Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Při rozdělení pozůstalosti
lze děliti zemědělský podnik jen,
pokud výměra jednotlivých reálných
dílů (souborů pozemků), které
dělením zemědělského podniku
vzniknou, nečiní:
a) v oblasti řepařské méně
než 4 ha,
b) v oblasti obilnářské méně
než 6 ha,
c) v oblasti bramborářské méně
než 8 ha,
d) v oblasti pastvinářské a pícninářské
méně než 10 ha (nadále jen "nejmenší
přípustná výměra").
(2) Neodpovídá-li bonita převážné
části pozemků zemědělského
podniku bonitě dotčené výrobní
oblasti, nebo leží-li podnik v různých
výrobních oblastech, vysloví pozůstalostní
soud, vyslechna okresní sdružení příslušného
Jednotného svazu zemědělců, že
se zemědělský podnik posuzuje podle oblasti,
které odpovídá bonita zemědělských
pozemků, o něž jde.
(3) Zemědělský podnik je dovoleno
děliti pod nejmenší přípustnou
výměru k doplnění zemědělských
podniků spoludědiců, avšak jen, pokud
přejimateli, čítajíc i jeho ostatní
pozemky, zbudou pak pozemky alespoň v nejmenší
přípustné výměře; jinak
je dělení zemědělského podniku
pod nejmenší přípustnou výměru
dovoleno jen z důvodů hodných zvláštního
zřetele, zejména jde-li o zahradnictví, vinařství,
chmelařství a pod.
(4) Spoluvlastnických podílů na
zemědělském podniku lze při rozdělení
pozůstalosti nabýti jen potud, pokud by reálné
díly, odpovídající spoluvlastnickým
podílům, měly alespoň nejmenší
přípustnou výměru.
(5) Náleží-li k pozůstalosti
zemědělský podnik, který nepřesahuje
nejmenší přípustnou výměru,
nebo zemědělský podnik, který by podle
dosažitelné dohody nebo vzhledem k počtu dědiců
mohl býti rozdělen jen tak, že by došlo
ke vzniku souboru pozemků o menší výměře
nebo ke vzniku spoluvlastnického podílu, jemuž
by odpovídal reálný díl menší
výměry, buď rozdělení pozůstalosti
provedeno soudem, a to podle předpisů tohoto zákona.
(6) Výrobní oblasti podle odstavce 1
určí vláda nařízením.
(1) Součástmi zemědělského
podniku jsou všechny nemovitosti sloužící
zemědělským účelům,
které náležejí vlastníku podniku
a tvoří se zemědělským podnikem,
z kterého se na nich pravidelně hospodaří,
hospodářskou jednotku.
(2) Součástmi zemědělského
podniku jsou též práva spojená s držbou
podniku nebo jednotlivých nemovitostí k němu
náležejících, zejména radikované
živnosti, práva vodní, právo k pastvě
nebo právo k braní dříví na
pozemcích obecních nebo na jiných cizích
nebo společných pozemcích.
(3) Vznikne-li pochybnost o tom, zda jde o zemědělský
podnik ve smyslu tohoto zákona, nebo o tom, které
nemovitosti nebo která práva je považovati
za součást zemědělského podniku,
rozhodne pozůstalostní soud, vyslechna okresní
sdružení příslušného Jednotného
svazu zemědělců.
O tom co je považovati za příslušenství
zemědělského podniku, platí ustanovení
občanského práva. K příslušenství
náleží tedy i hospodářský
inventář, pokud je ho třeba k řádnému
provozování zemědělského podniku.
Rozsah potřebného hospodářského
inventáře stanoví soud, vyslechna okresní
sdružení příslušného Jednotného
svazu zemědělců.
(1) Jde-li o zemědělský podnik
uvedený v § 1, odst. 5, pokusí se pozůstalostní
soud, aby bylo dosaženo mezi spoludědici dohody o
tom, kterým z nich bude podnik převzat nebo jak
a mezi které spoludědice bude v mezích ustanovení
§ 1 rozdělen; nedojde-li k dohodě, rozhodne
o tom pozůstalostní soud usnesením.
(2) Nejde-li o zemědělský podnik
uvedený v § 1, odst. 5, platí s obmezením
podle § 1, odst. 1, 2 a 4 o rozdělení pozůstalosti
všeobecná ustanovení.
(1) Při ustanovení přejimatele
z dědiců zákonných je dbáti
toho, zda lze očekávat, že přejimatel
bude sám v zemědělství pracovat, a
zda má způsobilost býti výkonným
zemědělcem. Soud ustanoví přejimatele
podle pořadí zákonné dědické
posloupnosti. Z několika dědiců nastupujících
zároveň ustanoví soud jednotlivé,
přihlížeje především k jejich
způsobilosti pro zemědělství, nedohodnou-li
se jinak, k převzetí zemědělského
podniku podle těchto směrnic:
a) Zpravidla ustanoví mužské dědice
před ženskými a z několika dědiců
téhož pohlaví starší před
mladšími, příbuzné podle stupně
bližší před vzdálenějšími
a rodné děti před dětmi osvojenými.
b) Není-li tu potomků zůstavitelových,
ustanoví pozůstalého manžela; na Slovensku
se stává pozůstalý manžel dědicem
před větevnými dědici, pokud manželství
nebylo z jeho viny rozvedeno.
(2) Soud se může, vyslechna okresní
sdružení příslušného Jednotného
svazu zemědělců, je-li to podle osobních
vlastností zúčastněných zákonných
dědiců nebo podle poměrů případu
nutné, odchýliti od směrnic podle odstavce
1. Učiní tak zejména, měla-li by zemědělský
podnik převzíti osoba zbavená svéprávnosti
zcela nebo zčásti, dále osoba, která
je pro duševní nebo tělesné vady nezpůsobilá
osobně hospodařiti v zemědělském
podniku, kdo je zřejmě náchylný k
marnotratnictví, komu jeho povolání nedovoluje
hospodařiti v zemědělském podniku
osobně, nepřítomný, nelze-li vyčkati
jeho návratu, nebo ten, kdo je již vlastníkem
zemědělského podniku o výměře
stanovené v § 1, odst. 1 nebo větší,
neodevzdá-li zemědělský podnik nejblíže
povolanému za cenu, která se vyšetří
podle § 6.
(3) Tato ustanovení platí přiměřeně
i tehdy, když soud dělí (§ 4, odst. 1)
zemědělský podnik na reálné
díly mezi několik spoludědiců.
(1) Nabylo-li usnesení podle § 4, odst.
1 právní moci, pokusí se pozůstalostní
soud o dohodu dědiců, jaká hodnota má
býti vzata za základ při převzetí
zemědělského podniku, po případě
jeho reálných dílů, jež rozdělením
mají vzniknouti. Nedohodnou-li se, určí soud,
vyslechna okresní sdružení příslušného
Jednotného svazu zemědělců, výnosovou
hodnotu zemědělského podniku nebo i výnosovou
hodnotu vznikajících reálných dílů
ke dni úmrtí zůstavitele a stanoví
pak přejímací cenu.
(2) Soud přikáže ke krytí
dědických podílů spoludědiců
jednotlivé části ostatního pozůstalostního
jmění, a nemohou-li býti podíly takto
zcela uhrazeny a byl-li by jimi nebo neuhrazenou jejich částí
zatížen zemědělský podnik nebo
vznikající reálný díl tak,
že by bylo pochybné, zda jej přejimatel udrží
a z něho bude slušně živ, může,
vyslechna okresní sdružení příslušného
Jednotného svazu zemědělců, dědické
podíly přiměřeně snížiti,
při čemž přihlédne k sociálnímu
postavení dědiců, k osobnímu přičinění
a k nákladům, které bez náhrady vynaložili
k udržení a ke zvelebení zůstavitelova
podniku.
