Na národní podniky dozírá ministr
informací, pokud jde o Slovensko, skrze pověřence
informací. Po stránce hospodářské
podléhají národní podniky dozoru ministra
financí. Podrobnosti upraví statut národních
podniků (§ 17).
(1) Pracovní a platové podmínky zaměstnanců
národních podniků řídí
se předpisy platnými pro zaměstnance v soukromoprávním
poměru.
(2) Platové a zaopatřovací podmínky
zaměstnanců a poživatelů zaopatřovacích
platů převzatých filmových podniků
nesmějí býti zásadně zhoršeny.
(3) Podrobnosti upraví vládní nařízení.
Majetek určený pro sociální a podobné
účely nesmí býti odňat svému
určení. Totéž platí o sociálních
a pod. fondech; podrobnosti o jejich organisaci upraví
statut národních podniků (§ 17).
(1) K ústřednímu vedení v oblasti
filmu a k obstarávání společných
záležitostí národních podniků
zřizuje se Československá filmová
rada.
(2) Československé filmové radě přísluší:
1. dozírati na veškerou činnost v oblasti filmu
po stránce kulturně politické,
2. pečovati o uměleckou hodnotu vyráběných
filmů a dozírati na uměleckou hodnotu filmů
dovážených,
3. určovati zásady pro plánování
v oblasti filmu,
4. stanoviti směrnice pro dovoz a vývoz filmů,
5. spolupůsobiti při rozhodování o
připuštění filmů k veřejnému
promítání,
6. stanoviti směrnice pro zakládání,
provoz a rušení filmových podniků a
pro výkon činnosti filmových pracovníků,
7. usměrňovati činnost národních
podniků k povznesení filmového podnikání,
8. pečovati o hladkou spolupráci národních
podniků a vyrovnávati jejich zájmy,
9. spolupůsobiti při dozoru na hospodaření
národních podniků,
10. podávati posudky a návrhy ve věcech filmových
národních podniků a vůbec v oblasti
filmu, zejména při udílení povolení
podle § 2, odst. 2 a při rozhodování
podle § 1, č. 1, § 8, odst. 2, § 10 a §
16, odst. 1,
11. jmenovati členy (náhradníky) představenstva
národních podniků a přijímati
jejich slib,
12. jmenovati generálního sekretáře
Čs. filmové rady.
(3) Ve věcech náležejících podle
předchozího odstavce do její působnosti
činí Československá filmová
rada potřebná rozhodnutí a opatření
za ministerstvo informací.
(4) Opatření všeobecné povahy vyhlašuje
Československá filmová rada v Úředním
listě, na Slovensku v Úředním věstníku
(Úradnom vestníku).
(1) Československá filmová rada se skládá
z předsedy, tří místopředsedů,
20 dalších členů a 20 náhradníků.
(2) Předsedu, místopředsedy, 20 členů
a jejich náhradníky jmenuje a odvolává
vláda. Složení Československé
filmové rady musí odpovídati politickému
složení československého Národního
shromáždění.
(3) Členy (náhradníky) Československé
filmové rady nemohou býti ředitelé
(náměstkové) národních podniků,
ani členové (náhradníci) jejich představenstev.
(4) Funkční období členů (náhradníků)
trvá čtyři roky; po projití funkčního
období mohou svou funkci vykonávati dále,
dokud nebudou jmenováni noví funkcionáři.
Opětné jmenování se dopouští.
(5) Členství v Československé filmové
radě je čestné. Členové mají
však nárok na náhradu hotových výdajů
a za ztrátu času podle směrnic, které
vydá vláda k návrhu ministra informací
v dohodě s ministrem financí.
(6) Členové (náhradníci) Československé
filmové rady slíbí ministru informací,
že budou své povinnosti řádně
plniti; pro trvalé zanedbávání povinností
může je vláda jejich funkce zbaviti a jmenovati
za ně, stejně jako za ty, kteří se
funkce vzdají nebo zemřou, na zbytek funkčního
období nové členy (náhradníky).
(1) Československá filmová rada je schopna
se usnášeti, je-li přítomna aspoň
polovina členů. Rozhoduje prostou většinou
přítomných. Předseda hlasuje jen při
rovnosti hlasů.
(2) Československá filmová rada může
k jednání přizvati ředitele (náměstky)
národních podniků nebo jiné odborníky
a přiznati jim hlas poradní. Odborníci mají
nárok na přiměřenou odměnu
podle směrnic, které vydá vláda k
návrhu ministerstva informací v dohodě s
ministerstvem financí, po slyšení Československé
filmové rady.
(1) Předseda a náměstkové tvoří
předsednictvo Československé filmové
rady. V naléhavých případech může
předsednictvo jednomyslným usnesením prozatímně
vyříditi věci náležející
do působnosti Československé filmové
rady, je však povinno vyžádati si rozhodnutí
Československé filmové rady při nejbližší
její schůzi.
(2) Předsednictvo Československé filmové
rady má k ruce sekretariát v čele s generálním
sekretářem, kterého jmenuje Československá
filmová rada. Sekretariát může se souhlasem
předsedy Československé filmové rady
vyřizovati běžné věci, pro které
není potřebí usnesení rady.
(3) Podrobnosti o jednání v Československé
filmové radě, jakož i o působnosti předsednictva
a sekretariátu stanoví jednací řád,
který vydá vláda nařízením.
(1) Podniky, které stát převzal podle §
2, odst. 1 dekretu nebo alespoň fakticky do provozu, které
však jsou podle § 1 tohoto zákona z dosahu dekretu
vyňaty, vrátí stát dosavadním
provozovatelům nebo jejich právním nástupcům,
zažádají-li o to u ministerstva informací,
na Slovensku skrze pověřenectvo informací,
nejpozději do tří měsíců
ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.
Nestane-li se tak, hledí se na takové podniky, jako
by z dosahu dekretu vyňaty nebyly.
(2) Zároveň bude vrácen veškerý
majetek, který stát s takovým podnikem převzal,
a vypořádány vzájemné nároky
podle těchto zásad:
1. dosavadním provozovatelům (jejich právním
nástupcům) přísluší náhrada:
a) za užívání a normální
opotřebování převzatého majetku
ve výši náhrady, které by se bylo dosáhlo
z pronájmu tohoto majetku, nejméně však
náhrada ve výši deseti ze sta hrubé
tržby za dobu, po kterou trvalo užívání,
b) za vrácený majetek mimořádně
opotřebovaný nebo poškozený nad to náhrada
ve výši rozdílu mezi obecnou cenou, jakou by
měl majetek při normálním opotřebení
a obecnou cenou nynější,
c) za majetek, který nebude vrácen, ve výši
obecné ceny nynější;
2. státu přísluší náhrada
za náklady na podnik učiněné podle
ustanovení občanského práva o poctivém
držiteli;
3. běžné platy na závazky, které
trvaly v den převzetí (platy zaměstnanců,
nájemné a pod.), za dobu provozu podniku státem
jdou na vrub státu;
4. za závazky vzniklé z provozu podniku státem
odpovídá provozovatel (jeho právní
nástupce), když mu byl podnik vrácen, jen pokud
je výslovně převezme za zvláštní
náhradu nebo na srážku s náhrady, která
by podle předchozích ustanovení příslušela
státu.
(3) Nebudou-li nároky podle odstavců 1 a 2 uspokojeny
do roka ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti,
lze je uplatniti u okresního soudu, který je obecným
soudem státu, nebo podle volby navrhovatelovy u okresního
soudu, který je obecným soudem odpůrce státu
nebo u okresního soudu, v jehož obvodu je podnik.
Pro řízení platí ustanovení
soudního řízení nesporného,
o útratách však zásady řízení
sporného.
(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
(1) Ustanovení §§ 31 až 35 dekretu presidenta
republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb.,
o znárodnění dolů a některých
průmyslových podniků, jakož i zákona
ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb. o trestní
ochraně národních podniků, znárodněných
podniků a podniků pod národní správou,
jest užíti i na trestné činy spáchané
vzhledem k podnikům v oblasti filmu.
