1. Produkce, pořádané státními soubory. Sem náleží na příklad vlastní koncerty Státního orchestru České Filharmonie, pořádané tímto orchestrem, nikoliv však koncerty jiných pořadatelů, na nichž orchestr České Filharmonie účinkuje jen jako angažovaný hudební soubor.

2. Hudební produkce při veřejných shromážděních, pokud se při nich nevybírá vstupné. Náleží sem i ty koncerty, vojenských a jiných kapel, které se mohou konati bez zvláštního úředního povolení na veřejných náměstích nebo parcích, při průvodech a pod.

3. Hudební produkce hudebních škol, které jsou pořádány především za účelem vzdělávacím a pedagogickým, vzhledem k jejich žákům.

4. Veřejné hudební produkce spolků, jejichž stanovy byly schváleny do 29. září 1938, tedy před dobou nesvobody, pokud jejich hlavním úkolem jest pěstování hudby a provozování děl hudebních. Jde tu o spolky, zmíněné na straně 3, odst. 2 důvodové zprávy, které svou činností již prakticky prokázaly snahu o prohloubení kulturního života na poli hudby a do jichž činnosti osnova nemíní zasahovati a vylučuje je i z povinnosti placení dávek podle § 19.

5. Veřejné hudební produkce hudebních sdružení a ostatních spolků, utvořivších se po 29. září 1938, které ministerstvo školství a osvěty po slyšení ústředny uzná za hodny toho, aby jim byla přiznána stejná výhoda jako spolkům ad 4) uvedeným. Tyto spolky teprve mají prokázati, zda jejich činnost bude skutečným přínosem pro prohloubení kulturního života na poli hudebním, takže poskytnutí výhody podle § 7 předem (ex lege) by bylo neodůvodněnou výhodou. Tím se nezavádí nějaké nové schvalování stanov těchto spolků, které by mohlo míti vliv na jejich činnost podle spolkového zákona jim zaručenou, neboť rozhodnutí podle § 7, č. 4 pouze přizná výhody, spojené s vynětím z ustanovení tohoto zákona, zejména vynětí z ustanovení § 17.

6. Hudební produkce, pořádané orgány státní péče osvětové, neboť tyto se považují za součást osvětově-výchovného programu, jak byl vyhlášen dekretem presidenta republiky ze dne 26. října 1945, č. 130 Sb., kterýžto program jest rovněž určován zásadami lidově-výchovnými. Stačí tudíž, když tyto produkce budou podrobeny pouze povinnosti evidenční a ohlašovací. Všechny tyto pod č. 1 - 6 uvedené produkce podléhají tedy pouze povinnosti ohlašovací za účelem evidence a koordinace ve smyslu § 2, odst. 2, písm. a) a hlášení ve smyslu § 15, odst. 2, písm. b) a § 16. Nesplnění těchto povinností bude považováno za přestupek podle § 23.

Definuje veřejné produkce artistické. K výpočtu produkcí bylo by poznamenati:

1. Varietní produkce jsou ony velmi rozmanité výkony, které se vžily pod označeným rámcem. t. zv. divadel rozmanitostí (varieté). Svým rázem nejsou to ani divadla ani koncerty, nýbrž směs výkonů různého druhu a podniky, zaměstnávající jak akrobaty a jiné umělce tělocvičné, tak krasojezdce, šašky, akrobaty, tanečníky, cvičitelé zvířat, komické recitátory, excentrické zpěváky, salonní kouzelníky a pod. V pestré směsi a střídání těchto artistů spočívá právě základní ráz těchto produkcí, které v jednotlivostech se ovšem mohou velmi různiti a hraničiti někdy i s produkcí koncertní neb divadelní. Rozhodným bude celkový ráz produkce, nikoliv její zevní označení.

