Smlouvy o užívání bytů nebo jejich částí, sjednané v rozporu s ustanoveními tohoto zákona, jsou neplatné.

(1) Prohlásí-li místní národní výbor podle tohoto zákona smlouvy o užívání bytů za zrušené, uloží uživateli bytu, aby jej do stanovené lhůty vyklidil. Vyklizení bytu může místní národní výbor uložiti jeho uživateli i tehdy, je-li smlouva o užívání bytu nebo jeho části podle § 26 neplatná, nebo vlastníku domu, jde-li o jeho byt, anebo osobě, která užívá bytu bez právního důvodu.

(2) Pro byty uvedené v odstavci 1 přikáže místní národní výbor nájemníky, řídě se ustanoveními §§ 4 a 8; ustanovení § 2 platí i v těchto případech.

(3) Příkaz k vyklizení podle odstavce 1 nepůsobí proti uživatelům částí bytů, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1, dokud jim místní národní výbor neopatří náhradní místnosti; ustanovení § 17, odst. 1 a 2 se vztahuje přiměřeně i na tyto případy. Do té doby jsou tyto osoby povinny platiti za užívání částí bytu, jež obývají, přikázanému nájemníku náhradu ve výši dosavadního podnájemného (nájemného) nebo, neplatilo-li se dosud, ve výši, kterou určí okresní národní výbor; náhrada je splatná ve lhůtách, ve kterých se platilo podnájemné (nájemné) nebo, neplatilo-li se dosud, ve lhůtách, určených pro placení nájemného zvláštními předpisy nebo místními zvyklostmi.

V řízení ve věcech upravených tímto zákonem nepostupují místní (ústřední) národní výbory podle ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

(1) Místní národní výbory jsou povinny předložiti odvolání do 3 dnů nadřízenému národnímu výboru (pověřenectvu sociální péče), který musí o odvolání rozhodnouti do 3 týdnů ode dne, kdy mu spisy došly. Nebude-li do této lhůty o odvolání rozhodnuto, má se za to, že bylo zamítnuto.

(2) Rozhodnutí národních výborů jako odvolacích orgánů je konečné.

Vykonatelná rozhodnutí místních národních výborů, provádějí tyto národní výbory vlastními orgány (obecní exekuce). Nemá-li obec takových orgánů, může místní národní výbor navrhnouti výkon rozhodnutí politickou exekucí.

Jednání a opominutí, příčící se ustanovením tohoto zákona, trestají okresní národní výbory po vyjádření místních národních výborů jako přestupek pokutou do 200.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do jednoho roku. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Pokuta i trest vězení (uzamčení) mohou býti uloženy též současně; v tomto případě nesmí však trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než rok. Stejně bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - kdo v podání místnímu národnímu výboru nebo jinému orgánu, pověřenému prováděním zákona, úmyslně nesprávně uvede nebo potvrdí skutečnosti, které mají býti podkladem rozhodnutí výboru nebo orgánu, nebo tyto skutečnosti zamlčí anebo kdo ze zištných důvodů nebo za účelem obejití ustanovení tohoto zákona provede směnu bytů.

(1) Pod pojem domů státu podle tohoto zákona nenáleží zkonfiskovaný majetek ani majetek, získaný podle předpisů o pozemkových reformách, vydaných po 5. květnu 1945, pokud ho stát nepoužije pro své účely nebo pro ubytování státních zaměstnanců.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku domu, rozumí se jím, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, také jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec, jakož i poživatel domu.

(3) Uživatelem bytu ve smyslu tohoto zákona se rozumí každá osoba, oprávněná užívati bytu na podkladě smluvního poměru s vlastníkem domu nebo z důvodu věcného práva, tedy i vlastník domu, pokud užívá bytu ve svém domě; mluví-li se o uživateli části bytu, rozumí se jím každá osoba, oprávněná užívati části bytu na podkladě smluvního poměru s uživatelem bytu. Obdobně smlouvou o užívání bytu nebo jeho části se míní každá smlouva, podle níž určitá osoba je oprávněna užívati bytu nebo jeho části.

(4) K příslušníkům rodiny podle tohoto zákona se počítají manžel (manželka), druh (družka), příbuzní v přímé řadě a sourozenci.

(1) Z předcházejících ustanovení se nevztahují 1. ustanovení o přikazovacím právu místních národních výborů (§ 2, odst. 1 a § 27, odst. 2), o podnájmech bytů (§ 12), o směnách bytů (§ 13) a o dělení bytů (§ 23)

a) na domy státu a zemí, na domy podniků spravovaných státem a na domy Státního bytového fondu, jakož i na objekty, které slouží vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti;

b) na byty, pro které bylo nebo bude dáno povolení k obývání po 9. srpnu 1946 a jež vystavěl zaměstnavatel buď přímo nebo prostřednictvím obecně prospěšného bytového sdružení pro své zaměstnance nebo které jsou určeny pro stavebníka (čekatele);

c) na domy, kterých užívá cizí stát pro účely své diplomatické misse nebo svého konsulárního úřadu nebo pro ubytování zaměstnanců této misse nebo úřadu, ani na byty osob, které jsou členy oficiálních nebo polooficiálních zahraničních missí;

d) na místnosti sloužící provozu živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců, nemá-li činnost v nich provozovaná povahu provozu pensionů;

e) na domovnické byty, sloužící svému účelu;

f) na byty, vystavěné při výrobním závodu pro jeho zaměstnance, jakož i na byty, které svým určením mají sloužiti k ubytování zaměstnanců výrobních závodů takových podniků, jež určí pro jednotlivé obce okresní národní výbor v dohodě s okresním úřadem ochrany práce, pokud je v obou případech vlastník domu (zaměstnavatel) dává v užívání státně spolehlivým zaměstnancům podniku a byty se nestanou nadměrnými (§ 15);

2. ustanovení o podnájmu (nájmu) nadpočetných místností nadměrných bytů (§ 18)

a) na domy a byty uvedené pod č. 1, písm. c);

b) na byty, u kterých by podnájmem (nájmem) mohl býti dotčen důležitý veřejný zájem, zejména na byty, určené v úřadech, v ústavech a podnicích pro ubytování zaměstnanců;

3. ustanovení o slučování bytů a užívání bytů k jiným účelům než k bydlení (§§ 19 a 20) a o revisi bytů (§§ 21 a 22) na domy a byty uvedené pod č. 1, písm. a) a c);

4. ustanovení o příkazu k vyklizení bytu (§ 27, odst. 1) na byty v rodinných domcích, jichž užívají vlastníci domků, jde-li o důvody uvedené v § 16 nebo § 22, odst. 3.

(2) Zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče) může z důvodu veřejného zájmu rozšířiti výjimky podle odstavce 1 na další objekty.

Na úhradu výdajů, spojených s prováděním § 17, odst. 3, § 22, odst. 3 a § 23, odst. 1, jsou místní národní výbory oprávněny vybírati mimo dávku z nájemného nebo z používaných místností zvláštní dávku, vyměřovanou na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) nebo podle počtu a účelu používaných místností. Osvobození podle zákonů o stavebním ruchu (na Slovensku též podle zákona o podpoře stavebního podnikání) ve znění předpisů je měnících a doplňujících od dávky z nájemného nebo z používaných místností nebo jiných dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) pro ni neplatí. Bližší předpisy o dávce budou vydány vládním nařízením, které může stanoviti vhodná osvobození.

(1) Rozhodnutí a opatření v bytových věcech, která vydaly nebo učinily akční nebo národní výbory anebo jejich orgány v době od 20. února 1948 do vyhlášení tohoto zákona, nelze napadati ani žalobou ani před správními úřady (orgány) a orgány veřejné žaloby.

(2) Místní národní výbor může na žádost strany nebo z úřední moci přezkoumati tato rozhodnutí nebo opatření, řídě se při tom zásadami tohoto zákona.

(1) Ministerstvo vnitřního obchodu nebo jím zmocněný národní výbor může na návrh ministerstva sociální péče učiniti opatření, aby hostinských pokojů ubytovacích podniků, provozovaných po živnostensku, bylo použito k trvalému bydlení, jde-li o podniky provozované nezákonným nebo nepočestným způsobem. Podnikatelům, o nichž se prokáže, že takto živnost provozují, může býti odňato živnostenské oprávnění.

(2) Ustanovení § 35, odst. 1 platí přiměřeně též o opatřeních ministerstva vnitřního obchodu, učiněných za účelem ubytování části obyvatelstva. Rovněž v těchto případech možno odejmouti živnostenské oprávnění podnikatelům, o nichž bylo prokázáno, že provozovali živnost nezákonným nebo nepočestným způsobem.

Exekuci nuceným vyklizením bytu může soud povoliti, jen prokáže-li vymáhající strana v návrhu na povolení exekuce potvrzením místního národního výboru, že náhradní byt pro povinnou stranu je zajištěn.

Ustanovení §§ 1 až 34 platí jen v obcích, které mají více než 2.000 obyvatelů nebo které určil podle § 30 zákona ze dne 18. července 1946, č. 163 Sb., o mimořádných opatřeních bytové péče, nebo určí podle tohoto ustanovení okresní národní výbor; jeho rozhodnutí podle tohoto ustanovení musí býti vyhlášeno v obci způsobem v místě obvyklým.

Ministerstvo sociální péče může v dohodě s příslušnými ministerstvy vydati a vyhlásiti v Úředním listě (na Slovensku též v Úředním věstníku) předpisy k provedení §§ 1 až 33, 35, odst. 2 a § 38; předpisy jsou pro národní výbory závazné.

Zrušuje se použivatelnost (platnost)

1. vládního nařízení ze dne 16. září 1944, č. 203 Sb., o vlivu škod, způsobených válkou na budovách, na nájemní poměry;

2. zákona č. 163/1946 Sb.

Působnost, příslušející podle tohoto zákona jednotlivým ministerstvům, vykonávají tato ministerstva na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušných pověřenectev.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí dnem, který určí vláda nařízením; provedou jej ministři sociální péče, vnitra, financí a vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.

Nedostatkem bytů, kterým je postiženo přímým i nepřímým vlivem války a událostí s ní souvisejících veškeré naše obyvatelstvo, bude možno odstraniti toliko budováním nových bytových jednotek. Dokud touto činností nepodaří se nám vyrovnati aspoň zhruba ve velkých městech a průmyslových.střediscích poměr mezi nabídkou bytů a poptávkou po nich, nezbude než podrobiti bytový trh plánovité regulaci. Tomuto účelu slouží dosud zákon o mimořádných opatřeních bytové péče č. 163/1946 Sb. Jeho návrh počítal pochopitelně s poměry, jak se jevily v době přípravných prací. Od té doby však bytová potřeba vzrostla, a to jednak všeobecně přirozenou měnou obyvatelstva, jednak místně obnovením provozu některých podniků, jejichž činnost byla za války bud, úplně zastavena nebo aspoň podstatně omezena. S druhé strany uvolnil se nám sice v pohraničním území českých zemí odsunem Němců značný počet bytů, který podstatně přispěl ke zvýšení nabídky a úrovně bydlení, avšak vzhledem ke svému krajinnému rozložení nedostatek bytů odstraniti nemohl. Skutečností proto zůstává, že poměry na bytovém trhu se zhoršily. Není to zjev výjimečný. Stejně tomu bylo po první světové válce, kdy nedostatek bytů ve velkých městech vzrůstal asi až do roku 1924.

Faktickému vývoji poměrů musí se přizpůsobiti každá zákonná úprava, tudíž i regulace bytové péče. S tím bylo počítáno též v návrhu uvedeného zákona, jehož účinnost byla úmyslně omezena do konce roku 1948. Předpokládalo se totiž, že do té doby bude možno ohodnotiti další situaci na bytovém trhu a podle toho pak usměrniti dosavadní úpravu. Zvětšená bytová potřeba a stoupající neuspokojená poptávka po bytech, zejména ve velkých městech a průmyslových střediscích, předběhly toto očekávání a proto nezbývá než přikročiti k utužení regulace bytového trhu již nyní. Této příležitosti má býti použito zároveň k doplňkům a změnám, které by zamezily pro příště mylný výklad některých ustanovení platného zákona a po případě zabránily obcházení některých jeho předpisů. V tomto duchu je vypracován připojený návrh zákona o hospodaření s byty, který má nahraditi zák. č. 163/1946 Sb.

Základ návrhu tvoří zásady, na nichž byl vybudován tento zákon, jejichž podstatu přejímá, měně a doplňuje je však podle nových potřeb a podle zkušeností, získaných při provádění původního zákona. K těmto zásadám, které můžeme zahrnouti pod jednotný název regulace bytového trhu (§§ 1 až 34 a 38), připojuje návrh několik nových ustanovení, která náleží svou povahou do rámce bytové péče v užším smyslu a tvoří nezbytný doplněk regulace (§§ 35 až 37).

Nejpodstatnější změny, které přináší návrh oproti platnému právnímu stavu, možno shrnouti ve stručném přehledu takto:

1. Působnost zákona: Ustanovení návrhu, která představují úpravu regulace bytového trhu ve vlastním smyslu, mají platiti pouze v obcích s více než 2.000 obyvateli nebo které určí okresní národní výbor (§ 38). To se shoduje ve své podstatě se zák. č. 163/1946 Sb. až na počet obyvatelstva rozhodný pro platnost zákona (§ 30 zák. č. 163/1946 Sb.). Naproti tomu upouští návrh od původních ustanovení, která ponechávala místním národním výborům na vůli, zda zákon má býti v obci prováděn či nikoli (§ 1, odst. 1 a 3 a § 11, odst. 1 zák. č. 163/1946 Sb.).

Rovněž počet výjimek z působnosti zákona osnova omezuje (§ 33, odst. 1), zmocňujíc však zároveň zemské národní výbory (pověřenectvo sociální péče), aby rozšířily jejich okruh na další objekty, bude-li toho vyžadovat veřejný zájem (§ 33, odst. 2).

2. Přikazovací právo místních národních výborů: Právo místních národních výborů přikazovati nájemníky pro byty, podléhající ohlašovací povinnosti, zůstává návrhem nezměněno. Ruší se však dosavadní výhrada svobodné disposice s byty, nebyl-li doručen vlastníku domu do určité lhůty příkaz k pronájmu (§ 2, odst. 3 zák. č. 163/1946 Sb.). Místo toho má podle návrhu pro příště přikázaná osoba vstoupiti přímo ze zákona v nájemní poměr s vlastníkem domu, nesdělí-li místnímu národnímu výboru do 3 dnů od přikázání, že o byt nemá zájem; podmínky nájemní smlouvy stanoví ve sporných případech okresní národní výbor (§ 2, odst. 3).

a) Osoby přikazované za nájemníky: Okruh osob, jež mohou místní národní výbory přikazovati za nájemníky, vymezuje návrh v podstatě ve shodě se zák. č. 163/1946 Sb. Doplňuje je pouze potud, že v budoucnu budou místní národní výbory moci zkoumati též otázku, zda povolání, jež uchazeč o byt vykonává v obci, je s hlediska potřeby nezbytné či nikoli (§ 4, odst. 1, č. 1).

Pokud jde o pořadí, v němž mají býti uchazeči přikazováni, přiznává návrh přednost jednak ze zdravotních důvodů tuberkulosním osobám, jednak z důvodů populačních rodinám podle počtu nezaopatřených dětí a vedle toho mladým manželům, jimž se narodilo nebo se má naroditi děcko (§ 4, odst. 2).

Podstatnou novotou je ustanovení, které ukládá místním národním výborům, aby vedly pro celou obec jednotný seznam uchazečů o byty a vedle toho seznam osob, které byly přikázány za nájemníky; seznamy. mají býti veřejně přístupné (§ 4, odst. 3).

b) Výjimky z přikazovacího práva: Výjimka z přikazovacího práva místních národních výborů, pokud se týká bytů v domech obecně prospěšných družstev (§ 6), má zůstati podle návrhu bez věcných změn. Naproti tomu výjimka co do bytů státních zaměstnanců se rozšiřuje ve prospěch vojenských osob (§ 5). Vlastníky domů, pokud jde o právo nastěhovati se do bytu ve svém domě, staví návrh na roveň jiným uchazečům; výjimka má platiti pro příště z osidlovacích důvodů jen pro osoby, jimž byly přiděleny do vlastnictví zkonfiskované domy (§ 7).

3. Právo místních národních výborů prohlásiti smlouvy o užívání bytů za zrušené: Právo prohlásiti smlouvy o užívání bytů za zrušené přiznává návrh místním národním výborům v neztenčeném rozsahu. V některých případech činí však z fakultativního oprávnění obligatorní povinnost. To platí zejména u dvojích bytů, kde místní národní výbor bude pro příště povinen použíti svého zmocnění, neprokáže-li uživatel naprostou nezbytnost dvou bytů (§ 10). Na rozdíl od zák. č. 163/1946 Sb. přiznává návrh místním národním výborům právo takovéhoto zásahu všeobecně, užívá-li se bytu nebo jeho části proti veřejnému zájmu, zejména byl-li uživatel bytu potrestán pro předražování nájemného (podnájemného) (§ 3, odst. 2). Všechna tato opatření a z nich vyplývající příkazy k vyklizení bytů nemají podle návrhu.působiti pro příště proti podnájemníkům (nájemníkům) částí bytů, dokud jim místní národní výbor neopatří náhradní místnosti (§ 27, odst. 3).

4. Podnájmy bytů: Na rozdíl od platného stavu podrobuje návrh regulaci též podnájmy bytů nebo jejich částí (§ 12, odst. 1). V žádosti za svolení musí uživatel bytu podrobně uvésti též podmínky jeho užívání, zejména výši podnájemného (nájemného), které bude podrobeno kontrole okresních národních výborů jako cenových úřadů (§ 12, odst. 3).

5. Směny bytů: Návrh přejímá též zásadu, že směniti byty je dovoleno toliko se svolením místního národního výboru (§ 13, odst. 1). Ustanovení o tom doplňuje se však v tom smyslu, že rozhodnutím místního národního výboru zanikají přímo ze zákona dosavadní právní poměry a zároveň se zakládají nové s vyměněnými osobami; o podmínkách užívání bytů rozhodne ve sporných případech okresní národní výbor (§ 13, odst. 2).

Současně budou míti místní národní výbory právo prohlásiti smlouvy o užívání bytů, takto vzniklé, za zrušené, zjistilo-li by se, že směna byla provedena ze zištných důvodů nebo toliko za účelem.obejití.zákona (§ 13, odst. 3); vedle toho prohlašuje návrh takové jednání z.a trestné (§ 31).

6. Nadměrné byty: Definici nadměrných bytů přejímá návrh ze zák. č. 163/1946 Sb. beze změny (§ 15, odst. 1.). Zmocňuje však místní národní výbory, aby se souhlasem nadřízeného národního výboru (pověřenectva sociální péče) prohlásily za obytné též velké kuchyně a jiné velké obytné místnosti počítaly za dvě (§ 15, odst. 4).

Smlouvy o užívání nadměrných bytů může místní národ.ní výbor prohlásiti za z.rušené; musí však zpravidla tak učiniti, přesahuje-li počet obytných místností o více než jednu počet příslušníků uživatelovy domácnosti. Uživateli musí poskytnouti přiměřený byt náhradní (§ 16), a to po případě i v jiné obci, nevykonává-li tento v obci své povolání a lze-li to na něm vzhledem k jeho rodinným nebo zdravotním poměrům spravedlivě žádati (§ 17, odst, 2). Stěhovací výdaje může místní národní výbor uživateli bytu zcela nebo zčásti nahraditi (§ 17, odst. 3).

7. Revise bytů: Možnost revise, kterou připouštěl zák. č. 163/1946 Sb. toliko u bytů, u nichž došlo po 20. květnu 1938 ke změně v uživatelově osobě, rozšiřuje návrh na všechny byty (§ 21, odst. 1). Z toho vyplývá pak i rozšíření práva místních národních výborů prohlásiti za zrušené smlouvy o užívání na všechny byty, pokud jejich uživatelé nevykonávají v obci své povolání (§ 22, odst. 3).

8. Dělení bytů: Nové je ustanovení návrhu, které zmocňuje místní národní výbory, aby velké byty, jestliže se uvolní, mohly rozděliti na dvě nebo více bytových jednotek. Změny a úpravy lze provésti buď na náklad obce nebo příštích nájemníků (§ 23, odst. 1).

9. Ubytovací podniky: Návrh chce pro trvalé ubytování, zejména osob žijících osaměle a z těch pak především vysokoškolského studentstva, získati místnosti ubytovacích podniků, provozovaných nezákonným nebo nepočestným způsobem. Zmocňuje proto ministerstvo vnitřního obchodu, aby na návrh ministerstva sociální péče učinilo v tom ohledu vhodná opatření (§ 36, odst. 1).

10. Odklad exekuce nuceným vyklizením bytů: Exekuci nuceným vyklizením bytů budou moci pro příště povoliti soudy jen tehdy, prokáže-li vlastník domu potvrzením místního národního výboru, že je zajištěn náhradní byt pro osobu, která má býti vystěhována (§ 37).

11. Řízení: Pokud jde o řízení, přináší návrh oproti dosavadnímu stavu tři podstatné z.měny. Především v zájmu rychlého rozhodování neváže místní národní výbory na předpisy správního řízení (§ 28). Z téhož důvodu pak zavádí všeobecně toliko dvojinstanční postup (§ 29, odst. 2) a vedle toho stanoví předpoklad zamítavého rozhodnutí, jestliže odvolací orgán nerozhodne o odvolání do 3 týdnů ode dne, kdy mu došly spisy (§ 29, odst. 1).

12. Opatření a rozhodnutí akčních a národních výborů před účinností zákona: V zájmu právní jistoty stanoví návrh, že rozhodnutí a opatření, která vydaly nebo učinily v bytových věcech v době od 20. února 1948 do počátku účinnosti nového zákona akční a národní výbory, nelze napadati ani žalobou ani před správními úřady (orgány) a orgány veřejné žaloby (§ 35, odst. 1). Místní národní výbory budou však moci je přezkoumati, řídíce se zásadami tohoto zákona (§ 35, odst. 2).

Takto jeví se ve stručném přehledu odchylky, jež navrhuje osnova oproti platnému právnímu stavu. Pokud jde o jednotlivá ustanovení návrhu, dlužno k nim uvésti toto:

Ustanovení § 1 návrhu je v podstatě úplně totožné s § 1, odst. 1 a 2 zák. č. 163/1946 Sb. Vycházeje pak ze zásady, že ustanovení §§ 1 až 34 mají automaticky nabýti účinnosti ve všech obcích, v nichž budou podle § 38 platiti, nepřejímá návrh z ustanovení § 1, odst. 1 zákona předpis o vyhlášce a jako důsledek toho ani ustanovení § 1, odst. 3 zákona.

Ustanovení § 2, odst. 1 návrhu je formálně totožné s § 2, odst. 1 zák. č. 163/1946 Sb.

Ustanovení § 2, odst. 2 a 3 nahrazují dosavadní předpis § 2, odst. 3 zákona, který se v praxi neosvědčil. Při tom myšlenka, obsažená v § 2, odst. 3 návrhu, je určitou obdobou §§ 25 ubytovacích zákonů ve znění zák. č. 118/1924 Sb. Druhá věta § 2, odst. 3 návrhu nahrazuje pak dosavadní ustanovení § 26 zák. č. 163/1946 Sb., které vzhledem k tomu návrh úmyslně pomíjí; při tom ovšem zůstává nadále v platnosti zásada, že při určování výše nájemného budou okresní národní výbory povinny říditi se cenovými předpisy.