Jednací řečí sněmovní
je jazyk český nebo slovenský.
(1) Odchyluje-li se řečník od
věci projednávané, volá jej předseda
k věci. Za projevy a činy porušující
jednací řád, urážející
slušnost či mrav anebo trestuhodné, volá
předseda k pořádku. Předseda může
z naléhavých důvodů řečníka
přerušiti.
(2) Řečníkovi, kterého
volal za jeho řeči třikrát k věci
nebo k pořádku, jakož i řečníkovi,
který překročil dobu řeči určenou
podle § 45, může předseda odníti
slovo. Řečník, jemuž bylo odňato
slovo a jehož řeč přestane se pak ihned
těsnopisecky zaznamenávati, musí opustiti
řečniště.
(3) Bylo-li poslanci odňato slovo, nesmí
v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo (§
45, odst. 7), může se v téže rozpravě
přihlásiti již jen jednou (§ 45, odst.
5). Poslanec, jemuž bylo slovo odňato, může
se odvolati k předsednictvu, které rozhodne před
zakončením rozpravy.
(4) Projevy a návrhy směřující
zřejmě k tomu, aby sněmovní jednání
mařily nebo svévolně zdržovaly, může
sněmovna k návrhu předsedy bez rozpravy prostým
hlasováním vyloučiti z jednání.
(1) Urazí-li poslanec u výkonu mandátu
(§ 23 úst. list.) při jednání
sněmovním člena Národního shromáždění,
nebo jiné osoby uvedené v § 46, odst. 1 spíláním
nebo zlým nakládáním nebo přednese-li
obvinění, dotýkající se cti
těchto činitelů způsobem, jaký
se nesnáší s důstojností sněmovny,
může uražený do 8 dnů žádati
písemně u předsedy sněmovny, aby proti
provinilému bylo zavedeno kárné řízení.
Žádost přikáže předseda
s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li
poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst.
list.) při jednání sněmovním
sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda
do 8 dnů písemně výboru imunitnímu,
aby zavedl kárné řízení.
(2) Imunitní výbor vyslechne obviněného,
případně uraženého a svědky
(§ 30) a podá v určené lhůtě
předsedovi sněmovny písemnou zprávu.
V ní navrhne buď aby se přešlo k dennímu
pořadu nebo aby byl provinilý potrestán veřejnou
důtkou spojenou ve vážných případech
se ztrátou poslaneckého platu na jeden měsíc.
(3) Konečný návrh výboru
se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší
schůze sněmovny. Sněmovna vyslechne toliko
zpravodaje, provinilého, po případě
i uraženého, a po doslovu zpravodajově rozhodne
o návrhu výboru, po případě
o návrzích podaných podle §§ 47
a 48.
(1) Urazil-li poslanec ve schůzi presidenta
republiky, nebo urazil-li ve schůzi (§ 51) předsedu
sněmovny, předsednictvo sněmovny, nebo jeho
členy, vládu, předsedu nebo člena
vlády pro výkon jejich funkcí, nebo neuposlechne-li
nařízení nebo opatření předsedových,
anebo maří-li jednání sněmovní,
ač byl napomenut, může ho předseda sněmovny
vyloučiti na dobu trvání této schůze,
po případě na dobu až šesti schůzí
dalších. Z tohoto opatření může
se vyloučený odvolati k předsednictvu sněmovny
ve lhůtě 8 dnů. Nepodrobí-li se vyloučený
poslanec dobrovolně rozhodnutí, kterým byl
vyloučen, ztrácí nadto poslanecký
plat na jeden měsíc.
(2) Maří-li poslanec jednání
takovým způsobem, že se nemůže
v jednání pokračovati, nebo dopustí-li
se násilností, vyloučí ho předsednictvo
sněmovny ze schůzí na dobu jednoho až
tří měsíců. Po dobu vyloučení
ztrácí vyloučený poslanec nárok
na poslanecký plat.
(3) V době vyloučení není
vyloučenému poslanci dovolen vstup do zasedací
síně a do místností výborových.
(1) Po skončené rozpravě povšechné
hlasuje se, má-li osnova býti základem rozpravy
podrobné. O podaném snad návrhu na přechod
k dennímu pořadu hlasuje se předtím.
(2) V podrobné rozpravě hned potom zahájené
ustanoví předseda, o kterých částech
osnovy se má porada a hlasování konati společně
nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne
se bez rozpravy prostým hlasováním.
(3) Ustanovení §§ 44 až 48 platí
i pro rozpravu podrobnou.
