(1) Invalidní nebo starobní pense se zvyšuje
o výchovné za každé dítě,
které by po smrti pojištěncově mělo
nárok na sirotčí pensi, pokud pensista o
ně pečuje.
(2) Výchovné přísluší
za každé dítě ve výši rodinných
přídavků podle zákona ze dne 13. prosince
1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích
některých osob pojištěných pro
případ nemoci, ve znění právních
předpisů jej měnících a doplňujících.
(3) Má-li více osob nárok na výchovné
za totéž dítě, přísluší
výchovné jen jednou, a to té z nich, která
má dítě v přímém zaopatření.
(4) Požívá-li dítě, na něž
se žádá výchovné, sirotčí
pense (sirotčího důchodu) z veřejnoprávního
sociálního pojištění nebo z veřejných
prostředků, náleží výchovné
jen v částce, o kterou převyšuje sirotčí
pensi (sirotčí důchod).
(5) Ustanovení § 28 platí obdobně.
(1) Invalidní (starobní) pense bez zvýšení
podle § 17 nesmí přesahovati ročně
90% průměrného ročního výdělku
pojištěncova.
(2) Za průměrný výdělek se
pokládá průměrný výdělek
za posledních 240 kalendářních měsíců
před pojistným případem, byl-li pojištěnec
pojištěn po dobu kratší 240 kalendářních
měsíců, průměrný výdělek
za tuto kratší dobu. Ke kalendářním
měsícům, ve kterých byl pojištěnec
nemocen nebo konal vojenskou službu nebo byl bez své
viny nezaměstnán, se nepřihlíží.
Rovněž se nepřihlíží k době
bezplatné dovoleně, po kterou konal pojištěnec
veřejnou funkci, a k době studií nebo jiného
theoretického či praktického výcviku,
kterému se pojištěnec podrobil v důsledku
přípravy pro své hornické povolání,
pokud nebyl ve služebním poměru.
(3) Při výpočtu průměrného
výdělku podle odstavce 2 je nejvyšším
započitatelným výdělkem 6000 Kčs
měsíčně.
Je-li poživatel pense invalidní výdělečně
zaměstnán, snižuje se jeho měsíční
pense o čtvrtinu, a pokud je zaměstnán nebo
výdělečně činným jinak
než způsobem zakládajícím pojistnou
povinnost podle tohoto zákona (§ 1), o polovinu, nejvýše
však o skutečně dosažený měsíční
výdělek (příjem).
(1) Nárok na vdovskou pensi má vdova po pojištěnci,
který požíval invalidní (starobní)
pense nebo měl na ni nárok, jestliže
1. je invalidní, nebo
2. dokonala 50. rok věku, nebo
3. pečuje alespoň o 2 děti pojištěnce,
kterým se vyplácí pense sirotčí.
(2) Invalidní je vdova, která je pro svůj
zdravotní stav nezpůsobilá vykonávati
zaměstnání přiměřené
jejím silám a schopnostem, jaké může
obvykle vykonávati zdravá žena stejného
životního postavení.
(3) Pokud nejsou splněny podmínky odstavců
1 a 2, má vdova nárok na sníženou vdovskou
pensi podle § 25, odst. 3.
(4) Vdově starší 40 let nelze pensi přiznanou
podle odstavce 1, č. 3 snížiti podle odstavce
3.
(5) Vdovec po pojištěnce, která v době
svého úmrtí požívala pense invalidní
nebo starobní nebo měla nárok na tuto pensi
a která jej ze svého výdělku nebo
pense převážně vyživovala, má
nárok na pensi vdoveckou, jestliže a pokud je nezpůsobilý
k výdělku a potřebný. Pro pensi vdoveckou
platí obdobně ustanovení § 21, §
25, odst. 1 a 2 a § 33.
Nárok na vdovskou pensi nemá vdova,
a) bylo-li manželství rozvedeno z její vlastní
nebo z oboustranné viny,
b) uzavřela-li sňatek v době, kdy její
manžel požíval pense, ledaže by v době
úmrtí manželova uplynuly již dva roky
ode dne vstupu v manželství nebo se z tohoto manželství
narodilo dítě, nebo
c) bylo-li pravoplatným rozsudkem trestního soudu
zjištěno, že úmyslným jednáním
zavinila nebo spoluzavinila smrt manželovu.
(1) Nárok na vdovskou pensi podle § 20 má též
žena, jejíž manželství s pojištěncem
bylo rozloučeno, ne však z její nebo z oboustranné
viny, nevstoupila-li v nové manželství a není-li
po pojištěnci vdovy, které přísluší
nárok na vdovskou pensi.
(2) Je-li tu však též pozůstalá
vdova, jíž přísluší nárok
na vdovskou pensi, rozdělí se vdovská pense
mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru
počtu let jejich manželství se zemřelým
pojištěncem. Každý započatý
rok manželství se považuje za dokonaný.
K době od rozvodu do rozluky se při tom však
nepřihlíží.
(3) Poměrná část vdovské pense
nesmí však býti nižší než
čtvrtina celé vdovské pense. Jinak platí
o poměrné části vdovské pense
obdobně předpisy o vdovské pensi.
(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí obdobně
i v případech, kde pojištěnec zanechal
po sobě více takto oprávněných
osob, s omezením, že úhrn poměrných
částí vdovské pense nesmí převyšovati
výši celé vdovské pense.
(5) Zánikem některé z poměrných
částí vdovské pense nemění
se ostatní poměrné části stanovené
podle ustanovení odstavců 2 až 4.
(1) Nárok na vdovskou pensi vzniká dnem úmrtí
manželova a zaniká opětným provdáním
nebo úmrtím vdoviným.
(2) Provdá-li se vdova opět, obdrží
odbytné rovnající se trojnásobné
částce své roční vdovské
pense. Výplatou odbytného zanikají pro vdovu
veškeré nároky z pojištění
zemřelého manžela.
(3) Vdova si může místo odbytného podle
předchozího odstavce vyhraditi, aby jí byl
zachován nárok na vdovskou pensi pro případ,
že by opět ovdověla. Má-li však
vdova po svém novém manželovi též
nárok na vdovskou pensi nebo na vdovský důchod
z veřejnoprávního sociálního
pojištění nebo nárok na zaopatřovací
plat z prostředků veřejných, náleží
jí pouze rozdíl, o který je vdovská
pense podle tohoto zákona vyšší.
(4) Vyhradí-li si vdova, která se znovu provdá,
aby jí byl podle odstavce 3 zachován nárok
na vdovskou pensi, náleží jí příspěvek
na sňatek podle § 35.
Vdovská pense se skládá z částky
základní a z částek zvyšovacích.
(1) Základní částka vdovské
pense činí 6000 Kčs ročně a
zvyšuje se o polovinu částky podle § 14,
odst. 2, na kterou měl pojištěnec nárok.
(2) Zvyšovací částky vdovské
pense činí polovinu zvyšovacích částek
pense invalidní.
(3) Vdovská pense v případech § 20,
odst. 3 činí polovinu vdovské pense vypočtené
podle odstavců 1 a 2.
(1) Není-li po pojištěnci vdovy, která
má nárok na vdovskou pensi, má nárok
na vdovskou pensi podle § 20 družka zemřelého
pojištěnce,
a) žila-li s pojištěncem alespoň 10 let
před jeho úmrtím ve společné
domácnosti a byla-li na něho výživou
převážně odkázána, nebo
b) žila-li s pojištěncem alespoň 3 léta
před jeho úmrtím ve společné
domácnosti a je-li matkou dítěte, které
má nárok na sirotčí pensi po zemřelém
pojištěnci.
(2) Je-li tu vedle oprávněně družky
též žena, jejíž manželství
s pojištěncem bylo rozloučeno a která
má nárok na vdovskou pensi, platí obdobné
ustanovení § 22, odst. 2 až 5. Jinak platí
pro vznik, trvání a zánik nároku na
pensi podle odstavce 1 obdobně ustanovení o vdovské
pensi.
