Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 1 za výbor rozpočtový, p. posl. Žiakovi.

Zpravodajca posl. Žiak: Slávne Ústavodarné Národné shromaždenie!

Osnovu zákona o znárodnení polygrafického priemyslu si vyžadujú kultúrne-politické záujmy v našom štáte. Ako sme v hospodárskom živote uplatnili zásady ľudovodemokratické znárodnením priemyslu, tak je výsostným záujmom ľudovej demokracie vytvoriť znárodnením polygrafických podnikov podmienky, aby naša kultúra, ktorá má najlepšie prostriedky pre zasiahnutie najširších vrstiev národa v literatúre, ktoréhokoľvek druhu, bola prístupná našej československej pospolitosti. Je nám známy obraz zo stredoveku, na ktorom je zobrazená hrubá kniha viazaná v koži a okutá hrubými kovovými sponami. Kniha je uviazaná na reťazi, leží na stole v sieni, opatrenej mrežami. To preto, aby sa knihy ako vzácnej veci nikto nemohol zmocniť.

Od čias, ktoré charakterizuje tento obraz, kedy kultúra a vzdelanie bolo výsadným právom bohatých a rodove vznešených ľudí, kultúra nekonečne pokročila. A jednako aj v storočí rotačných tlačiarenských strojov je pre chudobnejšie pracujúce vrstvy dobrá kniha neprístupná pre svoju vysokú cenu. Ako kapitalisti, či už továrnici alebo obchodníci, mali vysoké bezpracné zisky z výroby predmetov dennej potreby, tak majitelia tlačiarní a veľkých nakladateľstiev neúmerne zarábali na knihách. Znárodnením polygrafických podnikov eliminujeme súkromno-kapitalistické zisky a vytvoríme podmienky, aby sa snížila cena knihy. Vysoká cena kníh, ktorou ako reťazou sú knihy uviazané a neprístupné občanom, čo túžia po vzdelaní a šľachetnej zábave, sa sníži a knihy sa stanú prístupné všetkým občanom.

Významnou vecou je potreba plánovania aj v kultúrnom sektore. Hospodárstvo podľa plánu potrebuje vzdelaných osvietených občanov. Polygrafické podniky majú tiež svoju hospodársku bázu, ale s veľmi dôležitým činiteľom práve v sektore kultúrneho plánovania pri vydávaní kníh, pri tlačení kníh, časopisov, publikácií a literatúry akéhokoľvek druhu. Život si žiada i v tomto sektore pokrok podľa cieľavedomého plánu. Pri terajšej roztrieštenosti podnikov polygrafického sektoru nie je možné ani plánovať a vo väčšine prípadov nemožno robiť nutné investície pre zdokonalenie polygrafického priemyslu.

Napokon je tu moment kultúrne-politický, to je výchova ľudu k dôkladnému pochopeniu ľudovej demokracie, ktorý sa prihovára pre znárodnenie polygrafického priemyslu.

V zásade teda nemožno pripustiť námietky proti znárodneniu v tomto sektore.

Osnovu zákona dôkladne prerokoval rozpočtový výbor, vydáva o svojom rokovaní spoločnú zprávu s výborom kultúrne-informačným, živn.-obchodným a právnym. Za rozpočtový výbor sa prihováram, aby slávne Ústavodarné Národné shromaždenie osnovu schválilo.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 2 za výbor průmyslový a živn.-obchodní, posl. dr Steinerovi.

Zpravodaj posl. dr Steiner: Paní předsedkyně, dámy a pánové!

Průmyslový a živn.-obchodní výbor Ústavodárného Národního shromáždění projednal ve své schůzi dne 29. dubna t. r. vládní návrh zákona o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení a předkládá jej dnes Ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení.

Osnova navrhovaného zákona jest jednou ze série ostatních znárodňovacích zákonů, které byly slavnostním způsobem přijaty plenem Ústavodárného Národního shromáždění a které mají svůj základ v historickém únorovém vítězství pracujících vrstev našeho národa nad reakcí. Znárodnění velkých hotelových a restauračních podniků je dalším pevným článkem v budování našeho lidově demokratického hospodářského řádu. Nebylo jíž déle možno přihlížeti k chaotickým poměrům v našem hotelnictví, jak s hlediska zásad hospodářsko-politických, tak i se stanoviska regulace a zlepšení cizineckého a cestovního ruchu.

Soukromí podnikatelé, majitelé velkých hotelových podniků, hlavně pak v městech lázeňských, hromadili nadměrné zisky, aniž věnovali patřičnou pozornost modernisaci podniků a potřebným investicím. Klasickým příkladem tohoto kapitalistického barbarství jsou naše západočeské lázně Karlovy vary, Mariánské lázně a Františkovy lázně. V těchto světových lázeňských střediscích bývalí němečtí majitelé odčerpávali zisky pouze na svá osobní konta a o potřebných investicích nechtěli ani slyšet. Zůstaly nám v těchto perlách hotely skutečně zastaralé, nemoderní, a daleko o několik desetiletí pokulhávající za hotelovými podniky, jakých by vyžadovala dnešní doba technického pokroku. Stejně tomu tak je i u většiny ubytovacích podniků v ostatních městech. V době konjunktury, která s malými přestávkami trvá už po desítky let, jsou velké hostinské podniky beze sporu jedním z nejvýnosnějších oborů podnikání vůbec. V minulém roce činila úhrnná tržba ve všech hostinských živnostech jenom v Čechách a na Moravě přibližně 10 miliard korun s poměrně malým počtem zaměstnanců, pohybujícím se kolem 50.000 lidí. Zatím co malé hostinské živnosti, zejména venkovské, stěží vydělaly na nejdůležitější živobytí svých provozovatelů, převážně nájemců, několik desítek velkohoteliérů si žilo lépe než pansky bez velké námahy.

Jak se v těchto podnicích hospodařilo a jakým způsobem byl okrádán stát, nám mohou nejlépe dokázati revisní zprávy ministerstva vnitřního obchodu. To platí o velkých hotelových podnicích, které jsou ve vlastnictví soukromém, stejně jako o podnicích hotelových pod národní správou. Nesvědomité byly totiž již v roce 1945 a začátkem roku 1946 obsazovány ministerstvem vnitřního obchodu za éry bývalého ministra dr Pietora národní správy v největších našich hotelových podnicích, konfiskátech a v lázeňských místech. Řada lidí pochybné existence dostala do správy milionové národní majetky, aniž měla alespoň částečnou kvalifikaci k tomuto odpovědnému úkolu. Bohužel, šlo v mnohých případech o temná individua, která nejenom že neměla kladný postoj k naší lidově demokratické republice, nýbrž právě naopak. Někteří z těchto výtečníků ukazovali svoji odbornost v hotelnictví pouze v protistátních provokacích a urážkách představitelů našich slovanských spojenců. O tom, jakým lidem ministerstvo vnitřního obchodu za vedení dr Pietora svěřovalo naše národní majetky-hotely, svědčí nejlépe ta okolnost, že většina těchto zplnomocněnců v západočeských lázních po únorových dnech prchla za hranice a to do Německa, a dokonce jeden z nich, jistý pan Kudibal, jest v této době v Německu velitelem koncentračního tábora. Za takovýchto podmínek nemohly ovšem naše největší podniky skutečně prosperovat a ještě dnes mají některé peněžní ústavy těžké starosti, jak a od koho inkasovati milionové částky, které byly zapůjčeny na doporučení tehdejšího ministerstva vnitřního obchodu, zůstaly však vězet v kapsách podvodníků, ač byly určeny k investicím.

Předložený návrh zákona, proti kterému se reakce 2 roky bránila, učiní konečně přítrž této hospodářské anarchii a okrádání státu. Ale nejenom s hlediska hospodářsko-politické účelnosti, nýbrž i s hlediska zlepšení organisace a koordinace cestovního ruchu přináší zákon taková zlepšení, že je možno jej nazvati skutečným dobrodiním pro republiku. Hotelnictví totiž vedle lázeňství a cestovních kanceláří tvoří hlavní předpoklad úspěšného cestovního ruchu. Víme všichni dobře, že tam, kde se o návštěvníky nepečuje nebo pečuje špatně, nikdo rád necestuje. A čistý, dobře vedený hotel jest pro cizince i návštěvníka nejlepší visitkou každého města, každého kraje, každého státu. S cestovním ruchem je třeba počítati, obzvláště dnes, i z důvodů ryze hospodářských. V mnohých státech stojí dnes otázky cestovního a cizineckého ruchu v popředí zájmů veřejných činitelů, ať již jde o Švýcarsko nebo i o země slovanské, nám tak blízké, jakými jsou Bulharsko, Jugoslavie nebo Polsko. Za celou dobu trvání první republiky bylo zatím v tomto odvětví vykonáno velice málo, přesto, že předpoklady pro úspěšný vývoj politiky cestovního ruchu jsou u nás dány více než kdekoliv jinde. Věřím, že tento zákon dá pevný základ k velkému jeho rozmachu.