(3) Není-li o tom dohody, stanoví soud
lhůtu k zaplacení částek, které
bude přejimatel povinen vyplatiti na dědické
podíly spoludědiců, nebo ke splacení
povolených splátek, a výši úroků,
které je platiti z nesplacených částek.
Není-li jiné dohody, buď nařízeno,
že vlastnické právo přejimatelovo k
zemědělskému podniku (reálnému
dílu) může býti vloženo jen za
současného vkladu zástavního práva
pro pohledávky z částek, které je
přejimatel povinen vyplatiti na dědické podíly
spoludědiců.
(1) Jestliže přejimatel do deseti let od
úmrtí zůstavitele zcizí zemědělský
podnik nebo převzatý reálný díl
nebo zcizí z nich najednou nebo po částech
tolik, že odhadní hodnota zbývajících
součástí zemědělského
podniku (reálného dílu) nečiní
ani polovinu odhadní hodnoty celého zemědělského
podniku (reálného dílu), bude povinen vyplatiti
ustupujícím spoludědicům, ač-li
se práva žádati náhradu výslovně
nezřekli, částku, o kterou dosažená
prodejní cena převyšuje hodnotu, ve které
zcizený zemědělský podnik (reálný
díl) nebo jeho zcizenou část převzal.
Hodnota, ve které přejimatel zcizenou část
převzal, buď vypočtena z celkové přejímací
ceny podle poměru, ve kterém je odhadní hodnota
zcizené části k odhadní hodnotě
převzatého podniku (reálného dílu).
Od prodejní ceny bude odečtena hodnota zlepšení,
která přejimatel provedl, zjištěná
soudním odhadem. Po smrti spoludědiců mají
právo žádati náhradu jejich zákonní
dědicové.
(2) K zajištění náhradních
nároků spoludědiců vloží
se současně se vkladem vlastnického práva
pro přejimatele zástavní právo na
zemědělský podnik (reálný díl)
až do výše jedné třetiny částek,
které je přejimatel povinen vyplatiti na jejich
dědické podíly.
Ustupující spoludědicové si mohou
při dělení pozůstalosti vyhraditi
prohlášením vůči soudu k zemědělskému
podniku (reálnému dílu) právo předkupní
na dobu deseti let od úmrtí zůstavitele.
Právo předkupní jim přísluší
v pořadí, ve kterém jsou povoláni
k převzetí zemědělského podniku
(§ 5, odst. 1) nebo jeho reálného dílu.
O knihovním zápisu předkupního práva
platí přiměřeně ustanovení
§ 6, odst. 3, věty druhé.
Převádí-li přejimatel na svého
manžela ideální díl zemědělského
podniku (reálného dílu), nelze užít
předkupního práva podle § 8, a pokud
převedený ideální díl není
větší než polovina, nepřísluší
ani náhradní nárok podle § 7; předkupní
právo nebo nárok na náhradu lze proti přejimatelovu
manželu uplatnit teprve, když manžel svůj
spoluvlastnický podíl zcela nebo zčásti
dále zcizí.
Ustupující spoludědicové, pokud mají
způsobilost býti výkonnými zemědělci,
mají přednostní právo na příděl
půdy podle předpisů o přidělování
zemědělské půdy po ostatních
skupinách osob požívajících tohoto
práva.
(1) Má-li podle pořízení
pro případ smrti připadnouti zemědělský
podnik (§ 1, odst. 5) nebo jeho reálný díl
jediné osobě, ustanoví soud přejimatele,
není-li dohody podle § 4, odst. 1, především
podle vůle zůstavitelovy. Je-li však tato osoba
k převzetí nezpůsobilá (§ 5,
odst. 2), vyloučí ji soud usnesením z převzetí
zemědělského podniku (reálného
dílu) a ustanoví zároveň přejimatelem
jiného způsobilého dědice, po případě
jde-li o dovětek, odkazovníka. Přitom mají
přednost dědicové (odkazovníci), kteří
jsou zároveň dědici zákonnými,
a rozhoduje mezi nimi pořadí podle § 5. Ten,
kdo byl takto vyloučen z převzetí zemědělského
podniku (reálného dílu), nabývá
nároku na to, co podle pořízení pro
případ smrti má připadnouti tomu,
kdo je místo něho ustanoven přejimatelem.
