Zvláštní důraz bych kladl v době uskutečňování pětiletého plánu na to, že příslušníci SNB musejí být obeznámeni s metodami průmyslového vyzvědačství. Úkol SNB, posuzován s tohoto hlediska, je nejen obranný, nýbrž i útočný, ba snad nejprve útočný; to znamená odhalovat a pak zneškodnit, a nelze-li to, pak alespoň odvracet.

Osnova, svěřujíc v § 2 vydání služebních předpisů o organisaci Sboru ministerstvu vnitra, staví tento ústřední úřad před úkol velmi odpovědný, neboť nejde tu jistě a také nepůjde pouze o sbírku bezduchých předpisů, nýbrž o formování člověka povolaného k speciálním úkolům, stejně jako půjde o výcvik a technické vybavení. Mám tu na mysli motorisaci, ať pozemní, ať letectvo, a celou spojovací službu. Avšak veškeren výcvik a nejmodernější vybavení nezmohou nic, pokud nerozhoduje duch a vůle k boji. Proto klub poslanců čs. strany socialistické vítá ustanovení o politické a osvětové výchově Sboru. Proto si také přejeme, aby se u vojensky organisovaného sboru prolínal odborný výcvik s udržováním tělesné odolnosti a odborným školením na straně jedné a státně uvědomovací výchovou na straně druhé. Pravda, v přítomné době není toho nezbytně třeba, neboť náš Sbor bezpečnosti ovládá ještě duch partyzánského nadšení, duch z doby odboje, který tolikrát osvědčili příslušníci Sboru všech věkových stupňů. V budoucnu nám dodá sice lidi oddané myšlence lidové demokracie naše zreformovaná škola; přesto však bude stále třeba rozšiřovat obzor a udržovat vědomosti. Neboť vzdělávání a uvědomování není nikdy dost.

Zmínil jsem se tu krátce o partyzánském a revolučním duchu příslušníků SNB. Dovolte mi, paní a pánové, abych prohlásil jménem klubu poslanců čs. strany socialistické, že teď po zkušenostech vidíme, jak neprozřetelné bylo stavět se proti ustanovení zákona č. 149/1947, že mládež z partyzánského hnutí mohla jít do SNB. Věříme pevně, že bývalí partyzáni, pokud jsou příslušníky Sboru, podrží si své nadšení, lásku a obětavost až do doby, kdy budou vyprávět o zásadách partyzánského boje svým vnukům. Jejich bojová praxe nahradila mírový výcvik, jejich odhodlání je povede do pohraničních útvarů SNB. Neboť i když bylo nacistické Německo poraženo, nebylo úplně zlikvidováno fašistické nebezpečí ve světě. Fašismus přikrčen číhá nedaleko našich hranic, připraven ke skoku.

Četl jsem nedávno několik úvah a rád bych stručně reprodukoval jejich smysl.

Mluvíme obyčejně o fašismu, zapomínáme však, že jeho otcem je rasismus, t. j. diskriminace některých národů těmi národy, které se samy posadily na stolec "čisté rasy", na něco, co ostatní národy přečnívá. Zaplať Pán Bůh, že přečnívá jen v jejich představách! Není tedy divu, že národy, které dospěly k vysokému životnímu standartu na základě vykořisťující průmyslové techniky, se cítí proti chudším národům, socialistickým, nadřaděnými a lepšími. A není tedy divu, že tak rychle pochopily fašismus.

Nebo: Francie se dívá s obavami na americkou politiku do Porýní. Je přesvědčena, že hospodářský život Evropy, nebude-li úplně ovládán Německem, bude jistě silně pod vlivem průmyslového a hospodářsky silného Německa. A kam půjde vývoj? Banky a dividendy budou v rukou Američanů a řídit je budou nacisté. Chce někdo potom pochybovat o cestách této politiky, jejíž vůdčí zásadou bude odveta: Es kommt der Tag! - Přijde den? Ne, nepřijde! My všichni, kteří známe gestapáky a esesáky zblízka, se postaráme o to, že tento den nikdy nepřijde, i kdyby břehy Evropy olizoval místo Golfského proudu proud zlatý. Jako že už olizuje.

A proto si při této příležitosti připomínáme zákon odhlasovaný dne 2. t. m. o přenesení působnosti finanční stráže v pohraničním pásmu na Sbor národní bezpečnosti. Je jím částečně upravena naše vnější bezpečnost tím, že hustší síť vojensky organisovaného Sboru na hranicich zabrání rázně nelegálnímu návratu osob odsunutých, stejně jako zabrání překročování hranic těmi, kteří v nenávisti k lidově demokratickému zřízení utíkají za hranice, aby se dali do služeb našich nepřátel, nebo dokonce v bezmezném záští vysílali zpět placené atentátníky. My Češi i Slováci nesmíme nikdy zapomenout na krutost nacistických okupantů a všech jejich pomahačů dřívějších i nynějších. V boji proti nim bude sloužit Sbor národní bezpečnosti, složený z občanů státně spolehlivých, oddaných lidově demokratickému zřízení, mravně bezúhonných a politicky uvědomělých.

