(1) Ministerstvo zemědělství může vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení přenésti obstarání knihovního pořádku na půdě přidělené podle tohoto zákona v zemích České a Moravskoslezské na Fond; na Slovensku obstarává provedení knihovního pořádku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství.

(2) Pro provádění knihovního pořádku platí přiměřeně ustanovení zákona č. 90/1947 Sb., při čemž vlastnické právo k přiděleným nemovitostem může býti přímo převedeno z dosavadních vlastníků na přídělce.

Provádějí-li se v obci úpravy podle scelovacího nebo vodního zákona, je přídělce povinen podrobiti svůj pozemkový majetek těmto úpravám.

(1) O zabezpečení zaměstnanců na vykoupené půdě, kteří výkupem ztratí své dosavadní zaměstnání, platí, a to i na Slovensku, přiměřeně zákon ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, s těmito odchylkami:

1. kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o zkonfiskovaném zemědělském majetku, po případě o jeho konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb., rozumí se podle tohoto zákona půda vykoupená, po případě výkup;

2. kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o Národním pozemkovém fondu při ministerstvu zemědělství, rozumí se tím na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy;

3. ustanovení § 5, odst. 3, jakož i § 8, odst. 2 zák. č. 16/1947 Sb., pokud se týká nároků z dřívějšího pracovního (služebního) poměru, neplatí pro účely tohoto zákona;

4. v §§ 1 a 2 zák. č. 16/1947 Sb. uvedený den 23. června 1945 se nahrazuje dnem, kterým bude půda podle tohoto zákona vykoupena;

5. na Slovensku mohou zaměstnanci, uvedení v § 4 zák. č. 16/1947 Sb., žádati o příděl podle nařízení č. 104/1945 Sb. n, SNR ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR a č. 89/1947 Sb. n. SNR s přednostním právem jako osoby jmenované v § 12 uvedeného nařízení;

6. podle § 5 zák. č. 16/1947 Sb. přiznají nositelé veřejnoprávního pojištění starobní nebo invalidní důchod počínajíc dnem, kterým se v důsledku provádění výkupu skončil pracovní poměr zaměstnance na vykoupené půdě;

7. místo dne 23. června 1945 a počátečního dne účinnosti zákona č. 16/1947 Sb., o nichž se mluví v § 6 téhož zákona, nastupuje počáteční den účinnosti tohoto zákona;

8. žádosti podle § 8 zák. č. 16/1947 Sb. jest podati do 60 dnů ode dne, kterým bude půda podle tohoto zákona vykoupena;

9. pro Slovensko platí, pokud jde o ustanovení § 9 zák. č. 16/1947 Sb., místo ustanovení dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 28/ 1945 Sb. obdobné ustanovení nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR a č. 89/1947 Sb. n. SNR;

10. ustanovení § 11 zák. č. 16/1947 Sb. tu neplatí.

(2) Ministr zemědělství se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil v nepřetržitém sledu paragrafů znění zákona č. 16/1947 Sb. pro účely tohoto zákona, jak vyplývá z úpravy uvedené v odstavci 1.

(1) Z rozhodnutí okresního národního výboru lze se odvolati k zemskému národnímu výboru, na Slovensku k pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy; proti rozhodnutí zemského národního výboru, na Slovensku pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, jest odvolání k ministerstvu zemědělství.

(2) Ministerstvo zemědělství rozhoduje podle usnesení komise, která se při něm zřizuje. Komisi přísluší usnášeti se o návrzích ministerstva zemědělství na vyřízení odvolání. Není-li usnesení komise v souladu s ustanoveními tohoto zákona nebo nedošlo-li k jejímu usnesení ve lhůtě stanovené jednacím řádem, předloží ministr zemědělství věc vládě a vydá rozhodnutí podle jejího usnesení.

(3) Komise má 6 členů a 6 náhradníků, které jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra zemědělství.

Ministerstvo zemědělství provádí řízení podle § 9, odst. 4, rozhoduje v zásadních věcech přídělu a schvaluje přídělové plány (§ 15) po slyšení komise (§ 20, odst. 2, věta první).

Bližší předpisy o složení komise (§§ 20 a 21) a její jednací řád stanoví ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě, která se na Slovensku uveřejní též v Úředním věstníku.

Právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, kterých je třeba k provedení tohoto zákona, jsou osvobozeny od poplatků, daní a dávek, včetně dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(1) Ustanovení §§ 1 až 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, platí obdobně též pro majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, s těmito odchylkami:

1. bude-li půda úplně nebo částečně vykoupena do 10 let od počátečního dne účinnosti tohoto zákona, odepíše se poměrná část dávky z majetku, dávky z majetkového přírůstku, mimořádné jednorázové dávky podle § 3, odst. 1, písm. b) zák. č. 185/1947 Sb. a mimořádné dávky z nadměrných přírůstků na majetku, kterými jest dosavadní vlastník povinen, za těchto předpokladů:

a) dávka z majetku, mimořádná jednorázová dávka podle § 3, odst. 1, písm. b) zák. č. 185/1947 Sb. a mimořádná dávka z nadměrných přírůstků na majetku tehdy, je-li hodnota vykoupené půdy, zjištěná pro účely těchto dávek, vyšší než náhrada podle ustanovení tohoto zákona;

b) dávka z majetkového přírůstku tehdy, je-li částka, kterou byly oceněny jednotlivé majetkové předměty a práva, patřící k vykoupené půdě, jako majetkové přírůstky, snížená o hodnotu majetkových úbytků, k nímž došlo u týchž předmětů a práv, vyšší než náhrada připadající na ně podle ustanovení tohoto zákona. Nelze-li takto zjistiti nárok na odpis dávky, sníží se částka uvedená v předchozí větě v témž poměru, v jakém jest hodnota vykoupené půdy, vypočtená pro dávku z majetku, k náhradě, po případě, v jakém poměru by tato hodnota - bez jakýchkoliv přirážek nebo srážek - byla k náhradě, kdyby dosavadní vlastník byl dávkou z majetku povinen.

2. Zhoršil-li se stav vykoupené půdy od rozhodného dne konečného (t. j. 15. listopadu 1945 nebo 31. prosince 1947) do dne výkupu tak, že zhoršení mělo vliv na stanovení náhrady, připočte se tento úbytek, má-li se zjistiti nárok na odpis dávky, podle č. 1 k náhradě. Naproti tomu se od náhrady odečte hodnota, jakou byly při stanovení náhrady oceněny investice, k nimž došlo po rozhodném dni konečném.

(2) Poplatníkům, kterým byla půda podle tohoto zákona vykoupena, poskytne vyměřovací úřad na žádost bezúročný odklad placení mimořádné jednorázové dávky a mimořádné dávky z nadměrných přírůstků na majetku podle zákona č. 185/1947 Sb., které připadají poměrně na vykoupenou půdu a nebyly dosud zaplaceny, do té doby, dokud nebude rozhodnuto o výši pohledávky vyplývající z nároku na náhradu za vykoupenou půdu. Posečkaná část dávek uhradí se odpočtem z přiznané náhrady.

(1) Kdo nepředloží včas soupis (§§ 6 a 7), nebo kdo v něm učiní úmyslně nepravdivé údaje, dále, kdo uvede nepravdivé údaje, aby získal výhody podle § 1, odst. 4 a 5, § 15 nebo § 19, bude potrestán - nejde-li o čin jinak trestný - okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do 6 měsíců, po případě oběma těmito tresty. Ukládá-li se pokuta, budiž zároveň pro případ nedobytnosti vyměřen náhradní trest vězení v mezích sazby trestu na svobodě.

(2) Trestnost přestupků uvedených v odstavci 1 se promlčuje v době jednoho roku ode dne, kdy byly spáchány.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Volání českých a slovenských rolníků a bezzemků po důsledném uskutečnění nové pozemkové reformy bylo částečně splněno předpisy o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, nepřátel a zrádců republiky. Zákon o revisi první pozemkové reformy je dalším krokem na cestě k spravedlivější úpravě držby zemědělské půdy.

Nové hospodářské a sociální poměry v osvobozené lidově-demokratické republice vyžadují však takového souhrnného uspořádání soukromého vlastnictví k půdě, sloužící zemědělské výrobě, aby byla uskutečněna zásada, že půda patří těm, kdož na ní pracují.

Osnova snaží se splniti tento úkol dvojím směrem: Jednak stanoví nejvyšší přípustnou výměru (50 ha veškeré půdy) v pozemkovém vlastnictví výkonných zemědělců s tím, že stát vykoupí za náhradu půdu, přesahující tuto výměru, jednak podrobuje - bez ohledu na tuto výměru - půdu, na které její vlastníci trvale sami nepracují, výkupu za náhradu, ponechávajíc vlastníkovi zastavěnou plochu se dvorem a zahradou a další pozemek o výměře 0.5 ha, při čemž zahrada a další pozemek ve výměře do 0.5 ha nesmí převyšovati 1 ha. Nemá-li budovy a zahradu, ponechá se mu pozemek o výměře do 0.5 ha.

Zásada, že půda patří těm, kdož na ní pracují, dovoluje výjimky jen ze závažných důvodů, zejména sociálních, na př. když vlastník pro stáří, nemoc a pod. nemůže svou půdu sám obdělávati, nebo je na jejím výnosu existenčně závislý.

Půdy získané těmito opatřeními bude použito k vytvoření zemědělských soběstačných usedlostí malých a středních rolníků a k uspokojení oprávněných bezzemků.

Stanovená nejvyšší výměra 50 ha, výkup půdy, na které vlastníci sami nepracují, a příděl půdy k vytvoření soběstačných usedlostí vyhovují jak sociálním a hospodářským potřebám zemědělského lidu, tak státnímu a národnímu zájmu.

Pozemková reforma, navrhovaná touto osnovou, působí též do budoucna v tom směru, že i kdykoliv později stát vykoupí půdu, která by v důsledku soustředění půdy přesahovala přípustnou nejvyšší výměru, a půdu, na které by vlastníci trvale sami nepracovali. Též tímto opatřením dostává se výkonným zemědělcům s pozemkovým vlastnictvím do 50 ha půdy právní jistoty, že mohou v klidu žít a hospodařit na své půdě. Při přídělu půdy, získané výkupem, řídí se osnova zásadami, které se při přidělování konfiskované půdy osvědčily a které nejlépe vyhovují sociálním a hospodářským zájmům oprávněných uchazečů a umožňují zároveň rychlé a výkonné řízení výkupní a přidělovací. Z toho důvodu jsou osnovou přikázány lidovým orgánům dalekosáhlé úkoly.

Z odstavce 2 plyne, že výkupu podléhá půda jen těch výkonných zemědělců, kteří mají více než 50 ha veškeré půdy. Výkonného zemědělce s jeho rodinnými příslušníky nutno považovati za jednotku hospodářskou, a proto podle osnovy sčítá se půda výkonného zemědělce s půdou jeho rodinných příslušníků.

Zásada, že půda patří těm, kdož na ní pracují, dochází výrazu v odstavci 3, podle něhož bude vyvlastněna půda těch, kdož na ní trvale nepracují. Zvláštní důraz má tu slovo "trvale", jež neznamená výlučně. Proto nebude vykupována půda těm, kdo na ní nepracují jen z důvodů přechodných, tedy zejména nikoli na př. zemědělci, který byl povolán k výkonu presenční služby vojenské, nebo odešel do škol, aby doplnil své vzdělání, nebo dělníkům, maloživnostníkům atd. kteří vedle svého povolání sami pracují na půdě. Pojem "kdo na půdě pracuje" zahrnuje též takového výkonného zemědělce, který buď částečně pro jiné zaměstnání nebo pro rozsah podniku je odkázán na pomoc rodiny (§ 3) a zaměstnanců. Ze zásadních ustanovení odstavce 3 jsou v osnově stanoveny výjimky dvojího druhu, a to v odstavci 4 a v odstavci 5. Případy, které má na zřeteli odstavec 4, kdy zemědělci podobně jako jiní obyvatelé emigrují do ciziny, aby se později vrátili, jsou praktické zvláště na Slovensku. Bylo proto nutno na ně pamatovati.

Stejně musela osnova vzíti zřetel na jiné závažné důvody, které vlastníku brání, aby na své půdě pracoval, jako je stáří, nemoc, vdovství, invalidita, výkon veřejné funkce, nezletilost a pod. Ve všech těchto případech ovšem osnova předpokládá, že vlastník do doby, než některý z těchto důvodů nastal, na půdě pracoval, a tedy byl výkonným zemědělcem, u nezletilců pak, že rodiče nebo prarodiče byli výkonnými zemědělci. Kde tento předpoklad není splněn, tam ovšem dojde k výkupu. Bylo pamatovati i na další časté případy, kdy rodiče sice převedou půdu na děti, avšak vyhrazují si užívání do své smrti. V odstavci 5 se stanoví výjimka z ustanovení odstavce 3 z důvodů sociálních. Odstavec 5 má na zřeteli vlastníky, kteří sice nejsou výkonnými zemědělci, resp. na půdě sami trvale nepracují, avšak jsou na výnosu půdy, kterou vlastní, existenčně závislí, potřebujíce výnos ten k doplnění důchodu plynoucího jim z jejich povolání, jako na př. dělníci a maloživnostníci. Poznamenává se však, že tu nejde o venkovského živnostníka, který vedle své živnosti pracuje sám také na půdě, neboť na tuto půdu ustanovení odstavce 3 v tomto případě nedopadá. Výhoda poskytovaná odstavcem 5 jest omezena na míru nezbytně nutnou a sociálně odůvodněnou, jak se podává z poslední věty odstavce 5.

V § 11 zákona o dani ze mzdy byl stanoven minimální důchod, který nepodléhá zdanění z důvodů sociálních. Totéž hledisko se uplatňuje v ustanovení odstavce 5, poněvadž na př. u pachtu pozemků třeba pamatovati u propachtovatele na placení pozemkové daně, přirážek k ní a dávek, dále u budov na udržovací výdaje.

Ustanovení odstavce 6 upravuje výkup pozemků, které jsou ve spoluvlastnictví. I pro tyto případy se zajišťuje stejné posuzování každého spoluvlastníka zvláště tak, jako je tomu v případech, uvedených v předcházejících odstavcích. Tedy na příklad: Má-li někdo v individuálním vlastnictví 35 ha půdy a kromě toho mu přísluší spoluvlastnictví k jedné třetině na pozemku o výměře 60 ha, kterémuž spoluvlastnickému podílu by tedy odpovídal reálný díl o výměře 20 ha, bude se posuzovati podle tohoto zákona, jako by vlastnil pozemek o celkové výměře 55 ha. Podléhá tudíž u něho výkupu 5 ha půdy průměrné bonity.

O tom, zda vlastník spadá pod účinnost zákona podle odstavce 2, je rozhodna výměra jeho půdy označené v odstavci 7. Za půdu sloužící zemědělské výrobě (odstavec 1) se považuje půda, která jí skutečně slouží. Nespadá sem tudíž stavební parcela, která již zemědělské výrobě neslouží.

Ustanovení odstavce 9 předem řeší případy, kdy půda byla ve skutečnosti převedena, ale převod nebyl dosud knihovně proveden. Sem patří i případy, kdy stav pozemkové knihy nesouhlasí se skutečným stavem držebnostním, a ovšem i případy, když pozemkové knihy nejsou na území Československé republiky, nebo když byly válkou zničeny. Bylo třeba řešiti i otázku vlastnickou v případech úmrtí vlastníka v zemích České a Moravskoslezské a výslovně říci, že se za vlastníka pokládá dědic nebo odkazovník, kterému má půda připadnouti, poněvadž podle dědického práva úmrtím dosavadního vlastníka nepřechází v zemích českých vlastnictví na dědice (odkazovníka), jako jest tomu na Slovensku.

Ustanovení odstavců 1 a 2 je obdobou ustanovení § 16 zák. č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Osnova se zásadně vztahuje na veškerou pozemkovou držbu a má provésti novou její úpravu, účelnou s hlediska hospodářského, a sociálně spravedlivou odstraněním obchodních a spekulačních zájmů, které s držbou zemědělské půdy až dosud byly spojovány. Poměry majetkových souborů, uvedených v odstavci 3, jsou však do té míry spletité, že jejich uspokojivým vyřešením musí se zabývati zvláštní norma.

V tomto paragrafu jsou taxativně uvedeny osoby, které jsou rodinnými příslušníky podle tohoto zákona, Poutem spojujícím tyto osoby jest poměr příbuzenský nebo švagrovský, resp. poměr tomu podobný (druh, družka); v hospodářskou jednotku jsou tyto osoby sloučeny jen v tom případě, žijí-li ve společné domácnosti, neboť pak v této společné domácnosti opatřují své hospodářské potřeby; podle osnovy se proto sčítá také jejich půda. Poněvadž se sčítá majetek manželů, bylo nutno pod režim zákona vzíti i druha nebo družku, aby ustanovení o manželstvích nevedla k uzavírání t. zv. konkubinátů.

Vlastníku půdy, na něhož se vztahují ustanovení § 1, odst. 2 osnovy, se vyhrazuje právo aby si sám zvolil, které pozemky si ponechá a které se stanou předmětem výkupu, ovšem s tím omezením, které má zabrániti tomu, aby volba nebyla provedena tak, že by vlastník pro výkup ponechal jen pozemky nejméně hodnotné. Je proto stanoveno, že pozemky, které si vlastník půdy ponechá, musejí svojí hodnotou odpovídati průměru bonity příslušného druhu pozemků. Ustanovení o ponechání si souvislého celku, o zajištění veřejného zájmu a o účelném využití vykoupené půdy jest další směrnicí pro výkon práva volby. Veřejným zájmem zde bude především ta okolnost, aby při výkupu a přídělu půdy bylo pamatováno na půdu potřebnou pro veřejné účely, jako na př. pro stavbu školy, kostela, sokolovny, hříště a pod., a to z toho důvodu, aby pak v pozdějších letech nemusila býti odnímána půda pro tyto účely drobným zemědělcům. Musí se najíti soulad mezi zájmy dosavadního vlastníka a zájmy přídělců, aby jednak dosavadní vlastník mohl účelně hospodařiti na pokud možno neroztříštěné půdě, jednak, aby mohli přídělci na přidělené půdě řádně hospodařiti, zejména, aby nedocházelo k případům, že by si dosavadní vlastník ponechal půdu jen u obce a přídělci by obdrželi půdu vzdálenou. Věc musí býti řešena tak, aby obě strany mohly řádně hospodařiti. Řádným hospodařením pak nutno rozuměti takové hospodaření, jež odpovídá požadavkům nynější doby, která v čelo hospodářského pokroku staví zásadu mechanisace zemědělství, předpokládající hospodaření na scelených pozemcích. Bude tedy vedoucí zásadou, že při provádění výkupu nemá dojíti k roztříštění pozemkové držby, nýbrž k jejímu soustřeďování pokud možno v jediný celek. Této zásady bude nutno dbáti jak při výkupu, tak i při přídělu podle § 15. Z této zásady budou možné odchylky opět jen ve prospěch veřejného zájmu na řádném hospodaření tam, kde bude nutno přiděliti půdu pro rozšíření dosud těsných obytných a hospodářských budov a dvorů, a aby u hospodářských budov mohly býti zřizovány výběhy pro dobytek.

§§ 6 a 7 jsou obdobou ustanovení § 3 zák. č. 142/1947 Sb. Případy, kdy má dojíti k výkupu, budou zpravidla místnímu národnímu výboru známy, avšak jen v malých obcích. Proto osnova rozlišuje a jednak zavádí soupisové řízení na vyzvání (§ 6, odst. 3), jednak ukládá samému vlastníku, aby bez vyzvání splnil soupisovou povinnost (§ 6, odst. 1 a 4). Ustanovení § 6, odst. 6 má za účel zjednati podklad pro zásah ministerstva zemědělství z moci dozorčí.

Obecná cena zemědělské půdy v posledních letech vlivem války a okupace velmi kolísala, je proto nutno vzíti za základ jejího určování průměr cen, dosahovaných v delší době. Osnova počítá zde s dobou 10 let, která dnes zahrnuje v sobě jak poměry z doby předválečné, tak i poměry okupační a poměry porevoluční. Dosáhne se tak spravedlivého průměru, který objektivně vyjádří obecnou cenu půdy beze zřetele na výkyvy, způsobené mimořádnými poměry. Počítá se však s obecnou cenou v době výkupu, pokud by byla nižší než desetiletý průměr. Při obecné úpravě pozemkové držby nelze však poskytovati za vykoupenou půdu celých 100% obecné ceny, neboť nutno počítati pro její příděl i s úhradou správních nákladů, které by jinak přídělovou cenu zdvihly nad cenu obecnou, tedy na výši, při níž by patrně nebylo možno provésti hladký a rychlý příděl vykoupené půdy. Z tohoto důvodu se stanoví v odstavci 1 jako cena výkupní obecná cena, snížená o 20% a v odstavci 3 jako přídělová cena cena výkupní, zvýšená o 8%. Cenový rozdíl zde representuje úhradu správních výdajů spojených s provedením výkupu a přídělem vykoupené půdy. Při přídělu půdy konfiskované dosáhly náklady spojené s prováděním přídělového řízení nejvýše 12% přídělové ceny. Vzhledem k tomu, že přídělová cena podle osnovy je vyšší a činí 80% obecné ceny, předpokládá se, že náklady v tomto případě nebudou činiti více než 8%. Provedením zákona nevzejdou žádné výdaje ze státní pokladny, poněvadž výkupní cena, včetně nákladů spojených s prováděním navrženého zákona, bude uhražena cenou přídělovou. Částka, uvedená v odstavci 5, je nutna k tomu, aby s pracemi spojenými s úpravou držby mohlo býti započato, a bude možno ji postupně státní pokladně vrátiti.

Toto ustanovení nutno vykládati ve spojitosti s ustanovením § 5. Právo volby v mezích uvedených v § 5 a ve výkladu k němu zůstává ovšem nedotčeno. Místní národní výbor po provedení soupisu vyzve místní rolnickou komisi, aby zahájila jednání s vlastníkem podle odstavce 1. Vlastní rozhodnutí o výkupu náleží okresnímu národnímu výboru. Opravné prostředky se stanoví v § 20; v případě nečinnosti orgánů zasahuje ministerstvo zemědělství podle odstavce 4. Není zamýšleno vkládati vlastnické právo k vykoupeným pozemkům na československý stát, půjde-li o půdu, která jest určena pro příděl. Z toho důvodu, aby knihovní soudy nebyly zbytečně zatěžovány vklady vlastnického práva, bude výkup pozemků v knihách pozemkových toliko poznamenán s tím účinkem, že dnem poznámky tohoto výkupů přejde na československý stát i vlastnictví k vykoupenému pozemku. Vlastnické právo bude pak vloženo teprve pro přídělce. V případech, kde tuto poznámku výkupu nebude možno provésti proto, že knihy nejsou na území Československé republiky, nebo že jest nesoulad mezi skutečným stavem držby a stavem knihovním, nahradí se poznámka výkupu v knihách vyhlášením výkupu na úřední desce okresního národního výboru a v příslušné obci se stejným účinkem.

Z ustanovení náhradového zákona přicházejí zde v úvahu ustanovení jeho §§ 47 až 52. V případech, na které se vztahují ustanovení § 1, odst. 2 osnovy, půjde o poměrné uspokojení závazků v poměru uvedeném v poslední větě § 10, odst. 1 osnovy s výjimkou výměnku, o němž má § 10 zvláštní ustanovení v odstavci 2. Avšak i zde může dojíti k poměrnému vypořádání výměnku kapitalisací jeho poměrné části a zaplacením a redukováním výměnkářských dávek, které pak zůstanou dále váznouti na nevykoupené části zavazených nemovitostí. Případy, o kterých jedná § 10 osnovy v odstavci 2, poslední větě, jsou zejména ty, kde by v důsledku výkupu mohla býti existence výměnkářů dotčena do té míry, že by nebyla bezpečně zajištěna. Instituci výměnku postaveno naroveň vdovské právo požívání, kterážto instituce je obvyklá podle platného práva na Slovensku.

Tato ustanovení mají zaručiti plynulost řádného hospodaření na vykoupené půdě, na níž bude tedy dosavadní vlastník nebo jiná z oprávněných osob hospodařiti i po pravoplatném výkupu až do dne, ke kterému bude dána výpověď. Ustanovení § 3 zák. č. 55/1947 Sb. (§ 13 osnovy) přijde tu v úvahu ovšem s výjimkou ustanovení o povinném pachtu, ježto nebude možno vykupovanou půdu vždy dávati do povinného pachtu na dobu 3 let, aby nebylo ztíženo její přidělení podle § 15 osnovy. Protože osnovaný zákon není časově omezen, kdežto zákon č. 55/1947 Sb. platí jen do konce roku 1948, bylo nutno v osnově výslovně stanoviti, že pro účely osnovaného zákona platí zákon č. 55/1947 Sb. bez časového omezení. Zákon č. 55/1947 Sb. sám má trestní sankce a proto v § 25 osnovy nebylo třeba pamatovati na porušení povinností, vyplývajících z ustanovení § 13.

Ustanovení odstavce 2 bylo zvoleno proto, že již delší dobu docházelo často k transakcím, o nichž jedná odstavec 1, v úmyslu, aby se vlastníci půdy vyhnuli připravované úpravě pozemkové držby.

K utvoření místních rolnických komisí dochází obdobně, jako jest tomu při předcházejících dílčích úpravách pozemkové držby, prováděných podle konfiskačních předpisů a podle zákona č. 142/1947 Sb. Je v zájmu rychlého a účelného provedení výkupu a přídělu vykoupené půdy, aby při těchto věcech spolupůsobily lidové orgány z řad osob, které jsou na provedení úpravy pozemkové držby přímo zúčastněny.

Účel tohoto ustanovení vyplývá z jeho odstavce 2. Vedle toho má býti postaráno o veřejné zájmy, sledované veřejnoprávními korporacemi v mezích jejich působnosti, a o podporu stavebního ruchu přídělem pozemků dělníkům, veřejným i soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům, a uspokojeny mají býti i zájmy zahrádkářů. Další podmínky přídělu stanoví odstavec 3 až 6. Ustanovení § 15 kryjí se v podstatě s obsahem ustanovení § 8 zák. č. 142/1947 Sb.

V tomto ustanovení jde o obdobnou úpravu, jaká byla již zavedena konfiskačními předpisy a zákonem č. 142/1947 Sb. Uchazečem o půdu mohou býti i jiné osoby než zemědělci a zemědělští zaměstnanci, pokud se z vážných důvodů a výlučně chtějí a mohou věnovati zemědělství. Zneužívání tohoto ustanovení brání ustanovení § 1, odst. 3 o vykupování půdy osobám, které na ní nepracují.

Není třeba zvláštního výkladu.

Jde tu o stejné ustanovení, jaké obsahuje § 9 zák. č. 142/1947 Sb.

Výjimkou od obecně platné úpravy, zavedené zákonem č. 125/1927 Sb., stanoví se zde možnost odvolání k třetí stolici. Děje se tak v zájmu ochrany veřejných zájmů na provádění úpravy pozemkové držby. Místní rolnické komisi přísluší v řízení postavení strany (§ 14, odst. 3). Komise zřízená při ministerstvu zemědělství podle tohoto paragrafu je obdobou revisní komise, zřízené ustanovením § 2, odst. 2 zák. č. 142/1947 Sb.

Kromě příslušnosti dané komisi v § 20 stanoví § 21 další působnost komise, a to taxativně.

Složení a jednací řád budou stanoveny vyhláškou ministra zemědělství podle obdoby vládního nařízení č. 1/1948 Sb., jak se vláda na tom usnesla a ministru zemědělství uložila.

Ustanovení tohoto paragrafu kryje se s ustanovením § 11 zák. č. 142/1947 Sb. pouze s tím rozdílem, že na místě pojmu "převzaté půdy" dán jest pojem "vykoupené půdy" a že se přihlíží také k mimořádným dávkám stanoveným zákonem č. 185/1947 Sb. Ustanovení § 24 jest dáno v zájmu hladkého provedení úpravy pozemkové držby. Zároveň se poznamenává, že případné a nežádoucí tvrdosti v oboru daně z obohacení, které se ve skutečnosti mohou vyskytnouti jen v řídkých případech, odstraní finanční správa v rámci svých zákonných zmocnění administrativní cestou. Tím odpadnou námitky, které by snad mohl někdo proti osnově vznésti, že budou poškozeni osnovou dědicové, kterým bude půda, kterou získali dědickou posloupností, podle tohoto zákona vykoupena, když musili před tím z ní zaplatiti dědické poplatky.

Pokud prováděním zákona vzniknou výdaje pro státní pokladnu, je o jejich úhradu postaráno v mezích ustanovení § 8.