Nerovná-li se hodnota tohoto dědického podílu
nebo odkazu výnosové hodnotě zemědělského
podniku (reálného dílu), je přejimatel
povinen nahraditi vyloučenému dědicovi (odkazovníku)
rozdíl mezi těmito hodnotami, při čemž
soud postupuje přiměřeně podle §
6, odst. 2. O zaplacení a zajištění
tohoto rozdílu platí přiměřeně
ustanovení § 6, odst. 3. Opatřeními
podle tohoto odstavce nejsou dotčeny nároky na povinný
díl.
(2) Také v těchto případech
se soud pokusí o dohodu, v jaké hodnotě má
být zemědělský podnik (reálný
díl) převzat, a nebude-li dosaženo dohody,
určí přejímací cenu podle §
6, odst. 1.
(3) Není-li v pořízení
pro případ smrti ustanovení o splácení,
úrokování nebo zajištění
nesplacených částek, které má
přejimatel plniti na podíly ostatních spoludědiců,
je užíti přiměřeně ustanovení
§ 6, odst. 3.
(4) Ustanovil-li zůstavitel v pořízení
pro případ smrti několik spoludědiců
(odkazovníků), avšak neurčil, který
z nich má převzíti zemědělský
podnik (§ 1, odst. 5), buď postupováno podle
§ 4, odst. 1. Při ustanovení přejimatele
mají přednost spoludědicové (odkazovníci),
kteří jsou zároveň zákonnými
dědici; o výběru přejimatele z těchto
spoludědiců (odkazovníků) platí
ustanovení § 5. Má-li býti ustanoven
přejimatel ze spoludědiců (odkazovníků),
kteří nejsou zároveň zákonnými
dědici, jsou jednotliví z nich povoláni,
nedohodnou-li se jinak, k převzetí zemědělského
podniku tak, že mají zpravidla přednost mužští
dědicové (odkazovníci) před ženskými
a mezi několika dědici (odkazovníky) téhož
pohlaví starší před mladšími.
Také o jejich způsobilosti platí předpis
§ 5. V dalším jest užíti ustanovení
§§ 6 až 10 v těchto případech
přiměřeně.
(1) Pro výpočet povinného dílu
buď vzata za základ přejímací
hodnota zemědělského podniku, stanovená
dohodou nebo určená soudem podle § 6, odst.
1 nebo podle § 11, odst. 2. Hodnota určená
soudem je základem pro vyměření poplatků
z převodu nemovitostí a daně dědické.
(2) Obmezením povinného dílu není:
1. ustanoví-li soud lhůtu k zaplacení částek,
které bude přejimatel povinen vyplatiti na dědické
podíly (§ 6, odst. 3), nebo
2. učiní-li zůstavitel v platném pořízení
pro případ smrti opatření,
a) jímž propůjčuje až do přejimatelovy
zletilosti jeho otci nebo matce k podniku právo požívací
se závazkem, aby, pokud požívací právo
trvá, přejimatele a jeho nezletilé spoludědice,
tyto až do splatnosti částek, které
dluží přejimatel na jejich dědické
podíly, nebo nabudou-li zletilosti dříve,
až do dosažení zletilosti vychovával,
a potřebují-li to, v podniku vydržoval, nebo
b) jímž se odkládá splatnost částky
dlužné na dědický podíl až
do zletilosti spoludědice a přejimateli se ukládá
závazek, aby nezletilého vychovával, a potřebuje-li
to, v podniku vydržoval.