(1) Nárok na sirotčí pensi má dítě
mladší 18 let v případě úmrtí
pojištěného otce nebo pojištěné
matky, požíval-li zemřelý rodič
invalidní (starobní) pense nebo měl-li na
ni nárok. Nemanželské děti mají
nárok na sirotčí pensi z pojištění
otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno
nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci
mají nárok na sirotčí pensi po osvojiteli
pouze tehdy, došlo-li k osvojení alespoň půl
roku před nápadem pense osvojiteli nebo před
jeho smrtí.
(2) Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky
mladší 18 let nebo nevlastní děti mladší
18 let, mají tito vnukové nebo nevlastní
děti nárok na sirotčí pensi, byli-li
výživou převážně odkázáni
na zemřelého pojištěnce.
(3) Nárok na sirotčí pensi mají i
schovanci mladší 18 let po pěstounovi, byli-li
u pěstouna vyživováni bezplatně alespoň
půl roku před nápadem pense pěstounovi
nebo před jeho smrtí a byli výživou
převážně na něho odkázáni.
(1) Nárok na sirotčí pensi vzniká
dnem pojištěncova úmrtí, po případě
pozdějším dnem narození dítěte,
a končí dokonaným 18. rokem věku nebo
dřívějším provdáním
nebo úmrtím dítěte.
(2) Po dokončení 18. roku věku lze vypláceti
sirotčí pensi,
a) pokud dítě je pro duševní nebo tělesnou
vadu nezpůsobilé k výdělku, nebo
b) pokud se dítě nemůže samo vyživovati,
poněvadž se vědecky nebo odborně připravuje
pro své budoucí povolání, v tomto
případě však nejdéle do 24. roku
věku.
(1) Sirotčí pense jednostranně osiřelého
dítěte činí polovinu pense vdovské
(§ 25, odst. 1 a 2).
(2) Sirotčí pense oboustranně osiřelého
dítěte se rovná vdovské pensi (§
25, odst. 1 a 2).
(3) Má-li dítě (§ 27) nárok na
několik sirotčích pensí nebo důchodů
z veřejnoprávního sociálního
pojištění nebo z veřejných prostředků,
přísluší mu jen nejvyšší
z nich.
(4) Sirotčí pense jednostranně osiřelého
dítěte se však vyměří
podle odstavce 2,
a) nemá-li jeho matka nároku na vdovskou pensi z
důvodu § 21, písm. a) nebo c),
b) má-li vdova po pojištěnci nárok pouze
podle § 20, odst. 3 a pečuje-li o dítě.
Úhrn pense vdovské a pensí sirotčích
bez zvýšení podle § 33 nesmí býti
vyšší než pense invalidní (starobní)
bez zvýšení podle § 33, avšak s výchovným
na děti (§ 17), které požívají
sirotčí pense. Jinak se pense pozůstalých
snižují poměrně.
(1) Není-li osob oprávněných podle
§§ 20 až 22 nebo § 27, mají nárok
na pensi pozůstalí rodiče pojištěnce,
který v době svého úmrtí měl
invalidní (starobní) pensi nebo by měl na
ni nárok, jestliže byli výživou převážně
na něho odkázáni.
(2) Pense rodičů činí čtvrtinu
pense invalidní (starobní) bez zvýšení
podle §§ 17 a 33. Jsou-li tu oba oprávnění
rodiče, má každý z nich, pokud druhý
je naživu, nárok ve výši osminy invalidní
pense.
(1) Není-li rodičů oprávněných
podle § 31, odst. 1, může býti sestře
nebo dceři zemřelého přiznána
pense ve výši podle § 31, odst. 2, jestliže
byla v době jeho úmrtí starší
40 let, byla na zemřelého výživou převážně
odkázána a zaměstnávala se po dobu
nejméně 5 let před jeho úmrtím
vedením jeho domácnosti.
(2) Výplata pense končí nápadem jiného
důchodu z veřejnoprávního sociálního
pojištění, poskytnutím zaopatřovacích
požitků z prostředků veřejných,
sňatkem nebo vstupem do zaměstnání,
zakládajícího pojistnou povinnost důchodového
pojištění.
(1) Invalidní (starobní) pense a vdovská
(vdovecká) pense, sirotčí pense dítěte
staršího 7 let, jakož i pense rodičů
mohou se zvýšiti až o polovinu, je-li poživatel
pense trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření
a obsluhy jiné osoby.
(2) Invalidní (starobní) pense může
se zvýšiti až o polovinu, je-li bezmocná
ve smyslu odstavce 1 manželka pensisty, která s ním
žije ve společné domácnosti.
(1) Setká-li se pense s jinou pensí nebo provisí
nebo s důchodem podle jiných předpisů
o veřejnoprávním důchodovém
(úrazovém) pojištění (zaopatření)
nebo s odpočivnými (zaopatřovacími)
požitky z prostředků veřejných,
krátí se pense, pokud úhrn těchto
pensí (důchodů) spolu se všemi zákonnými
zvýšeními kromě výchovného
přesahuje 24.000 Kčs ročně, o částku
nad to jdoucí, nejvýše však o polovinu
nižší pense (důchodu). Je-li jiných
pensí (důchodů) více, považují
se při tom za celek.
(2) Pense sirotčí se krátí obdobně,
přesahuje-li úhrn pensí (důchodů)
9.600 Kčs ročně.
(3) Pense se však nekrátí, setká-li
se s důchodem z pojištění podle zákona
ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří, ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících.
(1) Nárok na příspěvek na sňatek
má pojištěnec (pojištěnka), uzavře-li
sňatek. Nárok musí býti uplatněn
do 2 let od uzavření sňatku, jinak zaniká.
(2) Příspěvek na sňatek činí
2.000 Kčs.
(3) Uzavře-li sňatek pojištěnec (pojištěnka),
kterému již byl příspěvek vyplacen,
má znovu nárok na příspěvek
jen, získá-li mezi předchozím a novým
sňatkem příspěvkovou dobu rovnající
se čekací době.
(1) Nárok na odbytné jednou provždy mají
vdova (vdovec) a děti, zemře-li pojištěnec
po dokončení šesti příspěvkových
měsíců a před dokončením
čekací doby, nikoliv však následkem
podnikového úrazu, a jsou-li jinak splněny
podmínky pro požívání vdovské
pense (§ 20 a § 23, odst. 1), nebo pense sirotčí
(§§ 27 a 28). Tento nárok náleží
těž, zemře-li pojištěnec před
dokončením šesti příspěvkových
měsíců následkem jiného úrazu
než podnikového.
(2) Není-li osob oprávněných podle
odstavce 1, mají nárok na odbytné podle odstavce
1 rodiče pojištěnce za podmínek uvedených
v § 31 a jeho děti starší 18 let za podmínek
uvedených v § 28, odst. 2.
(3) Odbytné činí pro každého
oprávněného 2.000 Kčs.
(4) Nárok na odbytné nutno uplatniti do dvou roků
ode dne pojištěncovy smrti, jinak zaniká.
Získá-li pensista, požívající
invalidní (starobní) pense, alespoň šest
dalších příspěvkových
měsíců povinného pojištění
podle tohoto zákona, zvyšuje se jeho pense o zvyšovací
částky plynoucí z příspěvkové
doby takto získané. Nárok na ně může
býti uplatněn teprve po 6 měsících
od zániku nového pojištění. Toto
zvýšení pense přísluší
od nejbližší splátky pense po zániku
pojištění.
(1) Požitek pense počíná prvním
dnem měsíce následujícího po
vzniku nároku na pensi. Pense se vyplácí
měsíčně předem.
(2) Měsíční částky se
zaokrouhlují dolů na celé koruny československé.
(3) Zanikne-li nárok na pensi během měsíce,
nevracejí se přijaté částky.
Výplata pense do ciziny se může díti
také v jiných lhůtách než měsíčních
a pozadu.
Poživatelé pense jsou povinni kdykoliv na požádání
předložiti potvrzení o žití nebo
vdovství nebo o jiných rozhodných okolnostech.
(1) Nedosáhlo-li by se výplatou dávky oprávněnému
zřejmě účelu, kterému dávka
slouží, nebo jsou-li zájmy jeho rodinných
příslušníků poškozovány,
může okresní soud bydliště oprávněného
na návrh jeho manželky nebo opatrovníka dětí
nebo nositele hromadného poručenství nebo
obce, ve které bydlí, určiti osobu, korporaci
nebo úřad, kterým má býti vyplácena
dávka místo oprávněnému. Soud
rozhodne usnesením po provedeném nesporném
řízení podle předpisů o ustanovení
opatrovníka.
(2) Vyhoví-li se návrhu, je ten, komu je vyplácena
dávka, povinen použíti jí toliko ve
prospěch oprávněného a jeho rodiny.
(1) Pense odpočívá, pokud se oprávněný
československý státní občan
zdržuje v cizině a neoznámí nositeli
pojištění místo svého pobytu.
Prokáže-li však, že tak neučinil
bez svého zavinění, oživne opět
pense se zpětnou platností.
(2) Pense odpočívá, pokud oprávněný
cizinec
a) se dobrovolně zdržuje v cizině, nebo
b) byl vyhoštěn z Československé republiky
pravoplatným výrokem trestního soudu.
(3) Pense se snižuje o pevnou složku základní
částky
a) u pensí vyplácených do ciziny,
b) u pensí pozůstalých po cizinci, jejichž
stálé bydliště bylo v době jeho
úmrtí v cizině.
(4) Ministr sociální péče může
v dohodě s ministrem financí povoliti výjimky.
Pense odpočívá, odpykává-li
oprávněný trest na svobodě, trvající
déle než jeden měsíc. Má-li pensista
v tuzemsku rodinné příslušníky,
které převážně vydržoval,
poukazuje se jim pense. Je-li více takových oprávněných,
mají manželka (manžel) a děti přednost
před rodiči a tito před ostatními
rodinnými příslušníky. Mezi osoby
téže skupiny se rozdělí dávka
stejným dílem.
(1) Změní-li se poměry rozhodné pro
vyměření dávky nebo zjistí-li
se dodatečně, že dávka byla přiznána
na podkladě omylu ve skutkových poměrech,
sníží, zvýší nebo zastaví
nositel pojištění dávku.
(2) Vrácení částek neprávem
přijatých může býti požadováno,
jestliže příjemce jejich výplatu zavinil
nebo spoluzavinil. Tyto částky mohou býti
též sraženy s běžné nebo později
přiznané pense nebo jiné dávky téhož
příjemce.
(1) Nároky na dávky mohou býti platně
převedeny, zastaveny nebo zabaveny jen pro
1. zálohy, které oprávněný
obdržel od podniku nebo nositele pojištění
na dávky před jejich výplatou;
2. pohledávky proti oprávněnému z
nároku na zákonné výživné,
a to až do poloviny dávky.
(2) Výjimečně může oprávněný
se souhlasem ministerstva sociální péče
také v jiných případech přenésti
svůj nárok zcela nebo zčásti na jiné
osoby.
(1) Dávky z pojištění stanoví
nositel pojištění (§ 80, odst. 1).
(2) Nárok na přiznání dávky
může uplatniti oprávněná osoba
nebo její zástupce. Nezletilec, dosáhnuvší
18. roku, může jej uplatniti sám.
(3) Návrh jest podati u nositele pojištění,
u něhož byl pojištěnec naposledy pojištěn.
(4) Podání návrhu u příslušného
nositele pojištění klade se naroveň
podání návrhu u jiného nositele pojištění,
jiného tuzemského úřadu nebo soudu
(rozhodčího soudu, pojišťovacího
soudu). Návrh jest neprodleně postoupiti příslušnému
místu a navrhovatele jest o tom uvědomiti.
(5) Zemře-li pojištěnec nebo jiná osoba,
která má nárok na dávku, po uplatnění
nároku, vstupují do dalšího řízení
a nabývají nároku na částky
splatné do dne úmrtí oprávněného
postupně manžel, děti, družka, otec, matka
a sourozenci, jestliže s oprávněným
žili v době jeho úmrtí ve společné
domácnosti. Podmínka společné domácnosti
nemusí býti splněna u dětí,
které mají nárok na sirotčí
pensi.