2. Produkce cirkusové jsou svým rázem sice blízké produkcím varietním, ale liší se od nich jednak tím, že jsou pořádány ve zvlášť k tomu zřízených manéžích, jednak že v nich převažují artistické a akrobatické produkce cvičených zvířat, ač ovšem i produkce artistů jako krasojezdců, šašků a pod. v tomto prostředí sem náleží. Lze vzpomenouti, že Eduard Bass v románě "Cirkus Humberto" uvádí neméně než 36 kategorií cirkusových artistů.

3. Kabaretní produkce. Je to předvádění žertovných a satirických recitací, solových výstupů, slovních i zpěvních, pokud se svým jevištním rázem nekvalifikují jako produkce divadelní, nebo převažující stránkou hudební jako produkce hudební.

4. Produkce, které nespadají pod kategorie shora uvedené považují se za produkce artistické, pokud je lze kvalifikovati jako zábavná vystoupení podobného druhu, pokud nejsou podniky ryze hudebními, divadelními nebo kinematografickými. Takové kategorie se vyskytují v různých formách a pokud by se nově nebo pod novým označením vyskytly, nebude zajisté nesnadno rozhodnouti, zda-li náleží do kategorie artistických produkcí čili nic. Pochybnost by mohla vzejíti jen u některých případů typů smíšených, na př. u některých druhů revuí nebo jiných produkcí, smíšených ze živlů kabaretních, divadelních a tanečních. Při všech těchto produkcích nebude rozhodovati jejich zevní označení, nýbrž věcná povaha, obsah a převažující ráz produkce. Tak zajisté profesionální exhibice taneční, které by nebylo možno zařaditi pod hudební produkce § 5, bude možno subsumovati pod předpis § 8 (jiná zábavná vystoupení). Naproti tomu nemají sem náležeti podniky profesionálního sportu a neartistické podniky, provozované na poutích a pod. místech jako střelnice, kolotoče, houpačky a pod., k jejichž provozování není třeba zvláštních schopností a výcviku. Artistické produkce vojenských osob a souborů, pořádané na podkladě služebních povinností, ústředně nepodléhají.

Upravují správní, hospodářskou a umělecky odbornou stránku organisace ústředny. Tato organisace musí býti pružná a výkonná. Věci ryze administrativní musí býti vedeny jednotně a společně, kdežto odborné budou posuzovány odděleně podle odborů. Proto řízení odborné stránky svěřuje se jednotlivým sekcím, hudební a artistické. Správním orgánem ústředny jest správní výbor, jehož výkonným orgánem jest ředitel. Správnímu výboru přísluší administrativní vedení ústředny a praktické uskutečňování programu, navrhovaného jednotlivými sekcemi. V jednotlivostech upravuje zákon organisaci ústředny takto:

§§ 9 a 10 stanoví hlavní zásady, podle nichž se tvoří správní výbor ústředny, který právně ústřednu zastupuje, 6 členů vysílají jednotlivé sekce. Předsedu a místopředsedu správního sboru volí výbory obou sekcí ve společné schůzi prostou většinou přítomných členů ze svého středu.

Ředitel (jeho náměstek) jest pouze výkonným orgánem správního výboru, správnímu výboru odpovědným, s hlasem poradním, při jeho schůzích, jichž je povinen se zúčastniti. Jinak provádí usnesení správního výboru, vede veškerou administrativní agendu. Vzhledem k významu a důležitosti funkce ředitele (jeho náměstka) na nichž bude prakticky spočívati veškerá tíha provádění plánů ústřednou schválených, vyhražuje se právo jejich jmenování ministru, ovšem k návrhu správního výboru, jemuž ředitel (jeho náměstek) je podřízen. Podrobnosti ohledně způsobu ustavení, svolávání, jednání a usnášení správního výboru, jakož i o hospodaření ústředny ponechává se organisačnímu řádu (§ 14). Služební řád vydá správní výbor ústředny se schválením ministerstva informací, uděleným v dohodě s ministerstvem školství a osvěty.

§ 11 určuje blíže formální právo zastupovací a podpisové podle obdoby předpisů obchodního zákona. Zvolen byl způsob kolektivního podpisování jako forma nejvhodnější.

