(1) Pozůstalým po osobě, která v době
úmrtí měla nárok na důchod
podle tohoto zákona, přísluší
pohřebné v částce 1.500 Kčs,
jestliže vypravili zemřelé osobě pohřeb
na svůj náklad.
(2) Vypravila-li pohřeb jiná fysická osoba,
přísluší jí pohřebné
ve výši prokázaných výloh, nejvýše
však 1.500 Kčs.
(3) Pozůstalým po osobách, které zemřely
bezprostředně následkem poškození
(§ 1), aniž nabyly nároku na důchod invalidní
(§ 17), přísluší pohřebné
podle odstavce 1 jen, vypravili-li pohřeb na svůj
náklad a nedostalo-li se jim pohřebného z
prostředků veřejných.
Pozůstalým, kterým se dostává
zaopatřovacích požitků podle tohoto
zákona, může, jsou-li potřebni, býti
poskytována na účet státu léčebná
péče, t. j. lékařská pomoc,
léky nebo příspěvky na ústavní
léčení a prothesová péče,
pokud žadatel nemá nároku na tuto péči
vůči nositeli veřejnoprávního
pojištění pro případ nemoci a
je-li to odůvodněno jeho nepříznivými
sociálními poměry. Ustanovení §§
29 a 30 platí obdobně.
K důchodům vypláceným podle §§
17, 34, 38, 39, 44, 46, 50, 51 a 56 může býti
vyplácen drahotní přídavek, jestliže
se hospodářské poměry podstatně
změní. Vláda stanoví nařízením
výši tohoto drahotního přídavku
a dobu, po kterou se má vypláceti.
(1) Zaopatření podle tohoto zákona přísluší
ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
Nastane-li poškození nebo smrt (§ 1) za účinnosti
tohoto zákona, přísluší zaopatření
od prvního dne měsíce následujícího
po této události - u vojínů po propuštění
z činné vojenské služby, - jestliže
jsou veškery podmínky splněny. Splní-li
se podmínky později, přísluší
zaopatření od prvního dne měsíce
následujícího po splnění všech
podmínek.
(2) Nároky vzniklé před účinností
tohoto zákona posuzují se pro dobu až do počátku
účinnosti tohoto zákona podle předpisů
v té době platných, při čemž
i v těchto případech platí ustanovení
§ 11. V případech, kdy došlo k poškození
za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm.
e) až o) před 1. květnem 1945, přísluší
zaopatření od 1. května 1945; došlo-li
k uvedenému poškození po 1. květnu 1945,
přísluší zaopatření od
prvního dne měsíce následujícího
po vzniku poškození, u vojínů však
nejdříve po propuštění z činné
vojenské služby, Úprava odškodnění
za dobu před 1. květnem 1945 v případech,
v nichž došlo k poškození před tímto
dnem za okolností uvedených v § 2, odst. 1,
písm. e) až o), vyhrazuje se zvláštnímu
zákonu, pokud není pro tuto dobu platných
předpisů upravujících již takové
odškodnění.
(3) Rozhodnutí, jež byla vydána před
účinností tohoto zákona podle předpisů
do té doby platných, zůstanou tak dlouho
v platnosti, pokud nebudou změněna rozhodnutími
vydanými podle tohoto zákona.
(4) Snížení nebo odnětí zaopatřovacích
požitků nastane 1. dnem měsíce následujícího
po doručení výměru, jímž
byla tato změna vyslovena, v případech §§
64 a 65 však uplynutím měsíce, v němž
se podmínky změnily nebo odpadly.
(5) Byla-li výplata přiznaných zaopatřovacích
požitků zcela nebo z části zastavena
po dobu delší tří let, nebo nebyly-li
přiznané zaopatřovací požitky
vypláceny z jiného důvodu po dobu delší
tří let, nebo nebyly-li zaopatřovací
požitky vůbec přiznány po dobu delší
tří let, náleží zaopatřovací
požitky, jež byly oprávněné osobě
přiznány na novou přihlášku,
nejvýše za dobu tří let nazpět
od podání přihlášky o opětné
povolení zaopatřovacích požitků.
(6) Ustanovení odstavce 5 neplatí, byla-li lhůta
tří let dokončena v době nesvobody
Československé republiky a bylo-li podání
přihlášky před dokončením
lhůty zabráněno mimořádnými
poměry způsobenými okupací.
