Byla-li podle předpisů platných do vydání
tohoto zákona provedena kapitalisace invalidního
důchodu, oživne po uplynutí deseti let počítaných
ode dne, k němuž byla kapitalisace provedena, nárok
na plné zaopatřovací požitky, které
invalidovi příslušejí podle uznaného
snížení výdělečné
schopnosti. Uplynula-li lhůta 10 let před počátkem
účinnosti tohoto zákona, oživne nárok
nejdříve dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(1) Onemocní-li invalida následkem poškození
(§ 1) nebo následkem poškození, pro něž
se mu dostává invalidního důchodu
podle tohoto zákona, dostane se mu, pokud nemá nároku
na léčebnou péči od nositele veřejnoprávního
pojištění pro případ nemoci,
na náklad státu lékařské pomoci
lékařem praktickým, podle potřeby
lékařem odborným, nebo ve veřejném
ambulatoriu a léků. Místo toho může
mu býti poskytnuto léčení v nemocnici,
sanatoriu nebo v jiném léčebném ústavu
na nejnižší ošetřovací třídě,
jestliže toho povaha onemocnění a způsob
léčení vyžaduje.
(2) Invalida má svobodnou volbu lékaře mezi
lékaři, kteří převzali léčení
invalidů podle smlouvy ujednané ministerstvem ochrany
práce a sociální péče v dohodě
s ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí
na straně jedné a příslušnou
lékařskou organisací na straně druhé.
Je však povinen voliti lékaře v místě
svého bydliště (pobytu); není-li v místě
bydliště (pobytu) lékaře, je invalida
povinen voliti lékaře nejbližšího
jeho bydlišti (pobytu). Volil-li lékaře vzdálenějšího,
hradí sám ze svého vyšší
náklady tím vzniklé.
(3) Zanikne-li pobytem v léčebném ústavu
invalidův příjem, plynoucí z jeho
výdělečné činnosti, a nedosahují-li
jeho zaopatřovací požitky přiznané
podle tohoto zákona částky, které
by se rodinným příslušníkům
invalidovým dostávalo na státních
vyživovacích příspěvcích,
kdyby invalida konal činnou vojenskou službu, náleží
jeho rodinným příslušníkům
po dobu jeho pobytu v léčebném ústavu
příspěvek ve výši rozdílu
mezi uvedenými zaopatřovacími požitky
a vyživovacími příspěvky.
(4) Invalidé, umístění na náklad
státu v ústavech pro choromyslné, nedostávají
po dobu pobytu v ústavě, je-li tento pobyt delší
jednoho měsíce, zaopatřovacích požitků.
Manželce nebo družce (§ 20, odst. 1) a dětem
(§ 21, odst. 1) náleží po dobu pobytu
invalidova v ústavu podpora ve výši sazeb vyživovacího
příspěvku, stanoveného pro rodinné
příslušníky osob konajících
vojenskou službu.
V případech hodných zřetele může
býti poskytnuta invalidovi mimořádná
léčebná péče i pro jiné
onemocnění než v § 27, odst. 1 uvedené,
po př. i pro manželku (družku) a pro děti,
na něž je vyplácen příplatek
podle § 21, jestliže snížení výdělečné
schopnosti invalidovy (§ 17) činí nejméně
45%, a pokud invalida sám nebo léčená
osoba nemá nároku na léčebnou péči
proti nositeli veřejnoprávního pojištění
pro případ nemoci.
(1) Nositel veřejnoprávního pojištění
nemá nároku na náhradu nákladů
vzniklých poskytnutím léčebné
péče osobám majícím nárok
na zaopatření podle tohoto zákona.
(2) Léky předepsané na účet
státních úřadů pro válečné
poškozence jsou lékárny povinny vydávati
na úvěr za sazby pro strany úlev požívajících.
Ministerstvo ochrany práce a sociální péče
může v dohodě s ministerstvem financí
a ministerstvem zdravotnictví učiniti mimořádná
pomocná opatření pro léčení
nebo zotavení poškozenců nebo poskytnouti zvláštní
peněžité příspěvky při
léčení domácím, ambulatorním
nebo ústavním.
(1) Invalida, který potřebuje prothesy nebo jiné
orthopedické pomůcky k zmírnění
nebo odstranění následků poškození,
pro něž se mu dostává invalidního
důchodu podle tohoto zákona, má nárok,
aby mu prothesa nebo orthopedická pomůcka nebo jejich
opravy byly opatřeny na náklad státu. O nároku
rozhodují státní úřady pro
válečné poškozence. Podrobnosti stanoví
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem financí.
