Příčiny nevhodnosti aparátu zemských zřízení byly asi tyto: mamutí rozměry zemských národních výborů, jejich byrokratičnost a reakčnost, i na př. to, že zemský národní výbor v Čechách měl asi 3.500 zaměstnanců v 27 budovách. Je jasné, že taková instituce mající značnou část výkonné moci, byla s to i vážně ohroziti celý státní aparát. Jen zástupcům komunistické strany Československa v této instituci lze poděkovat, že často nadlidským úsilím zamezili podstatné ohrožení pokrokové funkce státní správy. Bude na místě sepsat černou knihu o řádění reakce v zemských národních výborech, obzvláště o činnosti místopředsedů zemských národních výborů těchto stran a jejich referentů.

Uvažme dále, že i po únoru připadá na jednoho voleného referenta v zemském národním výboru v Čechách asi 250 úředníků. Je přece jasné, že zde jsou možnosti kontroly volenými orgány velmi úzké, nehledě k tomu, že kontrolu lidu nelze naprosto zajistit. Sebedůkladněji formulované zákony lidové a demokratické obracejí se v této mašinerii bez kontroly a dohledu ve výkon, často odporující základním předpokladům naší doby. Rozlehlost a nepřehlednost tohoto aparátu je, myslím, jasně ilustrována slovy soudruha posl. Kopřivy, když v roce 1947, tedy po dvou letech své předsednické funkce prohlásil, že nedávno objevil v jedné pražské budově ještě jeden úřad, který je také součástí zemského národního výboru. Uvádím několik čísel pro ilustraci. Zemskému národnímu výboru v Čechách denně dochází 6.000 dopisů a jím prochází ze zemského národního výboru ven asi 5.500 dopisů. Zemský národní výbor v Čechách vydal pro okresní a místní národní výbory v roce 1947, ať již sám, či intimoval, 949 oběžníků a v roce 1948 668 oběžníků.

Bylo by zajímavé zjistit, kolik z těchto oběžníků měli předsedové místních národních výborů vůbec čas číst. Tu dochází ovšem velmi často k případům, kdy zemský národní výbor intimuje rozkazy a různé směrnice od několika ministerstev, obsahově stejné. Na př. ve výživě od ministerstva výživy i zemědělství každý zvlášť jen proto, že také na zemském národním výboru více referátů tyto směrnice dává dolů, aniž měly možnost se pro svou rozlehlost domluvit na koordinaci. Tak vychovává zemský národní výbor naše místní národní výbory ke lhostejnosti. Směšnost tohoto způsobu a formy oběžníků lze posoudit na př. z oběžníku, který dával zemský národní výbor dolů obcím a který nese honosný název "Oběžník pro předsedy místních národních výborů o úpravě čistopisů". Zde asi na čtyřech stránkách jsou předpisy, jak mají předsedové MNV vypracovat spisy. Mezi jiným tam stojí: Při prvním řádku udělejte 5 poklepů naprázdno od hlavní svislice. - Lze předpokládat, že předsedové MNV ve většině obcí dodnes nevědí, co je to ta hlavní svislice a čím má poklepat, když nemá psací stroj.

Další čísla, z nichž si možno učiniti představu o agendě: Rada ZNV v Čechách projednala v roce 1947 20.014 spisů v 46 zasedáních. Při průměrném čísle 500 spisů při jednom zasedání může věnovat jednomu případu asi 30 až 50 vteřin. Nejvyšší číslo jehož bylo dosaženo v jedné radě, bylo 1.036 spisů. To bylo 10. ledna 1947.

Stejně v komisích ZNV bylo zjištěno za jeden rok projednaných 75.000 spisů při asi 2.500 pracovních hodinách. Také zde nám vychází asi 60 vteřin na jeden případ. Na jednom spise, který přijde na ZNV, projde jednoduchým vyřízením bez volených složek a jest odevzdán k odeslání, se podílí nebo lépe řečeno spis projde rukama 20 až 25 manipulačních úředníků za předpokladu, že ho vyřizuje jenom jedno oddělení.

Jsou ovšem časté případy, kdy spis putuje z oddělení do oddělení a kdy nakonec musí zvláštní právní oddělení ZNV rozhodovat o tom, které oddělení má případ vypracovat. Tu dochází často i ke kompetenčním sporům, takže právní oddělení se 6 právníky a 4 pomocnými úředníky má pořád co dělat.

Z těchto několika údajů, jež se pochopitelně příliš neliší ani od údajů ostatních ZNV, je jasně vidět z jakých příčin si reakční politické strany nepřály zrušení této instituce. Jejich známé heslo - čím hůře, tím lépe - ovšem pro naděje kapitalistů platilo i zde. Čím zamotanější byla administrativa a tím celý postup práce, tím dále byl úřad od zlidovění, tím větší pravděpodobnost, že funkcionáři okresních a místních národních výborů a především pracující lid vůbec budou znechuceni a nedůvěřiví k lidově demokratickému státu. Utopit lidovou správu v haldách spisů a papírů často s nesmyslným obsahem, to byl cíl reakčních zástupců, jimž se podařilo vetříti se do funkcí volených anebo zůstat ve funkcích úředních z dřívější doby.

Situaci však objasňuje dobře dalších několik případů, zjištěných v rozhovorech a stížnostech předsedů MNV, zástupců okresních národních výborů a pokrokových úředníků ZNV. Na př. ONV dá do plánu stavbu infekčního oddělení nemocnice již v roce 1945. Komise ZNV na místě zkoumá a schválí bez výhrady projekt v květnu 1946. Nato začne utrpení funkcionářů tohoto ONV. Spisy s plány putují několikrát ze zemského na okresní národní výbor k doplnění, zdravotně technická komise mnohokrát projednává případ, a po 15 osobních intervencích, jak se přiznal předseda ONV, a to intervencích na ZNV, je po 12 měsících stavba šťastně schválena.

Můžeme uvést případ, kdy zástupci komunistické strany Československa v ZNV v Čechách žádali a navrhovali v roce 1947 přidělení osobních vozů dvěma lékařům a jedné okresní nemocnicí, a kdy národně-socialistický referent tohoto ZNV podepsal přesto poukazy na tyto osobní vozy třem velkořezníkům v Praze za souhlasu zástupců ostatních stran.

Je dostatečně znám případ konfiskace textilní firmy Franke v České Třebové. Zde delegace ze závodu, sestávající ze zástupců všech politických stran, při žádosti, aby rada ZNV konfiskaci potvrdila - to se stalo v lednu 1948 - byla doslova od místopředsedů národně-socialistické, lidové a soc.-demokratické strany vyhozena. Rada pak proti komunistickým zástupcům ruší konfiskaci a jen únor zabránil návratu bývalého majitele do továrny.

Můžeme posloužit dalším příkladem reakčnosti zemských národních výborů. Je dostatečně znám případ, kdy zástupci tří politických stran se ve svorné shodě pokusili o otevřený boj ZNV proti vládě - konkretně proti ministru Noskovi - když měli projednat sestavu zemské vyživovací komise v prosinci 1947. Jednota vládní moci s mocí výkonnou byla jim trnem v oku. Po 17 hodinách schůze bylo nutno plenum přerušit a komise, která měla zajistit výživu po katastrofálním suchu, nebyla ustavena pro odpor reakce. Tehdy byli přítomni dělníci ze závodů a odsoudili reakci v zasedací síni hodně hlasitě. Teprve změny v únoru umožnily funkci zemské vyživovací komise, která podle vyhlášky ministrů vnitra, výživy a zemědělství měla již dávno pracovat.

Půjdeme v příkladech dále, neboť na nich je nejlépe vidět, s čím se dnešním dnem loučíme. V okrese se staví nemocnice: v roce 1948 je prostavěno podle plánu 10 mil. Kčs, v roce 1949 a dále činí potřeba 15 milionů Kčs A teď začne byrokracie plánovat. Pro pětiletku není přidělena kvota na stavbu přes to, že zastavení stavby si vyžádá nákladu 5 mil. Kčs. Ale současně se 12 km od nemocnice plánuje a má investiční kvotu Dům zdraví v částce 25 milionů Kčs. Věc dá ovšem nyní do pořádku KNV. Je jasné, že plánuje někdo, kdo v okrese v životě nebyl. Proto je nutno přesunout plánovatele ze zemského centra přímo do místa výstavby.

