Obecnými předpisy zmíněnými v odstavci 1 jsou nyní ustanovení vládního nařízení ze dne 21. října 1947, č. 183 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti. Podle tohoto vládního nařízení je nejmenší jednotkou, rozhodnou pro zařazení do určité výrobní oblasti, soudní okres. Skutečné výrobní podmínky určité menší části soudního okresu mnohdy neodpovídají výrobním podmínkám oblasti, do níž byl okres zařazen. K odstranění nesrovnalostí, jež by tu mohly nastati, připouští odstavec 2, aby pozemky katastrálního území byly zařazeny do té výrobní oblasti, jejímž výrobním podmínkám skutečně odpovídají.

Rozhodnou skutečností pro výši výnosu zemědělského hospodářství a tím i daně připadající na zemědělské hospodářství jest výrobní oblast, výměra a průměrný katastrální výtěžek (srov. § 7). Na výši výnosu má však také do značné míry vliv okolnost, jaké kultury se na pozemcích, patřících k zemědělskému hospodářství, pěstují. Bylo proto nutno nějakým způsobem vyjádřiti vyšší výnos z pěstování určitých kultur ve srovnání s výnosem docilovaným při pěstování obvyklých plodin v normálním polním hospodářství. Osnova řeší tuto skutečnost tím způsobem, že pozemky, na nichž se pěstují kultury uvedené v § 9, odst. 1, započítává do celkové výměry všech pozemků - jež je jednou z okolností rozhodných pro stanovení daně (§ 7, odst. 2) - nikoli podle jejich skutečné výměry, nýbrž násobkem jejich výměry, který vystihuje jejich skutečnou vyšší výnosnost ve srovnání s pozemky ostatními. Prakticky to znamená, že zemědělské hospodářství o skutečné výměře na př. 5 ha, na nichž se pěstuje některá z kultur uvedených v § 9, odst. 1, posuzuje se daňově jako zemědělské hospodářství o výměře na př. 20 ha, čímž právě se vystihne větší výnosnost pěstované kultury. Přesáhne-li výměra zemědělského hospodářství touto úpravou hranici 50 ha, nemá to za následek, že by takové hospodářství nepodléhalo zemědělské dani (§ 1, odst. 1).

Osnova zvolila za jednu z rozhodných skutečností průměrný katastrální výtěžek zemědělského hospodářství a nikoliv průměrný katastrální výtěžek obecní nebo okresní, aby byly vystiženy co nejpřesněji skutečné poměry nejmenší jednotky, jež je podkladem pro vyměření zemědělské daně.

Ustanovení tohoto paragrafu je důsledkem zásady, že při stanovení celkové výměry všech pozemků s katastrálním výtěžkem a jejich průměrného katastrálního výtěžku se přihlíží i k pozemkům věnovaným lesnictví. Poněvadž skutečný výnos těchto pozemků nedosahuje pravidelně předpokládaného výnosu, bylo nutno umožniti snížení daně v případech, kde by mohlo v důsledku shora uvedené zásady dojíti k tvrdostem.

Jak bylo řečeno v důvodové zprávě k § 7, jest daňová sazba uvedená v tabulkách vypočtena pro zdanění manželů. Provozuje-li zemědělské hospodářství pouze jednotlivá fysická osoba, není zde důvodu pro dělení výnosu na dvě části; na druhé straně však musí jednotlivec provozující zemědělské hospodářství ve srovnání s manžely provozujícími stejné hospodářství zaměstnávati o jednu cizí sílu více, která nahrazuje práci manželky, čímž se výnos jeho hospodářství snižuje o náklad na tuto cizí sílu. Za tohoto stavu mělo by se pro zjištění daně postupovati tak, že nerozdělený výnos zemědělského hospodářství, jenž byl vzat za podklad pro výpočet daně pro manžely, by se měl snížit o náklad na jednu cizí sílu a takto upravený výnos by byl podkladem pro výpočet daně připadající na jednotlivce. Tyto poměry vystihuje osnova pro zjednodušení tím, že daň připadající na manžely zvyšuje pro jednotlivce o 20%.

Z toho, co bylo řečeno shora k § 7 a k § 11 plyne, že v případech, kde zemědělské hospodářství provozují společně na vlastní účet více než dvě fysické osoby (§ 1, odst. 3), by se mělo pro zjištění daně postupovati tím způsobem, že nerozdělený výnos zemědělského hospodářství by se zvýšil o náklad na cizí síly, jejichž práci nahrazuje třetí a další člen sdružení a takto upravený výnos by se rozdělil na tolik dílů, kolik je plně pracujících členů sdružení. Součet daně (zásadně podle sazeb daně ze mzdy) připadající na jednotlivé díly by pak tvořil zemědělskou daň pro sdružení. Tyto poměry vystihuje osnova pro zjednodušení tím, že daň připadající na manžely snižuje o 20% za třetí a o 10% za čtvrtou z osob, které provozují zemědělské hospodářství společně na vlastní účet a které jsou v něm trvale a plně zaměstnány. Pro snížení daně podle tohoto ustanovení neplatí výjimka uvedená v § 1, odst. 2, větě druhé osnovy.

