Před sto lety ve staroslavné Kroměříži byla pronesena zásada, že všeliká moc ve státě pochází z lidu, a po sto letech sešli se všichni představitelé národních výborů v Kroměříži, aby pojednali o hlavních zásadách, na nichž spočívá nová lidová veřejná správa. Před sto lety jednal kroměřížský sněm také o krajském zřízení, jehož základem měly být krajské sněmy s rozsáhlou kompetencí. A tak touhy, které národ před sto lety manifestačně na kroměřížském sněmu projevil uskutečnily se po 5. květnu 1945 a dnes jsme dospěli tak daleko, že projednáváme zákon o krajském zřízení, který v několika dnech nabude účinnosti. Již v revolučních bojích r. 1848 a po první světové válce r. 1918 vznikly národní výbory. Tyto instituce národních výborů byly však po několika týdnech zlikvidovány. Náběh na modernější organisaci veřejné správy ztroskotal. Květnová revoluce r. 1945 od základů změnila mocenské poměry u nás. Nová republika se začala budovat zdola, z nejširších vrstev pracujícího lidu v čele s dělnickou třídou. Veškerá moc přešla do rukou Národní fronty. Pátým květnem 1945 skončila buržoasní republika a nastupuje demokracie lidová. Likviduje se monopolistický kapitalismus, v němž rozhodovali bankéři, kapitalisté a velkostatkáři, kteří do té doby ovládali celé hospodářství, drželi klíčové posice, ovládali ceny a určovali podmínky všem ostatním. Oni rozhodovali o hospodářské politice státu. Struktura naší lidově demokratické republiky je zcela jiná. Nejlépe charakterisuje tento režim náš president Klement Gottwald, který právem charakterisuje režim lidové demokracie jako režim národních výborů a národních podniků. Od května 1945 do února 1948 pokoušely se zbytky buržoasie zneužít národních výborů pro své sobecké cíle tím, že všude mařily spolupráci, sabotovaly provádění vládního programu a uskutečňování košického vládního programu, který byl vyjádřením cílů a tužeb, za které český a slovenský národ vítězně bojoval.

Zákon o krajském zřízení dělí území Československé republiky na 13 krajů v zemích českých a na 6 krajů na Slovensku, celkem na 19 krajů. Jsou to kraje střední velikosti, které lze přehlédnout a zvládnout. Vynikají silná střediska krajová, která jsou s to ovládat svůj kraj hospodářsky, politicky, administrativně a kulturně. Kraje jsou dobře hospodářsky vybaveny a střední velikost krajů je výhodná i s hlediska hospodářského plánování. Zříditi nebo zrušiti kraj nebo změnit jeho sídlo je možno jen zákonem. Krajské národní výbory vykonávají ve svém obvodu veřejnou správu ve všech jejích oborech, t. zv. krajskou správu, která v sobě zahrnuje správní obory jež dosud vykonávají zemské národní výbory a na Slovensku pověřenectva, a přejímají ostatní správní obory, které dosud vykonávaly jiné orgány, tak na př. finanční správu druhé stolice okresní finanční ředitelství. Krajské národní výbory se budou ujímat jednotlivých oborů krajské správy počínajíc dnem 1. ledna 1949, a to pokud se týče agendy dosavadních zemských národních výborů v pořadí, jak určí vláda nařízením, pokud se týče ostatních správních oborů podle zvláštních zákonů. Zákon pamatuje na to, aby výkon veřejné správy byl co nejjednodušší a co nejúspornější, a proto ponechává vládě možnost, aby nařízením přenášena byla některá působnost ústředních úřadů na krajské národní výbory, případně na okresní národní výbory a dále, aby byla přenesena působnost krajských národních výborů na okresní národní výbory a působnost okresních národních výborů na místní národní výbory.