(1) Byl-li návrh na přiznání pense
pravoplatně zamítnut proto, že invalidita nebyla
prokázána, může býti jen tehdy
opakován,
a) uplynul-li nejméně jeden rok od doručení
zamítavého rozhodnutí, nebo
b) osvědčí-li se věrohodně,
že mezitím nastaly nové okolnosti, které
prokazují invaliditu.
(2) Není-li těchto předpokladů, odmítne
se návrh bez věcného zkoumání.
Proti výměru o odmítnutí není
opravného prostředku. Na to jest poukázati
ve výměru.
(3) Přizná-li se pense, uhradí nositel pojištění
navrhovateli přiměřené náklady
lékařského vysvědčení,
jež předložil.
(4) Předpisy odstavců 1 až 3 platí obdobně,
byla-li pense pravoplatně odňata, ježto invalidita
již pominula.
(5) Zdráhá-li se poživatel dávky podmíněné
invaliditou bezdůvodně podrobiti se další
lékařské prohlídce nebo pozorování,
může býti dávka dočasně
zcela nebo zčásti odňata, byl-li na tyto
následky upozorněn.
(1) Nositel pojištění (§ 80, odst. 1)
může prováděti všeobecná
opatření zdravotní péče ochranné
a sociálně zdravotní, a to:
a) k zajištění zdravého hornického
dorostu,
b) k udržení a posílení zdraví
a výkonnosti pojištěnců, zvláště
k potírání nebezpečí nemocí
obvyklých v hornictví,
c) k odvrácení předčasného
vzniku invalidity, zejména k potírání
častěji se vyskytujících nemocí
nebo k odstranění invalidity již nastalé.
(2) Opatření podle odstavce 1 mohou býti
prováděna jen podle směrnic schválených
ministrem sociální péče v dohodě
s ministrem zdravotnictví.
(3) Ministr sociální péče může
stanoviti, že nositelé nemocenského pojištění
mají k splnění úkolů podle
odstavce 1 nebo jiných společných úkolů
odváděti ročně až 1% z pojistného
zapraveného na nemocenské pojištění.
(1) Nositel pojištění (§ 80, odst. 1)
provádí v jednotlivých případech
léčebnou péči, je-li možno očekávati,
že
1. odvrátí invaliditu pojištěnce nebo
invaliditu vdovy hrozící následkem onemocnění,
2. učiní poživatele pense znovu výdělečně
schopným.
(2) Léčebnou péči provádí
nositel pojištění podle obdoby odstavce 1 také
u manželky a dětí pojištěncových.
(3) Nositel pojištění (§ 80, odst. 1)
se může dohodnouti s nositelem nemocenského
pojištění o společném provádění
léčebné péče.
(1) Po dobu léčení pojištěnce
může nositel pojištění (§
80, odst. 1) poskytovati jeho rodinným příslušníkům
podle předpisů o nemocenském pojištění
příspěvek na domácnost. Příspěvek
na domácnost činí polovinu nemocenského,
na něž by měl pojištěnec nárok.
Je-li léčen pojištěnec, který
pečuje o více než 3 děti nebo je-li
léčen pojištěnec tuberkulosní,
může býti příspěvek na
domácnost zvýšen za druhého a každého
dalšího rodinného příslušníka
o desetinu až do celkové výše 90% plného
nemocenského.
(2) Po dobu léčení pensisty může
mu býti pense zcela nebo zčásti ponechána
nebo vyplácena jeho rodinným příslušníkům
(odstavec 1).
(3) Při léčení tuberkulosy může
býti vedle příspěvku na domácnost
nebo pense poskytována další podpora.
(4) Podnik nesmí vypověděti služební
poměr pojištěnce, kterému jest poskytována
léčebná péče, po dobu trvání
nebo z důvodů této léčebné
péče. Zavede-li se léčebná
péče, je výpověď neúčinná,
byla-li dána po podání žádosti
o léčebnou péči.
Nositel pojištění vydá k provádění
ustanovení §§ 48 a 49 směrnice, jež
vyžadují schválení ministra sociální
péče v dohodě s ministrem zdravotnictví.