Případy, kdy ZNV odevzdával ONV operativní plány bytových jednotek pro rok 1947 až uprostřed roku 1947, nejsou náhodné. To lze zjistit na více ONV. Jako jedna z příčin bylo uváděno, že prý nejsou vypracovány včas tiskopisy na finanční podporu nebo záruku. Dovedeme si představit, jak potom plnění plánu vypadalo, přimyslíme-li si ještě ostatní nedostatky, jako soukromý stavební sektor, reakčnost bývalého ministerstva techniky atd.

Můžeme posloužit také příklady z oboru rozpočtového, z nichž bude jasno, že je nejvýš na čase uskutečniti zásadu začleňování rozpočtů do rozpočtu celostátního, což ovšem opět přímo souvisí s krajským řízením.

ZNV provádí ku př. regulaci Chrudimky. Dlouhým jednáním ždímá z obce a okresu příspěvek. Nakonec je dohoda. Obec i okres přispívají 12¹/₂% na náklad 6 milionů Kčs, každý po 720.000 Kčs. A teď nastane zajímavá situace. Sejde se rada ONV, schválí závazek a 15 dní visí vyhláška. Sejde se plenum ONV, schválí závazek a opět 15 dní visí vyhláška. Stejný postup je u MNV dotčené obce. Pak se sejde někdo na ZNV a schválí závazky obce a okresu. A teď přijde to hlavní. ONV a MNV se obrátí na ZNV, aby převzal dluhovou službu ze zápůjček, poněvadž ONV ani MNV nemají úhradu a ZNV musí převzít zápůjčku. Čili ZNV půjčuje sobě dvakrát 720.000 Kčs po úmorném jednání a obtěžování rad ONV, MNV a snad i ZNV. Tento případ ovšem není ojedinělý. To lze zjistit pravděpodobně všude.

Stěžoval si mně předseda MNV Pardubice, že jednou z jeho hlavních funkcí je hlídat, jakou cestu prodělávají spisy podané jeho úřadem na úřadech ZNV. To prý od té doby, kdy se mu tato hlídková služba velmi vyplatila.

Můžeme pro zajímavost posloužit případem vyložené sabotáže se strany reakce. Po únoru převzal totiž soudruh Dubský v referátu lidové správy po reakčním referentu 1000 nevyřízených žádostí o schválení zápůjček obcím a okresům na investice ve dvouletém plánu a v akci "2 miliardy". Tyto žádosti ležely v zásuvkách referentova stolu asi 6 měsíců. Uvážíme-li, že šlo o investice plánované, bude lehce vysvětlena nespokojenost našich předsedů a funkcionářů i pracujícího lidu v obcích a okresech. Do konce března 1948 bylo vše v pořádku vyřízeno, ovšem zásluhou února.

Takových příkladů, dokazujících naprosto jasně byrokratičnost a reakčnost zemských národních výborů, je ovšem za 4 léta nevyčerpatelné množství a lid právem vítá zákon, který ho dnešním dnem zbaví této brzdy.

Dalšími nedostatky ZNV jsou jeho nehospodárnost a vzdálenost od lidu a funkcionářů. Po dotazu u několika předsedů ONV a úředníků lze odhadnouti počet jízd auty na ZNV na př. v Čechách od r. 1945 do 1948 při 112 ONV asi na 25.000. Je zjištěno, že jezdí nejen předsedové, ale i referenti a vedoucí úředníci. Z místních národních výborů v Čechách se konalo asi na 40.000 jízd, tedy celkem 65.000 jízd. Je však nutno upozornit, že toto číslo je značně podhodnoceno a nebere v úvahu jízdy různých korporací, deputací a jednotlivců.

Ptáte-li se na příčiny častných jízd a poukazujete-li na ztrátu času a výdaje za pohonné látky, opotřebování vozidel a nespokojenost lidu, když nezastihne své funkcionáře na ONV i MNV, odpovídají všichni - a to bez rozdílu -, že bez osobních návštěv by se nedočkali vyřízení spisu nebo jen za velmi dlouhou dobu a že musejí úřední referenty na ZNV informovat tak, aby věc kladně připravili pro jednání volených složek, a dále že mají smutné zkušenosti se ztrátou spisů, jejich blouděním po různých odděleních atd.

