Veškerá právní jednání nutná k provedení těchto úprav jsou osvobozena od poplatků.

Slučováním pozemků rozumí se změna vlastnictví k jednotlivým pozemkovým parcelám nebo jich částem za účelem umožnění úspěšnějšího hospodaření na těchto pozemcích, zejména zmenšením roztříštěnosti pozemků, vytvořením vhodných hospodářských tvarů a odstraněním nepříjezdnosti.

Slučování pozemků podle tohoto zákona lze provésti smlouvou směnnou nebo trhovou.

(¹) Provádí-li se slučování smlouvou směnnou a směňují-li se pozemky téže ceny, jest toto právní jednání osvobozeno od všech poplatků.

(²) Mají-li však směňované pozemky cenu rozdílnou, přísluší toto plné osvobození od poplatků pouze do výše ceny pozemku menší hodnoty.

(³) Rozdílu v ceně pak přísluší osvobození od poplatků poloviční.

Provádí-li se slučování smlouvou trhovou, přísluší tomuto právnímu jednání poloviční osvobození od poplatků.

Uplatňují-li strany u příslušného poplatkového úřadu nárok na úplné nebo částečné osvobození od poplatků, musí k žádosti připojiti osvědčení úřadu, že jde o slučování (§ 1).

(¹) Tento zákon platí v zemích České a Moravskoslezské i pro pokračování v řízeních započatých podle předpisů dosud platných, při čemž na místo přísežného místního komisaře a zemské komise u zemského úřadu nastupuje scelovací úřad a na místo ministerské komise při ministerstvu zemědělství hlavní scelovací úřad.

(²) Výsledky dosavadního řízení buďtež přizpůsobeny ustanovením tohoto zákona.

Na Slovensku budou řízení započatá podle předpisů dosud platných podle nich i dokončena, a to orgány dosud příslušnými.

Podrobné předpisy k provedení tohoto zákona, zejména pak též o organisaci technické služby u scelovacích úřadů, budou vydány nařízením.

O provádění hospodářských a technických prací při úpravách pozemkové držby podle tohoto zákona vydá ministerstvo techniky v dohodě s ministerstvy zemědělství a financí a s pověřenci techniky, zemědělství a pozemkové reformy a financí zvláštní odborné směrnice.

(¹) S účinností tohoto zákona pozbývají platnosti, pokud výslovně není stanovena výjimka, všechny předpisy o předmětech, které jsou upraveny tímto zákonem.

(²) K těmto předpisům patří zejména:

1. v zemích České a Moravskoslezské:

a) vládní nařízení ze dne 19. května 1939, č. 171 Sb. z roku 1940, o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkové držby,

b) vládní nařízení ze dne 21. července 1943, č. 208 Sb., kterým se doplňuje vládní nařízení ze dne 19. května 1939, č. 171 Sb. z roku 1940, o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkové držby,

2. na Slovensku:

a) zák. čl. VI/1836, o těch věcech, které mimo požívání pozemků patří k užitku poddaných,

b) zák. čl. X/1836, o municipální pravomoci pána půdy a o urbárském procesu,

c) zák. čl. XII/1836, o poměrném dělení společných užitků pozemkových podle zvyklostí,

d) zák. čl. VII/1840, o vysvětlení a částečné změně některých odstavců, zák. čl. VI, X a XII z r. 1836 ve věcech urbariálních,

e) zák. čl. LIII/1871, o úpravě právních a držebnostních poměrů pozůstalých ze zrušeného svazku urbariálního,

f) zák. čl. XXXIX/1908, o rozdělení majetku urbariálního, o úpravě poměru pozemkového majetku a o komasaci pozemků.

Tento zákon nabude účinnosti dnem, který bude stanoven v prováděcím nařízení; provedou jej všichni členové vlády.

Dne 8. července 1946 bylo prohlášeno ústy ministerského předsedy v ÚNS, že vláda navrhne nový zákon, jímž by bylo scelování pozemků zdemokratisováno, zlevněno, urychleno a sjednoceno.

Vládním usnesením ze dne 16. července 1946 o přípravných opatřeních k provedení dvouletého budovatelského programu bylo stanoveno, že vláda bude podporovati dobrovolné scelování, aby umožnila užívání traktorů a hospodářských strojů.

