Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1947.

3. zasedání

825.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.................................1947,

kterým se nově upravují předpisy o dani z motorových vozidel a mění a doplňují některé předpisy o jiných nepřímých daních a o státních finančních monopolech.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ.

Nepřímé daně.

Oddíl první.

Daň z motorových vozidel.

§ 1.

Předmět daně.

(1) Předmětem daně jsou tato silniční motorová vozidla:

1. jízdní kola s pomocným motorem o obsahu válců nad 100 ccm,

2. motorová kola (motocykly),

3. motorová kola s přívěsnými vozíky,

4. motorové tříkolky pro dopravu osob a

5. osobní automobily, jichž se používá k jízdě po veřejných silnicích a cestách republiky Československé.

(2) Předmětem daně nejsou:

1. jízdní kola s pomocným motorem o obsahu válců do 100 ccm,

2. motorové vozíky pro invalidy,

3. motorová vozidla vojenské správy a bezpečnostních orgánů, jsou-li opatřena zvláštními poznávacími značkami,

4. cizozemská motorová vozidla.

(3) Vláda může k návrhu ministra financí vyjmouti z daně i jiná motorová vozidla zařízená nebo určená k zvláštním účelům.

§ 2.

Právní domněnka.

(1) Pokud tuzemské motorové vozidlo je opatřeno poznávací (rejstříkovou) značkou, má se za to, že se ho používá k jízdě po veřejných silnicích a cestách republiky Československé.

(2) Oznámí-li poplatník písemně před počátkem platebního období (§ 8) nebo v den přidělení poznávací (rejstříkové) značky místně příslušnému správnímu (povolovacímu) úřadu (§ 18, odst. 3), že motorového vozidla nehodlá používati k jízdě, a odevzdá-li tomuto úřadu zároveň do úschovy příslušné listiny o tomto vozidle, je motorové vozidlo vyňato z platební povinnosti, nepoužije-li se ho vůbec k jízdě po celé platební období.

§ 3.

Základ daně.

(1) Základem daně je motorové vozidlo, při čemž se sazba daně řídí jeho druhem, po případě způsobem jeho pohonu. Pro posouzení, o jaký druh vozidla jde, jaký je způsob jeho pohonu nebo obsah jeho válců a nebo jaká je vlastní váha vozidla, je zpravidla rozhodný údaj zapsaný v platném typovém osvědčení motorového vozidla.

(2) Osobním automobilem se rozumí motorové vozidlo, jímž lze dopravovati nejvýše osm osob, počítajíc v to řidiče. Osobní motorové vozidlo přestavěné nebo zařízené pro dopravu nákladů (zboží) se považuje za nákladní motorové vozidlo od té doby, kdy správním (povolovacím) úřadem bylo za takové uznáno a označeno. Lze-li však přestavěného nebo zařízeného motorového vozidla používati střídavě k dopravě osob a nákladů (zboží), t. zv. pomocný vůz dodávkový, je podrobeno dani jako osobní automobil.

(3) Tuzemským motorovým vozidlem je každé vozidlo, které je nebo má býti opatřeno československou poznávací (rejstříkovou) značkou.

(4) Cizozemským motorovým vozidlem je vozidlo, které je opatřeno cizozemskou poznávací značkou.

(5) Bližší určení daňového základu (odstavec 1) stanoví vláda nařízením.

§ 4.

Sazba daně.

(1) U motorového vozidla s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 činí daň za kalendářní rok:

1. u jízdního kola s pomocným motorem o obsahu válců nad 100 ccm a u motorového kola (motocyklu) o obsahu válců do 250 ccm - 300 Kčs;

2. u motorového kola (motocyklu) o obsahu válců nad 250 ccm - 600 Kčs;

3. u motorového kola s přívěsným vozíkem a u motorové tříkolky - 900 Kčs;

4. u osobního automobilu o obsahu válců do 1.000 ccm - 1.200 Kčs;

5. u osobního automobilu o obsahu válců nad 1.000 ccm do 1.250 ccm - 1.500 Kčs;

6. u osobního automobilu o ob. sahu válců nad 1.250 ccm do 1.500 ccm - 2.200 Kčs;

7. u osobního automobilu o obsahu válců nad 1.500 ccm do 2.000 ccm - 3.600 Kčs;

8. u osobního automobilu o obsahu válců nad 2.000 ccm - 7.600 Kčs.

(2) U motorových vozidel, která jsou poháněna výhradně elektřinou nebo jinou pohonnou látkou než minerálními oleji či jejich směsí s lihem, činí daň za kalendářní rok za každých i započatých 100 kg vlastní váhy vozidla 150 Kčs.

