Význam poslaneckých klubů ve sněmovně se stále zvyšuje. Je proto účelné upraviti v jednacím řádě i jejich základ a podle potřeby praxe jednotlivá ustanovení o ustavení klubů, úhradě jejich nákladů, příslušnosti ke klubu, jakož i zastupování předsedy klubu, jak se děje v připojeném návrhu.

Předním úkolem ústavodárného Národního shromáždění je, aby Československé republice dalo novou ústavu (č. 1 úst. zák. č. 65/1946 Sb). Proto jako prvý předmět jednání této sněmovny zařazen návrh ústavy a zákonů s ústavou souvisících, který má býti předložen plenu ústavním výborem (srv. zák. č. 197/46 Sb. o ústavním výboru ústavodárného Národního shromáždění).

Při tomto paragrafu bylo také uvažováno o nové úpravě kompetence, pokud jde o trestní řízení v případě §§ 67 a 79 úst. list. Zákonná úprava této věci přesahuje však rámec jednacího řádu.

Zajišťuje se, aby návrh mohl býti nejenom rozdán, nýbrž také rozeslán poslancům, jak je toho často třeba.

Upustí-li předsednictvo v případech § 19, odst. 2 od úplného vytištění návrhů - pokud ovšem nejde o návrhy zákonů - dá buďto rozdati nebo rozeslati jejich seznam.

Jak bylo již řečeno u § 8, upravujícího působnost plné schůze předsednictva, přikazuje napříště předsednictvo vládní návrh příslušnému výboru; vzhledem k tomu je nutno, aby zároveň s rozdáním nebo rozesláním návrhu uvědomilo všechny poslance o tom, kterému výboru byl návrh přikázán. Sněmovna ovšem podle odst. 2 téhož paragrafu může rozhodnutí to změniti. Žádá-li o tuto změnu některý výbor - do rozdání zprávy výborové - nemusí ovšem vždy dojíti k rozhodnutí plena sněmovny; předsednictvo může jistě takové žádosti vyhověti samo.

Návrh na předběžnou rozpravu může vláda podati jen zároveň s předložením příslušného vládního návrhu. Předsednictvo sněmovny může se usnésti na provedení předběžné rozpravy i později. Stane-li se tak až po přikázání návrhu výborům, je ovšem nutno přerušiti projednávání návrhu ve výborech až do skončení předběžné rozpravy.

Vláda může své návrhy odvolati dokud sněmovna nepřikročila k hlasování o návrhu; dosud mohlo se tak státi, dokud sněmovna nepřikročila k druhému čtení. Druhé čtení však podle tohoto návrhu jednacího řádu vůbec odpadá vzhledem k tomu, že v praxi je bez významu; dělo se pravidelně bezprostředně po čtení prvém.

Samostatné návrhy poslanců mohou býti odvolány - jako dosud - jen pokud nebyly ještě rozdány tiskem nebo rozeslány.

Do jednacího řádu přímo bylo pojato ustanovení o nutnosti zvolení (mimo Stálý výbor) výboru ověřovacího, inkompatibilitního, imunitního, výboru pro kontrolu provádění dvouletého plánu a parlamentní úsporné a kontrolní komise, jejichž obligatornost vyplývá z příslušných ustanovení speciálních zákonů. Ponechán také jako obligatorní výbor iniciativní a rozpočtový a jako nejdůležitější pro ústavodárné Národní shromáždění uveden na prvém místě obligatorní výbor ústavní, zřízený podle zákona o ústavním výboru ústavodárného Národního shromáždění č. 197/1946 Sb.

Výbor permanentní může jednati i po skončení zasedání (srv. § 3.); souhlasu vlády k tomu není na rozdíl od dřívějšího stavu třeba.

Ustanovení o jednání v iniciativním výboru přizpůsobena jednání ve výborech ostatních.

Obsah tohoto paragrafu věcně odpovídá § 24 dosavadního jednacího řádu a byl pouze přestylisován.

Nově se stanoví, že jednací zápis o každé schůzi výboru pořídí úředník sněmovní kanceláře, jak je podle dosavadních zkušeností se zápisy ve výborech nutno. To ovšem neznamená, že by byl vždy sepisován těsnopisný záznam o schůzích výboru. Naopak zůstává v platnosti dosavadní ustanovení, že na tom se může usnésti výbor jen se souhlasem předsedy sněmovny a předpokládá se, že právě nová úprava přispěje k tomu, aby případů těch bylo co nejméně.

Dostaviti se do schůzí a účastniti se tam jednání jsou podle nové úpravy oprávněni také pověřenci SNR. Jinak bylo právo účasti ve schůzích výborových přesněji upraveno, jak toho vyžaduje praktická potřeba. Vedle příslušných úředních činitelů dává se právo býti přítomnu jednání výboru tajemníkům poslaneckých klubů pověřeným předsednictvem příslušného klubu.

V odst. 4 se stanoví - jak toho vyžaduje praxe - že nemůže-li se člen výboru dočasně schůzí výborových účastniti, oznámí předseda klubu, jehož je poslanec členem, kdo tohoto poslance bude po tuto dobu jako člena výboru zastupovati.

Bylo uvažováno vzhledem k námětům z některých stran o tom, zda by v určitých případech nemohli býti ustanoveni zpravodajové dva. Bylo však od toho upuštěno vzhledem k nepříznivým důsledkům, které by se v praksi případně z takové nezvyklé úpravy podávaly.