Ježto osnova zákona o technicko-hospodářských úpravách pozemků (scelovacího zákona) vypracovaná ministerstvem zemědělství, jejíž hlavní obsah byl několikrát uveřejněn, nesplňuje ani zásady výše uvedené, ani nezachovává nedotknutelnost soukromého vlastnictví tak, jak byla vytvořena košickým programem, přikročili jsme k vypracování této osnovy, jíž jsme se snažili, aby stanoveným zásadám bylo vyhověno v největší možné míře, a to v duchu spravedlivosti a lidové demokracie.

Základem platných předpisů o scelování pozemků a o jiných úpravách pozemkové držby byly pro země české říšské zákony vydané pod č. 92, 93 a 94 ř. z. ze dne 7. července 1884. Toto byly však jen zákony rámcové, podle nichž mělo dojíti v jednotlivých zemích Rakousko-Uherska k vydání vlastních zákonů scelovacích, odpovídajících zvláštnostem té které země. Z českých zemí došlo k vydání takových zákonů jen na Moravě a ve Slezsku. Na Moravě byly to zemské zákony č. 30, 31 a 32 ze dne 13. února 1884, č. 65 ze dne 22. července 1892, č. 57 ze dne 18. května 1896, č. 52 a 53 ze dne 14. května 1910, ve Slezsku zemské zákony č. 12 - 14 ze dne 28. prosince 1887, č. 35 ze dne 18. května 1896 a č. 66 ze dne 7. listopadu 1912, jimiž na dlouhou dobu byly scelování pozemků, dělení společenských pozemků, úprava užívání a správy společenských pozemků, očišťování lesů od cizích enkláv a vyrovnání lesních hranic právně konstituovány a upraveny.

Na Slovensku komasace, dělení společenských pozemků a úprava držebnostních poměrů společenských byly právně upraveny zákonnými články VI., X. a XII. z r. 1836, VII. z r. 1840, LIII z r. 1871 a XXXIX z r. 1908.

Podstatný rozdíl v zákonodárství rakouském a uherském jevil se v naprosté různosti organisace scelovacích úřadů a v různých formách řízení.

Scelování na Moravě a ve Slezsku prováděly samostatné úřady pro agrární operace (místní komisař pro agrární operace, zemská komise pro agrární operace a ministerská komise pro agrární operace), kdežto na Slovensku výlučně soudy (sedrie). Tento právní stav se nezměnil dodnes. Technické práce scelovací provádějí v zemích českých technická oddělení agrárních úřadů, na Slovensku tyto práce byly prováděny civilními inženýry za dozoru komasačního oddělení krajinského úřadu v Bratislavě.

Prováděcí nařízení k moravskému scelovacímu zákonu bylo vydáno nařízením ministerstva orby ze dne 30. listopadu 1911, č. 13 z r. 1912, na Slovensku nařízeními č. 10, 20, 30, 40 a 50 a 60/JM ze dne 5. ledna 1909. Tato nařízení přiznala i na Slovensku ministru zemědělství určitou pravomoc.

Do konce prvé světové války bylo scelování prováděno celkem jen ojediněle. Většího rozmachu docílilo až po obnovení československé samostatnosti, kdy však již byla pociťována potřeba vydání nového scelovacího zákona, který by organisaci úřadů a řízení v celém státě sjednotil a upravil. Tyto potřeby vyvolaly sice vypracování osnovy nového scelovacího zákona, kterážto osnova přes svou důkladnost nenašla pochopení u tehdejších držitelů moci a vůbec parlamentu předložena nebyla. Tak celé republikánské zákonodárství se scelovacích zákonů vůbec nedotklo. Hned na počátku okupace však moravský scelovací zákon byl recipován vládním nařízením ze dne 19. května 1939, č. 171/1940 Sb., a územně rozšířen na celé území bývalého protektorátu. Toto vládní nařízení zavedlo i t. zv. povinné scelování tam, kde prováděním rozsáhlejších staveb komunikačních, vodních cest nebo letišť byla pozemková držba tak roztříštěna, že tím bylo hospodaření značně ohroženo a zrušilo při tom platnost slezského zemského zákona scelovacího a předpisů jej doplňujících a měnících. Než na tom nebylo dosti. Válečné řízené hospodaření pochopilo a uznalo význam scelení půdy, učinilo z něho ne již čistě soukromý zájem zemědělský, nýbrž dalo mu charakter národohospodářský. A tento ráz mu zůstal dodnes. Scelování dostává se tím toho významu, jaký zasluhuje.

