Zdráhá-li se poživatel invalidní pense
nebo žadatel o invalidní pensi bezdůvodně
podrobiti se léčebné péči a
dá-li se předpokládati, že by jeho invalidita
léčebnou péčí byla odvrácena
nebo odstraněna, může býti invalidní
pense dočasně zcela nebo zčásti zastavena,
po případě její přiznání
odepřeno, byl-li pojištěnec na tyto následky
předem upozorněn.
(1) Nositel pojištění zřídí
mimořádný podpůrný fond odděleně
účtovaný. V případech hodných
zvláštního zřetele může
nositel pojištění z prostředků
tohoto fondu poskytovati podpory.
(2) Z prostředků fondu může nositel
pojištění poskytovati také výbavy
při narození dítěte pojištěnce
(pojištěnky). Namístě výbavy
může býti poskytnuta peněžitá
podpora.
(3) Směrnice o opatření prostředků
pro podpůrný fond a o poskytování
podpor vydá na návrh nositele pojištění
ministr sociální péče.
Prostředky potřebné pro hornické pensijní
pojištění se opatřují
1. pojistným,
2. dávkou z uhlí,
3. příspěvkem státu.
Pojistné hornického pensijního pojištění
činí 15% výdělku (§ 55). Z pojistného
hradí podnik 10% výdělku a pojištěnec
5% výdělku. Za pojištěnce, který
je zaměstnán bezplatně (ve výcviku),
hradí pojistné podnik.
(1) Pojistné se určí v procentech z měsíčního
výdělku (§ 3), nejvýše však
z výdělku 6.000 Kčs měsíčně.
(2) K jednorázovým odměnám, pokud
je lze považovati za mzdu, se přihlíží
pro výpočet pojistného jen v tom období,
v němž byly poskytnuty.
Pojistné se neplatí za dobu, po kterou pojištěnec
požíval nemocenského podle předpisů
o nemocenském pojištění a neměl
nároku na mzdu. Totéž platí obdobně
o době, po kterou pojištěnka požívala
podpory v šestinedělí a neměla nároku
na mzdu.
(1) Podniky (závody) odvádějí zároveň
se svým podílem na pojistném také
podíly pojištěnců; jsou oprávněny
zadržeti podíly pojištěnců na pojistném
z jejich mzdy. Srážky se rozvrhnou stejnoměrně
na mzdová období.
(2) Neprovedené srážky lze učiniti dodatečně
při příští výplatě
mzdy, později jen tehdy, jestliže podnik (závod)
neprovedl srážku beze své viny a dodatečně
zaplatil celé pojistné.
Pojistné, které podnik (závod) zadržel
pojištěnci ze mzdy, jest statkem podniku svěřeným.
(1) Podniky (závody) jsou povinny odvésti bez předpisu
plné pojistné nositeli pojištění
nejpozději do 14 dnů po uplynutí kalendářního
měsíce, za nějž má býti
zaplaceno. Nedoplatky pojistného se úročí
4% ode dne splatnosti.
(2) Ministr sociální péče může
vydati podrobná ustanovení o srážce
pojistného a o způsobu jeho vybírání.
(1) Dlužné pojistné s příslušenstvím
může nositel pojištění (§
80, odst. 1) vymáhati soudní exekucí na podkladě
vykonatelného výkazu nedoplatků. Doložku
vykonatelnosti připojí nositel pojištění.
(2) V řízení konkursním a vyrovnávacím
požívají tyto nedoplatky stejného pořadí
jako nedoplatky daňové.
(1) Neplní-li podnik (závod) úmyslně
nebo z hrubé nedbalosti povinnost vésti a uchovávati
záznamy podle § 4 nebo plní-li ji toliko nedostatečně,
takže výdělek nelze zjistiti, nebo odmítá-li
podnik (závod) předložení záznamů,
může býti pojistné vyměřeno
z nejvyššího započitatelného výdělku.
(2) Nejsou-li přihlášky řádně
podávány, může nositel pojištění
podle svého uvážení určiti počet
pojištěnců, za něž jest odváděti
pojistné.
(3) Nebyla-li po vystoupení ze zaměstnání
učiněna včas odhláška, může
nositel pojištění požadovati zaplacení
pojistného až do odhlášení.
Kdo nabyl podniku (závodu), ručí za pojistné,
jež měl platiti předchůdce, a to nejvýše
za dobu 18 měsíců před nabytím.
Ručení podle předpisů občanského
práva není tímto ustanovením dotčeno.
(1) Jestliže bylo zaplaceno pojistné za pojištěnce,
který náležel k jinému odvětví
důchodového pojištění, převede
se na příslušné odvětví
pojištění a považuje se za pojistné
právem a včas zaplacené.
(2) Při sporu o pojistnou příslušnost
jest až do rozhodnutí platiti pojistné dále
dosavadnímu nositeli pojištění.
(1) Neprávem zaplacené pojistné může
býti požadováno nazpět do dvou let po
uplynutí kalendářního roku, ve kterém
bylo zaplaceno.
(2) Vrácení pojistného nelze požadovati,
byla-li již přiznána dávka.
(3) Nárok na vrácení pojistného přísluší
pojištěnci, pokud mu bylo sraženo se mzdy, jinak
přísluší podniku (závodu).
(4) Doby, v nichž trvá spor o pojistné nebo
řízení o nárocích na dávku,
se nezapočítávají do lhůty
podle odstavce 1.
Pojistné, které bylo zaplaceno v mylném předpokladu,
že tu jest pojistná povinnost a které není
požadováno zpět, považuje se za pojistné
dobrovolného pokračování v pojištění,
pokud k němu byl pojištěnec v době jeho
placení oprávněn.
(1) Nárok na nedoplatky pojistného se promlčuje
ve dvou letech od skončení kalendářního
roku, ve kterém se pojistné stalo splatným,
pokud nebylo zadrženo úmyslně.
(2) Promlčení nedoplatků pojistného
se přetrhuje
1. upomínkou nositele pojištění,
2. prohlášením podniku (závodu) nebo
pojištěnce vůči příslušnému
nositeli pojištění, že zaplatí
dodatečně,
3. zahájením sporu o pojistné nebo o nároky
na dávky.
Ustanovení §§ 55 až 62 a § 66 platí
obdobně pro pojistné nemocenského pojištění.
Ze zaplaceného pojistného jest nejprve uhraditi
pojistné pensijního pojištění.
(1) Z uhlí vytěženého na území
Československé republiky nebo dováženého
z ciziny na toto území se vybírá dávka
pro hornické pensijní pojištění.
Dávka může býti započítána
do ceny uhlí.
(2) Uhlím ve smyslu odstavce 1 se rozumějí
veškeré druhy kamenného a hnědého
uhlí, dále veškeré pevné druhy
paliva z nich vyrobeného (koks, brikety atd.).
(3) Předpisy o dávce z uhlí platné
pro horní podniky platí obdobně pro podniky,
v nichž se uhlí dále zpracuje.
(1) Dávku je povinen platiti z uhlí těženého
na území Československé republiky
horní podnik, z uhlí dováženého
na toto území z ciziny ten, kdo uhlí dováží
(dovozce).
(2) Dávka z uhlí vytěženého na
území Československé republiky se
odvádí nositeli pojištění (§
80, odst. 1) podle místa podniku (závodu). Dávku
z uhlí dováženého z ciziny odvádí
dovozce nositeli pojištění (§ 80, odst.
1) příslušnému podle místa určení
dodávky.
(3) Z téhož uhlí vybírá se dávka
jen jednou. Bylo-li uhlí odevzdáno k dalšímu
zpracování (zhodnocení) koksovně,
briketárně nebo jiné výrobně,
provozovaným na důlním podniku, platí
se dávka podle volby podniku buď z uhlí k tomu
použitého nebo z vyrobeného pevného
paliva. K důlnímu podniku náležejí
veškeré budovy, zařízení a prostory
určené k dobývání, úpravě,
zhodnocení a nakládání uhlí.
(4) Povinnost platiti dávku vzniká při uhlí
těženém na území Československé
republiky jeho vypravením z dolu nebo užitím
jeho uvnitř důlního podniku, při uhlí
dodaném na území Československé
republiky jeho dovezením. Dávku jest zaplatiti nejpozději
do konce kalendářního měsíce
následujícího po dni vzniku platební
povinnosti. Předpis dávky se nevyžaduje.
(5) Dávka činí za každý metrický
cent hnědého uhlí a hnědouhelných
briket. 35 hal. kamenného uhlí, kamenouhelných
briket a bullet - 45 hal., koksu použitého k výrobě
surového železa ve vysokých pecích v
Československé republice - 30 hal., ostatního
koksu - 50 hal.
(6) Nedoplatky dávky se úročí od splatnosti
(odstavec 4, druhá věta) 4%.
Dávka se nevybírá z uhlí, jež
a) horní podnik spotřebuje k provozu a udržování
závodu,
b) poskytuje uhelný horní podnik bezplatně
nebo nejvýše za režijní cenu svým
zaměstnancům, pensionovaným zaměstnancům
nebo jejich vdovám pro vlastní domácí
potřebu, pokud výměra těchto deputátů
byla schválena báňskými úřady
nebo odpovídá úředně vyhlášeným
tarifům,
c) dodá uhelný horní podnik z vlastní
těžby zdarma nebo nejvýše za režijní
cenu závodním školám, nemocnicím,
jídelnám, zařízením bratrských
pokladen nebo takovým závodním ústavům
a zařízením, jež slouží
k dobru zaměstnanců nebo uhelného podniku
horního,
d) se vyveze přímo z dolu nebo výrobny do
ciziny,
e) bylo vytěženo mimo území Československé
republiky a tímto územím se prováží
nebo které se dříve, než se dávka
stala splatnou, z tohoto území odvezlo,
f) s sebou vezou parní stroje pro vlastní pohon
z území mimo Československou republiku.
Ministr sociální péče může
se souhlasem ministra financí a ministra průmyslu
a po slyšení nositele pojištění
(§ 80, odst. 1), snížiti dávku z domácího
hnědouhelného lupku (hnědouhelného
odpadového uhlí proplástkového), spotřebovaného
v elektrických podnicích všeužitečných
nebo v podnicích obecně prospěšných,
až o polovinu. Za stejných podmínek může
býti snížena dávka z lignitu až
o tři čtvrtiny.
Až do zapravení dávky vázne na uhlí
zástavní právo za dlužnou dávku.
Práva třetí osoby zůstávají
nepovšimnuta, pokud věděla nebo při
náležité péči věděti
mohla, že dávka nebyla zapravena.
Kdo nabyl podniku (závodu), ručí za dávku,
již měl platiti předchůdce, a to nejvýše
za dobu 18 měsíců před nabytím.
Ručení podle předpisů občanského
práva není tímto ustanovením dotčeno.
Kdo je povinen platiti dávku (§ 70, odst. 1), může
si ji odečísti od základu daně z obratu.
Ustanovení § 60 platí obdobně pro dávku
z uhlí.
Ministr sociální péče určí
bližší o povinnosti k placení dávky
a o způsobu ohlašování uhlí.
Může uložiti veřejným dopravním
podnikům ohlašovací povinnost.
Stát přispívá nositeli pojištění
(§ 80, odst. 1) částkou potřebnou k
úhradě ročního schodku. K tomu účelu
sestaví nositel pojištění pro každý
rok finanční plán, který schvaluje
ministerstvo sociální péče v dohodě
s ministerstvem financí.
O úhradě zvyšovacích částek
za příspěvkové doby, uvedené
v § 15, odst. 3 a 4, platí obdobně předpisy
o přestupech v sociálním pojištění
(zaopatření). Bližší stanoví
ministr sociální péče po slyšení
zúčastněných nositelů pojištění.
(1) Pojištění podle tohoto zákona provádí
podle dosud platných předpisů v zemích
České a Moravskoslezské Ústřední
bratrská pokladna a na Slovensku Ústřední
sociální pojišťovna v Bratislavě,
pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Při provádění pojištění
podle tohoto zákona spolupůsobí nositelé
nemocenského pojištění osob uvedených
v § 1 podle předpisů platných pro nositele
hornického nemocenského pojištění.
(3) Nositelé nemocenského pojištění
hornického provádějí podle předpisů
pro ně platných též nemocenské
pojištění osob zaměstnaných v
podnicích (závodech) uvedených v § 1,
odst. 1, č. 3 s výjimkou soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách. Bližší
předpisy vydá ministr sociální péče.
(4) Nedotčena zůstává příslušnost
Ústřední bratrské pokladny a revírních
bratrských pokladen podle dosavadních předpisů
při provádění provisního a
nemocenského pojištění osob zaměstnaných
v podnicích, které nejsou uvedeny v § 1.
(5) Při Ústřední sociální
pojišťovně v Bratislavě se zřídí
ze zástupců pojištěnců poradní
sbor pro hornické pojištění.
(1) Rozhodnutí a opatření nositele pojištění
při provádění pojištění
podle tohoto zákona, zejména o dávkách,
o pojistné povinnosti, o pojistném a o dávce
z uhlí, se vydávají stranám písemně
(výměrem).
(2) Výměr jest zpravidla odůvodniti. Odůvodnění
není nutné, jestliže se dávka přiznává;
ve výměru jest však uvésti výši,
počátek a způsob výpočtu dávky.
(3) K výměru jest připojiti poučení
o tom, zda lze proti němu podati opravný prostředek,
v jaké lhůtě a kde se má podati. Nebylo-li
dáno žádné poučení o opravném
prostředku nebo bylo-li dáno nesprávné
poučení, stává se výměr
pravoplatným, nebyl-li napaden do šesti měsíců
po doručení.
(4) Výměr, kterým byla dávka odňata
nebo snížena, nabývá účinnosti
uplynutím měsíce, ve kterém byl doručen.
Pro doručování výměrů
platí obdobně předpisy o doručování
podle vládního nařízení ze
dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení
ve věcech náležejících do působnosti
politických úřadů (správní
řízení), ve znění právních
předpisů je měnících a doplňujících.
Chyby v psaní, počítání a podobné
zřejmé nesprávnosti ve výměru
se opraví kdykoli na návrh nebo z moci úřední.
(1) Pravoplatný výměr může býti
na návrh nebo z úřední moci přezkoumán
(obnova řízení), jestliže
a) listina, na níž se rozhodnutí zakládá,
byla podvodně zhotovena nebo padělána, výpověď
svědka nebo znalce, na níž se rozhodnutí
zakládá, byla nepravdivá nebo bylo-li rozhodnutí
přivoděno jiným soudně trestným
činem,
b) rozsudek trestního soudu, na němž se rozhodnutí
zakládá, byl zrušen jiným pravoplatným
rozsudkem,
c) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy,
které mohly míti podstatný vliv na obsah
výměru,
d) výměr se opírá o posouzení
předběžné otázky, o níž
příslušný úřad nebo příslušný
soud rozhodl dodatečně v podstatných bodech
jinak.
(2) Nové přezkoumání na návrh
jest jen tehdy přípustné, nemohla-li strana
beze svého zavinění uplatniti důvod
napadení v předchozím řízení
podáním opravného prostředku.
(3) Návrh jest podati do jednoho měsíce.
Lhůta počíná dnem, kdy se oprávněný
dověděl o důvodu obnovy. Po uplynutí
pěti let ode dne pravoplatnosti jest návrh nepřípustný.
(4) O návrhu rozhodne nositel pojištění
(§ 80, odst. 1), jehož výměru se odporuje.
Pro nároky z pojistných případů
nastalých před účinností tohoto
zákona, zahrnujíc v to i provise pozůstalých,
napadlé za jeho účinnosti po provisionistech
z doby před 1. lednem 1947, platí dosavadní
předpisy s těmito výjimkami:
1. Na místě dětských přídavků,
vyplácených podle dosavadních předpisů
v den počátku účinnosti tohoto zákona,
náleží výchovné podle §
17.
2. Jsou-li u sirotčích provisí nebo u dětských
přídavků, na něž vznikl nárok
před účinností tohoto zákona,
splněny podmínky § 28, odst. 2, může
býti jejich výplata podle tohoto ustanovení
prodloužena. To platí ode dne počátku
účinnosti tohoto zákona i pro sirotčí
provise a dětské přídavky, jejichž
výplata zanikla dovršením 18. roku věku
před účinností tohoto zákona.
Ustanovení bodu 1 se vztahuje i na tyto dětské
přídavky.
3. Provdá-li se za účinnosti tohoto zákona
vdova, která v den počátku jeho účinnosti
požívala vdovské provise nebo vdovské
plné provise, platí obdobně ustanovení
§ 23, odst. 3 a 4.
4. Ustanovení § 26 platí obdobně i v
případech úmrtí pojištěnce
před účinností tohoto zákona.
5. Ustanovení § 33 vztahuje se také na provise
napadlé před účinností tohoto
zákona.
6. Pro krácení provis. platí ustanovení
§ 34.,
(1) Při stanovení průměrného
výdělku podle § 18, odst. 2 se přihlíží
pouze k výdělkům za dobu po 31. prosinci
1945.
(2) Vznikne-li za účinnosti tohoto zákona
pojistný případ u pojištěnců,
kteří vystoupili ze zaměstnání
v hornictví podléhajícího pojištění
u bratrských pokladen před 1. lednem 1946 a po tomto
dni do tohoto zaměstnání již nevstoupí,
činí základní částka
invalidní pense (§ 14, odst. 1) 6.000 Kčs ročně.
Tato základní částka se zvyšuje
(§ 14, odst. 2) o 2.800 Kčs ročně, a
dokonal-li pojištěnec 120 příspěvkových
měsíců práce pod zemí, o 4.000
Kčs ročně. Ustanovení § 18 pro
tyto pojistné případy neplatí.
Vykonává-li poživatel provise za účinnosti
tohoto zákona zaměstnání podléhající
pojištění podle § 1, zvyšuje se jeho
provise po dokonání aspoň šesti příspěvkových
měsíců o zvyšovací částky
podle § 15, odst. 1. Nárok na ně může
býti uplatněn teprve po šesti měsících
od zániku nového pojištění. Toto
zvýšení provise přísluší
od nejbližší splátky provise následující
po zániku pojištění. Dosavadní
právní předpisy o nejvyšší
výměře provise tu neplatí.
Osoby, které v den počátku účinnosti
tohoto zákona požívaly invalidní (starobní)
provise (důchodu), hornické nebo hornické
plné provise, mohou získati nárok na pensi
invalidní nebo starobní podle tohoto zákona
jen, získají-li po 31. prosinci 1946 na podkladě
zaměstnání pod zemí alespoň
24 příspěvkové měsíce
v pojištění podle tohoto zákona. V případech,
kde dojde k odnětí provise na podkladě lékařské
prohlídky nařízené nositelem pojištění
(reaktivisace), stačí, bude-li získáno
alespoň 12 nových příspěvkových
měsíců v povinném pojištění
podle tohoto zákona.
Bude-li přiznána pense podle tohoto zákona
poživateli starobní odměny, odpadá starobní
odměna.
(1) Osobám povinně pojištěným
podle tohoto zákona, které by podle dosud platných
předpisů byly povinny pojištěním
u náhradních pensijních ústavů,
zachovávají se pro případ, že
budou u nich splněny též podmínky pro
nárok na důchod podle stanov náhradního
pensijního ústavu, vyšší nároky,
jako kdyby byly nadále pojištěny u náhradního
pensijního ústavu. Případný
rozdíl, o který jsou nároky z náhradního
pensijního ústavu vyšší než
nároky podle tohoto zákona, vyplácí
náhradní pensijní ústav.
(2) Bližší, zejména též způsob
a výši úhrady nároků vůči
náhradnímu pensijnímu ústavu podle
odstavce 1, určí jeho stanovy.
(1) Z příspěvkových dob provisního
pojištění před 1. lednem 1946 se stanoví
příspěvkové měsíce podle
§ 7 tak, že příspěvkový
měsíc se rovná třiceti příspěvkovým
dnům a konečný zbytek příspěvkových
dnů se počítá za plný příspěvkový
měsíc.
(2) Za doby, jež jsou podle dosavadních předpisů
započitatelné v provisním pojištění
(vojenská služba, cvičení ve zbrani,
doba nemoci), dále za nepojištěné doby
strávené prokazatelně v hornictví,
náležejí k pensím podle tohoto zákona
zvyšovací částky podle § 15, odst.
2, písm. b).