(1) Sněmovna je způsobilá usnášeti
se zpravidla za přítomnosti aspoň třetiny
všech poslanců a ku platnosti usnesení je třeba
nadpoloviční většiny přítomných
(§ 32 úst. list.).
(2) Při rovnosti hlasů je návrh
zamítnut.
(3) K usnesení o vypovědění
války a ke změně ústavní listiny
a jejích součástí je třeba
třípětinové většiny všech
poslanců (§ 33 úst. list.).
(4) K usnesení ústavního zákona
týkajícího se ústavně právního
postavení Slovenska je třeba také souhlasu
většiny přítomných členů
sněmovny zvolených na Slovensku (úst. zák.
č. 65/1946 Sb.).
(5) K usnesení o vyslovení nedůvěry
vládě je třeba přítomnosti
nadpoloviční většiny poslanců
a nadpoloviční většiny hlasů
(§ 75 úst. list.).
(1) Po skončené rozpravě ustanoví
předseda pořad hlasování.
(2) Aby se hlasování zjednodušilo,
může předseda vyvolati usnesení o některé
otázce zásadní.
(1) Hlasuje se pro návrh nebo proti návrhu
bez udání důvodu.
(2) Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky
nebo povstáním. Je-li výsledek prostého
hlasování podle názoru předsedy anebo
padesáti poslanců pochybným, dá předseda,
opakuje otázku, buď sečísti hlasy nebo
hlasovati podle jmen. Oboje provede gen. tajemník sněmovny
nebo jeho náměstek se zapisovateli za dozoru předsedy.
(3) Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li
to předseda anebo žádá-li toho alespoň
padesát poslanců před hlasováním.
(4) Vyjde-li při hlasování najevo,
že není přítomna ani třetina
poslanců, předseda přeruší nebo
skončí schůzi.
(1) Podle jmen se hlasuje:
a) vrátil-li president republiky usnesený zákon
s připomínkami (§ 48 úst. list.),
b) v případě § 75 úst. list.,
c) jinak jen z rozhodnutí předsedy.
(2) Hlasuje se podle jmen tak, že každý
poslanec odevzdá sedě na svém místě
tištěný hlasovací lístek obsahující
jeho jméno a slovo "ano" nebo "ne".
Výsledek prohlásí předseda, avšak
podrobný výčet jmen budiž uveden jen
ve zprávě těsnopisecké (§ 70).
(1) Volby nebo návrhy na jmenování
dějí se zpravidla hlasovacími lístky
prostou většinou hlasů. Lístky sčítají
zapisovatelé.
(2) Není-li námitek, může
se voliti zdvižením ruky nebo povstáním,
vyjma volbu předsedy sněmovny.
(1) Nedosáhne-li se při prvé volbě
prosté většiny hlasů, koná se
volba užší, do níž se pojme z těch,
kdo při prvé volbě obdrželi poměrně
nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen, kolik
jich má býti voleno.
(2) Při rovnosti hlasů v prvé
neb užší volbě rozhodne předseda
losem, kdo se má dostati do volby užší
nebo kdo je zvolen.
(1) Výbory se volí podle zásady
poměrného zastoupení.
(2) Při této volbě odevzdají
hlasovací lístky jen poslanci, kteří
nejsou členy žádného klubu a klubovní
předsedové (místopředsedové
je zastupující) za všechny členy svého
klubu, byť i tito přítomni nebyli. Sdružování
klubů, jakož i poslanců mimo kluby je přípustno.
Součet všech odevzdaných hlasů (kromě
prázdných) dělí se počtem mandátů,
které se mají obsaditi. Nejbližším
celým číslem vyšším (číslem
volebním) dělí se součet každé
skupiny hlasovacích lístků v celém
obsahu stejně znějících a přikáže
se každé skupině tolik mandátů,
kolikrát je volební číslo obsaženo
v součtu a to v pořadí, jak kandidáti
na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li
na takových hlasovacích lístcích napsáni
kandidáti v různém pořadí,
rozhodují o jejich pořadí hlasovací
lístky tvořící většinu
dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí
se skupinám vykazujícím při dělení
číslem volebním největší
zbytky. Jsou-li zbytky dělení u více skupin
sobě rovny, rozhodne los. Byl-li by takto někdo
zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu
mandát chce podržeti a skupině, ze které
ubyl, přidělí se mandát další.