(2) Při tom jest rozuměti: národními
podniky: národní podniky v oblasti filmu podle §§
8 a násl., znárodněnými podniky: podniky,
na které se vztahuje dekret, jakož i podniky uvedené
v § 25, dokud nebudou vráceny dosavadním provozovatelům
nebo jejich právním nástupcům.
(1) Právní jednání, písemnosti,
podání k zápisům do veřejných
knih a rejstříků a úřední
úkony potřebné ku provedení dekretu
a tohoto zákona, jsou osvobozeny od daní, poplatků
a dávek.
(2) Ustanovení předcházejícího
odstavce se nevztahuje na soudní řízení,
vyjmouc řízení knihovní.
Pokud tento zákon neustanovuje něco jiného,
zůstávají ustanovení dekretu nedotčeně
v platnosti.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové
vlády.
Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945, č. 50
Sb., o opatřeních v oblasti filmu (dále jen
dekret), zůstal v podstatě neproveden. Celá
organisace státního podnikání v oblasti
filmu a veškeré hospodaření tohoto podnikání
je stále prozatímní a spočívá
na opatřeních, která učinil ministr
informací na základě § 4 dekretu. Nehledíc
k tomu, že si zákonodárce jistě nepřál,
aby provisorium, které měl překlenout cit.
§ 4, trvalo tak dlouho, ukazuje nynější
stav, že prostě není možno na základě
dekretu film zorganisovat. Jistě nelze popírat,
že značnou vinu na tom mají nedostatky dekretu,
na němž je patrno, že byl vydán bez dostatečné
přípravy a náležitého domyšlení
některých předpisů. Škody, které
z dnešní situace vznikají, jsou dobře
známé a sotva se kdo může postavit proti
požadavku stále důrazněji se ozývajícímu,
aby do filmového podnikání byl vnesen pořádek,
a toho nelze dosáhnout jinak, než přiměřenou
novelisací a doplněním dekretu. S novelisací
dekretu zřejmě počítala i vláda,
když se dne 16. července 1946 při určování
svého legislativního programu usnesla uložiti
ministru informací, aby předložil osnovu normy,
která by dala řádný právní
základ československým filmovým podnikům,
a to podle zásad oddílu III. dekretu č. 100/45
Sb. Tomuto příkazu se ministerstvo informací
sice pokusilo vyhovět, ale pokus se nezdařil pro
nedostatek bezpečného zákonného podkladu.
Předkládanou osnovou nechtějí navrhovatelé
nic jiného než splnit v tomto směru vládní
program.
Zároveň s organisací státního
podnikání v oblasti filmu řeší
osnova všechny otázky, které - zčásti
vzhledem k výše dotčeným nedostatkům
dekretu - stále zůstávají otevřeny
a také přímo mění ona ustanovení
dekretu, která se ukázala příliš
jednostrannými nebo strohými. V podstatě
však vychází z dekretu č. 50/45 Sb.
a ponechává jej i nadále v platnosti jako
základ znárodnění v oblasti filmu.
Pokud tedy osnova neustanovuje žádné odchylky,
bude se i v budoucnu užívat dekretu v původním
znění (§ 28 osnovy).
Podle § 1, odst. 1 dekretu je výhradně stát
oprávněn k provozu filmových atelierů,
k výrobě osvětlených filmů
kinematografických, k laboratornímu zpracování
filmů, k půjčování filmů
a k jejich veřejnému promítání.
Odstavec 2 přiznává státu výhradné
oprávnění rovněž k dovozu a vývozu
filmů pro celé území ČSR. V
odstavci 4 jsou z dosahu odstavce 1 vyňaty filmová
činnost v rámci MNO a film amatérský.
Průlomem do výhradného oprávnění
státu podle odstavce 1 je také závěr
odstavce 3, že provoz veřejného promítání
filmů v zemích České a Moravskoslezské
má být svěřen zpravidla národním
výborům.
Tato úprava nemůže býti uznána
za vyhovující. Zejména se pociťuje těžce,
že si stát vyhradil i právo na biografy tělovýchovných,
charitativních a národních organisací.
Uvedené organisace jsou tím připraveny o
významný pramen příjmů, jichž
dosahovaly, protože práci z největší
části obstarávali členové dobrovolně
a zadarmo, kdežto stát musí funkce platit a
režie takových podniků, jejichž zaměstnanci
musí býti placeni, je pro stát těžkým
břemenem. Organisacím tělovýchovným
to působí potíže i potud, že provoz
biografů zabírá pro sebe potřebné
místnosti (tělocvičny atd.) větší
měrou, než tomu bývalo dříve,
a tím se ve prospěch kin odsunuje do pozadí
složka tělovýchovná, jistě na
škodu zdraví lidu a jeho branné výchovy.
Stejně jde příliš daleko, jestliže
i školský film je podřaděn dekretu a
nemá mít podobné postavení jako filmová
činnost v rámci MNO.
Z těchto úvah vycházejí ustanovení
navrhovaná v §§ 1 a 2, jimiž jsou přímo
dotčeny předpisy § 1, odst. 1 a 2 dekretu a
nepřímo i ustanovení odstavce 3 cit. §
1.
Výjimku podle § 1, č. 1 není po tom,
co už bylo pověděno, zapotřebí
podrobněji odůvodňovati. Taktéž
č. 2 má vzor v § 1, odst. 3, písm. b)
dekretu presidenta republiky č. 100/45 Sb., ze dne 24.
října 1945, o znárodnění dolů
a některých průmyslových podniků,
č. 3 má pak zřetel k zvláštní
povaze školního filmu, náležejícího
nesporně do kompetence ministerstva školství
a osvěty, jež nejlépe může posouditi,
které filmy jsou vhodné po stránce názorného
vyučování mládeže. Výchova
filmem je součástí školních osnov
vyučovacích, musí tedy k nim přiléhati
a je doplňovati a z nich vyplývati, neboť by
se jinak minula cílem i účinkem a místo
podporou vyučování mohla by býti jeho
brzdou a porušovati učební metodiku a rozvrh.
Kdežto § 1 navazuje na stav z 28. srpna 1945, hledí
§ 2 do budoucna, ale zase mu jde především
o podporu tělovýchovných a jiných
organisací.
Ustanovení § 2, odst. 1 dekretu byla velmi nedokonalá
a lze sotva míti za to, že některý z
podniků, na který se vztahoval § 1 dekretu,
byl převzat přesně tak, jak by to bylo odpovídalo
cit. předpisu. Osnova napravuje dosavadní nedostatky
především tím, že cit. § 2,
odst. 1 rozšiřuje i na Slovensko (§ 3, odst.
1) a že pamatuje na vynucení povinnosti majetek odevzdat
(před nímž ovšem předchází
rozhodnutí, o jaký majetek jde) způsobem
takovým, že bude možno provést i potřebné
zápisy ve veřejných knihách (§
3, odst. 2), dále pak tím, že přejímá
- někde doslova - pro obor filmu ustanovení §§
5 až 10 dekretu č. 100/45 Sb. Některé
odchylky jsou dány tím, že způsob znárodnění
v oblasti filmu je po četných stránkách
odchylný od způsobu, který byl volen v dekretu
č. 100/45 Sb. Proto bylo na př. nutno v § 4,
odst. 1 pomýšlet i na případy, kde stát
převzal filmový podnik do provozu jen fakticky,
a v § 4, odst. 4 vyvodit důsledky z toho, že
stát převzaté filmové podniky provozoval
a bude provozovat, dokud je nepřevezmou filmové
národní podniky. Naproti tomu nebylo převzato
ustanovení § 15, odst. 2 dekretu č. 100/45
Sb., které by teď už ve filmu sotva mělo
praktický význam. V § 7 se osnova řídí
svým vzorem (srovnej §§ 9 a 10 dekretu č.
100/45 Sb.), jen pokud jde o náhrady v hotovosti; bude
na příslušných odvětvích
státní správy, zejména na ministerstvu
financí, aby uvážilo, zda by se nemělo
připustit také hrazení fondovými dluhopisy
a pod.
Bylo vytčeno ve všeobecné části
důvodové zprávy, že jedním z
hlavních úkolů osnovy je organisace filmového
podnikání v rukou státu. V duchu vládního
usnesení ze dne 16. července 1946 navrhuje osnova
zřídit čtyři národní
podniky a užívá pro ten účel
vydatně vzoru dekretu č. 100/45 Sb. Nepřevzala
však ze svého vzoru ani ústřední,
ani oblastní orgány (§ 19 dekretu č.
100/45 Sb.) a pečuje o jakési ústřední
vedení věcí filmových zřízením
Československé filmové rady. Tato ČsFR
není pouhým orgánem poradním, nýbrž
má zčásti funkci nesamostatnou, zčásti
pak je orgánem rozhodujícím. V této
své funkci je úřadem, jehož rozhodnutí
a opatření mají stejnou povahu jako rozhodnutí
a opatření ministerstva informací (§
21, odst. 3) a budou tedy podle obecných zásad podléhat
kognici nejvyššího správního soudu.
Zřízením ČsFR bude ústřední
vedení věcí filmových náležitě
zodborněno. Že při jmenování
členů rady (§ 22, odst. 1, věta 1) bude
třeba mít zřetel i na zastoupení podniků
nenárodních (§ 1, č. 1 a § 2),
netřeba jistě v zákoně zvlášť
zdůrazňovat. V sekretariátu (§ 24, odst.
2) bude mít ČsFR vhodný nástroj pro
vyřizování běžných věcí
a pro přípravu i provádění
nutných usnesení.
Z odchylek §§ 8 až 20 osnovy od §§ 12
až 14, 16 až 18, 20 až 26 dekretu č. 100/45
Sb. stačí poukázat na § 8, který
národní podniky přímo zřizuje
(proto mohl být vynechán i § 15 dekretu č.
100/45 Sb., a v § 15, odst. 1 mohl být hned určen
počet členů představenstva), na §
11, odst. 1, který z protokolace vyjímá jednotlivé
biografy, na § 13, odst. 1, kde je zdůrazněno
kulturní poslání filmu, a všeobecně
na to, že působnost příslušející
podle dekretu č. 100/45 Sb. ministru průmyslu, osnova
samozřejmě svěřuje ministru informací.
Změny, které § 1, č. 1 osnovy provádí
na § 1 dekretu, budou mít za následek, že
tělovýchovným a podobným organisacím
bude třeba vrátit biografy, jichž vedení
se státní správa skrze zmocněnce (§
4 dekretu) již ujala. Vymezit podrobnosti tohoto vrácení
a vypořádati vzájemná práva
a nároky je úkolem § 25. Dosavadním
provozovatelům, resp. jejich právním nástupcům
se ponechává volba, zda budou chtít své
podniky zpět či zda je ponechají státu.
Aby bylo brzy jasno, zda stát s takovými podniky
může do budoucna počítat, musí
být volba a předání vykonáno
do tří měsíců po účinnosti
zákona.
Jinak vypořádání navazuje na předpisy
§ 4 osnovy o odevzdání podniků, na které
se i po osnově § 1 dekretu bude vztahovat, neboť
jde jaksi o rub toho, o čem se tam jedná. Nároky
dosavadních provozovatelů, kteří budou
chtít své podniky zpět, jsou v odst. 2 vymezeny
co možná opatrně a zejména se jim nepřiznává
náhrada ušlého zisku za dobu, po kterou biograf
provozoval stát. Soudní cesta se otvírá
dosavadním provozovatelům až rok po účinnosti
zákona, aby bylo dost času pro vyrovnání
po dobrém.
Ze závěrečných ustanovení osnovy
zasluhuje zvláštní zmínky jen §
26, který na filmové podnikání rozšiřuje
trestní ochranu průmyslového podnikání
v rozsahu znárodnění předpisy §§
31 až 35 dekretu č. 100/45 Sb. a zákonem ze
dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní
ochraně národních podniků, znárodněných
podniků a podniků pod národní správou.
Úprava podle tohoto zákona nevyžádá
si nějakých dalších nákladů,
na něž by nebylo počítáno v dekretu
č. 50/45 Sb. Naopak tím, že se z úpravy
vyjímají některé podniky, bude náhradové
řízení vyžadovati nákladů
podstatně nižších.