Hlavním úkolem krajských národních výborů podle § 125 ústavy a podle § 9 tohoto zákona je v prvé řadě úkol politický: krajské národní výbory ochrání a posílí lidově demokratické zřízení. Dále působí krajské národní výbory při plnění úkolů obrany státu, pečují o národní bezpečnost, starají se o udržení a zvelebení národního majetku. Jedním z hlavních úkolů pak je, že se účastní vypracování a provádění jednotného hospodářského plánu ve všech směrech, budují kraje hospodářsky, sociálně a kulturně, starají se o průmyslovou a zemědělskou výrobu, starají se o zásobování, pečují o národní zdraví a konečně nalézají právo v oboru své působnosti, zejména vykonávají pravomoc trestní.

Krajské národní výbory podléhají vládě a příslušným ministrům a ústředním úřadům. Jsou odpovědny ministerstvu vnitra. Organisací národních výborů je pak vyjádřena zásada, jak lid provádí zákony, které si dává svými volenými zástupci, a jak je kontroluje. § 13 výslovně stanoví, že členové krajských národních výborů a členové jeho výkonných složek jsou za svou činnost odpovědni lidu a podléhají jeho kontrole. Vrcholným orgánem krajských národních výborů je plenum, které určuje směr činnosti a politiku v kraji, schvaluje krajský plán a kontroluje jeho provádění, dává směrnice pro krajskou správu, volí představitele kraje - předsedu, náměstky a referenty, zřizuje a ruší komise, usnáší se na rozpočtu a na všech věcech mimořádné hospodářské důležitosti. Podle direktiv krajského národního výboru vykonávají krajskou správu výkonné složky kterými jsou rada, předseda, referenti a komise. Práva a povinnosti rady jsou stanoveny v § 17 a jsou celkem obdobné, jak je prakticky provádí rada okresního národního výboru nyní.

Předseda krajského národního výboru má velká práva, ale také velké povinnosti. Pomocníkem předsedovým je krajský tajemník z řad zaměstnanců, který má v radě hlas poradní. Bude proto nutné v čelo krajských národních výborů postaviti lidi nejlepší a nejzdatnější a hlavně upřímně oddané lidově demokratickému režimu. Práci krajských národních výborů obstarávají referenti. Jim je dána zákonem velká moc, protože mohou činit opatření a rozhodovat jménem rady. Referent je odpovědný plenu, předsedovi a radě. Komise mají funkci poradní.

Velký je také úkol krajských národních výborů v oboru národní bezpečnosti; podle zákona zřizuje se krajské velitelství národní bezpečnosti, kterému bude přidělen potřebný počet zaměstnanců za Sboru národní bezpečnosti. Pokud krajský národní výbor rozhoduje v prvé instanci, řídí se zásadami správního řízení podle vládního nařízení čís. 8 z r. 1928 Sb., pokud nebudou vydány zvláštní nové předpisy. Odvolání z rozhodnutí, opatření a nálezů krajského národního výboru jde k příslušným ministerstvům.

Zákon stanoví, jak často se schází plenum krajského národního výboru, jaká musí být přítomnost jeho členů a způsob rozhodování. Jednací řády vydá ministerstvo vnitra.

Důležitým ustanovením zákona o krajském zřízení je definitivní likvidace země České a Moravskoslezské jako svazků lidové správy dnem 31. prosince 1948. Zrušením zemí padá poslední pilíř byrokratického úřadování a zavádí se nový administrativní aparát krajských národních výborů podle pokrokových zásad lidově demokratických.

Dnem 31. prosince 1948 ruší se také obchodní a živnostenské komory a jejich dosavadní působnost přechází na krajské národní výbory, pokud vláda nařízením nestanoví jinak.

