A. V rámci plánované reformy přímých daní podle vládního programu předkládá se návrh zákona o zemědělské dani upravující zdanění zemědělců.

Podle vládního programu jest zemědělská daň jednou ze čtyř daní z pracovního důchodu, jež má zahrnouti u zemědělců dosavadní přímé daně a daň z obratu.

Důchod zemědělce, t. j. osoby obdělávající půdu ve vlastní režii, se skládá ze dvou složek. V prvé řadě je to důchod z práce zemědělcovy a za druhé důchod z kapitálu. Podíl pracovního důchodu na celkovém důchodu zemědělce klesá s rostoucí velikostí zemědělského závodu. Kapitálový důchod lze rozložiti na dvě části, a to na vlastní důchod kapitálový (pozemková renta), a na podnikatelský zisk.

V dosavadním daňovém systému byla pozemková renta a podnikatelský zisk zemědělce postiženy daní pozemkovou jako daní výnosovou. Pozemková daň, jež patří k nejstarším daním vůbec, byla vyměřována na podkladě pozemkového katastru, t. j. soupisu veškeré půdy.

Katastry, původně primitivní, se postupem doby zdokonalovaly. V našich zemích takovým lepším soupisem je t. zv. "první berní rolla" z r. 1654, obsahující soupis poddanských usedlostí, povinných kontribucí; jejich výnos byl zjištěn přiznáními stran a odhadem. Tato rolle (cadastrum rollare) je tedy soupisem půdy poddanské (rustikální, selské), neboť jen ta byla tehdy dani podrobena, naproti půdě vrchnostenské (dominikální, panské), která dani podrobena nebyla a proto také nebyla sepisována.

V dalším vývoji mají podobný ráz pozdější katastry: druhá berní rolla z r. 1684, třetí berní rolla z r. 1747, čtvrtá berní rolla z r. 1757 (tereziánský katastr), josefinský katastr z r. 1789 a spojený katastr tereziánsko-josefinský z r. 1790. Teprve pro sestavení josefinského katastru, který již obsahuje veškerý soupis pozemků (dominikálních i rustikálních), byly výměry pozemků úředně zjišťovány přímým měřením v přírodě, ovšem pro spěšnost prací jen velmi primitivním způsobem. Všechny dřívější katastry spočívají jen na komisionálních odhadech a na přiznáních stran.

Založení přesného a novým dobám plně vyhovujícího katastru na vědeckém základě bylo nařízeno cís. patentem z 23. července 1817 (č. 162 sb. zák. pol.), o zavedení nového systému pozemkové daně. Tento katastr byl vybudován na podkladě podrobného a přesného zaměření a zmapování všech pozemků (původní katastrální měření) a stanovení jejich čistého výnosu (původní katastrální vceňování), který pak sloužil za základ předpisu daňového. Takto vyhotovený katastr jest obecně znám jako "katastr stálý či stabilní", neboť se předpokládalo, že je konečnou fází všech dosavadních snah po uspořádání podkladů pro vyměřování pozemkové daně a že nebude už nikdy třeba tak nákladné dílo znovu opatřovati. Bylo proto nařízeno také jeho udržování (evidence) ve stálem souladu se skutečným stavem, ovšem jen v úzkých rozměrech. Tato nedostatečná evidence a velký hospodářský rozmach kolem polovice 19. století však způsobily hned v začátcích zastarání katastrálních operátů, takže tyto se v brzku velmi rozcházely se skutečností. Vedle toho se ukazovala stále větší potřeba, aby pro zajištění nemovitého vlastnictví a práv s tímto vlastnictvím spojených byly založeny nové pozemkové knihy na podkladě správných map. To vše vedlo k tzv. reambulaci katastru podle zákona č. 88/1869, kterou byl stabilní katastr, zvaný od té doby "katastr daně pozemkové", jednorázově uveden do souladu se skutečností. Podle téhož zákona byly nově upraveny předpisy o pozemkové dani a provedeno nové t. zv. všeobecné katastrální vcenění všech pozemků, jejichž výsledky zapsané v reambulovaném katastru sloužily nadále (od r. 1882) za podklad daňového předpisu. Reambulovaný katastr sloužil také za hlavní pomůcku při zakládání nových veřejných knih (pozemkových, železničních, zemských desk).

Tento katastr byl pak podle zákona č. 83/1883 pečlivě veden ve stálém souladu se skutečností (evidence katastru daně pozemkové) a podle zákona č. 121/1896 revidován (revidovaný katastr daně pozemkové), zejména pokud jde o provádění změn ve vzdělávání pozemků.

Ke konci minulého století se stále více ukazovala potřeba přesného vyměřování zemského povrchu také pro jiné účely veřejného i soukromého života než jen daňové, zejména pak pro technická projektování, podnikání a pod. Nestačily-li katastrální mapy dosavadní přesností nebo měřítkem, byly nahrazovány mapami novými, vyhotovenými ve větším měřítku na podkladě nového přesnějšího vyměřování.

Československá republika, která převzala katastrální zařízení z bývalého Rakousko-Uherska, upravila záležitosti pozemkového katastru a jeho služby katastrálním zákonem č. 177/1927 Sb., který lze považovati za nejmodernější ve světě. Při tom již pamatovala na demokratické naše zařízení a svěřila všecko rozhodování, pokud nejde o ryze technickoměřické práce, lidu v t. zv. katastrálních komisích, kde pouze předsedou je katastrální měřický úředník a všichni ostatní členové jsou zástupci lidu (obcí, držitelů a občanstva vůbec). Katastrální zákon ve svém § 3 také zdůraznil, že pozemkový katastr kromě původního účelu (podklad pro vyměřování pozemkové daně, zakládání, vedení a obnovování veřejných knih) má vyhověti také všem ostatním potřebám veřejné správy, zejména zajištění držby, převodu nemovitostí, reálnímu úvěru, pracím kartografickým, výškopisným, technickému podnikání, účelům statistickým, hospodářským, vědeckému badání, ochraně památek a pod.

Vcenění pozemků, které v době reambulace katastru (1869) velmi přesně odpovídalo tehdejším hospodářským, výrobním a výnosovým poměrům, nelze dnes již pokládati za absolutně správné měřítko pro hodnocení pozemků. Výnosnost pozemků od doby reambulace doznala změn jak vlivy hospodářskými (na př. intensivnější způsob hospodaření používáním strojených hnojiv a mechanisací zemědělské práce, pěstování nových kultur a zušlechťování kultur původních, rozvoj zemědělského průmyslu, dopravních prostředků a pod.), tak i vlivy jinými, na př. změnou klimatických poměrů v určitých oblastech a pod. Všeobecně bylo by lze říci, že výnosnost všech pozemků se proti poslednímu vcenění zvýšila. Při tom výnosnost pozemků zapsaných v katastru s nízkým katastrálním výtěžkem se zvýšila poměrně více než výnosnost pozemků s vysokým katastrálním výtěžkem. Přesto však i dnes jest katastrální výtěžek relativně nejspolehlivějším měřítkem výnosnosti pozemků při jejich vzájemném srovnávání.

Veškerý důchod zemědělce (důchod pracovní i kapitálový) byl pak v systému přímých daní podroben globální dani důchodové. Vzhledem k povaze daně důchodové, jako daně postihující skutečně docílený důchod za určité období, měl býti i důchod zemědělce každoročně individuelně zjišťován. Poněvadž takovéto zjišťování by bylo velmi obtížné, zvláště u drobných zemědělců, kteří o svém hospodaření pravidelně žádných záznamů nevedou, stanovil zákon o přímých daních, aby tam, kde tento důchod nelze zjistit výpočtem, bylo pro jeho odhad použito průměrů úředně stanovených (viz § 327, odst. 1 zák. o př. d.).

V případech, kdy výnos kapitálu (pozemková renta) a výnos podnikatelský byly rozděleny mezi různé subjekty (na př. zemědělské hospodářství provozuje pachtýř), byl postižen za určitých podmínek výtěžek ze zemědělského podniku všeobecnou daní výdělkovou.

V rámci celého daňového systému byl zemědělec povinen platiti z dodávek včetně vlastní spotřeby a výkonů daň z obratu. U drobných zemědělců (s výměrou do 50 ha) byla tato daň paušalována a vybírala se rovněž na podkladě katastrálního výtěžku. Podkladem však nebyl katastrální výtěžek konkrétního zemědělského hospodářství, nýbrž průměrný katastrální výtěžek celého katastrálního území. Zároveň s paušálem daně z obratu u drobných zemědělců byla vybírána paušální částka za daň z masa z domácích porážek vepřů a ovcí s výjimkou chovatelů dobytka, kteří provozují živnost řeznickou, uzenářskou nebo hostinskou. Tato částka činí 4 Kčs za každý hektar obhospodařovaných rolí a luk.

B. Nový systém přímých daní nezná rozdělení na skupinu jednotlivých daní výnosových a na globální daň důchodovou. Rozděluje daně podle toho, jaký podíl připadá práci poplatníkově na tvorbě jeho důchodu. S tohoto hlediska rozeznává daň z pracovního důchodu, t. j. důchodu, kde práce je hlavním a rozhodujícím činitelem při jeho tvorbě, dále daň podnikovou a konečně daň z bezpracných důchodů. Zemědělská daň pak patří do kategorie daně z pracovního důchodu. Při tom nutno znovu zdůrazniti, jak již bylo uvedeno shora, že při tvoření důchodu ze zemědělského hospodářství malé nebo střední velikosti je práce sice hlavním nikoli však jediným činitelem; vedle ní mají na celkový důchod ze zemědělského hospodářství vliv i další okolnosti, jako je majetek investovaný v zemědělském hospodářství, vlivy přírodní a pod.

Osnova zákona o zemědělské dani je vybudována na těchto zásadách:

1. Poněvadž jde o daň z pracovního důchodu, jsou subjektem daně osoby, u nichž možno pojmově mluviti o práci, tedy osoby fysické. Při tom mohou fysické osoby provozovati zemědělské hospodářství jako jednotlivci na vlastní účet nebo ve sdružení na společný účet. V obou případech se ovšem vyžaduje, aby osoby v zemědělském hospodářství trvale pracovaly.

2. Souhlasně s připravovanou úpravou pozemkové držby zahrnuje osnova do zdanění zemědělskou daní pouze taková zemědělská hospodářství, jejichž výměra nepřesahuje 50 hektarů.

3. Zemědělská dan se nebude vyměřovati z důchodu zjišťovaného u jednotlivých poplatníků individuelně. Je vybudována jako paušální daň na podkladě průměrných výnosů. Poněvadž na výši výnosu zemědělského hospodářství mají rozhodný vliv výrobní oblast, v níž leží hospodářství, jeho celková výměra a katastrální výtěžek pozemků k němu patřících, jsou tyto skutečnosti rozhodné též pro stanovení výše daňové sazby, jež byla na podkladě uvedených průměrných výnosů vypočtena. Poněvadž zemědělská daň vedle těchto objektivních znaků musí jako daň z pracovního důchodu přihlížeti také k osobním a rodinným poměrům poplatníkovým, jsou také tyto poměry respektovány při stanovení výsledné daňové povinnosti.

4. Výnos zemědělského hospodářství je zpravidla výsledkem činnosti pracovní jednotky, kterou v nejobvyklejších případech tvoří manželé. Na celkovém důchodu se tedy podílí jak manžel tak i manželka. Jako se důchod z pracovního poměru (mzda) plynoucí manželce zdaňuje u ní samostatně daní ze mzdy, aniž se sčítá se mzdou manžela, byla tato zásada provedena i u daně zemědělské. Stalo se tak tím způsobem, že výnos zemědělského hospodářství byl půlen mezi manžela a manželku a na každou polovinu byla vypočtena daň zásadně podle sazeb daně ze mzdy. Výsledná daň uvedená v tabulkách je pak součtem daní připadajících na obě poloviny. Proto bylo nutno v osnově zavésti přirážku k takto stanovené daňové sazbě pro ty případy, kdy výjimečně provozovatelem zemědělského hospodářství není manželská dvojice a zemědělské hospodářství se provozuje na vlastní účet jednotlivé fysické osoby (srov. zvláštní část důvodové zprávy k § 11, a naopak zase srážku s takto stanovené daně v těch případech, kdy se zemědělské hospodářství provozuje na společný účet více než dvou fysických osob (srov. zvláštní část důvodové zprávy k § 12).

5. Průměrné výnosy zemědělského hospodářství (viz shora pod č. 3) byly zjištěny pro zemědělská hospodářství, jež pěstují obvyklé zemědělské plodiny (obiloviny, okopaniny, pícniny). Výnos z pozemků, na nichž se pěstují zvláštní kultury, (uvedené v § 9 - vinná réva, chmel, tabák, paprika a pod.) neodpovídá však zmíněnému průměrnému výnosu. Bylo proto nutno nějakým způsobem vyjádřiti vyšší výnos z pěstování těchto kultur ve srovnání s výnosem docilovaným při pěstování obvyklých plodin. Osnova řeší tuto skutečnost tím způsobem, že pozemky, na nichž se pěstují zvláštní kultury, započítává do celkové výměry všech pozemků nikoli podle jejich skutečné výměry, nýbrž násobkem jejich výměry, který vystihuje jejich skutečnou vyšší výnosnost ve srovnání s pozemky ostatními.

6. Aby byla zajištěna součinnost též laického živlu při vyměřování zemědělské daně, zřizují se podle osnovy zemědělské daňové komise (místní, okresní a ústřední). Osnova jim přiznává rozhodování o určitých okolnostech, které mají vliv na vyměření daně.

Konečně pak všeobecnou zásadou uloženou již vládním programem, jež byla sledována též při sdělávání osnovy, jest, aby zákon byl co nejjednodušší tak, aby jeho provádění nečinilo obtíží ani poplatníkům ani finanční správě.

C. Osnova zákona o zemědělské dani postihne značný počet poplatníků. Podkladem pro vyměření zemědělské daně bude více než 99.5% z celkového počtu všech zemědělských závodů (cca 1,400.000) s více než 92% výměry vší zemědělské půdy (cca 7,770.000 ha). Jak jsou zemědělské závody rozděleny podle velikosti a kolik zemědělské půdy se obhospodařuje v jednotlivých velikostních skupinách, se podává z této tabulky (uvedeno v procentech podle stavu z roku 1946):

Pokud jde o výnos zemědělské daně, nutno míti na zřeteli, že tato daň postihne pouze malé a střední zemědělce a sleduje spravedlivé zdanění jejich pracovního důchodu a nikoliv účele pouze fiskální. Je přirozené, že daň, která sleduje převážně zdanění pracovního důchodu, jímž je z největší části důchod malého zemědělce, a má určité prejudice ve vydaném již zákoně o dani ze mzdy, bude míti výnos nižší než daně, které zemědělci dosud platili.

Podle navržené osnovy bylo by lze odhadnouti výnos zemědělské daně asi na 340,000.000 Kčs, výnos dosavadních daní (pozemkové, důchodové a z obratu), pokud jde o zemědělská hospodářství, jež nebudou podléhati zemědělské dani, asi na 80,000.000 Kčs (po valorisaci pozemkové daně navržené v § 39 osnovy), tedy celkem asi na 420,000.000 Kčs. Proti předpokládaným rozpočtovým příjmům na rok 1948 na dosavadní dani pozemkové, z obratu, paušálu za daň z masa a dani důchodové (s výjimkou daně pozemkové jsou příjmy pouze odhadnuty) v částce asi 900,000.000 Kčs jevil by se úbytek cca 480,000.000 Kčs, t. j. asi 53%.

Zemědělská daň jako jedna ze čtyř daní z pracovního důchodu zdaňuje v prvé řadě důchod z práce zemědělcovy (srov. všeobecnou část důvodové zprávy). Proto podléhají této dani pouze fysické osoby (§ 1, odst. 1), a to buď jako jednotlivci (§ 1, odst. 2), provozují-li zemědělské hospodářství na vlastní účet, nebo všechny společně (§ 1, odst. 3), provozují-li zemědělské hospodářství společně na vlastní účet. Z téhož důvodu se navrhuje, aby zemědělské dani podléhaly pouze osoby provozující zemědělské hospodářství ve výměře nejvýše do 50 ha všech pozemků s katastrálním výtěžkem. Zemědělské dani nepodléhá zemědělec, jehož zemědělské hospodářství tuto hranici, třeba jen přechodně a po část roku, překročilo; jedinou výjimku připouští § 20, odst. 3.

Podmínkou, aby zemědělec podléhal zemědělské dani, jest, aby v zemědělském hospodářství pracoval trvale, t. j. nepřetržitě po celou dobu provozování zemědělského hospodářství v rozhodném roce. Pouze občasná nebo sezónní práce nestačí. Při tom však provozování zemědělského hospodářství nemusí býti ani jeho jediným, ani hlavním zaměstnáním a proto nemusí býti zemědělec v zemědělském hospodářství plně zaměstnán, ovšem pouze za předpokladu, že nezaměstnává cizí osoby. Zaměstnávání cizích osob v zemědělském hospodářství není na újmu povinnosti k zemědělské dani pouze tehdy, jestliže zemědělec v zemědělském hospodářství nejen trvale pracuje, ale je v něm i plně zaměstnán a přesto nestačí na všechny práce. Úlevy z těchto podmínek stanoví druhá věta odstavce 2. Cizími osobami nejsou příslušníci domácnosti (§ 13).

Stejné podmínky i úlevy platí v případech, kdy zemědělské hospodářství provozuje více fysických osob společně na vlastní účet. Zákon stanoví domněnku (vyvratitelnou), že manželé (druh a družka) provozují zemědělské hospodářství společně na vlastní účet.

Zemře-li provozovatel zemědělského hospodářství, odsunují se právní účinky úmrtí až do dne odevzdání (rozdělení) pozůstalosti za předpokladu, že zemědělské hospodářství se provozuje na účet nebo spoluúčet neodevzdané (nerozdělené) pozůstalosti.