§ 12 rozděluje ústřednu podle odborů a zájmů na sekci hudební a artistickou. Každá sekce skládá se ze členů, delegovaných zúčastněnými organisacemi, kteří tvoří výbor sekce. V každé sekci jsou zastoupeny všechny vrcholné organisace, representující odborné zájmy, při čemž intensita těchto zájmů jest vyjádřena počtem členů výboru. V sekci artistické přiznává se účast zástupci hospodářské skupiny ambulantních povolání z oboru artistického (příslušné ústředí hospodářské organisace artistických podnikatelů), třebaže jde o podnikatele, a to z toho důvodu, že zájmy artistických podnikatelů a artistických zaměstnanců, pokud jde o činnost, kterou ústředna má vykonávati, jsou v podstatě shodné a tito svou znalostí této činnosti mohou býti jen na prospěch.

Pokud jde o organisace, které budou povolány k účasti na správě ústředny, poukazuje se na důvody uvedené v ustanovení § 3 a 4. Účast výkonných umělců hudebních a skladatelů v sekci artistické jest vysvětlitelna tím, že artistické výkony jsou doprovázeny hudbou, takže jest jen v zájmu věci, aby i v artistické sekci hudebníci a skladatelé byli zastoupeni, aby sekce při posuzování vhodnosti toho kterého výstupu mohla posouditi i stránku hudebního doprovodu.

§ 13. Za přiměřené funkční období považuje se doba 3 let. Tato doba jest dosti dlouhá, aby pravidelný chod ústředny nebyl rušen a současně, aby byla umožněna i žádoucí obnova respektive změna ve vedení v zájmu zdravého vývoje. Členům výboru je nutno umožniti, aby se obeznámili s provozem ústředny a aby se do něho zapracovali, což za jedno období není dobře možné. Možností opětného jmenování jest usnadněno zachování kontinuity, jestliže se vzhledem k osobním znalostem dosavadních členů bude jeviti žádoucím. Naproti tomu při neplnění povinností musí k návrhu správního výboru delegující organisací nevhodný člen býti odvolán, v kterémžto případě příslušná organisace deleguje nového člena na zbytek funkčního období. V jiných případech, než v případě neplnění povinností jest odvolání člena pouze fakultativní. Důvody mohou býti jistě však jen takové, které by přímo byly diktovány zájmy ústředny.

Aby organisace, delegující členy do výboru sekcí, úmyslným nevysláním delegáta činnost ústředny nemařily, dává se úřadu možnost, aby v tomto případě sám přímo člena pro výbor jmenoval. Že funkce ve výborech je čestná, nepotřebuje odůvodnění. Vzhledem k tomu, že plnění funkce zabere značnou ztrátu času, jest jenom v zájmu ústředny, aby poskytnutím náhrady za cestovné, ztrátu času, nocleh a stravu umožnila svědomité plnění funkce.

Pro řádné rozvinutí činnosti ústředny jest nezbytně nutno, aby ústředna měla přesný a správný přehled jak o podnicích zaměstnávajících hudebníky a artisty, tak o osobách, které hledají v těchto oborech zaměstnání, i o osobách, které hudebníky a artisty hodlají zaměstnávati. Stanoví tudíž zákon ohlašovací povinnost pro provozovatele podniků tak i ohlašovací povinnost volných míst pro hudebníky a artisty, při čemž ovšem smluvní strany mají právo volného výběru osob podle svých osobních přání a požadavků. V tomto směru ústředna vlastně přebírá úkoly úřadu ochrany práce, které právě vzhledem k odlišné povaze těchto zaměstnání, zprostředkovací úkoly nemohou plně zastat. Ústředna tak vhodně doplní činnost úřadů ochrany práce, jejichž bude vlastně odbornou složkou a svou činností umožní, aby mohly býti podchyceny živly, které pod záminkou činnosti umělecké se vyhýbají práci. Proto v odst. 4 se stanoví, že sjednání nebo rozvázání pracovní smlouvy v oboru hudebním a artistickém bude úřady ochrany práce schváleno jen tenkráte, bude-li předloženo potvrzení ústředny, že nemá námitek.

Z kruhů skladatelských, uměleckých a artistických bylo již dávno požadováno, aby byla zřízena nějaká regulující instance, která by vykonávala vliv na pořádání koncertních a artistických produkcí. Přiznává tudíž § 16 ústředně právo požadovati od pořadatelů pravidelných koncertů a artistických produkcí přehled o zamýšlené jejich činnosti a ukládá ústředně, aby upozornila pořadatele na případné potřeby přizpůsobiti jejich plán místním i časovým potřebám uměleckým. Třebaže stížnosti na bezplánovitost hudebního života se v posledních letech tak rozmnožily, že bylo voláno přímo po regulující autoritě, aby bylo zabráněno zbytečným, umělecky i hospodářsky škodlivým kolisím, bezplánovitosti v pořádání koncertů i ve volbě jejich programů, ústředně se pouze ukládá, aby ve spolupráci s pořadateli usměrnila koncertní a artistický život v zájmu celkových potřeb kulturních. Proto má ústředna především od pořadatelů pravidelných produkcí, jako jsou v Praze na př. Česká filharmonie, Umělecká beseda, Český spolek pro komorní hudbu atd. obdržeti přehled o zamýšlené jejich činnosti a působiti k tomu, aby jejich plán byl časově i místně přizpůsoben uměleckým požadavkům tak, aby nedocházelo ke zbytečným kolisím. Tato koordinační činnost, přiměřeně a objektivně praktikována, bude kulturnímu životu jen na prospěch. Osnova nevybavuje ústřednu v tom směru nějakou rozhodující autoritativní mocí, aby nebylo obav, že snad má býti tímto způsobem nepřímo zasaženo do svobody uměleckého projevu. Osnova počítá s tím, že sami pořadatelé již v zájmu svém vlastním na upozornění ústředny na případné kolidování jejich produkcí vezmou zřetel, poněvadž dosavadní bezplánovitost a kolise byly vyvolávány spíše nedostatkem evidence o pořádaných produkcích než nedostatkem dobré vůle vzájemného přizpůsobení.

Stanoví se právo ústředny na vybírání dávek za prováděnou činnost, které budou jejím hlavním zdrojem příjmů. Jsou trojího druhu:

1. evidenční a koordinační;

2. zprostředkovací;

3. osvědčovací.

Sazby těchto dávek určí na návrh správního výboru ústředny ministerstva se schválením nejvyššího úřadu cenového. Zákon nestanoví, zda to mají býti dávky pevné nebo procentuelní, neboť bude třeba oba tyto systémy navzájem kombinovati podle potřeby a jejich výši odstupňovati, jak podle jednotlivých skupin, tak i uvnitř jednotlivých skupin, podle závažnosti jednotlivých případů a jejich efektu pro zúčastněné. Dávky evidenční a koordinační budou zajisté spíše pevné, pokud možno nízké, naproti tomu dávky zprostředkovací mohou býti pružnější, vypočítávané podle procent docíleného služného nebo výtěžku produkce. Vybírání dávek evidenčních, jakož i kontrola pořádání jednotlivých produkcí vlastními orgány ústředny by vyžadovala jednak značný počet pracovních sil a byla by tak nákladná, že by finanční výnos byl celkem nepatrný. Proto dává zákon ústředně možnost, aby vybíráním evidenčních dávek pověřila odborné sdružení, oprávněné k vybírání autorských honorářů. V praxi tu půjde o Ochranný svaz autorský, jehož činnost byla upravena vládním nařízením ze dne 25. ledna 1939, č. 10-II Sb. a výnosem ministerstva vnitra ze dne 4. prosince 1946, č. 2250-9/10/46-1-Vb/1. Podle tohoto výnosu podávají pořadatelé produkcí žádostí za udělení úředního povolení k pořádání produkcí okresním národním výborům na pětidílných tiskopisech, z nichž prvý list zůstává u úřadu povolujícího, druhý list jest určen ministerstvu školství a osvěty, třetí Ochrannému svazu autorskému a čtvrtý se vydává žadateli s potvrzením o povolení. Vzhledem k tomu, že ministerstvo školství a osvěty souhlasí s tím, aby tuto evidenční činnost vykonávala ústředna, postačí, bude-li výnos ministerstva vnitra jím změněn tak, aby list určený až dosud pro ministerstvo školství a osvěty byl doručován ústředně, která na jeho podkladě předepíše evidenční dávku. Tuto dávku pak vybere Ochranný svaz autorský společně s autorskými honoráři a ústředně odvede.

Ukládá se ústředně povinnost hospodařiti podle předem sestaveného rozpočtu, podléhajícímu úřednímu schválení. Pokud jde o použití přebytku se jí ukládá, aby jeho část - nejméně jednu desetinu - použila k vytvoření reservního fondu ke krytí případných ztrát. Stanovení výše fondu přenechává se dozor vykonávajícím ministerstvům v dohodě s ministerstvem financí, neboť jen tímto způsobem bude umožněno, aby výše reservního fondu jeho případným zvýšením byla přizpůsobena potřebám ústředny. Zbývající části přebytku může býti použito pouze ke speciálním účelům uměleckým, kulturním a sociálním v oboru hudebním a artistickém. Není tím sice řečeno, že přebytku k těmto účelům použito býti musí - budou na příklad situace, kde bude účelno přiděliti reservnímu fondu více než 1 desetinu - ale jisto jest, že k jiným účelům než stanoví § 18 přebytku použito býti nemůže.

Dozor nad činností ústředny vykonávají ministerstva, která jsou oprávněna zúčastniti se svými zástupci jednání správního výboru, z nichž každý má právo pozastaviti výkon usnesení správního výboru až do rozhodnutí obou ministerstev. Stejné právo má i zástupce ministerstva financí. Toto ustanovení jest nutné proto, aby bylo zaručeno, že ústředna bude plniti svou funkci s hlediska veřejných zájmů kulturních a v rámci svých finančních možností, což jest možné jen tenkráte, jestliže ústřední úřady provádějící dozor, budou včas přesně informovány o její činnosti a budou-li míti možnost zameziti výkon usnesení, která by byla v rozporu s požadavky státní kulturní politiky, nebo s povinností řádného hospodaření. Ústřední úřady jsou rovněž oprávněny činnost a hospodářství ústředny podrobiti revisi a učiniti v dohodě všechna opatření k odstranění závad. Podnět k zákroku ministerstev může býti dán s kterékoliv strany, takže prakticky znamená nejširší odvolací právo pro každého, kdo by se považoval konkrétním postupem ústředny za poškozena. Odstavec 2 stanoví dozor nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

Stanoví tresty na případy přestoupení tohoto zákona. V podstatě tu půjde o tyto trestné činy:

1. Neoprávněné zprostředkování;

2. nesplnění ohlašovací povinnosti předpisy tohoto zákona uložené.

ad 1. Vzhledem k prakticky výlučnému oprávnění ústředny k provádění zprostředkování zaměstnání výkonných umělců hudebních a artistů a jejich souborů, jakož i produkcí, jest každé neoprávněné za úplatu prováděné zprostředkování v tomto směru jinou osobou než ústřednou neoprávněným. Rovněž každý, kdo používá živnostenských zprostředkovatelských služeb osoby jiné než ústředny, stává se trestným podle tohoto předpisu.

ad 2. Nesplnění ohlašovací povinnosti týká se všech případů, uvedených v ustanovení §§ 15 a 16 osnovy. Všechny tyto přestupky trestají se jako správní přestupky okresními národními výbory. Trestní sazba jest dostatečně pružná, takže bude možno v širokém měřítku přihlédnouti k odlišnosti jednotlivých případů, jakož i k okolnostem přitěžujícím a polehčujícím.

Poněvadž ústředna v oboru pořadatelském a zprostředkovatelském [§ 2, odst. 2, písm. b) - d) ] nastupuje na místo dosavadních agentur soukromých, je nutno upraviti právní poměry, které z doby činnosti soukromých agentů budou existovati v době, kdy ústředna zahájí svou činnost.

§ 21 všeobecně stanoví, že od doby účinnosti zákona nelze již udíleti jakákoliv oprávnění pro zprostředkování služeb, míst a produkcí hudebních a artistických a že dnem, kdy ústředna zahájí svou činnost, zanikají všechna oprávnění toho druhu. Zánik oprávnění není vázán na dobu, kdy zákon nabude účinnosti, neboť v případě, že by ústředna svou činnost zahájila později, by tu v době od účinnosti zákona do doby, kdy ústředna zahájí činnost nebylo nikoho, kdo by úkoly ty vykonával.

Tímto ustanovením ústředna získává prakticky monopolního postavení zprostředkovatelského, a to jak pro zprostředkování služeb a míst, tak i pro zprostředkování produkcí, neboť nikdo jiný kromě ústředny nebude oprávněn po živnostensku tuto činnost provozovati, nechce-li se vystaviti nebezpečí trestního stíhání.

K § 21, odst. 2 by bylo poznamenati, že pro veřejné produkce a podívané jest podle platného práva potřebí trojího povolení:

a) Osobní licence k pořádání a zprostředkování produkcí, které udílí ZNV na určitou omezenou dobu zpravidla jednoho roku, podle svého volného uvážení, po vyšetření všech rozhodných skutečností;

b) povolení ONV ku provádění produkcí v určitém okresu, což se pravidelně děje ve formě potvrzení na licenční listině ZNV;

c) povolení místního národního výboru k provádění produkce na určitém místě.

Za účinnosti tohoto zákona nebude lze nadále udíleti licence zmíněné ad a) s výjimkou licencí pro vlastní provozování hudby, pokud mají ráz opatření sociálních. Předpis § 21, odst. 2 vztahuje se jen na produkce hudební, poněvadž produkce hudební tohoto druhu postrádají v převážné části jakékoliv umělecké hodnoty, škodí podnikům jiným a udílení licencí bylo již v poslední době samotnými ZNV omezováno jen na případy sociální.

Tímto ustanovením dostává se zákonné úpravy postupu dosud zemskými národními výbory prováděném podle volné jeho úvahy, aniž se tím dosavadní příslušnost mění.

Pokud jde o produkce artistické není možno vzhledem k způsobu jejich provozování postupovati stejně jako u produkcí hudebních a nutno ponechati v platnosti ustanovení o udílení licencí. Aby však bylo zaručeno, že povolení k výkonu artistických produkcí bude udělováno jen osobám skutečně způsobilým, stanoví zákon, že před udělením licence třeba slyšeti též ústřednu.

Na rozdíl od divadelních provozovatelů nepřichází při koncertních a artistických zprostředkovatelích otázka náhrad za zaniklá oprávnění v úvahu, neboť povolení k provozování koncertního a artistického zprostředkovatelství udělují zemské národní výbory podle volného uvážení, je časově omezeno většinou na dobu jednoho roku a musí býti každoročně žádáno za jeho obnovení. Divadelní provozovatelé vlastní obvykle provozovací práva k jednotlivým divadelním hrám, které představují majetkovou hodnotu, zatím co koncertní a artističtí zprostředkovatelé vyvíjí jen pouhou činnost zprostředkovatelskou.

§ 22 upravuje, jakým způsobem budou vyřešeny případy smluv, uzavřených v době před účinností zákona, které však mají býti plněny ještě v době po jeho účinnosti. V zájmu právní bezpečnosti a odstranění právní nejistoty stanoví zákon, že smlouvy, z nichž vyplývají práva nebo povinnosti pro zprostředkovatele, dlužno k zachování práva povinností z nich vyplývajících ohlásiti ústředně do 1 měsíce ode dne, kdy ústředna zahájí svou činnost. Neprohlásí-li ústředna do další lhůty 1 měsíce od ohlášení, že vstupuje do smlouvy na místě zprostředkovatele, pak práva a povinnosti zprostředkovatelů i druhé smluvní strany vůči nim, z těchto smluv zanikají.

Tohoto ustanovení jest třeba z toho důvodu, aby sama existence ústředny hned při jejím zřízení nebyla vystavena nebezpečí zúmyslného poškození se strany zprostředkovatelů, jichž oprávnění zaniká. Mohou se vyskytnouti 2 případy:

1. Zprostředkovatel má smlouvu s výkonným umělcem, že mu za určitých podmínek obstará místo nebo uspořádá produkci;

2. zprostředkovatel má smlouvu s pořadatelem, že pro něho uspořádá produkci nebo že mu opatří výkonného umělce.

Za dosavadního stavu zprostředkovatel již s hlediska vlastního finančního zajištění neuzavře smlouvu, kde by sám nesl nějaké větší finanční risiko. Vzhledem k nové zamýšlené úpravě, podle níž se tato činnost soustředí v rukách ústředny, a proti níž se strany zprostředkovatelských agentur jest veden s hlediska jejich úzkých sobeckých zájmů tajný boj, lze si snadno představiti, že by se strany zprostředkovatelských agentur byly zúmyslně uzavírány smlouvy, které by jinak pro osobní finanční risiko neuzavřely, právě jen z toho důvodu, aby ústřednu finančně poškodily. Ústředna, kdyby neměla možnost rozhodnouti, zda tyto smlouvy přejímá, byla by nucena i tyto smlouvy na její úkor uzavřené plniti. Proto zákon, aby podobný úmysl znemožnil, stanoví, že práva a povinnosti zprostředkovatelů ze smluv zanikají, jestliže ústředně tyto smlouvy nebudou hlášeny a jestliže ústředna neprohlásí, že do těchto práv a povinností vstupuje. Toto ustanovení samozřejmě ničeho nemění na právech a povinnostech ze smluv uzavřených za účasti zprostředkovatele ve vztahu mezi kontrahenty, neboť toto ustanovení týká se jen práva povinností zprostředkovatelů, nikoliv vzájemných závazků pořadatele a výkonného umělce.

Lhůta pro ohlášení případných smluv uzavřených v cizině prodlužuje se o 3 měsíce, aby zahraničním umělcům a pořadatelům byla poskytnuta přiměřená lhůta k zachování jejich práv. Zvláštního praktického významu toto ustanovení míti nebude, neboť podobných případů není mnoho.

Ohlásiti smlouvu ústředně může kterákoliv smluvní strana, tudíž i sám zprostředkovatel, což bude praktické zejména pokud jde o soubory s umělci zahraničními, aby jejich práva na zdejším území jim zůstala zachována.

Pokud jde o věci veřejné bezpečnosti, mravnosti, veřejného klidu a pořádku, věci stavební, zdravotní, požární a trestní, zachována zákon dosavadní předpis i kompetenci výslovně v platnosti.

Stanoví způsob výkonu pravomoci ústředních úřadů a ministrů na Slovensku.

Účinnost zákona stanovena v zemích České a Moravskoslezské 30. dnem po vyhlášení. Stanovení dne, kdy zákon nabývá účinnosti na Slovensku vyhrazeno vládnímu nařízení z toho důvodu, že na Slovensku bude třeba vytvořiti organisační předpoklady pro zřízení ústředny. Na Slovensku totiž není dosud vyřešena otázka právní existence Hudební komory, zřízené vlád. nařízením ze dne 17. května 1939, č. 116 Sl. z., která až dosud fakticky vykonává úkoly ústředny jako veřejnoprávní korporace.