Zákon o krajském zřízení je důležitým a možno říci jedním z hlavních článků nového lidově demokratického právního řádu. Je zákonem rámcovým. Zákon o krajském zřízení je dalším důležitým krokem k socialismu. V něm jsou uskutečněny všechny hlavní zásady, na nichž spočívá lidová správa. V lidové správě si lid sám vybírá a volí osoby, kterým svěřuje veřejnou správu v národních výborech. Volby mají býti provedeny tak, aby nejlepší a nejschopnější osoby stály v čele veřejné správy a stále bděly nad politikou v duchu lidové demokracie. Po boku vedoucích je úřednický aparát, který musí sloužit lidu a lidovým orgánům, které rozhodují a kontrolují výkon veřejné správy. Již pětiletý plán počítá s objevováním a mobilisováním nových reserv. V řadách pracujícího lidu jsou skryty velké morální a fysické síly dosud nevyužité a je věcí národních výborů hlavně krajských národních výborů, aby tyto síly byly zmobilisovány pro plnění úkolů celostátních, hlavně pro plnění naší pětiletky. Národní výbory střeží lidově demokratický právní řád proti všem nepřátelům a jejich povinností je chránit všecka práva a vymoženosti, kterých si národ Čechů a Slováků v tomto státě vydobyl.

Čs. strana lidová vítá zákon o krajském zřízení, podle něhož se v krajské správě zúčastňuje svými zástupci. Čs. strana lidová je podle svého programu pro poctivou konstruktivní spolupráci v obrozené Národní frontě, poněvadž je si vědoma, že k splnění velkých plánů, které jsme si vytkli zákonem o pětiletém plánu, potřebujeme nutně v prvé řadě nerozbornou jednotu. Náš křesťanský světový názor nám ukládá pracovat pro národ a jeho lepší budoucnost. A jak se projevuje politika lidové strany ve vládě i v parlamentě i v okresních a místních národních výborech, tak se bude tato její zdravá politika projevovat i v krajských národních výborech jimž nyní připadá hlavní úkol, aby za vzorné spolupráce obrozené Národní fronty působily všemi prostředky k tomu, aby cesta lidově demokratického režimu k socialismu byla zaručena. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je p. posl. Šafařík; prosím, aby se ujal slova.

Posl. Šafařík: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Klub poslanců čs. strany socialistické, v jehož jménu jsem se přihlásil o slovo k osnově zákona o reorganisaci veřejné správy, vycházeje ze závažnosti úmluv košického programu, jimž zůstal neochvějně věren, a uvědomuje si živou bezprostřednost revolučních únorových událostí, v nichž se podařilo pracujícímu lidu za prozíravého vůdcovství nynějšího presidenta republiky Klementa Gottwalda odklidit na cestě k socialistické výstavbě a přestavbě republiky zbytek zpátečnických reakčních, buržoasních a kapitalistických tříd representovaných dnes v zahraničí zrádnou a zrazující emigrací, usilující v cizích službách o návrat dřívějších poměrů a o návrat kapitalistické éry se všemi průvodními zjevy mravní a hmotné bídy lidu, je upřímně vděčen vládě obrozené Národní fronty a ministerstvu vnitra za to, že k řadě nespočetných vládních osnov zákonů, jimiž se vyznačuje poctivé usilování vrátit lidu a národu důvěru i naději v lepší socialistický zítřek, připravily další vpravdě revoluční zákon o reorganisaci lidové správy, jehož význam a důležitost právě zhodnotili zpravodajové posl. dr. Bartuška a Tymeš a pan ministr vnitra Nosek.

Jde o zákon s nejširší decentralisací lidové správy, s nejčistším a nejobětavějším budovatelským regionalismem, jehož je schopen celý náš pracující lid a jenž umožní krajům dobrou popularisaci všech úkolů naší hospodářské, sociální a kulturní politiky. Lidé se sami přesvědčí, že jde tentokrát o řešení zcela konkretních potřeb a viditelných bolestí a nedostatků netoliko v průmyslové výrobě, nýbrž také a především v zemědělství a v sociálně zdravotní politice a osvětě, v technických potřebách, v dopravě železniční a silniční, především však v krajovém výzkumnictví, od něhož lze očekávati, bude-li ho náležitě využito, značnou pomoc krajům, jejichž úseky skrývají četná přírodní bohatství.

