(¹) Jednání a opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných trestá, pokud nejde o čin trestný soudně, okresní národní výbor pokutou do 5.000 Kčs, při opětování přestupku nebo vzešla-li z přestupku značná škoda, pokutou do 10.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti uložené pokuty se zároveň vyměří náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 14 dnů, a byla-li uložena pokuta nad 5.000 Kčs, do 1 měsíce.

(²) Při potrestání může okresní národní výbor vedle trestu prohlásiti za propadlou zvěř, která byla chycena nebo složena proti ustanovením tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných. Rovněž lze prohlásiti za propadlé věci, jimiž byl přestupek spáchán.

(¹) Držitelé tuzemských loveckých lístků se povinně sdružují v Československé myslivecké jednotě, která je jedinou uznanou celostátní organisací mysliveckou a skládá se ze Zemského svazu pro Čechy, Zemského svazu pro zemi Moravskoslezskou a Svazu loveckých ochranných spolků v Bratislavě. Nevyžádá-li si člen po uplynutí platnosti loveckého lístku do tří měsíců nový lovecký lístek anebo bude-li mu lovecký lístek odňat nebo pravoplatně odepřen, přestává býti členem. Ministerstvo zemědělství může povoliti výjimky.

(²) Československá myslivecká jednota podléhá dozoru ministerstva zemědělství a její Svazy (odstavec 1) dozoru příslušného zemského národního výboru, na Slovensku pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy. Práva a povinnosti členů se řídí podle stanov. Stanovy Československé myslivecké jednoty schvaluje ministerstvo zemědělství; stanovy Svazů a jejich složek příslušný zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy. Předpisy spolkového práva zůstávají nedotčeny.

(³) Československá myslivecká jednota provádí zkoušky z myslivosti [§ 33, odst. 5, písm. d)] podle zkušebního řádu, který stanoví a vyhlásí ministerstvo zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, po slyšení Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty.

(¹) Okresní národní výbory zruší do šesti měsíců ode dne počátku účinnosti tohoto zákona honební pachtovní smlouvy, které odporují ustanovením tohoto zákona; odporuje-li zákonu jen doba pachtovní, platí, že pachtovní doba u smluv platných v den počátku účinnosti tohoto zákona končí nejdéle dnem 31. prosince 1951, u honiteb se zvěří označenou v § 5, odst. 1, větě druhé nejdéle dnem 31. prosince 1954.

(²) Okresní národní výbor založí a povede seznam honiteb ve svém obvodu podle směrnic vydaných ministerstvem zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy.

(³) Okresní národní výbor přezkouší ustanovení přísežného mysliveckého ochranného personálu, která se stala před účinností tohoto zákona, a zjistí-li, že ustanovení odporují tomuto zákonu, zruší jejich platnost.

(⁴) Předpisy o náhradě škod způsobených zvěří a výkonem práva myslivosti podle tohoto zákona platí, i když dosavadní pachtovní honební smlouvy obsahují ujednání odlišná. Pachtýř má v takovém případě právo dáti pololetní výpověď, a to do šesti měsíců od začátku účinnosti tohoto zákona. Výpověď musí býti přijata a pachtýře v tomto případě nepostihují ustanovení § 22, odst. 3.

(⁵) Na Slovensku vykonávají až do ustavení honebních společenstev působnost honebních společenstev a výborů místní národní výbory. Ustanovení honebních společenstev se na Slovensku provede podle směrnic pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy.

(¹) Řízení ve věcech mysliveckých, pokud v tomto zákoně není jinak stanoveno, přísluší v prvé stolici okresním národních výborům, které si v odborných věcech vyžadují podle povahy věci dobrozdání lesní služby dohlédací, po případě i Jednotného svazu zemědělců nebo Československé myslivecké jednoty, v druhé stolici zemským národním výborům, na Slovensku pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy.

(²) Tam, kde se ukládá slyšeti Jednotný svaz zemědělců a Československou mysliveckou jednotu, slyší okresní národní výbory příslušnou organisační složku v okrese, zemské národní výbory příslušný zemský svaz a pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy Jednotný svaz slovenských zemědělců a Svaz loveckých ochranných spolků v Bratislavě.

(¹) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů o myslivosti. Zejména se zrušují:

honební zákon zák. čl. XX/1883,

zákon ze dne 25. června 1929, č. 98 Sb., kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebně-policejní, zejména o hájení zvěře,

zákon ze dne 5. března 1936, č. 57 Sb., trestnosti pytláctví v zemi Slovenské a Podkarpatoruské,

vládní nařízení ze dne 31. března 1941, č. 127 Sb., o myslivosti,

vládní nařízení ze dne 31. března 1941, č. 128 Sb., kterým se provádí vládní nařízení o myslivosti, a

vyhláška ministra zemědělství ze dne 12. září 1945, č. 289, Úř. l. I, o prozatímní úpravě myslivosti.

(²) Vyhláška ministra zemědělství ze dne 27. července 1946, č. 1568, Úř. l. I, o využití společenstevních honiteb v pohraničním území, zůstává nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti 30. dne po vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

Před rokem 1939 byly u nás předpisy o myslivosti roztříštěny. V každé zemi platilo jiné právo honební. Společným předpisem pro všechny země byl zákon ze dne 25. června 1929, č. 98 Sb., kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebně policejní, zejména o hájení zvěře. Tento zákon platí ještě na Slovensku vedle zák. čl. XX/1883. V zemích České a Moravskoslezské byla v době nesvobody vydána s účinností od 1. dubna 1941 vládní nařízení ze dne 31. března 1941, č. 127 Sb., o myslivosti, a ze dne 31. března 1941, č. 128 Sb., kterým se provádí vládní nařízení o myslivosti.

Ustanovení zák. čl. XX/1883 jsou již v mnohém směru nedostatečná a neodpovídají novému pojetí myslivosti. Předpisy z doby nesvobody jsou v mnohém nepouživatelné. Při této příležitosti nutno uvésti, že ustanovení o ochraně zvěře byla do těchto předpisů převzata z osnovy, kterou již v letech 1933 a 1934 na podkladě návrhů Československé myslivecké jednoty vypracovalo ministerstvo zemědělství a která nebyla ústavně projednána z toho důvodu, že v době hospodářské krise parlament byl zaměstnán jinými úkoly. Ministerstvo zemědělství proto předkládá osnovu zákona o myslivosti, aby jednak právo myslivosti bylo v celém státě jednotné, jednak aby do poměrů myslivosti byl vnesen pořádek, stabilita a klid, jež jsou nezbytné pro zdárný vývoj tohoto důležitého oboru národohospodářského.

Osnova neomezuje se pouze na definici práva myslivosti, nýbrž obsahuje i definici myslivosti, kterou definuje jako odvětví zemědělské a lesní prvovýroby na zdůraznění toho, že myslivost není pouhým druhem sportu a zábavy. Myslivost je hospodářskou činností, přinášející značný příspěvek k výživě obyvatelstva, a její udržení na dosavadní výši a její zvelebení jest celostátním zájmem. Název myslivost jest starým, vžitým a ryze českým označením, který jest třeba zachovati, třebas byl během nesvobody zdiskreditován. Z těchto důvodů bylo použito názvu zákona o myslivosti. Definice práva myslivosti byla převzata z dřívějších norem a jest plně vžita.

Definice honebního pozemku, která by přesně vystihla hranici mezi honebním a nehonebním pozemkem, byla by velmi obtížnou a nevyčerpávající a proto byl volen vhodnější způsob, a to definice pozemku nehonebního, stanovená výpočtem nehonebních pozemků. Pochybné případy rozhodne okresní národní výbor. Jiné pozemky než ty, které již přímo v zákoně jsou uznány za nehonební, může okresní národní výbor prohlásiti z důvodů bezpečnostních za nehonební a z důvodů vojenských ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem národní obrany. Pozemkem, který okresní národní výbor může prohlásiti z důvodů bezpečnostních za nehonební, jest ku př. pozemek ležící bezprostředně u lázní, který slouží převážně k rekreaci lázeňských hostí a pod. Otázka, zda pozemek jest honební či nehonební, jest rozhodující pro otázku členství v honebním společenstvu. Vzhledem k ustanovení § 3 nemohou býti členy honebního společenstva vlastníci pozemků zastavěných (domy, domky atd.), jak tomu bylo dříve, poněvadž takový pozemek platí za pozemek nehonební a o myslivosti na něm nemůže býti vůbec řeči.

Ustanovení tohoto paragrafu navazují na ustanovení § 1, odst. 2, podle něhož právo myslivosti jest sice spojeno s vlastnictvím honebního pozemku, může se však vykonávati pouze podle ustanovení zákona a předpisů podle něho vydaných. Uznanými mysliveckými zásadami rozumějí se myslivecké zásady mezi pravodatnými myslivci obecně uznávané.

Nejnižší výměra společenstevní honitby se stanoví na 200 ha souvislé honební plochy. Do této nejnižší předepsané výměry nelze tudíž započítávati nehonební plochu, třebas se nachází ve společenstevní honitbě. Vlastní honitba může vzniknouti pouze na souvislých honebních pozemcích téhož vlastníka nebo těchže spoluvlastníků, mají-li tyto pozemky výměru nejméně 200 ha, i když nejsou v obvodu pouze jedné obce.

Pro posuzování trvalosti a dokonalosti oplocení obory jest rozhodující, zda zvěř v oboře chovaná (ne tedy zvěř vůbec) nemůže volně vybíhati. Zvláštními náhodnými případy jest rozuměti na př. jak poškození oplocení větrnou smrští, tak i náhodný případ, kdy z důvodů veřejné komunikace nelze trvati na oplocení.

Podmínkou souvislosti honebních pozemků jest, že se lze dostati s jednoho pozemku na druhý bez překročení pozemku cizího. Výměra úzkého pozemkového pruhu, na němž výkon práva myslivosti není možný, nebyla úmyslně stanovena. Zda jde o úzký pozemkový pruh, který nepřerušuje souvislost, nutno posouditi v každém jednotlivém případě zvláště, a to podle okolností s přihlédnutím k výměře honitby, povaze pozemku a zejména okolnosti, zda v daném případě na takovém pozemku výkon práva myslivosti podle zásad řádné myslivosti je či není možný. Pozemky, které nepřerušují souvislost, nezakládají ve směru podélném souvislost mezi pozemky, ležícími odděleně. To znamená, že na př. vlastník dvou pozemků, spojených pouze úzkým pruhem (třebas jemu patřícím), které by dohromady mohly tvořiti honitbu, nezíská souvislost oněch dvou pozemků tím, že délka onoho úzkého pruhu tyto pozemky spojuje. Nemůže tudíž v takovém případě získati honitbu, poněvadž nemá nejmenší výměry souvislých honebních pozemků pro honitbu předepsanou. Vykupováním úzkých pozemkových pruhů získávala se dříve uměle souvislost pozemků a zakládala se tak možnost k utvoření vlastní honitby na úkor honitby společenstevní. Za tím účelem, často i při provádění pozemkové reformy byly ponechávány úzké pruhy, aby na úkor společenstevních honiteb zůstávaly honitby velkostatkářské. Ustanovení o souvislosti honebních pozemků platí samozřejmě i pro honitby společenstevní.

V důsledku podmínky, že honitba musí míti předepsanou výměru souvislých honebních pozemků, zůstanou některé pozemky mimo honitbu, aniž samy o sobě mohou býti honitbou, na př. rozlehlá obec má na severní části svého obvodu 500 ha souvislých honebních pozemků, které tvoří společenstevní honitbu, na její jižní části leží ještě 50 ha honebních pozemků, které nemohou býti součástí společenstevní honitby, poněvadž nejsou souvislé s pozemky tvořícími společenstevní honitbu, třebas leží v katastru téže obce. Tyto pozemky vzhledem k své nedostatečné výměře rovněž nemohou býti samostatnou honitbou a musí tudíž býti přičleněny k honitbě, s níž mají nejdelší společnou hranici, pokud řádná péče o myslivost nevyžaduje, aby tyto pozemky byly přiděleny k jiné honitbě, než k té, s níž mají nejdelší společnou hranici. Zásady řádné myslivosti jsou nadřazeny v tomto případě zásadě všeobecné. Vlastník přičleněného pozemku jest oprávněn státi se členem myslivecké společnosti, která zpachtovala honitbu, k níž jeho pozemek byl přičleněn, po případě jest oprávněn státi se stálým loveckým hostem vlastníka honitby vlastní. Samozřejmým předpokladem jest, že musí vyhověti podmínkám, stanoveným pro ostatní členy myslivecké společnosti a že další přijetí členů do společnosti jest možné (viz § 21, odst. 3). Rovněž nemůže uplatniti nárok na stálého mysliveckého hosta osoba, která nemá lovecký lístek.

Tvoření společenstevní honitby jest zásadně vázáno obvodem obce. Pozemky, uvedené v § 6, z obvodů několika obcí může okresní národní výbor sloučiti v jednu samostatnou společenstevní honitbu sloučenou, jsou-li pro to dány ostatní podmínky, stanovené pro utvoření honitby.

Vzhledem k ustanovením § 5, odst. 1 a 2 dojde v souvislosti s parcelací zkonfiskovaného nepřátelského a zrádcovského majetku a při revisi první pozemkové reformy k utvoření řady nových honiteb. Za platnosti tohoto zákona nestačí pouhé splnění podmínek pro utvoření honitby, na př. pokud se týče nejnižší předepsané výměry, nýbrž honitba vyžaduje schválení okresního národního výboru. O schválení honitby, a to jak vlastní, tak společenstevní, nutno žádati a podmínky pro jejich vznik prokázati.

Každá honitba musí nejen vyhovovati ustanovením o předepsané nejnižší výměře, nýbrž musí býti též utvořena tak, aby se co nejvíce přiblížila vzorné honitbě, t. j. aby byla co nejvíce v souladu se zásadami řádného provozu myslivosti v honitbách. Aby tohoto bylo dosaženo, mají býti honitby zaokrouhlovány. Zaokrouhlování provádí a schvaluje k návrhu stran okresní národní výbor. Zaokrouhlování má býti provedeno pokud možno výměnou honebních pozemků jednotlivých honiteb. Nedojde-li k dobrovolnému zaokrouhlení, rozhodne o něm na návrh vlastníka (honebního společenstva) jedné honitby okresní národní výbor. Návrh nemůže podávati pachtýř honitby. Zvýší-li se nebo sníží-li se výměra propachtované honitby, znamená to samozřejmě případné zvýšení nebo snížení pachtovného; jestliže zaokrouhlením odpadne ze společenstevní honitby pozemek nebo jeho část a připojí se k honitbě jiné - společenstevní, stane se jeho vlastník členem honebního společenstva v té honitbě, k níž pozemek připadl. Ohledně ostatních pozemků event. zbytku svého pozemku zůstane jeho vlastník členem honebního společenstva a ohledně části odtržené bude členem i druhého honebního společenstva (§ 6).

Vlastníci honebních pozemků jedné společenstevní honitby tvoří honební společenstvo. Členství v honebním společenstvu jest tudíž podmíněno vlastnictvím honebního pozemku. Nejsou tedy členy honebního společenstva vlastníci všech pozemků, které ve společenstevní honitbě leží, nýbrž pouze vlastníci pozemků honebních. Členem honebního společenstva rovněž není pachtýř nebo jiný uživatel honebního pozemku.

Kompetence valného shromáždění jest úmyslně určena taxativním způsobem. Jak v zákonu uvedeno, může valné shromáždění ještě některé z věcí vyhrazených jeho působnosti přenésti na honební výbor. Kde to však zákon nepřipouští, jest ovšem působnost valného shromáždění nepřenositelná.

Osnova ukládá pořízení zápisu výslovně při valném shromáždění, poněvadž ze zkušeností je známo, že zápisy byly pořizovány dodatečně a o jejich obsahu a skutečném průběhu jednání bývaly spory.

Usnesení valného shromáždění nutno vyhlásiti po dobu 15 dnů na úřední obecní tabulce. Do usnesení valného shromáždění může podati stížnost každý člen honebního společenstva.

Osnova výslovně stanoví, že honební výbor jedná ve schůzích. Tímto ustanovením má se zabrániti tomu, aby honební starosta neprojednal určitou záležitost příležitostně postupně s jednotlivými členy honebního výboru a nevydával na základě tohoto postupného projednání věci rozhodnutí označovaná za rozhodnutí honebního výboru. Při tomto dosti obvyklém způsobu docházelo k rozporům, neboť se stávalo, že každému členu honebního výboru byla věc jinak uvedena, resp. jím jinak chápána. Z obdobných důvodů nařizuje se sepsati protokol obsahující průběh jednání honebního výboru přímo při schůzi.

Honební výbor včetně svého předsedy jest sedmičlenný. K usnesení jest zapotřebí nejméně 4 členů (postačí tudíž starosta a 3 členové). O svolání schůze nutno však vyrozuměti předem všechny členy (viz § 11, odst. 1).

Tímto ustanovením se rozumí všeobecný dohled a dozor, zejména zda honební starosta a členové honebního výboru, po př. jejich náhradníci, řádně plní povinnosti jim uložené. Při zjištění závad může okresní národní výbor v rámci ustanovení § 11, odst. 5 zbaviti honebního starostu, jeho náměstka, jakož i členy honebního výboru a jejich náhradníky funkce.

Rozhodne-li se honební společenstvo pro využití společenstevní honitby na vlastní účet, musí v tom případě pověřiti jakožto mysliveckého hospodáře osobu splnivší podmínky stanovené v § 21, odst. 1 a oznámiti ji okresnímu národnímu výboru. To neznamená, že by okresní národní výbor měl takovou osobu jako mysliveckého hospodáře schvalovati, mohl by však zakročiti v tom případě, kdyby taková osoba nevyhovovala stanoveným podmínkám, a naříditi oznámení nového mysliveckého hospodáře.

Způsob propachtování vyhlásí honební starosta po dobu 15 dnů na úřední obecní tabuli. Toto ustanovení nevylučuje, aby způsob pro pachtování nebyl ještě jiným způsobem uveřejněn. Výslovně se ukládá uveřejnění na úřední obecní tabuli, aby bylo zaručeno řádné uveřejnění, při němž musí býti udáno i nejnižší podání atd., takže při jiném způsobu uveřejnění, na př. místním rozhlasem a pod., nebylo by řádné informování zaručeno.

Poněvadž nelze dobře požadovati od honebních výborů, aby sestavovaly vzorné pachtovní podmínky, a aby bylo zabráněno zbytečnému vracení pachtovních podmínek z toho důvodu, že nevyhovují ustanovením zákona, vydá ministerstvo zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, vzor pachtovních podmínek, podle něhož třeba vypracovati pachtovní podmínky v jednotlivých případech.

Uchazeč o pacht společenstevní honitby jest povinen prokázati předem, nejpozději při složení jistoty, písemnými doklady svoji kvalifikaci mysliveckého hospodáře. Poněvadž ve smyslu § 21, odst. 3 pachtýřem společenstevní honitby a společenstevní honitby sloučené může býti pouze myslivecká společnost, jest povinna předem prokázati svoje řádné ustavení ve smyslu § 21, odst. 3 a prokázati ve smyslu § 14, odst. 4, že osoba, kterou označila jako mysliveckého hospodáře, vyhovuje ustanovením § 21, odst. 3.

Ustanovení, že honební společenstvo se může usnésti, aby čistý výtěžek připadl obci, zejména v tom případě, když rozdělení výtěžku je spojeno se zvláštními obtížemi nebo s neúměrným nákladem, bude praktické zejména pro Slovensko, kde vzhledem k roztříštěnosti pozemků nebude často vůbec možné výtěžek ve smyslu ustanovení tohoto zákona rozděliti. Vlastnictví je tu tak dělené, že v mnohých případech na jednotlivce připadá zcela nepatrný zlomek spoluvlastnictví, takže rozdělení, i kdyby vůbec bylo možné zjistiti všechny osoby, jímž by podíl na výtěžku měl příslušeti, by bylo spojeno s neúměrným nákladem. Ustanovení toto bylo též z důvodů právě uvedených pojato do osnovy na návrh pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy.

Nejvhodnější nabídkou nemusí býti vždy nabídka nejvyšší. Posouzení vhodnosti nabídky přísluší honebnímu výboru.

O žádosti o propachtování společenstevní honitby prodloužením dosavadního pachtovního poměru rozhoduje valné shromáždění honebního společenstva podle § 10, odst. 3.

Honební pachtovní smlouva, jakož i každá její změna není platná, pokud není schválena okresním národním výborem. Okresní národní výbor neudělí souhlas, když smlouva odporuje zásadám myslivosti, jimiž se rozumějí uznávané a vžité zásady, na př. právem by okresní národní výbor odmítl souhlas, kdyby smlouva obsahovala ustanovení, že se pachtýř zavazuje k udržování co nejnižšího stavu zvěře nebo určitého druhu zvěře, třeba z důvodů zabránění škod způsobených zvěří, nebo kdyby se zavazoval pachtýř propachtovateli k určitému rozsahu odstřelu zvěře a pod.

Myslivečtí hospodáři mohou vykonávati právo myslivosti samostatně, kdežto všichni ostatní držitelé loveckých lístků potřebují k samostatnému výkonu práva myslivosti ještě povolení k lovu od mysliveckého hospodáře. Tato ustanovení platí i pro všechny ostatní členy myslivecké společnosti, která si sama ve smyslu § 21, odst. 3 mysliveckého hospodáře jmenuje.

Pachtýřem honitby společenstevní a společenstevní honitby sloučené může býti pouze myslivecká společnost, jejíž stanovy musí býti předem schváleny příslušným zemským národním výborem, na Slovensku pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy. Ustanovení, že stanovy musí býti předem schváleny, má význam nikoliv s hlediska spolku, nýbrž s hlediska myslivosti. Ustanovení toto vylučuje jednotlivce jako pachtýře honitby společenstevní a společenstevní honitby sloučené. Ustanovením tímto bude odstraněna řada osobních sporů o honitbu a bude dosaženo zlidovění myslivosti; ustanovení toto bude sloužiti k výchově nových myslivců, a to tím, že zkušení myslivci, kteří bývali samostatnými pachtýři honiteb, budou nuceni státi se členy myslivecké společnosti, v níž jejich zkušenosti dojdou náležitého uplatnění. Tímto ustanovením bude znemožněno, aby nadále vlivné osoby byly pachtýři řady honiteb a k výkonu práva myslivosti přibíraly jako lovecké hosty ostatní držitele loveckých lístků podle své libovůle a osobních známostí. Pachty, které se leckdy ve větším počtu shromažďovaly v rukou jednotlivce, sloužily mnohdy jen k udržování osobních styků. Takový vlivný a kapitálově silný jednotlivec nutil ostatní držitele loveckých lístků k společenské závislosti na sobě tím, že byli, pokud se týče výkonu práva myslivosti, závislí na jeho pozvání k honu. Tím vším byly vytvářeny předpoklady pro tvoření se uzavřené kasty kapitálově silných výkonných myslivců v nejlepších honitbách. Odstranění tohoto předpokladu jest základní podmínkou zbudování lidové, odborně vedené myslivosti. Výstřelky několika jedinců, členů nově se tvořících lidových mysliveckých společností, z nedostatku pochopení řádné myslivosti a v důsledku nedostatečné výchovy myslivecké spáchané, nemohou býti důvodem proti zlidovění myslivosti.

Používání lovecky upotřebitelného psa jest uznanou potřebou řádného výkonu práva myslivosti. Osnova klade důraz na skutečně lovecky upotřebitelného psa, neboť jak praxe ukázala, mnohdy psi označovaní jako lovečtí, byli lovecky neupotřebitelnými. Osnova rovněž nechce zatížiti mysliveckého hospodáře peněžními vydáními za koupi lovecky upotřebitelného psa, nýbrž ukládá pouze povinnost používání lovecky upotřebitelného psa. Má tudíž myslivecký hospodář možnost zajistiti si používání lovecky upotřebitelného psa třeba svého loveckého hosta, aniž by byl nucen psa sám draze kupovati.

Přiměřeným krmením zvěře se rozumí krmení přiměřené, jak co do množství krmiva podle stavu toho kterého druhu zvěře, tak i co do kvality a druhu krmiva podle jednotlivého druhu zvěře.

Odebraná, ulovená nebo chycená zvěř přísluší samozřejmě mysliveckému hospodáři, jemuž ji má osoba, jíž přísluší ochrana myslivosti, odevzdati, naproti tomu o odebraných zbraních loveckých a chytacích nářadích platí ustanovení § 30, odst. 5.

Psi hledající nebo pronásledující zvěř nebo se k ní plížící mimo vliv svého pána ve vzdálenosti větší než 200 m od obydleného domu je oprávněna osoba, jíž přísluší ochrana myslivosti, usmrtiti. Toto oprávnění se nevztahuje mimo jiné na psy lovecké, slepecké, zdravotnické atd., pokud jsou jako takoví k rozeznání a pokud jich oprávněný k jejich službě používá atd. Slovům "pokud jich oprávněný k jejich službě používá", jest rozuměti tak, že tito psi nesmějí býti usmrceni, pokud jsou skutečně používáni těmi, kdož jsou k jejich službě oprávněni, t. j. že ku př. nesmí býti usmrcen slepecký pes, jehož slepec používá, když by však slepecký pes byl třeba ve vlastnictví osoby, která není oprávněna k jeho používání (nejde o slepce), tu takový pes za stanovených podmínek může býti usmrcen, třebas jde o psa vycvičeného pro službu slepci.

Osnova klade důraz na pojem skutečně obydleného nikoliv obytného domu. Kočka jako zvíře, které nerado opouští svoje okolí, zůstává často i za opuštění domu (pohraniční území) na místě a snadno zdivočí a způsobuje značné škody na drobné zvěři. Totéž se stává i při přechodném opuštění obytného domu. Z toho důvodu mluví osnova o domu obydleném, nikoliv obytném.

Písemné potvrzení zde zmíněné nenahrazuje povolenku k lovu ve smyslu § 35.

Vzhledem k značným škodám, které, jak zkušenost ukázala, způsobují pytlačící psi a kočky, přenáší osnova úmyslně důkazní břemeno na jejich vlastníky.

Ustanovení toto se odůvodňuje nutnou péčí o myslivost a sleduje zabránění značným škodám způsobeným pytlačícími psy. Veškerá účelná obrana proti pytlačícím psům spočívá prakticky v tom, že zvíře při pytlačení přistižené může býti usmrceno, mnohdy, však osoba k tomu oprávněná zdráhá se tak učiniti (jde o cenného psa a pod.) a proto se omezuje na bezúčinné varování vlastníka psa. Tímto ustanovením dává se možnost zjednati příslušnou nápravu tím, že pro volné pobíhání psa v honitbě může býti vlastník potrestán pro přestupek ustanovení tohoto zákona.

Toto ustanovení slouží k zabránění pytláctví. Pytlák, který zvěř chytil do oka, odnáší ji za účelem spotřebování nebo zpeněžení. Při postižení se zvěří zpravidla se vymlouvá, že zvěř našel a nese ji, aby případ hlásil. Prováděním tohoto ustanovení bude pytláku znesnadněno dosud poměrně neriskantní odnešení upytlačené zvěře. Jako správní přestupek bude trestáno i pouhé odstranění zvěře z oka. Aby nebylo zabraňováno zachránění zvěře trpící při chycení do oka, zakazuje osnova výslovně pouze vyjímání z ok zvěře již zhaslé.

Ustanovení zde uvedené nevylučuje, naopak předpokládá dohodu mezi mysliveckými hospodáři o dalším stíhání postřelené nebo jinakým způsobem zraněné zvěře. Nedojde-li k dohodě ("nedá-li svolení"), jest však myslivecký hospodář honitby, do níž taková zvěř přeběhla, povinen ji sám stíhati.

Ustanovení, že při překročení hranic nesmí se ručnice vzíti s sebou, zdá se snad na první pohled bezúčelné, a to pro případ, kdy postřelená zvěř přeběhne hranici honitby, v dohledu padne a při přiblížení se střelce (bez ručnice) dá se znovu na útěk. V takovémto případě bylo by zdánlivě účelné ustanovení právě opačné. Takovéto ustanovení mělo by však za následek nekontrolovatelné zneužívání. Zvěř mohla by se stříleti v honitbě cizí a při přistižení mohl by se postižený snadno omlouvati tím, že zvěř zdánlivě zhaslou hodlal pouze dostřeliti.

Toto ustanovení neznamená, že by myslivecký hospodář musel v každém jednotlivém případě předem zpravovati vlastníka pozemku. Dohoda pro případy v budoucnosti se vyskytnuvší se tímto ustanovením nevylučuje.

Skutečnost, že myslivost není pouhým druhem zábavy nebo sportu, nýbrž součástí zemědělské a lesní prvovýroby, jest všeobecně uznávána. Udržení a zvelebení stavu myslivosti jest samo o sobě zájmem celého státu. Z toho důvodu musí býti dána možnost, aby tento státní zájem mohl býti sledován, třebas při tom soukromé právo myslivosti nebo výkonu myslivosti bylo zcela nebo zčásti omezováno. Ustanovení toto odůvodněno jest nutností podříditi se zájmu vyššímu.

Poukazuje se na odůvodnění § 21, odst. 1. Pokud se týče zákazu vydávati povolenky k lovu tuzemcům za úplatu, zamezuje se tímto ustanovením t. zv. nastrčení pachtýřů. Pachtýřem mohla by se státi úzká myslivecká společnost, která by za úplatu vystavila povolenky k lovu osobám, které by se jinak nemohly zúčastniti samostatného výkonu práva myslivosti. Možnost vydávati povolenky k lovu za úplatu cizincům, slouží k podpoře cizineckého ruchu. Cizinci mohou za úplatu získati odstřel zvěře.

Průkaz, že žadatel uzavřel předepsané pojištění, jest zpravidla obsažen v členské legitimaci Československé myslivecké jednoty, která provádí hromadné pojištění svých členů.

Toho času platné sazebníky dávek za úřední úkony ve věcech správních byly vyhlášeny vládním nařízením ze dne 14. ledna 1947, č. 7 Sb.

Nízkonohými psy se rozumějí psi, jichž výška měřena od kohoutku k zemi nepřesahuje 40 cm.

Ustanovení zde uvedená slouží k potlačování pytláctví a ustanovení předpisů veterinárních, zdravotních, potravinářských ani zásobovacích nejsou jimi dotčena.

"Číselně určený požadavek" neznamená, že by požadavek musel býti nějak zvlášť určován, důraz se klade na to, aby poškozený oznámil výši svého požadavku udáním peněžité částky.

Vzhledem k rozšířenému pytláctví a škodám na zvěři způsobeným během války byly stanoveny poměrně přísné tresty na pytláctví, aby myslivost byla co nejvíce chráněna. Trestní sankce byly stanoveny zejména podle požadavků zástupců Slovenska.

Provádění osnovy nevyžádá si zvýšení nákladů ze státní pokladny.