(¹) Počátkem prvního zasedání zvolí sněmovna mimo Stálý výbor podle čl. 7, odst. 2 úst. zák. č. 65/1946 Sb. ještě

a) výbor ústavní (zák. č. 197/1946 Sb.),

b) výbor iniciativní,

c) výbor rozpočtový,

d) výbor ověřovací (čl. 10 úst. zák. č. 65/1946 Sb. a § 49 zák. č. 67/1946 Sb.),

e) výbor inkompatibilitní (čl. 10 a 12 úst. zák. č. 65/1946 Sb. a zák. č. 144/1924 Sb.),

f) výbor imunitní (§§ 2 a 51 j. ř.),

g) výbor pro kontrolu provádění dvouletého plánu (zák. č. 192/1946 Sb.),

h) parlamentní úspornou a kontrolní komisi (zák. č. 244/1946 Sb.).

(²) K návrhu vlády nebo k písemnému návrhu nejméně dvacetjednoho poslance může zříditi sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním i výbory jiné a stanoví, kolik členů mají. Předseda určí, kdy a kde mají konati prvou schůzi (ustavující).

(³) Sněmovna se může k návrhu předsedy, dvacetjednoho poslance neb vlády usnésti bez rozpravy prostým hlasováním, že určitý výbor je permanentní; takový výbor může jednati i po skončení zasedání.

(¹) Výbor iniciativní zkoumá samostatné (iniciativní) návrhy poslanců předběžně a je povinen rozhodnouti, neurčila-li mu sněmovna lhůty kratší, do 15 dnů poté, kdy návrh mu byl přikázán. Bylo-li zasedání sněmovní mezi touto lhůtou skončeno, počítá se nová lhůta ode dne, kdy počne nové zasedání.

(²) Po přikázání návrhu některému členu jako zpravodaji (§ 32), po jeho zprávě a provedené rozpravě rozhodne výbor prostým hlasováním o tom, zda návrh přikazuje k řádnému projednání výboru, jejž považuje za příslušný, či zda návrh se zamítá. O usnesení vyrozumí výbor předsedu sněmovny a prvého z navrhovatelů.

(³) Kterýkoliv z navrhovatelů může do 3 dnů po tom u předsedy sněmovny navrhnouti, aby sněmovna zamítavé usnesení iniciativního výboru změnila, načež předseda v jedné z nejbližších schůzí sněmovně věc předloží. Sněmovna rozhodne bez rozpravy prostým hlasováním.

(⁴) Vyhoví-li sněmovna návrhu, přikáže předseda návrh výboru, který uzná za příslušný.

(⁵) Návrhy, o nichž iniciativní výbor včas nerozhodl, přikáže předseda sněmovny na návrh kteréhokoliv z navrhovatelů příslušnému výboru.

Výbor rozpočtový projednává osnovy rozpočtové a berní, jakož i každý návrh, kterým se zatěžuje státní pokladna nad rozpočet již povolený. Projednal-li takový návrh již výbor jiný, postoupí se před vytištěním zprávy tohoto výboru a před projednáním v plné schůzi rozpočtovému výboru, aby podal zprávu s hlediska úhrady.

(¹) Předsedou sněmovny označený člen výboru řídí volbu předsedy. Kromě předsedy zvolí výbor jednoho až tři místopředsedy a jednoho až tři zapisovatele; výsledek voleb sdělí předseda sněmovní kanceláři, aby se oznámil ve sněmovně. V případech důležitých může výbor svolati i předseda sněmovny.

(²) Nadpoloviční většina všech členů výboru může kdykoliv písemně žádati za nové volby všech nebo některých funkcionářů výboru; to platí i o zpravodaji (§§ 32 a 34, odst. 1). Nové volby vykonají se ihned.

(³) Pro jednání výboru platí obdobně pravidla daná pro plnou schůzi sněmovní, pokud není zvláštních ustanovení, a předsedovi výboru příslušejí ohledně řízení jednání a disciplinárních prostředků obdobná práva jako předsedovi sněmovny.

(⁴) Jde-li o návrhy krátké a jednoduché a usnadní-li se tím jednání, může předseda připustiti, aby se podávaly ústně, nepodá-li většina přítomných členů výboru proti tomu písemně námitky.

(⁵) Usnesení výboru o návrzích formálních, dále o všech návrzích, kterými se nenavrhují věcné změny neb doplňky k projednávané věci jakož i tom, zda jednání má býti důvěrné, děje se vždy, i když to výslovně v jednacím řádě ustanoveno není, bez rozpravy prostým hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) O každé schůzi pořídí úředník sněmovní kanceláře jednací zápis, který podepíše předseda výboru a zapisovatel. Zápisy s presenční listinou se odevzdají, jakmile jich ve výboru není třeba, sněmovní kanceláři.

(²) Výbor se může se souhlasem předsedy sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby o jeho jednání byl sepsán záznam těsnopisný.

(³) Výbor se může bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že jeho jednání se neuveřejní.

(¹) Předseda sněmovny, členové vlády, předseda NÚKÚ a - pokud jde o obor jejich působnosti - povereníci SNR jsou oprávněni dostaviti se do schůzí výborových a zúčastniti se tam jednání. Předseda sněmovny, členové vlády a předseda NÚKÚ v oboru své působnosti jsou oprávněni ujmouti se tam slova kdykoliv, jakož i činiti návrhy. Úředníci vyslaní nebo povolaní členy vlády mohou se zúčastniti schůzí výborových a se souhlasem předsedy výboru ujmouti se tam slova.

(²) Usnesl-li se výbor, aby se některý člen vlády osobně dostavil do jeho schůze, pozve jej předseda výboru do schůze podle usnesení (§ 40 úst. list.), aby žádaná vysvětlení podal. Usnesení stane se bez rozpravy prostým hlasováním.

(³) Poslanci mají právo býti přítomni při jednání výborů, ačli se výbor neusnesl, že jeho jednání jest důvěrné (§ 27, odst. 5); sněmovna má právo toto usnesení k návrhu dvacetjednoho poslance bez rozpravy prostým hlasováním změniti. Dále mají právo býti přítomni - vyjma schůze důvěrné - úředníci vyslaní kanceláří presidenta republiky, pověření úředníci sněmovní kanceláře a tajemníci poslaneckých klubů, pověření předsednictvem klubu.

(⁴) Při jednání o ústavě, zákonech ústavních, o rozpočtu, o věcech daňových a o povolení branců přítomnost poslanců nesmí býti vyloučena.

(¹) Výbor může se souhlasem předsedy sněmovny ke svým poradám přizvati jiné osoby jako znalce s hlasem poradním. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním. Osobám těm přísluší náhrada stravného a hotových výloh; o zvláštní odměně rozhoduje předsednictvo.

(²) Usnesením výboru může předseda nebo zpravodaj býti zmocněn, aby k svědectví o věci povahy veřejné, kterou výbor z usnesení sněmovny vyšetřuje neb o níž jedná, předvolal a ve schůzi neb mimo schůzi vyslechl nebo soudem dožádaným vyslechnouti dal svědky. O povinnosti svědčiti, o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích na svědečné platí pro tyto svědky ustanovení řádu trestního s tím rozdílem, že veřejní úředníci nemohou odepříti výpovědi z důvodu úředního tajemství; člen Národního shromáždění může odepříti svědectví též z důvodu § 26 úst. list.

(³) Zápis o výslechu výborem, předsedou nebo zpravodajem vede zapisovatel výboru nebo úředník sněmovní kanceláře.

(⁴) Křivá výpověď svědkova je trestná jako křivá výpověď před soudem.

(⁵) O donucovacích opatřeních rozhodne soud dožádaný po příp. soud bydliště svědkova.

(¹) Poslanec zvolený do výboru je povinen volbu přijmouti, leč by byl již členem dvou jiných výborů.

(²) Člen výboru je povinen schůzí pravidelně se zúčastniti.

