Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň) podléhají předměty, uvedené v příloze k tomuto zákonu (seznam přepychových předmětů), a to sazbami v ní uvedenými; příloha je součástí zákona.

(2) Vláda může nařízením vyloučiti ze seznamu přepychových předmětů některé přepychové předměty, tento seznam měniti a doplňovati, jakož i upravovati a určovati sazby daně, při čemž však předměty zdaňovanými mohou býti toliko předměty národohospodářsky zbytné a daňová sazba nesmí převyšovati 100% jejich ceny; rovněž může vláda nařízením platnost zákona zrušiti.

Od daně jsou osvobozeny za podmínek stanovených vládním nařízením:

1. předměty přepravené z jedné výrobny do jiné, do skladu, obchodní místnosti a do dílny domáckého pracovníka nebo zpět;

2. předměty převzaté pouze za účelem provedení opravy;

3. předměty vyvezené do celní ciziny;

4. předměty dovezené z celní ciziny v případech a za podmínek stanovených v §§ 62 až 65, § 87 a § 105 celního zákona.

(1) Platiti daň jest povinen (poplatník):

1. kdo přepychové předměty vyrábí nebo si je dává vyráběti (ve mzdě, po domácku a pod.). Výrobou se rozumí prvovýroba, dále jakákoliv činnost, kterou předmět nabývá povahy předmětu přepychového, jakož i zpracování, opracování, zušlechťování, obnovování, opravování nebo jakékoli upravování (též sestavování) předmětu přepychového na předmět opět přepychový. U zvířat (na př. přepychových psů) je poplatníkem jejich chovatel; u poštovních známek a jiných cennin je poplatníkem, kdo je sestavuje a sbírá ke zcizení;

2. při dovozu poplatník celní pohledávky (§ 8, odst. 2 celního zákona).

(2) Dá-li si kdo vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět pro svoji soukromou spotřebu, jest povinen platiti daň ten, kdo předmět pro něho vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).

(3) Dá-li si vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) v tuzemsku přepychový předmět osoba, která nemá v tuzemsku ani bydliště (sídlo) ani provozovnu, jest povinen platiti daň ten, kdo pro ni přepychový předmět vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).

(1) U předmětu vyrobeného v tuzemsku je základem daně cena, t. j. vše, co výrobce účtuje odběrateli. Byl-li předmět vzat pro vlastní spotřebu, je základem daně obecná cena předmětu.

(2) V případech uvedených v § 3, odst. 2 a 3 je základem daně:

a) byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět z předmětu nepřepychového, obecná cena konečného (přepychového) předmětu;

b) byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět z jiného předmětu přepychového, rozdíl mezi obecnou cenou předmětu daného ke zpracování a obecnou cenou konečného výrobku.

(3) U předmětu dovezeného z celní ciziny je základem daně účtovaná cena, k níž se připočítávají výlohy přepravní k hranici a clo, jakož i daně a dávky vybírané z dováženého zboží, a není-li jí, obecná cena dovezeného předmětu.

(4) Cenou obecnou se rozumí cena, která se v době vyskladnění nebo v době celního projednání obvykle platí za přepychový předmět stejného nebo podobného druhu v místě výrobny nebo v místě celního projednání, nečítajíc v to daň přepychovou, a to při vyskladnění nebo dovozu ve velkém, cena ve velkém, při vyskladnění nebo dovozu v malém, cena v malém, pokud není jinak stanoveno. Při vlastní spotřebě jest základem daně cena obecná (první věta) v době, kdy přepychový předmět byl vzat pro vlastní spotřebu. V případech uvedených v odstavci 2, písm. b) se včítá do obecné ceny předmětu daného ke zpracování přepychová daň, která z něho byla prokazatelně zaplacena.

(5) Ministr financí jest oprávněn stanoviti u přepychových předmětů, u nichž se vyskytují dodávky od výrobce přímo spotřebiteli i dodávky od výrobce přímo překupníkům, že základem daně je konečná cena spotřebitelská po odečtení přepychové daně.

(6) Daň přepychová není součástí základu této daně, ani daně z obratu, ani cenových vyrovnávacích částek.

(7) Není-li při daňovém řízení nebo celním projednání cena udána nebo prokázána, nebo je-li sice udána a prokázána, avšak kontrolní orgán ji má za nízkou, jest vzíti za základ daně cenu obecnou (odstavec 4).

(8) Je-li udána cena v cizí měně nebo v obchodních mincích, přepočítává se na československou měnu podle průměrného měsíčního kursu, který stanoví pro účely poplatků, daně z obohacení a daní dopravních ministr financí vyhláškou v Úředním listě, na Slovensku též vyhláškou v Úředním věstníku. Rozhodným je kurs vyhlášený pro kalendářní měsíc, v němž vznikla daňová povinnost. Při dovozu se přepočítává cena udaná v cizí měně nebo v obchodních mincích na měnu československou podle ustanovení o cle.

(9) Pro cenu, která je rozhodná pro určení předmětu jako přepychového, platí obdobně ustanovení předchozích odstavců.

(10) Daň (příslušenství daně) se zaokrouhluje na celé koruny dolů.

(11) Bližší předpisy o daňovém základu vydá vláda nařízením.

Daňová povinnost vzniká:

1. u předmětu vyrobeného v tuzemsku vyskladněním z výrobny nebo vzetím pro vlastní spotřebu. Sklad a prodejní místnost, patřící k výrobně, se považují za její součást. Podrobnosti stanoví vláda nařízením;

2. při dovozu z celní ciziny v době, kdy vzniká povinnost platiti celní pohledávku (§§ 85 a 88 celního zákona).

(1) Daň z přepychových předmětů vyrobených v tuzemsku je splatná jejich vyskladněním z výrobny. Platí se z celého množství přepychových předmětů, které bylo vyskladněno v jednom kalendářním měsíci, najednou, a to nejpozději do patnáctého dne druhého kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž bylo vyskladněno. Daň se platí šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny na účet příslušného okresního finančního ředitelství, na Slovensku na účet pověřenectva financí, pokud se nestanoví v seznamu přepychových předmětů jinak. Připadne-li poslední den platební lhůty na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, končí platební lhůta nejblíže následujícího všedního dne. V téže lhůtě je poplatník povinen předložiti dvojmo důchodkovému kontrolnímu úřadu měsíční účet přepychové daně podle vzoru, který vydá ministerstvo financí.

(2) Za den zapravení splatné daně se pokládá:

a) je-li placeno šekovým řízením u poštovní spořitelny, den, kdy byla složena daňová částka u poštovního úřadu;

b) je-li placeno v odúčtovacím řízení u poštovní spořitelny, den, kdy byl odepsán poukaz z poukazatelova šekového účtu nebo ze šekového účtu jeho zmocněnce, v obou případech za předpokladu, že částka byla skutečně připsána na šekový účet příslušného finančního úřadu.

(3) Při dovozu platí o splatnosti a způsobu placení daně ustanovení o cle.

(4) Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení stanovil v dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem jiný způsob placení daně nebo jiné platební lhůty.

(1) Daň přepychovou jest přesunouti na odběratele.

(2) Zcizuje-li přepychový předmět někdo jiný než poplatník, smí účtovati přepychovou daň pouze částkou, kterou účtoval poplatník.

Nabyl-li nebo dovezl-li poplatník přepychový předmět, a vyrobil-li z něho jiný přepychový předmět, jest oprávněn za podmínek, které stanoví vláda nařízením, odečísti si od daně, kterou je povinen sám platiti, daň, kterou zaplatil dodavateli nebo při dovozu.

(1) Za přepychovou daň ručí předměty jí podrobené, pokud jsou v moci (držení) poplatníka nebo v moci (držení) osoby, která je převzala, ač věděla, nebo z okolností mohla věděti že daň byla zkrácena nebo zatajena.

(2) Daň zatěžuje i bez knihovního zápisu zákonným zástavním právem podnik poplatníkův a jeho hospodářské příslušenství (nemovitosti, zařízení, zásoby a pod.); toto zástavní právo má přednost přede všemi knihovně zajištěnými pohledávkami. Jde-li o nedoplatek daně starší jednoho roku, jest trvání tohoto přednostního práva závislé na tom, že nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku počínajíc dnem po splatnosti příslušné daňové částky zajištěn.

(3) Celým svým jměním ručí:

1. nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celek úplatně nebo neúplatně, za přepychovou daň, kterou byli povinni platiti jeho předchůdci z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v kalendářním roce, v němž došlo k převodu podniku nebo závodu, jakož i v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím;

2. osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna platiti společnost z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, kdy byli jejími společníky;

3. osoby odpovědné za správu právnických osob za přepychovou daň, kterou jest povinna platiti právnická osoba z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou jsou odpovědné za její správu. Toto ručení není však možno uplatniti po uplynutí 5 let ode dne, kdy byla osoba, jež je odpovědná za správu právnické osoby, zproštěna odpovědnosti za to období, kterého se ručení týká;

4. účastníci příležitostných sdružení za přepychovou daň, kterou jest povinno platiti příležitostné sdružení z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou se ho zúčastnili;

5. osoba pověřená vedením tuzemské provozovny poplatníka, jenž má bydliště nebo sídlo v cizině, za přepychovou daň, kterou jest poplatník povinen platiti z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny;

6. ten, z jehož podnětu se koná dražba, za přepychovou daň z přepychových předmětů, které byly v této dražbě prodány;

7. ten, jemuž byla postoupena pohledávka z prodeje přepychových předmětů, za daň, kterou je povinen zaplatiti ten, jenž dotyčné přepychové předměty prodal. Toto ručení jest omezeno jen do výše daně připadající na přepychové předměty, jejichž dosažená prodejní cena rovná se výši postoupené pohledávky;

8. ten, kdo spravuje neodevzdanou pozůstalost (na Slovensku nerozdělenou pozůstalost) za daň, kterou jest povinna platiti neodevzdaná (nerozdělená) pozůstalost z přepychových předmětů vyskladněných v době, po kterou ji spravoval nebo byl oprávněn spravovati;

9. národní správce za daň z přepychových předmětů vyskladněných v době, po kterou byl národní správce odpověden za národní správu podniku.

(4) Nepatří-li předměty sloužící provozu podniku poplatníkovi, nýbrž některému z jeho rodinných příslušníků nebo osobě podstatně na podniku zúčastněné, ručí vlastník předmětů těmito předměty za přepychovou daň, kterou je povinen poplatník platiti z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou sloužily tyto předměty provozu podniku nebo po kterou trvala účast na podniku. Kdo je rodinným příslušníkem podnikatele a kdo je osobou podstatně na podniku zúčastněnou, určí vláda nařízením. Vloží-li tichý společník do podniku vklad v penězích, ručí obdobně do výše svého vkladu.

(5) Ručení se vztahuje na daň a její příslušenství (5% zvýšení, poplatek z prodlení a náhrady nákladů upomínacích a exekučních), kterou poplatník nezaplatil. Postihuje-li ručení více osob, ručí všechny rukou společnou a nerozdílnou.

(6) Ručení za daň při dovozu se řídí ustanoveními o cle.

(7) Zánikem daňového dluhu zaniká ručební povinnost.

(1) Vezme-li poplatník přepychový předmět od odběratele zpět (na př. pro vady, nebo proto, že obchod byl dodatečně zrušen), má nárok na vrácení daně. Podmínkou jest, že předmět byl vzat zpět do 60 dnů. Daň se vrátí tím způsobem, že si ji poplatník odečte od daně, kterou je povinen platiti, a vyznačí to v záznamu o příjmu a výdeji zboží, jakož i v měsíčním účtu přepychové daně. Přestane-li býti poplatníkem, vrátí se daň v hotovosti.

(2) Kdo, zabývaje se mezinárodní směnou zboží, vyvezl v nezměněném stavu do celní ciziny přepychový předmět, kterého nabyl v tuzemsku od jiné osoby nebo který dovezl z celní ciziny, má nárok za podmínek stanovených vládním nařízením, aby mu byla na žádost vrácena přepychová daň, kterou zaplatil dodavateli nebo při dovozu. Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do 6 měsíců po skončení kalendářního roku, v němž došlo k výstupu přepychového předmětu do celní ciziny.

Kdo vyrábí předměty podléhající přepychové dani, je povinen do 14 dnů ohlásiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu zahájení výroby, její změny, převod, zastavení, zrušení nebo přesídlení, jakož i místnosti výrobní, skladní a prodejní na tiskopise, jehož vzor vydá ministerstvo financí. Lhůta 14 dnů se počítá ode dne, kdy nastala skutečnost zakládající ohlašovací povinnost.

(1) Poplatník (§ 3) je povinen zapisovati příjem a výdej zboží a vydati každému odběrateli přepychových předmětů daňovou stvrzenku.

(2) Odběratel přepychových předmětů jest povinen žádati od poplatníka, aby mu byla vydána daňová stvrzenka; neobdrží-li ji, jest povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému kontrolnímu úřadu.

(3) Poplatník je povinen uschovávati daňové záznamy a opisy daňových stvrzenek (juxty) po dobu 6 let od konce kalendářního roku, ve kterém byl učiněn poslední zápis do daňového záznamu, po případě ve kterém byla vydána daňová stvrzenka. Odběratel přepychových předmětů (odstavec 2) je povinen uschovávati daňové stvrzenky po celou dobu, po kterou má přepychové předměty v držení, nejméně však po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém daňová stvrzenka byla vydána.

(4) Ministerstvo financí, po případě úřad jím zmocněný může poplatníka zprostiti vedení daňových záznamů a vydávání daňových stvrzenek, jestliže výrobní nebo obchodní zápisy poplatníkovy, po případě jím vydávané účty vyhovují kontrolním požadavkům finanční správy.

(5) Podrobné předpisy o těchto záznamech a o daňových stvrzenkách vydá ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě.

(1) Kdo vyrábí, jakož i ten, kdo dává vyráběti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychové předměty, podléhá úřednímu dozoru podle ustanovení dalších odstavců.

(2) Úřední orgánové pověření dozorem nebo daňovou kontrolou jsou oprávněni vstupovati do výroben, skladů a obchodních místností za dne kdykoli, za noci jen, je-li podnik v činnosti a nahlížeti do záznamů, obchodních dopisů, knih, zápisů a listin, vztahujících se na výrobu, vyskladnění a ceny přepychových předmětů. Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny tyto doklady uschovávati po dobu 6 let a předložiti je finančním orgánům nebo úřadům kdykoliv k přezkoumání; tato doba se počítá od konce kalendářního roku, v němž byl učiněn poslední zápis do knih a záznamů, nebo v němž obchodní listiny nebo podklady zápisu vznikly. Oprávnění příslušející finančním orgánům podle prvé věty příslušejí jim také, pokud jde o podniky, které podniku dodávají, jakož i o ty, které od něho odebírají zboží nebo pro něho vykonávají peněžní služby. Přitom jsou povinni finanční orgánové zachovávati o zjištěných okolnostech úřední tajemství a dbáti ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisů jej měnících a doplňujících.

(3) Osoby uvedené v odstavci 1 nebo jejich zástupci jsou také povinni podávati finančním orgánům a úřadům všechna vysvětlení, jichž je třeba k provedení daňové kontroly nebo úředního dozoru.

(4) Okresní finanční ředitelství jest oprávněno, má-li důvodnou domněnku, že opatření podle předcházejících ustanovení nepostačují k zajištění daně, dáti poplatníka pod zostřený úřední dozor. Zostřený úřední dozor záleží v tom, že se poplatníku uloží, aby hlásil množství a způsob uložení předmětů podrobených této dani, jakož i předem každé jejich vyskladnění a aby konal podrobné zápisy o jejich výrobě, příjmu a vydání. Mimo to může finanční úřad žádati, aby byla složena jistota za daň.

(5) Okresní finanční ředitelství může, uzná-li to vhodným, zaříditi stálý úřední dozor na svůj náklad. Byl-li poplatník pro zkrácení daně trestán, může okresní finanční ředitelství naříditi na dobu nutné potřeby stálý úřední dozor na jeho náklad.