Ustanovení tohoto paragrafu byla převzata z ustanovení §§ 7 a 8 zákona o dani ze mzdy s těmito odchylkami:

1. Poněvadž v tabulkách připojených k zákonu o zemědělské dani jsou uvedeny pouze sazby daně, nikoli základ, z něhož sazba byla vypočtena, bylo nutno slevy na příslušníky domácnosti této skutečnosti přizpůsobiti a poskytnouti je formou snížení daně o pevné částky.

2. Na rozdíl od ustanovení § 8, odst. 3 zákona o dani ze mzdy rozšiřuje osnova pojem zaopatření v tom smyslu, že za zaopatření pokládá též poskytování výměnku. Tato odchylka byla pojata do zákona z toho důvodu, aby se předešlo sporům, zda poskytování výměnku jest posuzovati jako ekvivalent úplaty za postoupené hospodářství, či jako zaopatření ve smyslu § 13, odst. 9 osnovy.

Dále by zde bylo poznamenati ještě toto: Snížení daně odpovídající slevě podle § 7, odst. 5, věty druhé zákona o dani ze mzdy jest upraveno § 17 osnovy (viz důvodovou zprávu k § 17).

Ustanovení § 7, odst. 5, věty prvé zákona o dani ze mzdy má za účel zabrániti tomu, aby se na téhož příslušníka neposkytovala sleva jak manželovi, tak manželce. Ustanovení § 7, odst. 6 uvedeného zákona má pak umožniti, aby sleva na příslušníky domácnosti mohla býti poskytnuta manželce (družce). Téhož účelu dosahuje ustanovení poslední věty odstavce 8, § 13 osnovy, jež jednak výslovně zabraňuje tomu, aby táž osoba byla uznána za příslušníka domácnosti u několika poplatníků a při tom nevylučuje možnost, uznati ji za příslušníka domácnosti u kteréhokoliv z poplatníků, kteří v daném případě přicházejí v úvahu. Je sice pravda, že na rozdíl od daně ze mzdy budou subjektem zemědělské daně zpravidla manželé společně, avšak co do snížení daně podle tohoto paragrafu nutno na ně hleděti tak, jako kdyby zemědělské dani podléhal zvlášť manžel a zvlášť manželka (§ 17). Proto ustanovení odstavce 8, poslední věty tohoto paragrafu dopadá i na tyto případy vedle oněch případů, kdy manžel provozuje zemědělské hospodářství na vlastní účet a manželka rovněž na vlastní účet provozuje jiné hospodářství a jsou proto každý samostatně poplatníkem zemědělské daně (§ 1, odst. 2).

Ustanovení těchto paragrafů byla převzata z § 9 zákona o dani ze mzdy se stejnou odchylkou odůvodněnou shora pod č. 1 důvodové zprávy k § 13.

Na rozdíl od ustanovení § 7, odst. 9 a § 9, odst. 4 zákona o dani ze mzdy byl pro posouzení stavu rozhodného pro snížení daně podle §§ 13 až 15 zvolen 31. prosinec roku, za který se zemědělská daň vyměřuje. Stalo se tak jednak z důvodu zjednodušení provádění zákona, jednak proto, že zemědělská daň se vyměřuje vždy za celý rok.

Ustanovení §§ 13 až 16 platí pouze pro poplatníky jednotlivce, t. j. pro jednotlivé fysické osoby, které provozují zemědělské hospodářství na vlastní účet. Ustanovení § 17 rozšiřuje výhody uvedené ve zmíněných paragrafech také na ostatní poplatníky uvedené v § 1, odst. 3. Poněvadž tito poplatníci jsou vždy kolektivem dvou nebo více fysických osob, nebylo by jim možno jako celku snížiti daň podle §§ 13 až 16, neboť u sdružení fysických osob nelze mluviti o jeho příslušnících domácnosti. Proto pro účely snížení daně podle uvedených paragrafů tvoří toto ustanovení fikci, jako by každý z členů sdružení byl samostatným subjektem daně. Při tom platí při posuzování nároku na snížení všechna ustanovení §§ 13 až 16, zejména též ustanovení § 13, odst. 8, poslední věty, že táž osoba může být uznána za příslušníka domácnosti pouze u jednoho poplatníka, t. j. v tomto případě pouze u jednoho člena sdružení.

Daňová minima zde stanovená odpovídají minimům platným u daně ze mzdy. Daní se tu rozumí nikoliv sazba daně uvedená v tabulkách, nýbrž částka daně vyplývající po případném snížení nebo zvýšení podle §§ 10 až 17.

Ustanovení bylo převzato z § 10 zákona o dani ze mzdy.

Ze zásady uvedené v § 1, odstavci 1, je stanovena výjimka jenom pro ty případy, kdy poplatník v důsledku překročení hranice 50 ha celkové výměry pozemků s katastrálním výtěžkem by neměl již podléhati zemědělské dani (§ 1, odst. 1 a dův. zpráva k tomuto ustanovení). U zemědělského podnikatele, jehož výměra půdy přesáhne hranici uvedenou v § 1, odst. 1 osnovy, bude pro zdanění jinou daní než daní zemědělskou zjišťován výtěžek na podkladě knih nebo záznamů. Jestliže nyní poplatník po část roku neměl výměru půdy větší než je uvedeno v § 1, odst. 1, koncem roku však ano, nepodléhal by podle toho, co bylo shora řečeno k § 1, za tento rok dani zemědělské. Z toho nutně vyplývá, že by musel býti podroben - a to za celý kalendářní rok - jiné dani než dani zemědělské. Je však otázka, jak by v takovémto případě byl zjišťován výtěžek za tento kalendářní rok, když poplatník po dobu, po kterou výměra jeho pozemků nepřesahovala hranici uvedenou v § 1, odst. 1 nevedl knihy nebo záznamy. Proto stanoví § 20, odst. 3, že v takovémto případě zůstává provozovatel za tento rok ještě poplatníkem zemědělské daně.

Povinnosti uložené tímto ustanovením slouží k evidenci poplatníků zemědělské daně.

Tabulka zemědělské daně i ustanovení osnovy o snížení a zvýšení daně jsou poměrně jednoduché, takže lze od zemědělce spravedlivě požadovati, aby si daň sám vypočetl správně a podle svého výpočtu zaplatil, tím spíše, že v průběhu let nebude se zpravidla u něho výše daně příliš měniti. Zaplatil-li poplatník na dani méně než kolik činila správně jeho daňová povinnost (na př. v důsledku chybného výpočtu daně), nemá tato okolnost vlivu na splatnost rozdílu mezi předpisem a zaplacenou daní; tento rozdíl je nedoplatkem již k 31. lednu a vyměří se proto z něho poplatek z prodlení, budou-li splněny ostatní podmínky.

Prodloužením lhůty k podání přiznání se neprodlužuje lhůta k zaplacení daně.

Účelem tohoto ustanovení jest umožniti finanční správě, aby mohla daň vyměřenou poplatníkům uvedeným v § 1, odst. 3 a včas nezaplacenou vymáhati jak na poplatníku (na př. exekucí na společnou majetkovou podstatu), tak i na jednotlivých fysických osobách tvořících sdružení (na př. exekucí na jejich vlastní majetek).

S výjimkou případů, kdy bude zemědělec k podání přiznání vyzván berní správou, nemusí podávati přiznání k zemědělské dani v těch případech, kdy by vyměřená daň (po případě po snížení nebo zvýšení podle §§ 10 až 17) činila méně než částky uvedené v § 18 (arg. slova "kdo je povinen platiti zemědělskou daň").

Zásada tohoto ustanovení byla převzata z obdobného ustanovení § 104, odst. 2 zákona o přímých daních, Poněvadž poměry v zemědělství zůstávají zpravidla po delší dobu nezměněny a tedy také nedojde pravidelně ke změně výše daňové povinnosti, bylo vhodné za účelem zjednodušení normovati ustanovení o hromadném zpravení poplatníků o předpisu zemědělské daně. Aby se poplatníci o předpisu daně dověděli co nejrychleji a způsobem pro ně nejméně obtížným, volí se způsob zpravení prostřednictvím místních národních výborů. Dnem vyložení předpisného seznamu rozumí se den, který je jako počátek doby vyložení seznamu uveden místním národním výborem v příslušné vyhlášce.

Lhůta 60 dnů, stanovená v odstavci 1 tohoto paragrafu, se počítá od prvého dne vyložení předpisného seznamu u místního národního výboru.

