V době husitské posiluje se demokratický ráz krajské organisace v tom, že v čele stojí hejtmané, kteří jsou voleni na krajských sjezdech. Také tu se po prvé setkáváme s myšlenkou rady, složené z obyvatel kraje, která měla vést správu v krajích spolu s hejtmany. Habsburská monarchie však potlačila volení krajských hejtmanů a zbavila - zejména v době absolutismu - krajské zřízení všech prvků stavovských a v čelo postavila byrokratický aparát oddaný monarchii. Později také prvek nacionální hrál úlohu ve snaze po obnově krajského zřízení a s ním ruku v ruce šlo často úsilí o rozdělení Čech s hlediska národnostního a o posílení vladařské vídeňské moci.

Po osvobození roku 1918 zjišťujeme revoluční náběhy na modernější organisaci veřejné správy. Sama důvodová zpráva tehdy k župnímu zákonu uvádí a vytýká dosavadní správě těžkopádnost, pomalost, formalismus, nedostatek a nemožnost iniciativy lidu. Konsolidace mocenských posic buržoasie po r. 1920 i na poli tohoto zákona se však projevila v tom, jak v samé župní organisaci byly vytvořeny byrokratické zábrany proti zlidovění veřejné správy. A nakonec strach z lidu, krytý pláštíkem finančních úvah i složitosti národnostních poměrů, pohřbil i tento náběh na zlidovění veřejné správy. A proto organisační zákon z roku 1927 znamená plný návrat ke starým byrokratickým a správním formám, jak byly representovány okresními hejtmany, zemskými presidenty a jen formálními a takřka bezmocnými okresními nebo zemskými zastupitelstvy.

Na Slovensku byl sice župní zákon uveden ve skutek, ale i tam za republiky bylo župní zřízení po několika letech nahrazeno zemským zřízením. Na organisaci župního zřízení na Slovensku ležel stín staré šlechtické organisace komitátní a proto se ani tam župní zřízení nemohlo vyvinout v podobě lidové a stalo se nástrojem agrární politiky prvé republiky a Tisova režimu v době okupace. Zápas o správní strukturu neustal ani po roce 1945. Jen vzpomeňme na dobu, kdy jsme vytvářeli novou ústavu, jak reakční živly využívaly nebo chtěly využít zemského zřízení proti lidové vládě, jak se snažily v mamutích orgánech zemských brzdit provádění vládních programů a jak nakonec i v boji o novou ústavu chtěly znovu budovat zřízení zemské jako protiváhu proti vládě a ústředním orgánům státním.

Paní a pánové! Předeslal jsem tento krátký historický úvod, abych ukázal, jak kolem zápasu o krajské zřízení, o zlidovění veřejné správy se seskupuje kus dějin našich národů a jak nakonec dnešní den je slavný pro náš lid, neboť znamená jeho velké vítězství v boji proti zpátečnictví, proti byrokratismu a proti jakémukoli vykořisťování. Proto právem lze o tomto zákonu říci, že po staletém zápasu vůle lidu stala se zákonem.

Jaké jsou hlavní a podstatné zásady zákona o krajském zřízení? Je mým úkolem zhodnotit tento zákon především s hlediska ústavy 9. května. Tento zákon provádí její § 167, odst. 2 v tom, že správní soustava republiky je založena na krajském zřízení. Zákon zřizuje tedy kraje jako základní územní jednotky administrativní na území celého státu a tím unifikuje působnost i vnitřní organisaci veřejných orgánů v zemích českých i na Slovensku. Organisační struktura národních výborů bude na všech stupních uspořádána jednotně a podle jednotných zásad, jak to předpokládá § 43 této osnovy.

Krajské národní výbory počnou působit 1. ledna 1949. Je tedy ustanovením § 7 osnovy učiněno zadost naší ústavě, která v § 176, odst. 3 ustanovuje, že zákon má určit, kdy počnou působit krajské národní výbory.

Jiný požadavek ústavy, a to § 176, odst. 3, provedou teprve další zákony, jež určí den, kdy se krajské národní výbory ujmou správy, která dosud náležela do působnosti jiných orgánů než národních výborů, jako je finanční správa, úřady ochrany práce atd. Rozsah a obsah činnosti krajských národních výborů odpovídá proto zásadám účelné decentralisace, jak to předpokládá § 130 naší ústavy. Dokonce osnova předpokládá, že na krajské národní výbory bude přesunuta i působnost ústředních úřadů. To platí i o působnosti zemských národních výborů, která může býti přesunuta na orgány nižší, krajské národní výbory.

Za druhé osnova likviduje dosavadní administrativní aparát zemí a vytváří v krajských národních výborech nový správní aparát, organisovaný podle jiných zásad a v jiném duchu než aparát zemský. To je třeba si uvědomit a to je třeba také podtrhnout v tomto zákoně. S tím souvisí také potřeba, aby byla provedena územní organisace správních okresů ve větší míře. § 4 osnovy má proto jen přechodnou platnost. Jinak osnova hodlá zajistiti krajům dostatečnou stabilitu a proto zřizování nebo rušení kraje neb i změna jeho sídla je vázána vždy na formu zákona. Naproti tomu změny hranic krajů menšího významu zajišťuje § 5, odst. 3 písm. a) a b). Úkoly krajských národních výborů jsou v § 9 osnovy shodně upraveny s § 125 naší ústavy. Krajské národní výbory tu jsou budovány jako orgány jednotné lidové správy, která chrání lidově demokratické zřízení, která spolupůsobí při obraně státu, pečuje o národní bezpečnost, dbá o národní majetek, účastní se vypracování a provádění jednotného hospodářského plánu, v rámci tohoto jednotného hospodářského plánu plánuje, řídí hospodářské, sociální a kulturní budování ve svém území, zajišťuje plynulou zemědělskou a průmyslovou výrobu, stará se o národní zdraví, zásobování a výživu a konečně nalézá právo v oboru své působnosti a vykonává v mezích této působnosti pravomoc trestní.

Krajský národní výbor je tedy ve smyslu naší ústavy z 9. května orgánem jednotné lidové správy. To znamená, že v jeho kompetenci se sjednocuje správní působnost, dosud rozlišovaná na správu státní a na správu samosprávní. V oboru hospodaření kraje jakožto svazku lidové správy je krajský národní výbor orgánem, jemuž přísluší vedení hospodářství tohoto svazku. To odpovídá § 156 naší ústavy.

Decentralisace veřejné správy je provedena podle § 130, odst. 1 naší ústavy v tom smyslu, že se zajišťuje přenesení působnosti na okresní národní výbory a místní národní výbory, aby tak byl výkon správy ještě více přiblížen lidu a aby byla umožněna jeho lidová kontrola.

Za třetí uskutečňuje se opravdové a všestranné zlidovění naší veřejné správy. Členové národních výborů jsou za svou činnost odpovědni lidu. Princip lidové kontroly bude rozveden ještě zvláštním zákonem. Osnova pak rozvádí § 129, odst. 1 naší ústavy, jak upravit zásady organisace, jednání a řízení před národními výbory. Členové krajských národních výborů jsou voleni a ze své funkce odvolatelní. Krajské národní výbory mohou býti rozpuštěny usnesením vlády. Politickou tribunou krajských národních výborů jsou plenární zasedání. Složkami jsou pak předseda, rada, referenti a komise. Rada je orgánem řídícím a svou působnost vykonává v určitých případech ve sboru, jinak prostřednictvím referentů. Referent je v čele referátu a rozhoduje v rozsahu činnosti referátu jménem rady. Počet referátů je pak u všech krajských národních výborů zcela pevný. U každého je vedoucí úředník - krajský tajemník, při čemž pravomoc úředníků je odvozena od lidového orgánu. Vytváří se tu pravé předpoklady pro uplatnění osobní odpovědnosti za výkon správy, pro rychlé vyřizování věcí a pružné úřadování národních výborů. Plenární zasedání jsou důležitou částí krajských národních výborů, kde má být prováděna krajská politika ve smyslu hospodářském a ve smyslu odpovědnosti za území své činnosti.

Za čtvrté je v krajských národních výborech uplatněna soustava dvojí podřízenosti, a to vůči národnímu výboru, eventuálně radě, a vůči ministru vnitra anebo jinému věcně příslušnému ústřednímu resortu. Je třeba připomenout, že podle § 131 ústavy jsou národní výbory povinny zachovávat zákony a nařízení a v zájmu jednotného výkonu veřejné správy a jednotné státní politiky dbát směrnic a pokynů vyšších orgánů. Vyžaduje si to nutnost jednotného výkonu veřejné správy. V našem státě je jen jediná zákonitost. Jednotnost výkonu veřejné správy vyžaduje také jednotný hospodářský plán. Tato podřízenost zajišťuje dodržování zákonů, jejich jednotné provádění na území celého státu, dodržování prováděcích předpisů, směrnic a pokynů, vydaných ústředními orgány, a také řádný a plynulý chod naší celé správy. Krajskému národnímu výboru je proto nadřízena vláda nejen jako sbor, nýbrž i jednotliví její členové, kteří jsou odpovědni Národnímu shromáždění za výkon správy ve svém oboru působnosti. Krajský národní výbor ve svém plenárním zasedání řídí politiku kraje a určuje směr jeho činnosti. Naproti tomu vlastní výkon správy je v rukou rady a jejích členů. Proto se plenární zasedání musí stát forem, kde se projevuje politická aktivita kraje a jeho lidových zástupců. Plenární zasedání volí a odvolává předsedu, jeho náměstky, referenty, zřizuje a ruší komise. Tato podřízenost národního výboru radě zajišťuje, aby bylo plně dbáno místních zvláštností kraje, jeho potřeb a jeho zájmů. A tak krajské zřízení provádí skloubení dvou hledisek lidové správy: zákonitosti a jednotnosti na straně jedné a respektování místních potřeb a lidové kontroly na straně druhé.

Zbývá, abych se několika slovy zmínil o tom, na jakých předpokladech byly naše kraje územně rozčleněny.

Zákon vytváří krajské jednotky jako správní jednotky střední velikosti. Ukazateli tohoto typu jsou rozloha kraje, počet obyvatelstva a geografická i hospodářská ucelenost určitého území. Jen obvody střední velikosti zajišťují intensivnější výkon správy, správu, kterou lid kontroluje a která vyhovuje místním potřebám i zájmům určitých ucelených oblastí. Nesmíme zapomínat, že vytváříme nejen jednotky správní, ale také politické a plánovací. A proto byla sídla krajů určena spádovou linií daných celků. Rozhodovalo přitom nejen, že šlo o hospodářská a kulturní centra, ale že šlo o místa, z kterých lze kraj ovládat politicky, hospodářsky, administrativně i kulturně. Bylo také přihlédnuto ke střediskům dopravy a hospodářského ruchu, protože zdatná průmyslová jádra jsou nejlepším jednotícím činitelem každého kraje a i pro budoucnost budou určovat jeho plánovaný vývoj. I s tohoto hlediska hospodářského plánování byly zvoleny kraje střední velikosti jako nejvhodnější typ. Rád bych obrátil při této příležitosti pozornost k důvodové zprávě - i když ji nemohu rozebírat - která velmi jasně charakterisuje jednotlivé kraje a zároveň stručně vytyčuje jejich funkci a jejich nejzávažnější úkoly pro budoucnost a tím vytváří určitý akční plán jejich politiky.

Jaké další otázky ještě osnova řeší? Jsou to otázky úsporného osobního vybavení krajských národních výborů podle jednotlivých hledisek. To řeší § 30 osnovy. Dále bylo třeba přizpůsobit finanční hospodaření národních výborů nové správní struktuře. To však bude ještě úkolem zákonodárcovým pro všechny skupiny a pro všechny stupně národních výborů, a proto se osnova v oddílu V vypořádává s touto otázkou jen v omezené míře a na přechodnou dobu.

Zánik země České a Moravskoslezské jako svazků lidové správy promítá se také v likvidaci majetku. Osnova stanoví, že majetek tvoří likvidační masu, která je právnickou osobou veřejného práva. Obě likvidační masy spravuje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí. V zásadě má být zemský majetek rozdělen mezi svazky lidové správy. Výjimky pak výslovně uvádí zákon. Konečně osnova také navrhuje a provádí zrušení obchodních a živnostenských komor. Pokud jejich působnost je odůvodněna, přejde na krajské národní výbory nebo bude vládním nařízením přenesena na jiné orgány nebo zanikne vůbec. Likvidace majetku obchodních a živnostenských komor je pak upravena obdobně jako likvidace majetku zemského.

Paní a pánové, přicházím k závěru zprávy. Jsme přesvědčeni, že i tento zákon přispěje k mobilisaci pracovních a budovatelských sil země, abychom po úspěšném splnění dvouletky byli ještě více připraveni nastoupit k uskutečnění prvého a dalších pětiletých plánů. Jsme také hrdi, že třicáté výročí naší republiky jsme oslavili dvěma velkými pilíři naší cesty k socialismu, dvěma velkými zákony: pětiletkou, cestou k socialismu, a krajským zřízením, zlidověním naší správní struktury. Neboť jednotný hospodářský plán a jednotná lidová správa povedou naší Československou republiku k velkým cílům socialismu a všechen lid naší republiky k blahu, štěstí a krásné budoucnosti. A proto jménem ústavně-právního výboru navrhuji, paní a pánové, aby Národní shromáždění schválilo vládní návrh o krajském zřízení jako zákon. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Tymeš; uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Tymeš: Paní a pánové!

Rozpočtový výbor jednal o vládním návrhu tisk 163 ve schůzi konané 15. prosince 1948 a shodně s ústavně-právním výborem doporučuje osnovu k přijetí se změnami, které provedl ústavně-právní výbor. Zpravodaj ústavně-právního výboru kol. dr. Bartuška přednesl obsáhlé zdůvodnění této předlohy a já se proto omezím na několik poznámek.

Vládní návrh o krajském zřízení je návrhem dobrým. Je vypracován v duchu nové ústavy a našeho lidově demokratického řádu. Touto osnovou vlastně provádíme důležité ustanovení naší ústavy, která v § 167 stanoví, že správní služba republiky je založena na krajském zřízení. Je to osnova rámcová, která nám umožní, aby národní výbory ve smyslu ústavy mohly vykonávat veřejnou správu ve všech oborech. Zřizuje kraje jako základní strukturální územní jednotky administrativní. Stanoví zásady pro organisaci okresních národních výborů. Zvlášť důležité je, že se unifikuje působnost i vnitřní organisace veřejných orgánů středního stupně v českých zemích a na Slovensku. Likviduje se starý správní aparát zemí a tvoří se nový aparát s novým duchem.

Vláda se rozhodla pro územní jednotky střední velikosti, jak to doporučoval náš president Klement Gottwald, což je jistě rozhodnutí šťastné. Ve středních krajích je možný opravdu intensivní výkon správní a střední kraje jsou také vhodnými plánovacími jednotkami. To je velmi důležité. Předseda vlády Antonín Zápotocký řekl ve vládním prohlášení, že "přebudování zemí jako správních celků ve správní celky krajové znamená také vytvoření základny oblastního plánování a vybudování jeho orgánů. Vytvoření krajů, krajských národních výborů a krajských plánovacích orgánů bude kladným příspěvkem k naší jednotě a sjednocení celostátní plánovací služby". Chceme-li úspěšně pokračovat na cestě k socialismu, je třeba, abychom mohli jednotně plánovat nejen v oblastech, nýbrž na území celého státu. Nový zákon to plně umožňuje, neboť krajské a okresní národní výbory jsou organisovány podle jednotných zásad na celém území republiky a organisační struktura všech národních výborů se uspořádá podle jednotných principů.

Jednotnou úpravou přispíváme k ještě většímu sblížení mezi Čechy a Slováky. V minulosti bylo mnoho umělých přehrad mezi zeměmi českými a Slovenskem a dokonce i mezi Čechami a zemí Moravskoslezskou. Za kapitalistického řádu nebyla možná skutečná jednota. Nyní máme všechny předpoklady pro opravdovou jednotu a spolupráci. Je zvlášť významné, že kraje tvoříme bez ohledu na historické hranice mezi zemí Českou a Moravskoslezskou, jedině s hlediska potřeb přítomnosti a budoucnosti. Dobře si uvědomujeme, co nové zřízení znamená pro náš další postup na cestě k socialismu, a proto nemůžeme krajské zřízení z minulosti, s nímž na Slovensku měli smutné zkušenosti, srovnávat s krajským zřízením lidové demokracie. Naše krajské zřízení znamená skutečnou decentralisaci, jak kol. Bartuška zde řádně odůvodnil, opravdové zlidovění a všestrannou kontrolu lidu. Vytváří předpoklady pro nové pracovní methody veřejné správy.

Rozpočtový výbor zkoumal vládní návrh především s hlediska rozpočtu a finančního hospodaření národních výborů. V této části má osnova pouze prozatímní ustanovení. Je to správné rozhodnutí, neboť bude třeba provést celkovou úpravu finančního hospodaření všech stupňů národních výborů. Až do této nové úpravy postupují krajské národní výbory podle formálních předpisů platných pro hospodaření zemských národních výborů, na Slovensku pro hospodaření okres. národ. výborů. Krajské národní výbory povedou i nadále jak hospodářství státní, tak hospodářství kraje. Pro rok 1949 sestaví rozpočet krajů ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí na návrh zemských národních výborů. Na Slovensku je sestaví pověřenec vnitra v dohodě s pověřencem financí. Vláda rozhodne, jaké částky státního rozpočtu na r. 1949 určené pro zemské národní výbory - na Slovensku pro pověřenectva - se poskytnou krajským národním výborům. Příjmy přidělí krajům ministr vnitra v dohodě s ministrem financí. Příspěvky nižším svazkům lidové správy rozdělí tentokrát přímo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí. Tato zatímní opatření jsou nutná a zůstávají v platnosti pouze pro rok 1949. Jsme přesvědčeni, že již v příštím roce se podaří vhodně vyřešit - jak uvádí důvodová zpráva - "problém jednotného rámce veřejného hospodářství a poměr rozpočtů jednotlivých svazků lidové správy k rozpočtu státnímu".

Jmění a fondy zemí tvoří od 1. ledna 1949 zůstatkovou podstatu a v § 39 se stanoví, jak jednotlivé částky zůstatkové podstaty budou převedeny. S navrhovaným řešením možno plně souhlasiti.

Totéž platí i o likvidaci obchodních a živnostenských komor. V zákoně není stanovena lhůta, do níž musí býti likvidace skončena.

Rozpočtový výbor doporučuje, aby vláda co nejdříve ve smyslu § 46, odst. 3 upravila nařízením právní poměry zaměstnanců komor, kteří nebudou převzati do státních služeb, a aby se dbalo toho, aby likvidace se zbytečně neprodlužovala.

Krajské národní výbory ujímají se jednotlivých oborů krajské správy již 1. ledna 1949. Krajské zřízení vstupuje v platnost současně s největším naším zákonem tohoto zasedání, pětiletým hospodářským plánem. Úkoly naší lidové správy jsou velké a funkcionáři krajských národních výborů budou překonávat nemalé obtíže. Máme však plnou důvěru v naše pracovníky v lidové správě, neboť oni si dobře uvědomují velikost svých úkolů a mnozí již svou dosavadní prací prokázali, že jsou schopni tyto úkoly splnit.