Chceme-li však, aby příslušníci Sboru národní bezpečnosti vedli boj proti nepříteli s úspěchem, musíme jim vedle přesných předpisů zabezpečujících jejich život - mám tu na mysli na př. to, kdy smí člen Sboru národní bezpečnosti užíti zbraně ke své obraně, nebo kdy smí užíti zbraně k zamezení útěku - dát i záruku hmotného zabezpečení jejich rodin, neboť odpovědná služba, kterou od nich požadujeme, předpokládá i vysoký stupeň sebekázně a z ní plynoucí osobní oběti. Máme v tomto směru větší víru v mravní hodnoty, neboť tam, kde je sebekázeň a uvědomění jako základní znak charakteru, není tak třeba kázeňského řádu.

Znovu opakuji, že vítáme ustanovení o osvětové, a já bych řekl i uvědomovací výchově Sboru. Bude to především výchova a všude to bude výchova, která dá opravdové přesvědčení, že jdeme správnou cestou, a která nám zabezpečí provedení košického programu a uskutečnění pětiletého plánu. Duchu lidové demokracie odpovídá ustanovení § 4, které dovoluje, aby se důstojníkem Sboru mohl stát nejen příslušník Sboru, nýbrž každý občan, který prokázal schopnosti k zastávání velitelské funkce. Duchu tomu odpovídá i to, že ministr vnitra může převésti do Sboru zaměstnance odborně, kancelářské a manipulační služby, kteří nejsou příslušníky Sboru, jak ustanovují §§ 19 a 16.

Naše ústava 9. května zaručuje lidu nejen rozhodování, ale i výkon a kontrolu. Tím se naše lidově demokratické zřízení liší od demokracií buržoasních, kde sice lid svými volenými zástupci zákony tvoří, ale výkon a kontrolu přenechává aparátu úřednickému, Zásadu tvoření, výkonu a kontroly lidem uplatňuje předloha nejen, jak jsem řekl. V § 1, ale i v § 15, kde se praví, že k ochraně lidově demokratického zřízení, ochraně státní hranice, k zajištění bezpečnosti osob - a mezi ty náleží všechny rodiny všech občanů, ale především představitelé našeho veřejného života a jejich rodiny - mohou býti povoláni dobrovolně se hlásící spolehliví občané. To je další znak nejen práva, ale i závazku, abychom vedle armády a Sboru národní bezpečnosti všichni pečovali o celistvost a bezpečnost naší milované republiky.

Dále slovy "bezpečnost majetku a udržovat veřejný pořádek" má zákon jistě na mysli další i širší úkoly, které blíže nerozvádí, jako na př. stíhání všech zlořádů společnosti hospodářskými a obchodními machinacemi počínaje až po bezpečnost a pořádek i čistotu na veřejných prostranstvích a ulicích.

Posuzujeme-li ducha osnovy předložené nám k projednávání s tohoto hlediska, vidíme, že úkol Sboru národní bezpečnosti je vlastně trojí. Má být ochráncem republiky na venek, jejím strážcem na venek i uvnitř a ochráncem jejích občanů. První a druhou úlohu určují nepřátelé republiky a jejího lidově demokratického zřízení. Úloha třetí - ochrana občanů - je v našich rukou, v rukou občanů oddaných Československé republice, neboť zákon naznačuje, že Sbor národní bezpečnosti bude pomocníkem občana a občan pomocníkem Sboru národní bezpečnosti, příslušník Sboru národní bezpečnosti ochráncem občana, aby občan mohl být spolehlivým pomocníkem členů Sboru národní bezpečnosti.

A tu jde, paní a pánové, nejen o dokonalou spolupraci, ale i o vzájemnou výchovu. Proto můžeme právem nazývat tento zákon hrdě zákonem o národní bezpečnosti, protože podle tohoto zákona bezpečnost státu není jen záležitostí vojensky organisovaného sboru, ale nás všech, kdož jsme sdruženi v obrozené Národní frontě. (Potlesk.) Ano, my všichni pracující Češi a Slováci budeme pod moudrým vedením rozvážného presidenta republiky Klementa Gottwalda bojovat proti rozvratníkům uvnitř i za hranicemi, proti šiřitelům nepravdivých zpráv, budeme střežit republiku národních výborů, republiku lidově demokratickou, a budem na stráži k zabezpečení všech vymožeností revoluce.