(3) Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň
náhradníka předseda klubu (místopředseda
jej zastupující), jehož byl členem;
nebyl-li členem žádného klubu nebo nejmenuje-li
předseda klubu (místopředseda jej zastupující)
do lhůty předsedou sněmovny dané náhradníka,
zvolí se náhradník podle §§ 58
a 59.
Členu vlády je dáti slovo také k prohlášením,
která nejsou v souvislosti s denním pořadem.
K písemnému návrhu kteréhokoliv poslance
může se sněmovna bez rozpravy prostým
hlasováním usnésti, že o prohlášení
jest zahájiti rozpravu ihned anebo v některé
schůzi příští. Tuto rozpravu
zakončiti jest hlasováním, schvaluje-li či
neschvaluje-li sněmovna toto prohlášení;
sněmovna může se však usnésti,
že hlasování odkládá.
(1) Vláda může podati návrh
na vyslovení důvěry. O návrhu tom
se jedná, aniž byl přikázán výboru
(§ 77 úst. list.).
(2) Sněmovna může vládě
vysloviti nedůvěru.
(3) Návrh na vyslovení nedůvěry
musí býti podepsán nejméně
sto poslanci a přikáže se výboru iniciativnímu,
který o něm podá zprávu nejdéle
do 8 dnů. Iniciativní výbor projednává
přikázaný mu návrh na vyslovení
nedůvěry vládě meritorně podle
ustanovení pro jiné výbory platných
a podává zprávu sněmovně (§
76 úst. list.).
Každý poslanec může se písemně
dotazovati vlády neb člena vlády po činech
vlády a jejích orgánů a po zamýšlených
opatřeních. Na dotaz je dotázaný povinen
odpověděti ústně nebo písemně
do 15 dnů. Dotaz a písemná odpověď
se podávají sněmovní kanceláři,
ale netisknou se. Sněmovní kancelář
dodá dotaz i písemnou odpověď.
(1) Je-li takový dotaz podepsán vedle
prvého z tazatelů uvedených v záhlaví
ještě aspoň dvaceti jinými poslanci,
je interpelací; na interpelaci je dotázaný
povinen odpověděti písemně nebo v
plné schůzi ústně nebo týmž
způsobem odpověď odepříti s udáním
důvodů. Jestliže vláda nebo dotázaný
její člen do 30 dnů na interpelaci neodpoví
nebo neodepře odpověděti, vyzve předseda
sněmovny dotázaného, aby odpověděl
nejdéle do 7 dnů. Nedojde-li v této lhůtě
odpověď nebo její odepření, bude
věc dána na pořad nejbližší
schůze sněmovny. Jednání omezí
se na projev k věci jednoho z tazatelů a dotázaného.
(2) Interpelace i písemná odpověď
nebo její odepření podává se
kanceláři sněmovní a rozdává
se tiskem. Tazatelé mohou interpelaci a svoje podpisy,
podpisovatelé pak svoje podpisy odvolati, dokud interpelace
nebyla rozdána tiskem.
(3) Nejpozději ve schůzi, která
následuje po rozdání odpovědi nebo
jejího odepření, může býti
navrženo, aby se o odpovědi nebo jejím odepření
rokovalo. Pro návrh a rokování platí
§ 62.
(4) K žádosti člena vlády
musí předseda pro odpověď na interpelaci
prohlásiti schůzi za důvěrnou; v tom
případě se odpověď nevytiskne,
leč by se sněmovna jinak usnesla. Případný
návrh na zahájení rozpravy učiniti
jest ihned ve schůzi důvěrné a sněmovna
usnášejíc se o zahájení rozpravy
rozhodne zároveň, zda rozprava provede se ve schůzi
veřejné či důvěrné (§§
37 a 38).
(5) Tato ustanovení nevztahují se na
interpelace, které v době, kdy tento zákon
nabyl účinnosti, jsou již předmětem
sněmovního projednávání.
(1) Je-li interpelace mimo podpisy tazatelů
uvedených v záhlaví opatřena ještě
dalšími padesáti podpisy poslanců a
je-li označena výslovně jako naléhavá
s uvedením důvodů, musí dotázaný
odpověděti do 7 dnů buď písemně
nebo v plenární schůzi ústně
nebo stejným způsobem odpověď s udáním
důvodů odepříti. Nejpozději
v nejbližší schůzi po rozdání
odpovědi tiskem nebo po uplynutí sedmidenní
lhůty bez odpovědi může tazatel navrhnouti,
aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu
tom usnáší se sněmovna prostým
hlasováním a v usnesené rozpravě náleží
slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví
interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě
ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy
nebyla odpověď rozdána tiskem.
