K odst. 3:

V dosavadním důchodovém pojištění měl započitatelný výdělek či služební požitky podstatný vliv na výměru důchodu. I když podle tohoto zákona je pro výměru důchodu rozhodným výdělek toliko za posledních 5, resp. 10 let, slouží toto ustanovení tomu, aby mohl býti vypočten průměr požitků (§ 71, odst. 5) u osob, které byly pojištěny podle dosavadních předpisů také s přihlédnutím k požitkům, hlášeným v tomto dřívějším pojištění. Přitom se považuje horní hranice třídy za vyměřovací základ podle tohoto zákona s výjimkou ustanovení odst. 4.

K odst. 4:

Zvláštní úprava platí pro pojištěnce, kteří nezískali příspěvkovou dobu po 31. 12. 1945, t. j. po všeobecné úpravě mezd. Zde by nebylo lze vyměřovati důchody ze starých nezvýšených vyměřovacích základů. Pouze v těchto případech vyměří se invalidní a starobní důchod podle starých předpisů a provede se jeho valorisace. Pro vdovské důchody platí jiná úprava. Ten se vyměří z valorisovaného starobního nebo invalidního důchodu sazbou nyní platnou.

K odst. 1:

Toto ustanovení zabraňuje, aby v přechodné době nedošlo k poškození těch pojištěnců, jimž odlišná konstrukce dávek v dosavadních zákonech v ojedinělých případech přinášela po valorisaci vyšší důchody. Avšak ani zde nesmí důchod přesáhnouti 85% průměrného ročního výdělku podle zásady, že odchod na odpočinek nemá přinést pojištěnci vyšší důchod než byl jeho důchod z práce.

K odst. 2:

U důchodů pozůstalých nebylo lze použíti pro srovnávání důchodů hořejšího pravidla a proto se zde srovnává úhrn všech dávek. Ustanovení o krácení na 85% zde neplatí, neboť sirotčí důchody (§ 75) a vychovávací příplatky (§ 68) nejsou tímto průměrem dotčeny.

K odst. 3:

Srovnání výše důchodů podle dosavadních a nových předpisů by nebylo možné, kdyby nebylo použito dosavadních předpisů o přestupech (vl. nař. č. 96/1941 Sb.). Pro nové přestupy ze služby vyňaté bude vydáno vládní nařízení.

K odst. 4:

Výhoda hornických provisionistů, že vstupem do hornického zaměstnání pod zemí na dobu 24 měsíců nabudou nároků na vyměření pense podle zákona č. 44/1947 Sb. zachovává se pro ty, kteří získali v takovém zaměstnání jeden příspěvkový měsíc před 1. X. 1948.

K odst. 5:

Některým zaměstnancům zaručovaly smlouvy se zaměstnavateli nebo pensijní normály zpravidla takové pensijní nároky, jaké mají veřejní zaměstnanci. Tito zaměstnanci byli vyňati z pensijní pojistné povinnosti, kdežto nyní jsou pojištěni u Ústřední národní pojišťovny. Jejich pensijní nároky zůstávají nedotčeny. Zaměstnavatel si může odečítati od svého plnění jen to, co zaměstnanec obdrží ze zákonného pojištění. Zaměstnavatel má pak možnost buď zaručovati tyto nároky dále stejným způsobem, na př. ze svého rozpočtu (jako u obcí, obchodních komor a pod.) nebo zříditi z účelového jmění příplatkový ústav. Zřídí-li takový ústav, musí stanovy příplatkového ústavu zaručovati zaměstnancům pensijní nároky v dosavadní výši.

K odst. 1:

Ustanovení § 61 je zcela odlišné od dosavadních konstrukcí čekací doby. V den účinnosti tohoto zákona však běží mnohým pojištěncům o ochranné lhůty z dřívějšího pojištění. Někdy jsou tyto lhůty i několikaleté. Byla proto zvolena jednotná úprava a všem, kteří do 30. IX. 1948 mají zachovány nároky, byla poskytnuta další tříletá ochranná lhůta.

K odst. 2:

Někteří pojištěnci splňovali podle dosavadních předpisů podmínky pro nárok na důchod, ale na jeho výplatu však neměli z určitých důvodů nároku. Tento zákon však výplatu připouští. Obdrží tedy důchod, ale vypočtený podle tohoto zákona. Porovnání důchodu by nebylo na místě, neboť podle dosavadních předpisů by k výplatě nedošlo. Toto ustanovení není v rozporu s ustanovením § 267, odst. 1, neboť tam jde o důchodce, u nichž není splněna nebo později odpadne některá podmínka nároku a důchod by měl býti odňat.

K odst. 3:

Právo pokračovati dobrovolně v pojištění se zachovává těm, kteří pokračují dobrovolně v pojištění, jeho účinky se však posuzují podle nových předpisů.

K odst. 4:

Dvacetiletá lhůta pro nápad starobního důchodu v 60 letech se zkracuje pro ty, kteří do dne účinnosti tohoto zákona získali 15 let pojištění.

K odst. 5:

Některé pojistně pojištěné pojištěnky neuplatnily po 30. IX. 1941 nárok na výbavné z obavy, aby neztratily dobu pojištění získanou do dne sňatku. Mají nyní možnost požádati dodatečně o výplatu výbavného.

K odst 6:

Legionářům a jiným osobám, které se zúčastnily boje za osvobození Československé republiky, byly pravoplatně započteny jako příspěvkové měsíce doby účasti na tomto boji. Proto zákon klade u všech takových osob doby účasti na tomto boji na roveň dobám pojištění. Tyto doby se započítávají všem účastníkům podle stejných předpisů, takže nedojde k rozdílům mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými.

K odst. 7:

Výše starobních a invalidních důchodů se u osob samostatně hospodařících a pomáhajících členů rodiny maximalisuje. Důvodem tohoto opatření je okolnost, že tyto osoby vstupují poprvé do pojištění a bez ohledu na věkovou hranici dostávají po čtyřech letech pojištění stejné důchody jako zaměstnanci, ač do pojištění nepřinášejí žádné reservy kapitálové. Také jim ihned začínají sloužiti veškerá zařízení sociálního pojištění, která byla vybudována z prostředků zaměstnaneckého pojištění. Ustanovení o maximalisaci důchodů se však nevztahuje na osoby, které získaly do 30. IX. 1948 čekací dobu podle dosavadních předpisů a mají v tento den zachovány nároky.

Účelem tohoto ustanovení je vyrovnati se s otázkou t. zv. starodůchodců, t. j. zvýšiti důchody napadlé podle dosavadních sociálně pojišťovacích zákonů v průměru na úroveň důchodů, které budou přiznávány již podle tohoto zákona. Z důvodů administrativních, pro nepostižitelnost všech možných zřetelů k hospodářské úrovni, poměru mezd a platů, k různým - i v témž odvětví sociálního pojištění - způsobům výměry důchodů, které se měnily v uplynulých letech vývoje dosavadního sociálního pojišťovacího zákonodárství, bylo nutno zavésti po možnosti jednoduchý způsob vyrovnání starých důchodů na úroveň důchodů v budoucnu napadajících.

Odst. 1

zvyšuje proto různým způsobem jednak důchody invalidní (starobní), vdovské a sirotčí a jednak důchodů z dělnického pojištění a důchody z pojištění pensijního.

Starobní a invalidní důchody se zvyšují o 40% z dosavadní výměry a důchody dělnické nad to ještě o 300 Kčs měsíčně. Vdovské důchody se zvyšují jen, jde-li o vdovu kvalifikovanou invaliditou, stářím, nebo péčí o dítě a to o 50%. Pro mladé, zdravé, bezdětné vdovy nebylo by zvýšení sociálně zdůvodněné. I zde se vdovské důchody dělnické nad to zvyšují ještě o 150 Kčs měsíčně. Sirotčí důchody zvyšují se bez rozdílu všechny o 200 Kčs měsíčně. Jevilo se účelným z důvodů finančních nákladů stanoviti absolutní mez těchto zvýšení, která se četněji uplatní pravidlem jen u důchodů z pensijního pojištění.

