Poslanec dr Kácl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Československá republika patří k oněm několika málo státům na celém světě, které jsou proslulé množstvím minerálních zřídel a lázněmi, jejichž účinnost je obecně známá a uznávaná. Československé lázně náležejí skutečně nejen v Evropě, nýbrž na celém světě k nejznamenitějším, a to jednak pro své nesporné léčebné účinky, jednak pro tradici, kterou mají již po staletí. Založení našich nejslavnějších lázní, Karlových Varů, klade se do doby největšího českého krále Karla IV., tedy do doby před 600 lety, a světové pověsti se těšily už před 30letou válkou. Největšího rozkvětu se dočkaly na konci XVIII. a na začátku XIX. století, kdy byly postaveny četné budovy, které daly městu rokokový a empirový ráz. Mnoho nemocných vyhledávalo tyto lázně, mezi nimi i vynikající osobnosti politického, vědeckého i uměleckého světa. Staly se tak nejen ohniskem zdravotním, nýbrž i ohniskem kultury.

I jiné západočeské lázně požívají světové pověsti. Jsou to především Mariánské Lázně a Františkovy Lázně a k nim se přidružil na počátku XX. století Jáchymov, a to po objevu radioaktivity Becquerelem a po objevu prvku radia manžely Curieovými z odpadků, zbylých při výrobě uranových sloučenin z jáchymovského smolince.

Kolem této vynikající trojice se kupí řada menších lázní, na něž je tato západočeská a podkrušnohorská oblast Československé republiky zvlášť bohatá. K světoznámým lázním patří také slovenské Piešťany, které nabyly pověsti lázeňského města v polovici XVII. století, kdy si tamních horkých pramenů povšimli dva vynikající lékaři, a to Jan Crato z Kraftheimu, osobní lékař císařů římskoněmeckých a králů českých a uherských, a Tomáš Jordán z Klausenburgu. Pověst a obliba piešťanských koupelí rychle stoupala a do lázní přicházeli nejen nemocní z celého světa, ale i vynikající lékaři a vědci, aby studovali účinek tamních koupelí. Tak na př. rozbor pramenů a také rozbor piešťanského bahna provedl prof. baron Jaquin a jeho asistent Schulz. K Piešťanům se druží skupina ostatních slovenských lázní se stejnou indikací jako jsou Trenčianské Teplice a Kúpele Sliač a dále lázeňská místa ve Vysokých Tatrách. Slovenské lázně tvoří tak druhé lázeňské ohnisko v Československé republice, které se počtem návštěvníků, světovou pověstí a therapeutickou účinností zcela vyrovnává lázním západočeským.

Třetí vynikající skupina lázní je ve Slezsku, a to především Lázně Jeseník, býv. Gräfenberk, Dolní Lipová a Darkov. I když svým rozsahem a počtem návštěvníků nemůže tato skupina lázní konkurovat ani s lázněmi slovenskými, ani s lázněmi západočeskými, konkuruje s nimi zcela co do známosti ve světě. Jeseník je místo, kam putují již po celá desetiletí nemocní jednotlivci z celého světa. Tyto lázně založil prostý sedlák Čeněk Priessnitz r. 1826 jako primitivní vodoléčebný ústav na tom místě, kde jsou dnes moderní sanatoria a zejména rozsáhlý komplex ústavů se zařízením pro fysikální léčbu všech druhů, zbudovaný v roce 1911.

K vynikajícím lázním, které nejsou ve skupině, patří moravské Luhačovice, české Poděbrady a v novější době také Janské Lázně. Luhačovice leží ve výběžcích moravských Karpat v nádherné krajině a jejich minerální zřídla jsou studené alkalicko-muriatické kyselky, t. j. vody bohaté kyselinou uhličitou a obsahující jako hlavní součásti chlorid sodný a kyselý uhličitan sodný, v menších množstvích jod, brom, vápník, hořčík a jiné. Podnebí lázní, položených v malebném údolí říčky Olšavy, lemovaném hojně zalesněnými kopci se smíšenými lesy a chráněném proti severním větrům, je velmi příznivé. Účinnost luhačovických vod byla známa již v druhé polovici XVII. století, jako lázně začaly být používány od konce XVIII. století a velkého rozkvětu dočkaly se koncem století XIX., takže nynější návštěva bývá okolo 20.000 osob ročně.

K nejmladším našim lázním patří Poděbrady. Poklad ukrytý v zemi v podobě léčivých pramenů byl objeven teprve v r. 1907, takže lázeňská ročenka z roku 1910 ještě neuvádí Poděbrady ani mezi lázeňskými místy. Rozvoj Poděbrad začal těsně před první světovou válkou a uskutečnil se zejména za předmnichovské republiky. Za svůj rozmach vděčí Poděbrady nejen účinnosti svých vod, nejen svému rovinnému terénu, tak vhodnému pro srdečně choré, ale i blízkosti hlavního města republiky a tomu, že od samého počátku věnovali těmto lázním svoji pozornost vynikající lékaři, zejména prof. dr Václav Libenský.

Na jižním úpatí krkonošských hor v lesnatém údolí trutnovském ve výší 678 metrů nad hladinou mořskou leží Janské Lázně. Jejich teplá zřídla byla objevena podle kroniky již v roce 1006. Janské vody propouštějí biologicky účinné ultrafialové paprsky do hloubky 1 metru - kdežto obyčejná říční voda je skoro úplně pohlcuje již ve vrstvě 10 cm - a svým účinkem i svým složením jsou podobné americkým Warm-Springs ve státě Georgii, kde se s velkým úspěchem léčil president F. D. Roosevelt. První evropská Warm-Springs - therapie byla otevřena právě v Janských Lázních, a to v červnu 1935. Za tím účelem byla provedena různá opatření, odstraňující některé nedostatky proti lázním americkým. Malé množství přirozených ultrafialových paprsků, které mají při léčbě velký význam, poněvadž jejich působením se tvoří z ergosterinu, přítomného v lidské kůži, vitamín D, je nahražováno instalací umělého horského slunce nad léčebným bazénem. Tento bazén je o kapacitě asi 30 m³, je plněn přímo ze zřídla jen několik metrů vzdáleného, které je upraveno ve velký bazén k plavání. Poněvadž přirozená teplota vody 29,6° C by byla pro ošetřované příliš nízká, prohání se voda ohřivačem a do bazénu přichází zahřáta na 35° C. Do Janských Lázní soustřeďují se nyní ti, kteří prodělali dětskou obrnu.

K dříve uvedeným lázeňským místům řadí se desítky menších i větších lázní ostatních, jako na př. Bělohrad, Bohdaneč a pod. I v nich nalézají desetitisíce a statisíce nemocných zdraví nebo alespoň úlevu ve svých strastech a bolestech.

Každému občanu Československé republiky přísluší podle § 29 ústavní listiny právo na ochranu zdraví. Tuto péči o zdraví občanovo bude provádět státní zdravotní správa ve svorné spolupráci s národním pojištěním. Aby stát mohl tuto péči skutečně provádět, musí ji jednotně plánovat a řídit a musí mít v rukou také všechny prostředky, kterými tuto zdravotní péči provozuje. A i tam, kde nebude bezprostředním provozovatelem, kde bude na př. provozovatelem národní pojištění nebo Revoluční odborové hnutí, musí se tak dít podle jednotného státního zdravotního plánu a za dozoru ústředního zdravotního úřadu, t. j. ministerstva zdravotnictví. Není námitek proti tomu a naopak, je žádoucno, aby zdravotní péče se děla hospodárně, avšak je zásadně nepřípustné, aby se zdravotní péče konala výdělečně. Na lidském zdraví nesmí nikdo vydělávat. Péče o zdraví člověka musí být proto, že zdraví je nejvyšší lidský statek a že zdravý člověk je předpokladem toho, abychom dosáhli v tomto státě také hospodářské a sociální rovnoprávnosti.

Znárodnili-li jsme velikou většinu výrobních podniků, t. j. podniků, které vyrábějí hmotné potřeby pro člověka a jež namnoze vznikly z píle a schopností jednotlivců, je zcela logické - a mělo k tomu vlastně dojíti již dříve - že znárodňujeme lázně a léčebné prameny, k jejichž vzniku dala podnět sama příroda svým přírodním bohatstvím, které svým určením patří všem lidem a nikoliv jenom tomu, kdo první k léčebnému prameni přišel anebo na jehož pozemku léčebný pramen vytryskl. Je tedy zcela spravedlivé, když podle § 7, odst. 1 se za znárodněné přírodní léčivé zdroje neposkytuje náhrada, a je rovněž spravedlivé, když za ostatní znárodněný lázeňský a jiný majetek podle odst. 2 téhož paragrafu náhrada přísluší.

Podle nové ústavy je veškerá pozornost soustředěna k člověku, Je mu zaručena nejen ochrana zdraví, ale také právo na práci, právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a také právo na odpočinek. Každému odborově organisovanému pracujícímu občanu je zaručeno také právo na rekreaci. My zdravotníci vítáme vřele všechna tato opatření, neboť teprve ona skýtají předpoklady pro úspěch naší práce. Budou-li doplněna ještě dobrou politikou bytovou a vyživovací, budou činit práci lékařů a všech ostatních zdravotníků úspěšnou a radostnou. Jednotné řízení práce a jednotně provozovaná státní politika zdravotní, opřená o pronikavá opatření sociální, bude úspěšná a povede k takovým poměrům, že budeme mít skutečně zdravé lidi a zdravý národ a že nemoc bude jen výjimkou a případem mimořádným.

Příští uspořádání veškerého lázeňského majetku bude podle § 11, odst. 1 takové, že se vytvoří podnik "Československé státní lázně a zřídla". Tento podnik bude sdružovat většinu dosavadních lázní, zejména lázně veliké a významné. Podle odst. 3 téhož paragrafu mohou být některé lázně převedeny také do vlastnictví ústřední národní pojišťovny. Zároveň se pomýšlí na to. aby některá malá a málo významná lázeňská místa byla zbavena tohoto označení a sloužila za pouhá rekreační střediska pro zdravé i nemocné, podle jejich vlastního uvážení.

V budoucnu bude tedy o léčbu a rekreaci všech československých občanů dobře a účelně postaráno. Velké a významné státní lázně, dobře lékařsky, administrativně, technicky i hospodářsky vedené, budou sloužit československým občanům, kteří tam přijdou na svůj vlastní účet i na účet národního pojištění, a také všem cizincům, kteří budou chtít těchto lázní použít. Lázně, které budou vlastnictvím národního pojištění, budou sloužit pojištěncům, a rekreačních míst bude hojně používáno všemi, především jistě členy Revolučního odborového hnutí.

Chtěl bych při této příležitosti zdůraznit zejména dvě věci. Za prvé, aby byl činěn přesný rozdíl mezi těmi, kteří přicházejí za léčbou, a těmi, kteří přicházejí pouze za rekreací. A za druhé, aby i při našem pojetí, že lázně jsou místa léčebná a nevýdělečná, nebylo učiněno zejména u našich světových lázní nic, co by je činilo cizincům méně přitažlivými, než tomu bylo v minulosti. Při veškerém našem zdůrazňování zdravotnického významu lázní nebudiž přehlížen ani jejich význam representativní a hospodářský a budiž i po této stránce, pokud to není na újmu jejich léčebnému poslání, učiněno vše pro jejich prosperitu.

Pokud se týče prvé věci, chtěl bych upozornit všechny ty instituce a organisace, které vysílají své členy jenom na pouhou rekreaci, že pro rekreaci nejsou lázně, že do Karlových varů, Janských Lázní, Luhačovic a pod. nepatří rekreanti, nýbrž jenom nemocní, a že rekreanti nepřipravují skutečně nemocné jenom o místa v těchto lázních, ale že i léčbu nemocných, kteří v lázních jsou, svým pobytem ruší. Nemocní patří do léčebných lázní, rekreanti pouze do rekreačních středisek. Na rekreaci má nárok každý člověk, který po celý rok pracoval, na pobyt v léčebných lázních má nárok jenom ten, kdo má lékařskou indikaci.

Od projednávaného zákona v souvislosti se zákonem o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení očekáváme, že nejen všem nemocným bude možno se v lázních léčit, ale že také nebudou předmětem žádného vykořisťování, ať půjde o jejich ošetření, ubytování nebo stravování. Boj s nemocemi nespočívá jenom v konkrétní léčbě, nýbrž i v celkové životosprávě. Při léčbě tuberkulosy neomezujeme se už dnes jen na to, že nemocného několik měsíců léčíme v sanatoriu a pak ho propustíme zase do občanského života, nýbrž ho sledujeme do tohoto života dále, vytvoříme přechod a v celém jeho dalším životě ho instruujeme tak, aby to, co bylo získáno v sanatoriu, nebylo opět promarněno. Podobně si musíme počínat i při lázeňské léčbě. Většina těch, kteří přicházejí do lázní, jsou lidé trpící chronickými nemocemi. A tu životospráva a na prvém místě výživa je to nejdůležitější. Lázeňská místa musí být školami správné životosprávy a pobyt v lázních je dnes považován za kurs správné výživy.

Touto otázkou zabývala se sedmá konference preventivního lékařství v Karlově Studánce už v r. 1937 a ve své obsáhlé resoluci pravila také toto: "Jedním z nejdůležitějších úkolů zdravotní péče v lázních je péče o výživu a o její vědecké řízení, které se nemá omezovat jenom na vliv na návštěvníka po dobu návštěvy v lázních, nýbrž má působit výchovně i na jeho další životosprávu, aby vliv lázeňské péče i ve směru správné výživy byl účinný a trvalý. Výživa zdravých i nemocných musí být v lázních s patřičným přihlédnutím k místním klimatickým, biogenním a nutritivním vlivům a s plným jich využitím vědecky řízena a v případě potřeby úplně individuálně řešena.

Vědecké řízení výživy v lázních má být částí vědeckého řízení výživy ústředním zdravotním úřadem, a proto je dlužno usilovat při všech okolnostech o to, aby veškeré věci výživy byly svěřeny ministerstvu zdravotnictví. Základem lázeňské péče o výživu stravou normální i dietní je opatření všech podle indikací lázní potřebných potravin základních i doplňujících, které musí být zdravotně plně spolehlivé a biologicky plně hodnotné. I výživa v lázních má být rozmanitá, pestrá, aby se dostalo tělu výživných látek, jež potřebuje. Podávání pokrmů obsahujících vitamíny musí být záměrné a diferencované.

K výživě v lázních má být používáno jenom potravin, o jejichž zdravotní nezávadnosti, původu a stavu a také o jejichž složení je plně jasno. Jakékoli potravinové náhražky a potraviny chemicky konservované mají být z výživy v lázních úplně vyloučeny. Úprava zásobování mlékem, jednou ze základních potravin, má být vůbec a zvláště v lázních řízena zdravotními zásadami a ústředním zdravotním úřadem. Převážné uplatňování hospodářských zájmů, i když se uvádí zájem o zdraví, vyvolává důvodnou nedůvěru.

Snaha opatřit spolehlivé potraviny činí ve všech lázních nutným zřízení zásobovacích podniků, které by se skládaly z jatek, mlékárny, chladíren, laboratoře, jež by kontrolovala nezávadnost přejímaných, uložených i vydávaných potravin a případně i přípravu pokrmů v restauračních kuchyních."

V této pozoruhodné resoluci, která už před více než 10 lety vystihla i dnešní problémy a jejímž autorem je náš vynikající hygienik, sekční šéf dr František Pfaff, se dále požaduje, aby při státním zdravotním ústavu bylo zřízeno oddělení pro výživu, které by sloužilo nejen vědeckému řízení výživy, nýbrž i výchově kuchařů, kuchyňského personálu i personálu podávajícího pokrmy, a aby se výživa v lázních děla ve všech složkách uvědoměle, záměrně a správně.

Cituji tuto resoluci proto, že s ní plně souhlasím a sám jsem se loňského roku při studiu vyživovacích a zásobovacích poměrů v Karlových varech přesvědčil o tom, jak požadavky a náměty v této resoluci uvedené jsou správné. Ministerstvo zdravotnictví spolu s ministerstvem výživy mají povinnost postarat se jednak o dostatek nezávadných a hlavně čerstvých potravin pro lázeňská místa, jednak o takovou jejich úpravu a způsob podávání, aby se jimi po stránce dietní neznehodnocovala. Správy lázní budou mít povinnost obstarati vyhovující počet dieteticky vzdělaného personálu a vysvětlit také lázeňským hostům důležitost dodržování dietních a lékařských předpisů.

Od obnovení Československé republiky v roce 1945 směřujeme přes socialisující demokracii a přes lidovou demokracii k státnímu a společenskému zřízení socialistickému. Naším cílem je naprostá hospodářská a sociální rovnoprávnost. Z této rovnoprávnosti může se radovati a může míti prospěch jen zdravý člověk. A proto vytkli-li jsme si za nejvyšší svůj cíl a úkol vytvořiti z tohoto státu stát skutečně hospodářsky a sociálné spravedlivý, vzali-li jsme si za cíl odstranit chudobu, zabezpečit každému člověku práci a učinit tuto práci radostí a vytvořit z této země zemi skutečně šťastných a spokojených lidí, pak musíme k tomu míti základní předpoklad, a tím je tělesně i duševně zdravý člověk.

Bohaté zdroje léčivých pramenů, tryskající na mnohých místech celého našeho státního území, léčebná zařízení a ubytovací podniky, vybudované kolem těchto pramenů, veliké odborné vědomosti našich lékařů, jejich láska k nemocným a jejich ochota sloužit těmto nemocným i s ochotou ostatního zdravotnického personálu a ostatních lázeňských zaměstnanců budou nyní ve stejné míře pro všechny občany našeho státu. Naše lázně stanou se tak pramenem nejenom zdraví, ale i radosti a štěstí pro všechen lid. Zákon je dalším příspěvkem k vybudování lepší a šťastnější společnosti. (Potlesk.)

Podpredseda Polák: Ku slovu je ďalej prihlásený p. posl. dr Bláha. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Bláha: Pane místopředsedo, paní a pánové, slavná sněmovno!

Zákon o zestátnění lázní a zřídel - domnívám se - je jedním z důležitých znárodňovacích zákonů, kterým se má dokončit zestátnění a znárodnění všech zdrojů a pramenů našeho národního bohatství.

Vy víte, a řečník přede mnou to zde říkal zcela otevřeně, že je málo států a národů na světě, které by měly takové možnosti a tolik zdrojů přírodního bohatství po stránce léčebné, jako má naše republika, ať země české nebo země slovenská. Ale vy jste viděli, že stejně jako všechny ostatní hospodářské prameny, ať to byla půda, lesy, vodní síly, uhlí nebo průmyslové výrobky, tak i lázně a zřídla byly vždycky pouze v rukou několika jednotlivců, ale co horšího v tomto směru: že se minulo účinkem to, čemu tyto léčivé přírodní zdroje měly sloužit.