(2) Ustanovení §§ 62 a 65 platí
obdobně.
(3) Tato ustanovení nevztahují se na
naléhavé interpelace, které v době,
kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již
předmětem sněmovního projednávání.
Každý poslanec může se dotázati
předsedy sněmovny nebo předsedy výboru
po jejich opatřeních; dotaz jest podati písemně
kanceláři sněmovní a jest naň
do 7 dnů ve sněmovně odpověděti,
při čemž tázaný obsah dotazu
sdělí. Dotaz se tiskem nerozdává.
(1) Petice znějící sněmovně
dodati jest sněmovní kanceláři. Nepředčítají
se ve schůzi a nerozdávají tiskem.
(2) Podání neb petice nepodepsané
se neprojednávají.
(3) O peticích rozhodne předsednictvo
sněmovny podle zprávy sněmovní kanceláře.
(1) O jednání ve schůzi sněmovny
nebo výboru sepíše se zápis. Má
se v něm zaznamenati, kolik členů bylo přítomno
(§ 1), jaké návrhy byly podány při
jednání (§§ 47 a 48), jaký byl
postup rozpravy se jmény řečníků
a jaký byl výsledek hlasování.
(2) Zápisy o schůzi sněmovny,
ověřené předsedou, zapisovatelem a
gen. tajemníkem sněmovny, mají býti
po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí.
Nepodá-li žádný poslanec v této
lhůtě písemných námitek, pokládá
se zápis za správný. Nevyhoví-li předseda
námitce, rozhodne o ní příští
schůze sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním.
(1) O každé schůzi sněmovny
sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká,
podávající přesný obsah celého
jednání.
(2) Zprávy ty buďtež v obyčejném
písmě po schůzi vyloženy v sněmovní
kanceláři.
(3) Každý řečník může
prohlédnouti ve sněmovní kanceláři
část zprávy obsahující jeho
řeč a naznačiti, jaké omyly nebo nedostatky
obsahuje; kdyby sněmovní kancelář
nemohla přáním těmto vyhověti,
vyžádá si rozhodnutí předsedova,
který se dohodne s úřadujícími
zapisovateli.
(4) Spisy rozdané tiskem jsou přílohami
zpráv těsnopiseckých.
(1) Do schůzí sněmovny a výborů
kromě poslanců a osob úřadem svým
k tomu povolaných nemá nikdo přístupu.
(2) Ústních žádostí
ani deputací sněmovna nepřijímá.
(3) Deputace vyslané k poslancům do budovy
sněmovní nemají přístupu, je-li
v nich více než 10 osob.
(4) Ve dny, kdy zasedá sněmovna nebo
některý sněmovní výbor, nejsou
v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde sněmovna (výbor)
zasedá, dovoleny na místech sloužících
veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli
průvody.
Připojený návrh jednacího řádu
ústavodárného Národního shromáždění
vychází z jednacího řádu dosavadního,
to jest z jednacího řádu bývalé
poslanecké sněmovny, jehož ustanovení
podle úst. zák. čís. 65/1946 Sb. platí
až do vydání vlastního jednacího
řádu přiměřeně i pro
ústavodárné Národní shromáždění
(čl. 8, odst. 2 cit. úst. zák.). Bylo to
uznáno za účelné již z toho důvodu,
že jednací řád v četných
svých ustanoveních navazuje na dosud platné
předpisy ústavní. Teprve po projednání
a uzákonění nové ústavy bude
možno uvažovati o dalekosáhlejších
změnách jednacího řádu budoucího
zákonodárného sboru.
Změny, jež byly v jednacím řádě
nyní provedeny, jsou jednak důsledkem nynějšího
právního stavu i politických poměrů,
rozdílných od poměrů dřívějších
(jedna komora, ustanovení zajišťující
práva menšin a pod.), jednak sledují ten účel,
aby jednání sněmovny bylo urychleno a zjednodušeno,
při čemž by však zároveň
byla sněmovně zaručena možnost předložené
jí osnovy skutečně řádně
projednati. Potřeba dalších změn vyplynula
pak z praktických zkušeností, zejména
také v Prozatímním Národním
shromáždění i za dosavadní činnosti
ústavodárného Národního shromáždění
samého.
K jednotlivým ustanovením resp. změnám
se poznamenává:
V odst. 5 uveden také odst. 1; člen vlády
nemůže se účastniti nepřetržitě
všech jednání a prací sněmovních
jako poslanec; o jeho účasti jako člena
vlády viz §§ 46, 29 a j.
