(1) Ode dne, kdy tento zákon nabývá účinnosti, nelze udíleti jakákoliv oprávnění k zprostředkování služeb, míst a produkcí v oboru hudebním a artistickém. Všechna dosavadní taková oprávnění zanikají dnem, kdy ústředna zahájí svou činnost (§ 22, odst. 3).

(2) Ode dne počátku účinnosti zákona nelze již udíleti povolení (licence) k pořádání hudebních produkcí podle dekretu dvorské kanceláře ze dne 6. ledna 1836, č. 5 Sb. zák. pol., s výjimkou povolení (licencí) k provozování hudby podle tohoto dekretu, pokud mají jen ráz opatření sociálních.

(3) Před udělením povolení (licencí) k produkcím artistickým (§ 8) jest slyšeti též ústřednu.

(1) Práva a povinnosti zprostředkovatelů ze smluv, uzavřených v oboru hudebním a artistickém, které se vztahují na dobu po účinnosti tohoto zákona, zanikají, nebude-li smlouva ohlášena ústředně do 1 měsíce ode dne, kdy ústředna zahájí svou činnost (odstavec 2) a neprohlásí-li ústředna do 1 měsíce od ohlášení, že vstupuje do práv a povinností zprostředkovatelů.

(2) Pokud jde o smlouvy uzavřené v cizině, platí čtyřměsíční ohlašovací lhůta.

(3) Den zahájení činnosti ústředny určí ministr informací v dohodě s ministrem školství a osvěty vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.

Nedotčeny zůstávají předpisy, podle kterých jiné úřady nebo orgány vykonávají působnost ve věcech pořádání hudebních a artistických produkcí, zejména pokud jde o veřejnou bezpečnost a mravnost, veřejný klid a pořádek nebo o věci stavební, zdravotní, požární a trestní.

Působnost podle tohoto zákona vykonávají na Slovensku jednotliví ministři po slyšení příslušných pověřenců, a působnost podle § 19, odst. 1 zásadně jejich prostřednictvím.

Tento zákon nabývá v zemích České a Moravskoslezské účinnosti 30. dnem po vyhlášení, na Slovensku dnem, který stanoví vláda nařízením; provedou jej všichni členové vlády.

Stížnosti na neorganisovanost a nehospodárnost našeho hudebního života a artistického podnikání jsou starého data, a jsou hlavně vyvolány tím, že tyto obory byly až dosud výlučně ponechány činnosti soukromých agentů. Již za první republiky přebujel hudební a artistický život v Československu, zejména v Praze do té míry, že důležité podniky kulturní tím často trpěly, kolidovaly mezi sebou a přesahovaly konsumpční schopnost obyvatelstva. Tím trpělo nejen skutečné umění a kultura, nýbrž i výkonní umělci a skladatelé, kteří byli často nuceni bráti na sebe finanční risiko s pořádáním spojené, jestliže vůbec chtěli, aby jejich produkce byla pořádána. Ještě horší byly poměry v oboru zprostředkování práce a služeb soukromými agenty, zejména v oboru artistickém, když se jednalo o smlouvy do zahraničí.

Jest pochopitelné, že výkonní umělci nebo umělecké soubory, nemají-li k tomu vlastního zaměstnance, se nemohou starati o zajištění technických podmínek, potřebných k uspořádání uměleckého podniku (zajištění místností, opatření vstupenek, plakátů, potřebných povolení, předběžné reklamy). Bylo proto již dlouho v kruzích výkonných umělců - hudebníků i artistů - voláno po odstranění systému soukromokapitalistického v životě hudebním a artistickém a po vytvoření ústřední organisace, která by převzala zprostředkování zaměstnání a vystoupení umělců a pořádání jejich produkcí a řídila je s hlediska zájmů veřejného - zájmu uměleckého i sociálního.

Tyto poměry daly podnět k tomu, aby i v těchto oborech se přistoupilo konečně k opatření, jímž soukromopodnikatelské živly z uměleckého podnikání budou vyřazeny a jimiž má býti zaručeno, aby výtěžky uměleckými výkony dosažené, byly obráceny ve prospěch umělců samých a v prospěch rozšíření umění mezi nejširší vrstvy obyvatelstva.

Podle košického programu má lid právo na vytvoření dobrovolných organisací, zejména také kulturních, jichž prostřednictvím bude míti možnost uskutečňovati svá demokratická práva. Tím byla vyslovena zásada kulturní samosprávy, kterou v oboru hudebním a artistickém má tato osnova uvésti v život.

Proto také vláda ve svém budovatelském programu uložila vypracování osnovy o zřízení státní ústředny koncertní a artistické, aby tato odvětví byla pod veřejnou kontrolou.

Navrhovaná osnova vyhovuje tomuto příkazu tím způsobem, že buduje novou formu hospodářské základny pro uplatnění umělců a odstraňuje činnost soukromých agentů. Organisace obou oborů se v hudebním a artistickém životě vžily a osvědčily. Není úkolem státu, aby sám svými orgány přímo rozhodoval v jednotlivých otázkách uměleckého života a aby sám přímo, bez účasti kulturních činitelů, řídil kulturní život. Proto osnova nenavrhuje zřízení státní ústředny, nýbrž svěřuje její řízení odborným organisacím a příslušným odborným složkám jednotného odborového hnutí, přiznávajíc jim právo rozhodovati výlučně v otázkách uměleckých a v otázkách umělecké kvalifikace a vyhražujíc státu pouze právo dohledu a kontroly její činnosti.

Po stránce organisační upouští osnova od zřízení dvou samostatných ústředen - ústředny koncertní a ústředny artistické - jak bylo původně zamýšleno (tisk č. 135, 136 PNS) - a navrhuje podle přání zástupců obou oborů zřízení jedné ústředny pro země Českou a Moravskoslezskou a jedné pro Slovensko, každou se dvěma umělecky a odborně neodvislými sekcemi. Tím se podstatně ušetří na správních výlohách a docílí jednotného hospodářského řízení obou oborů, nehledě k tomu, že jejich činnost úzce souvisí a že i jejich úkol je společný.

Pokud jde o činnost, která má býti v rámci nového uspořádání kulturního života v oboru hudebním a artistickém ústředně svěřena, ústředna:

1. převezme úkoly, dosud obstarávané soukromými agenty, jejich oprávnění se prohlašují za zaniklá (§ 21); totiž zprostředkování služeb, míst a produkcí hudebních a artistických;

2. soustředí veškerou nabídku a poptávku po hudebních a artistických silách a produkcích a bude pečovati o jejich stejnoměrné umístění a rozvržení (§§ 15, 16);

3. umožní uplatnění umělcům dosud neznámým a proniknutí hudebních a artistických vystoupení i do míst, která pro finanční nevýnosnost dosud soukromými agenty byla opomíjena a kulturními spolky při omezenosti je jich finančních prostředků nemohla býti plně uspokojena.

Při tom ústředna nijak neomezuje činnost těch organisací, jejichž statutárním úkolem již po dlouhou řadu let je péče o prohloubení kulturního života hudebního, jako jsou Umělecká Beseda, Česká filharmonie, Český spolek pro komorní hudbu, Filharmonická Beseda brněnská, Hlahol a celá řada jiných pěveckých a komorních spolků, naopak pořádáním jejich vystoupení i v jiných místech, kam dosud z důvodů finančních nemohly, umožní jim široké rozvinutí jejich kulturního poslání a svou vlastní činností je pouze vhodně doplní. Osnova totiž přiznává ústředně jako výhradní právo jen evidenci a koordinaci produkcí a zprostředkování služeb a vystoupení nikoli však výlučné právo samostatného pořádání produkcí, které jest pouze fakultativní. Ovšem v zájmu veřejném i s hlediska celkové kulturní politiky, je nutno pořadatele podrobiti povinnosti evidenční a koordinační a pořadatele koncertů a artistických produkcí též povinnosti k včasnému ohlašování jejich pravidelných plánů, aby mohly býti přizpůsobeny celkovým kulturním potřebám.

