Budeme projednávati druhý odstavec pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 127) o přísaze soudců (tisk 139).

Zpravodajem je posl. dr. Patschová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. dr. Patschová: Pani a pánové!

Vládní návrh zákona o přísaze soudců je provedením určitých zásad, obsažených v naší ústavě z 9. května 1948. Podle XI. základního článku ústavy vykonávají soudcovskou moc jednak soudci z povolání, jednak soudci z lidu. Obojí jsou si při rozhodování rovni a vykonávají svůj úřad nezávisle, jsouce vázáni jen právním řádem lidové demokracie. Podle § 142 ústavy slibují soudcové přísahou, že budou zachovávati zákony a nařízení, vykládat je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení a rozhodovat nestranně.

Vládní návrh zákona o přísaze soudců je provedením té ústavní zásady, která mluví o přísaze soudců a určuje její obsah. Dosavadní přísežná formule se opírala o příslušná ustanovení ústavy první republiky a je proto nahrazována znělkou novou, jež v souhlase s článkem XI a § 142 ústavy zní takto:

"Přísahám na svou čest a svědomí, ze budu věren Československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že jsa vázán jen právním řádem lidové demokracie budu zachovávati zákony a nařízení Československé republiky a vykládati je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení, že budu rozhodovati nestranně a podle svého nejlepšího přesvědčení, že od pilného a svědomitého plnění povinností soudcovského úřadu se ničím nedám odvrátiti a že budu přísně zachovávati tajemství a při veškerém svém jednání budu míti vždy na zřeteli jen prospěch republiky a jejího lidu.

Tak přísahám."

Znění této přísahy je stejné jak pro soudce z povolání, tak pro soudce z lidu, čímž je jasně zdůrazněna ústavní zásada, že soudci z povolání i soudci z lidu jsou si při výkonu své funkce rovni. Pokud jde o soudce z povolání, odstraňuje zákon dosavadní dualitu práva v zemích českých a na Slovensku a zavádí znovu jednotné znění přísahy.

Kromě toho zákon sjednocuje dosavadní roztříštěné a odchylné předpisy o přísaze nebo slibu soudců z lidu.

Navrhovaná úprava se nedotýká soudců u vojenských soudů, neboť jejich přísahu upravují předpisy vojenského trestního řádu, a nedotýká se dále porotců, u nichž nelze mluvit o nějakém funkčním období, poněvadž jejich rozhodování se omezuje jen na jednu trestní věc nebo na několik trestních věcí, o nichž se má téhož dne konat hlavní přelíčení.

Vládní návrh upravuje podrobně přísahu po stránce formální, zejména stanoví, kdo je oprávněn přísahu přijmout.

Přísahu v novém znění složí do 2 měsíců ode dne počátku účinnosti navrhovaného zákona i soudci, kteří v den, kdy zákon nabude účinnosti, již vykonávají soudcovský úřad. Pro výkon této přísahy se zavádí zjednodušená, a to výlučně písemná forma, ježto jde o hromadné opakování přísahy vykonané podle dosavadních předpisů. Přísahu nebudou již nově opakovati soudci z lidu ustanovení podle zákona o státním soudu u státního soudu nebo u nejvyššího soudu, kteří již přísahu vykonali. Tato výjimka jest odůvodněna tím, že znění přísahy, kterou tito soudci vykonali, vyhovuje směrnicím obsaženým v § 142 ústavy.

Vládní návrh pamatuje také na sankci, která dolehne na soudce, jenž ve stanovené lhůtě nevykoná přísahu bez omluvného důvodu. U soudce z povolání nastává v takovém případě zrušení služebního poměru, spojené se zánikem všech práv a nároků ze zrušeného služebního poměru jak pro soudce, tak i pro jeho rodinné příslušníky. Státní správa vydá v takovém případě za bývalého soudce příslušné převodní částky podle předpisů o přestupech ve veřejno-právním důchodovém pojištění. U soudců z lidu, kteří bez omluvného důvodu přísahu nevykonají, má se za to, že se vzdali soudcovského úřadu.

V souvislosti s novou úpravou přísahy soudců upravuje vládní návrh v § 1 nově též přísahu soudcovských čekatelů ve smyslu § 37 platového zákona, t. j. zaměstnanců, kteří jsou čekateli na úřad soudce z povolání. Stejně upravuje i přísahu právních praktikantů ve smyslu § 16 zákona o soudní organisaci, t. j. osob, které jsou připuštěny k výkonu soudní praxe, aniž jsou čekateli na úřad soudce z povolání. I zde se sleduje účel, aby byla odstraněna dosavadní dualita práva, pokud jde o přísahu soudcovských čekatelů a právních praktikantů.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu zákona o přísaze soudců tisk 127 ve schůzi dne 19. listopadu 1948 a doporučuje ji slavnému Národnímu shromáždění k přijetí ve znění, jak je uvedeno ve zprávě tisk 139. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajka posl. dr. Patschová: Není změn.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 7 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou, to jest s jejími 7 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výborů zásobovacího a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 123), jímž se mění dekret presidenta republiky o opatřeních v řízení vyživovacího hospodářství a rozšiřuje platnost některých jeho ustanovení na území Slovenska (tisk 140).

Zpravodajem za výbor zásobovací je posl. Hrušková, které dávám slovo.

Zpravodajka posl. Hrušková: Paní a pánové!

Dekretem presidenta republiky č. 118 Sb. z 27. října 1945 byl ministr výživy zmocněn, aby řídil věci výživy obyvatelstva, výkupu, oběhu, zpracování a spotřeby výrobků původu rostlinného, živočišného a nápojů včetně minerálních vod, koření a náhražek těchto výrobků, a to původu domácího i cizozemského, pokud slouží lidské výživě, na podkladě vlastního kompetenčního předpisu.

Politické poměry a reakční vlivy na Slovensku v roce 1945 způsobily, že bylo nutno dekret č. 118/45 Sb. územně omezit jen na země české. Nebylo tehdy zejména jasno, jakou funkci má ve státním ústrojí řízení výživy lidu. Nelze zastírati, že bylo tehdy značně rozšířeným názorem, že řízení výživy lidu je pouze zjevem poválečného, nedostatkového hospodářství a že od něho bude upuštěno, jakmile přestane nutnost vydávání potravin na lístky. Pod tímto zorným úhlem byla posuzována také funkce ministerstva výživy a nebylo možno prorazit s názorem, že řízení výživy lidu je jednou ze zásadních politických, hospodářských a sociálních potřeb, bez kterých se stát s plánovaným hospodářstvím nemůže obejít.

Teprve nová ústava formálně uznala tuto základní pravdu a prohlásila věci výživy lidu za věci celostátní povahy ve svém § 95, odst. 2. V důsledku tohoto ustanovení a ustanovení § 96 ústavní listiny, podle něhož věci výživy lidu nepatří do zákonodárné pravomoci Slovenské národní rady, je třeba, aby řízení výživy lidu se dálo na jednotném právním základě pro celý stát.

Nebyla to však pouze úvaha právní, která vedla ministerstvo výživy k předložení této osnovy Národnímu shromáždění; jsou to také úvahy hospodářsko-politické. V důsledku omezené působnosti dekretu č. 118/45 Sb. na země české byly věci výživy lidu na Slovensku obstarávány pověřenectvem výživy na podkladě předpisů vydaných v době t. zv. Slovenského státu.

Před únorem nenašli jsme dostatek pochopení pro myšlenku státní jednoty ani na poli výživy. Namísto aby slovenský zásobovací systém byl přizpůsoben systému v zemích českých alespoň v hlavních rysech s přihlédnutím k zvláštním poměrům slovenským, došlo zde naopak k naprosto odlišnému pojetí funkce státu v těchto oborech činnosti.

Země české na jedné straně měly zaveden přísný rozdělovací systém, zatím co na Slovensku bylo prakticky volné hospodářství. Bylo velmi často namítáno, že zatím co v českých zemích je příděl potravin vázán na lístky, je možno obdržet neomezené množství některých druhů zboží na Slovensku bez jakýchkoliv spotřebitelských průkazů. To vedlo k tomu, že docházelo k vyrovnání mezi zeměmi českými a Slovenskem nikoliv cestou státního řízení vyživovací politiky, nýbrž cestou černého obchodu. Nedostatek zásadní regulace oběhu potravin a výkup na Slovensku způsobil ovšem těžkou zranitelnost slovenského vyživovacího hospodářství v situacích, kdy došlo ať již z jakýchkoliv důvodů k zásobovacím poruchám.

Zásobovací poruchy na Slovensku zvláště po loňském suchu byly velmi časté. Také černý obchod kvetl na Slovensku tak, že způsoboval nedostatek potravin na trhu. Zatím co děti neměly mléko na příděl, bylo možno obdržet v restauraci kávu se šlehanou smetanou.

Aby byl omezen černý obchod mezi zeměmi českými a Slovenskem, byla zavedena ještě po únoru v roce 1948 pověřenectvem výživy kontrola balíkového styku mezi těmito zeměmi.

Jsme povinováni myšlence státní jednoty, abychom i na poli výživy přispěli co nejlépe, aby co nejrychleji byly odstraněny všechny nedostatky a rozdíly.

Zásobovací výbor projednal ve schůzi dne 9. listopadu 1948 vládní návrh zákona tisk 123 a doporučuje slavnému Národnímu shromáždění jeho přijetí se změnami, jak jsou uvedeny ve zprávě výborové (tisk 140). (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan posl. dr. Popaďák. Dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. dr. Popaďák: Pán predseda, slávne Národné shromaždenie!

Osnova zákona, ktorou sa mení dekrét prezidenta republiky o opatreniach v pokračovaní vyživovacieho hospodárstva a rozširuje platnosť niektorých jeho ustanovení na územie Slovenska, je jednak čiastočnou novelou spomenutého dekrétu prezidenta republiky a jednak rozširuje platnosť tohto dekrétu na územie Slovenska. Až doteraz právne základy, podľa ktorých bolo možné vydávať opatrenia vo veciach vyživovacích, boly iné v zemiach českých a iné na Slovensku. V zemiach českých je to spomenutý dekrét prezidenta republiky o opatreniach v pokračovaní vyživovacieho hospodárstva a na Slovensku zákon zo dňa 5. júna 1942, č. 100 Sl. z., o Najvyššom úrade pre zásobovanie. Niet o tom sporu, že vyživovacia politika má byť na celom území štátu jednotná. Doteraz platný právny stav neumožňoval však ministrovi výživy činiť v odvetviach vyživovacieho hospodárstva opatrenia platné na celom území štátu, keďže k takýmto opatreniam na Slovensku bol oprávnený povereník výživy podľa § 4, ods. 3 a 5 spomenutého Slovenského zákonníku z roku 1942. Je preto veľmi správne, že táto dvojkoľajnosť pominie a že zavádzame pre celé územie štátu možnosť riadiť veci týkajúce sa výživy podľa jednotných zásad a smerníc.

Príčiny, ktoré doteraz azda odôvodňovaly riadenie vyživovacích vecí na Slovensku osobitným spôsobom, zaiste už pominuly, a preto pre trvanie tohto stavu naďalej niet viac dôvodov.

Sme na konci úspešného dokončenia nášho dvojročného hospodárskeho plánu a stojíme pred štartom nášho prvého päťročného hospodárskeho plánu rozvoja Československej republiky. Plánujeme jednotným hospodárskym plánom výrobu na celom území štátu a zaiste chceme prevádzať i distribúciu na zásadách platných pre celé územie štátu. Výživa nášho pracujúceho ľudu je zaiste vecou prvoradou a vláda, predkladajúc túto osnovu parlamentu, bola vedená snahou odstrániť rozdielne cesty vo vyživovacej politike v Čechách aj na Slovensku a umožniť, aby v budúcnosti tieto veci šly len po jednej ceste.

Pred februárom sotva sme mohli rokovať o tomto zákone, nakoľko fillovci a kvetkovci, ktorí pred februárom riadili výživu na Slovensku, boli by sa tomu bránili každým možným spôsobom. A je to ich zásluhou, že veci výživy na Slovensku v niektorom ohľade neprebiehajú tak hladko ako v zemiach českých. Pracujúci ľud slovenský dnes je jednotný s pracujúcim ľudom českým a s radosťou uvíta, že aj v sektore výživy budú platiť jednotné smernice a zásady. Toto sú pohnútky, ktoré mala vláda a ktoré máme i my všetci pri odhlasovaní predmetnej osnovy zákona.

Osnova novelizuje § 8 spomenutého dekrétu prezidenta republiky, ktorý jedná o trestných sankciách. Novelizácia je odôvodnená tým, že sa odstraňuje možnosť súčasného pokračovania trestného u súdov a orgánov ľudovej správy a odstraňuje sa taktiež možnosť kumulácie trestu na slobode a trestu peňažitého bez obmedzenia. Podľa novely totižto pre prípad nedobytnosti peňažitej pokuty vymeria sa náhradný trest väzenia, na Slovensku uzamknutia, podľa miery zavinenia do jedného roku. Ak sa uložia oba tresty súčasne, nesmie trest na slobode spolu s náhradným trestom väzenia, na Slovensku uzamknutia, presahovať jeden rok. Podľa pôvodného znenia § 8 dekrétu prezidenta republiky tohto obmedzenia nebolo.

Výbor ústavno-právny predmetnú osnovu prerokoval dňa 19. novembra t. r. a doporučuje plénu Národného shromaždenia prijať túto osnovu v predloženom znení.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajka posl. Hrušková: Nejsou.

Zpravodajca posl. dr. Popaďák: Nie sú.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého odstavce pořadu, jímž je