(1) Pokud není stanoveno jinak, přísluší za majetek znárodněný podle oddílu II a za majetkové podstaty (jejich části) převedené do vlastnictví národního podniku podle § 9 náhrada; platí o ní přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne........1948, č........Sb., (dále jen "dekret").

(2) Náhrada se neposkytuje za majetek znárodněný podle oddílu II, který ke dni znárodnění vlastnicky náležel nebo náleží osobám fysickým, jež byly nebo budou právoplatně odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný do dne znárodnění

a) po 5. květnu 1945 podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo

b) podle § 43 dekretu nebo

c) podle zákona ze dne 13. února 1947, čís. 15. Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich nebo.

d) podle zákona ze dne 13. února 1947, čís. 27 Sb., o trestní ochraně k provádění dvouletého hospodářského plánu nebo

e) podle zákona ze dne.18. července 1946, čís. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.

(3) O použití cenných papírů odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám uvedeným v odstavci 2, platí přiměřeně ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona ze dne........ č......... o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.

(1) Z majetkových podstat znárodněných podniků, z majetkových podstat nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků a závodů, které náleží státu a z jiného majetku státního zřídí ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, národní podnik nebo je začlení do národního podniku.

(2) Ministru vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, přísluší zříditi odštěpný (vedlejší) závod národního podniku.

(3) Zřízení národního podniku nebo odštěpného (vedlejšího) závodu se vyhlásí v Úředním listě.

(4) Ministr vnitřního obchodu může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku také po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, vyjmouti z národních podniků jednotlivé majetkové kusy a práva, nepotřebuje-li jich národní podnik nezbytně ke svému provozu a přenechati je v dohodě s věcně příslušným ministrem k začlenění do podniků, ústavů, nebo zařízení, které tomu ministru přísluší zřizovati.

(5) Části majetkových podstat národních podniků vytvořených podle dekretu č. 100/1945 Sb. a podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění předpisů tyto dekrety doplňujících nebo pozměňujících, které slouží k provozování velkoobchodu, vyjme k návrhu ministra vnitřního obchodu ministr do jehož působnosti národní podnik spadá v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení příslušných pověřenců, z těchto podniků a ministr vnitřního obchodu je začlení do národních podniků zřízených podle tohoto zákona.

(6) Majetek znárodněný podle oddílu II může ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí a s věcně příslušným ministrem, na Slovensku též po slyšení pověřence průmyslu a obchodu,

1. přenechati za náhradu připadající na takový. majetek podle § 13

a) podnikům lidové správy, které budou zřízeny podle zvláštního zákona,

b) společenstvům výdělkovým a hospodářským (družstvům) nebo jiným právnickým osobám,

2. převésti do působnosti jiného ministra, aby jej začlenil do podniků, ústavů nebo zařízení, na něž se jeho působnost vztahuje.

(7) Opatření podle odstavce 1 se činí, jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů, do majetku vzcházejících, po slyšení předsedy osidlovacího úřadu.

(8) Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají opatření uvedená v odstavci 7, určí ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, na Slovensku též po slyšení pověřenectva průmyslu a obchodu, přiměřeně podle předpisů pro příděl konfiskovaného majetku.

Národní podniky odvádějí přebytky svých výtěžků státní pokladně.

O právním postavení a organisaci národních podniků, o vyrovnání některých daňových závazků, o úhradě za konfiskované majetkové podstaty a o osvobození od daní, poplatků a dávek platí přiměřeně ustanovení §§ 13, 15 až 17, § 18, odst. 1, §§ 19 až 36, 40 až 42 dekretu. Dokud nebude zřízen ústřední (oblastní) orgán, vykonává jeho pravomoc podle §§ 21, 22 a 27 dekretu ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu.

Ode dne vyhlášení tohoto zákona platí pro vlastníka velkoobchodu nebo jiného provozovatele, u osob právnických pro orgán povolaný zastupovati je na venek, po případě pro národního.správce, ustanovení §§ 37 a 38 dekretu, při čemž k platnosti právních jednání přesahujících běžnou správu jest třeba předchozího souhlasu ministerstva vnitřního obchodu, které jej na Slovensku udělí po slyšení pověřenectva průmyslu a obchodu.

(1) Do doby než bude dokončena organisace velkoobchodní činnosti podle tohoto zákona může ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, do každého velkoobchodního podniku ustanoviti svého zmocněnce.

(2) Zmocněnec spravuje zatímně podnik obdobně podle ustanovení § 37 dekretu. Ustanovením zmocněnce se zrušuje národní správa zavedená podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, po případě podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR,. o národní správě.

(3) Pro ustanovení zmocněnce a jeho odvolání platí obdobně ustanovení §§ 14 až 16, 18 a 19 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě §§ 13 až 15, 17 a 18 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR.

(4) Právní jednání vlastníků, držitelů a správců, která se týkají majetkové podstaty podniku, pro nějž byl ustanoven zmocněnec, jsou, pokud k nim došlo po jeho ustanovení, neplatná.

(5) Při výkonu své funkce podléhá zmocněnec dozoru ministra vnitřního obchodu; ustanovení §§ 22 a 23 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě ustanovení § 20, odst. 1, věty druhé a §§ 21 a 22 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR platí obdobně.

(1) Dosavadní vlastníci, držitelé nebo národní správci velkoobchodních podniků podají ministerstvu vnitřního obchodu hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr vnitřního obchodu v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem vnitřního obchodu. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.

(2) Osoby, uvedené v odstavci 1 jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních uzávěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.

Podniky pověřené velkoobchodní činností podle § 4 umístí ve svých službách podle možnosti především zaměstnance podniků dotčených tímto zákonem.

Majitelům velkoobchodů dotčených tímto zákonem, kteří jinak vyhoví zákonným podmínkám, udělí příslušný živnostenský úřad právo provozovati maloobchod se zbožím, s nímž dosud obchodovali ve velkém, po případě se zbožím příbuzného druhu.

(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniků podléhající znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou stížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od 1 roku do 5 let a trestem na penězích do 10 milionů Kčs; v oboru působnosti trestního zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasně odnětí politických práv.

(2) Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním. výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do 5 milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do 6 měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než 6 měsíců.

(3) Tresty na penězích připadají státu.

(1) Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 23 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známo, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou mít význam pro posouzení věci a činiti návrhy.

(3) Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výkonem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestní čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. V odvolání proti takovému výroku platí totéž, co v odvolání proti výroku o trestu.

(4) Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.

(1) Při odsouzení pro zločin podle § 21, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 23, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu 1 milion Kčs uveřejní se. rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.

(2) Soud (okresní národní výbor) stanoví zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

Z odsuzujícího trestního nálezu lze se do 15 dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.

Přestupky tohoto zákona se promlčují ve 3 letech.

(1) Ustanovení §§ 5, 6, 8,.10, 11, 14 a 16 nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1948; a ostatní ustanovení dnem vyhlášení.

(2) Tento zákon provede ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastnými členy vlády.

Znárodnění průmyslových podniků mělo jednak uskutečniti v našem hospodářství mravní zásady odstranění bezpracných důchodů, jednak vynětím velkých podniků ze sféry spekulativního vlivu jednotlivců zajistiti plynulý chod našeho plánovaného hospodářství a tak znemožniti periodicky se opakující krise. Zkušenosti však dokázaly, že dosavadní znárodnění průmyslových podniků nedostačuje k docílení žádoucího stavu našeho hospodářství. Stále ještě bylo ponecháno soukromokapitalistické sféře příliš klíčových posic - mezi jiným veškerý velkoobchod.

Velkodistribuce podržovala všechny stinné stránky velkého soukromokapitalistického podnikání. Byla zdrojem bezpracných důchodů. Soukromokapitalistické zisky stále dosahovaly nemravné výše. Vymykala se z jakéhokoli plánování. Tříštily se o ni veškeré snahy racionalisační. Klíčovou posici mezi spotřebou a výrobou ohrožovala cíle plánování.

Závady byly pociťovány v šíři našeho hospodářství. Reakcí na ně byla resoluce závodních rad ze dne 22. února t. r., jíž byl vysloven požadavek znárodnění veškerého domácího velkoobchodu.

Znárodněním velkoobchodních podniků vybaví se velkodistribuce ze sféry soukromokapitalistické. Začlenění se do rámce lidově-demokratického národního hospodářství a podřídí se bezvýhradně veřejnému zájmu. Svým klíčovým postavením prostředníka mezi výrobou a spotřebou dopomůže ke zdokonalení hospodářského plánování. Velkodistribuce jediná může v rámci hospodářství koncentrovati v úzké hrdlo svých podniků veškeré spotřební zboží, v jeho průběhu od roztříštěné výroby na straně jedné k roztříštěné spotřebě na straně druhé. Velkodistribuce stane se proto základem pro plán odbytu. Bude kontrolou výrobních plánů. Bude těžiskem cenových regulací spotřeby. Stane se administrativním střediskem pro vybírání spotřebních daní.

Předpokladem pro nastíněný význam velkodistribuce v rámci plánovaného hospodářství ovšem je, že nedojde k jejímu tříštění. Velkodistribuce se naopak podle národohospodářských možností musí postupně koncentrovati a osamostatňovati od výroby. Neboť jedině samostatná distribuce může plně se zhostiti úkolů, daných jí socialisticky plánovaným hospodářstvím, a to:

ochrana spotřebitele vůči monopolisované výrobě,

tlumení poruch výroby oproti spotřebě a tlumení křivek poptávky oproti výrobě,

koncentrace materiálu pro spotřební plán a kontrola plánovaného hospodářství vůbec.

