Sociálně-politický výbor projednal
předložený vládní návrh
ve schůzi subkomise soc.-politického výboru
dne 11. II. 1947 a ve schůzi soc.-politického výboru
dne 19. II. 1947 a usnesl se na těchto změnách:
V § 1, odst. 1, bod č. 2 škrtá se slovo
(zařízeních) a nahrazuje se slovem (závodech).
Připojuje se nový bod č. 3 ve znění:
v podnicích (závodech) na dobývání
kaolinu, magnesitu, žárovzdorných jílů,
lupků, živce, sádrovce a křemence, dále
křemene používaného pro výrobu
ohnivzdorných výrobků a formovacích
písků, pokud se dobývání děje
po hornicku a je podrobeno hornopolicejnímu dozoru.
Odst. 3, 4 a 5 se škrtá a nahrazuje se novým
odstavcem ve znění:
(3) Ministr sociální péče v dohodě
s ministrem průmyslu určí, po slyšení
nositele pojištění (§ 80, odst. 1) a Ústřední
rady odborů, vyhláškou v Úředním
listě, podle skupin zaměstnání, které
práce v hornictví se považují za práce
pod zemí; stejným způsobem určí,
které práce v uhelných lomech se kladou na
roveň práci pod zemí. Za práci pod
zemí se považuje u zaměstnanců pracujících
pravidelně pod zemí také činnost,
kterou z provozních důvodů nebo ve funkci
člena závodní (podnikové) rady vykonávají
na povrchu. U zaměstnanců na povrchu, kteří
bývají přechodně zaměstnáváni
z provozních důvodů také pracemi pod
zemí, přihlíží se při
určování doby práce pod zemí
jen ke skutečně vykonávané práci
pod zemí.
§ 2, odst. 1, bod č. 1 má nové znění:
"1. zaměstnanci zvláštních nehornických
podniků, kteří vykonávají v
hornických podnicích (závodech) nebo v podnicích
(závodech) uvedených v § 1, odst. 1, č.
2 a 3 určitou, časově předem vymezenou
práci s báňským provozem jen nepřímo
souvisící, na př. stavby domů, silnic,
drah, mostů, vodní stavby;".
V § 6, odst. 3, třetí řádce škrtá
se druhá věta od slova "Nastane-li podnikový
úraz pod zemí" a nahrazuje se slovy "V
tomto případě považuje se za splněnou
též podmínka § 14, odst. 2. ...".
Dále se škrtají slova "pro zvýšení základní částky" a ukončí se slovy "poslední věty."
§ 9. V § 9 škrtají se odst. 1 a 2 a nahražují
se novým odstavcem ve znění:
"(1) Kdo si přivodil invaliditu úmyslně
nebo při spáchání úmyslného
trestného činu, pro který byl odsouzen trestním
soudem, nemá nároku na invalidní pensi.".
Odst. 3 se přečísluje na odst. 2.
V odst. 1, v bodu 2 škrtá se číslice
"180 a nahrazuje se číslicí "120".
V odst. 1, bod 3 škrtá se v poslední a předposlední
řádce slovo "pensijního" a nahrazuje
se slovem "důchodového".
V odst. 2 za závorkou se udělá tečka,
škrtne se písmeno "a". Pokračuje
se novou větou v původním textu až ke
slovu "pod zemí". Za slovo "pod zemí"
doplní se slova "zvyšuje se základní
částka podle odst. 1" a pokračuje se
v původním textu.
V odst. 3 škrtá se celá poslední věta,
a nahradí se novou větou ve znění:
"Pokud by zvyšovací částky u osob
zaměstnaných pod zemi činily méně
než 40 Kčs a u osob zaměstnaných na
povrchu méně než 28 Kčs, náležejí
jim zvyšovací částky v této výši."
Připojují se dva nové odstavce.
"(4) Za příspěvkové doby, které
získaly do 31. prosince 1946 v pojištění
zaměstnanců pro případ invalidity
a stáří osoby, podléhající
od 1. ledna 1947 pojištění podle tohoto zákona
(§ 1, odst. 1, č. 3), náležejí
zvyšovací částky podle § 111 zákona
ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří, ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících.
(5) Příspěvkové doby uvedené
v odstavci 4, pokud byly získány na podkladě
zaměstnání v podnicích (závodech)
uvedených v § 1, odst. 1, č. 3, jakož
i příspěvkové doby uvedené
v odstavci 3, se kladou pro nároky podle tohoto zákona
na roveň příspěvkovým dobám
provisního pojištění".
V odst. 3 se škrtají poslední dvě řádky
a pokračuje se za slovy "a to" "té
z nich, která má dítě v přímém
zaopatření."
V odst. 2 za slovem "funkci" pokračuje se slovy
", a k době studií nebo jiného theoretického
či praktického výcviku, kterému se
pojištěnec podrobil v důsledku přípravy
pro své hornické povolání, pokud nebyl
ve služebním poměru".
V odst. 4 škrtá se číslice "45"
a nahrazuje se číslicí "40".
V § 30 škrtají se v předposledním
a posledním řádku slova "poměrně
snižují pense sirotčí" a nahrazují
se slovy "pense pozůstalých snižují
poměrně".
V prvním řádku za slovem "vdovská"
vsune se v závorce slovo (vdovecká).
Odst. 3 se celý škrtá a nahrazuje se novým
zněním:
"(3) Odbytné činí pro každého
oprávněného 2.000 Kčs."
V poslední řádce škrtnou se slova "po
uplatnění tohoto nároku" a nahradí
se slovy "po zániku pojištění".
V odst. 5 za slovo "děti" vsune se slovo "družka".
Na konci pokračuje se novou větou ve znění:
"Podmínka společné domácnosti
nemusí býti splněna u dětí,
které mají nárok na sirotčí
pensi."
V § 79 se škrtají slova "měsíce
získané do 31. prosince 1946 v pensijním
pojištění (§ 15, odst. 3)" a nahrazují
se slovy "doby uvedené v § 15, odst. 3 a 4".
Odst. 3 § 80 zní takto:
"(3) Nositelé nemocenského pojištění
hornického provádějí podle předpisů
pro ně platných též nemocenské
pojištění osob zaměstnaných v
podnicích (závodech) uvedených v § 1,
odst. 1, č. 3 s výjimkou soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách. Bližší
předpisy vydá ministr sociální péče.".
Dosavadní odst. 3 se označí jako odst. 4
a dosavadní odst. 4 se označí jako odst.
5.
V § 87 v předposlední větě se
škrtají slova "uplatnění tohoto
nároku" a nahrazují se slovy "zániku
pojištění."
V § 91, odst. 2 vkládá se za slovy "...
doba nemoci,... " věta "... dále za nepojištěné
doby strávené prokazatelně v hornictví".
V posledním řádku odst. 2 výraz "§
16" se mění na výraz "§ 15".
V odst. 3 za slovy "... zákona č. 26/1929 Sb."
se vkládá věta tohoto znění:
"Osobám uvedeným v § 115, odst. 4 náleží
k dávkám podle tohoto zákona věkový
příplatek podle zákona č. 221/1924
Sb."
§ 91 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
"(4) Za doby (služby), strávené v československých
legiích (zákon ze dne 24. července 1919,
č. 462 Sb., o propůjčení míst
legionářům) nebo ve vlastnosti účastníka
národního boje za osvobození (zákon
ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících
čs. armády v zahraničí a o některých
jiných účastnících národního
boje za osvobození) náležejí k pensím
podle tohoto zákona zvyšovací částky
podle § 15, odst. 2, písm. a). Pokud doby (služby)
se podle uvedených zákonů započítávají
násobkem (§ 1, odst. 2 zák. č. 462/1919
Sb. a § 16 zák. č. 255/1946 Sb.), náležejí
tyto zvyšovací částky týmž
násobkem i v pojištění podle tohoto
zákona. Ustanovení zákona ze dne 5. března
1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd
a o některých ochranných opatřeních
v oboru veřejno-právního sociálního
pojištění, se nepoužije v uvedených
směrech pro obor hornického pensijního pojištění."
§ 95 se škrtá a nahrazuje tímto novým
zněním:
"(1) Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1947.
(2) Ustanovení o dávce z uhlí (§§
69 až 77) nabývají na Slovensku účinnosti
dnem 1. dubna 1947 a vztahují se na všechny dodávky
uhlí, k nimž došlo od tohoto dne, i když
uzávěrky byly sjednány předtím.
(3) Tento zákon provede ministr sociální
péče v dohodě se zúčastněnými
členy vlády." Takto upravený vládní
návrh zákona doporučuje výbor sociálně-politický
plenu sněmovny ku schválení.
Rozpočtový výbor prerokoval predložený
vládny návrh dna 4. marca 1947 a usniesol sa doporučiť
vládny návrh zákona prijať so zmenami,
na ktorých sa usniesol výbor sociálne-politický.
Pritom rozpočtový výbor sa usniesol doporučiť,
aby ministerstvo sociálnej starostlivosti s ministerstvom
financií venovalo osobitnú pozornosť pri schvaľovaní
finančného plánu, sostaveného nositelom
poistenia, na základe ktorého bude určovaný
príspevok štátu k úhrade ročného
schodku.
Rozpočtový výbor doporučuje súčasne
prijať pripojenú rezolúciu.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Pojištěním podle tohoto zákona je
povinen, kdo na podkladě pracovního (služebního)
nebo učňovského poměru je zaměstnán
pod zemí nebo na povrchu
1. v hornictví (§ 131 obecného horního
zákona),
2. v podnicích (závodech) na dobývání
živic,
3. v podnicích (závodech) na dobývání
kaolinu, magnesitu, žárovzdorných jílů,
lupků, živce, sádrovce a křemence, dále
křemene používaného pro výrobu
ohnivzdorných výrobků a formovacích
písků, pokud se dobývání děje
po hornicku a je podrobeno hornopolicejnímu dozoru.
(2) Zaměstnanci národních podniků
hornických, včetně zaměstnanců
Ústředního ředitelství Československých
dolů, národní podnik, se považují
pro účely tohoto zákona za zaměstnance
v hornictví podle odstavce 1, pokud nejsou vyňati
z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č.
3 a 4.
(3) Ministr sociální péče v dohodě
s ministrem průmyslu určí, po slyšení
nositele pojištění (§ 80, odst. 1) a Ústřední
rady odborů, vyhláškou v Úředním
listě, podle skupin zaměstnání, které
práce v hornictví se považují za práce
pod zemí; stejným způsobem určí,
které práce v uhelných lomech se kladou na
roveň práci pod zemí. Za práci pod
zemí se považuje u zaměstnanců pracujících
pravidelně pod zemí také činnost,
kterou z provozních důvodů nebo ve funkci
člena závodní (podnikové) rady vykonávají
na povrchu. U zaměstnanců na povrchu, kteří
bývají přechodně zaměstnáváni
z provozních důvodů také pracemi pod
zemí, přihlíží se při
určování doby práce pod zemí
jen ke skutečně vykonávané práci
pod zemí.
(1) Z povinného pojištění podle tohoto
zákona jsou vyňati:
1. zaměstnanci zvláštních nehornických
podniků, kteří vykonávají v
hornických podnicích (závodech) nebo v podnicích
(závodech) uvedených v § 1, odst. 1, č.
2 a 3 určitou, časově předem vymezenou
práci s báňským provozem jen nepřímo
souvisící, na př. stavby domů, silnic,
drah, mostů, vodní stavby;
2. osoby, které vykonávají služby za
účelem rychlé pomoci při nehodách
nebo přírodních pohromách nebo za
účelem rychlého odstranění
provozních nebo dopravních poruch, pokud se dá
předvídati, že tyto služby podle své
povahy nebudou trvati déle než měsíc;
3. zaměstnanci závodů, sloužících
výhradně obchodnímu odbytu těžby;
4. zaměstnanci závodů zemědělských,
hostinských, ozdravoven, podniků zábavních
a vzdělávacích, jakož i jiných
závodů, které neslouží přímo
těžbě nebo zušlechťování
nerostů a živic.
(2) Revírní báňské úřady
jsou povinny podati na žádost nositele pojištění
posudek, zda jde o zaměstnance nebo skupinu zaměstnanců
podle odstavce 1.
(1) Výdělkem podle tohoto zákona jest všechen
příjem za smluvenou práci.
(2) K výdělku náležejí vedle
mzdy (služebních požitků) zejména
také podíly na zisku, jakkoliv nazvané přídavky,
proměnlivé požitky jako tantiémy a pod.,
opakující se odměny, jako remunerace a novoročné,
naturální a jiné požitky, které
pojištěnec dostává, byť i jen obvykle,
od podniku nebo od třetí osoby místo mzdy
nebo vedle ní.
(3) Nedostává-li pojištěnec ani mzdy
(služebních požitků) na hotovosti ani
naturálních požitků nebo má-li
výdělek nižší 600 Kčs měsíčně,
považuje se za jeho výdělek částka
600 Kčs měsíčně.
(4) Ministr sociální péče stanoví
hodnotu naturálních požitků po slyšení
nositele pojištění (§ 80, odst. 1), Nejvyššího
úřadu cenového a Ústřední
rady odborů.
(1) Podniky jsou povinny zaznamenávati údaje rozhodně
k provádění pojištění
(výši - výdělku, způsob zaměstnání,
služební dobu) a záznamy uschovávati
po dobu, kterou určí ministr sociální
péče.
(2) Nositel pojištění (§ 80) jest oprávněn
dáti si předložiti záznamy, nahlížeti
do nich a požadovati opisy nebo výpisy z nich.
Dávky hornického pensijního pojištění
jsou
1. invalidní pense,
2. starobní pense,
3. vdovská (vdovecká) pense,
4. sirotčí pense,
5. pense rodičů a jiných pozůstalých,
6. příspěvek na sňatek,
7. odbytně,
8. léčebná péče.
(1) K nabytí nároků na dávky uvedené
v § 5 je třeba, aby byly zachovány nároky
na ně, u dávek pod č. 1 až 6, aby též
uplynula čekací doba, dříve než
nastal pojistný případ.
(2) Čekací doba činí 60 příspěvkových
měsíců. Získá-li však
pojištěnec do konce kalendářního
roku, v němž dovrší 45. rok věku,
36 příspěvkových měsíců,
považuje se čekací doba za dokončenou.
(3) Čekací doba se považuje těž
za dokončenou, nastal-li pojistný případ
následkem podnikového úrazu. V tomto případě
se považuje za splněnou též podmínka
§ 14, odst. 2, po slední věty.
Příspěvkové měsíce jsou
kalendářní měsíce, za které
se stalo splatným pojistné na podkladě pojistné
povinnosti podle tohoto zákona nebo za které v případě
dobrovolného pokračování v pojištění
bylo pojistné zaplaceno.
(1) Nárok na invalidní pensi má pojištěnec,
který je pro svůj zdravotní stav neschopen
k výkonu svého povolání (invalidní).
(2) Pojištěnec, který byl bezprostředně
před vznikem invalidity alespoň po dobu pěti
let zaměstnán pod zemí, nebo který
z celkové doby od prvého vstupu do důchodového
pojištění (zaopatření) do vzniku
pojistného případu strávil alespoň
polovinu doby při výkonu prací pod zemí,
je invalidní, nemůže-li pro svůj zdravotní
stav vykonávati práce svého posledního
nebo jiného přiměřeného povolání
pod zemí. Nárok na invalidní pensi podle
tohoto ustanovení přísluší však
jen, vznikne-li tato invalidita do 24 měsíců
od výstupu ze zaměstnání zakládajícího
pojistnou povinnost podle tohoto zákona.
(3) Pojištěnec, u něhož nejsou splněny
podmínky předchozího odstavce, je invalidní,
nemůže-li pro svůj zdravotní stav dále
vykonávati práce svého posledního
povolání, ani jiného povolání,
přiměřeného dosavadnímu povolání,
způsobu, jakým byl v něm zaměstnán,
jeho postavení v něm, jakož i jeho praktickému
i theoretickému vzdělání.
(1) Kdo si přivodil invaliditu úmyslně nebo
při spáchání úmyslného
trestného činu, pro který byl odsouzen trestním
soudem, nemá nároku na invalidní pensi.
(2) V případech, uvedených v odstavci 1,
může býti invalidní pense poskytována
příslušníkům pojištěncovy
rodiny, pokud jest podle zákona povinen je živiti.
(1) Nárok na invalidní pensi vzniká dnem,
kdy nastala invalidita. Nelze-li jej zjistiti nebo nastala-li
invalidita pozvolným zhoršováním zdravotního
stavu, vzniká nárok dnem, kdy pojištěnec
byl již prokazatelně invalidní, nejpozději
však dnem ohlášení nároku.
(2) Nároku na invalidní pensi nemá však
pojištěnec, pokud má nárok na nemocenské
podle předpisů o nemocenském pojištění.
(3) Nárok na invalidní pensi zaniká:
a) úmrtím pensisty,
b) není-li poživatel pense již invalidní.
(1) Nárok na starobní pensi na místě
a ve výši pense invalidní má bez průkazu
invalidity podle § 8 pojištěnec, který
1. dovršil 55. rok věku a získal alespoň
300 příspěvkových měsíců
v zaměstnání pod zemí, nebo
2. dovršil 55. rok věku a získal nejméně
420 příspěvkových měsíců
zaměstnání v hornictví, z toho alespoň
120 příspěvkových měsíců
v zaměstnání pod zemí, nebo
3. dovršil 60. rok věku a získal 180 příspěvkových
měsíců povinného pojištění,
z toho nejméně 120 příspěvkových
měsíců v zaměstnání
v hornictví,
pokud není zaměstnán způsobem zakládajícím
pojistnou povinnost v kterémkoli odvětví
důchodového pojištění.
(2) Nárok na starobní pensi podle odstavce 1, č.
1 nebo 2 nepřísluší, dokoná-li
pojištěnec 55. rok věku až po uplynutí
24 měsíců od výstupu ze zaměstnání
zakládajícího pojistnou povinnost podle tohoto
zákona.
(3) Ministr sociální péče může
v dohodě s ministrem financí a po slyšení
Ústřední rady odborů stanoviti vyhláškou
ve Sbírce zákonů a nařízení,
že nárok na starobní pensi podle odstavce 1
náleží i tehdy, vykonává-li pojištěnec
práce podléhající pojistné
povinnosti. Toto opatření může ministr
sociální péče učiniti též
jen pro určité pracovní obory nebo pro určité
oblasti.
(1) Nárok na starobní pensi vzniká splněním
podmínek stanovených v § 11 a zaniká
úmrtím pensisty nebo vstupem do zaměstnání
zakládajícího pojistnou povinnost důchodového
pojištění.
(2) Ustanovení § 10, odst. 2 platí obdobně.
Invalidní pense se skládá z částky
základní a z částek zvyšovacích.
(1) Základní částka invalidní
pense činí 6000 Kčs ročně.
(2) Základní částka podle odstavce
1 se zvyšuje o 14% průměrného ročního
výdělku pojištěncova (§ 18, odst.
2 a 3). Dokonal-li pojištěnec 120 příspěvkových
měsíců práce pod zemí, zvyšuje
se základní částka podle odstavce
1 o 20% tohoto průměrného ročního
výdělku.
(1) Roční zvyšovací částka
invalidní pense se vyměřuje z pojištěncova
výdělku (§ 3), nejvýše však
z částky 6000 Kčs měsíčně,
a činí
a) při zaměstnání pod zemí
2%,
b) při zaměstnání na povrchu 1.4%
tohoto základu.
(2) Za každý příspěvkový
měsíc získaný před 1. lednem
1946 v provisním pojištění činí
ročně zvyšovací částka:
a) při zaměstnání pod zemí
40 Kčs,
b) při zaměstnání na povrchu 28 Kčs.
(3) Za příspěvkové měsíce,
které získaly do 31. prosince 1946 v pensijním
pojištění osoby podléhající
od 1. ledna 1947 pojištění podle tohoto zákona
(§ 1), náležejí zvyšovací
částky podle § 21, odst. 1 a § 177, odst.
1 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb.,
o pensijním pojištění soukromých
zaměstnanců ve vyšších službách,
ve znění předpisů jej měnících
a doplňujících. Pokud by zvyšovací
částky u osob zaměstnaných pod zemí
činily méně než 40 Kčs a u osob
zaměstnaných na povrchu méně než
28 Kčs, náležejí jim zvyšovací
částky v této výši.
(4) Za příspěvkové doby, které
získaly do 31. prosince 1946 v pojištění
zaměstnanců pro případ invalidity
a stáří osoby, podléhající
od 1. ledna 1947 pojištění podle tohoto zákona
(§ 1, odst. 1, č. 3), náležejí
zvyšovací částky podle § 111 zákona
ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří, ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících.
(5) Příspěvkové doby uvedené
v odstavci 4, pokud byly získány na podkladě
zaměstnání v podnicích (závodech)
uvedených v § 1, odst. 1, č. 3, jakož
i příspěvkové doby uvedené
v odstavci 3, se kladou pro nároky podle tohoto zákona
na roven příspěvkovým dobám
provisního pojištění.
Invalidní pense podle §§ 13 až 15 činí
nejméně 14.400 Kčs ročně.