Pokud jde o finanční náklad na zřízení a udržování ústředny možno s určitostí předpokládati, že bude nejen soběstačná z vybíraných dávek evidenčních a koordinačních, pořadatelských a zprostředkovatelských (§ 17), nýbrž, že může počítati i se zisky, uváží-li se, že podobné instituce v cizině pracují hospodářsky úspěšně a finančně velmi výnosně a že ústředna prakticky soustředí na sebe i zisky soukromých agentur, kterým se u nás také dobře dařilo. Zřízení ústředny si vyžádá ovšem určitého nákladu, který však postupně z docílených výtěžků může býti uhražen. Aby ústředna hned při svém zřízení nemusila býti zatížena povinností placení úroků ze zápůjčky, kterou by musela uzavříti, poskytne stát prostředky k jejímu zřízení potřebné, neboť nelze přehlížeti, že ústředna svou činností bude plniti i úkol veřejný a že tudíž jest přímo povinností státu, aby ji zřízení umožnil. V rozpočtu ministerstva informací na rok 1947, v kapitole 11, titul 4, položka 103, bylo na zřízení divadelní a literární, koncertní a artistické ústředny pamatováno obnosem 500.000 Kčs, kterýžto obnos jest dostatečným a ústřednou z provozních výtěžků může býti vrácen.

K vysvětlení jednotlivých ustanovení osnovy uvádím:

Hudební a artistické ústředny se zřizují jako právnické osoby svého druhu, které pod státním dozorem budou říditi s péčí řádného hospodáře umělecký - hudební a artistický - život s hlediska veřejných zájmů kulturních (§§ 2, 16).

Ústředna není nějakým orgánem veřejné správy, neboť zákon jí přiznává způsobilost míti práva a povinnosti (právní subjektivitu) a nevybavuje ji nějakou vrchnostenskou mocí. Právní konstrukce se blíží typu korporace, neboť její orgány tvoří zástupci odborové a odborných organisací, takže jejím personálním substratem jsou výkonní umělci sami, jejichž zájmům ústředna slouží.

Zde se vypočítávají v odst. 1 všeobecně a v odst. 2 v podrobnostech úkoly a práva ústředny. Základním a všeobecným úkolem jest péče o provozování hodnotných hudebních děl a o zlepšení hospodářských poměrů výkonných umělců hudebních a artistických. V tomto všeobecném rámci rozpadá se agenda ústředny na tři skupiny:

Tato činnost má ráz veřejný, vzhledem k obecným kulturním potřebám. V těchto směrech podléhají ústředně všechny hudební a artistické produkce, s výjimkou těch, které ve smyslu ustanovení § 68, odst. 2 s hlediska obecného nejsou považovány za hudební a artistické produkce ve smyslu tohoto zákona. Naproti tomu produkce pořádané osobami uvedenými v § 7 podléhají povinnosti evidenční a koordinační ve smyslu ustanovení § 15, odst. 2, písm. b), a § 16. Důvodem jest ta okolnost, že tito pořadatelé jejichž pořadatelské potřeby se jinak z příslušnosti ústředny vymykají, musí se nicméně začleniti do všeobecného rámce kulturního života a jeho uměleckého a hospodárného plánování, poněvadž sami tvoří jeho podstatnou součást.

Tato činnost svým sociálním rázem a svojí souvislosti s úřady ochrany práce zasahuje rovněž do sféry veřejné. Třebaže osnova nemá výslovného ustanovení, že by tato činnost byla výlučnou, ze srovnání ustanovení §§ 20 a 22 jasně vyplývá, že pro budoucnost jakákoliv činnost živnostenského zprostředkování jinými osobami než ústřednou v těchto oborech je nepřípustná, neboť jedním z hlavních úkolů ústředny jest právě, aby dosavadní nezdravá činnost soukromých agentur z tohoto oboru byla vyloučena. Poslání ústředny v tomto směru jest zaměřeno ku prospěchu výkonných hudebníků a artistů a rozpadá se na:

a) zprostředkování míst a služeb v oboru hudebním a artistickém,

b) zprostředkování pořádání produkcí.

Zprostředkovací činnost ústředny se tedy vztahuje jednak na stránku osobní (zprostředkování zaměstnání hudebním umělcům a artistům a jejich souborům a jejich výkonů), jednak na stránku věcnou (zprostředkování pořádání produkcí). V těchto směrech ústředna nahradí činnost soukromých agentur, jejichž existenční oprávnění s hlediska celkových potřeb uměleckých a kulturních jakož i s hlediska nové kulturní politiky státu, zaniklo.