(2) Invalidovi může býti podle potřeby
poskytnut příspěvek na úhradu výdajů
vzniklých zvýšenou spotřebou šatů
a prádla následkem nošení prothes a
orthopedických pomůcek.
(3) Invalida je povinen uhraditi sám výdaje vzniklé
opravou nebo přidělením nové prothesy
či orthopedické pomůcky, kterou zcizil nebo
poškodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí.
Zaplatil-li tyto výdaje státní úřad
pro válečné poškozence, nahradí
si je srážkou ze zaopatřovacích požitků
invalidových. Při opětovném provinění
může býti invalida vyloučen na čas
z přídělu nebo oprav prothesy.
(1) Ministerstvo ochrany práce a sociální
péče může učiniti vhodná
opatření k umístění invalidů
neschopných výdělku, kteří
nemají osob povinných (podle občanského
práva) a způsobilých poskytovati jim výživu,
v ústavech (domovech) zvláště k tomu
určených. Ministerstvo ochrany práce a sociální
péče může, je-li toho potřebí,
nebo v případech hodných zřetele povoliti
výjimky z podmínek stanovených pro umístění
v domově.
(2) Invalidovi v domově náleží ubytování,
strava, lékařská pomoc a léky, a je-li
toho potřebí, ošacení. Invalidovi možno
povoliti denní příspěvek na drobné
potřeby, jakož i pracovní odměnu podle
směrnic vydaných ministerstvem ochrany práce
a sociální péče.
(3) Invalida je povinen podrobiti se ustanovením domácího
řádu vydaného ministerstvem ochrany práce
a sociální péče.
(4) Trvá-li pobyt v domově déle než
měsíc, odpočívá nárok
na důchod invalidní. V tom případě
mohou manželka nebo družka (§ 20, odst. 1) a děti
(§ 21, odst. 1) dostati, je-li to nutné k jejich obživě,
polovinu invalidního důchodu a drahotního
příplatku, který byl invalidovi v době
nastoupení do domova vyplácen. Příplatek
na manželku a na děti může býti
vyplácen v plné výši.
(1) Státní úřad pro válečné
poškozence může poskytnouti invalidovi na žádost
školení nebo přeškolení, pokud
je toho třeba, aby invalida mohl pracovati ve svém
povolání nebo v jiném zaměstnání.
Výlohy se školením spojené nese stát.
(2) Je-li nutno, aby invalida po dobu školení byl
vzdálen své rodiny, hradí stát náklady
spojené s ubytováním a stravováním
invalidy. Důchod invalidní po tu dobu odpočívá.
Manželce nebo družce (§ 20, odst. 1) a dětem
(§ 21, odst. 1) náleží po tutéž
dobu podpora ve výši sazeb vyživovacího
příspěvku stanoveného pro příslušníky
osob konajících vojenskou službu. O přiznání
rozhodují státní úřady pro
válečné poškozence.
(3) Nedostává-li se invalidovi po dobu školení
ubytování a stravování na náklad
státu, přísluší invalidovi po
tu dobu zaopatřovací požitky invalidy se ztrátou
výdělečné schopnosti 100%.
(1) Vdovský důchod činí 600 Kčs
měsíčně.
(2) Přesahuje-li jiný příjem vdovy
(družky) částku 3.500 Kčs měsíčně,
krátí se zaopatřovací požitky,
jež mají býti přiznány podle
tohoto zákona, o částku, o niž je hranice
3,500 Kčs překročena.
(3) Do příjmů uvedených v odstavci
2 se nezapočítávají ani vdovské
zaopatřovací požitky podle tohoto zákona,
ani vychovávací příspěvky,
výchovné, sirotčí důchody a
jiné platy toho druhu, které jsou vdově (družce)
vypláceny na děti.
(3) Do příjmů uvedených v odstavci
2 se plynou z činnosti výdělečné
nebo z pramenů soukromých, započítávají
se částkou, která je podrobena dani důchodové;
z této částky odpočítávají
se 2.000 Kčs měsíčně, Nelze-li
zjistiti skutečný měsíční
příjem v běžném roce, béře
se za měsíční příjem
jedna dvanáctina příjmu z téhož
dosaženého v předcházejícím
roce.
(1) Nežila-li manželka s manželem v době
jeho úmrtí nebo v době tím, než
nastaly okolnosti uvedené v § 2, odst. 1, které
způsobily nezvěstnost, ve společné
domácnosti, nesmí důchod vdovský převyšovati
částku, kterou manžel byl nebo by byl povinen
přispívati na její výživu.
(2) Byl-li sňatek uzavřen teprve po poškození,
které nastalo za okolností uvedených v §
2, odst. 1, nepříslušejí vdově
zaopatřovací požitky. V případech
ohleduhodných může ministerstvo ochrany práce
a sociální péče výjimečně
přiznati zaopatřovací požitky. Ustanovení
toto se nevztahuje na případy, v nichž podle
předpisů dosud platných byly zaopatřovací
požitky vdově již přiznány.
(1) Zůstala-li vedle vdovy, mající nárok
na důchod vdovský, i rozloučená manželka,
rozdělí se požitky mezi vdovu a rozloučenou
manželku, která měla nárok na výživné,
v poměru počtu let jejich manželství
se zemřelým. Každý započatý
rok manželství se považuje za dokonaný.
Poměrná část vdovských požitků
nesmí býti v žádném případě
nižší než jedna čtvrtina celých
vdovských požitků, při čemž
však část, připadající
rozloučené manželce, nesmí býti
větší než výživné,
na které měla nárok.
(2) Předpisů uvedených v odstavci 1 jest
užíti obdobně i v případech,
kdyby zemřelý zůstavil po sobě více
takto oprávněných osob, s omezením,
že úhrn poměrných částí
vdovských požitků nesmí v žádném
případě přesahovati výši
celých vdovských požitků.
(3) Předpisů uvedených v odstavcích
1 a 2 nelze použíti v případech, v nichž
podle předpisů dosud platných o zaopatření
válečných poškozenců nebyly zaopatřovací
vdovské požitky děleny mezi vdovu a rozloučenou
manželku.
(1) Není-li vdovy, která má nárok
na zaopatření a která s invalidou žila
v době jeho smrti v manželském společenství,
obdrží rozloučená manželka zaopatřovací
požitky, měla-li v době smrti mužovy nárok
na výživné.
(2) Roční zaopatřovací požitky
nesmí však převyšovati výživné,
jež byl zemřelý povinen platiti manželce
od něho rozloučené.
(1) Nárok na důchod vdovský má i družka,
není-li oprávněné vdovy. Podmínkou
však je, že družka žila s mužem nepřetržitě
aspoň po dobu jednoho roku bezprostředně
před tím, než došlo u něho k okolnostem
uvedeným v § 2, odst. 1.
(2) Ustanovení §§ 36, 42 a 43 platí obdobně.
(3) Požívá-li družka, která je
vdovou, po svém manželu zaopatřovacích
požitků z prostředků veřejných
nebo z prostředků veřejnoprávního
důchodového pojištění, nemá
nároku na zaopatření podle tohoto zákona.
Vdovci po ženě, která zemřela nebo se
stala nezvěstnou v důsledku okolností uvedených
v § 2, odst. 1, může ministerstvo ochrany práce
a sociální péče přiznati v
dohodě s ministerstvem financí důchod vdovecký
ve výši vdovského důchodu, jestliže
žena svého manžela ze svých příjmů
převážně vyživovala pro jeho podstatně
sníženou výdělečnou schopnost
a jestliže a pokud vdovec je nezpůsobilým k
výdělečné činnosti a potřebuje
pomoci.
(1) Vdově (družce, po př. rozloučené
manželce, vdovci) mohou býti po slyšení
příslušné okresní péče
o mládež a poručenského soudu zaopatřovací
požitky přiznané podle tohoto zákona
odňaty zcela nebo z části, zanedbává-li
výchovu nebo výživu svých dětí,
o něž je povinna (povinen) pečovati; zaopatřovacích
požitků se v tomto případě použije
po slyšení příslušné okresní
péče o mládež k výživě
a výchově těchto dětí.
(2) Státní úřad pro válečné
poškozence může se souhlasem místního
národního výboru (místní správní
komise) odejmouti přiznaný důchod vdovský
nebo nepřiznati vdovský důchod vdově,
jestliže by přiznání nebo výplata
důchodu vzbudily veřejné pohoršení,
zejména, jestliže vdova spoléhajíc na
důchod vyhýbá se práci, ač
její pracovní činnosti nebrání
ani její zdravotní stav, ani poměry rodinné,
ani jiná důležitá příčina.
(1) Provdá-li se žena, mající nárok
na vdovský důchod, ztrácí zaopatřovací
požitky, dostane však odbytné ve výši
trojnásobku ročního vdovského důchodu,
po případě zvyšovacího příplatku,
pokud na něj měla nárok.
(2) Žena, která dostala odbytné v důsledku
provdání (odstavec 1), nabývá opětně
nároku na vdovské zaopatřovací požitky,
zanikne-li toto manželství v době tří
let od jeho uzavření buď smrtí manželovou,
nebo rozlukou bez viny manželčiny. Nároku na
opatřovací požitky nabývá od
prvního dne měsíce následujícího
zániku manželství. Podmínkou pro opětné
nabytí nároku je, že nenabyla z tohoto manželství
nároku na jiné zaopatření, nebo že
nemá nároku na výživné od rozloučeného
manžela. Z vyplaceného odbytného musí
vrátiti příslušnou část
připadající na období, jež chybí
do 3 let počítajíc ode dne, kdy uzavřela
druhý sňatek. Takto zjištěná
částka sráží se v měsíčních
lhůtách z nově přiznaných zaopatřovacích
požitků.
Vdově po muži, který zemřel, nebo se
stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti
s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm.
d) až i) a o), přísluší k vdovskému
důchodu zvyšovací příplatek 400
Kčs měsíčně. Tento příplatek
přísluší i vdově po invalidovi,
který byl uznán praktickým nebo úplným
slepcem pro poškození vzniklé za okolností
uvedených v § 2, odst. 1.
(1) Nedosahuje-li jiný zdanitelný příjem
vdovy, jíž náleží zvyšovací
příplatek, částku 3.000 Kčs
měsíčně, může ministerstvo
ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem financí přiznati
vdově zvláštní příplatek,
jsou-li pro to vážné důvody, zvláště
jde-li o vdovu bydlící trvale v některé
obci zařaděné do místní třídy
A nebo B podle ustanovení § 12 zákona ze dne
24. července 1926, č. 103 Sb., o úpravě
platových a některých služebních
poměrů státních zaměstnanců.
Příplatek se poskytuje ve výši částky
nedostávající se do souhrnné -částky
příjmu 3.000 Kčs měsíčně,
nejvýše však do výše 1.000 Kčs
měsíčně, zemřel-li manžel,
či stal-li se nezvěstným za okolností
nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst.
1, písm. e) až ch) a o), nebo do částky
500 Kčs, zemřel-li či stal-li se nezvěstným
za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými
v § 2, odst. 1, písm, d) a i). V jiných případech
zvláštní příplatek nemůže
býti poskytnut.
(2) Vdova má na tento zvláštní příplatek
nárok, je-li prokázáno, že došlo
k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm.
ch) pro činnou účast manželovu v odboji
nebo pro jeho politickou činnost.
(3) Do příjmu vdovina podle odstavce 1 se nezapočítávají
zaopatřovací požitky vyplácené
na děti podle tohoto zákona nebo podle předpisů
jiných, ani jiné příjmy dětí,
ani zaopatřovací požitky vdovské vyplácené
podle tohoto zákona.
(1) Důchod sirotčí činí 270
Kčs měsíčně pro dítě,
a) jehož otec zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi, uvedenými v § 2, odst. 1, nebo
b) jehož matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou
za těchto okolností, nebo v souvislosti s nimi,
jestliže vlastní otec dítěte má
nárok na důchod vdovecký (§ 39).
(2) Sirotčí důchod činí 400
Kčs měsíčně pro dítě,
a) jehož otec zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, nežije-li matka dítěte, nebo nemá-li nároku na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, nebo
b) jehož matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou za těchto okolností, jestliže otec dítěte nežije, nebo
c) jehož nemanželská matka zemřela, nebo
se stala nezvěstnou za těchto okolností,
jestliže otec dítěte nežije, nebo se nestará
o jeho výživu.
(3) Důchod sirotčí přísluší
dítěti manželskému, dále dítěti
nemanželskému, je-li nemanželské otcovství
prokázáno veřejnou listinou, a dítěti
osvojenému.
(1) Důchod sirotčí přísluší
do dokončeného 18roku věku dítěte,
není-li dítě zaopatřeno a nemůže
se živiti.
(2) Nemůže-li se sirotek sám živiti pro
duševní nebo tělesnou vadu nebo proto, že
je ještě v poměru učňovském
nebo že navštěvuje školu za účelem
přípravy k povolání, může
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
povoliti výplatu důchodu sirotčího
po tuto dobu, nejdéle do dokončeného 21.
roku věku.