Proto v pevném přesvědčení, s jakým čs. strana socialistická hlasovala pro zákon na ochranu republiky a pro zákon o státním soudě jakožto články řetězu na upevnění a trvání naší milované republiky, bude hlasovat i pro tento zákon jako jednu z dalších složek organického celku k upevnění Československé republiky na věčné časy. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Posledným rečníkom k tejto osnove je posl. Malina. Dávam mu slovo.

Posl. Malina: Slávne Národné shromaždenie!

Vláda obrodeného Národného frontu predkladá Národnému shromaždeniu zákon o národnej bezpečnosti, aby sa napravily nedostatky zákona, ktorý s týmto istým titulom bol predložený ústavodarnému Národnému shromaždeniu v roku 1947, a proti ktorému, ako všetci vieme, vtedajšia reakčná časť ústavodarného Národného shromaždenia sa ostro postavila. Dnes sa teda vraciame k oným nedávnym časom nášho verejného života, ktorý je síce už minulosťou, ale práve prerokovávanie zákona o národnej bezpečnosti v roku 1947 ukázalo všetku zásadnú rozdielnosť pojatia celého nášho života, jeho zriadenia a budovania medzi silami pokroku a jeho odporcami. Títo poslední to boli, ktorí pred tvár zákonodarcov chodili veľmi málo s návrhmi zákonov, ktoré by boly bývaly súce v našom živote, uplatňovať zásady dohodnuté v Národnom fronte. Ak mnohí falošne prikývli vo vláde lebo inde aj k niektorým opatreniam a osnovám, snažili sa zákon hatiť, alebo aspoň ho zdeformovať v parlamentných výboroch.

Naša verejnosť sa pamätá na nie jeden boj na pôde parlamentnej, kde sa v podobe stálych alebo nahodilých aliancí niektorých politických strán úporne kládly prekážky zákonom, ktoré sme po udalostiach februárových rad-radom prijali.

Aby sme nielen nezradili našu revolúciu, ale nezhatili dielo prestavby našej republiky polovičnými zákonmi, lebo mnohé zákony pred februárom nesú pečať takejto polovičatosti preto, lebo bolo treba zápasiť stále aj s tými, ktorí považovali ľudovú demokraciu u nás za prechodný stav, podľa ktorých sa treba pri najbližšej príležitosti vrátiť k starému svetu, je nutné takéto osnovy prepracovať.

Zákon č. 149 z 11. júla 1947 o národnej bezpečnosti bol prijatý znením, ktorým mnohé pôvodné ustanovenia boly zmenené tak, že sa stal takmer neupotrebiteľným. "Keď nie je možné zákon zamietnuť, treba aspoň zťažiť jeho prevádzanie", vyslovil sa jeden z jeho odporcov pri prejednávaní tohto zákona, ktorý je dnes za hranicami. A predsa bolo jasné, že ak sa tento štát chcel zabezpečiť pred rozvratníkmi a ak chcel, aby už nie starí žandári a policajti, a ich starý duch strážil výdobytky nové, je treba postaviť, zorganizovať i novým duchom preniknúť teleso nové, odpovedajúce potrebám ducha a orientácii nového socialistického vývoja. Práve tak, ako naša armáda, aj naša národná bezpečnosť musela sa obrodiť, postaviť sa výlučne do služieb ľudu, jeho istoty, pokoja a poriadku, aby ťažkosti prebudovania a budovania jeho života nemohly byť rušené ničím a nikým.

Zákon č. 149/47 takýto vývoj, takéto obrodenie Sboru národnej bezpečnosti nezaručoval, preto prichádza naša vláda so zákonom novým, ktorý ponecháva z predošlého tie ustanovenia, ktoré dnes predloženej osnove neodporujú.

Osnova nového zákona o národnej bezpečnosti rozširuje možnosti aj súčinnosť spolupráce s občianstvom v smysle ľudovosti, ako to uvádza § 15, ktorá je ľudovodemokratickým zriadením daná.

Ďalej zákon konkrétne dopĺňa zákon predošlý aj vo smysle spojenia našej národnej bezpečnosti s armádou a jasne uvádza možnosti doplnenia sboru osobami vojenskými. Keďže Sbor preberá aj službu ochrany našich štátnych hraníc, je táto súčinnosť žiadúca a potrebná. Potrebné je, aby naše ľudové telesá, ktoré majú na starosti bezpečnosť životov, majetkov a právo občanov, vyvíjaly sa v súlade už v mieri tak, aby s rovnakou prípadnosťou mohly čeliť nepriateľovi odkiaľkoľvek, keby toho bolo treba. Do tohto rámca patrí aj branná výchova a všetko, čo môže našu bezpečnosť zvýšiť.

Pri projednávaní tohto zákona je potrebné:

za prvé, aby sme dôkladne zvážili dôležitú a zodpovednú prácu Sboru národnej bezpečnosti,

za druhé, aby sme porovnali minulé zákonné normy, ktoré upravovaly pomery pre štát tak dôležitého sboru,

za tretie, je hlavne potrebné, aby sme nezabudli na finančnú a sociálnu stránku členov národnej bezpečnosti.

Naznačil som celkove, čo všetko nesie Sbor národnej bezpečnosti na svojich bedrách. Bezpečnostné orgány maly totiž vždy ťažkú a zodpovednú prácu, pretože boly prevádzajúcim orgánom každej politickej správy. Vieme, že v dávnej minulosti z dostatočnej neuvedomelosti a zo strachu o svoju existenciu bezpečnostné orgány prevádzaly každý rozkaz. Bolelo to našich drobných ľudí.

Vieme však ale, že v posledných a rozhodných chvíľach náš obranca nezradil. Môžeme otvorene vyhlásiť, že členovia bezpečnostných orgánov u nás na Slovensku vedeli, pripravovali a pridali sa k povstalcom, len málo ich odpadlo. Bolo to veľké plus pre Slovenské národné povstanie. Ďalšiu nesmiernu zásluhu má náš Sbor národnej bezpečnosti pri likvidovaní banderovcov, ktorí ako vhodný nástroj domácej reakcie lúpili, pálili a znepokojovali náš ľud. O zásluhách v tomto prípade, ako aj v predošlom, hovoria obete, ktoré postihly Sbor národnej bezpečnosti. Teraz SNB preberá na seba, ako som už spomenul, aj ďalšie zodpovedné služby. Chrániť ľudovodemokratické zriadenie, strážiť štátne hranice, popri už vykonávanej službe zaisťovania vnútorného poriadku, osobnej a majetkovej slobody.

Všetky tieto dôležité a ťažké služby môžu vykonávať len ľudia uvedomelí a presvedčení o správnosti, pravdivosti a spravodlivosti svojej práce. Aby sa k tomu dospelo, je potrebná osveta a výchova Sboru národnej bezpečnosti. Výchovou a osvetou sa pri iných nesmiernych kladoch v práci vypestuje jednotnosť myslenia v každej situácii a nikdy nebude roztrieštenosti. Dosiaľ sa na to v predpisoch nepamätalo.

Pri porovnaní tejto osnovy s bývalými normami musíme konštatovať, že všetky sa v podstate priečily duchu novej ústavy z 9. mája 1948. Keby sme zostali pri zákonoch, ktoré vyhovovaly spoločenskému zriadeniu liberalistickému a kapitalistickému, nemohli by sme bezpečne a iste vykročiť na cestu k novému životu podľa našej ústavy, ktorá nie bezpodmienečne vedie k vyššej spoločenskej organizácii, k socializmu. Preto je potrebné, aby sme rýchle napravovali i ostatné chyby minulosti, ktoré pred februárom 1948 nebolo možné napraviť. Keď sa prejednáva táto osnova o národnej bezpečnosti, musíme spomenúť i finančnú a sociálnu stránku členov národnej bezpečnosti. Máme záujem na tom, aby hmotné a sociálne položenie členov národnej bezpečnosti a ich rodín bolo dobré, slušné, aby každodenné starosti nezaťažovaly a neodvádzaly jeho záujem od zodpovednej služby a tak, aby člen národnej bezpečnosti celým svojím životom, myslením a konaním stál v službe pracujúceho občana a bezpečnosti ľudovodemokratického štátu.

Máme prirodzene úprimný záujem na tom, aby naši členovia národnej bezpečnosti boli vystrojení do ťažkej služby výzbrojou a pomôckami, ktoré vyhovujú najmodernejším požiadavkám.

Preto klub poslancov Strany slovenskej obrody bude za túto osnovu zákona hlasovať. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená. Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor branný a bezpečnostný, posl. Kašpárkovi.

Zpravodaj posl. Kašpárek: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor ústavno-právny, posl. dr. Kokešovi.

Zpravodaj posl. dr. Kokeš: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor rozpočtový posl. Štětkovi.

Zpravodaj posl. Štětka: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr. Kokeš: Paní a pánové, do tisku č. 184 se vloudily 3 nepatrné chyby, a to v § 8, odst. 1, v řádce 6, za slovem "zákonem" má být čárka, v § 9, odst. 2, v řádce 4 za slovem "každý" má být čárka a v § 10, odst. 2, na 2. řádce za slovem "velením" má být rovněž čárka. Navrhuji, aby znění zákona bylo přijato s těmito čárkami.