Rozhodovati o určitých skutečnostech majících význam pro vyměření daně ponechává osnova lidově-demokratickým orgánům, jimiž jsou místní, okresní a ústřední zemědělské daňové komise. Tímto opatřením snaží se finanční správa docíliti součinnosti těch kruhů, jichž se bude osnova týkati, a využíti jejich nejen odborných, ale též všeobecných místních znalostí a tak usnadniti provádění zákona. Kde se mluví o místních a okresních národních výborech, rozumí se tím též místní a okresní správní komise.

Tak jako bylo nutno do § 13, odst. 8 vložiti ustanovení, jímž by bylo zabráněno, aby táž osoba nebyla uznána za příslušníka domácnosti u dvou nebo více poplatníků zemědělské daně, bylo nutno učiniti opatření, aby táž osoba nebyla uznána za příslušníka domácnosti zároveň u dvou či více daní téhož poplatníka. Zásadou bylo, že poplatník může si zvoliti, u které daně má se k příslušníkům domácnosti přihlížeti; rozhodne-li se, aby se k příslušníkům domácnosti přihlíželo u jedné daně, nelze mu tuto výhodu již poskytnouti u daní ostatních.

Jsou četné případy, kdy zemědělské hospodářství se sice provozuje na vlastní účet, avšak na základě právního poměru, který by mohl vylučovati posuzování provozovatele výhradně jako zemědělce podle tohoto zákona. Tím by mohly vzniknouti nesrovnalosti a tvrdosti, na př. tehdy, provozuje-li osoba zemědělské hospodářství a důchod z hospodářství jí plynoucí jest částí jejího pracovního důchodu zaručeného jí pracovní smlouvou. Účelem tohoto ustanovení jest, aby, vyskytnou-li se takové tvrdosti a nesrovnalosti při provádění zákona, mohly býti opatřením ministra financí odstraněny.

Poněvadž podle § 41 použije se tohoto zákona po prvé pro zemědělskou daň za rok 1947, bylo nutno odchylně upraviti pro první rok jak lhůtu k podání přiznání, tak lhůtu k zaplacení zemědělské daně.

K účelům evidence všech poplatníků zemědělské daně se vyžaduje pro první rok, aby přiznání podali všichni poplatníci, kteří zásadně podléhají zemědělské dani, tedy i ti, kteří zemědělskou daň platiti nebudou.

Poněvadž podle vládního programu zemědělská daň má u subjektů této daně nahraditi dosavadní přímé daně (daň pozemkovou, důchodovou a po případě též všeobecnou výdělkovou), daň z obratu a daň z masa, bylo nutno stanoviti, že osoby podléhající zemědělské dani, po případě majetkové předměty patřící k zemědělskému hospodářství, jež je podkladem této daně, nepodléhají shora uvedeným daním. V důsledku těchto ustanovení nebudou podléhati pozemkové dani pozemky, které vlastník sám neobhospodařuje a propachtoval je osobě provozující zemědělské hospodářství, která z tohoto titulu podléhá zemědělské dani. Pachtovné z těchto pozemků není již po zákonu stiženo ani daní pozemkovou, ani domovní, všeobecnou nebo zvláštní daní výdělkovou a proto podléhá podle hlavy VI. zákona o přímých daních dani rentové.

Pokud jde o obor daně z obratu, bylo by vzhledem k ustanovení § 22 zákona o dani z obratu poznamenati:

1. Vyveze-li osoba podléhající zemědělské dani sama zemědělské výrobky do ciziny, nebude míti nároku na všeobecnou náhradu při vývozu podle § 22, odst. 1 zákona o dani z obratu (ve výši ³/₄% vývozní úplaty).

2. Vyveze-li zemědělské výrobky v nezměněném stavu vývozce, který je nabyl přímo od osoby podléhající zemědělské dani, má sice nárok na všeobecnou náhradu při vývozu, nikoliv však na náhradu vývozcům-obchodníkům podle § 22, odst. 3 zák. o dani z obratu, protože dodávka na vývozce nebyla podrobena dani z obratu. To je praktické na př. při vývozu chmele.

Výnosy zemědělského hospodářství, které byly podkladem pro výpočet zemědělské daně, odpovídají dnešní cenové hladině. Bylo proto nutno vyrovnati stejným způsobem dosavadní zdanění pozemkovou daní těch pozemků, které nebudou součástí zemědělského hospodářství, jež bude podkladem pro vyměření zemědělské daně (na př. pozemky patřící k zemědělskému hospodářství v celkové výměře přes 50 ha). Poněvadž osoby podléhající zemědělské dani nebudou co do příjmu z pozemků patřících k zemědělskému hospodářství podléhati důchodové dani, není důvodu ponechati v platnosti ustanovení § 327, odst. 1, věty druhé.