(3) Ministerstvo ochrany práce a sociální
péče může v dohodě s ministerstvem
financí přiznati důchod sirotčí
v případech zvláštního zřetele
hodných i přes 21, rok věku.
(1) Důchod sirotčí může býti
přiznán vnukovi nebo vnučce osoby, která
zemřela, nebo se stala nezvěstnou za okolností
nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst.
1, jestliže dítě bylo odkázáno
svou výživou převážně na
zemřelou osobu, poněvadž jeho rodiče
již nežili, nebo nebyli a nejsou pro svůj nepříznivý
zdravotní stav výdělečné práce
natolik schopni, aby se mohli starati o výživu dítěte.
(2) Důchod sirotčí činí v případech
uvedených v odstavci 1 měsíčně
270 Kčs.
(1) Vznikají-li otci tím, že dítě
ztratilo matku za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi
uvedenými v § 2, odst. 1, a nebyl-li otci přiznán
důchod vdovecký (§ 39), může býti
přiznán na dítě vychovávací
příspěvek do částky 400 Kčs
měsíčně, jestliže otci ztrátou
matky dítěte vznikají zvláštní
výdaje spojené s výchovou dítěte.
(2) Je-li na základě úmrtí nebo nezvěstnosti
matky vyplácen vychovávací příspěvek
nebo sirotčí důchod z prostředků
veřejnoprávních, může býti
přiznán vychovávací příspěvek
podle odstavce 1, jestliže a pokud souhrn všech těchto
požitků nepřesahuje částku 600
Kčs měsíčně.
K sirotčímu důchodu přiznanému
podle § 44, odst. 1 a § 46, odst. 2, přísluší
zvyšovací příplatek 130 Kčs měsíčně,
k sirotčímu důchodu přiznanému
podle § 44, odst. 2 přísluší zvyšovací
příplatek 200 Kčs měsíčně,
jestliže k úmrtí nebo nezvěstnosti živitele
došlo za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi
uvedenými v § 2, odst. 1, písm. d) až
i) a o).
(1) Sirotku, jemuž náleží zvyšovací
příplatek, může ministerstvo ochrany
práce a sociální péče v dohodě
s ministerstvem financí přiznati zvláštní
příplatek, jsou-li pro to vážné
důvody, zvláště jde-li o sirotka trvale
bydlícího v některé obci zařaděné
do místní třídy A nebo B podle ustanovení
§ 12 zákona č. 103/1926 Sb.
(2) Příplatek činí 150 Kčs
měsíčně u důchodu 270 Kčs
měsíčně, 300 Kčs měsíčně
u důchodu 400 Kčs měsíčně,
jestliže živitel dítěte zemřel,
nebo se stal nezvěstným za okolností nebo
v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst.
1, písm. e) až ch) a o). Zemřel-li živitel
dítěte či stal-li se nezvěstným
za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými
v § 2, odst. 1, písm. d) a i), činí
příplatek polovinu uvedených částek.
V jiných případech zvláštní
příplatek nemůže býti poskytnut.
(3) Sirotek má na tento zvláštní příplatek
nárok, je-li prokázáno, že došlo
k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm.
ch) pro činnou účast živitele dítěte
v odboji nebo pro jeho politickou činnost.
(4) Je-li prokázáno, že zaopatřovací
požitky nestačí na výživu a výchovu
sirotka, může ministerstvo ochrany práce a
sociální péče v dohodě s ministerstvem
financí v těch případech, v nichž
je to nezbytně nutné, příplatek podle
odstavce 2 zvýšiti do dvojnásobné výše
zejména, jde-li o sirotka, který je v učňovském
poměru, nebo navštěvuje školu za účelem
přípravy k povolání.
(5) Přesahuje-li součet sirotčích
zaopatřovacích požitků (§§
44, 46 až 49) podle tohoto zákona a sirotčích
důchodů, vychovávacích příspěvků,
výchovného vyplácených podle jiných
zákonných ustanovení, částku
1.000 Kčs měsíčně u sirotků
uvedených v § 44, odst. 1 a u vnuků uvedených
v § 46, odst. 1, po př. částku 1.500
Kčs měsíčně u sirotků
uvedených v § 44, odst. 2, krátí se
zaopatřovací požitky podle tohoto zákona
o částku, o kterou převyšují
hranici 1.000 Kčs, po př. 1.500 Kčs měsíčně.
(1) Důchod rodičů činí 300
Kčs měsíčně pro každou
osobu.
(2) Ztratili-li rodiče více než jedno dítě
za okolností uvedených v § 2, odst. 1, zvyšuje
se důchod o jednu pětinu za každé další
dítě.
