(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu, zejména:

1. ustanovení §§ 48 až 60 a § 61, odst. 1, písm. h) zákona č. 177/1909 ř. z.. a příslušných prováděcích nařízení;

2. ustanovení § 4 a §§ 23 až 26 zákona ze dne 17. srpna 1892, č. 142 ř. z., o zamezení a potlačení plicní nákazy hovězího dobytka, ve znění zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 182 ř. z.;

3. ustanovení § 18 vládního nařízení ze dne 18. července 1940, č. 272 Sb., kterým se vydávají předpisy k zamezení a potlačení nakažlivé chudokrevnosti jednokopytníků;

4. ustanovení § 10 vládního nařízení ze dne 5. prosince 1940, č. 30 Sb. z r. 1941, o zamezení a potlačení tularemie zvířat;

5. vládního nařízení ze dne 28. září 1943, č. 262 Sb., o odškodněních a podporách při nákazách a hromadných onemocněních zvířat;

6. nařízení ministra vnitra ze dne 28. září 1943, č. 263 Sb., o nákazové pokladně;

7. ustanovení §§ 50 až 58 zákona ze dne 1. července 1943, č. 100 Sl. z., o tlumení zvířecích nákaz, pokud se nevztahují na odškodnění za předměty zničené při desinfekci, dále ustanovení § 60, odst. 1, písm. b) a § 61, odst. 1, písm. a), pokud jde o náklady úředně nařízeného zabití zvířat, a §§ 62 až 65 téhož zákona a předpisů tato ustanovení provádějících;

8. zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 59 Sb., o odškodnění při nakažlivé obrně vepřů.

(2) Nastane-li případ, který je předpokladem pro poskytnutí odškodného, náhrady nebo podpory podle tohoto zákona, přede dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti, provede se vyšetření, po případě poskytne se odškodné, náhrada nebo podpora podle předpisů platných nebo použivatelných v době, kdy škoda vznikla.

(3) Nákazová pokladna, zřízená podle vládního nařízení č. 262/1943 Sb., a Fond pro tlumení nákaz a hromadných onemocnění domácích zvířat, zřízený podle zákona č. 100/1943 Sl. z., se zrušují. Jejich práva a závazky přecházejí na Veterinární pokladnu.

(4) Státní příspěvek Veterinární pokladně (§ 13, odst. 2) činí pro rok 1948 Kčs 2,000.000.

(1) Pokud ministr (ministerstvo) zdravotnictví všeobecně upraví podle předcházejících ustanovení některou věc, učiní tak pro Slovensko po vyjádření příslušného pověřence (pověřenectva), který se po případě dohodne se zúčastněnými pověřenci (pověřenectvy). Vyjádření musí býti podáno v přiměřené lhůtě podle povahy věci.

(2) Ministři (ministerstva) vykonávají svoji působnost podle tohoto zákona na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušných pověřenců (pověřenectev), kteří se při tom řídí směrnicemi vydanými příslušným ministrem (ministerstvem).

(3) Vyhlášky v Úředním listě ve věcech upravených tímto zákonem uveřejní příslušný pověřenec (pověřenectvo) též v Úředním věstníku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

I. Osnova zákona sleduje tyto cíle:

1. Sjednocují se zákonná ustanovení za účelem jednotného postupu při poskytování odškodného, náhrad a podpor za ztráty vzniklé při nákazách a jiných nemocech zvířat. Doposud se postupovalo odlišně, a to v českých zemích podle vl. nař. č. 262/194, Sb. a nař. ministra vnitra č. 263/1943 Sb., na Slovensku podle šestého, sedmého a devátého oddílu zák. č. 100/1943 Sl. z. a příslušných prováděcích předpisů vl. nař. č. 180/1943 Sl. z.

2. Spojují se oba různé způsoby odškodňování po stránce věcné i formální, při čemž do společné normy se přebírá osvědčené a účelné z obou.