Podle tohoto ustanovení je zemědělským hospodářstvím jen takový souhrn majetkových předmětů a práv sloužících zemědělství, lesnictví nebo hospodářství rybničnímu jako hlavnímu účelu, které dohromady tvoří hospodářský celek. Tento znak byl vytýčen z těchto důvodů:

a) Především bylo úmyslem zabrániti daňovému úniku, k němuž by jinak mohlo dojíti tím, že by každá z osob, provozující zemědělské hospodářství v části zemědělského podniku, mohla tvrditi, že podléhá zemědělské dani pouze co do výměry pozemků, které sama obhospodařuje, třebaže výměra celého zemědělského podniku přesahuje hranice v osnově uvedené.

b) Zemědělské dani mají býti podrobeny výnosy všech majetkových předmětů a práv, pokud je jich třeba k provozu zemědělského hospodářství. Za takovéto předměty a práva však nepokládá osnova účasti na kapitálových společnostech, cenné papíry a úsporné vklady, takže výnosy z uvedených majetkových předmětů nejsou postiženy zemědělskou daní.

Pod pojem zemědělského hospodářství podle odstavce 1 zahrnují se na př. též domovní zahrádky, neboť pěstování květin, zeleniny, ovocného stromoví a pod. je také zemědělstvím. Ustanovení odstavce 2 má za účel zabrániti tomu, aby jeden a týž podmět netvořil dva samostatné celky z jediného hospodářství proto, aby takto rozdělená hospodářství byla předmětem zemědělské daně.

Ustanovení v tomto paragrafu normovaná byla převzata z ustanovení §§ 47 a 50 zákona o přímých daních.

Poněvadž zemědělská daň má postihnouti v prvé řadě důchod z práce zemědělcovy, nesleduje osnova vůbec právní poměr provozovatele k provozovanému zemědělskému hospodářství. Je tedy nerozhodné, je-li provozovatel vlastníkem nebo pachtýřem zemědělského hospodářství či provozuje-li je (ovšem na vlastní nebo společný účet) na základě jiného právního poměru.

Ustanovení tohoto paragrafu sleduje ochranu provozovatelů drobných zemědělských hospodářství, kteří se sdružují k společnému provozování ve svépomocná sdružení. Výhody požívají pouze zemědělci, kteří trvale v zemědělském hospodářství pracují a i jinak vyhovují podmínkám uvedeným v §§ 1 až 4 a kteří se sdružují v útvar s neuzavřeným počtem členů.

Poněvadž zemědělská daň se má vyměřovati samostatně za každý kalendářní rok, posuzují se všechny skutečnosti pro vyměření rozhodné podle poměrů roku, za který má býti zemědělská daň vyměřena.

Daň uvedená v tabulkách platí zásadně pro zdanění nejobvyklejších případů, t. j. pro ty případy, kdy zemědělské hospodářství provozují manželé. V těchto případech jest důchod plynoucí ze zemědělského hospodářství pravidelně tvořen prací obou manželů. Daň byla stanovena tak, aby nebyla vyšší než součet daní obou manželů, kdyby každý z nich byl ze svého důchodu zdaněn samostatně. Proto byl při výpočtu daňové sazby výnos zemědělského hospodářství půlen (viz všeobecnou část této důvodové zprávy) a na každou polovinu byla vypočtena daň zásadně podle sazeb daně ze mzdy. Výsledná daň uvedená v tabulkách jest pak součtem daní připadajících na obě poloviny.

Poněvadž výnos zemědělského hospodářství se nezjišťuje podle osnovy individuelně podle skutečných poměrů toho kterého zemědělského hospodářství, bylo nutno pro určení výnosu zvoliti takové charakteristické znaky, které mají přímý vliv na jeho výši. Takovými znaky jsou: Výrobní oblast, v níž zemědělské hospodářství leží, celková výměra všech pozemků s katastrálním výtěžkem a průměrný katastrální výtěžek zemědělského hospodářství.

Pro stanovení celkové výměry a průměrného katastrálního výtěžku byl zvolen stav k 30. červnu roku, za který se zemědělská daň vyměřuje. Den 30. června byl zvolen za rozhodný proto, že k tomuto dni, spadajícímu téměř do sklizňové doby, pravidelně nedochází ke změně v pozemkové držbě. Proto také pravidelně zemědělec sklízí z pozemků, jež k tomuto dni obhospodařuje.

Zemědělská daň není podkladem pro vybírání samosprávných přirážek.