§ 5.

Poplatník.

Poplatníkem je ten, komu je přidělena poznávací (rejstříková) značka. Bylo-li motorového vozidla použito k jízdě bez přidělení poznávací (rejstříkové) značky, je poplatníkem držitel vozidla.

§ 6.

Daňové osvobození.

(1) Za předpokladu vzájemnosti jsou od daně osvobozena motorová vozidla osob, kterým přísluší právo exteritoriality, konsulů z povolání a osob jim na roveň postavených, nejsou-li tyto osoby československými státními občany a neprovozují-li na území Československé republiky výdělečnou činnost.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby na návrh ministra národní obrany a ministra průmyslu poskytl na přechodnou dobu osvobození nových motorových vozidel určitých typů. Bližší podmínky a dobu, na kterou se osvobození poskytuje, vyhlásí ministr financí ve Sbírce zákonů a nařízení.

(3) Nárok na daňové osvobození podle předchozích odstavců jest uplatniti při plnění ohlašovací povinnosti (§ 7) a rozhodné okolnosti jest třeba dokázati. O osvobození vydá finanční úřad I. stolice písemné osvědčení.

§ 7.

Ohlašovací povinnost.

(1) Poplatník je povinen motorové vozidlo před použitím k jízdě ohlásiti u správního (povolovacího) úřadu, v jehož obvodě má vozidlo své pravidelné (domovské) stanoviště (§ 18, odst. 3).

(2) Změny v ohlášených údajích je poplatník povinen oznámiti správnímu (povolovacímu) úřadu do osmi dnů po nastalé změně.

(3) Způsob ohlašování upraví vláda nařízením.

§ 8.

Platební povinnost.

(1) Poplatník je povinen zaplatiti daň předem podle své volby na celý kalendářní rok nebo na celé kalendářní čtvrtletí (platební období), a to:

a) vzniká-li daňová povinnost, před použitím motorového vozidla k jízdě;

b) trvá-li daňová povinnost, před počátkem platebního období;

c) u vozidla vyňatého nebo osvobozeného od daně před zánikem vynětí nebo daňového osvobození.

(2) Vznikne-li platební povinnost po počátku platebního období, jest zaplatiti daň vždy na celé zvolené platební období.

(3) Změny nastalé v platebním období v osobě poplatníka nebo v daňovém základu, nemají vlivu na výši daně připadající na toto období. Poplatník je povinen předložiti správnímu (povolovacímu) úřadu do osmi dnů po nastalé změně daňový průkaz (§ 10) za účelem poznamenání změny.

§ 9.

Způsob placení.

(1) Daň se platí u místně příslušného správního (povolovacího) úřadu (§ 18, odst. 3) daňovou známkou v hodnotě odpovídající výši daně, nalepenou do daňového průkazu (§ 10, odst. 1), která pak musí býti úředně znehodnocena. Vzory daňových známek, jejich hodnoty a prodej určí vláda nařízením.

(2) Za každé motorové vozidlo jest zaplatiti daň zvláště. Platí-li se daň na kalendářní čtvrtletí, činí čtvrtinu roční daně (§ 4) zvýšenou o 5%. Daň se zaokrouhlí na celé Kčs nahoru. Poplatník nemůže v kalendářním roce zvolené platební období měniti.

(3) Z motorového vozidla podrobeného dani, jehož se použije k jízdě po veřejných silnicích a cestách bez přidělení poznávací (rejstříkové) značky, jest zaplatiti daň v hotovosti šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny na účet místně příslušného okresního finančního ředitelství.

(4) Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení určil jiný způsob placení daně.

§ 10.

Daňový průkaz.

(1) Dokladem o splnění platební povinnosti jest daňový průkaz, opatřený úředně znehodnocenou daňovou známkou na běžné platební období, který vydá poplatníku správní (povolovací) úřad.

(2) Řidič motorového vozidla je povinen míti s sebou za jízdy buď daňový průkaz podle odstavce 1 nebo osvědčení o daňovém osvobození (§ 6, odst. 3).

§ 11.

Motorová vozidla podniků Československé státní dráhy a Československá pošta.

(1) Motorová vozidla podniků Československé státní dráhy a Československá pošta jest ohlásiti a daň zaplatiti hromadně v zemích České a Moravskoslezské u okresního finančního ředitelství v Praze, na Slovensku u okresního finančního ředitelství v Bratislavě, a to podle směrnic vydaných ministerstvem financí po dohodě s ministerstvy dopravy a pošt.