(7) Nároky, které poškozenec před svou
smrtí nepřihlásil ve stanovené lhůtě,
nepřecházejí na pozůstalé a
nemohou býti jimi uplatňovány.
(1) Zvýší-li se ztráta výdělečné
schopnosti invalidovy následkem zhoršení jeho
uznaného poškození (§ 1), má invalida
nárok na přiznání nebo zvýšení
přiznaných zaopatřovacích požitků
podle stupně ztráty výdělečné
schopnosti stanoveného státním úřadem
pro válečné poškozence.
(2) Zaopatřovací požitky lze zvýšiti
pouze tehdy, nejde-li o zhoršení následků
uznaného poškození chorobou, jež se pravidelně
dostavuje při dosažení vyššího
věku. Přitom jest však přihlížeti
k tomu, zda a pokud následky uznaného poškození
zdraví měly vliv na předčasné
projevení takové choroby nebo na její průběh.
(3) Přihlášku o zvýšení
zaopatřovacích požitků lze podati teprve
po uplynutí dvou let od poslední lékařské
prohlídky, ledaže invalida osvědčí,
že skutečně došlo ke zhoršení
následků poškození zdraví, uvedenému
v odstavci 1.
(4) Nové požitky přiznané podle ustanovení
předcházejících odstavců příslušejí
od prvního dne měsíce následujícího
po podání žádosti příslušnému
státnímu úřadu pro válečné
poškozence.
(1) Z nároku na zaopatření je dočasně
vyloučen poškozenec, který
a) se zaopatření zřekne, po dobu na kterou tak učinil,
b) vykonává činnou vojenskou službu déle jednoho měsíce, po dobu výkonu služby,
c) bez povolení vstoupí do cizí armády, dokud se nevrátí trvale do vlasti (nejde-li o případ spadající pod ustanovení § 11, odst. 1, písm. b) a c),
d) bez souhlasu státního úřadu pro válečné poškozence se zdržuje v cizině déle jednoho roku, dokud se trvale nevrátí do vlasti,
e) bez dostatečného ospravedlnění nevyhověl v dané lhůtě ani druhé výzvě státního úřadu pro válečné poškozence ve věcech zaopatření, po dobu, pokud výzvě dodatečně nevyhoví,
f) byl odsouzen k trestu na svobodě, po dobu výkonu trestu, je-li delší jednoho měsíce,
g) byl dodán do donucovací pracovny nebo jiného ústavu podobného rázu, po dobu tohoto opatření,
h) byl vzat do zajišťovací (vyšetřovací)
vazby, po dobu vazby.
(2) V případech uvedených v odstavci 1, písm.
f), g) a h) může státní úřad
pro válečné poškozence poskytnouti nevinné
rodině, potřebuje-li pomoci, polovinu a v případech
hodných zvláštního zřetele až
tři čtvrtiny zaopatřovacích požitků,
které-invalidovi před vyloučením z
nároku příslušely.
(3) Nárok invalidův na péči prothesovou
nezaniká v případech uvedených v odstavci
1, písm. f), g) a h).
(4) V případě uvedeném v odstavci
1, písm. h) doplatí se poškozenci zadržené
zaopatřovací požitky, skončí-li
trestní řízení pro čin, pro
který vazba byla uvalena, zastavením nebo osvobozujícím
rozsudkem.
(1) Poškozenec jest povinen bez průtahu oznámiti
státnímu úřadu pro válečné
poškozence každou změnu v poměrech, jež
byly rozhodující pro povolení zaopatření,
Ručí za škodu způsobenou zanedbáním
této povinnosti.
(2) Byly-li zaopatřovací požitky vypláceny
neprávem, je příjemce povinen je vrátiti.
Přijal-li však tyto požitky v dobré víře,
je povinen vrátiti jen onu vyplacenou částku,
kterou obdržel v posledních třech letech před
vyvdáním výměru, jímž
byly požitky předepsány k náhradě.
Nabude-li výměr předepisující
požitky k náhradě moci práva, zadrží
státní úřad pro válečné
poškozence neprávem vyplacené peníze
z běžných zaopatřovacích požitků.
Pravoplatný výměr, jímž byla
náhrada předepsána, je exekučním
titulem podle § 90 vládního nařízení
ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení
ve věcech náležejících do působnosti
politických úřadů (správním
řízení).
§ 65.