(3) Osobám uvedeným v § 15, odst. 3 náležejí
k dávkám podle tohoto zákona zvýšení
podle § 176 a § 177 a) zákona č. 26/1929
Sb. Osobám uvedeným v § 115, odst. 4 náleží
k dávkám podle tohoto zákona věkový
příplatek podle zákona č. 221/1924
Sb. O úhradě těchto zvýšení
platí ustanovení § 79.
(4) Za doby (služby) strávené v československých
legiích (zákon ze dne 24. července 1919,
č. 462 Sb., o propůjčení míst
legionářům) nebo ve vlastnosti účastníka
národního boje za osvobození (zákon
ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících
československé armády v zahraničí
a o některých jiných účastnících
národního boje za osvobození) náležejí
k pensím podle tohoto zákona zvyšovací
částky podle § 15, odst. 2, písm. a).
Pokud doby (služby) se podle uvedených zákonů
započítávají násobkem (§
1, odst. 2 zák. č. 462/1919 Sb. a § 16 zák.
č. 255/1946 Sb.), náležejí tyto zvyšovací
částky týmž násobkem i v pojištění
podle tohoto zákona. Ustanovení zákona ze
dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění
křivd a o některých ochranných opatřeních
v oboru veřejnoprávního sociálního
pojištění, se nepoužije v uvedených
směrech pro obor hornického pensijního pojištění.
(1) Ustanovení §§ 1 a 2 zákona ze dne
13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích
k důchodům z veřejnoprávního
sociálního pojištění, platí
pouze pro provise uvedené v § 85, větě
prvé. Jinak pozbývá zákon č.
156/1945 Sb. pro obor pojištění podle tohoto
zákona platnosti.
(2) Od počátku účinnosti tohoto zákona
vyplácí nositel pojištění podle
tohoto zákona (§ 80, odst. 1) k provisím přídavky
podle zákona č. 156/1945 Sb., i když podle
dosavadních předpisů byl příslušný
k jejich výplatě jiný nositel pojištění.
(3) Osobám, jimž napadne pense podle tohoto zákona,
nenáleží ze žádného důchodového
pojištění přídavek podle zákona
č. 156/1945 Sb.
(4) Pokud by v případech odstavců 2 a 3 příslušel
od jiného nositele pojištění vyšší
přídavek, vyplácí tento nositel rozdíl.
(1) Dosavadní předpisy, pokud upravují pojištění
osob uvedených v § 1 a odporují ustanovením
tohoto zákona, pozbývají pro obor pojištění
podle tohoto zákona platnosti.
(2) Ustanovení o t. zv. hornické výsluze
se ruší i pro všechny pojistné případy
nastalé před účinností tohoto
zákona, pokud o přiznání hornických
výsluh již nebylo pravoplatně rozhodnuto.
(1) Pokud ministr (ministerstvo) sociální péče
všeobecně upraví podle předchozích
ustanovení některou věc, učiní
tak po vyjádření pověřence
(pověřenectva) sociální péče,
který se po případě dohodne se zúčastněnými
pověřenci. Vyjádření musí
býti podáno v přiměřené
lhůtě podle povahy věci.
(2) Působnost podle tohoto zákona vykonává
ministr (ministerstvo) sociální péče,
na Slovensku zásadně prostřednictvím
pověřence (pověřenectva) sociální
péče, který se přitom řídí
směrnicemi vydanými ministrem (ministerstvem) sociální
péče.
(3) Vyhlášky ministra (ministerstva) sociální
péče ve Sbírce zákonů a nařízení
nebo v Úředním listě ve věcech
upravených tímto zákonem uveřejní
pověřenec sociální péče
též v Úředním věstníku
(Úradnom vestníku).
(1) Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1947.
(2) Ustanovení o dávce z uhlí (§§
69 až 77) nabývají na Slovensku účinnosti
dnem 1. dubna 1947 a vztahují se na všechny dodávky
uhlí, k nimž došlo od tohoto dne, i když
uzávěrky byly sjednány před tím.
(3) Tento zákon provede ministr sociální
péče v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.
Ministr sociální péče a ministr spravedlnosti
se vyzývají, aby urychlili řízení
o vydání prohlášení podle §
6 zák. čís. 128/1946 Sb., že požadovanou
restitucí domu čp. 1624, Washingtonova č.
5 v Praze II. in natura by byly ohroženy důležité
zájmy veřejné, t. j. provádění
hornického pojištění.