Cestovní ruch znamená především jednu z nejběžnějších záležitostí našeho denního života. Každý u nás v republice má nárok na dovolenou a každý z nás chce po celoroční práci užíti této dovolené co nejlépe. I na tuto okolnost osnova zákona pamatuje a dává netušené možnosti Revolučnímu odborovému hnutí k organisaci rekreačních akcí. Cestovní ruch jest ovšem také význačným činitelem pro hospodářské oživení krajů jinak chudých. Všichni dobře víme, co znamená letní a zimní příliv hostí pro kraje jako Šumava, Krkonoše, Krušnohoří, nebo Českomoravskou vysočinu. Stejně tak cestovní ruch znamená cenný přínos cizích devis pro naši státní pokladnu téměř zdarma, jenom za poskytnuté služby a statky cestovního ruchu, kterými jsou převážně naše přírodní krásy a bohaté léčivé zdroje. I po stránce sbližování a poznávání národů cestovní ruch má svou zlepšenou organisací nevyčerpatelné možnosti. A právě v tom tkví ohromná důležitost tohoto navrhovaného znárodňovacího zákona, že tam, kde své volné chvíle trávila hrstka kapitalistických vykořisťovatelů, mohou dnes - a v budoucnosti ještě více - za přístupných podmínek užívati své dovolené a rekreace naši dělníci ze závodů, úředníci a všichni ostatní, kterým minulé režimy tyto možnosti vždycky odpíraly. Dnes, kdy naše nová ústava dává nárok každému pracovníku na zákonitou dovolenou, pečuje a v budoucnosti ještě více bude pečovati stát o to, aby dovolená byla co nejúčelněji strávena a aby oddechu se dostalo především těm, kteří si jej skutečně za svou práci zaslouží.

Znárodnění velkých hotelů se dotkne převážně našich lázní, takže bude možno uskutečniti zásadu: lázně pracujícím. I na to návrh zákona plně pamatuje a zabezpečuje pro stát všechny hotelové podniky typu A a B v lázeňských místech. Zůstanou ovšem nedotčeny tímto zákonem podniky, které již jsou nebo v budoucnosti budou ve vlastnictví nositelů sociálního pojištění.

Předložená osnova se převážně dotýká hotelů a ubytovacích podniků konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945 Sb. t. j. našeho pohraničí, zatím co ve vnitrozemí, kde jsou hotelové podniky v soukromém vlastnictví, bude tímto zákonem znárodněno podniků velice málo. Obdobně jako u ostatních znárodňovacích zákonů i tento zákon stanoví hranici 50 zaměstnanců. Je velmi důležité, obzvláště pro drobné a střední živnostenské přídělce v pohraničí, že příděl konfiskovaných hostinců, restaurací a ubytovacích zařízení do vlastnictví ve smyslu zákona č. 31/1947 Sb. zůstává tímto zákonem, jak vyplývá ze znění § 12 odst. 5 a 6, naprosto nedotčen. Ba naopak tento zákon plně respektuje všechna přídělová nařízení, všechny rámcové plány a všechny vyhlášky, které byly dány Osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy v Praze, ať již jde o velmi důležitou vyhlášku č. 1587 nebo i o ostatní vyhlášky, jakými jsou vyhlášky družstevní, uveřejněné pod č. 1870.

Stejně tak hotelové podniky komunálních svazků zůstanou i nadále v jejich vlastnictví.

Jak z uvedeného patrno, přináší navrhovaný zákon pevnou základnu pro úspěšný rozvoj našeho hotelnictví a tím i cestovního ruchu. Záleží nyní na kompetentních činitelích, aby správným výběrem vedoucích odborníků, dokonalou organisací, jakož i využitím všech možností zákonem daných, tento rozvoj zajistili.

Bude především nutné, věnovat zvýšenou péči našemu dorostu, aby řádným školením doma i za hranicemi mohl se ctí v nastoupené cestě pokračovat.

Návrh zákona, který jako zpravodaj výboru průmyslového a živn.-obchodního plenu Ústavodárného Národního shromáždění předkládám ke schválení, zavádí v sektoru hospodářsky i sociálně pro naši lidově demokratickou republiku důležitém podstatný prvek socialistického hospodářství o odstraňuje dosavadní anarchii, chaos a vykořisťování.

Doporučuji proto slavné sněmovně, aby tento návrh přijala. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zpravodajem k odst. 1 za výbor první je pan posl. dr Jelínek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Jelínek: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno!

Pány zpravodaji výborů kulturního a informačního, průmyslového a živn.-obchodního i rozpočtového bylo již řečeno vše, co odůvodňuje význam i dosah vládní osnovy zákona o znárodnění polygrafických podniků tisk č. 1198, zejména po stránce hospodářské a kulturně politické.

Jako všechny právní předpisy o znárodnění průmyslových podniků a jiných hospodářsky důležitých zařízení, i jiné právní normy, jako zákon o jednotné škole, o národním pojištění a pod., tak také navrhovaná osnova je výsledkem bojů pracující třídy za nový, lepší a spravedlivější řád, bojů za takové uspořádání lidských věcí ve světě, aby všem byl zaručen stejný start do života a plné uplatnění v něm, vyloučeny krise a obavy o existenci. Na okraji této osnovy zvláště nelze nevzpomenout těchto bojů socialistického hnutí a ovšem všeho, co přispívalo k jeho rozvinutí, zesílení a vítězství. Kdo přehlédne vývoj tohoto hnutí jen u nás, v našem národě, od kolébky, která stála uprostřed moře nepřátel našeho národního uvědomění a osvobození za monarchie a feudalismu a uprostřed velikého sociálního i politického útlaku dělnických vrstev, až k dnešní odborové jednotě, k dnešní úrovni družstevnictví a politickému semknutí socialistických sil, nemůže bez pohnutí přejíti práci tisíců neznámých, nadšených a obětavých pracovníků, nemůže bez pohnutí přejíti zejména jejích činnost uvědomovací a výchovnou.

Tato uvědomovací a výchovná práce se neobešla bez tisku, bez novin, letáků, ať legálních či illegálních, bez knih a brožurek. A tak tisku patří v socialistickém revolučním hnutí v každé době místo nejpřednější, stejné, jaké mu patří i v našem národním obrození. Jak by bylo možno zapomenouti, že tisk jsou vedle autorů a žurnalistů také zaměstnanci tiskáren všech kategorií. A jak by bylo možno nevzpomenout, že plnili vždy na všech frontách dělnického i národního úsilí své povinnosti vzorně.

Jestliže předmětná osnova znárodňuje podniky asi o třech čtvrtinách všech tiskárenských zaměstnanců, pak jejím schválením vedle plnění hospodářského a kulturně politického úkolu lidové demokracie plníme dluh, který má dělnické hnutí vůči zaměstnancům tiskařských principálů.

Jménem právního výboru, který projednal osnovu ve své schůzi 29. dubna 1948, doporučuji, aby plenum Ústavodárného Národního shromáždění schválilo vládní návrh zákona o znárodnění polygrafických podniků ve znění, jež je připojeno ke zprávě výborové. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 2 za výbor právní, panu posl. dr Hobzovi.

Zpravodaj posl. dr Hobza: Paní a pánové!

Právní výbor ve své schůzi dne 29. dubna t. r. projednal rovněž vládní návrh zákona o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, provedl v něm několik menších změn, ohledně nichž se ztotožnil s ostatními dvěma výbory, totiž s výborem průmyslovým a živnostensko-obchodním a výborem rozpočtovým, a já jakožto zpravodaj výboru právního doporučuji plenu sněmovny, aby tento projednávaný vládní návrh zákona schválilo v předloženém znění. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Slovo má dále zpravodaj za výbor rozpočtový k odst. 2, pan posl. Verosta.

Zpravodaj posl. Verosta: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Rozpočtový výbor pojednal ve své schůzi 3. května 1948 o vládním návrhu zákona o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení. Podle tohoto vládního návrhu hodláme znárodnit některé hostinské a výčepnické podniky a ubytovací zařízení, pokud počet osob zaměstnaných v dotyčném podniku dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 číslice 50 zaměstnanců. Dále mají být znárodněny veškeré hostinské, výčepnické a hotelové podniky v místech lázeňských bez ohledu na počet zaměstnanců a jiné podniky, jak je uvedeno v oddílu I, § 1, odst. 2 tisku č. 1194.

Ze znárodnění jsou vyňaty podniky, jež jsou vlastnictvím společenstev výdělkových a hospodář. svazků lidové samosprávy, jednotné odborové organisace, nositelů sociálního pojištění, tedy vlastnictvím korporací a ústavů, u kterých nepřichází v úvahu moment výdělečný, ba naopak moment sociální, neboť si vytkly za úkol vybudovat tato střediska pro léčbu, rekreaci a odpočinek svých členů.