Tato činnost není výlučná z toho důvodu, aby oněm organisacím, jejichž kulturním posláním je pořádání jejich vlastních uměleckých produkcí a které tuto činnost v době minulé ke vší spokojenosti plnily, nebylo znemožňováno tuto činnost i nadále samostatně vyvíjet. Není tudíž pro ústřednu požadováno výlučné právo pořádati produkce, nýbrž se jí dává pouze možnost, aby společně s nimi pečovala o rozvoj kulturního života. Budou tedy kromě ústředny oprávněni pořádati vlastní veřejné produkce hudební výkonní umělci sami i jejich soubory, dále spolky, pokud podle svých stanov jsou k tomu oprávněny. Stejně zůstává nedotčeno právo provozovatelů hostinské živnosti k pořádání produkcí v rámci provozování jejich živnosti. V oboru artistickém by výlučné právo pořádání produkcí zcela znemožnilo práci artistických podnikatelů, jejichž funkci v hospodářském podnikání by ústředna ani nebyla s to, aby ji vlastními silami zastala.

Definuje koho dlužno pokládati za výkonného hudebního umělce a za hudební soubor. Rozhodujícím znakem je provozování hudebních děl, a to provozování veřejné a způsobilost k výkonu. Za hudební soubory se pak prohlašují všechna sdružení výkonných umělců hudebních, zřízená na jakémkoliv právním základě. Nemusí to tedy býti jenom spolky, nýbrž stačí společenství nebo skupiny několika osob, ad hoc vytvořené, které se smluvily na společném veřejném provozování hudebního díla.

Otázka, jakým způsobem má býti zjišťována způsobilost jednotlivce po stránce umělecké, byla dlouho mezi účastníky i z kruhů odborných spornou. Podle formulace osnovy kvalifikace hudebníka osvědčuje se vysvědčením odborných škol nebo vysvědčením o státních zkouškách, jinak má rozhodovati výbor hudební sekce. Podkladem pro rozhodnutí mohou býti doklady o dosavadní činnosti hudební nebo artistické, jakož i osvědčení vydaná odbornou organisací nebo odbornou složkou hudebníků z povolání jednotné odborové organisace. K zabezpečení práva jednotlivce na správné a nestranné posouzení, podléhá výrok přezkoumání, které na žádost postiženého provede stálá komise, složená z hudebních odborníků, kterou jmenuje ministerstvo školství a osvěty v dohodě s ministerstvem informací k návrhu odborných organisací a odborové organisace.

Osnova neuvádí jmenovitě organisace, oprávněné k vystavování osvědčení a k návrhu na jmenování členů stálé komise, poněvadž organisační vytváření kulturních pracovníků v oboru hudebním a artistů není dosud skončeno. Proto činí tak jen všeobecně, aby nebylo třeba při budoucí organisační úpravě zákon novelisovati. Za nynějšího stavu rozumí se organisacemi v osnově naznačenými: Syndikát českých výkonných hudebních umělců, Syndikát českých skladatelů a 22. svaz ROH - odborná složka hudebníků z povolání.

Definice výkonných artistů a artistických souborů jest obdobná jako u výkonných umělců hudebních. Rozhodnou jest skutečnost vystupování na veřejných produkcích artistických, při čemž naprosto nezáleží na tom, zda dotyčné osoby provozují toto vystupování jako povolání hlavní nebo vedlejší. Jako pomocného pramene bude sice možno pro definici artisty použíti dvorského dekretu ze dne 6. ledna 1836, č. 5 Sb. z pol., kdež mezi artisty jsou příkladem zahrnuti clowni, tanečníci, excentričtí hudebníci, gymnasté, krasojezdci a pod. Ovšem tento výpočet v praxi bude možno ještě značně rozšířit.

Pokud jde o zjišťování způsobilosti artistů, upravuje se otázka ta podle obdoby § 3 s tím rozdílem, že osvědčení v-vdává a návrh na jmenování stálé komise činí pouze 22. svaz ROH - odborná složka artistů, neboť artisti jsou organisováni výlučně odborově a zřízení odborné organisace na způsob Syndikátu není jimi zamýšlen.

