůstojného obchodního vztahu mezi nemocným a lékařem. Je to pro mne tím radostnější, když jako lékař si uvědomuji, kolika tradičních předsudků se mnozí museli zříci, než dospěli k takovému positivnímu hledisku, jež naše lékaře staví vysoko nad lékaře anglické, kteří z 84 % odmítli a hrozí sabotovat anglický plán státní zdravotní péče. Naši lékaři zaslouží také plným právem, aby se jim za jejich těžkou a obětavou práci dostalo slušné životní úrovně a spravedlivého uznání.

Jsem osobně pevně přesvědčen, že národní pojištění v důvěrné, nejužší spolupráci s lékařskou vědou a českými a slovenskými lékaři splní do písmene to, co mu tento zákon ukládá a co od něho národ čeká; že zejména zemědělci, řemeslníci a obchodníci poznají, až se stanou účastnými nemocenského pojištění, t. j. od 1. ledna 1950, takovou léčebnou péči, o jaké se jim dosud ani nesnilo, protože si ji prostě v takové míře a kvalitě nemohli dovolit, protože ji nemohli zaplatit. V dávkách peněžních zavádí osnova některá významná zlepšení proti dosavadním nejvýhodnějším druhům pojištění. Připomínám tu zejména: výpomoc v rodině - na zaplacení pomocnice v domácnosti, když žena pro nemoc nebo mateřství je upoutána na lůžko; léčení při zmrzačení, zohyzdění; léčení neplodnosti, zlepšení dávky v mateřství, výbavička pro novorozeně, ošetřování v nemocnici po neomezenou dobu pro pojištěnce i rodinné příslušníky, podpory při ústavním ošetřování, pohřebné.

Zvláštní pozornosti zasluhuje, že národní pojištění počítá s rozsáhlou účastí i na preventivní léčebné péči ve spolupráci s ústavy národního zdraví a veřejnou správou zdravotní podle jednotného zdravotnického plánu.

Některé z dávek nemocenského pojištění jsou vyslovenými stimuly populačními, protože podstatně ulehčí břemena, s nimiž bylo pro rodinu dosud spojeno mateřství a zrození dítěte.

Pokud se týče důchodového pojištění, jest základním principem pro konstrukci dávek zásada, že podmínky důchodu mají býti stejné pro všechny kategorie pojištěnců, ale výše důchodů má odpovídat výši ztraceného výdělku, takže doba pojištění má v národním pojištění podstatně menší vliv na výši důchodu, než tomu bylo dříve. I v oblasti důchodového pojištění setkáváme se s podstatnými zdokonaleními dosavadního stavu.

Především je to sjednocení a zlepšení všech dosavadních druhů důchodového pojištění, rozšíření na osoby samostatně výdělečně činné se začleněním úrazového pojištění pro všechny zaměstnance i samostatné. Kromě invalidního, starobního, vdovského a sirotčího důchodu a výbavného zavádějí se jako nové dávky invalidní a starobní důchod pro nepojištěné manželky pojištěnce nebo důchodce, důchod družky a konečně důchod sociální.

K tomuto důchodu sociálnímu je třeba připomenouti, že právě toto opatření znamená velkolepé, moderní a důstojné vyřešení trapného a ostudného problému chudinství, kterého se zákonodárství po prvé dotklo r. 1863 a od té doby až do tohoto dne si do toho nikdo netroufal. Až, paní a pánové, se 70 Kčs přinese listonoš těm tisícům vetchých starců a stařenek, zmrzačených celoživotní dřinou, poníženým tisíckrát almužnou a dobrodinstvím, znovu vědomí lidské důstojnosti a viditelné a hmatatelné uznání národa za jejich celoživotní práci, pak teprve se budeme moci podívat do jejích očí bez rozpaků a s čistým svědomím. Dosud jsme se před nimi právem styděli, ba i trnuli hrůzou a odporem, když jsme je viděli umírat na kupě slámy v děravých pastouškách a brlozích vesnických chudobinců, lidí bez domova, bez přátel, bez pomoci, kteří z každého slova a z každého pohledu museli slyšet a vidět neskrývané přání své smrti.

Odstraňuje-li národní pojištění všecky stavovské rozdíly, které platily z vůle vládnoucích tříd v dřívějších soustavách sociálního pojištění, přece jenom zachovává i nadále zvýhodnění dávek důchodového pojištění pro horníky. Sleduje tak zásadu, že i zlepšením důchodu musí být odměněna práce zvláště těžká a nebezpečná. Podle osnovy má pak vláda možnost zlepšiti podmínky důchodového pojištění i u jiných povolání: nebezpečných, opomíjených čí zvláště namáhavých.

Pojištění redaktorů bude upraveno jako připojištění a přizpůsobeno národnímu pojištění. Připojištění jiných pojištěnců, jednotlivců i skupin povolání bude možné na základě individuálních i kolektivních smluv. Na druhé straně odnímá se důchod mladým vdovám, které mohou ještě pracovat a vydělávat si v dostatečné míře živobytí a které nemají děti.

Staré důchody důchodového i úrazového pojištění budou valorizovány v zásadě tak, aby starodůchodci byli postaveni na roveň novodůchodcům.

Pokud se týče organisace, bude národní pojištění prováděno v celé republice Ústřední národní pojišťovnou, a to pomocí jejího oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě a národních pojišťoven, zřízených pro určité oblasti a okresy. Bude to blahodárné zjednodušení, neboť dosud provádělo sociální pojištění v republice asi 250 ústavů. Ty budou nyní zrušeny a převzaty Ústřední národní pojišťovnou. Tím budou také vytvořeny předpoklady pro všeobecné zlevnění administrativy národního pojištění.

Ústřední národní pojišťovna ve všech svých složkách bude spravována autonomně správními orgány lidovými, zvolenými z řad pojištěnců. Pravomoc těchto sborů je veliká, tak veliká, že při politické, občanské vyspělosti našeho lidu není tu žádného nebezpečí, že by se tyto orgány mohly stát hříčkou v rukou úřednického aparátu.

O opravných prostředcích proti výměrům pojišťoven budou rozhodovat výlučně soudy, a to zvláštní soudy pojišťovací, vrchní pojišťovací soudy a nejvyšší pojišťovací soud, který bude zřízen u nejvyššího soudu v Brně.

Zákon vstoupí v platnost postupně, a to: organisace bude provedena dnem 1. července 1948, nemocenské a důchodové pojištění zaměstnanců, jakož i důchodové pojištění samostatně výdělečně činných dnem 1. října 1948, nemocenské pro samostatně výdělečně činné Až od 1. ledna 1950. Hlavním důvodem pro tento odklad byla nezbytnost důkladné přípravy a organisace léčebné péče, na kterou budou kladeny nesmírné nároky. Vyplácené již důchody budou upraveny od 1. ledna 1948, sociální důchod pak bude vyplácen od 1. října 1948.

Paní a pánové! Takový je nejstručnější přehled zákona o národním pojištění. Sociálně-zdravotnický výbor projednal osnovu důkladně, vzal v úvahu sta a sta připomínek a návrhů z odborných kruhů i široké veřejnosti a provedl řadu úprav všude tam, kde se mu podařilo nalézti formulaci jasnější či řešení spravedlivější. Je mou radostnou povinností, že mohu s tohoto místa ze srdce poděkovat pánům odborníkům z Ústřední rady odborů, z Ústředí nositelů pojištění a z ministerstva sociální péče za jejich obrovskou a opravdu znamenitou práci, kterou postavili dílo s odborného hlediska skvělé a ulehčili nám tím náš úkol opravdu nesmírně.

Paní a pánové! Máte před sebou návrh zákona, o kterém snily a po kterém volaly celé generace, zákon, na který se těší celý národ. Jaké štěstí, jaká radost pro nás pro všechny, že můžeme žít a přispívat svým malým podílem k společnému dílu v tak velké a slavné době. Jaké štěstí pro náš národ, že v takových pohnutých, rozhodujících, osudových chvílích svých dějin vždycky v sobě dovede nalézt a postavit si v čelo muže hodného té velké a jedinečné historické příležitosti, jako je Klement Gottwald.

Pod jeho moudrým vedením, řízen jeho jemnou a přece tak pevnou rukou, probil se náš lid ohněm zápasu na život a na smrt s negativními silami kontrarevoluce. A dnes za nové Gottwaldovy vlády obrozené Národní fronty jakoby jeho osvobozené, uvolněné síle a elánu nebylo nic dost nesnadné, nic dosti veliké; i toto gigantické dílo, před nímž se tají dech, když pomýšlíme na jeho dosah a účinky, na osudy každého z 12 milionů našich občanů, se stane zítra stejnou samozřejmostí, jako už tolik zázračně krásných a dobrých věcí, které jsme dostali od 5. května. A budou nové výboje, budou nová vítězství a bude den ze dne krásnější, den ze dne šťastnější, den ze dne slavnější naše drahá lidově demokratická republika Československá.

Paní a pánové, sociálně-zdravotnický výbor doporučuje, abyste schválili předloženou osnovu zákona se všemi doplňky, změnami a resolucemi. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. Skaunic. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Skaunic: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Poměr takové sociální bezpečnosti, jakou má na mysli zákon o národním pojištění, k dosavadním systémům sociálního pojištění dal by se vyjádřit asi srovnáním dnešního systému s dílčími úpravami, jimiž byla v počátku liberalistického hospodářství zaručena námezdně pracujícím určitá ochrana při ztrátě pracovního výdělku. V prvé polovině liberalistického hospodaření se stát omezoval pouze na roli zákonodárného prostředníka, který v podstatě upravoval závazky jednotlivce k jednotlivci. Je jasné, že toto řešení nemohlo postačit na trvalo. Ochrana, ostatně zaručovaná jen nedostatečně v živnostenských a čeledních řádech, byla příliš malá a kryla jen některé případy nahodilostí života, a to jen na poměrně krátkou dobu. Tato ochrana však na druhé straně znamenala pro malé podnikatele neúměrné zatížení, které bylo příliš náhodné, poněvadž tu nebylo rozdělení rizika na celý kolektiv podnikatelů, ale celé riziko postihovalo jen jednotlivce.

Byla to proto je nutnost, která přiměla společnost k tomu, aby nároky pracujících byly účelněji kryty. Nutnost tato byla vyřešena sociálním pojištěním, jež nahradilo ochranu jednotlivce jednotlivcem ochranou jednotlivce kolektivem. Přechod tento byl silně ovlivňován koncentrací kapitálu na straně jedné, ale na druhé straně koncentraci dělníků postupující s jejich politickým a socialistickým uvědomováním.

Celý přechod od původní ochrany pracujícího k dnešním formám sociálního pojištění nenastal najednou - děl se etapově pro různá rizika práce i pro různé skupiny pracujících a tak jsme po několika desítkách let došli k dnešnímu stavu, kterému je právem vytýkána organisační roztříštěnost.

Budete-li zkoumat příčinu, proč kupř. máme mimo všeobecný pensijní ústav jako hlavního nositele pensijního pojištění ještě 28 náhradních pensijních ústavů, seznáte, že je to důsledek etapového řešení zabezpečení sociálních rizik pro určité skupiny pracujících. Zrovna tak je možno hledati příčinu roztříštěnosti dosavadního systému nemocenského pojištění.

Sociální pojištění prodělalo rychlý vývoj, ve kterém se postupem doby stále více zdůrazňoval prvek sociální bezpečnosti pracujícího člověka na úkor prvku pojištění. Tento vývoj spěl stále k rozšiřování ochrany před riziky práce, ke zlepšování dávek tak, aby vyjadřovaly spravedlivý poměr mezi prostředky nutnými k dosažení určité snesitelné výše životní úrovně. Velmi často byly pronikavé změny a sociální pokrok vůbec vynucovány postupnými změnami v nazírání na sociální povinnosti společnosti a změnami v hospodářských systémech nebo poměrech. Důležitou roli tu však hraje postupující uvědomění pracujících vrstev a požadavek, aby práce byla i ideologicky hodnocena jinak, než jak to činil liberalistický názor hospodářský, který se na práci díval jako na každé jiné zboží.