Pokud jde o námitku, která by mohla býti vznesena, že vyřazení těchto lidí z účasti na volbách skreslí naše volby, je jisto, že instituce překážek nebude mít význačného vlivu na výsledky voleb. Pokud jde o skupinu osob již odsouzených, jest jejich množství velmi nepatrné. Rovněž nepadá na váhu počet osob, proti nimž je zahájeno řízení anebo prováděna revise řízení. Vzhledem k tomu, že počet voličů se bude pohybovati kolem 7 1/2 milionu, nemůže se počet vyřazených osob projeviti v nějakém pozoruhodnějším snížení počtu voličů a zůstává proto význam překážky hlavně morální. Náš lid by nesnesl, aby lidé, kteří pracovali a organisovali akce proti našemu státu, mohli ještě ve volbách rozhodovati o dalším osudu naši republiky.

Rovnost, přímost a tajnost hlasování se rovněž plně zachovává, jakož i zásada poměrného zastoupení. Zachovávají se i prázdné lístky, které byly zavedeny volebním řádem do ústavodárného Národního shromáždění. Má tím být občanu umožněno, aby se zúčastnil hlasování a projevil svou politickou vůli i tehdy, nesouhlasí-li se žádnou z volebních skupin, to jest politickou stranou, sdružením politických stran nebo skupin voličů. Instituce prázdných lístků svědči o opravdové demokratičnosti volební soustavy, která umožňuje velkoryseji oposici, aby projevila svůj nesouhlas s danou politickou soustavou.

Ve volební organisaci provádí projednávaná osnova rovněž změny proti dřívějším poměrům. Dřívější volební řád dělil území republiky na tři volební jednotky podle zemi. Projednávaná osnova je dělí toliko na dvě volební oblasti - českou a slovenskou. Význam volebních oblastí se projeví jednak v tom, že počet mandátů 300 se rozvrhne před volbou mezi obě oblasti podle počtu zapsaných voličů, jednak v tom, že druhé skrutinium se provádí pro každou oblast zvlášť. Budou nyní podávány kandidátní listiny toliko pro dvě oblasti, nikoli trojí kandidátní listiny, jako tomu bylo dosud.

Volební kraje zůstávají nezměněny a jejich seznam jest obsažen v příloze zákona. Přidělují se jim mandáty až po volbě, a to podle počtu hlasů odevzdaných všem volebním skupinám.

Volby provádějí a kontrolují volební výbory složené z lidových zástupců, nikoli tedy orgány byrokratické, jako je tomu v některých cizích státech. Členy nejdůležitějších volebních výborů, t. j. těch, které pečují o vlastní volbu, jmenuje okresní národní výbor, jemuž zákon ukládá, aby dbal o to, aby v nich byly zastoupeny pokud možno všechny volební skupiny. Při vytvoření těchto volebních orgánů spolupůsobí akční výbory Národní fronty, jímž zákon poskytuje právo podávati návrhy osob, z nichž se jmenování provádí. Tím je zabezpečeno, že se jednak mezi členy volebních výborů nevloudí živly protistátní, které by mohly volby ohroziti, jednak volební výbory budou vytvořeny ve všech obcích.

Rovněž se zachovává instituce důvěrníků kandidujících skupin. Pokud jde o kandidátní listiny, vrací se osnova k předmnichovskému pojmu volební skupiny. Definice volební skupiny je obsažena v § 54 a rozumí se jí politické strany, vyvíjející činnost v den vypsání volby ve volební oblasti, dále sdružení politických stran anebo skupin voličů. Volební skupiny podávají kandidátní listiny zcela samostatně a při jejich podáváni se vyžaduje podpis aspoň tisíce zapsaných voličů. Tyto podpisy mají být ověřeny buď místním národním výborem, soudem nebo veřejným notářem. Zaručuje se tudíž jak politickým stranám, tak i sdružením politických stran i volné skupině voličů kandidovat do Národního shromáždění, a to za podmínek, které jsou mnohem mírnější než v jiných zemích, které si osobuji právo dávat nám, Československé republice, lekce z nauky o demokracii.