Podává definici veřejných hudebních produkcí. V souladu s ustanoveními zákona o právu autorském ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb. a jeho novely ze dne 24. dubna 1936, č. 120 Sb. nespatřuje podstatný znak veřejné produkce v tom zda se při ní vybírá vstupné nebo zda se poskytuje jakákoliv jiná úplata. Tento požadavek byl by v praxi snadno obcházen ve formě členských příspěvků a pod. Rozlišování veřejného provozování od rozhlasového šíření, jak rozlišuje autorský zákon, pro úkoly tohoto zákona není nutným, neboť zákon o hudební a artistické ústředně má na mysli každý osobní výkon, jakýmkoliv způsobem zprostředkovaný, ať již přímým poslechem (v sále) nebo přenosem. Znakem veřejnosti jest pouze okolnost, že produkce jest pořádána pro individuálně neurčité množství osob, kterážto definice převzata jest z judikatury nejvyššího soudu v Brně (Viz Vážný, rozhodnutí č. 5528 a 5558 a Löwenbach "Novela k autorskému zákonu", str. 110 - 114). Vylučuje tudíž zákon, shodně se zákonem autorským, ze své kompetence všechny produkce rázu soukromého, rodinného, úzce klubovního, omezené na byty, klubovní místnosti a podobné místnosti veřejnosti nepřístupné, kde hudebního provozování nebo poslechu se účastní pouze členové rodiny nebo jejich přátelé.

K zamezení pochybností zákon výslovně zahrnuje mezi hudební produkce též zábavy a produkce taneční, t. j. ony taneční produkce s hudbou, ve kterých taneční umělci vystupují sami nebo ve kterých se obecenstvo tancem přímo účastní. Bylo již řečeno, že hudební produkce šířené rozhlasem dlužno zahrnouti mezi hudební produkce, spadající do kompetence ústředny, dlužno však upozorniti, že se to týká i všech jiných a jakýchkoliv technických prostředků, které v budoucnosti by snad pro šíření zvuku se mohly vyskytnouti.

Zde se stanoví jednak, které hudební produkce se nepovažují za hudební produkce ve smyslu tohoto zákona (§ 6), a jednak, kteří hudební produkce se podrobují jen některým ustanovením zákona. Zákon tedy rozlišuje produkce, které podle své povahy do okruhu hudebních produkcí, spadajících do kompetence ústředny, nepatří a takové, které sice hudebními produkcemi jsou, ale jsou vyňaty ze zprostředkovatelské agendy ústředny a z povinnosti placení dávek podle § 17, zůstávajíce jí podřízeny po stránce evidence a koordinace. Do prvé skupiny (§ 6) náleží:

1. Jevištní předvádění díla divadelního nebo předvádění díla kinematografického, doprovázené hudbou, tedy zejména jevištní provozování oper, baletů, zvukové filmy. Naproti tomu však, jde-li o provozování divadelního díla (opery, baletu, pantominy) bez současného jevištního předvedení nebo o provozování hudby k dílu kinematografickému (filmové hudby) bez současného promítání, podléhají tyto produkce zákonu jako produkce hudební.

2. Hudba provozovaná při náboženských a občanských obřadech. Jestliže tedy chrámová hudba bude se provozovati mimo obřady náboženské, byť i v chrámě, podléhají i tyto jako hudební produkce předpisům zákona.

3. Produkce vojenských hudeb v rámci služebních povinností. Tak zv. vojenské koncerty, při nichž jest vybíráno vstupné, a které nejsou pořádány vojenskou správou, nýbrž jinými pořadateli, zjednavšími si produkci vojenské hudby, podléhají předpisům zákona v plném rozsahu jako jiné produkce hudební, stejné jako když vojenská hudba účinkuje při taneční zábavě.

Hudební produkce v § 7 uvedené jsou sice produkcemi hudebními ve smyslu zákona, avšak zákon ponechává péči o jejich pořádání a jinou reglementaci kromě jejich evidence a zařazení do všeobecného programu pořadatelského (§ 15, odst. 2, písm. b, a § 16) dosavadním pořadatelům, resp. organisacím tam uvedeným. Ovšem ani těmto nepřísluší používati zprostředkovatelských služeb někoho jiného než ústředny. Jsou to: