Pristúpime k rokovaniu o treťom odseku poriadku, ktorým je

3. Zpráva výboru ústavno-právneho a rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 128) o výkone finančnej správy národnými výbormi (tlač 183).

Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je za posl. dr. Buriana posl. dr. Pátková; dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. dr. Pátková: Paní a pánové!

Za onemocnělého zpravodaje ústavně-právního výboru pana posl. dr. Buriana dovolím si přečíst jeho zprávu k vládnímu návrhu zákona tisk 162 o výkonu finanční správy národními výbory:

V prohlášení k ústavní listině byl vysloven slib, že chceme, aby naše republika byla státem lidové demokracie, v němž si lid svými zástupci zákony nejen dává, nýbrž je svými zástupci také sám vykonává.

Je to důsledné provedení zásady, že jediným zdrojem veškeré státní moci je lid. Velmi významným úsekem státní moci je správa finanční, v jejímž rámci jsou ukládány značné povinnosti.

Správa finanční je i důležitým nástrojem celkové politiky hospodářské a sociální.

Až doposud byla finanční správa téměř výlučně obstarávána orgány byrokratickými, neboť účast lidového živlu, jak se projevila na př. zřízením kontrolních daňových komisí v zákoně o mimořádné jednorázové dávce č. 185/1947, byla přece jen zjevem výjimečným.

V § 124 ústavní listiny bylo výslovně stanoveno, že národní výbory vykonávají veřejnou správu ve všech jejích oborech a správu finanční pak podle zvláštních ustanovení.

Vládní návrh zákona tisk 162, který je sněmovně předložen, je provedením tohoto § 124 ústavy. Zákon sám je v podstatě zákonem organisačním a zmocňovacím.

Rozmanitost finanční správy a požadavek, aby nenastaly v tomto tak citlivém odvětví veřejné administrativy poruchy, velí, aby převedení finanční správy na národní výbory se nestalo bez náležité organisační přípravy. Proto vládní návrh stanoví sice zásadu, že finanční správa přechází na národní výbory, avšak skutečný výkon této správy bude podle potřeby regulovat vláda.

Do oboru moci nařizovací svěřuje zákon také organisaci finančních referátů, které budou u národních výborů zřízeny k obstarávání finanční správy. Ústavně-právní výbor neprovedl ve vládním návrhu změn a doporučuje slavné sněmovně, aby návrh schválila beze změny.

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je pán posl. dr. Hulínský. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Paní a pánové!

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi dne 15. prosince 1948 vládní návrh zákona tisk 162 o výkonu finanční správy národními výbory a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajka posl. dr. Pátková: Nikoliv.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Nejsou.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 6 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 6 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odseku poriadku, ktorým je

4. Spoločná zpráva výborov branného a bezpečnostného, ústavno-právneho a rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 158) o národnej bezpečnosti (tlač 184).

Zpravodajcom za výbor branný a bezpečnostný je posl. Kašpárek. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Kašpárek: Pane místopředsedo, dámy a pánové!

Branný a bezpečnostní výbor projednal ve své schůzi konané dne 14. prosince 1948 vládní návrh zákona o národní bezpečnosti, tisk 158, a předkládá jej dnes po menší změně slavnému Národnímu shromáždění k projednání.

Předloženým zákonem o národní bezpečnosti má být odstraněn a nahrazen od svého vzniku nevyhovující, ale dosud platný zákon č. 149/1947 Sb., který vznikl jako důsledek kompromisu mezi reakčními zastánci bývalých bezpečnostních sborů měšťácké předmnichovské republiky na straně jedné a zastánci pokrokových myšlenek a názorů na novou národní bezpečnost a její poslání v lidově demokratickém státě na straně druhé. Je dosud v živé paměti pokrokových občanů a zvláště pracující třídy, za jakých podmínek a v jakém prostředí došlo k uzákonění tohoto významného zákona, který měl býti základním pilířem našeho lidově demokratického státu.

Vydáním zákona č. 149/1947 Sb. byla však nejvíce překvapena a zklamána pokroková většina příslušníků Sboru národní bezpečnosti, protože zákon, na jehož vydání jeden a půl roku čekala v touze, že jí donese vyřešení všech palčivých otázek, ani zdaleka neodpovídal jejím představám a přáním. Namísto pokrokového a pružného zákona, ve kterém měly býti obsaženy výsledky naší národní a demokratické revoluce a nové pojetí bezpečnostní služby, vyšel zákon, který po doplnění několika novými větami stal se ještě koženějším, v mnohém směru nejasným a vnitřně si odporoval. Zákon č. 149/1947 Sb. namísto aby se stal vzpruhou a základnou pro rozvoj a rozkvět Sboru národní bezpečnosti, stal se jeho brzdou v dalším budování. Zásluhou reakčních poslanců stran Národní fronty, kteří připravovali zneužití Sboru národní bezpečnosti pro své třídní, sobecké, protistátní a protilidové cíle, byli příslušníci Sboru národní bezpečnosti připraveni o největší revoluční vymoženosti, jako bylo utvoření jednotného Sboru a zavedení mravně-politické výchovy, bez které se dnes ani v budoucnu nemůže obejíti žádný pokrokový člověk. Jejich zásluhou se také stalo, že dosud platný zákon č. 149/1947 Sb. odporuje znění § 1 naší nové Ústavy 9. května a že pan ministr vnitra jako odpovědný činitel za bezpečnost státu byl ve svých právech okleštěn tím, že veškerá jeho rozhodnutí a opatření ve věcech bezpečnostních byla vázána na souhlas vlády.

Z těchto důvodů je předložený zákon o národní bezpečnosti zákonem úplně novým, který obsahuje významné změny jak politické, tak i právnické, odstraňuje všechny dosavadní nedostatky, při čemž vychází ze dvou hlavních zásad. První zásadou je politické upevnění Sboru národní bezpečnosti, aby se mohl státi účinným nástrojem pracující třídy k vybudování socialismu. Druhá zásada spočívá v upevnění jednotnosti Sboru, která je prvním předpokladem jeho dalšího rozvoje.

První zásadu politického upevnění Sboru se snaží předložený zákon vyřešiti tím, že v § 3 sjednocuje podmínky pro přijetí do Sboru, že snižuje věkovou hranici pro přijetí z 21. na 18. rok věku, na druhé straně však umožňuje i přijetí osob starších 30 let, při čemž hlavní důraz klade na státní spolehlivost, oddanost lidově demokratickému zřízení a mravní bezúhonnost. Důstojníky Sboru se mohou napříště stát podle § 44 předloženého návrhu zákona občané zvlášť spolehliví a lidově demokratickému zřízení oddaní, kteří prokázali své velitelské schopnosti, i když nemají vzdělání předepsané podle dosud platného zákona.

Tímto ustanovením jsou dány všechny předpoklady k tomu, aby do Sboru mohli býti přijati spolehliví a našemu státnímu zřízení oddaní občané z řad dělnické třídy, kteří se mohou státi veliteli i ve vyšších hodnostech, čímž bude dána záruka, že již nikdy Sboru národní bezpečnosti nebude zneužito proti pracujícímu lidu a že Sbor národní bezpečnosti se stane účinným nástrojem třídního boje proti zbytkům reakce a kapitalismu u nás.

Nový zákon v §§ 3-6 zaručuje dokončení řádné očisty Sboru národní bezpečnosti, která nebyla provedena v únoru, i v budoucnosti tím, že umožňuje kdykoliv a bez zvláštního nákladného řízení propustit ty příslušníky Sboru, kteří jsou nespolehliví, nejsou oddáni lidově demokratickému zřízení a nesplňují základní podmínky příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti.

Aby příslušníci Sboru byli připraveni na úkoly, které je čekají a mohli je svědomitě plnit, bude podle § 2, odst. 3 ve Sboru opět pečováno o politickou a osvětovou výchovu, která byla ve Sboru zavedena ihned po osvobození, ale v důsledku odporu reakce byla v dosavadním zákoně omezena jen na výcviková střediska.

Zákon dává dále možnost, aby podle § 15, odst. 3 mohli býti k ochraně úkolů národní bezpečnosti povoláni dobrovolně se hlásící spolehliví občané, kteří, budou-li zevně označeni, budou mít obdobná práva a povinnosti jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti. Tito občané budou míti při výkonu své služby nárok na dávky ze zákona o národním pojištění a na zaopatření podle zákona č. 164/1946 Sb.

Zásadu upevnění jednoty Sboru řeší předložený zákon tím, že v § 2, odst. 1 říká, že Sbor je jednotný a vojensky organisovaný. Při svém úkolu chránit lidově demokratické zřízení, střežit státní hranice, zajistit bezpečnost osob a majetku a udržovat veřejný pořádek je Sbor výkonným orgánem ministerstva vnitra, krajských a okresních národních výborů. Zákon odstraňuje dosavadní dělení na složku pořádkovou, kriminální, státní bezpečnost a bezpečnostní letectvo. Napříště bude se proto každý příslušník Sboru starat zásadně o všechny bezpečnostní zájmy, tedy i o zájmy státní bezpečnosti.

Podle starého zákona byly úkoly národní bezpečnosti rozděleny na službu výkonnou, kterou obstarával Sbor národní bezpečnosti, a na správu národní bezpečnosti, kterou obstarávaly národní výbory. Toto rozdělení bylo také způsobeno útoky naší reakce, která si chtěla v úřadovnách národní bezpečnosti vybudovat byrokratickou protiváhu proti pokrokovým složkám Sboru. Úřadovny měly převzít funkci bývalých státně policejních úřadů a hlavně jejich vysoké policejní byrokraty, o jejichž politickém přesvědčení měla reakce dobré důkazy a mohla se na ně spolehnout.

Největší závadou dosavadního zákona byl poměr Sboru k lidové správě, podle kterého volený zástupce lidu - bezpečnostní referent - měl jen omezenou působnost a omezený výkon služby, byl podřízen zásadně sborovým orgánům národních výborů, což při vojensky organisovaném Sboru není dost dobře možné a proveditelné. Podle nynější zásady jednotnosti sboru není činěn žádný rozdíl mezi výkonem a správou, protože všechny úkoly národní bezpečnosti bude vykonávat týž administrativní personál.

V rámci krajských a okresních národních výborů budou zřízena krajská a okresní velitelství národní bezpečnosti, jejichž veliteli podle obdoby úřednických přednostů jednotlivých referátů národních výborů jsou krajští nebo okresní velitelé národní bezpečnosti.

Představenými těchto okresních nebo krajských velitelství národní bezpečnosti jsou bezpečnostní referenti krajských a okresních národních výborů.

Tímto opatřením se uplatňuje zásada řídící role lidových orgánů při všeobecném řízení a kontrole bezpečnosti. Důsledkem zásady, že Sbor je vojensky organisovaný, je rozsáhlá spoluúčast ministerstva národní obrany při organisaci Sboru a že podle § 13 navrhovaného zákona budou příslušníci národní bezpečnosti postaveni na roveň osobám vojenským stejné hodnosti. Dále, že podle § 3, odst. 3 bude moci býti Sbor doplňován osobami vojenskými v činné službě.

Vedle těchto ustanovení bude moci býti podle § 3, odst. 4 Sbor národní bezpečnosti zesílen i vojenskými jednotkami, složenými z řad osob v činné službě, které budou mít po dobu svého přidělení obdobná práva a povinnosti jako příslušníci Sboru, při čemž se však příslušníky Sboru nestanou.

Podle § 12 bude ministr národní obrany spolurozhodovati i v organisačních otázkách Sboru národní bezpečnosti, významných pro obranu státu, v otázkách výstroje, výzbroje a výcviku k vojenských úkolům.

Osnova předloženého zákona je vedena snahou po největší přehlednosti a je proto rámcová. Podrobné organisační předpisy týkající se národní bezpečnosti budou upraveny předpisy pružnějšími, které vydá p. ministr vnitra.

Paní a pánové, přijetím předloženého zákona o národní bezpečnosti uzavřeme jednu smutnou kapitolu parlamentních bojů, skončíme jednou provždy s pozůstatky protilidové minulosti a splníme tak další část košického vládního programu a budovatelského programu Gottwaldovy vlády.

Podrobnými předpisy, které budou na podkladě nového zákona vydány, dáme do rukou příslušníků národní bezpečnosti mocnou zbraň, kterou bude zahájen nemilosrdný boj proti vnitřnímu nepříteli, který usiluje o změnu našeho lidově demokratického zřízení, proti zbytkům reakce, sabotérům, šmelinářům a lidem, kteří se snaží brzdit a znemožnit naše budovatelské úkoly.

Příslušníci národní bezpečnosti očekávají vydání nového zákona a za jeho odhlasování vám budou vděčni.

Jménem branného a bezpečnostního výboru doporučuji slavné sněmovně, aby předložený vládní návrh zákona o národní bezpečnosti schválila v předloženém znění. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je p. posl. dr. Kokeš. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Kokeš: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh zákona o národní bezpečnosti ve své schůzi dne 14. prosince t. r. Zabýval se osnovou hlavně s hlediska ústavy a po stránce právní, neboť po stránce odborné osnovu posuzoval předtím výbor branný a bezpečnostní. Po podrobném rozboru dospěl ústavně-právní výbor k závěru, že osnova ani v jediném bodu neodporuje ústavě, naopak, že teprve tato osnova vyjadřuje v oboru národní bezpečnosti to, co měly na zřeteli naše politické dokumenty, košický vládní program a programy našich vlád. Ústava 9. května je plně respektována v každém směru, ať jde o kompetenci ministerstva vnitra a lidových orgánů, uvedenou v § 1, zmocnění ministerstva vnitra, uvedené v § 2, odst. 4, či o ostatní otázky, týkající se práv, svobod a povinností občanů.

Ústavně-právní výbor se plně ztotožnil s názorem výboru branného a bezpečnostního, pokud jde o odborný obsah osnovy.

Proto jménem ústavně-právního výboru navrhuji plenu Národního shromáždění přijetí návrhu ve znění, jak bylo uvedeno v písemné zprávě.