Nový zákon pamatuje také na zlepšení výchovy ve školách, kde mnohdy bylo učení opravdu mučením, kde jsme se museli učit věcí, které jsme nikdy v životě nepotřebovali a kde tímto bezduchým školometstvím bylo sráženo nadšení, iniciativa a hlad mladých lidí po vzdělání. Dnes odpadne ze škol všechno ztrouchnivělé a zbytečné a mládež bude vychovávána a vzdělávána prakticky, aby se z ní stali dokonalí, obratní muži a dokonalé ženy. Rovněž jsou odstraněny všechny slepé uličky, do kterých se dostávala mládež odborných škol, když chtěla prohlubovat své vědomosti a pokračovat ve studiích na vysokých školách. Rozdíly mezi gymnasiem a odbornými školami jsou smazány, oba typy jsou zrovnoprávněny, jsou umožněny přestupy, a takto nově vytvořené výběrové školy, které obsahují dosavadní střední, průmyslové a odborné školy, jsou další zárukou odstranění všech sociálních křivd a zárukou výběru těch nejlepších na důležitá místa naší společnosti. Pracující mládeži, která se už osvědčila, bude umožněno rozšířit vzdělání a vyrovnat tak křivdy, které se jí staly tím, že vlivem kapitalistického řádu nemohla studovat.

Prohloubení studia a výchova mládeže v novém vztahu k práci i k těm, ze kterých vzešla, k pracujícím, bude uskutečněna prací v některém úseku našeho národního života v poslední třídě střední školy a ve třech třídách škol výběrových. To je další záruka, že nastane sblížení veškeré mládeže a prohloubení její jednoty. Mládež se pak nebude bát podívat se odvážně do očí životu, rvát se s ním a vzít útokem každou překážku. Znamená to konec doby pesimismu, bázně a obav některých mladých lidí před životem. Znamená to nový věk mládeže, nový mladý věk našeho národa.

Také budování osobní budoucnosti a života každého mladého člověka je postaveno na zdravější základnu. Dříve se mladí lidé rozhodovali již po obecné škole pro své zaměstnání. Části mládeže byla naprosto vzata možnost dalšího vzdělání tím, že byla zavřena v jednotřídkách a neměla možnost navštěvovat vyšší školu. Druhá část, která se rozhodla již v deseti nebo jedenáctí letech, který obor si vybere a šla na měšťanské školy, měla celkem malou možnost dalšího vzdělání. Teprve třetí část, která se v tomto raném věku rozhodla pro střední školu, měla, i když často později odpadla, volnou cestu k nejvyššímu vzdělání. Dnes je toto rozhodování, zásadně důležité pro život každého člověka, posunuto až do věku 15 let, kdy budou všichni končit střední školu a kdy se bude moci každý mladý člověk daleko poctivěji a dokonaleji rozhodnout pro povolání, ke kterému má nejblíže a které se mu líbí. Ti, kteří nebudou pokračovat ve studiu, budou vychovávání ve zvláštních kursech a školách, takže se dostane každému člověku dokonalého a širokého vzdělání až do 18 let jeho věku.

To jsou v podstatě pilíře našeho nového školství, to je obraz dokonalejší, šťastnější a veselejší školy, to je uskutečnění snů každého mladého člověka, které ho v dřívějších dobách provázely v jeho životě a studiu.

