Nakonec chci říci, že rozpočtový výbor zvlášť ocenil práci vlády, která se snaží dát Národnímu shromáždění včas osnovy pečlivě vypracované, jimiž v duchu nové ústavy tvoříme zákonodárství nové, opravdu lidové republiky. Vláda pracuje dobře a vykonala již od voleb velké dílo. Zaslouží si proto plným právem dík a vděk nás všech.

Zákon o krajském zřízení je jedním z mnoha návrhů, které zasáhnou hluboko do života republiky a jsou dalším velkým krokem vpřed na naší cestě k socialismu.

Doporučuji, stejně jako zpravodaj ústavně-právního výboru, jménem rozpočtového výboru, aby Národní shromáždění předložený vládní návrh schválilo. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu se přihlásil pan ministr vnitra Nosek. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr Nosek (uvítán potleskem): Paní a pánové!

Dnešní vaše jednání a rozhodování má pro náš stát historický význam. Zákon, který právě projednáváte, uvádí v život krajské zřízení dnem 1. ledna 1949. Plníme tím zásadu naší ústavy, která stanoví, že správní soustava republiky je založena na krajském zřízení.

Tím ovšem provádíme hluboký převrat ve struktuře celého státního zřízení a klademe základy nové veřejné správy i života našeho lidu.

Již v předmnichovské republice jsme si uvědomovali nemožnost staré úřední byrokratické mašinerie. Uznávali to i odborníci, cítil to však v prvé řadě pracující lid. Vždyť naše veřejná správa - to byl byrokratický a monokratický systém, jaký jsme zdědili po starém Rakousku. Nic nebylo skutečně reformováno, pouze vývěsní štít byl přemalován na místě dřívější barvy černožluté barvou červeno-modro-bílou. Bylo to důsledkem skutečnosti, že u nás, přes všechny snahy revolučně smýšlejících a jednajících lidových mas, zůstal zachován kapitalistický řád. Právě před 28 lety, v prosinci 1920, zvítězila buržoasie nad dělnickou třídou, způsobila jí těžkou porážku rozbitím generální stávky, rozkolem dělnického hnutí a odbouráváním revolučních vymožeností.

Pak již ovšem nebylo ani pomyšlení na nějakou důkladnou reformu veřejné správy, neboť vládnoucím kruhům šlo především o konsolidaci kapitalistického řádu. V dobré paměti jsou řeči t. zv. socialistů, kteří veřejně hlásali, že jim nejde o odstranění kapitalistického řádu, nýbrž o jeho léčení a odstranění nejkřiklavějších výstřelků. Tehdejší národní výbory byly zlikvidovány, revoluční snahy a naděje našeho lidu byly potlačeny a republika Československá se vyvíjela pak jako stát měšťácko-demokratický. Kapitalistický řád se čím dále tím více přežíval a stejně tak i jeho výkonný aparát ve veřejné správě, která už dávno neodpovídala modernímu pojetí.

Marx-leninská theorie státu nám říká, že stát je nejen území, nýbrž i ústroj. Po květnu 1945, když jsme změnili od základu celé naše hospodářské a sociální zřízení, bylo nám jasno, že se starý administrativní aparát nehodí pro novou společnost a nové úkoly. Proto jsme vybudovali soustavu národních výborů jako orgánů lidové správy. Musil však přijít únor 1948, aby uvolnil s cesty překážky, které bránily odstranění přežitků starého aparátu ve veřejné a státní správě.

Vzpomeňte si, paní a pánové, jaký odpor byl organisován proti jakékoliv reformě veřejné správy a zejména proti odstranění zemského zřízení! Ještě těsně před únorem 1948 předložili zastánci starého řádu návrh nové ústavy a v tomto návrhu se požadovalo nejen udržení, nýbrž posílení zemského zřízení vytvořením silných celků s velikou pravomocí, dokonce něco na způsob zemských vlád. A přece krajské zřízení má u nás svůj základ v nejstarší době! Ve XIII. stol. již existují u nás kraje a naši předkové spravovali takto po staletí zemi Českou. Dnes ovšem jde o něco docela jiného než tehdy, kdy u nás dozníval patriarchát a upevňoval se řád feudální, v jehož čele byl král a šlechta.

Bylo by však hlubokým nepochopením převratné změny, jakou přináší naše krajské zřízení, kdybychom přitom viděli jen kraj, t. j. územní správní jednotku a její rozlohu. Pojmenování této administrativní jednotky je jediné, co má naše krajské zřízení společného s krajským zřízením historickým. Lidová demokracie, směřující k socialismu, naplňuje však formu krajů novým obsahem, dává krajskému zřízení jiný smysl, jiné úkoly. Naše kraje nejsou kraje stavovské nebo zeměpanské a nemají nic společného ani se župním zřízením prvé republiky.

V čem jsou ony převratné nové prvky, které přináší naše krajské zřízení?

Vytváříme po prvé nové lidově demokratické orgány zcela podle pojetí lidově demokratického. Učiníme vše, aby do krajů nepřešlo nic ze starého ducha, špatných method zemských úřadů, a aby budování krajského zřízení nebylo ani v nejmenším pouhou parcelací zemských národních výborů. Podle zákona, o němž budete hlasovat, vzniknou nám v krajských národních výborech orgány nové jak po stránce organisační, tak i personální, a nezatížené neblahou minulostí.

Krajským zřízením přibližujeme jednotnou státní správu blíže lidu, v krajích bude moci i lid lépe sledovat a lehčeji kontrolovat, bude moci rychleji a účinněji zasáhnout a přiložit ruku k dílu, kde bude potřebí. Likviduje se staré vrchnostenské pojetí úřadu, který byl cizí lidu a který mu ponejvíce jen nařizoval a hrozil. V čele krajů budou stát nejlepší lidé těchto krajů, dokonale obeznámení s jejich potřebami, lidé nezatížení starou rutinou a představami, funkcionáři, kteří skýtají záruku, že budou pracovat ruku v ruce s lidem, bez jehož stálé a aktivní spolupráce bychom nemohli splnit velké budovatelské úkoly, které jsme si vytyčili.

V decentralisaci, ve stále širším vybavování nižších orgánů většími kompetencemi chceme i dále pokračovat tak, aby veřejná správa byla v míře co největší prováděna zástupci těch, kdož na jejích výsledcích a práci mají největší zájem. Jen tak bude možno využít iniciativy mas pro splnění budovatelských úkolů.

Souběžně s tím, jak rozšiřujeme působnost krajských i nižších orgánů, zajišťujeme zároveň, aby správa byla ve všech krajích prováděna jednotně. Budujeme jediný a jednotný lidově demokratický právní řád. I když je při provádění zákonů nutno stále a plně přihlížet k místním záležitostem a potřebám, musí se krajské i jiné orgány v prvé řadě cítit orgány státu a vykonavateli jednotného právního řádu. Budeme mít 19 krajů, ale jeden jednotný stát Čechů a Slováků, a celostátní zákony musí platit v celé republice jednotně. (Potlesk.) V lidové demokracii nesmí se opakovat, co bylo kdysi, že se obecní, okresní nebo zemské orgány považovaly především za mluvčí místních zájmů vůči státu a hlavně se snažily získat na úkor druhých pro svůj obvod co největší výhody. Lidově demokratická administrativa nebude již kolbištěm, na kterém se budou vybojovávat boje mezi lokálními zájmy. Budujeme svou veřejnou správu podle zásady skutečné demokracie a decentralisace. Postupujeme ve všem svém počínání podle jednotného plánu. Veškerá naše práce se řídí směrnicemi, vytyčenými ve vládním programu. Tak je tomu nahoře, v ústředních úřadech státu, tak tomu musí být i v obcích, okresech a krajích. Čím více bude kompetence dole, tím spolehlivější záruky musejí býti dány pro to, aby jednotnost při provádění zákonů a dodržování základních linií státní politiky všemi veřejnými orgány byly plně zabezpečeny.

V zájmu dělby práce a specialisace je práce krajských národních výborů rozdělena na referáty, v jejichž čele stojí lidový referent. Zákon zajišťuje sborovým orgánům, zejména radě, plný vliv a naprostou kontrolu nad veškerou správou, kterou provádějí referenti, avšak dává zároveň referentům značnou samostatnou pravomoc rozhodovací. Chceme tak do naší veřejné správy vnést potřebnou pružnost, umožnit jí rychlé rozhodování, ale především také zavést v ní osobní odpovědnost. (Potlesk.) Je třeba, aby bylo vidět, co kdo dělá a zač odpovídá, abychom mohli kontrolovat, co kdo opravdu udělal, a aby se nikdo neschovával za kolektivní orgán. To všechno jsou předpoklady pro to, aby lidová správa pracovala v novém duchu a podle nových metod.

Nyní tedy, paní a pánové, zmizí poslední pozůstatky starých zemských úřadů i duch neblahých tradic, duch útisku čs. lidu, atmosféra byrokratické cizoty vůči lidu, kterou nestačily zcela vymýtit a zahladit v zemském zřízení ani lidové orgány po květnu 1945. To samo o sobě je velká změna a naprostý rozchod se starými tradicemi a metodami.

Jsem dalek toho, abych pouze kritisoval dřívější veřejnou správu. Vycházím z poznatku, že zemské zřízení a dřívější veřejná správa odpovídaly kapitalistickému řádu a zájmům buržoasní třídy. Údobí socialistického budování a velikým perspektivám socialistického řádu odpovídá dnes zřízení krajské.

Již v únoru při řešení nejdůležitějších problémů dalšího vývoje našeho státu jsme seznali, že naše snahy po změnách ve státním aparátu, uplatňované od května 1945, přinesly veliké výsledky, neboť státní aparát vcelku již nesloužil dřívějším vládnoucím třídám. Chceme však ještě dokonalejší aparát veřejné správy, takový, který má být podle slov presidenta Gottwalda mocnou pákou při socialistické přestavbě společnosti. Proto jej chceme osvěžit a doplnit příslušníky z řad dělnické třídy; proto také zahájíme nejen odborné, nýbrž i politické školení celého státního aparátu.

Se zavedením krajského zřízení zmizí také nadobro pojem staré politické správy, na kterou má náš lid velmi špatné vzpomínky. Po příkazu ústavy včleňujeme do organisace národních výborů velkou řadu speciálních oborů. To je další pokrok ve zlidovění naší veřejné správy. Soustředění, které tím u národních výborů vzniká, umožní nám ekonomicky využíti všech sil. Chceme dosíci co největších úspor na pracovních silách, na materiálu i na pracovních výkonech. Chceme zmenšit co nejpronikavěji podíl odčerpávaný nákladem na veřejnou správu z našeho národního důchodu. A chceme také, aby veřejná správa nejen dobře pečovala o bezpečnost, o zdravotnictví, sociální politiku a jiné problémy, nýbrž aby se též plně zapojila do plánovacích prací průmyslu i zemědělství.

Reorganisace veřejné správy se nezastaví jen u zemí. Podle zákona o krajském zřízení bude provedena co nejdříve pronikavá reorganisace okresů. Je třeba, aby i tu byly zlikvidovány neúčelné pozůstatky staré politické správy a aby nám v okresích vznikl útvar lidu blízký a živý, který bude moci plnit budovatelské úkoly dokonaleji než staré okresy.

Jak vidět z několika základních změn, znamená krajské zřízení velmi hluboký zásah a pronikavý přelom v celém našem životě, v celé naší veřejné správě. Uzavíráme epochu, ve které byla lidu až přespříliš často přisouzena úloha trpného diváka, jenž musel přihlížet k počínání panstva šlechtického nebo kapitalistického a tak často musel platit za zvůli a omyly pánů.

V krajském zřízení vytváříme předpoklady a záruky pro to, aby tento lid byl v naší vlasti nadále vždy a trvale hlavním činitelem, jediným jejím správcem a hospodářem. Aby tedy tomuto lidu byl náš stát skutečně domovem, jak o tom hovoří slova naší hymny.

Děkuji vám, paní a pánové, za urychlené projednání předlohy zákona o krajském zřízení. Dovolte mi, abych s tohoto místa poděkoval také všem ostatním činitelům, kteří jakkoli pomáhali našemu úsilí o vytvoření zákonných předpokladů reorganisace veřejné správy. Jsou to nejen úředníci ministerstva vnitra, nýbrž jsou to i pracovníci druhých resortů, a zejména pak náš dík patří stovkám a tisícům pracovníků lidové správy. (Potlesk.) Na spoustě konferencí a sjezdů národních výborů byl tento problém dopodrobna propracován. Přípomínám zde také veliký manifestační sjezd národních výborů v Kroměříži ve dnech 26. a 27. června t. r., na němž byla příprava krajského zřízení hlavním bodem programu a celého jednání. Víme také, že odhlasováním zákona o krajském zřízení nekončí, nýbrž teprve započne nejtěžší práce, abychom literu a ducha zákona uvedli v život ku prospěchu státu a všeho našeho lidu.

Jsem však pevně přesvědčen, že desetitisíce pracovníků v lidové správě a veřejní zaměstnanci přiloží i nadále ruku k dílu, abychom krajské zřízení zakotvili a rozvinuli k největší dokonalosti.

V plném přesvědčení, že krajské zřízení i zákon, jímž je uvádíme ve skutek, přinesou našemu státu opravdový prospěch a všem našim krajům i jejich obyvatelstvu bohatý všestranný rozvoj, prosím vás, paní a pánové, abyste tento vládní návrh zákona schválili. (Dlouho trvající bouřlivý potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu jsou dále přihlášeni řečníci: pp. posl. Jos. Pospíšil, dr. Prokeš, Jeleň, Šafařík a Török. Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu posl. Jos. Pospíšilovi.

Posl. Josef Pospíšil: Vážená sněmovno!

Dnes projednávaný návrh zákona o krajském zřízení připravený vládou a příslušnými výbory v parlamentě, uskuteční zásadu vyslovenou v § 167 ústavního zákona, který pevně zakotvuje soustavu národních výborů jako orgánů státní moci v našem lidově demokratickém státě.

Náš parlament rozhoduje dnes o zákonu, který na poli veřejné správy je druhým a podstatným revolučním zásahem do organisace i funkce starého státního aparátu z údobí kapitalistického státu. Zatím co první velká změna uzákoňuje systém národních výborů, a to dekretem o národních výborech a vládním nařízením z května r. 1945, a stvrzuje tím faktický stav z období okupace, kdy illegální národní výbory se staly důležitou složkou domácího odboje, tu změna, kterou sleduje zákon o krajském zřízení, má provést a zabezpečit v této již pokrokové složce výkonné státní moci v podstatě asi tyto zásady:

Přiblížiti nejen národní výbory, ale i ostatní části státní moci výkonné pracujícímu lidu. Umožniti kontrolu složek veřejné správy nejen shora nýbrž i kontrolu lidem daleko šíře, než tomu je dosud. Odbyrokratisovat veškerou veřejnou a státní správu a naplniti ji novým lidově demokratickým duchem při vyřizování potřeb pracujících. Podříditi všechny úřady veřejné správy voleným složkám, a to v národních výborech, a tak zameziti dosud samovolné rozhodování jednotlivců z řad byrokracie.

Dále slučovati shodné funkce v jednotlivých odvětvích správy. Přiblížiti jednotlivé resorty ústředních úřadů vybudovaným krajům. Rozšířiti působnost volených referentů a provésti tak urychlení a zlidovění veřejné správy. Umožniti dalekosáhlý přesun pravomoci orgánů vyšších na nižší, pokud nejvíce lze, a tak rozšířiti možnost kontroly pracujícím lidem a opět urychliti práci. Tato zásada je pro zřízení krajských národních výborů nejdůležitějším doplňkem.

Umožniti přestavbu úřadů jednotlivých ministerstev na normotvorné, řídící a kontrolní orgány, oproštěné od výkonné pravomoci. Upevniti jednokolejnost správy státu, neboť funkce jednotlivých složek výkonné moci i moci zákonodárné bude zřízením krajských národních výborů definitivně podřízena vůli nejvyšší, a to jednotné vůli lidu. Upevniti veškerou státní moc lidově demokratickou, neboť soustava národních výborů tímto zákonem dále rozšiřuje spojení mezi lidem a jeho státními a veřejnými složkami.

Zřízení krajů prohlubuje jednotu obou národů republiky a odstraňuje škodlivé zbytky zemského separatismu mezi Moravou a Čechami. Zamezí favorisaci ve výstavbě jen jednoho centra na úkor ostatních potřeb v zemi, zajistí stejnoměrné rozdílení plodů lidské práce v celém státě. Zajistí účelnost, rychlost a hospodárnost celé administrativy, této nové státní soustavy v příštím údobí plánovaného hospodářství. Urychlí provedení reorganisace všech úřadů veřejné správy, jež se napojí na národní výbory. Umožní rozvinutí a využití schopností úředního aparátu ve prospěch lidu v krajích a podle jeho vůle. Rozvine zdravé soutěžení jednotlivých oblastí, jež musí být ovšem vedeno veřejnými zájmy a v rámci plánovaného hospodářství. A nakonec rozšíří kádry nových lidových pracovníků, obzvláště z řad dělnické třídy.

Jak zřejmo, je možno tento zákon o krajském zřízení směle přiřaditi ke slavným zákonům o znárodnění průmyslu a úpravě pozemkové držby. Dnes projednávaný zákon je svým významem dalším nosným pilířem lidově demokratického státu. Jím bude lid této země uskutečňovat postupnou přestavbu své země v zemi socialismu i v oboru státní výkonné moci.

Je ovšem právě dnes potřebí odhaliti všechny nevýhody starého zemského zřízení, je potřebí na několika příkladech jen namátkou vybraných dokázati, co znamenaly zemské národní výbory, nemluvě o zemských úřadech v kapitalistickém údobí. Nevýhody zemí a jejich nedostatky jsou ovšem dvojího druhu. Jeden druh, zaviněný organisací a rozsahem úřadů, druhý druh zaviněný úmyslně činností lidí v aparátě zemského zřízení, obzvláště do února, a to se strany politických zástupců bývalé národně socialistické a lidové strany a pravicových sociálních demokratů. Pochopitelně i činnost byrokracie v zemském národním výboru a v ostatních úřadech zemské správy, podpíraná ve svých reakčních snahách uvedenými politickými stranami, byla vážnou silou, brzdící pokrokový vývoj ve státě.