Na Slovensku potřeba nového scelovacího zákona způsobila, že již v době poslední války bylo uvažováno o vydání nového scelovacího zákona. Bylo přikročeno k přepracování moravského scelovacího zákona a k jeho pozměnění vzhledem k zvláštnostem pozemkové držby na Slovensku a vzhledem k odchýlenému vývoji scelovacího práva. Tyto návrhy a podněty nebyly však uskutečněny.

A tento stav přejímá zákonodárství obnovené republiky s úkolem vypracovati ze spleti různých scelovacích předpisů zákon nový, který by spočíval na zásadách soukromého vlastnictví a dobrovolnosti scelování a při tom scelování zdemokratisoval, zlevnil, urychlil a sjednotil.

Tato osnova opírajíc se o zkušenosti scelovacích teoretiků a praktiků (Smetáček, Oehm) přejímá některá ustanovení dosud platných scelovacích zákonů, která se osvědčila, jiná přejímá pozměněná v duchu nových požadavků a jiná konstituuje nově, jak je doba žádá. Na tomto místě jest také vypořádati se s názorem všeobecně (i na vládních místech) hlásaným, že za 60leté platnosti scelovacího zákona bylo sceleno jen asi 300.000 ha zemědělské půdy, proto, že scelovací zákon nevyhovoval a že nebyla přiznána lidu účast na scelovacím řízení. Tyto námitky jsou nesprávné a mylné. Dosavadní scelovací zákon byl na svou dobu zákonem revolučním a demokratickým, uváží-li se, jak těžce byl tehdy snášen jakýkoliv zásah do soukromých práv. Stejně revoluční bylo, že určité práce prováděli podle zákona zemědělci sami jen za odborného úředního dohledu a že tvořili dokonce vševědoucímu úřadu poradní orgán právě v nejdůležitějších otázkách, jichž se scelování dotýkalo. Vyloučení lidových orgánů z určitých rozhodování, zejména z rozhodování o soukromoprávních nárocích jednotlivců mělo ten význam, aby rozhodování nebylo pod vlivem soukromých zájmů. V tomto ustanovení tkví jádro úspěchu dosavadního zákona. Okolnost, že bylo dosud sceleno tak málo půdy, má kořeny v docela jiných skutečnostech. Bylo to v prvé řadě nepochopení pro scelování, jak u zemědělců samotných, tak především u vládních činitelů, kteří ve scelování viděli jen soukromý investiční podnik. Vždyť také scelovací úřady na Moravě neměly do r. 1931 ani 80 zaměstnanců, z nichž téměř polovina byla zaměstnána pracemi administrativními. S takovým aparátem nebylo možno zdolati tak velký úkol. I když zájem o scelování za prvé republiky vzrůstal u zemědělců, přes to státní správa bránila se jakémukoliv rozšíření scelovacích úřadů a jakémukoliv plánovitému organisování scelovací služby. To je ostatně vidno i z té okolnosti, že k územnímu rozšíření platnosti moravského scelovacího zákona na zemi Českou došlo až v roce 1940.

Důvodem neobyčejného zájmu o scelování je v prvé řadě hospodářský a technický pokrok. Dnes každý zemědělec ví, že s použitím hospodářských strojů nejen si usnadní práci a ušetří na pracovních silách, nýbrž že své hospodaření zlepší a zvýší jeho produktivitu. V druhé řadě je to kritický nedostatek pracovních sil v zemědělství, v třetí potřeba plánovitého a řízeného hospodářství, vyvolaná poválečnými potížemi, a ve čtvrté nutnost hospodářské soběstačnosti v zemědělských produktech.

Tak se zájem zemědělců o scelování druží k zájmu veřejnému. Zemědělská výroba nemůže již býti ponechána sama sobě a také cenová a mzdová politika musí býti sladěna s cenovou a mzdovou politikou průmyslovou.

Je jisté, že zemědělské produkty vyrábíme draho. Jejich zlevnění možno dosáhnouti využitím těch možností technického pokroku, zmechanisováním a zracionalisováním zemědělské výroby. Avšak jak racionalisace, tak i mechanisace v zemědělství není možná, pokud pozemková držba je rozdrobena na malé pozemky nevhodných tvarů, namnoze po veřejné cestě nepřístupné, s cestami nesjízdnými a s klikatými hranicemi katastrálními. Nápravu ve všech těchto směrech může přinésti jen scelování.

Výhody plynoucí ze scelování jsou především tyto:

a) Zvýšení výnosu. Po scelení zvýší se zpravidla výnos o 10 až 30%, podle toho, jak před scelením půda byla roztříštěna a podle výrobních oblastí. I kdyby se počítalo jen s 10% zvýšením sklizně, znamená to při 4 milionech ha roztříštěných pozemků tolik, jako by se plocha zvětšila o 400.000 ha. A výnos z takové plochy představuje 100.000 vagonů obilnin, právě tolik, kolik zemědělských produktů dovážela první republika k uspokojení potřeb veškerého obyvatelstva. Poněvadž počet obyvatelstva se zmenšil, dosáhli bychom scelením plné soběstačnosti v zemědělských plodinách, ba dokonce mohli bychom určitou část vyvézti.

b) Úspora na osivu. Po scelení půdy lze k setí použíti výlučně strojů. Při strojovém setí je úspora na osivu více než 20%. Poněvadž dosud téměř jedna čtvrtina půdy je osívána ručně, bude činiti úspora na osivu po scelení minimálně 250 vagonů osiva.

c) Zvětšení zemědělské půdy rozorání mezí, kultivacemi a rekultivacemi hald, skládek, úvozů a neplodných ploch. Průměr zvětšení zemědělské půdy ve 300 obcích scelených na Moravě jest 2¹/₂%. Na celém území Československé republiky zvětšena by byla tak zemědělská půda scelením více než 60.000 ha plodné půdy.

d) Úspora pracovních sil. Na scelených pozemcích sníží se potřeba ruční práce o 10 až 25%, práce potahové o 20 - 30% podle výrobních oblastí, což znamená úsporu nejméně 300.000 pracovních sil. Tím by byl nynější nedostatek pracovních sil v podstatě zažehnán.

e) Specialisace zemědělské výroby a intensivnější obhospodařování, rozvoj sadařství, chmelařství, vinařství a zelinářství.

f) Bezpečnost hranic pozemků a konec sporů o meze.

g) Stabilita pozemků. Přestávají odprodeje. Reální dělení pozemků ustává.

h) Zánik služebností. Odstraní se reálná břemena, zaniknou služebnosti a zřídí se dobré komunikační spoje nejen ve scelovacím obvodu, ale i se sousedními obcemi.

ch) Vyhotoví se nové katastrální mapy a upraví se nově pozemková kniha, případně (na Slovensku) se založí nová.

i) Umožní se družstevní hospodaření, zřízení společných pastvin a výběhů nezbytných pro chov dobytka.

Tyto skutečnosti a okolnosti jsou všeobecnou pobídkou, aby ke scelení půdy bylo přikročeno v celostátním měřítku. Jak veliký je to úkol, vysvitne nejlépe z přehledu o půdě scelené a scelení potřebující. Vyjádřeno v procentech, potřebuje scelování v Čechách 75%, na Moravě 65%, na Slovensku 80% veškeré zemědělské půdy. Do konce roku 1946 bylo sceleno v Čechách 8 obcí o výměře 4.000 ha, na Moravě, a ve Slezsku 400 obcí o výměře asi 250.000 ha, na Slovensku asi 50 obcí o výměře asi 45.000 ha. Nescelená a scelení vyžadující výměra zemědělské půdy representuje více než 4,000.000 ha zemědělské půdy, z čehož téměř polovina vyžaduje scelení velmi naléhavě a jeho potřebu scelování lze označiti za 100procentní.

Za jakou dobu bylo by možno veškerou půdu scelování vyžadující sceliti, je závislé na tom, jakého aparátu se použije. V prvé řadě jsou ke scelení povoláni úředníci scelovacích úřadů. Dále možno částečně počítati se zapojením civilních inženýrů a úředníků kat. měřičské služby, těchto dvou skupin však teprve po předběžném zapracování. Úřady pro agrární operace mají přibližně 370 zaměstnanců, z nichž asi 70 jest zaměstnáno administrativou, takže pro vlastní scelování je možno počítati jen asi se 100 úředníky I. služ. třídy všech technických směrů a 200 úředníky pomocné zemědělsko-technické služby. Většina těchto úředníků je nově přijata a k samostatné práci potřebuje odborné průpravy. Při dobré organisaci scelovacích úřadů a technické služby u nich lze očekávati, že tato skupina bude s to sceliti do jednoho roku 50.000 ha půdy. Civilních inženýrů je v zemích českých přibližně 250 a do scelovací služby bude možno zapojiti maximálně 150. V nejlepším případě i u nich je možno počítati, že v době jednoho roku mohou sceliti se svým pomocným personálem 50.000 ha půdy. Připojíme-li k této skupině úřednický a technický aparát na Slovensku a část úřednictva katastrálních měřičských úřadů, jíž bude možno do scelování zapojiti, lze odhadnouti roční výkon celé této skupiny přibližně též na 50.000 ha. Tak bylo by možno dosáhnouti 150.000 ha scelené půdy v jednom roce, takže v době dvaceti let mohla by býti většina zemědělské půdy scelena. Ideálem by však bylo, kdyby scelovací úřady měly takový počet zaměstnanců, aby stanovený úkol zvládly samy.

Bylo by to nejrychlejší, nejlevnější a nejlépe provedeno.

Než i tyto výpočty předpokládají, že budou učiněna všechna opatření nastíněná vládním prohlášením o dvouletém plánu, t. j. že scelování bude zdemokratisováno, zlevněno, urychleno a sjednoceno. Ostatně tyto zásady plynou jedna z druhé.

Všeobecně řečeno, snaží se tato osnova vyhověti těmto požadavkům takto:

1. Demokratisaci: poněvadž scelovací úřady nejsou úřady s povšechnou kompetencí, nýbrž úřady odbornými, není možné přenechati rozhodování v nich jen zástupcům zemědělců. Aby byla zaručena odbornost rozhodování, lze zemědělcům přiznati spoluúčast na rozhodování a kontrolu, že se o zájmech zemědělců rozhoduje odborně a spravedlivě. Při vlastních pracích scelovacích se účast zemědělců, jež se vyvinula praeter legem, konstituuje právně a zaručuje se tak hladký postup scelování. Dále se nově zavádí t. zv. scelování družstevní.

2. Zlevnění osnova spatřuje v tom, že přesně rozlišuje, které náklady bude hradit stát, které účastníci sami. Při tom se počítá s mechanisací prací spojených s budováním společných zařízení.

3. Urychlení a zjednodušení řízení dosáhne se důsledným provedením dvouinstančního postupu, rozšířením pravomoci úřadů I. stolice, úplným zrušením III. stolice, reformou opravného řízení a zejména zrušením individuelního doručování, které dosavadní řízení kromobyčejně zatěžovalo a protahovalo, takže odevzdání náhradních pozemků bude možno dosáhnout za jeden rok.

4. Unifikace všech předpisů byla provedena v plném rozsahu, při čemž se důkladně přihlédlo k oblastem obou právních řádů.

K jednotlivým ustanovením osnovy se poznamenává:

Ježto připojená osnova vychází zásadně z dosavadního právního stavu (zejména vládní nařízení č. 171/1940 Sb.), budou v dalším vytčeny jen podstatné odchylky od něho, pokud nebyly uvedeny v části všeobecné.

Do úprav pozemkové držby se včleňuje též slučování pozemků až dosud jen nedostatečně upravené zvláštními předpisy.

Osnovou zřizované scelovací úřady nejsou úřady nové, nýbrž jsou to nástupci dosavadních samostatných úřadů pro agrární operace trvajících v českých zemích de facto již několik desetiletí. Úřady pro agrární operace jsou osobně i věcně vybaveny a osnovou se jejich počet a počet jich zaměstnanců nijak nezvyšuje. Na Slovensku budou tyto úřady vybaveny úřednictvem, vykonávajícím scelovací práce u jiných úřadů (viz všeobecná část).

Nově se zakládá však kompetence ministerstva techniky. Tato změna se navrhuje výlučně z důvodů věcných vzhledem k vývoji, který scelování za uplynutých 6 desetiletí mařilo. Kdežto dříve úprava pozemkové držby byla sama o sobě účelem a to téměř jediným a výhradným, dnes se z účelu stává více méně jen prostředek a vlastní úprava držby je pouze jednou (i když velmi důležitou) složkou celé hospodářské a technické přestavby kraje, jakou představuje scelování. Scelováním nerozumí se dnes již jen pouhá úprava pozemkové držby (zmenšení roztříštěnosti, vhodné hospodářské tvary, příjezdnost), nýbrž úplné vyřešení poměrů komunikačních (silnice, polní cesty), vodohospodářských, úprava místní trati jakož i řešení všech problémů krajinného plánování. Všechny tyto složky patří již nyní do ministerstva techniky a jedná se jen o odstranění dosavadní dvojí koleje, zejména ve službě vodohospodářské, a obstarávání odborných úkolů skutečnými odborníky. Scelování je důležitým státním úkolem, při jehož plnění nutno zasáhnouti do různých odvětví veřejné správy. Urychlení a zjednodušení řízení naléhavě vyžaduje úplné koncentrace řízem a zachování plné samostatnosti.

Běžnou agendu budou scelovací úřady vyřizovati monokraticky. Avšak v důležitějších věcech, zejména o soukromoprávních nárocích účastníků scelování rozhodují scelovací úřady ve sborech. A právě při tomto rozhodování dává osnova průchod demokratisaci scelování, neboť do každého rozhodovacího sboru povolává dva zástupce zemědělců. V úvahách o složení rozhodujícího sboru přicházel na přetřes typ ryze lidový, representovaný jen zástupci zemědělců a typ smíšený, složený ze zástupců zemědělců, odborných úředníků scelovacích úřadů a konečně soudců. Po zralé úvaze byla dána přednost typu smíšenému z těchto důvodů:

Scelovací záležitosti jsou povahou otázky ryze odborné, a to právně, technicky a hospodářsky. I když lze přiznati, že při čistě lidovém sboru bylo by o odbornou stránku hospodářskou dobře postaráno, nebylo by lze tak říci při řešení otázek právních a technických. Povolání právníků a zemědělských inženýrů od okresních národních výborů by nestačilo. Bylo proto nutno do rozhodujícího sboru přibrati i odborníky v těchto otázkách, a to v prvé řadě od scelovacích úřadů a pak od soudů, ježto soudci jsou nejpovolanějším orgánem v otázkách soukromoprávních.

Vedoucí úlohu rozhodujícího sboru i scelovacího úřadu zaručuje osnova právnímu živlu z důvodů, že scelovací úřady jsou úřady správnými se samostatnou pravomocí a rozhodováním, že právnický stav dosud byl vedoucím v komasační činnosti a dobře se osvědčil, že scelování je vedle vyvlastnění nejhlubším zásahem do vlastnického práva, jdoucí na kořen samotného vlastnictví, a že - nehledě k dalším četným zásahům do soukromých práv - převážná část činnosti scelovacích úřadů je právní agendou, kterou dobře může zvládnouti jen osoba práva znalá.

Nutno dále uvážiti, že při scelování vyskytne se mnoho případů, kdy je třeba zhodnotiti vzájemně si odporující zájmy stran a tímto úkolem může býti pověřena jen osoba práv znalá. Práce techniků, které pro svou kvantitu se zdají na venek převažovati, jsou jen části celého scelovacího procesu, jímž se vytváří ve scelovacím obvodu nový hospodářský život a nové vlastnické poměry. Jak je to obtížný úkol ukazují již sama ustanovení dosud platných scelovacích zákonů, jakož i této osnovy, která se zabývají převážně problémy právními.

Než osnova plně uznává nutnost spolurozhodování technického odborníka, aby rozhodnutí vyvolalo po všech stránkách odbornosti.

Při tom osnova dbá, aby členové rozhodujícího sboru měli náležitou kvalifikaci, pro niž stanoví podmínky.