Tím, že zavádíme na celém území republiky jednotný správní systém, vyjadřujeme zároveň jednotnost a celistvost republiky. Po staletí žili Češi a Slováci od sebe odloučeni, každý v jiném státním organismu. Tyto rozdíly mezi námi se pak přenášely do předmnichovské republiky, která budovala administrativu v Čechách a na Moravě na principu zemském, zatím co na Slovensku byly ponechány staré historické župy poděděné z Uherska. Takto šla jedna z nejvýznamnějších složek našeho veřejného života, lidová správa, po dvojí koleji, a tato dvojí kolej nezmizela ani tehdy, když na Slovensku bylo zavedeno t. zv. krajinské zřízení. Nesnáze a někdy i zmatek, jenž z toho vznikal, byl zvětšován ještě nejednotností vydávaných zákonů a nařízení, jejichž značný počet v historických zemích se opíral o staré zákony rakouské, na Slovensku pak o staré zákony uherské.

Dnešní zákon o krajském zřízení, o jehož opravdovou náplň se musíme všichni v čele s odpovědnými technickýmí odborníky a školenými funkcionáří lidové správy za pomoci ministerstva vnitra a příslušných správních úřadů usilovně starat, řeší s konečnou platností staletý problém obou našich národů, Čechů a Slováků. Slučuje historické země s územím Slovenska bez ohledu na zemské či historické hranice v jeden jediný státní a národní celek s jedinou státní správou a pro všechny společným zájmem: aby vše, co v tomto státě žije a čím tento stát žít musí, bylo spjato tak, aby už navždy spjato zůstalo. Právě v tomto pojetí spatřuje klub čs. strany socialistické přímo dějinnou závaznost tohoto zákona. Jím totiž nezabezpečujeme jenom demokratisaci a socialisaci lidové správy jak v historických zemích, tak též na Slovensku, ale především urovnáváme další cestu pro bratrštější a upřímnější vztahy obou našich národů. Slovenský lid jednotností své lidové správy bude dokumentovat, co velmi nerada bude vidět lživá šeptanda našich reakčních záškodníků, totiž že patří nerozlučně k nám a my Češi k němu, že patříme na věky k sobě, tvoříce jeden národ v jediném nezávislém lidově demokratickém Československu.

Ještě před letošním únorem vedla se diskuse o reorganisaci lidové správy jako nezbytné součásti naší národní revoluce. Avšak krátce před únorem ustala a pokrokoví zástupci lidové správy byli nuceni přihlížet nečinně tomu, jak v ústředních úřadech roste - jak o tom mluví již sama důvodová zpráva - den ode dne vliv reakčních a byrokratických živlů usilujících o tuhou centralisaci. Nad to pak ještě stupňující se třídní rozpory ohrozily připravovanou reorganisaci lidové správy do té míry, že pracující lid s lidovými zástupci veřejné správy přestal málem věřit v její provedení. Pro konkretní doplnění vývodů uvádím několik čísel ze zemského národního výboru v Praze, jak se nám venkovským lidovým zástupcům denně jevila v nakupených haldách byrokratického papírového úřadování: 28členná rada s 3535 zaměstnanci úřadovala ve více než 175 správních odděleních, rozstrkaných po 18 budovách v různých končinách Prahy. Jen výpočet agendy obsahoval brožurku o 95 stránkách, a správní obvod, rozdělený na 115 okresů včetně statutárních měst, zaujímal rozlohu o 52.000 km². V jednom pololetí dosáhl počet spisů dokonce milionového čísla.

Jak jste potom mohli žádat, aby se delegace místních a okresních národních výborů, zvláště ze vzdálených krajů Českomoravské vysočiny anebo z jihovýchodních či severních Čech, jedoucí sem vždy nejméně na 2 až 3 dny, dočkaly vyřízení svých intervencí nebo spisů, když jeden z členů takové delegace z Příbramska musel za jedinou věcí zběhat desítky kanceláří 5 správních úřadů? Už sama tato skutečnost mluvila pro neodkladné řešení reorganisace veřejné lidové správy, jíž jsme se dík letošnímu únoru a rozhodnosti dělnických a pracujících vrstev a za uznání hodného vypětí expertů ministerstva vnitra - především samého ministra vnitra Noska - konečně dočkali.