Dosavadní ustanovení o tom, že legitimace podpisuje
také zapisovatel, vypuštěno jako nepraktické.
K ztrátě mandátu výborového
postačí nyní, nezúčastní-li
se člen výboru bez platné omluvy dvou za
sebou jdoucích, ale v různé dny konaných
schůzí výboru; je totiž třeba,
aby účast ve výborech, do nichž se stále
více přesunuje hlavní práce sněmovny,
byla co největší. Rovněž zpřísněno
bylo ustanovení týkající se neúčasti
poslance v plenárních schůzích tím,
že postačí, neúčastní-li
se poslanec bez platné omluvy čtyř plenárních
schůzí za sebou jdoucích, ale v různé
dny konaných. Naproti tomu bylo vypuštěno ustanovení
dosavadního jednacího řádu o vyhlášení
usnesení sněmovny o udělení veřejné
důtky poslanci v Úředním listě
a jejím rozhlášení úřední
korespondencí vzhledem k tomu, že prakticky je sotva
účelné.
V případě, že by president republiky
v dekretu, kterým prohlašuje zasedání
za skončené, prohlásil, že se práce
sněmovny přerušují, platí i nadále
důsledky v dosavadním jednacím řádě
pro tento případ stanovené avšak s tou
odchylkou, že nebude třeba souhlasu vlády k
pokračování v pracích výborových.
Nově se stanoví, že i po rozpuštění
sněmovny může se nově zvolená
sněmovna usnésti na návrh iniciativního
výboru nebo vlády, aby se pokračovalo v projednávání
návrhu zákona, předloženého již
rozpuštěné sněmovně. Ustanovení
to je považovati za účelné, jak také
bylo patrno při skončení funkčního
období Prozatímního Národního
shromáždění a zahájení
prací ústavodárného Národního
shromáždění.
Ustanovení o ustavení se nově zvolené
sněmovny je, pokud jde o ústavodárné
Národní shromáždění, pro
něž je určen tento jednací řád,
ponecháno pro případ rozpuštění
nynějšího ústavodárného
Národního shromáždění
a nových voleb do ÚNS.
Řízení ustavující schůze
jakož i další práva s tím souvisící,
zejména přijetí slibu poslanců a provedení
volby předsedy, svěřuje se nejstaršímu
přítomnému členu sněmovny (namísto,
jak tomu bylo dosud, předsedovi vlády). Má
tím býti zdůrazněna autonomie sněmovny;
je tomu tak i v parlamentech jiných. Počet místopředsedů
upraven tak, jak to odpovídá dnešnímu
skutečnému stavu.
Volby, vykonané v ustavující schůzi,
nebudou jako dosud pouze prozatímní, takže
odpadá ustanovení o tom, že volba konečná
vykoná se po uplynutí jednoho měsíce
po schůzi ustavující.
Pozměněno bylo také ustanovení o tom,
jak postupovati, nastala-li by nutnost během funkčního
období sněmovny voliti znovu celé předsednictvo.
Opatření potřebná k sejití
se sněmovny podle § 4, odst. 7, věta 2, je
povinna provésti sněmovní kancelář
(srv. § 13. odst. 1 j. ř.).
Změna provedená v odst. 1 tohoto paragrafu souvisí
s § 49 j. ř.
Již vzhledem k tomu, že ústavodárné
Národní shromáždění nemá
dvou komor, je samozřejmé, že musí býti
také jednotná sněmovní kancelář.
Těsnopisecká služba jakož i knihovna tvoří
oddělení této kanceláře, jak
bude stanoveno v organisačním řádě
(srv. § 13, odst. 2 j. ř.).
Účelem toho, aby předsednictvo usnášelo
se o přikazování vládních návrhů
příslušným výborům, je
urychliti co nejvíce projednání těchto
návrhů, aniž by ovšem, jak to vyplývá
z jiných ustanovení nového jednacího
řádu, byla vzata sněmovně možnost
vládní návrhy řádně
a důkladně projednati. Jinak kompetence předsednictva
zůstává v podstatě jako dosud.
Vypuštěna slova "na jeho příkaz".
Pořadatelé jsou povinni pečovati o pořádek
v síni i budově sněmovní podle směrnic
předsednictva, kterému přísluší
podle jednacího řádu vésti sněmovnu
a spravovati věci jí se týkající.
Ustanovení o kanceláři sněmovní
upravena tak, jak to odpovídá potřebám
služby.