Matce, která v době úmrtí nebo počátku
nezvěstnosti dítěte, jehož smrt nebo
nezvěstnost zakládá nárok na důchod
rodičů, byla vdovou a odkázána svou
výživou výhradně nebo převážně
na toto dítě, přísluší
důchod 600 Kčs měsíčně,
poskytovalo-li zemřelé dítě skutečně
matce výživu a není-li jí vyplácen
po zemřelém manželi důchod vdovský.
K tomuto zvýšenému důchodu se neposkytuje
přídavek k důchodu (§ 57).
(1) Rodičům přísluší důchod,
jestliže zemřelé nebo nezvěstné
dítě bylo aspoň 18 let staré, dále
není-li jejich výživa zabezpečena příjmem
z vlastního majetku nebo z jiného pramene nebo přispíváním
ostatních dětí a nemohou-li pro stáří
nebo nemoc získati výdělek, který
zabezpečuje jejich výživu, takže by svou
výživou byli odkázáni na zemřelé
nebo nezvěstné dítě, kdyby nárok
na ni mohli proti němu uplatňovati.
(2) Ministerstvo ochrany práce a sociální
péče může v dohodě s ministerstvem
financí přiznati zaopatření rodičů
též nevlastním rodičům, osvojitelům
nebo pěstounům za podmínek uvedených
v odstavci 1, není-li rodičů nebo prarodičů.
Bylo-li dítě v době, kdy došlo k jeho
smrti nebo nezvěstnosti, mladší 18 let, může
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem financí přiznati
důchod rodičů za podmínek uvedených
v § 52, avšak teprve ode dne, kdy by zemřelé
nebo nezvěstné dítě dovršilo
18. rok věku.
K důchodu rodičů přísluší
zvyšovací příplatek 300 Kčs měsíčně
pro každou osobu, nastaly-li smrt nebo nezvěstnost
dítěte za okolností nebo v souvislosti s
okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm.
d) až i) a o).
(1) Rodičům, jimž náleží
zvyšovací příplatek, může
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem financí přiznati
zvláštní příplatek pro každou
osobu, jsou-li pro to vážné důvody,
zvláště jde-li o rodiče bydlící
trvale v některé obci zařaděné
do místní třídy A nebo B podle ustanovení
§ 12 zákona č. 103/1926 Sb.
(2) Příplatek činí 150 Kčs
měsíčně pro každou osobu, zemřelo-li,
nebo stalo-li se dítě nezvěstným za
okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými
v § 2, odst. 1, písm. e) až ch) a o). Zemřelo-li
či stalo-li se dítě nezvěstným
za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými
v § 2, odst. 1, písm. d) a i), činí
příplatek polovinu uvedené částky.
(3) Rodiče mají na tento zvláštní
příplatek nárok, je-li prokázáno,
že došlo k okolnostem uvedeným v § 2, odst.
1, písm. ch) pro činnou účast dítěte
v odboji nebo pro jeho politickou činnost.
(1) Sourozenci může ministerstvo ochrany práce
a sociální péče v dohodě s
ministerstvem financí přiznati důchod 300
Kčs měsíčně, je-li výdělku
neschopen a prokáže-li, že mu zemřelá
nebo nezvěstná osoba poskytovala výživu
z důvodu jeho neschopnosti k výdělku.
(2) O důchodu sourozenců platí obdobně
ustanovení §§ 54 a 55.
(1) Vdově, vdovci, úplným sirotkům,
rodičům a sourozencům, kterým je přiznán
důchod (§§ 34, 50 a 56), jimž však
nepřísluší zvyšovací příplatek
(§§ 42 a 54), náleží přídavek
k důchodu, prokáží-li potvrzením
příslušné berní správy,
že nemají jiného příjmu podléhajícího
dani důchodové.
(2) Přídavek k důchodu činí
u bezdětné vdovy (vdovce) 200 Kčs měsíčně,
u vdovy (vdovce) s jedním dítětem, majícím
nárok na důchod sirotčí, 300 Kčs
měsíčně a u vdovy (vdovce) s 2 a více
dětmi, majícími nárok na důchod
sirotčí, 400 Kčs měsíčně.
Pro každého z rodičů, pro úplného
sirotka a pro sourozence činí přídavek
k důchodu 150 Kčs měsíčně.
(3) Ministr ochrany práce a sociální péče
se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí
snížil sazby tohoto přídavku, zlepší-li
se podstatně hospodářské poměry.