Kdyby tudíž, paní a pánové, zákon o krajském zřízení nepřinesl nic jiného, než že zbaví veřejnou správu byrokratického úřadování a odstraní neužitečné a plané papírové záplavy, jimiž byly zavaleny naše národní výbory, vykoná pro zhospodárnění veřejné správy a pro klidný vývoj našich obcí, měst a okresů nesmírně mnoho. Už tím, že bude přihlížet ke skutečným regionálním potřebám lidu a jeho krajovému životu, vrátí lidu naději i důvěru v lidově demokratický řád a v socialistickou přestavbu naší republiky.

Víme, že nebylo snadné stanovit hranice nových krajů, především však některých nových i staronových okresů. Bylo třeba zápasit a překonávat čistě místní zájmy a hlediska. Tyto potíže, dík vyspělosti a uvědomělosti našeho pracujícího lidu - dělnictva, rolnictva a pracující inteligence - podařilo se překonat a jednotlivá krajová i okresní ostří zladit do té míry, že hranice všech 19 krajů tvoří zeměpisné celky, jak na jejich utváření a dosavadní i budoucí jejich život působilo a bude působit rozvrstvení hor, nížin, rovin, řek a vod, bonita půdy i klimatické poměry. Každý z 19 krajů má své typické znaky a při jejich zřizování šlo právě o to, aby byly utvořeny takové hospodářské celky, které by umožňovaly další plánované hospodářství. Pravda, mezi jednotlivými kraji jsou podstatné rozdíly. Na př. v prešovském kraji připadá na zemědělské obyvatelstvo 719 lidí z tisíce, kdežto v kraji pražském pouze 116. Proti tomu v pražském kraji připadají na obchod a peněžnictví 104 lidé z tísíce, na veřejnou správu a svobodná povolání 132, kdežto táž čísla u kraje českobudějovického jsou 47 a 97, u kraje prešovského dokonce 23 a 40. Kdybychom procházeli kraj za krajem, uvidíme, že každý má jiné hospodářské složení a tím i jiné zájmy a starosti. Avšak základní myšlenkou bylo tvořit a vytvořit celky, které budou dobrou základnou k tomu, aby lidová správa na podkladě krajského zřízení mohla řešit potřeby jednotlivých krajů podle jejich zvláštností, zájmů a potřeb. Proto nás též uspokojuje i to, že zákon slučuje a zestátňuje také zemské studijní a plánovací ústavy v Praze a Brně a přičleňuje je ke generálnímu sekretariátu Hospodářské rady, jež se zabývá vybudováním plánovacích referátů budoucích krajských národních výborů.

Téměř všude, paní a pánové, dělnický a pracující lid v městech a na venkově s uspokojením uvítal zákon o reorganisaci lidové správy. V diskusích, které v jednotlivých krajích začaly probíhat, plánuje náš lid za přispění technických odborníků a lidových praktiků a zkušených samosprávných pracovníků regionální zásahy v rámci pětiletého hospodářského plánu a v těsné spolupráci ústřední plánovací služby chápe plné zvýšené úkoly produktivní práce v průmyslu, v zemědělství, v úřadech a kancelářích, ve školách a v kulturní činnosti, v sociálně zdravotní politice, prostě všude ve všech úsecích národního života s přihlédnutím ke svým krajovým zájmům.

Také tento revoluční zákon - jako všechny předešlé - úplně zklamal očekávání naší zahraniční reakce, která šířením lživé šeptandy spoléhala na to, že náš lid, zejména náš lid na venkově, tuto revoluční změnu lidové správy, která od základů mění dosavadní její soustavu, odmítne. Avšak nic takového se nestalo, naopak náš lid všude chápe onen revoluční převrat společenského pořádku a celého vnitropolitického veřejného života jako neodvratný důsledek naší národní revoluce, vyvrcholivší vítězstvím dělnických a pracujících vrstev nad domácí i zahraniční reakcí letošního února. I tento zákon, a právě tento zákon, staví náš lid a odpovědné zástupce lidové správy před radostnou jistotu plného budovatelského úsilí o zabezpečení blahobytu národa a o podporu světového míru a socialismu. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)