Ustanovení o lhůtách daných výboru k projednání a podání zprávy o určité věci bylo nově upraveno také v souvislosti s tím, že bylo vypuštěno ustanovení § 55 dosavadního jednacího řádu, jež se prakticky ukázalo býti těžkopádným, takže ho - šlo-li opravdu o urychlení věci - nemohlo býti vůbec používáno. Ustanovení o tom, že k projednání řádného státního rozpočtu nesmí býti výboru dána lhůta kratší než tři neděle, bylo zachováno tím, že bylo pojato do tohoto paragrafu jako odstavec 4.

Je požadováno, aby důvěrné schůze mohli se účastniti zástupci členů vlády jen se souhlasem sněmovny.

Nehledě ke změnám více stylistické povahy stanoví se v tomto paragrafu, že předseda je povinen schůzi svolati za předpokladů v odst. 3 uvedených, žádá-li o to nejméně 100 poslanců (dosud dvě pětiny poslanců) nebo vláda (jako dosud).

Ustanovení o t. zv. presidiálních sděleních upraveno podle zkušeností praxe zejména i v tom směru, že pokud jednací řád nenařizuje o nich prosté hlasování bez rozpravy, mohou být také rozdána během schůze písemně.

Poměrně dlouhá lhůta při rozeslání návrhů stanovena s ohledem na poslance z východního Slovenska.

Otázka, zda má býti ponecháno v jednacím řádu dosavadní ustanovení, že není dovoleno řeči čísti, byla předmětem zevrubných úvah. Nakonec převládlo mínění, že je třeba ustanovení to zachovati a působiti k tomu, aby bylo skutečně dodržováno a to v zájmu vyšší úrovně jednání plena.

V odst. 3 se umožňuje přímo v jednacím řádu hlášení se řečníků prostřednictvím klubů, jak se to v praxi velmi často již děje.

Dosavadní ustanovení změněno v tom smyslu, že ujímati se slova (na rozdíl od pouhé účasti) v plné schůzi sněmovny mohou se z osob zde zmíněných pouze členové vlády a předseda NÚKÚ. Bylo tak požadováno vzhledem k osobní odpovědnosti ministrů vůči sněmovně. Vyslovuje se také přímo požadavek, aby schůze sněmovny se účastnil vždy ten člen vlády, který má býti pověřen prováděním zákona, který se právě projednává.

V odst. 1 je výslovně zdůrazněno, že návrhy tam zmíněné může podati každý poslanec, ovšem jen písemně, v odst. 3 pak že je třeba, aby před rozhodnutím o návrhu na konec rozpravy promluvil aspoň jeden přihlášený řečník z každého klubu.

V odst. 2 nastupuje na místo dohody zapsaných ještě řečníků obou stran (pro i proti) dohoda poslaneckých klubů zapsaných ještě řečníků.

Namísto dosavadních obšírných ustanovení o jednací řeči stanoví se pouze, že jednací řečí sněmovny je jazyk český nebo slovenský. Toto ustanovení nevylučuje však, aby poslanci jiné slovanské národnosti nepoužili při ústních projevech ve sněmovně případně také své mateřštiny.

Jde převážně proti dosavadnímu stavu o změny stylistické.

Ustanovení o vyloučení ze schůzí byla z části nově upravena.

Ustanovení dosavadního jednacího řádu po náležitostech usnesení byla doplněna uvedením náležitostí potřebných k usnesení ústavního zákona týkajícího se ústavněprávního postavení Slovenska.

Podle nové úpravy hlasoval by na rozdíl od dosavadního stavu předseda vždy, nejen při volbách.

Hlasování podle jmen zachováno pro případy, které z dřívějších v § 59 dosavadního jednacího řádu uvedených zůstávají praktické.

Stanoví se obligatorně, že výbory se volí podle zásady poměrného zastoupení. (Srv. také § 31. j. ř.).

Ustanovení o dotazech a interpelacích byla zčásti změněna a to: i na dotaz bude dotázaný povinen písemně nebo ústně odpověděti do 15 dnů. Dalšího řízení pro případ, že by přesto neodpověděl, však na rozdíl od interpelace není. Na interpelaci je vláda nebo dotázaný její člen povinen odpověděti do 28 dnů (dosud do 3 měsíců). Dosavadní lhůta byla nepřiměřeně dlouhá, takže v době podání odpovědi případ přestal již obyčejně býti aktuální. Neodpoví-li dotázaný nebo neodepře-li odpověděti, vyzve jej předseda, aby odpověděl nejdéle do dalších 7 dnů (dosud 30 dnů).

Tím, že se stanoví zásadně také povinnost odpověděti na dotazy, má býti docíleno, aby běžné věci byly předmětem dotazů, nikoli interpelací. Pokud pak jde o dotazy zvláště závažné, podávané ve formě interpelací, je nutno podle jednomyslného názoru dosavadní lhůtu zkrátiti, jak shora zmíněno. Při jednání o nové úpravě interpelačního práva byly formulovány různé návrhy, zejména na zavedení ústního přednesu interpelací a odpovědí v pravidelných interpelačních schůzích plena ÚNS. Navrhovatelé ponechávají konečné rozřešení této věci dalším úvahám v průběhu řízení o tomto iniciativním návrhu.

Náležitosti t. zv. interpelace naléhavé byly zčásti nově upraveny. Lhůta k odpovědi zde rovněž proti dosavadnímu stavu zkrácena.

Také lhůta k odpovědi na dotazy k předsedům zkrácena na 7 dnů (místo 14).

Ustanovení o peticích zjednodušeno.

Není napříště předepsáno, že by bylo nutno zápis dáti do tisku a rozdati poslancům.

Provedení tohoto návrhu jednacího řádu nebude znamenati zvýšení dosavadních celkových výdajů, praeliminovaných pro NS, takže není třeba zvláštních opatření úhradových.

Navrhujeme, aby návrh byl iniciativním výborem přikázán výboru právnímu a rozpočtovému.