P ř e z k o u š e n í n á r o k u,
(1) Státní úřad pro válečné
poškozence může kdykoli přezkoumati podmínky
nároku na zaopatřovací požitky a odejme
je nebo nově určí, jestliže
a) podmínky, za nichž byly zaopatřovací požitky přiznány a vyměřeny, odpadly, nebo se změnily,
b) nastaly okolnosti, z nichž vychází najevo,
že tyto podmínky nebyly splněny,
(2) Státní úřad pro válečné
poškozence předepíše poškozenci k
náhradě zaopatřovací požitky,
které mu neprávem vyplatil. Přijal-li poškozenec
takové požitky v dobré víře,
platí pro povinnost náhradní ustanovení
§ 64, odst. 2, věta druhá.
(3) O odpisu nebo prominutí těchto náhrad
platí všeobecné předpisy o odpisování
a promíjení státních pohledávek
(1) Zaopatřovací požitky mohou býti
zabaveny
a) v plné výši pro zálohu nebo zápůjčku poskytnutou důchodci státem nebo jinou veřejnou po př. veřejnoprávní korporací, jakož i na zaplacení přejímací ceny přiděleného konfiskovaného nepřátelského majetku a konfiskovaného zemědělského majetku,
b) v plné výši pro nároky státu podle § 64, odst. 2 a § 65, odst. 2 a
c) do poloviny pro nároky na zákonnou výživu;
příplatky podle §§ 21 a 22 mohou býti
zabaveny v plné výši.
(2) Postoupeny mohou býti zaopatřovací požitky
se souhlasem státního úřadu pro válečné
poškozence:
a) v případech uvedených v odstavci 1,
b) na splácení dlužných daní, dávek a poplatků,
c) na splácení dluhů a závazků vzniklých léčením nebo zabezpečováním existence (splácení ceny přidělené půdy, zařízení živností a pod.),
d) pro pojistné premie na životní pojištění,
e) pro náklady zaopatření ve veřejných a soukromých sociálních ústavech ve prospěch vydržovatele ústavu,
f) pro příspěvky Svazu osvobozených
politických vězňů, Svazu národní
revoluce a Družině čs. válečných
poškozenců,
Vyplynou-li z ustanovení tohoto zákona zvláštní
tvrdosti při rozhodování o nároku
na zaopatření, může ministerstvo ochrany
práce a sociální péče v dohodě
s ministerstvem financí učiniti v jednotlivých
případech opatření, aby tvrdosti byly
odstraněny.
Péči o válečné, vojenské
a občanské poškozence podle tohoto zákona
provádějí, o zaopatření rozhodují
a je poskytují, pokud výslovně není
stanoveno jinak:
a) v prvé stolici státní úřady pro válečné poškozence v Praze (pro zemi Českou), v Brně (pro zemi Moravskoslezskou) a v Bratislavě (pro Slovensko),
b) v druhé stolici ministerstvo ochrany práce a
sociální péče jakožto instance
dohlédací a odvolací, pokud výslovně
není stanoveno jinak, Kromě toho dozírá
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
na činnost vykonávanou jinými orgány
a osobami ve prospěch válečných a
vojenských poškozenců, s výjimkou orgánů
vojenských.
(1) Na místo dosavadních úřadů
zřízených zákonem ze dne 8. dubna
1919, č. 199 Sb., o organisaci péče o válečné
poškozence nastupují státní úřady
pro válečné poškozence, a to státní
úřad pro válečné poškozence
v Praze na místo zemského úřadu pro
péči o válečné poškozence
v Praze (zaopatřovacího úřadu II Praha),
státní úřad pro válečné
poškozence v Brně na místo zemského
úřadu pro péči o válečné
poškozence v Brně (zaopatřovacího úřadu
I Brno) a státní úřad pro válečné
poškozence v Bratislavě na místo státního
úřadu pro vojenské poškozence v Bratislavě.
(2) Pro přechodnou dobu může ministr ochrany
práce a sociální péče v dohodě
s ministrem financí podle potřeby zříditi
úřadovny státních úřadů
pro válečné poškozence jakožto
úřady pomocné.
(3) Místní příslušnost státního
úřadu pro válečné poškozence
se určuje trvalým bydlištěm osoby, která
se dožaduje péče podle tohoto zákona.
Pro osoby bydlící mimo hranice Československé
republiky je příslušný státní
úřad pro válečné poškozence
v Praze.
Pro řízení před státními
úřady pro válečné poškozence
platí, pokud v tomto zákonu není jinak stanoveno,
předpisy vládního nařízení
č. 8/1928 Sb.
(1) Nároky na zaopatřovací požitky jest
uplatniti ve stanovené lhůtě přihláškou
podanou písemně nebo ústně do protokolu
u příslušného státního
úřadu pro válečné poškozence
nebo jeho úřadovny.
(2) Nebydlí-li poškozenec na území Československé
republiky, může podati přihlášku
též u československého zastupitelského
úřadu, v jehož obvodě bydlí.
(3) Za den podání přihlášky považuje
se den, kdy přihláška došla státnímu
úřadu pro válečné poškozence
nebo jeho úřadovně (zastupitelskému
úřadu), Byla-li přihláška zaslána
doporučeně poštou, platí za den podání
den, kdy byla přihláška prokazatelně
odevzdána poštovnímu úřadu k
dopravě.
(4) Byla-li přihláška podána u nepříslušného
úřadu, je tento povinen ji zaslati ihned úřadu
uvedenému v odstavci 1, avšak poškozenec nemá
nároku na náhradu škody, kterou utrpěl
tím, že zmeškal přihlašovací
lhůtu nesprávným podáním přihlášky.
(5) Poškozenec je povinen ve lhůtě stanovené
státním úřadem pro válečné
poškozence předložiti doklady potřebné
k odůvodnění své přihlášky
nebo osvědčiti, že beze své viny tak
učiniti nemůže. Lhůta nesmí býti
kratší třiceti dnů. Nesplní-li
poškozenec povinnost podle první věty ani po
druhé výzvě, jíž mu byla stanovena
lhůta alespoň 14 dnů, stihnou ho následky
podle § 63, odst. 1, písm. e).
(1) Přihlášku nemusí podávati
poškozenci (§ 1), kterým podle dosavadních
ustanovení byly již přiznány zaopatřovací
požitky, nebo kteří již přihlášku
podle dosavadních předpisů podali.
(2) Nároky vzniklé podle předpisů
dosud platných do dne, kdy tento zákon nabude účinnosti,
které nebyly dosud přihlášeny, se posuzují,
pokud jde o lhůtu k podání přihlášky,
podle těchto předpisů.
(3) Osoby, kterým vzniká podle tohoto zákona
nově nárok na zaopatření, musí
podati přihlášku do dvou let ode dne, kdy tento
zákon nabyl účinnosti, došlo-li k poškození
(§ 1) nebo k propuštění z vojenské
činné služby, nastala-li smrt nebo nezvěstnost
osoby, od níž se nárok odvozuje, před
dnem, kdy zákon nabyl účinnosti.
(4) Došlo-li za účinnosti tohoto zákona
k poškození (§ 1) nebo k propuštění
z činné vojenské služby, nastala-li
smrt nebo nezvěstnost osoby, od níž nárok
na zaopatření je odvozován, musí býti
nárok přihlášen do dvou let od této
události.
(5) Poškozenci, kteří se stanou československými
státními občany po dni, kdy tento zákon
nabude účinnosti, musí podati přihlášku
do dvou let ode dne, kdy jim bylo doručeno rozhodnutí
o udělení státního občanství.
(6) Nebyla-li podána přihláška stran
nároků podle ustanovení předcházejících
odstavců, zanikne příslušný nárok,
V případech hodných zřetele může
státní úřad pro válečné
poškozence prominouti zmeškání lhůty
k podání přihlášky, v takových
případech lze však přiznati zaopatřovací
požitky jen s účinností ode dne příslušného
rozhodnutí.
(1) Osoba, jejíž nárok na zaopatření
podle tohoto zákona závisí na tom, zda nastalo
snížení výdělečné
schopnosti, je povinna podrobiti se kdykoli lékařským
prohlídkám.
(2) Nemůže-li se osoba předvolaná k
lékařské prohlídce dostaviti pro nemoc
nebo z jiného závažného důvodu,
je povinna oznámiti to bez průtahu státnímu
úřadu pro válečné poškozence
nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému
úřadu) a na vyzvání překážku
hodnověrným způsobem prokázati.
(3) Nedostaví-li se osoba předvolaná k prohlídce
bez závažného důvodu, ač byla
k ní dvakráte předvolána, po druhé
doporučeným dopisem do vlastních rukou, a
ačkoli v tomto předvolání byla upozorněna
na následky neuposlechnutí, stihnou ji následky
uvedené v § 63, odst. 1, písm. e). Prohlídka
se provede pak jen na písemnou přihlášku
zaslanou příslušnému státnímu
úřadu pro válečné poškozence
nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému
úřadu), Zaopatřovací požitky,
na které má předvolaná osoba podle
této prohlídky nárok, povolí se od
prvního měsíce následujícího
podání opětné přihlášky,
(1) Lékařské prohlídky provádějí
lékaři-důvěrníci, ustanovení
k tomu účelu ministerstvem ochrany práce
a sociální péče v dohodě s
ministerstvem zdravotnictví, Při výběru
lékařů důvěrníků
jest dáti přednost lékařům
z kruhu osob, na něž se vztahuje tento zákon.
Lékaři nemohou přijetí funkce důvěrnické
odmítnouti bez závažného důvodu
uznaného příslušnou lékařskou
organisací. Odměny za lékařské
prohlídky stanoví nejvyšší úřad
cenový v dohodě s ministerstvy ochrany práce
a sociální péče, financí a
zdravotnictví, Lékařské prohlídky
v cizině provádějí lékaři
určení příslušnými zastupitelskými
úřady.
(2) U osob umístěných v léčebných
ústavech provádějí prohlídky
lékaři těchto ústavů.
(3) Lékař-důvěrník sepíše
o prohlídce nález a posudek a navrhne podle směrnic
vydaných ministerstvem ochrany práce a sociální
péče stupeň snížení výdělečné
schopnosti v důsledku poškození (§ 1).
(4) Státní úřad pro válečné
poškozence může podle potřeby doplnit
prohlídku lékaře-důvěrníka
prohlídkou lékařem odborným nebo prohlídkou
v léčebném ústavu.
(5) Na podkladě provedené prohlídky a po
vyjádření svého úředního
lékaře, po př. po nové lékařské
prohlídce, stanoví státní úřad
pro válečné poškozence rozsah poškození
a stupeň snížení výdělečné
schopnosti prohlédnuté osoby v procentech. Takto
zjištěné snížení výdělečné
schopnosti je podkladem pro vyměření invalidního
důchodu (§ 17).
(6) Výdaje s lékařskou prohlídkou
spojené hradí stát.
(1) O nárocích na zaopatření podle
tohoto zákona rozhodují státní úřady
pro válečné poškozence. Tyto úřady
přiznávají, vyměřují
a poukazují zaopatřovací požitky, též
poukazují výdaje spojené s ostatní
péčí, vyjímajíc výdaje
spojené s péčí ústavní
(§ 32).
(2) Rozhodnutí státních úřadů
pro válečné poškozence se vydávají
jako výměry.
(3) Výměry o zaopatřovacích požitcích
obsahují mimo všeobecné náležitosti
tyto údaje:
a) zda se strana uznává válečným, vojenským nebo občanským poškozencem,
b) jaké následky poškození (§ 1) byly zjištěny a stupeň snížení výdělečné schopnosti, závisí-li na tom rozhodnutí o zaopatřovacích požitcích,
c) výši povolených zaopatřovacích požitků a důvody, na nichž vyměření spočívá, a
d) den, jímž se zaopatřovací požitky
přiznávají.
(4) Výměry o náhradě zaopatřovacích
požitků vyplacených neprávem (§
64, odst. 2 a § 65, odst. 2) musí obsahovati vedle
všeobecných náležitostí rozhodnutí
o povinnosti k náhradě a stanovení doby,
za kterou se předpisují k náhradě,
a výši náhrady.
Proti výměrům státního úřadu
pro válečné poškozence je možno
podati odvolání ve lhůtě 60 dnů
u úřadu, jenž výměr vydal. Odvolání
nemá odkladného účinku.
O odvoláních proti výměrům
státního úřadu pro válečné
poškozence rozhoduje ministerstvo ochrany práce a
sociální péče. Směřuje-li
odvolání proti posouzení rozsahu a stupně
poškození, rozhoduje ministerstvo na podkladě
posudku odvolací komise (§ 78), jímž je
po stránce věcné vázáno. Ministerstvo
je oprávněno přezkoumati posudek odvolací
komise pouze po stránce formální, zejména
zjistí, zda vyčerpává námitky
odvolání a neodporuje obsahu spisů.
(1) Odvolací komise jsou tříčlenné
a jsou zřízeny při státních
úřadech pro válečné poškozence.