(³) Pozbude-li poslanec pro nedbalost mandátu výborového anebo nemůže-li, onemocněv či maje dovolenou více než tři měsíce, se zúčastniti jednání výborového, postupuje se podle § 60, odst. 3.

(⁴) Nemůže-li se člen výboru dočasně schůzí výborových účastniti, oznámí předseda klubu, jehož je členem, předsednictvu sněmovny, kdo poslance bude po tuto dobu jako člena výboru zastupovati.

Předseda výboru přidělí návrh výboru přikázaný některému členu jako zpravodaji; je-li proti tomu námitka, zvolí si zpravodaje výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) Výbor jedná za přítomnosti aspoň třetiny členů a usnáší se platně prostou většinou přítomných, počítaje v to předsedajícího, jenž odevzdává hlas naposled; při rovnosti hlasů jest návrh zamítnut.

(²) Dokud není rozdána zpráva výborová sněmovně, může výbor odvolati své usnesení, když se pro to vysloví schůze jednomyslně neb většina přítomných aspoň tolika hlasy, kolika bylo učiněno usnesení dřívější; o návrhu na odvolání usnesení rozhoduje výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) Zpravodaj (§ 32) přednáší věc ve výboru, sepíše o výsledku porady odůvodněnou zprávu a, když ji výbor schválil, hájí ve sněmovně usnesení výboru. Výbor může zmocniti zpravodaje a předsedu, aby sami důvodovou zprávu vypracovali a přímo sněmovně podali. Zprávu podpíše předseda a zpravodaj.

(²) Zpráva odevzdá se kanceláři sněmovny a vytiskne se za dohledu zpravodaje.

(³) Rozdanou zprávu může výbor vzíti zpět jen, svolí-li sněmovna prostým hlasováním bez rozpravy.

(⁴) Menšina výboru čítající aspoň pětinu členů může sepsati pro sněmovnu zvláštní zprávu, kterou však třeba odevzdati kanceláři sněmovní zavčas tak, aby mohla býti dána do tisku současně se zprávou výborovou. Není přípustno zřizovati pro sněmovnu zvláštního zpravodaje menšiny.

(¹) Byl-li návrh odevzdán dvěma či několika výborům, může býti o něm jednáno současně. Výbory mohou zříditi k poradě o takovém návrhu společnou komisi, v níž zúčastněné výbory jsou zastoupeny stejným počtem členů; výbory samy pak schvalují zprávu pro plenum.

(²) Nedohodnou-li se výbory o zprávě společné, podá každý výbor zprávu zvláštní.

(³) Výbor rozpočtový, jemuž přikázán byl podle § 26 návrh v jiném výboru již projednaný, připojí ke zprávě svou zprávu s hlediska úhrady.

(¹) Předsednictvo sněmovny může přikázati výboru, aby o návrhu podal zprávu do určité lhůty, nikoli však kratší sedmi dnů. Příkaz ten může dáti kdykoliv, i když již o věci jedná.

(²) Jde-li o zvláště naléhavou osnovu vládní nebo o iniciativní návrh vyžadující zvláště rychlého vyřízení a nepoužilo-li předsednictvo ustanovení odst. 1, může navrhnouti vláda nebo dvě pětiny všech poslanců, aby sněmovna určila sama lhůtu výborům k podání zprávy; ani tato lhůta nesmí však býti kratší sedmi dnů. Návrhy takové je dáti na pořad jednání nejbližší schůze sněmovny.

(³) Není-li zpráva ve lhůtě podána, aniž výbor žádal o prodloužení lhůty, anebo nebyla-li lhůta prodloužena, může předmět býti dán na jednací pořad i beze zprávy výborové. Zpravodaje určí v tom případě předseda sněmovny.

(⁴) Jde-li o řádný státní rozpočet, nesmí býti dána výboru k projednání lhůta kratší než 3 neděle.

(1) Plné schůze sněmovny jsou veřejné. Výjimkou koná se schůze důvěrná k návrhu předsedovu nebo člena vlády, usnese-li se o tom sněmovna, když se byli posluchači vzdálili, bez rozpravy prostým hlasováním, konečně podle § 65, odst. 4.

(²) Jednání o rozpočtu a o věcech daňových jsou vždy veřejná.

(¹) V důvěrné schůzi smějí setrvati jen úředníci určení předsedou, těsnopisci vzatí předsedou do slibu, že zachovají úřední tajemství, členové vlády a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a k návrhu příslušného člena vlády se souhlasem sněmovny, daným prostým hlasováním bez rozpravy, i jejich zástupci.

(²) Zápis jednání a těsnopisecká zpráva o schůzi důvěrné se neuveřejní, leč by se sněmovna usnesla jinak. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) Schůzi zahajuje a končí předseda.

(²) O návrhu některého poslance, aby se ve schůzi pokračovalo, rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(³) Sněmovna může k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním přesunouti ustanovený pořad jednání. Předseda může také navrhnouti, aby jednání o některém předmětu bylo přerušeno a aby se projednával jiný bod denního pořadu.

(¹) Předseda při ukončení schůze sdělí usnesení předsednictva o době a pořadu jednání schůze příští.

(²) Návrhy, aby se příští schůze konala jindy nebo s jiným pořadem, mohou se státi předmětem usnášení, žádá-li o to nejméně padesát poslanců. V tom případě o nich rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(³) Nekonala-li sněmovna během zasedání schůze déle 14 dnů, je povinen předseda svolati schůzi do 3 dnů, žádá-li to nejméně sto poslanců neb vláda písemně s udáním pořadu jednacího.

(⁴) Nesouhlasí-li předseda s navrženým jednacím pořadem, rozhodne o tom sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) Schůze může býti zahájena a sněmovna je způsobilá jednati, je-li přítomno aspoň třicet poslanců v zasedací síni.

(²) Veškerá sdělení předsednictva, vlády a sněmovních výborů, zejména návrhy a jejich přidělení, došlé zprávy a dotazy oznámí se nebo, pokud jednací řád nenařizuje o nich prosté hlasování bez rozpravy, rozdají se během schůze písemně.

(³) Rozpravy a řeči ku sdělení předsednictva dovolují se jen, pokud jednací řád výslovně tak stanoví. Předseda může rozpravy i řeči takové odkázati na konec schůze.

(¹) O vytištěných zprávách a návrzích vlády a poslanců může se jednati teprve když uplynuly 24 hodiny od jejich rozdání nebo 4 dny od jejich rozeslání.

(²) Zprávy tiskem rozdané se nepředčítají.

(³) Zprávy o peticích mohou se podati a projednati, aniž dříve byly vytištěny a rozdány.

(¹) Je-li zpráva obsáhlejší nebo týká-li se věcí důležitějších, může předseda rozděliti rozpravu na povšechnou a podrobnou.

(²) Jak v povšechné tak v podrobné rozpravě obdrží nejprve slovo zpravodaj (§§ 34 a 35).

(³) Za zpravodaje, který neplní zpravodajské povinnosti, určí předseda zpravodajem jiného člena výboru.

(¹) Slova se smí ujmouti jen ten, komu je předseda udělil; mluví se s řečniště. Není dovoleno řeči čísti, vyjma projevy předsedy, předsedů nebo zpravodajů výborových, členů vlády a předsedy nejvyššího účetního kontrolního úřadu, stručná prohlášení přednášená jménem klubů a citace s označením pramene. Všichni řečníci však smějí užívati poznámek psaných k podpoře paměti.

(²) Chce-li se předseda zúčastniti rozpravy, odevzdá předsednictví; mluví s řečniště a ujme se předsednictví teprve když věc je vyřízena.

(³) Řečníci mohou se hlásiti u předsedy již před schůzí nebo mezi schůzí osobně nebo prostřednictvím klubů potud, dokud není usnesen konec rozpravy anebo, nebylo-li takového usnesení, dokud předseda nedal závěrečného slova zpravodaji. Přihlašujíce se naznačí, zda chtí mluviti pro návrh či proti němu.

(⁴) Řeči k jednacímu řádu, poznámky osobní a věcné jsou dovoleny jen podle uvážení předsedova; jejich trvání nesmí přesahovati dobu pěti minut.

(¹) Předseda při zahájení rozpravy oznámí dosud přihlášené řečníky.

(²) Po řeči zpravodajově (§ 43) předseda uděluje slovo řečníkům zpravidla v pořadí jejich přihlášek, avšak je povinen přihlížeti k tomu, aby nejprve mluvil řečník proti návrhu (a to především některý z přihlášených členů výborové minority, která podala zvláštní zprávu) a dále aby se, pokud lze, střídali řečníci pro návrh a proti němu.

(³) Promluvil-li již člen některého klubu, udělí předseda jinému členu téhož klubu slovo teprve tehdy, až promluvili přihlášení řečníci všech klubů, jejichž člen dosud k věci nemluvil.

(⁴) Řečníci mohou si místa vyměniti, což je nutno oznámiti předsedovi.

(⁵) Žádný poslanec nesmí mluviti k témuž předmětu jednání více než dvakráte.

(⁶) Sněmovna může k návrhu předsedy neb kteréhokoli poslance bez rozpravy prostým hlasováním omeziti dobu řečí při rozpravě povšechné ne pod půl hodiny a při rozpravě podrobné ne pod 10 minut; v tom případě platí pro zpravodaje dvojnásobná doba řeči.

(⁷) Kdo, byv vyzván k řeči, není přítomen, ztrácí slovo.

(¹) Členové vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a zástupci jimi vyslaní mohou se účastniti schůzí; schůze se má účastniti zejména ten člen vlády, jenž má býti pověřen provedením zákona (usnesení), který se projednává. Členové vlády mohou se ujímati slova kdykoliv i vícekráte, ano i když rozprava byla již skončena, řečníka však nepřerušujíce (§ 39 úst. list.). Hlasují jen, jsou-li poslanci. Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu může se ujmouti slova pokud jde o obor jeho působnosti.

(²) Sněmovna může se k písemnému návrhu dvacetjednoho poslance bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby se člen vlády dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. Sněmovna může určitě označiti, který člen vlády aneb který orgán státní správy do schůze se má dostaviti. Vyzvaný jest povinen usnesení tomu k požádání předsedovu vyhověti (§ 40 úst. list.).

(¹) Návrhy na pouhý způsob jednání může podati každý poslanec a to jen písemně; sněmovna usnáší se o nich bez rozpravy prostým hlasováním.

(²) Návrh na odročení nebo vrácení výboru s určitým příkazem lze učiniti kdykoliv, byl-li však zamítnut, nelze ho během jednání o téže věci v téže schůzi opakovati.

(³) Každý poslanec může navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne sněmovna prostým hlasováním bez rozpravy, když předtím promluvil aspoň jeden přihlášený řečník z každého klubu.

(¹) Návrhy vedlejší a pozměňovací musí poslanci podati písemně nejpozději bezprostředně po tom, když bylo usneseno rozpravu skončiti nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen. Návrhy ty, jakož i návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu, pojmou se do hlasování jen tehdy, jsou-li podepsány navrhovatelem a aspoň dvaceti jinými poslanci. Návrh na zamítnutí nelze podati.

(²) Když bylo usneseno rozpravu skončiti, mohou mluviti jen hlavní řečník pro návrh a hlavní řečník proti návrhu, ustanovení dohodou poslaneckých klubů zapsaných ještě řečníků. Není-li možno docíliti dohody, rozhodnou zapisovatelé losem. Vylosovaní mohou postoupiti slovo jinému zapsanému řečníku.

(³) Po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům (§§ 34 a 35) a, není-li zpravodaje, prvnímu navrhovateli, který však může slovo přenechati jinému z navrhovatelů.

(⁴) Ujal-li se slova po skončené rozpravě člen vlády, je tím rozprava znovu zahájena.