Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Odškodné se poskytuje, pokud tento zákon nestanoví jinak,

A) při ztrátách jednokopytníků, skotu, ovčího, kozího a vepřového bravu, drůbeže, ryb a včel za zvířata,

a) která byla usmrcena na úřední příkaz ve spojitosti s tlumením nákazy, kterou dlužno hlásiti podle předpisů o zábraně a tlumení nákaz zvířat (dále jen nákazy povinné hlášením),

b) která uhynula na nákazu povinnou hlášením po vydání úředního příkazu k usmrcení zvířete, nebo byly-li tu předpoklady pro vydání tohoto příkazu,

c) u nichž okolnosti nasvědčují tomu, že uhynula ve spojitosti s očkováním nebo nemocí vzniklou následkem veterinárně ochranného opatření, jež byly úředně nařízeny, nebo která musela býti ve spojitosti s tímto opatřením nebo s nařízeným očkováním usmrcena;

B) při ztrátách jednokopytníků, přežvýkavců a vepřů za zvířata, která uhynula na mor skotu, plicní nákazu, sněť slezinnou, sněť šelestivou, nákazu zvěře a skotu nebo vzteklinu anebo u nichž byla po smrti zjištěna některá z těchto nákaz.

(2) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvy zemědělství a financí stanoviti vyhláškou v Úředním listě, že se poskytuje odškodné za uhynulá, po případě usmrcená zvířata též při ztrátách způsobených nákazou, která byla podle příslušných předpisů dodatečně pojata mezi nákazy povinné hlášením.

(1) Při výpočtu odškodného je základem obecná cena zvířete bezprostředně před vydáním úředního příkazu k usmrcení zvířete, po případě před jeho smrtí. Je-li však zvíře znehodnoceno očkováním nebo nákazou s výjimkou tuberkulosy, odhadne se jeho cena, jako by nebylo stiženo nákazou nebo nebylo očkováno. Cena koně s mimořádnými vlastnostmi se odhadne vždy bez zřetele k těmto vlastnostem.

(2) Obecná cena jednokopytníků se řídí úředně stanovenými cenami. Obecnou cenu včelstev stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy zemědělství a financí a nejvyšším úřadem cenovým vyhláškou v Úředním listě.

(3) Obecná cena jiných zvířat než jednokopytníků a včelstev se stanoví podle zjištěné nebo vypočtené živé váhy a úřední jatečné ceny s případnými přirážkami, kterými se zhodnotí užitkovost nebo plemenná hodnota zvířat, jakož i případný úbytek na váze způsobený očkováním zvířete nebo nákazou s výjimkou tuberkulosy. Tyto přirážky stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy zemědělství a financí a nejvyšším úřadem cenovým pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat vyhláškou v Úředním listě.

(4) Nejsou-li ceny některého druhu zvířat úředně upraveny, je základem při výpočtu odškodného obecná směnná cena zvířete zjištěná podle zásad vytčených v odstavci 1.

(5) Odškodné (§ 1) činí 100% obecné ceny

a) za zvířata usmrcená na úřední příkaz, u nichž se zjistí pitvou, po případě doplňujícím laboratorním vyšetřením, že nešlo o nákazu, pro kterou byl vydán úřední příkaz k usmrcení,

b) za zvířata, která ve spojitosti s očkováním nebo nemocí vzniklou následkem veterinárně ochranného opatření, jež byly úředně nařízeny, uhynula nebo musela býti usmrcena [§ 1, odst. 1, písm. A), c)].

(6) Ve všech ostatních případech činí odškodné 90% obecné ceny zvířete. V těchto případech se poskytne příplatek k odškodnému (§ 11, odst. 3) ve výši 10% obecné ceny zvířete, přispěl-li jeho majitel zvláště svědomitým splněním veterinárně ochranných předpisů k rychlému tlumení nákazy. Bližší podmínky pro přiznání tohoto příplatku stanoví vláda nařízením.

(7) Do odškodného se započte:

a) výtěžek dosažený zpeněžením zvířete nebo jeho částí, pokud byl vyplacen majiteli,

b) cena těch částí usmrceného zvířete, které se podle příslušných předpisů ponechají majiteli (§ 4).

(1) Odškodné za zvířata, jež jsou smluvně pojištěna, se vypočte a vyplatí podle ustanovení § § 2 a 5.

(2) Pojistitel nesmí hraditi škodu v případech, kdy se poskytne odškodné podle tohoto zákona. Toto ustanovení neplatí, jde-li o koně, kteří pro své mimořádné vlastnosti byli pojištěni na částku převyšující aspoň o jednu čtvrtinu cenu odhadnutou podle zásady vytčené v § 2, odst. 1, poslední větě; pojistitel smí v tom případě hraditi rozdíl mezi přiznaným odškodným a částkou vyplývající z pojistné smlouvy.

(3) Neposkytne-li se odškodné, nesmí pojistitel hraditi škodu v případech uvedených v § 6, odst. 1, písm. a) a § 6, odst. 2.

Na úřední příkaz usmrcená, po případě uhynulá nebo nutně poražená zvířata, za něž přísluší odškodné a která se neponechají majiteli, musí býti co nejvýhodněji zpeněžena, není-li s hlediska ochrany zdraví lidí a veterinární ochrany proti tomu námitek. Dosažený výtěžek může býti majiteli vyplacen jako záloha na odškodné. Části zvířat ponechané majiteli se započítají v ceně, které se dosahuje při obvyklém zpeněžení.

(1) Odškodné se vyplatí tomu, kdo byl držitelem zvířete v době jeho smrti, ačli není známa jiná oprávněná osoba. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(2) Výplatou odškodného zanikne jakýkoli nárok na odškodné vůči státu.

(1) Odškodné se neposkytuje:

a) za zvířata, která byla dopravena na území státu z ciziny v rozporu s příslušnými předpisy;

b) za zvířata, která byla dopravena na území státu z ciziny v určité lhůtě před zjištěním nákazy, neprokáže-li se, že se nakazila až na území státu. Tato lhůta je u moru skotu 10 dní, u slintavky a kulhavky, sněti slezinné, sněti šelestivé a nákazy zvěře a skotu 14 dní, u tularemie 28 dní, u moru vepřů a nakažlivé obrny vepřů 35 dní, u vozhřivky, vztekliny a slepičího moru 90 dní, u plicní nákazy a nakažlivé chudokrevnosti jednokopytníků 180 dní, u tuberkulosy skotu ve formách povinných hlášením 270 dní a u hřebčí nákazy a včelích nákaz 365 dní;

c) za jatečná zvířata dopravená z ciziny, jakož i za jatečná zvířata na jatečních trzích, na jatkách, v rozdělovnách, po případě v jiných zařízeních pro jatečná zvířata;

d) za zvířata v zoologických zahradách, zvěřincích, cirkusech a podobných podnicích;

e) za zvířata, která jsou jen přechodně na území státu (na pastvě, při přezimování a pod.);

f) za zvířata patřící státu nebo státním podnikům, s výjimkou zvířat podniků Státní lesy a statky, Státní lesy a Státní statky.

(2) Odškodné se neposkytuje též za ztráty zvířat,

A) je-li prokázáno, že majitel nebo držitel zvířete nebo osoba za zvíře odpovědná neučinili povinné hlášení o nákaze nebo o podezření z nákazy podle příslušných předpisů o tlumení nákaz zvířat do 24 hodin po objevení příznaků nemoci, leč by jiná osoba povinná hlášením byla hlášení učinila v téže lhůtě;

B) k nimž došlo tím, že

a) majitel získal koupí nebo jiným právním jednáním mezi živými zvíře stižené nákazou a při nabytí zvířete o jeho chorobném stavu věděl nebo musil věděti,

b) majitel nebo držitel zvířete porušil veterinárně ochranné předpisy, zejména nedodržel nařízenou uzávěru,

c) majitel nebo držitel zvířete nepoužil příležitosti úředně doporučeného očkování, ač věděl nebo musil věděti, že se náklady očkování hradí z veřejných prostředků.

(1) Vláda nařízením stanoví, že se mohou poskytovati:

a) náhrady a podpory majitelům zvířat, kteří utrpěli jinou hospodářskou škodu, než jsou ztráty uvedené v § 1, způsobenou nákazami nebo jinými nemocemi zvířat, očkováním nebo veterinárně ochranným opatřením a jinými příčinami, které způsobují znehodnocení zvířete,

b) podpory na veterinárně ochranná opatření a zařízení a peněžní prostředky na péči o zdraví zvířat,

c) peněžní prostředky, po případě věcná vybavení na zařízení, opatření a zdokonalení veřejné veterinární služby podle pokroku vědy s hlediska veřejných zájmů a k umožnění veterinárního výzkumu, a stanoví pro to předpoklady a podmínky.

(2) Podrobnosti k provádění těchto úkolů stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy zemědělství a financí vyhláškou v Úředním listě.

(3) Ke krytí výdajů spojených s opatřeními uvedenými v odstavci 1 mohou býti vybírány příspěvky:

a) od majitelů domácích zvířat, čítajíc v to majitele včelstev a psů, podle početního stavu zvířat;

b) od nabyvatelů zvířat při vystavení průvodního listu zvířat (dobytčího pasu) nebo při jeho přepsání (přepsání vlastnického práva);

c) od podnikatelů zpracujících surové kůže;

d) od podnikatelů zabývajících se sběrem surových kůží a obchodujících s nimi;

e) od veterinárních ústavů pro asanaci a zužitkování těl zvířat (kaliferií);

f) od přepravců při dovozu domácích zvířat včetně včelstev a psů a při dovozu surovin živočišného původu z ciziny;

g) od majitelů jatečních zvířat při poražení zvířete po živnostensku;

h) od majitelů domácích zvířat, čítajíc v to majitele psů, při provádění některých úkolů veterinárně ochranných.

(4) Druh a výši příspěvků, způsob jejich vybírání a kontroly vybírání, jakož i druh zvířat, jejichž majitelé jsou příspěvkem povinni, stanoví vláda nařízením, při čemž příspěvky nesmějí převýšiti v případech uvedených v odstavci 3,

písm. a) částku 50.- Kčs za zvíře nebo včelstvo v jednom roce,

písm. b) částku 30.- Kčs za zvíře, jehož se průvodní list (dobytčí pas) týká, písm. c) částku 50.- Kčs za 1 q surových kůží určených ke zpracování, pism. d) částku 10.- Kčs za kůži,

písm. e) částku 100.- Kčs za 1 q vyrobené masové moučky a vyrobených tuků, písm. f) částku 100.- Kčs za živé zvíře a 1 q surovin živočišného původu,

písm. g) částku 50.- Kčs za zvíře,

písm. h) částku 50.- Kčs při výkonu, po případě

částku 100.- Kčs za zvíře v jednom roce.

(5) Nařídí-li se v honitbách jako ochranné opatření proti nákazám zvířat odstřel nebo vyhubení lovné zvěře nad 50% stavu, určí v každém jednotlivém případě zemský národní výbor, na Slovensku příslušné pověřenectvo, po slyšení Jednotného svazu zemědělců, výši podpory na zazvěření honitby. Směrnice pro výši podpory stanoví vláda nařízením.

Vybírají-li se podle početního stavu zvířat příspěvky [§ 7, odst. 3, písm. a)], nesmějí se požadovati za jatečná zvířata dopravovaná z ciziny, za jatečná zvířata na jatečních trzích, na jatkách, v rozdělovnách, po případě v jiných zařízeních pro jatečná zvířata, za zvířata v zoologických zahradách, zvěřincích, cirkusech a podobných podnicích a za zvířata patřící státu nebo státním podnikům, s výjimkou zvířat podniků Státní lesy a statky, Státní lesy a Státní statky.

(1) Předpisy o odškodňovacím řízení při ztrátách zvířat a o řízení při poskytování náhrad a podpor vydá vláda nařízením.