K odst. 2:

Výše důchodů z hornického pensijního pojištění byly upraveny již zákonem č. 44/1947 Sb. Vztahuje se proto zvýšení pouze na důchody napadlé před účinností zákona o hornickém pojištění, t. j. na t. zv. provise. Provise napadlé v hornickém pensijním pojištění před 1. lednem 1947 se zvyšují jako důchody invalidního pojištění dělnického. Poněvadž předpisy platné před účinností tohoto zákona v hornickém pensijním pojištění rozeznávaly, pokud jde o pense napadlé před 1. lednem 1947, provise a plné provise, je třeba, aby byly sjednány jednotné předpoklady pro zvýšení provisí a aby při tom byla respektována nabytá práva. Proto se ke dni 30. IX. 1948 musí všechny provise upraviti na výši plných provisí i kdyby u nich v tento den nebyly splněny všechny předepsané podmínky podle dosud platných předpisů. Tato výše bude pak teprve základem zvýšení hornických provisí podle tohoto ustanovení.

Pro provise napadlé před 1. IV. 1943 platí tudíž ustanovení § 280, odst. 1 - I, č. 3 a II, č. 1, poslední věta, pro provise napadlé po 31. III. 1943 ustanovení §§ 121, 122, odst. 2 a 127, odst. 2 vl. nař. č. 70/1943 Sb. ve znění vl. nař. č. 246/1944 Sb.

K odst. 3:

Dosavadní vychovávací příplatky k důchodům, zvýšené podle předchozích odstavců, se nahrazují výchovným ve výši podle tohoto zákona.

K odst. 4:

Druhy důchodů zde uvedené nejsou v novém souboru dávek, jak řečeno v poznámce § 60; zde se nahrazují, pokud byly dříve přiznány, sociálním důchodem.

K odst. 5:

Nebylo by sociálně opodstatněné při požitku několika důchodů (na př. invalidní a vdovský) zvyšovati oba tyto důchody.

K odst. 6:

Účelem ustanovení tohoto paragrafu je zvýšiti pouze t. zv. zákonné důchody a nikoli jejich nadlepšení; proto bylo třeba tohoto ustanovení.

K odst. 7:

Toto ustanovení je zavedeno z důvodů administrativních; nepatrný příspěvek, který se srážel důchodcům na nemocenské pojištění, nebude napříště důchodci placen. Působilo by obtíže neúměrné finančnímu výsledku zvláště u Ústřední sociální pojišťovny, kdyby dříve než provede zvýšení, musila ve všech individuálních případech čistou výplatu důchodu nejprve o tento nepatrný (2%) peníz opraviti.

K odst. 9:

Zvýšení důchodů zásadně nemá ulehčiti povinnosti smluvního plnění třetích osob, naopak má přijíti výhradně k dobru důchodcům. Mohou se však vyskytovati případy, jichž se týká ustanovení § 268, odst. 5, pak zvyšování zákonného důchodu započitatelného na plnění z pensijního zaopatření nad dosavadní výměru je zcela zbytečné. Na př. důchodce požívá plných 100% posledního vysokého služného ze smluvního plnění.

Shodně s úpravou důchodů z veřejnoprávního důchodového pojištění upravují se také důchody z veřejnoprávního pojištění úrazového. Tím, že se upravují tyto důchody včetně všech dosavadních zvýšení a příplatků, dosáhne se jednotnosti a odpadnou veškeré zvýšení a příplatky, ať vyplývají ze zákona nebo vládního nařízení, nebo byly poskytovány dobrovolně. Úprava bude provedena pouze tam, kde je to pro důchodce příznivější.

V zemích českých bylo maximum započitatelného výdělku, z něhož byl vyměřován důchod, zvýšeno v podnicích živnostenských vl. nař. č. 1/1944 Sb. od 1. ledna 1944 z 18.000 Kčs na 72.000 Kčs. Pokud se týká zemědělských podniků byly tyto podniky podrobeny úrazovému pojištění v celém rozsahu s platností od 1. ledna 1945 a tímto dnem byly také upraveny započitatelné výdělky osob zaměstnaných v zemědělství. Proto se upravují úrazové důchody napadlé před těmito daty.

Obdobně je tomu na Slovensku, kde však maximum započitatelného výdělku 18.000 Kčs platilo až do 31. prosince 1947, od 1. ledna 1948 pak platí maximum 72.000 Kčs. Proto osnova upravuje důchody slovenské na výši důchodů českých.

Všude se upravují částečné důchody pouze počínaje ztrátou výdělečné schopností aspoň 20%, neboť osnova do budoucna přiznává důchody jenom v takovýchto případech (§ 80, odst. 2).

Důchody pozůstalých se upravují na jednotnou výši (4.800.-, 3.600.- a 6.000 Kčs).

U důchodů v zemích českých, které napadly z úrazů v živnostenských podnicích před 1. lednem 1944 a v zemědělských podnicích před 1. lednem 1945, a kde stupeň ztráty výdělečné schopnosti nedosahuje 10%, se poskytne odbytné ve výši 1.000 Kčs; ostatní důchody až do ztráty 30% mohou býti na žádost důchodcovu odbyty.

Předpisy o úrazovém pojištění §§ 76-88 se nevztahují na zemědělské a lesní podnikatele a příslušníky jejich rodin. Proto se pro ně zachovávají dosavadní předpisy o úrazovém pojištění až do 31. XII. 1949, kdy i pro ně nabudou účinnosti předpisy o nemocenském pojištění (od 1. 1. 1950).

Sociální důchod bude přiznán bez zkoumání potřebnosti všem poživatelům státních starobních podpor a nahradí tyto podpory.

Ustanovení o konkurenci důchodů se vztahuje i na všechny staré důchody, takže dojde ke krácení všech dvojích důchodů, avšak úhrn zkrácených důchodů nesmí býti nižší, než úhrn nevalorisovaných důchodů před zkrácením. Nabyté nároky nebudou tedy dotčeny.

Účelem tohoto předpisu jest vztáhnouti ustanovení zákona o soustředění pensijního pojištění na všechny příplatkové ústavy a ostatní zaopatřovací zařízení.

K odst. 1:

Aby se všem důchodcům sociálního pojištění dostalo zvýšení jejich důchodů ještě před účinností národního pojištění, dostanou jako mimořádnou výpomoc důchodovou splátku za měsíc květen dvakrát.

K odst. 2:

Stejnou výpomoc obdrží důchodci náhradních a jiných pensijních ústavů, avšak ti mohou obdržeti jen zákonnou část svého důchodu, nikoliv též nadlepšení.

K odst. 3:

Protože u důchodů dělnických a hornických provisí je základní částka nižší, obdrží tito jednorázovou částku také v měsíci červenci.

K odst. 4:

Od 1. V. 1948 sjednocují se sazby pojistného všech odvětví důchodového pojištění a činí 10% pracovního výdělku. Nastává tedy v dělnickém pojištění zvýšení sazeb pojistného. V pensijním pojištění horníků a soukromých zaměstnanců se pojistné snižuje. Zároveň se tím sjednocují sazby pojistného také na Slovensku.

Závěrečná ustanovení obsahují předpisy o působnosti a pravomoci ústavních orgánů slovenských, předpisy o zrušení norem, které se staly neplatnými, a předpisy o účinnosti zákona.

K odst. 1, a 2:

Z legislativně technických důvodů je působnost ústavních orgánů slovenských vyjádřena v tomto ustanovení všeobecně. Vyhlášky zákonem předepsané uveřejní se též v Úředním věstníku v Bratislavě.

Derogační klausule je formulována tak všeobecně, aby z ní vyplývalo, že se zrušují všechny předpisy o veřejnoprávním důchodovém i úrazovém pojištění na území Čsl. republiky a všechny předpisy, upravující tytéž věci jako tento zákon. Zákonů o sociálním pojištění vyšlo tolik a byly tolikrát měněny a doplňovány též různými vyhláškami, že by vyžadovalo značně komplikovaných ustanovení, kdyby každá norma měla býti vyjmenována. Proto byla volena všeobecná derogační klausule. Hlavní zákony byly přesto vyjmenovány, aby bylo zřejmo, o jaké druhy předpisů jde.

K odst. 1 - 3:

Tento paragraf určuje, kdy postupně nabudou účinnosti jednotlivá ustanovení zákona a na které skupiny pojištěnců se účinnost vztahuje.

Toto ustanovení určuje, který ministr zákon provede.