Nemůže-li nezletilý spoludědic býti
v podniku vydržován, poněvadž to nedopouští
příprava k povolání, které
si zvolil, nebo jeho výkon, nastupuje na místo závazku
k vydržování povinnost vypláceti úroky,
které byly nebo budou pro takový případ
smluveny, a nestane-li se tak, soudem stanoveny.
Dohody o hodnotě zemědělského podniku
(reálného dílu), podílech spoludědiců,
splátkách, zajištění pohledávek
spoludědiců a o výši úroků
vyžadují, jsou-li dědicové nesvéprávní,
schválení poručenským (opatrovnickým)
soudem.
Místně příslušný berní
(poplatkový) úřad buď zpraven o roku,
určeném k jednání o dohodu podle §
6, odst. 1 a § 11, odst. 2; je oprávněn účastniti
se jednání svým zástupcem a podati
své připomínky.
Soud, rozhoduje o rozdělení pozůstalosti,
vysloví, že se rozdělení stalo podle
ustanovení tohoto zákona.
(1) Jediný přejimatel zemědělského
podniku (§ 1, odst. 5) může býti ustanoven
dohodou účastníků i tehdy, byl-li
zemědělský podnik ve spoluvlastnictví
zůstavitele a jeho pozůstalého manžela
nebo jiného zákonného dědice.
(2) I není-li takové dohody, je pozůstalý
manžel, který je vedle zůstavitele jediným
spoluvlastníkem zemědělského podniku
(§ 1, odst. 5), oprávněn převzíti
spoluvlastnický podíl zůstavitelův
jako jediný přejimatel zemědělského
podniku, zemřel-li zůstavitel bez potomstva; to
neplatí, pokud to odporuje ustanovení dědické
smlouvy.
(3) Není-li to na překážku
uspokojivému vypořádání nároků
všech spoludědiců, může soud ustanoviti
pozůstalého manžela přejimatelem zemědělského
podniku (§ 1, odst. 5) i tehdy, jsou-li tu pozůstalé
děti, které by podle § 5, nebo podle §
11 byly povolány převzíti zemědělský
podnik, avšak ihned tak učiniti nemohou nebo to ze
závažných důvodů není
prozatím vhodné, jestliže zároveň
obmezí vlastnické právo přejimatele
k zemědělskému podniku na způsob svěřenského
náhradnictví ve prospěch pozůstalých
dětí, po případě některého
z nich; nejsou-li všechny pozůstalé děti
nesvéprávné, může se tak stát
jen, dohodnou-li se o tom všichni účastníci.
Toto opatření možno učiniti i tehdy,
náleží-li do pozůstalosti toliko spoluvlastnický
podíl na takovém zemědělském
podniku a je-li vedle zůstavitele jediným spoluvlastníkem
pozůstalý manžel; obmezení na způsob
svěřenského náhradnictví se
musí v takovém případě vztahovati
na celý zemědělský podnik. Před
rozhodnutím vyslechne soud nejbližší pokrevní
příbuzné zůstavitelovy, není-li
to však možné, okresní sdružení
příslušného Jednotného svazu
zemědělců a podle potřeby jiné
osoby přezvědné.
(4) Ustanovení tohoto dílu zákona
je v takových případech užíti
přiměřeně.
(5) Nedojde-li k převzetí podle předchozích
ustanovení, může býti spoluvlastnický
podíl na zemědělském podniku, náležející
do pozůstalosti, rozdělen na další ideální
díly, jen pokud by reálné díly, odpovídající
vznikajícím ideálním dílům,
měly alespoň nejmenší přípustnou
výměru.
Jsou-li všichni dědicové nebo všichni
odkazovníci, povolaní k převzetí zemědělského
podniku, nezpůsobilí, ustanoví soud přejimatelem
toho, kdo je nejméně nezpůsobilý.