Osnova zákona přináší v oddíle prvním ustanovení o organisaci velkoobchodní činnosti, která se zásadně vyhražuje pověřením podniků. Zároveň se z úpravy vyjímá zahraniční obchod, který bude oddělen od vnitřní distribuce a na který se budou vztahovat předpisy zvláštního zákona. Definice velkoobchodní činnosti zdůrazňuje charakter distribučního mezičlánku, připouštějíc však dodávky velkoobchodům i spotřebitelům ve velkém. Ustanovením § 2, odst. 4 je pamatováno na výjimečné případy, kdy sice obchodní činnost vykazuje všechny znaky velkoobchodní činnosti uvedené v odstavci 1, ale není účelné ji vyhrazovat velkoobchodním podnikům podle § 4, neboť technika je v rozporu s průměrem podnikaní, které se má zachytiti jako velkoobchodní klíčová distribuce (na př. semenářství). Vymezení, pokud musí zboží na cestě od produkce ke spotřebiteli probíhati velkoobchodem, jako distribučním činitelem, ponechává se moci nařizovací, aby bylo docíleno žádoucí pružnosti. Monopolicací velkoobchodu, který by zachycoval všechny dodávky výrobců, stala by se distribuce nerentabilní, zařazujíc velkoobchod tam, kde je dosud přímý styk výrobce s maloobchodem. Podle § 4 vylučují se z velkoobchodní činnosti všechny soukromé velkoobchody a v omezeném rozsahu se připouští družstva, neboť je nutné vyloučit družstva podnikatelská, která bývají zastřenou formou akciové společnosti. Vedle znárodněných velkoobchodů ponechává se velkoobchod ještě v rukou podniků ve vlastnictví státu (tabáková režie) a znárodněných výrobních podniků. I když se zásadně drží linie oddělení výroby a distribuce, jak uvedeno v části všeobecné, přece je nutno z důvodů určité družnosti a ekonomie dáti znárodněné výrobě tam, kde je to účelné, možnost prováděti vlastní distribuci. Velkoobchodní centrály zemědělských a spotřebních družstev se připouštějí jako distributoři jen pro vlastní členská družstva a tedy v mezích vnitřní družstevní činnosti. § 4 dává se ministerstvu vnitřního obchodu možnost plánovitě vytvořit optimálně rozloženou distribuční síť podle zásad mezipodnikové racionalisace (podniky optimální velikosti), optimální využití kapacity atd.) a redukovat velkoobchod na rozsah, který bude zaručovat hospodárnou a účelnou distribuci.

§ 6 vyjadřuje zásadu, že není nutné znárodňovat všechny velkoobchodní podniky, neboť jde často o podniky trpasličí, špatně vybavené atd., kde stačí pouhý.zákaz velkoobchodní činnosti a není zájmu přebírat celou podstatu se všemi závazky. Přesto je pamatováno v § 9 na vyvlastnění určitých součástí majetkové podstaty velkoobchodů, kterým bude zastavena činnost. Aby nenastaly poruchy v distribuci, ponechávají se velkoobchody prozatím v činnosti. Skončení jejich činnosti bude určeno vyhláškou ministra vnitřního obchodu, uveřejněnou v Úředním listě. Jako kriterium pro pojem velkoobchodu byla volena abstraktní definice velkoobchodní činnosti dle § 2, neboť členství v Hospodářské skupině velkoobchodu by nepostihovalo všechny podniky velkoobchodní, které bývají zařazeny i v hospodářské skupině maloobchodu.

Rozsah znárodnění vymezen dle dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících. Ustanovení § 8, odstavce 3 a 4 bude sice míti za důsledek znárodnění maloobchodů související s velkoobchodem; tento zákonem neintendovaný účinek bude paralisován postupem podle odstavce 6. Při societách navázány širší účinky na rozdíl od dekretu č. 100/1945 Sb. na všechny případy z důvodů praktických.

Kde při zřizování národních podniků podle tohoto zákona bude kterýmkoliv jiným organisačním opatřením ministra nebo ministerstva vnitřního obchodu podle navrženého zákona budou dotčeny zájmy jiného resortního ministerstva, bude ministr, resp. ministerstvo vnitřního obchodu postupovati vždy v dohodě s dotyčným resortním ministrem (ministerstvem) i když tato součinnost není výslovně normována.

Ministerstvo vnitřního obchodu v oboru působnosti dané mu tímto zákonem nebude zasahovati do obhospodařování potravin, takže působnost ministerstva výživy zůstává v plném rozsahu nedotčena.

Ustanovení o závazcích korespondují s ustanovením dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění zákonů jej měnících a doplňujících. Při stanovení náhrady vychází se zásadně z obecné ceny, při čemž případy odepření přizpůsobeny úpravě volené při znárodňování dalších průmyslových podniků. Organisace národních podniků velkoobchodních zásadně se přizpůsobuje zvolené již organisaci při podnicích průmyslových.

K přechodnému zajištění podniků se zřizuje instituce zmocněnce jako fakultativní, jinak povinnosti vlastníků v přechodné době stanoveny shodně s dekretem č. 100/1945 Sb. Zmocněnci nebudou dosazováni do národních podniků výrobních, které povolují činnost velkoobchodní.

§ 20 ukládá znárodněným velkoobchodům povinnost zaměstnati především zaměstnance velkoobchodů, zákonem dotčených. § 21 dává pak majitelům nárok na udělení živnostenského oprávnění na živnost maloobchodní za zachování jinak platných předpisů pro udělení tohoto oprávnění.