Ovšem, 65.000 jízd representuje přibližně asi 8 až 13 milionů délkových kilometrů, 800.000 až 1¹/₂ mil. litrů benzinu a 16 až 30 mil. Kčs za pohonné látky. Čas strávený jízdou a čekáním na chodbách a vlastním krátkým jednáním u příslušného referenta lze odhadnout asi na 1,6 mil. pracovních hodin, předpokládáme-li současnou jízdu průměrně tří lidí.

Z těchto několika čísel je, myslím, jasně zřejmá nehospodárnost. Dále ji možno doplnit ještě poukazem na zdlouhavé a těžkopádné jednání samého ZNV, různých porad mezi odděleními, na ministerstvech atd. Počítáme-li, že značná část návštěv je bezvýsledná - obzvláště před únorem tomu tak bylo - pak je obrázek dokreslen.

Tím ovšem věc nekončí. Funkce a umístění zemských národních výborů v organisaci státní správy je další moment. Svou pravomocí a přiděleným územím je to druh ústředního úřadu, druh státní správy. Svou funkcí, posláním je to však úřad - nebo má být - s výkonnou pravomocí. Posouzeny podle zásad reorganisace státní správy jsou zemské národní výbory mezičlánky, jež komplikují funkci veřejné a státní správy. V reorganisaci je třeba zbaviti se zbytečných mezičlánků a oddělit normu od provádění. V tomto smyslu se stanou krajské národní výbory nejvyšší složkou výkonné veřejné správy, orgánem státní moci v oblasti, a to na podkladě jednotné státní organisace. Myslím, že je nad slunce jasné, že vytvoření krajských národních výborů bude postupně odstraňovati všechny vpředu uvedené nedostatky. Jejich zřízení je součástí naší rychlejší cesty vpřed, cesty k budování socialismu. Stanou se jednou z důležitých pák při plnění a kontrole naší první pětiletky. Budou základním předpokladem pro oblastní plánování, výrobu v kraji a zajištění bezpečnosti. Budou blíže k problémům, budou znát obtíže i výhody svého kraje, jež mohou krátkodobě odhalovat, využívat a nedostatky odstraňovat.

V pomocných úkolech pro jiné nositele, to znamená pro znárodněný průmysl a zemědělskou výrobu, budou pověřeny v pětiletém plánu vážnými úkoly. Nábor pracovních sil, využití utajených reserv, odhalování reakčních povalečů, pomoc průmyslu při řešení bytových otázek atd., bude, jak na první pohled patrno, řešeno v kraji krajským národním výborem. Do dnešního dne neplní ve výkonné pravomoci tyto úkoly vlastně nikdo.

Stará funkce úřadů ochrany práce totiž dnes zdaleka nestačí. Zde právě bude lidový orgán KNV pověřen a zodpověden za tyto věci, a stejně i v zemědělské výrobě. Ministerstvo zemědělství je daleko od oblastí a ZNV takové úkoly ani neřeší. Zajistit nové formy zemědělské výroby se současným plánem a dostatečnou kontrolou výrobního plánu, to bude hlavní úkol zemědělského referátu KNV. To ovšem předpokládá stálý styk s obcemi a jednotlivými zemědělci. KNV svoji oblast dobře zná. Dovede určit kapacitu a druh zemědělské výroby, zajistí kontrolu výroby, což je hlavním předpokladem plánované výroby vůbec. Na podkladě bezprostředního styku s drobným a středním zemědělcem rozvine soutěž na vesnici a postará se o využití nynější technické základny v obcích. Je samozřejmé, že od zemského zřízení by nebylo možno tuto věc čekat.

V souvislosti s těmito úkoly nelze přejít velkou výhodu krajského zřízení. Náš veřejný život totiž je vybudován na oblastním zřízení v mnoha jiných oborech, ať již v bezpečnosti, v odborech JSČZ, v družstvech, v masových organisacích, v distribuci atd. Všechny tyto orgány budou podstatnou součástí krajského zřízení a jeho pomocníkem. Pracující lid přijíždějící ke krajským národním výborům najde v jejich sídle všechny potřebné služby lidu. U krajských národních výborů bude rozdělena pravomoc co nejpečlivěji a odstraněna nejistota v tom, za co kdo odpovídá. V krajském zřízení bude lze přejíti k individuální odpovědnosti a krátkodobé kontrole.

Krajský národní výbor umožní přenesení pravomoci s ministerstev dolů, čímž odpadnou zbytečné cesty k ústředním úřadům. Nelze opomenout závažnou věc, jež byla již v úvodu nadhozena. Zřízením krajských národních výborů a reorganisací okresních národních výborů zajišťujeme všechny úřady veřejné správy a podřizujeme jejich složky voleným funkcionářům v národních výborech, což bude mít revoluční dosah. Je možno bez nadsázky říci, že utvořením krajů bude teprve možno rozvinout plánovací službu ve prospěch lidu. Co se toho týče, máme zde již dnes mnoho příkladů. Krajské zřízení staví plánovací službu mezi nejdůležitější obory své práce, a to zcela oprávněně. Také kontrola krajských národních výborů bude mnohem širší. Na jednoho voleného referenta bude připadat 30 až 50 úředníků. Kontrola volených sborů lidem bude taktéž důslednější, což nebylo možné u zřízení zemského. Krajský národní výbor bude odpovídat organisaci a územnímu rozsahu krajských akčních výborů Národní fronty jako politického představitele vůle pokrokového lidu v kraji.

Ze všech uvedených důvodů, opřených o konkretní příklady, je nutno přivítat uskutečnění krajských národních výborů se současným přenesením pravomocí ve směru dolů a s podřízením všech složek veřejné správy těmto novým orgánům a ostatním národním výborům.

Změny, které tento zákon zajišťuje, jsou jedinečného a revolučního dosahu v životě našeho státu, v organisaci státní správy a v upevňování lidově demokratické moci. Naše sněmovna dnes rozbíjí zbývající část starého kapitalistického státního stroje, který byl po léta škodlivý lidově demokratické soustavě, a nahrazuje jí novou výkonnou mocí státní, a to v plném souhlase s přáním všeho pracujícího lidu naší republiky. Všechen lid přivítá se zadostučiněním dnešní rozhodnutí této sněmovny. On, představující nejvyšší vůli v této zemi, dávno kladl tyto požadavky. Dnes plníme jeho tužby. Do prvního roku pětiletky vykročíme pevně s novou organisací veřejné správy. Zřízení krajských národních výborů s ostatními s tím souvisícími změnami nám nyní zajistí také v oboru této státní moci výkonné rychlejší a zdárnější cestu k socialistické epoše našich národů.

Pověřen klubem komunistických poslanců závěrem prohlašuji, že zástupci komunistické strany Československa v tomto parlamentě budou pro zákon jednomyslně hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je posl. dr. Prokeš. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Prokeš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Projednáváme vládní návrh zákona o krajském zřízení, který se důležitostí a významem řadí k našim nejdůležitějším zákonům, t. j. k ústavě a k zákonu o pětiletém plánu. Není to náhodou, nýbrž dějinnou událostí, že pan ministr Nosek svolal první celostátní sjezd národních výborů do Kroměříže na 26. a 27. června letošního roku, kde stěžejním programem sjezdovým byl jeho referát o krajském zřízení.

V Kroměříži se před sto lety chystala nová ústava a z projevů tam pronesených nejvíce úspěchu a ohlasu měla skvělá obhajoba dr. Ladislava Riegra k § 1 chystané ústavy, ve které byla vtělena zásada, že všeliká moc ve státě vychází z lidu. Tehdy prohlásil dr. Rieger s řečnickou pohotovostí základní myšlenku nové ústavy takto: "Původ všeliké moci všeho panství, pokud je po právu, spočívá jedině ve vůli svobodného člověka, která se projevila ve svobodné volbě a v uznání za vůdce toho, kdo se osvědčil v radě nejmoudřejší, v boji nejstatečnější. Jako božské světlo lidského rozumu má jen jediný původ, ducha všehomíra, tak má svrchovanost čili nejvyšší mocnost ve státě též jediný původ, jediný pramen a ten je veškerenstvo lidu." A dále uvedl: "Nás všechny sem povolala důvěra lidu, abychom vyslovovali jeho přání a jeho potřeby."