(1) Zemědělskou půdu lze děliti
reálně právními jednáními
mezi živými nebo při dědické
posloupnosti jen tehdy, když dělením vzniknou
pozemky účelně obdělavatelné
o výměře alespoň 0.50 ha. Právní
jednání a nařízení zůstavitelova
tomu se příčící jsou neplatná.
(2) Účelně obdělavatelný
je pozemek, k němuž je stálý příjezd
a který je alespoň 15 m široký.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí, jde-li
o dělení pozemků pro stavební účely
nebo pro jiné účely, pro které je
možno vyvlastňovati ve veřejném zájmu,
dále zvětší-li se rozdělením
pozemků pozemky sousedící nebo jde-li o dělení
za účelem arondace nebo ve scelovacím řízení.
(4) Ideálního dílu zemědělského
pozemku nelze nabýti právními jednáními
mezi živými nebo při dědické
posloupnosti, jestliže by reálný díl
jemu odpovídající měl výměru
menší než 0.5 ha. Ustanovení odstavce
1, věty druhé platí tu přiměřeně.
Při zákonné posloupnosti dědické
je nutno, nedojde-li k dohodě, kterou by vznik takového
ideálního dílu byl vyloučen, pozemek
nebo spoluvlastnický podíl, které by se měly
dělit, prodat v dobrovolné dražbě. Obmezení
tato neplatí, nabývá-li spoluvlastnického
podílu původního spoluvlastníka, jemuž
by odpovídal reálný díl o výměře
menší než 0.5 ha, jediná osoba.
(5) Ke knihovní žádosti o zápis
dělení parcel, sloužících zemědělským
účelům, jest připojiti potvrzení
katastrálního měřického úřadu
nebo prohlášení úředně
oprávněného civilního geometra (zeměměřičského
inženýra) na geometrickém polohopisném
plánu (§ 42, odst. 7 katastrálního zákona
ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb.), že ustanovení
tohoto zákona byla zachována. Jde-li o zápis
spoluvlastnictví k zemědělskému pozemku,
jest připojiti potvrzení katastrálního
měřického úřadu.
(1) Kdo zamýšlí prodati zemědělský
pozemek, je povinen to oznámiti místnímu
národnímu výboru obce, do jejíhož
katastrálního území pozemek patří,
a uvést číslo vložky pozemkové
knihy, číslo parcely a prodejní podmínky.
Za zemědělský pozemek se tu nepovažuje
pozemek, který byl prohlášen podle stavebního
řádu za stavební, i když dočasně
slouží zemědělským účelům.
Místní národní výbor vydá
o tom nejdéle do tří dnů ode dne,
kdy mu bylo oznámení doručeno, vyhlášku,
která musí býti uveřejněna
na úřední desce 8 dnů. V dalších
8 dnech mohou zájemci oznámiti místnímu
národnímu výboru doporučeným
dopisem nebo dopisem odevzdaným na potvrzení, zda
koupí pozemek za podmínek uvedených ve vyhlášce
a zda a z kterého důvodu uplatňují
přednostní právo na koupi (odstavec 2), uvedše
výměru vlastního zemědělského
podniku, a jde-li o vlastníka pozemku sousedícího
s prodávaným pozemkem, též délku
společné hranice. Oznámení uchazečů,
která vyhovují tomuto ustanovení, odevzdá
místní národní výbor neprodleně
vlastníku pozemku. Nepřihlásil-li se nikdo
z přednostních uchazečů (odstavec
2), může vlastník pozemek volně prodat
za podmínek uvedených ve vyhlášce.
(2) Z přihlášených uchazečů
mají přednostní právo na koupi pozemků,
jejichž zemědělský podnik nemá
nejmenší přípustnou výměru
(§ 1, odst. 1), a to v pořadí těchto
skupin:
1. děti,
2. sourozenci,
3. manžel,
4. rodiče,
5. vlastníci sousedících pozemků,
6. pachtýři pozemků, jež mají
býti prodány, a to pokud v obci nebo v sousední
obci na půdě sami hospodaří.
(3) Jde-li o uchazeče různých
skupin (odstavec 2), má přednost skupina označená
nižším pořadovým číslem
před skupinou s vyšším pořadovým
číslem, uvnitř skupin (odstavec 2, č.
1 až 4) má přednost uchazeč rodu mužského
před uchazečem rodu ženského, při
stejném pohlaví starší před mladším.
Mezi vlastníky sousedících pozemků
(odstavec 2, č. 5) má přednost ten, kdo má
celkovou výměru menší, při stejné
výměře ten, jehož pozemek má
delší hranice s prodávaným pozemkem.
(4) Vlastník pozemku (odstavec 1) je povinen
oznámiti místnímu národnímu
výboru ve lhůtě jednoho měsíce,
počítané ode dne, kdy mu byla odevzdána
oznámení uchazečů, komu a za jakých
podmínek pozemek prodal, nebo že od zamýšleného
prodeje upustil. Místní národní výbor
vydá o tom do tří dnů ode dne, kdy
mu bylo oznámení doručeno, vyhlášku,
která musí býti vyvěšena na úřední
desce 8 dnů. Zájemce, jehož přednostní
právo na koupi bylo porušeno, může se
domáhati v propadné lhůtě jednoho
měsíce ode dne vyvěšení vyhlášky
žalobou proti tomu, kdo pozemek koupil, aby mu ho pustil
za cenu, kterou sám zaplatil, nejvýše však
za cenu přípustnou podle obecných cenových
předpisů.
(5) Ke knihovní žádosti o zápis
prodeje zemědělských pozemků je připojiti
potvrzení místního národního
výboru, že bylo dbáno předchozích
ustanovení.
(6) Při prodeji zemědělských
pozemků v exekuční a dobrovolné dražbě
přísluší skupinám uvedeným
v odstavci 2 přednost před nejvyšším
podatelem, jestliže do 8 dnů po dražbě
složí nejvyšší podání
u soudu (úřadu), u něhož se dražba
koná. O vzájemném poměru těchto
skupin a o poměru v téže skupině platí
ustanovení odstavce 3.
(7) Ustanoveními předchozích odstavců
nejsou dotčena předkupní práva, která
byla knihovně zajištěna na zemědělských
pozemcích před účinností tohoto
zákona.
(8) Tato ustanovení neplatí, prodává-li
se zemědělský podnik pro účely,
pro které lze podle platných předpisů
vyvlastnit.
Ustanovení přídělového zákona
ze dne 13. ledna 1920, č. 81 Sb., dekretu presidenta republiky
ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci
a urychleném rozdělení zemědělského
majetku Němců, Maďarů, jakož i
zrádců a nepřátel českého
a slovenského národa, dekretu presidenta republiky
ze dne 20. června 1945, č. 28 Sb., o osídlení
zemědělské půdy Němců,
Maďarů a jiných nepřátel státu
českými, slovenskými a jinými slovanskými
zemědělci, a nařízení Slovenské
národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104
Sb. n. SNR, o konfiskování a urychleném rozdělení
zemědělského majetku Němců,
Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel
slovenského národa, ve znění nařízení
Slovenské národní rady ze dne 14. května
1946, č. 64. Sb. n. SNR, zůstávají
tímto zákonem, pokud z § 10 neplyne něco
jiného, nedotčena.
O opravných prostředcích v soudním
řízení k rozdělení pozůstalosti,
upraveném tímto zákonem, platí i na
Slovensku výhradně ustanovení oddělení
pátého zákona ze dne 19. června 1931,
č. 100 Sb., o základních ustanoveních
soudního řízení nesporného.
(1) Zákon ze dne 1. dubna 1889, č. 52
ř. z., jímž se zavádějí
zvláštní předpisy o rozdělení
dědictví při rolnických usedlostech
střední velikosti, a zákon ze dne 7. srpna
1908, č. 68 čes. z. z., jímž se zavádějí
zvláštní předpisy o dělení
dědictví při rolnických usedlostech
střední velikosti, se zrušují.
(2) Pozůstalosti po osobách, které
zemřely před účinností tohoto
zákona, se projednají a rozdělí podle
dosavadních předpisů; ustanovení §
18 se v těchto případech neužije.
Tento zákon nabývá účinnosti
třicátého dne po vyhlášení;
provedou jej ministři spravedlnosti a zemědělství
v dohodě se zúčastněnými ministry.
O dělení zemědělských podniků
v pozůstalostním řízení platí
jedině v Čechách zvláštní
předpisy, a to zemský zákon ze dne 7. srpna
1908, č. 68 čes. z. z., vydaný podle říšského
zákona ze dne 1. dubna 1889, č. 52 ř. z.
V ostatních zemích neplatí podobné
předpisy. Získané zkušenosti a šetření,
které bylo o potřebě podobných předpisů
zavedeno, ukázaly, že takové předpisy
jsou účelné. V zemích České
a Moravskoslezské nemají sice ten význam,
jaký jim byl kdysi připisován, protože
v těchto zemích je zakořeněný
zvyk zemědělský podnik neděliti. Spoludědicové,
zpravidla na zemědělské usedlosti vyrostlí,
mají obyčejně tolik pochopení, že
sami uznávají nemožnost dělení.
Dochází zde proto za přispění
pozůstalostního soudu zpravidla k dohodě,
podle níž převezme zemědělský
podnik jeden ze spoludědiců a ostatní obdrží
dědické podíly v penězích.
I když v zemích České a Moravskoslezské
dochází zpravidla k dohodě o převzetí
zemědělského podniku jedním spoludědicem,
je třeba podobného zákonného ustanovení
jako normy podpůrné pro případy, že
se vyskytne spoludědic, který bez ohledu na potřebu
udržeti statek, žádá o přidělení
do spoluvlastnictví, aby eventuálním prodejem
či rozprodejem vytěžil ze statku pro sebe co
nejvíce. Takové počínání
bylo by s hlediska národohospodářského
škodlivé. Proto byly již delší dobu
snahy, aby shora uvedený zákon, ovšem pozměněný,
byl rozšířen na celé území
státu, zejména na Slovensko.
Pokud jde o Slovensko, je tam zakořeněn zvyk opačný
než v zemích České a Moravskoslezské,
t. j. zvyk děliti zemědělské podniky,
a nejen ty, nýbrž i každou parcelu, takže
řádné obdělávání
půdy je mnohdy nemožné. To souvisí se
zvláštními hospodářskými
poměry této země, kde hospodář
hospodaří zpravidla až do smrti, zatím
co ženatí synové zůstávají
všichni na statku, čímž vznikne jedna
velká rodina, zahrnující několik rodin,
která hospodaří společně až
do smrti hospodáře. Po jeho smrti si dědicové
rozdělí rovným dílem jak pozemkový,
tak i jiný majetek. Tím vzniká roztříštěnost
zemědělské půdy až do nemožnosti,
která vylučuje racionální hospodaření.
Majetek se dělí velmi často na nepatrné
ideální části a provedení dělení
by vedlo ve skutečnosti k absurdnostem. Takové spoluvlastnictví
lze těžko zatížiti a dochází
při něm nutně i k nákladným
procesům. Starý hospodář je těžko
přístupný novotám, nemá zájem
na investicích a na zlepšení hospodaření.
Dohody o převzetí zemědělského
podniku jediným spoludědicem, k nimž zpravidla
dochází v zemích České a Moravskoslezské,
jsou na Slovensku stále jen výjimkou. Přesto
nebyl shora uvedený zákon rozšířen
na Slovensko, a to hlavně proto, že nebylo možno
zaopatřiti děti opouštějící
otcovský dům.