(2) Výlohy vzniklé zjišťováním, zda jde o nemoc, při které se poskytuje odškodné, náhrada nebo podpora, a případné úřední posudky, jakož i odhadní výlohy hradí stát.

(1) Místní národní výbory jsou povinny spolupracovati při provádění tohoto zákona.

(2) Ministerstvo zdravotnictví dozírá na poskytování odškodného, náhrad a podpor a na vybírání příspěvků podle § 7, odst. 3, a doví-li se, že při tom nebylo dbáno ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných, zakročí z úřední moci.

(1) K plnění finančních úkolů plynoucích z tohoto zákona se zřizuje při ministerstvu zdravotnictví Veterinární pokladna v Praze s veterinárními platebnami u zemských národních výborů v Praze a v Brně a u příslušného pověřenectva v Bratislavě.

(2) Veterinární pokladna (odstavec 1) je právnickou osobou. Při provádění svých úkolů je osvobozena od daní, poplatků a jiných veřejných dávek; na poštovní poplatky se toto osvobození nevztahuje.

(3) Veterinární pokladna, plníc úkol vytčený v odstavci 1, zejména spravuje prostředky získané z příspěvků podle § 7, odst. 3, vyplácí odškodné (§ 1), náhrady (§ 7, odst. 1) a příplatky k odškodnému (§ 2, odst. 6) a vyplácí, po případě hradí podpory (§ 7, odst. 1 a 5).

(1) Veterinární pokladnu zastupuje navenek její přednosta, jímž je úředník státní veterinární služby, ustanovený ministrem zdravotnictví. Jeho prvním zástupcem ustanoví ministr zdravotnictví po vyjádření příslušného pověřence úředníka veterinární služby příslušného pověřenectva, druhým zástupcem veterinárního úředníka, kterého navrhne ministr zemědělství.

(2) Přednosta Veterinární pokladny a jeho zástupci jsou služebně podřízeny ministru zdravotnictví; ostatní zaměstnance přidělí Veterinární pokladně ministerstvo zdravotnictví, které obstarává její agendu.

(3) Při Veterinární pokladně se zřídí poradní sbor.

(4) Bližší předpisy o organisaci a působnosti Veterinární pokladny a poradního sboru při ní zřízeného vydá vláda nařízením.

(1) Státní pokladna nahradí Veterinární pokladně (§ 11) náklady odškodného, které se poskytuje podle § 1, ve výši stanovené podle § 2 a náklady podpor poskytnutých podle § 7, odst. 5 s tou výjimkou, že na úhradu odškodného za zvířata stižená slintavkou a kulhavkou a za zvířata stižená zevně poznatelnou tuberkulosou s pokročilými změnami v plicích nebo se změnami v mléčné žláze, děloze nebo ve střevech, která byla usmrcena pro tyto nákazy na úřední příkaz, poskytne státní pokladna polovinu nákladu.

(2) Státní pokladna poskytuje Veterinární pokladně zvláštní roční příspěvek částkou Kčs 3.000.000, pokud § 17, odst. 4 nestanoví jinak.

Zákon ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z., o zamezení a potlačení nákaz zvířat, se mění a doplňuje takto:

1. Ustanovení § 61, odst. 1, písm. f) zní:

"f) úředně nařízeného zabití a očkování;";

2. ustanovení § 61, odst. 5 zní:

"Náklady na oddělení, ošetřování a léčení zvířat, na dohled na ně, jakož i náklady na ruční a tažné práce, kterých je třeba k provedení desinfekce, hradí držitel.".

Škody způsobené morem skotu se zjišťují a odhadují podle ustanovení tohoto zákona a podle nich se rozhoduje též o odškodném.

(1) Předpisy o kolkovém poplatku z dobytčích pasů na Slovensku a ustanovení čl. III zákona ze dne 28. října 1943, č. 138 Sl. z., o změně některých právních předpisů o poplatcích, se zrušují.

(2) Hodnota kolkových známek na blanketech, kterých nebude použito k vyhotovení dobytčích pasů přede dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti, bude nahrazena. Podrobnosti o poskytnutí náhrady stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě.