Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je posl. Štětka. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Štětka: Paní a pánové!

Vládní návrh tisk 158 o národní bezpečnosti byl projednán po stránce všeobecné a odborné ve výboru branném a bezpečnostním. Po stránce právní byl projednán ve výboru ústavně-právním.

Rozpočtový výbor ve své schůzi dne 15. prosince t. r. zabýval se otázkou rozpočtové úhrady. Protože tento návrh neobsahuje žádná jiná vydání než ta, která jsou kryta v rozpočtu, tedy nevyžaduje žádných jiných náhrad, doporučuje rozpočtový výbor, aby vládní návrh zákona byl přijat ve znění tak upraveném, jak je přijaly výbory branný a bezpečnostní a ústavně-právní.

Podpredseda Komzala: K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Rečníkmi sú: posl. Pavel, dr. Polanský, dr. Klinger a Malina.

Dávam slovo prvému rečníkovi, posl. Pavlovi.

Posl. Pavel: Vážené Národní shromáždění, paní a pánové!

Branný a bezpečnostní výbor projednal ve své schůzi dne 14. prosince t. r. vladní návrh zákona o národní bezpečnosti. Tento zakon ukládá ministerstvu vnitra a národním výborům chránit lidově demokratické zřízení, střežit státní hranice, zajistit bezpečnost osob a majetku a udržovat veřejný pořádek.

Zákon je významný tím, že odstraňuje vady zákona 149/47 o národní bezpečnosti, že nejenom ukládá úkoly, ale dává řídícím i výkonným orgánům prostředky k tomu, aby úkoly ze zákona vyplývající mohly plnit. To znamená, že zákon ukládá nejen všeobecné úkoly národní bezpečnosti, ale dává možnost, ba přímo ukládá, jak vybudovat v duchu lidové demokracie aparát a příslušné předpisy, aby mohly sloužit úkolům, které vyplývají ze zákona.

Je dosud v živé paměti projednávání starého zákona o národní bezpečnosti č. 149/47. Do tohoto zákona se podařilo reakci prosadit důležitá omezení, která dnes brání jak řídícím, tak i výkonným orgánům bezpečnosti plnit svoje úkoly. Reakci se podařilo omezit pravomoc ministerstva vnitra a národních výborů. § 21 zákona 149/47 stanovil pro přijímání nových příslušníků SNB takové podmínky, že prakticky znemožnil, aby na vedoucí místa v SNB byli dosazeni nejvěrnější a nejschopnější synové dělnické třídy. § 22 zabraňuje tomu, aby se schopný dělník stal důstojníkem Sboru.

Proto také zejména do února bujely v SNB staré protilidové četnické způsoby a snaha reakce přetvořit SNB ve starý předmnichovský politický aparát. Stará policejní byrokracie ve Sboru a na policejních úřadech pomocí starých předpisů a převahou služebního stáří ohrožovala svým starým protilidovým způsobem práce výchovu nových příslušníků SNB. Byly vyhlášeny zkoušky příslušníků SNB, kde všichni přijatí příslušníci SNB, partyzáni, odbojoví pracovníci, vojáci a osvědčení příslušníci SNB, kteří nabyli své hodnosti v boji proti našim nepřátelům, měli skládat zkoušky z protilidových četnických předpisů. Tento záměrný plán reakce na dobytí SNB měl být korunován odbouráním mravní a politické výchovy, která byla také zákonem č. 149/47 zrušena. Tím se reakce pokusila znemožnit, aby se příslušníci SNB seznámili se svými úkoly, poznali dobře lidově demokratický režim, který měli hájit. Hlavním argumentem reakce bylo, že v předmnichovské republice nebyly bezpečnostní sbory politicky vychovávány. Je jasné, že vláda předmnichovské republiky nemohla zavést politickou výchovu četnictva a policie. Nebylo by možno politicky vysvětlit, proč má jít četník hájit henleinovce proti našim lidem. Těžko by bylo vysvětlit četníkům, že je nutno střílet do lidí, kteří jsou bez práce a nežádají nic jiného nežli práci, anebo hájí holou existenci. Bylo by bývalo těžko vysvětlit, že právo na práci, právo na život je zločinem.

Vládnoucí buržoasie se dovedla dobře starat o výchovu bezpečnostních sborů k nenávisti k pracujícím. Pomocí provokací a záměrné propagandy, jakož i šířené nenávisti proti pracujícím vyvolávala srážky a krveprolití. Vládnoucí buržoasie vychovávala policii a četnictvo jako poslušný nástroj třídní moci a používala četnictva a policie k ochraně vykořisťování v předmnichovské republice. To byl starý recept reakce, Hory, Čížka a ostatních. Příslušníci SNB se neměli dozvědět, co mají chránit. Podle starých zkušeností to byl "klid a pořádek", dvě slova, na která není třeba myslit, ani s ohledem na ně zavádět mravní a osvětovou výchovu do SNB. Asi tak, jako to dělá dnes policie ve Francii: kapitalista-uhlobaron klid neruší, rušitelem klidu je francouzský horník, který nestačí s hladovou mzdou nasytit svou rodinu. Naše dělnická třída a všechen náš lid na příkladu kapitalistických států názorně vidí, jak je důležité, komu slouží bezpečnostní aparát, zda dělníkům či kapitalistům. Jaký je to rozdíl? My si nedovedeme představit, že by Sbor národní bezpečnosti zakročoval proti horníkům a dělníkům. Náš Sbor je známý svými brigádami a nejednou se utkal s našimi horníky a dělníky i o žních na polích, v boji o více uhlí, v boji za lepší úrodu po boku našich pracujících. Náš Sbor národní bezpečnosti také zajíždí do dolů na Kladno, ovšem ne s pendreky, ale na práci, a naši horníci je vítají jako své přátele a pomocníky, zatím co ve Francii policie na rozkaz uhlobaronů střílí z amerických tanků americkými zbraněmi do francouzských pracujících.

Zavedení mravní a politické výchovy do Sboru národní bezpečnosti ukládá povinnost seznámit příslušníky Sboru s jejich úkoly a učinit ze Sboru pevný a ostrý nástroj dělnické třídy na ochranu lidově demokratického zřízení a učinit tak ze Sboru národní bezpečnosti pěst proti reakci a všem nepřátelům naší lidově demokratické republiky. Mravní a politická výchova, která do účinnosti zákona č. 149/1947 byla v platnosti, se osvědčila. Vychovala dobré velitele a příslušníky Sboru národní bezpečnosti. Bývalí osvětoví důstojníci stali se politickou páteří Sboru. Jejich plodná práce se projevila v únorových dnech, kdy se ukázalo, že drtivá většina příslušníků SNB jsou politicky uvědomělí a lidově demokratickému zřízení oddaní lidé. Velitelé SNB přivítají osvětové důstojníky jako nejlepší pomocníky pro svou odpovědnou práci.

§§ 3 a 4 zákona dávají možnost doplnit Sbor národní bezpečnosti novými příslušníky z řad dělnické třídy, doplnit velitelský Sbor schopnými a osvědčenými kádry. Napříště se může stát velitelem ve Sboru národní bezpečnosti každý, kdo prokáže schopnosti k zastávání velitelské funkce. To bude nejlepší zárukou, že Sbor splní úkoly, které na něj zákon klade. Jen velitelé, kteří vyšli z lidu, oddaní věci dělnické třídy, lidové demokracii a socialismu, budou moci být důstojníky a veliteli SNB. Zákon vyúčtuje s vlažností a starou odborností, která není nic jiného než posledním zbytkem starého policejního aparátu. Aby bylo možno zákon důsledně plnit, bude třeba odstranit staré protilidové úřadování, pokud se ještě udrželo, a nově budovaným školstvím položit jak odborné, tak i politické základy k novému modernímu a odbornému výcviku v SNB.

Krajské zřízení dává další možnosti přiblížit naši bezpečnost lidu. Podle § 15 mohou být k ochraně zájmů uvedených v § 1, odst. 1 ke službě povoláni dobrovolně se hlásící spolehliví občané, kteří - jsou-li zevně označeni - mají obdobná práva jako příslušníci Sboru. Tím se dostává Sboru další pomoci na cestě k zabezpečení bezpečnosti našeho lidu, tím se naše bezpečnost ještě více přiblížila lidu.

V únorových dnech provolával lid nadšeně slávu Sboru národní bezpečnosti. Bylo to proto, že se náš Sbor národní bezpečnosti v pravý okamžik osvědčil, že přes všechny nástrahy a pokusy reakce se jednoznačně a bez kompromisu postavil na stranu lidu. Sboru národní bezpečnosti se dostalo největšího uznání.

Zákon o národní bezpečnosti, který dnes branný a bezpečnostní výbor předkládá ke schválení, bude dalším mohutným krokem k výstavbě a upevnění naší bezpečnosti. Proto doporučuji jménem klubu poslanců komunistické strany Československa slavnému Národnímu shromáždění přijetí tohoto zákona. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. dr. Polanský. Dávam mu slovo.

Posl. dr. Polanský: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

V dnešní schůzi klademe další základní kámen do stavby naší lidově demokratické republiky. Plníme tak program a závazky, které na sebe vzala obrozená Národní fronta v únoru letošního roku. Podíváme-li se zpět po těch uplynulých deseti měsících, nemůžeme se nepozastavit nad tím, jak velký kus cesty už byl vykonán a jak velké dílo bylo postaveno. Úspěšně jsme dokončili dvouletý hospodářský plán a nastupujeme do plánu pětiletého, přebudovali jsme náš politický život, dali jsme národu základní zákon, Ústavu 9. května, dali jsme pracujícím zabezpečení jejich existence pro případ nemoci, stáří a invalidity, po stránce politické zajistili jsme základy nového politického zřízení moderním zákonem na ochranu lidově demokratické republiky a dnes projednáváme zákon o národní bezpečnosti.

Je třeba si uvědomit právě ten velký kus práce již vykonané a všechny obtíže, které se dříve při uskutečňování ideálu košického programu vyskytovaly, abychom poznali, jak důležitým zákonem je dnes projednávaný zákon o národní bezpečnosti. Nebudu vzpomínat, jak dlouho to v minulé sněmovně trvalo, než byl zákon projednán, nebudu vzpomínat oněch nechutných tahanic, o kterých se zmiňují sněmovní protokoly a o nichž tehdy psaly noviny. Důležité a poučné však je, že přes všechen odpor minulé reakce se tehdy hlavní zásady zákona prosadily, byť i jen cestou kompromisů, jak tehdy byly nutné. Byla to, jak říká latiník, opinio necessitatis, bylo to vědomí lidu, že je nutno postupovat tak a ne jinak. Bylo to vědomí, že je nutno postupovat lidově demokraticky, jež bylo činitelem, který tyto zásady udržel a uzákonil. Chci však vyzdvihnout, že právě toto vědomí nutnosti lidově demokratického režimu pro náš lid, nutnosti jeho vývoje k socialismu, že tento smysl pro lidovou demokracii, vkořeněný a hluboko tkvící v samotné podstatě veškerého československého lidu, docházel nejzřetelnějšího výrazu, vyjádření a účinného uplatnění právě v organisaci naší národní bezpečnosti a v jejích vedoucích i výkonných orgánech. Chci vyzdvihnout, že nebýti toho správného, opravdu lidově demokratického ducha, kterým byla prolnuta právě organisace naší národní bezpečnosti a její výkonné orgány, nebyli bychom ani zdaleka dospěli na cestě k socialismu tam, kde stojíme dnes. Byl to ten pravý, opravdu lidově demokratický duch, kterým byla i je prolnuta organisace naší národní bezpečnosti, který umožnil tyto úspěchy. To bylo ještě v době, kdy zde nebylo dobrého a potřebám doby odpovídajícího moderního zákona o národní bezpečnosti, kdy orgány národní bezpečnosti, jak by řekl básník Ovidius, "sine lege fidem rectumque colebant," - bez vodítka zákona bděly nad právem i spravedlností. Je proto zcela na místě a jistě též i jakýmsi aktem uznání a pochopení, když mezi shora zmíněnými zákony výstavby naší lidové demokracie umisťujeme též pevný organisační zákon o naší národní bezpečnosti. Tím, že dnes dáváme naší národní bezpečnosti tento pevný organisační zákon, uznáváme jednak služby, které členové Sboru národní bezpečnosti pro vybudování a obranu lidově demokratického řádu již vykonali, jednak také zabezpečujeme veřejnou mocí samotné základy naší republiky.

Veřejná bezpečnost je vždy obrazem státu a jeho politického života i jeho vyspělosti. V tomto směru lze v kaleidoskopu světové kultury postřehnout různé a různé přijatelné momenty pro ideál uspořádání veřejných poměrů. Můžeme být pyšní, že naše veřejná bezpečnost stojí opravdu na výši. Po této stránce můžeme soutěžit i se státy s daleko větší státní a politickou minulostí a tradicí. To je právě pýchou naší lidové demokracie, že u nás je péče o národní bezpečnost ještě něčím více než pouhým vyjádřením a zastupováním státní moci a výsostí. U nás ve zřízení a orgánech národní bezpečnosti se projevuje svrchovaná vůle lidu, režim opravdu lidově demokratický. Orgány národní bezpečnosti nejsou pouhými strohými vykonavateli suché litery zákona, bezduchými součástmi složitého byrokratického aparátu, nýbrž jsou služebníky společného řádu, společné vůle lidu, jsou ochránci práva, ale zároveň pomocníky občana, ocitne-li se v tísni nebo potřebuje-li ochranu osobní či majetkovou.

Sbor národní bezpečnosti není však v naší lidové demokracii něčím cizím v těle národa, není žádnou nadřazenou kastou, nýbrž je rovnoprávným členem národa, důležitou složkou pracujícího lidu, plnící velmi významný, ba jeden z nejvýznačnějších úkolů státního kolektivu. Mají-li orgány národní bezpečnosti právě proto, že konají vysoce důležitou státní a politickou funkci, jakési zdání nadřazenosti, tedy je to vskutku jen zdání. Ostatně i kdyby toto zdání bylo skutečností, bylo by velmi vyváženo velikou odpovědností před svědomím lidu a před zákonem. Ale ve skutečnosti, jak z podstaty našeho lidově demokratického systému vyplývá, nemůže být o žádné nadřazenosti ani řeči. Proto také, aby jakékoliv podřízení stranické nebo nadřazenost a pod. byla pro vždy vyloučena, jsou do zákona o národní bezpečnosti položena ustanovení a krajní meze, jež zaručují, že nikdy této instituce nebude využito proti lidu, proti jeho svobodám, jak jsou vyjádřeny v naší květnově ústavě.

Jestliže si dnešní vláda ve svém programu ze 14. června určila jako úkol pokračovat v budování Sboru národní bezpečnosti, aby ho po stránce ideové i materiální vvbavila tak, aby byl kdykoli schopen účinně bránit zájmy lidu, naroda a republiky proti všem vnitřním nepřátelům, pak zde můžeme konstatovat, že se to vládě podařilo. Právě projednávaný zákon o národní bezpečnosti je dobrým závěrem tohoto vládního úsilí. Projednávaným zákonem bude zaručeno, že hned v zárodku budou zmařeny potměšilé naděje nepřátelských rozvratníků lidově demokratického zřízení, naděje, že by se jejich zákeřné plány mohly uplatnit. Náš Sbor národní bezpečnosti bude takto dobře bránit státní a národní majetek, bude náležitě dbát, aby zákony, které si nyní skutečně dává sám náš lid v plné důstojnosti své vlastní suverenity, byly na všech úsecích do všech důsledků opravdu respektovány a plněny. Zákonná předloha, o které jednáme, jest osnovou dobrou. Jménem klubu poslanců čs. strany lidové prohlašuji, že tito poslanci ji berou za svou, že se za ni plně staví a budou pro ni hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je posl. dr. Klinger.

Posl. dr. Klinger: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Dovolte mi, abych jménem klubu poslanců čs. strany socialistické vyjádřil uspokojení nad tím, že se můžeme konečně usnésti na zákoně, který v duchu lidové demokracie za prvé upravuje zásady naší bezpečnosti, za druhé stanoví úkoly bezpečnostních orgánů a konečně upravuje trvale organisaci Sboru národní bezpečnosti.

Náš národ poznal všechny druhy vládních režimů, přečkal i všechny způsoby, kterými si zajišťovali jeho vládci veřejnou bezpečnost, a není tedy divu, že vždy po osvobození, jakmile jsme upevnili hospodářské podmínky státního života, hledali jsme cesty, jak zreformovat veřejnou a pořádkovou i policejní službu. Proto tomu bylo tak i po této válce, po velkém utrpení za hrůzovlády nacistických sadistů. Vycházíme-li z předpokladu, že krutost podmanitelů a snaha po úplném zničení zbytků fašismu měly nutně být hnací silou a ideou zákona o národní bezpečnosti, čekali bychom, že Národní shromáždění přikročí k jeho projednávání krátce po zabezpečení základních zdrojů státního života. Než nestalo se tak. Ačkoliv zákon byl předložen ústavodárnému Národnímu shromáždění včas, došlo k jeho projednávání až v červenci 1947, kdy už svorná spolupráce Národní fronty z roku 1945 měla značné trhliny. Jedině tím si vysvětlíme několikaměsíční dohadování o předloze zákona ve výborech a konečně vzrušenou debatu ve sněmovním plenu. Litujeme, že zákon takové důležitosti pro bezpečnost republiky se rodil v takových křečích. Z bojů, z vyhýbání a uhýbání některých vládě lidu nedemokraticky odporujících poslanců vyšel kompromisní návrh zákona č. 149. Řekl jsem kompromisní návrh. Dovolte mi však, paní a pánové, abych konstatoval, že i tak byl zákon č. 149 - přes veškeré nedostatky, které měl - krokem vpřed; postavil totiž správu národní bezpečnosti a jeji výkonné orgány na jednotný základ. Zúčtoval s politickou minulostí policejních a četnických sborů komandovaných nevolenými policejními řediteli, zemskými presidenty a okresními hejtmany se všemi jejich rady všech stupňů a svěřil řízení národní bezpečnosti orgánům lidové správy, národním výborům.

Uvědomujeme si při tom, že zákon č. 149 se mohl uplatnit v našem životě větší měrou; dalo se tehdy udělat více. Leč vlivy, o nichž jsem mluvil, to znemožnily. Ale to byla etapa, etapa nutná, která nakonec oddělila pevné a správné od šarlatánsky vzletného. Nejcennější na zkušenosti se zákonem č. 149 je, že poskytl Sboru národní bezpečnosti příležitost ukázat, že zcela mimořádně zůstal věren lidu.

Osnova zákona o Národní bezpečnosti, projednávaná dnes v Národním shromáždění, podržuje základní logickou a osvědčenou linii, t. j. že ji povedou orgány lidové. Je to důkazem, že národ pochopil po 1¹/₂ roce změnu, která se stala zákonem č. 149, a proto také vláda, jsouc si vědoma těchto zkušeností, dává v této nové předloze trvalou právní základnu tomu, aby policejní orgány jakožto nástroje výkonné moci národních výborů pod vedením lidových zástupců chránily lidově demokratické zřízení, aby střežily hranice republiky a její celistvost proti rozvratníkům uvnitř i ze zahraničí a aby udržovaly veřejný pořádek. Proto především musí být Sbor národní bezpečnosti dokonale obeznámen s nepřátelskou rozvratnickou propagandou a se všemi způsoby illegální práce, aby zavčas a do kořene vyvrátil hnízda nepřátel naší státní formy a nepřátel našeho lidu.