Dalšího cíle sledovaného osnovou, totiž opatřiti v zákoně dostatečné záruky pro to, aby rodinné přídavky byly vynaloženy výhradně pro účel, k němuž jsou určeny, snaží se osnova dosáhnouti několika jednotlivými ustanoveními. Sem patří zejména ustanovení § 2, odst. 4 a 5, podle něhož bude se přídavek zásadně poskytovati osobě, která má dítě v přímém zaopatření, ustanovení § 7, odst. 1, které dává možnost v případech, kde vyplácením přídavků zaměstnanci by nebylo dosaženo účelu, k němuž je určen, vyvolati soudní rozhodnutí o určení osoby, korporace nebo úřadu, jimž má býti přídavek vyplácen na místo zaměstnanci, a ustanovení § 7, odst. 2, podle něhož je postoupení, zastavení nebo zabavení nároků na rodinné přídavky jen potud přípustné a právně účinné, stane-li se ve prospěch nezaopatřených dětí zaměstnance.

Článek I. obsahuje změny a doplnění zákona č. 154/1945 Sb. Sled jednotlivých ustanovení byl při tom systematičtěji uspořádán. K jednotlivým ustanovením se poznamenává:

Vymezení pojmu zaměstnance oprávněného k nároku na rodinný přídavek, které je zde uvedeno, je nutným důsledkem nového způsobu vyměřování přídavků pevnými částkami. Podmínka minimální doby povinného nemocenského pojištění je formulována tak, aby dosavadní okruh percipientů se v celku podstatně nezměnil. Je nepochybno, že i při tomto vymezení okruhu oprávněných osob budou rodinné přídavky - jako dosud - poskytovány i značnému počtu osob, které jsou občas a nepravidelně zaměstnány pracemi zakládajícími pojistnou povinnost nemocenského pojištění.

Pokud jde o stanovení okruhu dětí, na které budou rodinné přídavky poskytovány, odkazuje se ke všeobecné části důvodové zprávy. V podrobnostech se ještě poznamenává: Podle dosavadní úpravy se považovaly za nezaopatřené děti do 18 let, pokud jejich vlastní důchod, zvýšený o rodinný přídavek, nepřesahoval 7.200.- Kčs ročně. Nárok příslušel tedy i na takové děti starší 16 let, které nenavštěvovaly školu, ani se nepřipravovaly na své budoucí povolání, a zůstaly buď doma nebo dokonce vypomáhaly v hospodářství svého otce. Takové, nikoliv řídké případy, se osnova snaží navrhovanou úpravou vyloučiti. Nová formulace znamená také administrativní úsporu, neboť napříště nebude nutno zkoumati výši příjmů dětí do 16 let. V ostatních případech, kde vlastní příjem dítěte bude nutno zkoumati, zvyšuje osnova příjmovou hranici z dosavadních Kčs 7.200.- ročně, zmenšených o rodinný přídavek, na Kčs 1.800.čtvrtletně. V prováděcí vyhlášce bude výslovně stanoveno, že alimenty se nepovažují za příjem dítěte. Osnova nepřejímá dosavadní ustanovení druhé věty § 2, odst. 2, písm. a) zákona č. 154/1945 Sb. (Učňové v hornictví.) Toto ustanovení bude však doslovně převzato do prováděcí vyhlášky, takže ve skutečném stavu nenastane u hornických učňů žádná změna. V odst. 3 připouští osnova možnost povoliti výplatu rodinného přídavku i na takové děti starší 16 let, které nesplňují podmínky odstavce 2. Myslí se tu zejména na případy, kdy dcera vede domácnost ovdovělému otci a pod. Ustanovení odstavce 4 je úplnou obdobou dosavadního § 2, odst. 3 zákona č. 154/1945 Sb. Ustanovení odst. 5 sleduje snahu, aby rodinný přídavek byl vynaložen vždy ve prospěch dítěte.

Odůvodnění odst. 1 je obsaženo ve všeobecné části důvodové zprávy. Při více dětech je v textu osnovy uvedena úhrnná částka příslušející na všechny děti. V prováděcí vyhlášce bude stanoveno, že pokud bude třeba zjistiti výši rodinného přídavku na jednotlivé dítě, rozumí se jí poměrný díl úhrnné částky příslušející na všechny děti zaměstnance. Odstavec 2 odpovídá v podstatě dosavadnímu § 5 zákona č. 154/1945 Sb.

Ustanovení odstavce 1 má umožniti, aby rodinné přídavky mohly býti poskytovány i na děti, o něž zaměstnanec nepečuje, ovšem vždy osobě, která se o dítě stará. Může to býti i osoba právnická. Důvodem je snaha zabrániti tomu, aby takové dítě nebylo poškozováno odepřením přídavku, jestliže zaměstnanec o dítě nepečuje. Ustanovení odst. 2, písm. a) odpovídá dosavadní praxi. K písm. b) téhož odstavce se poznamenává, že podle osnovy zákona o sjednocení některých předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění se výše výchovného k invalidním a starobním důchodům zvyšuje na výměru rodinných přídavků příslušejících aktivním zaměstnancům. Ustanovení odst. 3 odpovídá doslovně dosavadnímu § 4, odst. 3 zákona č. 154/1945 Sb. Ustanovení dosavadního § 4, odst. 2 zákona č. 154/1945 Sb. je obsaženo v § 7, odst. 3 osnovy. Ustanovení § 4, odst. 1 tohoto zákona se nepřejímá proto, že do první výplaty rodinných přídavků podle osnovy, k níž má dojíti nejdříve v dubnu 1947, bude odsun Němců patrně zcela dokončen. Zbývající osoby, jež má toto ustanovení na mysli, jsou z převážné části začleněny do pracovního procesu, mzdově i co do nároků z nemocenského pojištění zrovnoprávněny s ostatními zaměstnanci a není již tedy důvodu k tomu, aby pokud jde o rodinné přídavky byly posuzovány odlišně.

Toto ustanovení zachovává v podstatě dnešní stav, jak je upraven předpisy zákona č. 154/1945 Sb. a prováděcí vyhlášky. Bude uvažováno zejména i o tom, aby zaměstnancům s větším počtem dětí byly rodinné přídavky vypláceny měsíčně pozadu.

Podle ustanovení § 7, odst. 2 zákona č. 154/1945 Sb. zaniká nárok na splátky rodinných přídavků starší 6 měsíců, nebyl-li uplatněn do 6 měsíců od posledního dne měsíce, v němž vznikl. Osnova nahražuje tento poněkud strohý předpis ustanovením o promlčení nároku do 12 měsíců od posledního dne měsíce jeho vzniku.

Ustanovení odst. 1 je převzato z právních předpisů o veřejnoprávním pojištění a sleduje snahu zabezpečiti použití přídavků pro účel, k němuž jsou určeny. Totéž platí pro ustanovení odst. 2. Ustanovení odst. 3 přejímá doslovně dosavadní ustanovení § 4, odst. 2 zákona č. 154/1945 Sb.

Změna v odst. 1 je jen formální povahy a je odůvodněna přesunutím dosavadního § 7, odst. 3 zákona č. 154/1945 Sb. do § 9. Odst. 2 umožňuje sraziti přeplatek zaviněný zaměstnancem při příští výplatě.

Odst. 1 přejímá v podstatě dosavadní §. 7, odst. 1 zákona č. 154/1945 Sb., odst. 2 pak ustanovení 1. věty § 7, odst. 3 téhož zákona. Odst. 3 osnovy je obdobou 2. věty § 7, odst. 3 tohoto zákona, při čemž lhůta pro hlášení změn se zkracuje z dosavadního 1 měsíce na 15 dní. Tím má býti umožněno, aby výplata mohla býti prováděna ještě v měsíci následujícím bezprostředně po skončení rozhodného kalendářního čtvrtletí.

Doplnění odst. 1 je odůvodněno snahou po administrativním zjednodušení a vyjadřuje v podstatě dosavadní praxi.

Ustanovení odst. 1 - 4 vyjadřuje v podstatě dosavadní stav, jak je dán ustanovením § 12, odst. 1 zákona č. 154/1945 Sb. a stanovami Fondu rodinných přídavků, vydanými ministrem sociální péče. Ustanovení odst. 5 - 6 odpovídají dosavadním odstavcům 3 a 2 § 12 zákona č. 154/1945 Sb. Změny vyjadřují jen dosavadní praxi.

Odst. 1 jest převzat z dosavadního § 13 zákona č. 154/1945 Sb. Nový odstavec 2 je obdobou ustanovení § 69 vládního nařízení č. 250/1943 Sb. a podobných ustanovení právních předpisů o veřejnoprávním pojištění. Odst. 3 je v podstatě převzat z dosavadního § 15, odst. 2 zákona č. 154/1945 Sb.

Refundace správních nákladů má býti poskytována nejen nositelům nemocenského pojištění, ale i nositelům důchodového pojištění, pokud jako orgány bezprostředního dozoru nad nositeli nemocenského pojištění spolupůsobí při provádění zákona.

Ustanovení § 15, odst. 2 zákona č. 154/1945 Sb. je pojato do § 13, odst. 3 osnovy.

Článek II. obsahuje ustanovení prováděcí a přechodná. Ustanovení odstavce 2 je nutné z toho důvodu, že výplata rodinných přídavků za čtvrté čtvrtletí 1946 bude provedena k 10. únoru 1947. Pro tuto výplatu budou platiti ještě dosavadní předpisy zákona č. 154/1945 Sb.

Poněvadž úhrada jest opatřena dosavadními příspěvky podle § 10 cit. zákona a jmění Fondu rodinných přídavků, návrh nemá za následek zatížení státu ani v roce 1947, ani v nejblíže příštích letech.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému a urychleně projednán.