(2) Ministerstvo financí může povoliti hromadné ohlašování a zapravování daně též pro motorová vozidla jiných poplatníků.

§ 12.

Vrácení daně.

(1) Bylo-li skutkovým nebo právním omylem zaplaceno více než odpovídá zákonu, povolí okresní finanční ředitelství na žádost vrácení daně z motorových vozidel.

(2) Žádost o vrácení daně řádně doloženou musí poplatník (§ 5) podati písemně u místně příslušného okresního finančního ředitelství (§ 16) nejpozději do jednoho roku po zaplacení daně.

(3) Ministerstvo financí může lhůtu stanovenou v odstavci 2 přiměřeně prodloužiti.

§ 13.

Ručení.

Daň z motorových vozidel požívá přednostního zákonného zástavního práva na motorovém vozidle a jeho příslušenství.

§ 14.

Přirážka pro zmeškání, promlčení a vymáhání daně.

(1) Nebyla-li daň včas nebo v plné výši poplatníkem zapravena, jest zaplatiti z úhrnného daňového dluhu bez újmy případného zavedení důchodkového trestního řízení přirážku pro zmeškání (poplatek z prodlení) obdobně podle příslušných předpisů o přirážce pro zmeškání v oboru přímých daní.

(2) O promlčení a vymáhání daně platí obdobně příslušné předpisy pro přímé daně.

(3) Pro neplacenou daň z motorových vozidel může důchodkový kontrolní úřad motorové vozidlo zajistiti na útraty a nebezpečí poplatníka (§ 5).

§ 15.

Úřední dozor.

(1) Kdo má ve vlastnictví, držbě nebo úschově motorové vozidlo, za jízdy pak ten, kdo vozidlo řídí, podléhá úřednímu dozoru podle dalších odstavců.

(2) Úřední orgánové pověření tímto dozorem jsou oprávněni kdykoliv vstupovati do garáže motorového vozidla a do prostor s ní spojených a žádati od osob podrobených úřednímu dozoru, po případě jejich zástupců, vysvětlivky a průkazy o veškerých okolnostech rozhodných pro zjištění daňové povinnosti. Přitom jsou povinni zachovávati o zjištěných okolnostech úřední tajemství a dbáti ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisů jej měnících a doplňujících. Vznikla-li pochybnost o daňových součinitelích motorového vozidla (§ 3, odst. 1), může uložiti finanční úřad držiteli vozidla, aby je na svůj náklad předvedl, po případě může mu uložiti přezkoušení vozidla zkušebním komisařem příslušného správního (povolovacího) úřadu.

(3) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny samy nebo svými zaměstnanci poskytnouti orgánům pověřeným dozorem při úředním jednání podle odstavce 2 potřebnou pomoc a opatřiti na svůj náklad také žádané potřebné pomůcky.

§ 16.

Příslušnost finančních úřadů.

(1) Věcně pří.slušnými finančními úřady jsou:

1. v I. stolici okresní finanční ředitelství,

2. v II. stolici v zemích České a Moravskoslezské zemské finanční ředitelství, na Slovensku pověřenectvo financí.

(2) Místní příslušnost se řídí podle místa pravidelného (domovského) stanoviště motorového vozidla.

(3) Pro příslušnost ve věci daně z motorových vozidel podniků Československé státní dráhy a Československá pošta platí odchylka uvedená v § 11, odst. 1. Ministerstvo financí může obdobnou odchylku stanoviti také v případě § 11, odst. 2.

(4) Důchodkový dozor vykonávají finanční úřady.

§ 17.

Opravné prostředky.

(1) Rozhodnutí a opatření ve věcech této daně vydávají úřady uvedené v § 16.

(2) Proti rozhodnutím a opatřením lze podati odvolání do 30 dnů po doručení písemně u úřadu, který je vydal.

(3) Rozhodnutí a opatření musí obsahovati označení úřadu, u kterého může býti opravný prostředek podán, a lhůtu, ve které může býti podán.

(4) Lhůta odvolací počíná dnem po doručení rozhodnutí nebo opatření; je zachována, bylo-li odvolání v odvolací lhůtě odevzdáno na po tvrzení u poštovního úřadu k dopravě.

(5) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státem uznanými svátky nebo památnými dny. Připadne-li však poslední den lhůty na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, končí lhůta teprve příštím všedním dnem.

(6) O odvolání rozhodne s konečnou platností finanční úřad II. stolice. Příslušejí mu přitom táž práva jako finančnímu úřadu I. stolice. Odvolací úřad může, pokud nenastalo promlčení, rozhodovati také o daňové povinnosti a daň zvýšiti.

(7) Odvolání nemá odkladného účinku ani co do placení ani co do vymáhání daně.

(8) Odvolání podané na místě nepříslušném se neprodleně postoupí příslušnému úřadu a strana se o tom zároveň uvědomí; bylo-li podáno u nepříslušného úřadu ve lhůtě odvolací, považuje se za podané včas. Odvolání podané opožděně odmítne finanční úřad I. stolice; proti tomuto rozhodnutí lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.

(9) Proti opatřením důchodkových kontrolních úřadů může podati postižený námitky do tří dnů k finančnímu úřadu I. stolice, který o nich rozhodne s konečnou platností.

§ 18.

Součinnost úřadů a veřejných orgánů.

(1) Státní a jiné veřejné úřady a orgány jsou povinny poskytovati v mezích své působnosti pomoc při provádění tohoto zákona.

(2) Správní (povolovací) úřad, po případě jiný veřejný úřad, vedoucí v evidenci motorová vozidla, je povinen přesvědčiti se před přidělením poznávací (rejstříkové) značky pro motorové vozidlo podrobené dani, bylo-li k dani ohlášeno (§ 7). Jízdní průkaz motorového vozidla podrobeného dani nesmí vydati správní (povolovací) úřad před vyhotovením daňového průkazu (§ 10, odst. 1), po případě dříve, dokud poplatník nepředloží doklad o tom, že uplatnil nárok na daňové osvobození (§ 6, odst. 3). Nezaplatí-li poplatník daň před počátkem příslušného platebního období [§ 8, odst. 1, písm. b)], odejme správní (povolovací) úřad neprodleně jím vydaný jízdní průkaz.

(3) Správním (povolovacím) úřadem je úřad, který má podle dopravně-policejních předpisů v evidenci motorové vozidlo se zřetelem k jeho pravidelnému (domovskému) stanovišti.

§ 19.

Propadnutí.

(1) Motorové vozidlo, jehož se použije neoprávněně k jízdě po veřejných silnicích a cestách bez zaplacení daně, může finanční úřad I. stolice prohlásiti za propadlé bez ohledu na to, komu patří a zda se zavede důchodkové trestní řízení nebo ne.

(2) Orgánové pověření úředním dozorem jsou v takovém případě oprávněni postarati se na útraty dotyčných osob o bezpečné uschování motorového vozidla po dobu, než příslušný finanční úřad rozhodne.

§ 20.

Trestní ustanovení.

(1) Kdo jakýmkoliv způsobem zkrátí nebo zatají daň nebo se o to pokusí, dopouští se těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši čtyřnásobku až osminásobku zkrácené nebo zatajené daně.

(2) Nelze-li daň, podle níž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, uloží se po dle okolností případu pokuta až do výše 1,000.000 Kčs.

(3) Kdo jedná jinak než jest uvedeno v odstavci 1 proti ustanovením tohoto zákona nebo proti prováděcím ustanovením podle něho vydaným, trestá se pokutou od 100 do 20.000 Kčs.

(4) Ustanovení o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když se místo pokuty převyšující tuto nejvyšší výměru uloží trest na svobodě.

(5) Je-li pokuta nedobytná, nastoupí místo ní náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne až do jednoho roku; náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví tak, že se uloží za každých 100 až 300 Kčs pokuty podle míry provinění a podle osobních poměrů vinníkových jeden den vězení.

(6) Trestné činy důchodkové se promlčují ve třech letech, nebyla-li daň zkrácena nebo ohrožena, v jednom roce; promlčecí lhůta počíná dnem, kdy byl trestný čin spáchán.

(7) Úřady a důchodkové soudy rozhodující o trestných činech důchodkových hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení; obviněný nemá právního nároku na upuštění od trestního řízení.

(8) Jinak platí o stíhání a trestání trestných činů důchodkových ustanovení trestního práva důchodkového.

§ 21.

Přechodné ustanovení.

Motorová vozidla, jichž se v den počátku účinnosti tohoto zákona používá k jízdě, jest ohlásiti podle § 7 do konce kalendářního měsíce, kterým počíná účinnost tohoto zákona. V téže lhůtě jest splniti také platební povinnost (§§ 8 a 9), po případě povinnost určenou § 2, odst. 2.

Oddíl druhý.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP