Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé rač se usnésti
na tomto zákoně:
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky ze dne
11. srpna 1945 č. 50 Sb., o opatřeních v
oblasti filmu (dále jen dekret) se nevztahuje také
na:
1. podniky sloužící veřejnému
promítání filmů, které dne
28. srpna 1945 náležely českým nebo
slovenským korporacím tělovýchovným,
charitativním nebo národním anebo byly těmito
korporacemi provozovány nebo stran kterých přísluší
takovým korporacím nárok podle zákona
č. 128/46 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních
jednání z doby nesvobody a o nárocích
z této neplatnosti a z jiných zásahů
do majetku vzcházejících;
2. podniky, které vláda ve zvlášť
odůvodněných případech na návrh
ministra informací, učiněný podle
návrhu Československé filmové rady,
na Slovensku též po vyjádření
pověřence informací, vyjme z dosahu dekretu;
3. filmovou činnost v rámci ministerstva školství
a osvěty.
(1) Odchylkou od § 1 dekretu může býti
uděleno:
1. tělovýchovným organisacím povolení
k výrobě filmů, sloužících
výhradně tělesné výchově,
a k půjčování těchto filmů
členským organisacím za účelem
školení příslušníků;
2. korporacím uvedeným v § 1, č. 1 a
z důvodů zvláštního zřetele
hodných povolení provozovati ve vlastní režii
podniky sloužící veřejnému promítání
filmů.
(2) Povolení uděluje ministr informací na
návrh Československé filmové rady,
na Slovensku též po vyjádření
pověřence informací. Vládním
nařízením mohou býti stanoveny podrobnosti
o podmínkách, za kterých lze povolení
uděliti.
(1) Ustanovení § 2, odst. 1 dekretu platí také
o veškerém majetku na Slovensku.
(2) Nesplnil-li provozovatel podniku, na který se vztahuje
§ 1 dekretu, dosud povinnost uloženou mu v § 2,
odst. 1 dekretu, uloží mu tuto povinnost ministerstvo
informací; jeho rozhodnutí je vykonatelné
soudní nebo správní exekucí.
(1) Národní podnik (§§ 8 a násl.),
do kterého vplyne majetková podstata filmového
podniku převzatého podle § 2, odst. 1 dekretu
nebo podle § 3 tohoto zákona (dále jen "převzatý
filmový podnik"), vstupuje v závazky náležející
k takovému podniku v den převzetí, byl-li
však filmový podnik už dříve fakticky
státem převzat do provozu, v den tohoto faktického
převzetí do provozu. Vplyne-li majetková
podstata do několika národních podniků,
rozhodne ministr informací podle návrhu Československé
filmové rady, na Slovensku též po vyjádření
pověřence informací, zároveň
s opatřením podle § 8, do kterých závazků
vstoupí jednotlivý národní podnik.
(2) Je-li převzatý filmový podnik zřejmě
předlužen, může se národní
podnik zprostiti ručení za závazky, s výjimkou
závazků vyplývajících z práv,
která by nebyla dotčena prohlášením
konkursu, tím, že hodnotu, rovnající
se obecné ceně aktiv převzatého filmového
podniku v den rozhodný podle odstavce 1, zmenšenou
o hodnotu závazků, které zůstanou
nedotčeny, složí k soudu jako samostatnou majetkovou
podstatu a navrhne, aby byl zřízen opatrovník,
který by vypořádal závazky, a je-li
třeba, navrhl prohlášení konkursu na
podstatu náhrady.
(3) Národní podnik může odporovati právním
jednáním, která vykonal vlastník převzatého
filmového podniku po 29. srpnu 1944 v úmyslu poškoditi
nebo ztížiti opatření v oblasti filmu
anebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch
majetkové hodnoty podniku. Odporovati lze do roka po převzetí
podniku do provozu, a stalo-li se tak přede dnem, kdy tento
zákon nabude účinnosti, do roka od tohoto
dne; jinak platí přiměřeně
ustanovení odpůrčího řádu,
vydaného zákonem ze dne 27. března 1931,
č. 64 Sb.
(4) Dokud nebudou zřízeny národní
podniky podle §§ 8 a násl., vztahují se
ustanovení předchozích odstavců o
jejich právech a závazcích přiměřeně
na stát. Po zřízení národních
podniků ručí stát nadále jen
za závazky, které vznikly v době mezi dnem
rozhodným podle odstavce 1 a dnem zřízení
národního podniku, a to i když dojde k vypořádání
podle odstavce 2. Zajištění závazků
zůstává nedotčeno.
(1) Za převzaté filmové podniky, které
ke dni faktického skončení okupace nebo ještě
dne 28. srpna 1945 vlastnicky náležely osobám
dále uvedeným, se neposkytuje náhrada:
a) Německé říši, Království
maďarskému, osobám veřejného
práva podle německého nebo maďarského
práva, německé straně nacistické
a politickým stranám maďarským a jiným
útvarům, organisacím, podnikům, zařízením,
osobním sdružením, fondům a účelovým
jměním těchto režimů nebo s nimi
souvisícím, jakož i jiným německým
nebo maďarským právnickým osobám,
b) osobám fysickým národnosti německé
nebo maďarské, s výjimkou osob, které
prokáží, že zůstaly věrny
Československé republice, nikdy se neprovinily proti
národům českému a slovenskému
a buď se činně zúčastnily boje
za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým
nebo fašistickým terorem,
c) osobám fysickým, které vyvíjely
činnost směřující proti státní
svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské
státní formě, bezpečnosti a obraně
Československé republiky, které k takové
činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti
hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoli
způsobem německé nebo maďarské
okupanty, nebo které v době zvýšeného
ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky
ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání
nacistických zločinců, zrádců
a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech), nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci
na území Československé republiky
nebo se chovaly nepřátelsky k Československé
republice nebo k českému nebo slovenskému
národu, jakož i osobám, které strpěly
takovou činnost u osob spravujících jejich
majetek nebo podnik.
(2) Ustanovení odstavce 1, písm. c) platí
i pro osoby právnické, pokud lze fysickým
osobám, které jsou jejich členy nebo podílníky
na majetku nebo podniku (kapitálovým účastníkům),
přičítati vinu na postupu orgánu zastupujícího
právnickou osobu nebo pokud tyto osoby zanedbaly přiměřenou
opatrnost při jeho volbě nebo dozoru naň.
(3) Nedostane-li se za majetek náhrady osobě právnické,
přísluší poměrná část
náhrady osobám na ní kapitálově
zúčastněným, pokud nespadají
pod ustanovení odstavců 1 nebo 2; při tom
se hledí na účasti, které jsou pod
národní správou, jako by náležely
osobám státně spolehlivým.
(4) Náhrada se neposkytuje za převzatý filmový
podnik ani za účasti na něm, které
náležely v době po 29. září
1939 osobám spadajícím pod ustanovení
odstavců 1 nebo 2 a již jim nenáležejí,
leč by neposkytnutí náhrady neodpovídalo
zásadám slušnosti.
(5) Vláda může nařízením
stanoviti, že se určitému okruhu osob, spadajícímu
pod ustanovení odstavců 1 až 4, poskytuje zčásti
nebo zcela náhrada.
(6) O tom, zda fysická nebo právnická osoba
spadá pod ustanovení odstavce 1 nebo 2, rozhoduje
ministr informací v dohodě s ministrem vnitra, na
Slovensku po vyjádření pověřenců
informací a vnitra.
(1) Pokud není ustanoveno jinak v § 5, ani nejde o
případ § 4, odst. 2, přísluší
za převzatý filmový podnik náhrada.
(2) Náhrada se určuje podle stavu převzatého
filmového podniku v den rozhodný podle § 4,
odst. 1 a závazků k němu v tento den náležejících.
Náhrada se rovná obecné ceně majetku
vypočtené podle úředních cen
ke dni 28. srpna 1945, a není-li těchto cen, zjištěné
úředním odhadem, po odečtení
pasiv.
(3) Při určení náhrady se nepřihlíží
k hodnotě majetku určeného pro sociální
a podobné účely.
(1) O náhradě rozhodne ministr informací
v dohodě s ministrem financí, na Slovensku po vyjádření
pověřenců informací a financí
do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Nedojde-li k jiné dohodě o způsobu a
plnění náhrady, je náhrada splatná
v hotovosti do šesti měsíců od doručení
výměru o náhradě.
(3) Pro řízení o náhradě platí
ustanovení vládního nařízení
ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení
ve věcech náležejících do působnosti
politických úřadů (správní
řízení).
(1) Z majetkové podstaty převzatých filmových
podniků zřídí ministr informací
po vyjádření pověřence informací
tyto národní podniky:
1. Československé filmové ateliery a laboratoře,
národní podnik,
2. Československá výroba filmů, národní
podnik,
3. Československý obchod s filmy, národní
podnik, a
4. Československé kinematografické podniky,
národní podnik.
(2) V Úředním listě a v Úředním
věstníku (Úradnom vestníku) se vyhlásí,
kterým dnem se filmové národní podniky
uvedené v předchozím odstavci (dále
jen "národní podniky") zřizují
a které majetkové podstaty přejímají.
(1) Národní podniky jsou majetkem státu ve
smyslu dalších ustanovení. Mají postavení
samostatných právnických osob. Platí
pro ně ustanovení o obchodnících plného
práva, s hlediska daňového předpisy
o podnicích veřejně účtujících,
podléhají poplatkové povinnosti podle poplatkového
zákona s jeho změnami a doplňky a platí
od svého zřízení oplatkový
ekvivalent podle § 1, odst. 2, písm. a) zákona
ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu.
(2) Čistá hodnota majetkové podstaty, kterou
národní podnik přejímá, tvoří
jeho kmenové jmění.
Podniky, na které se vztahuje § 1 dekretu, které
se však nehodí k začlenění do
některého národního podniku, může
vláda na návrh ministra informací, na Slovensku
učiněný po vyjádření
pověřence informací, přenechati korporacím
uvedeným v § 1, č. 1 za náhradu připadající
na takový majetek podle § 6.
(1) Národní podnik se zapisuje jako firma jednotlivce
do rejstříku u krajského soudu obchodního.
Má-li podnik odštěpný (vedlejší)
závod, oznámí jej také k zápisu
do rejstříku u krajského soudu vykonávajícího
pravomoc ve věcech obchodních, v jehož obvodu
je tento závod; jednotlivé závody sloužící
veřejnému promítání filmů
se však do rejstříku nezapisují.
(2) V ohlášce k zápisu do rejstříku
sdělí národní podnik soudu:
a) data opatření, jímž byl podnik zřízen,
b) firmu a sídlo podniku,
c) předmět podnikání,
d) způsob zastupování podniku a znamenání
jeho firmy.
(3) K předložené ohlášce jest připojiti
vyhotovení nebo ověřený opis vyhlášky
vydané podle § 8, odst. 2.
(1) Na návrh národního podniku zapíše
knihovní soud přechod vlastnických a jiných
práv převzatých filmových podniků
na navrhovatele s odvoláním na tento zákon.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí
obdobně o vyznačení přechodu práv
převzatých filmových podniků na národní
podnik v jiných úředních rejstřících
a seznamech (rejstřík patentní, živnostenský
a pod.).
(1) Národní podniky buďtež bez újmy
kulturního poslání filmu vedeny zásadami
obchodního podnikání. S výhradou toho,
co je ustanoveno v § 4, odst. 4, věta druhá,
neručí stát za jejich závazky.
(2) Národní podniky budou odváděti
přebytky svých výtěžků
státu, který jich použije především
ve prospěch filmového podnikání, zejména
ku podpoře výroby českého a slovenského
filmu.
(1) Správa národního podniku přísluší
představenstvu v čele s ředitelem, který
mu předsedá.
(2) Ředitel vede záležitosti běžného
obchodního provozu národního podniku. Není-li
představenstva, není-li schopno se usnášeti,
nebo je-li nebezpečí v prodlení, přísluší
řediteli, aby učinil potřebná opatření;
o nich je povinen podati zprávu představenstvu v
nejbližší jeho schůzi.
(3) Ředitel vykonává usnesení představenstva.
Má-li však za to, že usnesení představenstva
je na újmu zájmů národního
podniku, zastaví je a podá o tom ihned zprávu
představenstvu a Československé filmové
radě.
(4) Ředitel zastupuje národní podnik na venek.
(5) Ředitele zastupuje náměstek (náměstkové)
s právy a povinnostmi ředitele.
(6) Představenstvo a ředitel spravují podnik
s péčí řádného hospodáře
a osobně odpovídají za splnění
svých povinností.
(1) Představenstvo národního podniku má
šest členů a šest náhradníků.
Dva členy a dva náhradníky volí osazenstvo
ze svého středu, zbývající
jmenuje Československá filmová rada (§§
21 a násl.) po slyšení Ústřední
rady odborů. Volbu i jmenování potvrzuje
ministr informací po vyjádření pověřence
informací.
(2) Členem představenstva (náhradníkem)
národního podniku může býti toliko
československý státní občan;
musí míti odborné vědomosti a zkušenosti.
(3) Člen představenstva (náhradník)
národního podniku nesmí provozovati jiný
výdělečný podnik, ani nesmí
vykonávati funkci nebo činnost, která je
v rozporu se zájmy národního podniku a filmového
podnikání vůbec.
(4) Členové představenstva (náhradníci)
vykonají předsedovi Československé
filmové rady slib, že budou svědomitě
plniti své povinnosti v souladu se zájmy státu.
(1) Ředitele (náměstka) národního
podniku jmenuje a odvolává vláda na návrh
ministra informací, učiněný podle
návrhu Československé filmové rady,
po vyjádření pověřence informací
a po slyšení Ústřední rady odborů.
(2) Ředitelem (náměstkem) národního
podniku může býti toliko československý
státní občan; musí míti odborné
vědomosti a zkušenosti.
(3) Ředitel (náměstek) nesmí vykonávati
zaměstnání, činnost nebo funkci, která
je v rozporu se zájmy podniku.
(4) Ředitel (náměstek) vykoná ministru
informací slib, že bude plniti svědomitě
své povinnosti.
(5) Podnik ohlásí svého ředitele (náměstka)
k zápisu do obchodního rejstříku.
Ředitel (náměstek) učiní svůj
podpis před obchodním soudem nebo podá svůj
podpis v ověřené formě. Za podnik
se podepisuje tak, že k vytištěnému nebo
kýmkoliv napsanému zákonnému označení
podniku připojí ředitel (náměstek)
svůj podpis.
Vláda vydá nařízením podrobné
předpisy o národních podnicích, zejména
o jejich hospodaření, účtování,
použití jejich výtěžků,
o vztahu zaměstnanců k podniku, o kontrole, o jednání
a usnášení představenstva, o odpovědnosti
ředitele a členů představenstva, jakož
i o výzkumnictví v oboru filmu (statut národních
filmových podniků).