Budoucnost, která se zde otevírá mladým lidem, je tak skvělá a dokonalá, že ji nemohou kalit ani malé mráčky, které vytvářejí pesimisté na jasné obloze našeho národního života tvrdíce, že budeme mít mnoho vzdělaných lidí, kteří se neuživí a budou muset nakonec pracovat na úseku, pro který vyškoleni nebyli. Avšak mládeži je dnes jasno, že chceme-li vytvořit šťastnou a spravedlivou socialistickou společnost, potřebujeme vyrábět daleko více než dosud, potřebujeme zvýšit práci nikoli pouze zvětšováním počtu pracujících rukou, nýbrž hlavně zlepšováním forem výroby, zdokonalováním technických prostředků a velkým duševním vypětím všech pracujících, abychom pozvolna nahrazovali práci rukou prací strojovou a vskutku vytvořili posléze podmínky pro vyšší, socialistickou společnost. Je tedy zřejmé, že nemůžeme vystačit se vzděláním našeho lidu, které nám zanechal kapitalistický řád, nýbrž že potřebujeme daleko větší kádry plně vzdělaných a kvalifikovaných lidí. Stát lidově demokratický a posléze socialistický nemůže vystačit s potřebou státu kapitalistického. Proto je jasné, že lidová demokracie uživí nejen všechnu mládež, která je dnes ve školách, ale že potřebuje daleko větší kádry dokonale vzdělaných mladých lidí. Proto jsou veškeré obavy z tak zv. nadprodukce inteligence zbytečné. Proto je krásná budoucnost mladých lidí, která se otevírá bez rozdílu všem, tímto novým školským zákonem na dosah ruky a bude záležet na mládeži, jak využije všech těchto vymožeností a výhod, které se jí dávají, aby spoluvytvářela, spolubudovala a uskutečnila veliké úkoly, kterých se náš národ podjal.

Zákon o jednotné škole je tedy zárukou šťastné budoucnosti mládeže a mládež mu takto rozumí. Proto děkuje novému lidově demokratickému státu, proto děkuje z celého srdce všem těm profesorům, učitelům a školským pracovníkům, kteří na základě svých dlouholetých zkušeností dovedli připravit a dát mládeži tento krásný dar a slibuje, že bude hodna tohoto velkého daru, který se jí dává. Největší dík mládeže patří však našemu ministru školství Zdeňku Nejedlému, který se stal opravdovým tatíčkem naší mládeže, a Ladislavu Koubkovi, který v čele učitelstva bojoval za uskutečnění tohoto zákona mnoho let.

Mladým lidem se valí žilami již nová krev a tato škola umožní, aby její burácení zaznělo mohutně a jednotně v srdcích všech mladých Čechů a Slováků. Mládež, vychovaná jednotnou školou, se stane žulovým monolitem, který uspíší ještě více tempo vývoje v naší zemi a dokáže tak, že je dobrým nástupcem těch, kteří ji její vzdělání umožnili. A jestliže zesnulý ministr Masaryk řekl o naší zemí, že je voňavá, je tento zákon zárukou, že z této voňavé země vyroste mládež silná, krásná a šťastná. (Potlesk.)

Podpredseda Polák: Ku slovu je ďalej prihlásený pán posl. Caňkář. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. Caňkář: Pane předsedo, paní a pánové!

Nezbytným doplňkem zákonů, kterými se změnil náš stát a také náš život v něm politicky, hospodářsky a sociálně od samých základů, je a bude zákon o reformě školy a školského vzdělání. Reformou školy má dostati život jedinců i národa novou duchovní náplň a životní míru. Jednotnou školou, v níž děti od nejútlejšího mládí až do svého zrání budou vedeny k práci duševní a fysické, k vzájemnému porozumění a bratrskému soužití, má se dokončiti a také zušlechtiti demokratisace našeho života. Naše převratné zákony, které chceme mít zákony budovatelskými, jsou společným dílem politiků a odborníků. Účast odborníků na našem zákonodárství je příkladná a viditelná zejména na posledně odhlasovaných a projednávaných zákonech, a také tento dnešní základní školský zákon, osnova zákona o základní úpravě jednotné školy, sněmovní tisk č. 1145, je plodem práce a dlouholeté zkušeností školských odborníků všech kategorií našich škol, universitou počínaje a školou národní konče. Dokazují to jména universitních profesorů, dr Bydžovský, dr J. L. Fischer, dr J. Hendrych, dr Otakar Chlup, Karel Kratochvíl, Nykl, Váša Příhoda, Svoboda a Velinský; jména profesorů středoškolských, Kahula, Lounský, Střeček, a jména učitelů škol národních, Vojta Beneš, Pešek, Koubek, Obst, Strnad a j. Jména posledních pěti význačných školských pracovníků a funkcionářů škol národních, zvláště pak jméno A. V. Obsta, svědší o tom, že československé učitelstvo usilovalo o jednotnou československou školu téměř po celá tři desetiletí. A tak, jak již zde bylo řečeno, československé učitelstvo proklamovalo jednotnou školu již v roce 1920 na svém památném sjezdu, který slavnostné zahájil a skončil největší náš novověký apoštol pokroku a demokracie, obhájce svobodné vědy ve svobodné škole, sám president Osvoboditel T. G. Masaryk. Masaryk, který ve svém dlouhém a plodném životě svedl tolik zápasů o lepší život člověka a národů, přičiňoval se všemožně i o reformu školství a našeho národního žití. Potřebu reformy připomínal stále a stále, a to nejen československému učitelstvu, ale ve svých presidentských poselstvích také celému našemu národu. Při oslavách desetiletého výročí naší republiky řekl pak důtklivě: "V celém světě volá se po reformách školy a vychování - a co my, národ Komenského? Obávám se, že jiné země nás již předešly." A deputaci učitelstva,kterou k němu vedl 8. května 1930 bývalý poslanec Vojta Beneš jako předseda Svazu československého učitelstva, tenkráte řekl: "Program školských reforem - často jsme již o těch věcech mluvili. Přeji vám, aby se vám podařilo všechno to pěkné, k čemu se chystáte."

Po tolika letech, naplněných tak úžasnými světovými událostmi, stávají se dnes přání a snahy T. G. Masaryka, československého učitelstva a všeho našeho lidu skutkem, radostnou historickou událostí. Při tom, paní a pánové, původní koncept té jednotné-československé školy, plán to známého školského pracovníka A. V. Obsta, proklamovaný československým učitelstvem, pro nás zůstal i po 27 letech pevnou konstrukcí osnovy zákona o základní úpravě jednotného školství. A druhý kolega té učitelské pětky, o které jsem se zmínil na počátku své řeči, dožil se pak toho štěstí - je to kol. Koubek - že je dnes generálním zpravodajem o našem novém základním školském zákoně.

Proč musíme mít nový základní školský zákon? Všechny zákony, i ústava sama, jsou více otázkami politickými a mocenskými než otázkami právními. Jsou produkty politicko-mocenských sil své doby. Tak, jak je tomu u všech zákonů - i u ústavy samé - tak tomu musí být i u zákonů školských. Doba a státy feudální měly pro svoji potřebu školu feudální, doba a státy liberalistické pak školu liberalistickou. Naše škola, vybudovaná na základě školského zákona z let 1869 a 1873 a na pozdějších zákonech z let 1922, 1923, 1929, 1935 a 1936, které byly vlastně jen novelami 80 let starého základního školského zákona rakouského, zůstala školou dnes již přežité demokracie liberalistické. Je proto přirozené, že po převratných strukturálních změnách společenského řádu v našem státě v době demokracie socialisující chceme svou výchovnou školskou soustavu změniti tak, aby byla demokratická a socialistická.

Protože v době povinné docházky školní nabývaly některé děti vzdělání na škole obecné, jiné na škole obecné a měšťanské a jiné na škole obecné a střední, nahradíme tuto nedemokratickou třídnost, trojdílnost školské soustavy, trojdílnost kultury - jak říká dr Váša Příhoda - takovou školskou soustavou, která bude poskytovat školou povinným dětem celého našeho národa jednotné a pokud možno nejširší všeobecné školské vzdělání.

Touto novou naší školskou soustavou bude jednotná škola. Dá ji nový školský zákon, zákon o základní úpravě jednotného školství. Nový školský zákon - tak jak to zde již také bylo řečeno - byl tvořen při živé diskusi o jednotné škole, zejména její druhý stupeň.

Stavbu zákona a stavbu jednotné školy popsal vám dokonale pan gen. zpravodaj Koubek. O úkolech a zásadách i o přednostech jednotné školy mluvil zde překrásně sám pan ministr školství s dojetím. Nechci opakovat řečené, protože nechci být nešetrný ani k panu ministrovi, ani k pánům řečníkům přede mnou, ale ani k vám, paní a pánové.

Pro zákon hlasovat budeme.

A nyní mně dovolte, abych nakonec řekl ještě toto: Říká se velmi často, že do veřejného života sentimentalita nepatří, že v něm nemá místa. Dovolte mi, abych při projednávání právě školského zákona, jehož odhlasování vzbudí radostný ohlas v celém našem národě, mohl říci, že není možné neprožívat s lidem jeho vzrušení, všecky velké události, ať radostné, či bolestné. Není přece možné jíti mezi děti a lid, ani vstupovat do této síně bez srdce. Je-li opravdu cit a vzrušení slabostí, tedy odpusťte, já se k této slabosti přiznávám. Ke vzrušení přiznal se sám pan ministr školství. I on řekl, že v této slavnostní a velké chvíli, kdy celému našemu národu dáváme nový základní školský zákon, neumí se ubrániti vzrušení. Já patřím totiž k učitelské generaci, která před 40 lety vstupovala do školy a která od prvního kroku do školy začala volat po škole svobodné, po svobodném učiteli, jednotné československé škole. Tato generace také po celou tu dobu volala po vysokoškolském vzdělání a po spravedlivé odměně za svoji práci.

Parlament lidově demokratické republiky splnil dvě prvá přání československého učitelstva, československého lidu, t. j. možnost vzdělání učitelstva na pedagogických fakultách a možnost vzdělání dětí na jednotné škole. Pevně věřím, že parlament naší republiky splní také v krátké době i poslední přání učitelstva a profesorstva, které oni ve svém idealismu kladli vždy až na místo poslední.

Jsem šťasten, že jsem se jako učitel dožil pedagogických fakult i jednotné školy, byť již na cestě ze školy a ze života, a že jsem pro ně také jako poslanec mohl a budu moci hlasovat.

Šťastný muž, pan ministr školství, který mohl jako ministr této sněmovně předložit osnovu zákona o jednotné škole! Šťastní jste i vy, páni poslanci, kteří pro tento zákon budete moci hlasovati. Šťastni jsou i učitelé a děti, kteří se základního nového školského zákona dočkali a kteří také budou moci do jednotné školy chodit.

Končím přáním, aby naše zreformované školy zůstaly stánkem svobodného učitele, svobodných dětí a také svobodné vědy. (Potlesk.)

Podpredseda Polák: Posledným rečníkom je posl. dr Vašek. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. dr Vašek: Vážený pane místopředsedo, slavné Ústavodárné Národní shromáždění!

Pan ministr školství a osvěty prof. dr Zdeněk Nejedlý a ostatní řečníci již vysvětlili hlavní zásady tohoto zákona. Vyložili též, jak se reakce snažila znemožnit jeho uskutečnění. Nedivme se tomu, vždyť školský zákon přispívá vynikající měrou k jednotnosti našeho národa, a reakce - jak známo - bojovala proti všemu, co mělo přispět k jednotě národa. Reakce chtěla rozložit jednotu národa. Jen si vzpomeňme na boj proti jednotě mládeže, proti jednotné tělovýchově, jen si vzpomeňme na rozeštvávání národa a na všechny pokusy rozdělit národ na různé skupiny a kasty. Nemůžeme se tedy divit, že reakce tak zuřivě bojovala proti tomuto zákonu, tak dokonale demokratickému, kterým mělo býti školství a výchova postaveny na moderní základ a který nám zaručoval, že naše mládež bude vychovávána k jednotě národa. Myslím, že tvůrcům zákona jen slouží ke cti, že reakce vynaložila tolik snah, aby zmařila zákon, poněvadž ji bral možnost vychovávat mládež v duchu protipokrokovém. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Soustava našeho školství neodpovídala duchu lidové demokracie. výchova dětí ve věku od 11 do 15 let byla nejednotná, neboť děti chodily do tří druhů různých škol: do škol obecných, měšťanských a středních. Zvláště naše střední škola byla školou typicky třídní. Na tom nic nezmění popírání těch, kteří se nedovedou podívat pravdě do očí. Jen si všimněme, kolik dětí a z jakých vrstev chodilo do různých druhů těchto škol. Statistická čísla jsou uveřejněna v článku prof. Františka Kahudy Škola jednotná a škola střední v časopise Theorie a prakse.

Ze všech dětí ve věku 11-15 let chodilo do škol obecných 5.5 %, do škol měšťanských 83.5 %, do středních škol jen 11 %. Při tom ještě bylo několik typů středních škol a přechod z jednoho typu na druhý byl často obtížný. Roztřídíme-li děti podle zaměstnání rodičů, dostaneme zajímavá čísla, která nám ukáží naráz třídní charakter naší dosavadní střední školy. Tak na př. z dětí dělnických chodilo 3.6 % do školy střední a 88.8 % na školy měšťanské. Z dětí rolnických chodilo 3.5 % na školy střední, 86 % na školy měšťanské a 10 % zůstalo na školách obecných. To je značný rozdíl, uvážíme-li, že z dětí úřednických chodila plná polovina do střední školy, z dětí dělnických a rolnických jen 3 % a z dětí rolnických pak měla plná desetina jen vzdělání na obecné škole. Jasně vidíme, že toto rozvrstvení neodpovídá nadání dětí, ale zde se obrážejí sociální poměry rodičů. A přitom si musíme říci, že poměry na Slovensku byly ještě nepříznivější.

Tento nedůstojný stav nyní přestane. Zavedeme jednotnou školu pro všechnu mládež od 11 do 15 let, školu druhého stupně, která bude mít úroveň školy střední. Jednotná škola druhého stupně je dávný požadavek všech pokrokových pedagogů. Je to škola, o niž usiloval J. A. Komenský. Jednotná škola je již zavedena v Sovětském svazu, v Bulharsku a její zavedení připravují všechny pokrokové státy. Je již dávno zavedena ve Spoj. státech amerických, kde byla budována v době pionýrské Ameriky, v té době, kdy v Americe byla demokracie ještě silná.

Jednotná škola neznamená žádný úpadek vzdělání naopak znamená rozšíření vzdělání, poněvadž se dostane vyššího vzdělání všem dětem, které dosud chodily do škol obecných a měšťanských. Žáci nadaní nebudou přitom nijak zkráceni. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu je na str. 20 uvedeno, že na střední škole se uskuteční v rámci společného vyučování vnitřní diferenciace, pří níž se přihlédne k individuálním schopnostem a nadání jednotlivých žáků. Při dokonalém vybavení našich škol a při vysokoškolském vzdělání učitelstva nebude těžké tuto vnitřní diferenciaci uvnitř každé třídy provést. Každý učitel si musí všímat jednotlivých žáků a musí je vésti ve směru jejich zálib a nadání. Nepřátelé jednotné školy říkají, že na ní utonou nadaní žáci, že se ztratí v mase ostatních, průměrných žáků. Zde však vidíme, že to není pravda, poněvadž právě naopak, nadaní žáci se nám objeví.

Jednotná škola neznamená snížení vzdělání národa a znemožnění pro nadané žáky, aby se uplatnili, ale naopak jednotná škola znamená zvýšení vzdělání národa a možnost pro každého žáka, aby uplatnil své nadání a své záliby. Nová škola se pokouší aspoň částečně napravit křivdy, které na dělnické třídě napáchaly dřívější režimy a dává možnost všem pracujícím, aby mohli studovat ve zvláštních kursech na školách odborných a na gymnasiích.