Jejími členy jsou: zástupce ministerstva
ochrany práce a sociální péče,
zástupce ministerstva financí a zástupce
poškozenců. Předsedou je zástupce ministerstva
ochrany práce a sociální péče.
Komise podávají posudky podle § 77; rozhodují
většinou hlasů s konečnou platností.
(2) Zástupce ministerstev a jejich náhradníky
jmenují příslušná ministerstva,
zástupce a náhradníky poškozenců
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
na návrh Družiny československých válečných
poškozenců, Svazu osvobozených politických
vězňů a Svazu národní revoluce.
(3) Jako referent bez práva hlasovacího působí
při odvolací komisi úředník
státního úřadu pro válečné
poškozence a jako znalec lékař jmenovaný
ministerstvem ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
(4) Jednání před odvolací komisí
je neveřejné. Komise předvolá odvolatele
k prohlídce nebo k účasti na jednání,
je-li to podle jejího názoru nutné. V tom
případě má odvolatel nárok
na náhradu cestovních výloh.
(5) Nedostaví-li se odvolatel ani na druhou výzvu
k prohlídce nařízené odvolací
komisí nebo před odvolací komisi bez dostatečného
ospravedlnění, má se za to, že odvolatel
vzal odvolání zpět.
(6) Jednací řád pro odvolací komisi
a náhrady členů, lékaře-znalce,
referenta a zapisovatele stanoví ministerstvo ochrany práce
a sociální péče v dohodě s
ministerstvem financí.
Poškozenec má nárok na náhradu nutných
cestovních výloh, je-li obeslán státním
úřadem pro válečné poškozence
k úřednímu jednání ve věcech
zaopatření, nebo byl-li poukázán k
léčení, k lékařské prohlídce,
na školení, do domova invalidů nebo do prothesových
dílen. Podrobnosti určí ministerstvo ochrany
práce a sociální péče.
(1) Případy, o nichž rozhoduje ministerstvo
ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem financí, se projednávají
v meziministerské komisi, do které vysílá
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
dva zástupce, z nichž jeden je lékař,
a ministerstvo financí jednoho zástupce.
(2) Ministerstvo ochrany práce a sociální
péče určí v dohodě s ministerstvem
financí podrobnosti o jednání komise, jmenování
členů a o jejich právech a povinnostech.
(3) Případy uvedené v odstavci 1, v nichž
je příslušný státní úřad
pro válečné poškozence v Bratislavě
(§ 69), projednávají se v komisi složené
obdobně podle ostavce 1 a její členy jmenují
příslušná ministerstva v dohodě
s příslušnými pověřenectvy.
Státní úřad pro válečné
poškozence může poskytovati poškozencům
v případech nouze nebo naléhavé potřeby
mimořádné podpory, zápůjčky
nebo zálohy na zaopatřovací požitky.
Směrnice k provedení tohoto ustanovení vydá
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem financí.
Fond, zřízený nařízením
vlády republiky Československé ze dne 23.
července 1919, č. 424 Sb., o zřízení
a správě "Státního podpůrného
fondu československých invalidů", je
určen k podpoře osob, majících domovské
právo v některé obci v zemích České
nebo Moravskoslezské, a spravuje jej a zastupuje ministr
ochrany práce a sociální péče.
(1) Při pověřenectvu sociální
péče se zřizuje "Státní
podpůrný fond slovenských válečných
a vojenských poškozenců" (dále
jen fond).
(2) Fond je právnickou osobou a spravuje jej pověřenec
sociální péče.
(3) Jmění fondu tvoří majetek "Státního
podpůrného fondu vojenských poškozenců"
zřízeného § 164 zákona ze dne
10. června 1943, č. 80 Sl. z., o úpravě
některých právních poměrů
souvisících s výkonem vojenské a jiné
obdobné služby.
(4) Fond slouží k podpoře válečných
a vojenských poškozenců, majících
domovské právo v některé obci na Slovensku.
(5) Příjem fondu tvoří likvidační
výtěžky pohledávek bývalé
uherské krajinské komise pro podporování
válkou poškozených, dary, odkazy, věnování,
výnosy sbírek a loterií ve prospěch
válečných poškozenců a dotace
z veřejných prostředků.
(6) Podrobné předpisy o správě fondu
a použití jeho prostředků určují
stanovy, které vydá sbor pověřenců
Slovenské národní rady.