3. Kolektivní svépomocí za účasti státu má býti přispěno těm jednotlivcům, kteří splnili své povinnosti vůči celku a utrpěli nezaviněně škodu nákazami nebo jinými nemocemi zvířat. Je známo, že škodami, které jsou způsobeny nákazami a hromadnými onemocněními zvířat, bývá velmi často ohrožena podstata celého hospodářství.

4. Poskytování účinné náhrady za škody vzniklé některými nemocemi zvířat má působiti psychologicky na držitele zvířat, aby neváhali a hlásili včas každé podezření nákazy. Tím umožní se veterinární správě žádoucí rychlý a účinný zásah na obranu proti nákaze hned v prvních jejích počátcích. Jen těsnou a důvěřivou spoluprací chovatele a veřejné exekutivy je možno chrániti zdraví lidí a zvířat před rozšiřováním a rozvlékáním chorob a před velikými národohospodářskými škodami z toho plynoucími. Na uspokojivém řešení této spolupráce má zájem i sektor zásobovací, neboť čím lepší prevence a spolupráce, tím méně nákaz a chorob, a čím větší porozumění u chovatele pro veterinárně ochranná opatření, tím méně ztrát v živočišné výrobě.

5. Podle okolností a podle stavu finančních prostředků má Veterinární pokladna poskytovati podpory zemědělcům i při škodách způsobených různými příčinami znehodnocujícími zvíře. Mohla by také poskytováním náhrad za vzešlé škody převzíti v zásadě instituci povinného pojištění jatečných zvířat, jak je zavedeno v zemích České a Moravskoslezské vládním nařízením ze dne 9. dubna 1942, č. 139 Sb. Tím by se vyhovělo snahám po zhospodárnění a koncentraci příbuzných úseků pracovních.

6. K dobré prevenci patří i výzkum a možnost intensivní léčebné péče ve veterinárních ústavech ošetřovacích. Veterinární pokladna má zřizování takových ústavů umožniti a finančně podpořiti, po př. postarati se o jejich provoz, bude-li toho zapotřebí. Dále bude zapojena Veterinární pokladna při provozu veterinárních, asanačních a zužitkovacích ústavů (kafilerií), a z příspěvků těchto ústavů bude hraditi provozní schodky těch ústavů, které provádějí sběr mrtvol zvířat v odlehlých a řídce osídlených oblastech a mají proto větší provozní režii. Bude spravedlivé, aby ústavy s lepšími a výhodnějšími provozními podmínkami přispěly na ústavy, které mají plniti stejnou funkci zdravotní a hospodářskou, ale nezaviněně za horších podmínek.

II. Dosavadní zkušenosti získané jak na Slovensku, tak i v českých zemích, pokud jde o Nákazovou pokladnu a Fond, jsou velmi slibné, třebas činnost obou zařízení byla rušena mimořádnými poměry. Bez instituce Veterinární pokladny není myslitelná zdravotní kontrola v chovech podléhajících kontrole užitkovosti a nelze jinak provésti ozdravění našich chovů od tuberkulosy, nakažlivého zmetání a stájových nemocí vůbec.

Nákazová pokladna v Praze vyplatila za tři léta své činnosti na odškodném a podporách 35,665.000 Kčs, a má reservy pro případ větší panzootie v částce 28.000.000 Kčs. Fond v Bratislavě má nyní asi 3 1/2 mil. Kčs. Předním úkolem Veterinární pokladny je, aby v prvých letech činnosti nastřádala dostatečné reservy, kterých by mohlo býti použito k prospěchu živočišné produkce při nebezpečí panzootie. Myslí se zde především na periodicky přicházející vlnu slintavky a kulhavky; v tom případě by se provedla vakcinace všech paznehtníků jako preventivní opatření a na úhradu toho by se použilo zmíněné reservy.

III. Náklady spojené s novou úpravou budou pro státní pokladnu u srovnání s dosavadní úpravou podle vl. nař. č. 262/1943 Sb. vyšší, a to, pokud jde o nakažlivou obrnu vepřů a mor slepic, v důsledku ustanovení § 1, odst. 1, písm. A) b) asi o 1,500.000 Kčs ročně. Poměrně značné ztráty způsobené nakažlivou obrnou vepřů jsou však dočasné až do doby, kdy bude možno tuto nákazu zdolávati účinným ochranným očkováním. Pokud jde o náklady, jež by vznikly rozšířením odškodného v případech podle § 1, odst. 1, písm. B) i na vepře, jsou ztráty jen nepatrné, protože se jedná ve skutečnosti jen o sněť slezinnou a nákazu zvěře a skotu; v roce 1946 nebylo jediného takového případu. Novou úpravou § 13 se zvýší výdaje ze státní pokladny asi o 150.000 Kčs. Osobní a věcné náklady Veterinární pokladny budou činiti asi 1,000.000 Kčs. Naproti tomu získává státní pokladna snížením odškodného u některých nákaz, zejména nakažlivé obrny vepřů, ze 100 % na 90 % obecné ceny (§ 2, odst. 6) asi 2,000.000 Kčs ročně. Na Slovensku půjde navíc ještě o úhrady nákladů spojených s úředně nařízeným usmrcením zvířat; tyto náklady uhrazovaly dosud obce.

byla pojata mezi nákazy odškodňované též hřebčí nákaza podle předpisů platných na Slovensku a podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 2000/1946 Ú. l. I.

V odstavci 2 je pamatováno i na případné rozšíření ohlašovací povinnosti na další nákazy a na jejich odškodňování.

Vedoucím motivem při stanovení výše odškodného je příkaz podložený pochopitelnými důvody veterinárně ochrannými, aby totiž chovatel nikdy nedostal jako odškodné za nemocné zvíře vyšší částku, než by dostal za zvíře zdravé.

V odstavcích 2 a 3 bylo přihlíženo k tomu, že při řízeném hospodářství je téměř u všech druhů zvířat stanovena úřední cena.

S ohledem na státní pokladnu nelze při odškodňování za ztráty koní zásadně přihlížeti k jejich mimořádným vlastnostem. Příkladem pro to jsou dostihoví koně. Jestliže tedy v takovém případě dostane chovatel odškodné vypočtené jen podle ceny, která byla odhadnuta, jako by zvíře nemělo svých mimořádných vlastností, pak je spravedlivé, aby chovatel měl možnost, dáti si příslušný rozdíl v ceně zvířete pojistiti. Jiná zvířata než koně, pokud přicházejí v úvahu pro odškodnění [srov. § 6, odst. 1, písm. d)], se u nás do té míry mimořádně neoceňují.

V zájmu účinného tlumení nákaz zvířat bylo upraveno odškodné všeobecně na 90 % obecné ceny proti dřívějším sazbám 75 %, 80 %, 90% a 100 %, čímž jednak se zjednoduší propočítávání odškodného, jednak se dostane poškozenému chovateli jednotné náhrady, což je spravedlivé. Nově se zavádí poskytování prémie 10% k odškodnému, pokud je jeho výše 90 % obecné ceny, a to z důvodu, aby se majitelé zvířat podnítili k horlivé součinnosti při tlumení nákaz zvířat, neboť tím se umožní rychlý zásah úřadu a uchrání se okolí zamořeného místa před zavlečením nákazy; prospěje se tím také státní pokladně. Prémie se poskytuje z prostředků Veterinární pokladny.

Úprava odškodného za pojištěná zvířata je v souladu s ustanovením § 92 zák. č. 145/1934 Sb. a zásada tam uvedená byla zdůrazněna se zřetelem k veterinárně ochranným cílům, sledovaným osnovou. Výjimka byla učiněna pro koně mimořádných vlastností (viz výklad § 2), ovšem jen pro ty případy, kdy majitel zvířete se neprovinil proti zásadám, na nichž spočívá zákonná úprava zábrany a tlumení nákaz zvířat.

Prováděcím předpisem bude stanoveno, že ve výměru o přiznání odškodného bude vždy klausule, podle níž je povinen příjemce odškodného v případě zrušení kupní smlouvy odevzdati příslušnou částku přiznaného odškodného původnímu majiteli zvířete. Předejde se tím sporům mezi stranami a zatížení administrativy.

Z odškodňovacího řízení i z příspěvkové povinnosti byla vypuštěna zvířata patřící státu (t. j. též vojenské správě, Sboru národní bezpečnosti) a zvířata patřící zoologickým zahradám, zvěřincům a podobným zařízením, což vyplývá z povahy věci. Na výslovnou žádost ministerstva zemědělství byl však nárok na odškodné rozšířen na zvířata patřící podniku "Státní lesy a statky" a na Slovensku podnikům "Státní lesy" a "Státní statky".

Možnost příspěvkové povinnosti byla upravena s přihlédnutím k slovenskému vzoru. Zmocnění daná ustanoveními pod písm. a) až c) odstavce 1 zahrnují všechny úkoly stanovené v § 65 zák. č. 100./1943 Sl. z., zejména též vyplácení odměn ničitelům larev střečka. Ustanovení odstavce 5 bylo rovněž převzato ze zákona č. 100/1943 Sl. z. Pod písm. h) se míní diagnostická, ochranná, nouzová a léčebná očkování a zdravotní kontrola.

Na řízení podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných prováděné okresními a zemskými národními výbory, po př. ministerstvem zdravotnictví a příslušným pověřenectvem, vztahují se samozřejmě příslušné předpisy o správním řízení, t. j. zejména vl. nař. č. 8/1928 Sb.

Za účelem zjednodušení a urychlení výplaty odškodného a podpor se zamýšlí decentralisace provádění výplat u zemských národních výborů v Praze a v Brně a u pověřenectva v Bratislavě zřízením veterinárních plateben u těchto úřadů.

Vrchnostenské úkoly, které měla dosud Nákazová pokladna v Praze, přecházejí na ministerstvo zdravotnictví. Z toho důvodu se zamýšlí spojiti tuto vrchnostenskou pravomoc býv. Nákazové pokladny s prováděním úkolů svěřených Veterinární pokladně podle této osnovy v rukou jedné osoby. Proto zásadně se zamýšlí pověřiti vedením Veterinární pokladny vždy úředníka ministerstva, který bude zároveň pověřen vedením příslušné agendy v ministerstvu. Z titulu nové úpravy působnosti Veterinární pokladny podle tohoto zákona nebude rozmnožen počet zaměstnanců tohoto ústavu oproti dnešnímu stavu.

Na úhradu odškodného za zvířata postižená slintavkou a kulhavkou a určitými formami tuberkulosy přispíval stát podle vl. nař. č. 262/ 1943 Sb 1/2, po případě 1/3 nákladů. Jde však o předpis, který byl pojat do tohoto vládního nařízení na příkaz okupantů a nebyl v souladu s předpisy čs. právního řádu do té doby platnými, podle nichž celé břemeno náhrady nesl stát. Jelikož úplné upuštění od oné zásady by znamenalo nové zatížení státní pokladny, vyrovnávají se alespoň obě ustanovení o úhradě odškodného při těchto dvou nemocech na stejnou kvotu, a to 50 %.

Zrušením ustanovení § 60, odst. 1, písm. b) a § 61, odst. 1, písm. a) zák. č. 100/1943 Sl. z., pokud jde o náklady úředně nařízeného zabití zvířat, uplatní se ustanovení § 59, písm. h) téhož zákona, tak jak je to zamýšleno (viz oddíl III všeobecné části této důvodové zprávy).

Je zapotřebí určité doby k úpravě prováděcího vládního nařízení k zákonu, a zejména určité doby k přípravě vplynutí dosavadního Fondu pro tlumení zvířecích nákaz do ústavu toho rozsahu, jak je předvídán osnovou. Ponechává se proto stanovení počátku účinnosti zákona vládnímu nařízení.