Podepsaní navrhují: Ústavodárné Národní shromáždění račiž se usnésti:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Radioelektrickým zařízením podle tohoto zákona jsou jednak úplné vysílací nebo přijímací radioelektrické stanice, jednak takové zpravidla jen účelům radiokomunikací sloužící součástky, které budou vyjmenovány ve vládním nařízení.

(2) Vysílací a přijímací stanice platí za úplné i tehdy, jestliže jednotlivé nahraditelné nebo spojovací součástky ještě chybějí nebo byly odstraněny, pokud v nich je aspoň některá ze součástek vyjmenovaných ve vládním nařízení podle odstavce 1.

(3) Radiokomunikacemi jest rozuměti radioelektrické prostředkování zpráv, obrazů, zvuků či znamení, zejména pro praktickou radiotelegrafii, radiofonii, rozhlas, radioelektrický přenos obrazů a pro televisi.

(1) Výroba, prodej a opravy radioelektrických zařízení provozované po živnostensku, jsou živnosti koncesované.

(2) Koncese k výrobě radioelektrických zařízení podle tohoto zákona zahrnuje v sobě též koncesi k prodeji a opravám těchto zařízení.

Koncesi k výrobě radioelektrických zařízení uděluje ministerstvo průmyslu po slyšení ministerstva pošt, koncesi k prodeji a opravám radioelektrických zařízení Zemský národní výbor.

(1) Koncese k výrobě radioelektrických zařízení může býti udělena žadateli majícímu trvalé bydliště v republice Československé po předložení průkazu odborné způsobilosti:

1. Vysvědčení o úspěšně vykonané druhé státní zkoušce oboru elektrického inženýrství na vysoké škole technické a osvědčením o nejméně jednoročním odborném zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení nebo

2. vysvědčením o úspěšně vykonané zkoušce (zkouškách) učitelské způsobilosti pro střední školy z fysiky jako předmětu hlavního nebo diplomem o doktorátu z přírodních věd z oborů fysiky a osvědčením o nejméně osmnáctiměsíčním odborném zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení nebo

3. vysvědčením uvedeným pod č. 1, absolutoriem učebního kursu pro radiotechniku při českém vysokém učení technickém v Praze a osvědčením o nejméně šestiměsíčním odborném zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení nebo

4. vysvědčením (diplomem) uvedeným pod č. 2 absolutoriem učebního kursu pro radiotechniku při českém vysokém učení technickém v Praze a osvědčením o nejméně jednoročním odborném zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení nebo

5. vysvědčením o úspěšně vykonané zkoušce dospělosti na vyšší průmyslové škole (elektrotechnickém oddělení) a osvědčením o nejméně tříletém odborném zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení nebo

6. vysvědčením o úspěšném absolvování mistrovské školy průmyslové (elektrotechnického oddělení) a osvědčením o nejméně pětiletém odborném zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení.

(2) Vysvědčení o studiích vykonaných na cizozemských učilištích platí, jsou-li nostrifikována.

(3) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo průmyslu, v dohodě s ministerstvem školství, ministerstvem pošt a ministerstvem techniky uznati za dostatečný i jiný průkaz odborné způsobilosti k získání koncese k výrobě radioelektrických zařízení, nežli jest uvedeno v předcházejících odstavcích, prokáže-li žadatel, že jeho odborná způsobilost jest jak co do odborného vzdělání, tak i co do praktické činnosti aspoň rovnocenná odborné způsobilosti předepsané pro koncesi k výrobě radioelektrických zařízení podle tohoto zákona.

(1) Koncese k prodeji radioelektrických zařízení mohou býti uděleny žadateli majícímu trvalé bydliště v republice Československé po předložení průkazu odborné způsobilosti:

vysvědčením o absolvování nejméně nižší střední školy nebo jednoročního učebního běhu spojeného s měšťanskou školou,

osvědčením o tříleté učební době v podniku pro prodej radioelektrických zařízení a pětiletém nepřetržitém zaměstnání v takovém podniku.

(2) Osoba způsobilá k nabytí koncese k výrobě (§ 4) je způsobilá též k nabytí koncese k jejich prodeji.

(1) Koncese k opravám radioelektrických zařízení může být udělena žadateli majícímu trvalé bydliště v republice Československé po předložení průkazu odborné způsobilosti:

1. výučním vysvědčením z technické služby podniku pro výrobu nebo opravy radioelektrických zařízení a osvědčením o nejméně tříletém odborném pomocnickém zaměstnání v technické službě takového podniku,

2. pokud jde o elektromechaniky a koncesované elektrotechniky, vysvědčením o úspěšně vykonané odborné zkoušce, o níž podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(2) Osoba způsobilá k nabytí koncese k výrobě radioelektrických zařízení (§ 4) je způsobilá též k nabytí koncese k opravám radioelektrických zařízení.

(3) Stavěti po živnostensku anteny a prováděti jiné práce spojené s instalací radioelektrických stanic přijímacích jsou oprávněni jen ti, kdož mají koncese k výrobě nebo opravám radioelektrických zařízení, jakož i elektromechanikové a koncesovaní elektrotechnikové. Obchodníkům s radioelektrickými zařízeními (§ 6) může zemský národní výbor uděliti povolení (licenci) k provádění instalací radioelektrických stanic přijímacích a ke stavbě anten, které nekřižují jiné silnoproudé nebo slaboproudé elektrické vedení, jestliže složí odbornou zkoušku, jejíž podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(4) Podrobnosti o tom, co sluší rozuměti opravami a instalací radioelektrických stanic přijímacích ve smyslu tohoto nařízení, stanoví vládní nařízení.

(1) Koncese k výrobě radioelektrických zařízení nemůže býti udělena cizincům.

(2) Koncese k prodeji nebo opravám radioelektrických zařízení může býti udělena cizincům jen za podmínek stanovených v § 8 živnostenského řádu.

(3) Dispens od průkazu způsobilosti kromě případů uvedených v § 4, odst. 3 a § 6, odst. 2 jest nepřípustná.

(4) Náměstka (obchodvedoucího) a pachtýře v živnostech podle § 2 tohoto nařízení schvaluje koncesní úřad.

(1) Veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a komanditní společnosti na akcie mohou nabýti koncese podle § 2,

a) mají-li sídlo v tuzemsku,

b) mají-li všichni společníci bydliště v republice Československé,

c) vyhovují-li všichni společníci podmínkám § 7, odst. 1 nebo 2, podle toho, o jakou koncesi jde a jsou-li spolehliví,

d) pokud jde o komanditní společnosti na akcie, jsou-li akcie aspoň z většiny 60% v rukou domácích.

(2) Akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným a výdělková a hospodářská společenstva mohou nabýti koncese podle § 2,

a) mají-li sídlo v tuzemsku,

b) jsou-li alespoň dvě třetiny představenstva státními příslušníky republiky Československé a mají-li bydliště v republice Československé,

c) jsou-li všichni členové představenstva osoby spolehlivé,

d) jsou-li akcie nebo jiné společenské podíly aspoň z většiny 60% v rukou domácích,

e) pokud jde o akciové společnosti, zní-li aspoň 60% akcií na jméno.

(3) Jiné společnosti a právnické osoby s výjimkou státu - nemohou nabýti živnostenského oprávnění podle § 2.

(1) Při udělení koncese k výrobě radioelektrických zařízení budiž koncesním úřadem přihlíženo též k všeobecnému průmyslu touto výrobou se zabývajícího, jakož i k všeobecným hospodářským poměrům a potřebám obecenstva.

(2) Při udělení koncese k prodeji radioelektrických zařízení je koncesní úřad povinen zkoumati vedle ostatních náležitostí též okolnost, je-li pro udělení nové koncese dána místní potřeba. Před rozhodnutím budiž dána příslušné odborné hospodářské organisaci možnost, aby se o místní potřebě do jednoho měsíce vyjádřila. Bližší směrnice ohledně místní potřeby budou stanoveny vládním nařízením.

(1) Osobě, která byla pravoplatně odsouzena pro některý trestný čin uvedený v § 5 živnostenského řádu, pro trestný čin proti tomuto nařízení nebo proti zákonu ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb. z. a n. o telegrafech, nebo proti zákonu ze dne 20. prosince 1923, č. 9 Sb. z. a n. z roku 1924, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny, může úřad odepříti udělení koncese podle § 2, jestliže hledíc k osobě žadatele a ke spáchanému trestnímu činu, jakož i ke zvláštní povaze živnosti byla by obava z jejího zneužití.

(2) Společnostem a společenstvům výdělkovým a hospodářským v § 8, odst. 1 a 2 může odepříti úřad udělení koncese podle § 2, jestliže některý společník společnosti uvedené v § 8, odst. 1 nebo některý člen představenstva společnosti nebo společenstva uvedených v § 8, odst. 1 a 2 nebo zástupce zřízený podle ustanovení živnostenského řádu byl pravoplatně odsouzen pro trestný čin uvedený v předchozím odstavci a jestliže nehledíc k osobě pachatele a ke spáchanému trestnému činu, jakož i ke zvláštní povaze živnosti byla by obava z jejího zneužití.

(3) Udělení koncesí podle tohoto nařízení může koncesní úřad odepříti i bez udání důvodů.

(1) Žádost o udělení koncese k prodeji a k opravám radioelektrických zařízení musí kromě obecných náležitostí obsahovati přesné označení a popis provozních místností a skladů.

(2) Hodlá-li žadatel o výrobní koncesi použíti i svého práva k zařízení prodejny v drobném, musí svoji žádost o udělení koncese k výrobě doložiti označením prodejních místností a skladů tak, jak jest to předepsáno při žádosti o koncesi k prodeji.

(1) Provozovny živnosti na výrobu radioelektrických zařízení, jejich změny nebo rozšíření schvaluje ministerstvo průmyslu nebo pověří podřízený úřad, aby je schválil jejich jménem.

(2) K žádosti o toto schválení jest připojiti trojmo:

a) situační a polohopisné plány provozovny a jejího okolí;

b) plány stavební, konstruktivní a disposiční;

c) popis provozovny, způsobu stavby, jejího vnitřního zařízení a technicko-organisačního pracovního postupu v dílně.

(3) Při zřizování živnostenské provozovny v požárním obvodu dráhy jest nutno předložiti čtyři, a jde-li o provozovnu na pozemku dráhy, šest výtisků výše uvedených dokladů.

(4) K uskladňování radioelektrických zařízení ve zvláštních skladištích nebo k jejich vystavováním mimo hlavní nebo pobočný závod k účelům živnostenským potřebuje ten, kdo má koncesi podle tohoto nařízení, zvláštní povolení, které uděluje zemský národní výbor.

Koncese k výrobě, prodeji nebo opravám radioelektrických zařízení zaniká

a) zemře-li nebo zanikne-li osoba oprávněná; úmrtí nebo zánik osoby oprávněné buďtež jejími právními zástupci nebo řádnými zástupci oznámeny zemskému národnímu výboru do 15 dnů od té doby, kdy se o úmrtí nebo zániku osoby oprávněné dověděli,

b) vzdá-li se jí osoba oprávněná.

(1) Koncese k výrobě, prodeji nebo opravám radioelektrických zařízení může býti koncesním úřadem odňata:

a) nastane-li nebo vyjde-li dodatečně na jevo okolnost, pro kterou by podle ustanovení tohoto zákona nebo ustanovení živnostenského řádu již od počátku bylo vyloučeno koncesi uděliti, nebo která by byla důvodem pro odepření koncese; změna okolností uvedených v § 9 není důvodem pro odnětí koncese;

b) nebylo-li s výrobou do 12 měsíců, s opravami nebo prodejem do 6 měsíců po udělení koncese započato, nebo bylo-li provozování výroby později po dobu 2 roků, prodeje nebo oprav po dobu 1 roku přerušeno;

c) byla-li osoba oprávněná pravoplatně odsouzena pro některý trestný čin v § 10, odst. 1 tohoto zákona uvedený a byla-li by za daných okolností obava ze zneužití živnosti.

(2) Byla-li koncese k výrobě, prodeji nebo opravám odňata, musí být výroba, prodej nebo provádění oprav v takovém podniku zastaveny ve lhůtě, kterou určí úřad příslušný k odnětí koncese.

Osoby oprávněné k živnostenské výrobě radioelektrických zařízení mohou vyráběti, osoby oprávněné k živnostenskému prodeji uvedených zařízení mohou prodávati, osoby oprávněné k živnostenským opravám těchto zařízení opravovati bez újmy práv jiných živností, kromě radioelektrických zařízení podle § 1, odst. 1, též zařízení a součástky, které mají sloužiti jako podstatná součást radioelektrických stanic nebo jejich příslušenství, i když nejde o součástky vypočtené ve vládním nařízení podle § 1, odst. 1, a nemusí si opatřovati příslušná živnostenská oprávnění.

(1) Kdo bez koncese (povolení) po živnostensku vyrábí, prodává nebo opravuje radioelektrická zařízení, bude, nejde-li o čin soudně trestný, potrestán zemským národním výborem pokutou do 20.000 Kčs nebo vězením do dvou měsíců. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti uložen zároveň náhradní trest vězení podle míry zavinění do dvou měsíců.

(2) Kdo bez povolení ministerstva pošt vyžadovaného zákonem č. 60/1923 Sb. z. a n. zřídí nebo provozuje přijímací stanici radioelektrickou, bude potrestán zemským národním výborem, nejde-li o čin soudně trestný, pokutou do 10.000 Kčs nebo vězením do jednoho měsíce. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti uložen zároveň náhradní trest vězení podle míry zavinění do jednoho měsíce. Ustanovení § 19 uvedeného zákona o telegrafech nelze zde použíti.

(3) Tresty uvedenými v odstavci 2) trestá zemský národní výbor, nejde-li o čin soudně trestný, též ostatní přestupky tohoto zákona a předpisů na jeho základě vydaných.

(4) Trest pokuty a vězení může býti uložen též současně. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení převyšovati nejvyšší mez sazby trestu na svobodě. Postihuje-li podle tohoto zákona povinnost jednati určitým způsobem nebo něco opomenouti osobu právnickou nebo jiný soubor osob, uloží se při postoupení této povinnosti trest orgánům, jež jsou podle právních předpisů povolány je zastupovati. Skládá-li se tento orgán z několika fysických osob, má právo, a na vyzvání úřadu povinnost, ustanoviti za sebe jednu nebo více svéprávných osob, které jsou pak odpovědny za zachování předpisů všechny fysické osoby, z nichž se orgán skládá, leč by dokázaly, že nepřivodily trestné jednání. Právnické osoby a jiné soubory osob ručí však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným za pokuty uložené odpovědným orgánům a zástupcům.

(5) O potrestání buď ihned podána zpráva úřadu, který koncesi (povolení) udělil.

Při odsouzení za čin trestný podle § 18 může úřad prohlásiti radioelektrické zařízení, které bylo předmětem trestného činu, za propadlé ve prospěch státu, náleží-li vinníkovi nebo jiné osobě, která zaviněně přispěla k spáchání činu. Takový výrok učiní úřad zejména tehdy, je-li odůvodněna obava, že radioelektrického zařízení bude znova použito k trestnému činu.

(1) Elektromechanikové a koncesovaní elektrotechnikové, kteří v době nabytí účinnosti tohoto zákona provozují svoji živnost již nejméně 10 let, mohou nabýti koncese k výrobě radioelektrických zařízení, podají-li průkaz odborné způsobilosti:

1. osvědčením o nejméně tříletém odborném zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení nebo

2. vysvědčením o úspěšně vykonané odborné zkoušce, o níž podrobnosti stanoví vládní nařízení. Toto vysvědčení nahrazuje však předepsaný průkaz způsobilosti jen tenkráte, byla-li žádost o složení zkoušky podána nejpozději do 1 roku, počínajíc dnem účinnosti tohoto zákona.

(2) Od průkazu způsobilosti předepsaného pro získání koncese k opravám radioelektrických zařízení (§ 6, odst. 1 a 2) jsou osvobozeni:

a) obchodníci radioelektrickými zařízeními, kteří v době nabytí účinnosti tohoto zákona provozují živnost již 10 let a prokáží před kontrolní komisí, složenou ze zástupců ústředních korporací elektrotechniků, mechaniků a radiových obchodníků, že opravy prováděli již před 15. březnem 1939 a jsou pro provádění oprav náležitě dílensky vybaveni;

b) koncesovaní elektrotechnikové a elektromechanikové, kteří v době nabytí účinnosti tohoto zákona provozují svoji živnost již 10 let a kromě toho nabyli koncese k prodeji radioelektrických zařízení přijímacích před 15. březnem 1939.

Oprávnění úředně autorisovaných civilních inženýrů pro elektrotechniku nejsou tímto zákonem dotčena. Ti mohou vykonávati příslušná oprávnění na základě své autorisace na oznámení příslušným úřadům, jsou však podrobeni ostatním ustanovením tohoto zákona s výjimkou oddílu 1 - 2 hlavy II. Dále jsou povinni, hodlají-li se zabývati výrobou radioelektrických zařízení, prokázati nejméně jednoroční odborné zaměstnání v technické službě podniku pro výrobu radioelektrických zařízení.

Pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno, platí pro živnosti podle tohoto zákona ustanovení živnostenského řádu.

(1) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškerá ustanovení jemu odporující, zejména zákon č. 9/1924 Sb. z. a n., dále ustanovení § 5, odst. 2 první věty, § 6, odst. 2, písm. a) a § 18, odst. 4 zákona č. 60/1923 Sb. z. a n.

(2) Oprávnění nabytá podle zákona č. 9/1924 Sb. zůstávají nedotčena, jejich výkon však podléhá ustanovení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti 30 dní po vyhlášení; provedou jej ministr průmyslu a ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.

Zákon ze dne 20. prosince 1923, č. 9 Sb. z. a n. z roku 1924, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny, byl vydán v době, kdy radiotelegrafie a zejména radiotelefonie byly v začátcích. Nebylo na příklad žádné vysílací rozhlasové stanice, nebyly žádné výrobny radiových zařízení a nebyly proto také zkušenosti. V době, která od vydání zákona uplynula, byly získány zkušenosti, které mluví pro to, aby základní ustanovení uvedeného zákona byla změněna. Průběhem času i s rozvojem uvedeného oboru objevily se při provádění zákona v úřední praxi jeho četné nedostatky a mezery. Praxe pak, která musela přihlížeti k hospodářským potřebám veřejnosti, byla nucena určitým způsobem, třeba mimo výslovně ustanovení zákona, tedy praeter legem, tyto mezery vyplňovati. Jestliže již dříve se jevila nutná potřeba brzké novelisace zákona č. 9/1924, jeví se legislativní úprava této materie tím naléhavější, kdy kompetence, která byla podle uvedeného zákona soustředěna výhradně v rukou ministerstva obchodu, byla později vládními nařízeními č. 149 a 151/1936 Sb. z. a n. přenesena na úřady zemské resp. okresní. Před vydáním vedených vládních nařízení mělo totiž ministerstvo obchodu, rozhodujíc za spolupůsobení ministerstva pošt a telegrafů, možnost tvořiti si jednotnou praxi, uvedeným přesunem je však situace značně zhoršena potud, že každý jednotlivý zemský resp. okresní národní výbor, jsa v prvé řadě sám povolán samostatně a nezávisle vykládati zákon č. 9/1924, který je značně nejasný, vytvoří si pro svůj úřední obvod praxi svoji, odlišnou případně od praxe ostatních zemských nebo okresních národních výborů. Zde nutno poukázati zejména na to, že podnikání v oboru radiových zařízení nepodléhalo předpisům živnostenského řádu a že proto řešení celé řady otázek, které zákon č. 9/24 neupravoval, jako na př. vdovské právo, pobočné závody atd., činilo v praxi značné potíže. Nyní se podřazuje tento obor podnikání předpisům živnostenského řádu, takže je tím mnoho sporných a nevyřešených otázek vyjasněno.

Systém osnovy jest značně odlišný od systému dosavadního zákona. Úprava živnostenského podnikání (výroba, prodej, opravy a pod.) byla úplně oddělena od ustanovení trestních. Ustanovení o dovozu radioelektrických zařízení obsažená v platných ustanoveních zákona č. 9/1924 Sb. z. a n. a ve vládním nařízení č. 152/1934 Sb. z. a n., nebyla převzata do ustanovení tohoto zákona a prováděcího nařízení, a to zejména z toho důvodu, že úprava dovozu nepatří systematicky do této osnovy. Tím má býti též docíleno oproti dosavadnímu zákonu mnohem větší jasnosti a přehlednosti.

K jednotlivým paragrafům osnovy se poznamenavá toto:

Pojem "radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení", jehož používá zákon č. 9/1924 Sb. z. a n., byl nahrazen v osnově v důsledku nové mezinárodní terminologie pojmem "zařízení radioelektrická".

Nedostatkem dosud platného zákona bylo, že pojem radiotelegrafních a radiotelefonních (nyní radioelektrických) zařízení nebyl v něm ani přímo definován. Nová osnova praví, že radioelektrickým zařízením jest rozuměti jednak úplné vysílací nebo přijímací radioelektrické stanice, jednak takové zpravidla jen k účelům radiokomunikací sloužící součástky, které budou vyjmenovány ve vládním nařízení. Vyjmenovati je přímo v zákoně se nedoporučuje z toho důvodu, že pojem radioelektrických zařízení, vyjímajíc úplné vysílací nebo přijímací stanice, podléhá značným změnám podle technického vývoje radiotechniky. Byla proto volena forma vládního nařízení prováděcího, která umožňuje rychlou změnu ve výpočtu zařízení podle pokroku a rozvoje radiotechnické vědy. Ačkoliv se bližší precisování pojmu "součástky" ponechává prováděcímu nařízení, přece bylo nutno, aby již v této osnově byly z tohoto pojmu vyloučeny předměty ("zpravidla"), které připouštějí též jiné použití než výlučně k účelům radiokomunikací, na př. sluchátka, nízkofrekventní transformátory, nízkofrekventní zesilovače a podobně. Důležité je ustanovení 2. odstavce tohoto paragrafu, že vysílací a přijímací stanice platí za úplné i tehdy, jestliže jednotlivé nahraditelné nebo spojovací součástky ještě chybějí nebo byly odstraněny. Toto ustanovení má znemožniti obcházení nařízení tím, že by nebyly v některých případech do přijímacích nebo vysílacích zařízení v normální čas montovány nebo že by zase v jiných případech byly z přijímačů nebo vysilačů odstraňovány součástky, bez kterých takové zařízení nemůže býti považováno za úplné nebo bez kterých ze zařízení úplného stává se zařízení neúplné.