Požadavek volebních podpisů je i v cizích volebních řádech obvyklý. I v předmnichovské republice byl požadován podpis sta voličů. V Dánsku musí dokonce strana, nezastoupená dosud ve sněmovně, předložiti prohlášeni, podepsané 10.000 voliči, má-li mít možnost uplatňovat zbytky hlasů. Rovněž nestanoví se u nás povinnost zaplatiti výlohy, spojené s rozmnožením kandidátních listin, jako tomu bylo i v předmnichovské republice a jak je to obvyklé i v jiných státech. V předmnichovské republice skládaly strany zálohu: polovinu nákladů na tisk kandidátních listin předem a druhou polovinu musely zaplatit, jestliže nedosáhly mandátu. v Anglii skládá kandidát zálohu 150 liber, která propadá, nedosáhne-li aspoň osminy platných hlasů, tak ku př. v r. 1931 propadlo pro nezvoleni kandidátů 12.000 liber. Lidově demokratická republika Československá nic takového nezná a nebrání nikomu, aby si opatřil tisíc podpisů a kandidoval v kterémkoliv kraji.

Osnova zákona zavádí v § 42 pro druhé skrutinium t. zv. kvorum, t. j. minimální počet hlasů, které musí listina obdržeti, aby se v druhém skrutiniu přihlíželo ke zbytku hlasů volební skupiny, která dosáhla aspoň v jednom volebním kraji, v jedné volební oblasti nejméně jednoho mandátu. Toto kvorum je stanoveno na 100.000 hlasů v celé volební oblasti. Již v předmnichovské republice stal se pokus o zavedení kvora, jimž bylo nejprve 20.000 hlasů, potom volební číslo a před válkou 20.000 hlasů aspoň v jednom volebním kraji a zároveň 120.000 hlasů v celém státě. Smysl tohoto opatření je ten, aby nebylo umožněno rozbíjet náš národ na množství skupin a skupinek, které by podlamovaly budovatelské úsilí našeho lidu.

Kvorum není věc nová. Tak např. v Holandsku neměla nárok na mandát strana, která ve volebním kraji nezískala aspoň 75% volebního čísla. V Belgii byla vyloučena z přikazování mandátů strana, která nesoustředila na sebe aspoň dvě třetiny volebního čísla. ve Švýcarsku činilo v ženevském kantonu kvorum 7% odevzdaných hlasů, v kantonu Wallis bylo při obecních volbách kvorum dokonce 20% odevzdaných hlasů.

Osnova zákona má další ustanovení v § 41, odst. 6 o tom, že v kraji, kde byla podána jen jedna kandidátní listina, přichází do druhého skrutinia z tohoto kraje pro tuto listinu jedna pětina mandátů, vždy nejméně dva a nejvýše čtyři mandáty z jednoho kraje, které se této listině přiděli ve druhém skrutiniu.

To jsou asi nejdůležitější body, které jsem jako zpravodaj pokládal za nutné zdůraznit. Opomněl jsem úmyslně věci známé z dřívějších volebních řádů, anebo věci, které jsou již uváděny v důvodové zprávě k vládní osnově. Dovolte mi však, paní a pánové, abych při této příležitosti a s tohoto místa připomněl, že navrhovaný zákon je opravdu výrazem vůle našeho lidu a naše národy - český a slovenský - jej jisté radostně přivítají. My i náš lid si velmi dobře uvědomujeme rozdíl mezi tím, jak si představujeme a budujeme demokracii, a tím, jak si ji představují a praktikují t. zv. demokraté, kteří poskytují ochranu nepřátelům naší republiky.

Volební systém bývá často považován za měřítko, podle něhož se posuzuje míra demokratičnosti státního zřízení. Není tomu tak zcela právem. Soustavu pravidel, podle kterých se zjišťuje mínění občanstva, nelze isolovati od ostatní soustavy společenské a hospodářské. Právní předpisy, které by zaručily skutečnou rovnost občanů beztřídní společnosti, t. j. ve společnosti, kde by existovala skutečná rovnost mezi všemi členy společenství, nikoli jen formální, juristická rovnost mezi občany, nemohou dosáhnouti zamýšlených výsledků ve společnosti, kde hospodářsky silní jedinci mají dostatek moci a prostředků, jimiž mohou ovlivnit veřejné mínění, vsugerovat masám své vlastní představy, namluvit celým skupinám obyvatelstva, že jest v jejich zájmu něco, co je ve skutečnosti poškozuje. v zemi, kde tisk ovlivňuji finanční koncerny, kde kandidatura a volební agitace je pro svou nákladnost umožněna především trustům a koncernům, nelze mluviti o svobodě voleb, o volnosti kandidatury, o rovnosti občanů při vlivu na věci veřejné. Nelze tedy státní zřízení posuzovati jen podle volebního systému, jimž si vytváří své vrcholné orgány, nýbrž třeba tento volební systém zasaditi do celku, jímž je soustava hospodářská a společenská.

Volební řád, který dnes sněmovně předkládáme, je volebním řádem plně demokratickým, dosáhne však zamýšlených cílů jen proto, že naše lidová demokracie znemožnila hospodářsky silným jedincům ovládání přírodního bohatství, zemědělského a průmyslového majetku i bankovnictví, že vyloučila z tisku a veškeré propagace vliv finančních, průmyslových a velkoagrárních magnátů, že osvobodila tisk a rozhlas z vlivu hospodářsky mocných interesentů. Demokratických ustanoveni našeho nového volebního řádu nemůže již býti využito a zneužito v neprospěch pracujících lidí; volby nejsou již arénou, v níž si vydobývají bohatí nové posice a zajišťují posice staré. V zemích politické demokracie zaměňuje se velmi často volební soustava za demokracii samu a zapomíná se na tuto nerozlučnou souvislost právních předpisů vůbec a volebních předpisů zvlášť s ostatní hospodářskou a sociální situaci. Tedy teprve pronikavé sociálně-hospodářské změny, které se u nás provedly, dodávají opravdu náplň všem demokratickým principům, které jsou vtěleny do předpisů našeho nového volebního řádu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Chytil.)

Ti, kdo v buržoasní demokracii vidí konečnou a dokonalou fázi, v niž demokratické principy došly dokonalého naplnění, ztotožňují - často také mylně - způsob, jakým se provádějí volby na př. na západě, s demokracií samou a domnívají se, že není demokracie tam, kde neexistují formy volebního boje známé na západě. Domnívají se bláhově, že demokratická soustava záleží v urputném boji mocenských koncernů, jimiž jsou v buržoasních demokraciích jednotlivé politické strany a za nimiž stoji koncerny hospodářské. Nevybíravá volební agitace, volební podvody, reklamní methody, přenášené do politického života, osočování odpůrců, lži v tisku a v rozhlase, sugestivní kampaně, apelováni na nízké a sobecké pudy, to vše, co v buržoasních demokraciích tvoří souhrn volebního boje, to vše zaměňuji si tito lidé za představu opravdové demokratické svobody a opravdu demokratických voleb. V buržoasní demokracii zdegenerovala i myšlenka o svobodném projevu lidové vůle a rovnosti volebního práva. Ti, kdo si osvojili tyto představy o demokratických volbách, stěží ovšem pochopí, že volby se mohou státi příležitostí pro manifestační projev sjednoceného lidu, pro uvědomění si společných úkolů. Hospodářské a sociální reformy, které jsme provedli, umožňují, aby volby byly projevem vůle opravdu svobodné a aby projev vůle lidu nemohl býti skreslován nebo znevažován postranními mocenskými vlivy hospodářsky silných jedinců. Náš volební řád dává právní záruku, že projev lidové vůle bude vskutku svobodný. Je prost všelikých kliček i umělých konstrukcí, jimiž se obvykle ve volebních řádech vůle lidu skresluje.

Náš lid je fanatickým obráncem lidové demokracie, která mu zaručuje úplnou svobodu národní i sociální a která mu také zaručuje prováděti nejsvobodnější volby do Národního shromáždění. Myslím, že není zapotřebí, abych zde přinášel mnoho důkazů o tom, jaký je rozdíl mezi tím, co bylo a co je nyní, mezi tím, co máme my, a tím, co by zde chtěli mít nepřátelé lidové demokracie. Náš lid, který se našel během největšího utrpení národa za války, dostatečně se ponaučil o tom, co to je opravdová svoboda, jak ji bránit a kdo byl příčinou a původcem její dočasné ztráty. Jednota pracujícího lidu a jednota národa Čechů i Slováků byla nejpádněji dotvrzena v únoru letošního roku a bude jistě dotvrzena i ve volbách podle nového volebního řádu. Že náš lid zachoval a chrání svoji jednotu, bylo dokázáno celému světu; že byla nalezena i jednota vlády a parlamentu, dokazuje nynější postup vládních a parlamentních prací.

Již při projednáváni osnovy zákona v ústavním výboru jsem konstatoval, že projednávání této osnovy je nejkrásnější visitkou pro spolupráci a dělnost vlády s parlamentem. Dne 13. dubna v odpoledních hodinách byla tato osnova schválena ve vládě, a neuplynulo 24 hodin a osnova byla již přes svou obsáhlost projednávána v ústavním výboru parlamentu; a při tom je to osnova, která se svou kvalitou po odborné stránce staví do řady nejlepších našich zákonů.

Ústavní výbor, paní a pánové, projednal vládní návrh zákona ve své schůzi dne 14. dubna t. r. a schválil jej se změnami, jež jsou uvedeny ve zprávě tisk 1164.

Před touto schůzí byl mi jako zpravodaji doručen návrh poslanců dr Johna, Komzaly, dr Kokeše, dr Nováka, dr Buriana a dr Štefánika na změnu v § 19, odst. 4, a to aby 4. odstavec tohoto § zněl:, "Volební skupina může kandidovat ve volebním kraji prvém nejvýše 60, v každém jiném volebním kraji nejvýše 40 osob."

Tato změna je odůvodňována skutečností, že ve volbách bude nejpravděpodobněji postavena jednotná kandidátka Národní fronty, a kdyby zůstala původní čísla, 40 pro Prahu a 30 pro ostatní kraje, nebylo by zaručeno, že bude dostatečný počet náhradníků. Za náhradníky se počítají ti, kteří byli na kandidátce a nebyli zvoleni v prvním a druhém skrutiniu.

Se zřetelem na tuto skutečnost doporučuji jménem ústavního výboru plenu Ústavodárného Národního shromáždění, aby osnovu přijalo ve znění odhlasovaném ústavním výborem a s touto změnou. (Potlesk.)

Místopředseda dr Chytil (zvoní): Ke slovu neni nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu a přistoupíme k dokončení projednávání prvého odstavce pořadu, jimž je

Ad 1. Návrh ústavního výboru na vydání ústavního zákona, jímž se na přechodnou dobu do účinností nové ústavy upravuje volba a pravomoc Národního shromáždění a činnost ústavodárného Národního shromáždění (tisk 1163.)

Zpravodajem je posl. Tymeš.

Přistoupíme k hlasování.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Tymeš: Nejsou.

Místopředseda dr Chytil: Osnova má 6 článků, nadpis a úvodní formuli.

Nebude-li námitek, budeme hlasovati o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Poněvadž ústavní zákon vyžaduje k svému schválení podle § 33 ústavní listiny a § 54, odst. 3 jedn. řádu třípětinové většiny všech poslanců, dám sečísti hlasy.

Žádám pp. zapisovatele, aby spolu s členy sněmovní kanceláře provedli sčítání hlasů, a to: p. posl. dr Kokeš v 1. a 2. úseku, p. posl. Štětka v 3. a 4., p. posl. Bolen v 5. a 6., p. posl. Sova v 7. úseku a na presidiální tribuně.

Pan posl. Sova s generálním tajemníkem Ústavodárného Národního shromáždění zjistí výsledek hlasováni.

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s celou osnovou ústavního zákona, to jest s jejími 6 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku a ponechá ji zdviženu, dokud nebude provedeno sčítání. (Děje se.)

Pro vyslovilo se 181 hlasů, proti se nevyslovil žádný hlas.

Tím Ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu ústavního zákona ve znění zprávy výborové kvalifikovanou většinou třípětinovou z nynějšího počtu všech poslanců a podle článku 9 ústavního zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 65 Sb. a § 54, odst. 4 jedn. řádu většinou přítomných členů Ústavodárného Národního shromáždění, zvolených na Slovensku.

Osnova zákona přijata jakožto zákon ústavní.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k dokončení projednávání druhého odstavce pořadu dnešní schůze, jímž je

Ad 2. Zpráva výboru ústavního o vládním návrhu zákona (tisk 1147) o volbách do Národního shromáždění (tisk 1164).

Zpravodajem je posl. dr Kokeš.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Kokeš: Nejsou.