Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 20 paragrafov, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky?

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jej 20 paragrafmi, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej a opravami práve uvedenými, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 4. odsek poriadku.

Budeme prejednávať 5. odsek poriadku, ktorým je

5. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotníckeho o návrhu poslancov Kapouna, Daubnera, Vojance, Koktána, Žiaka a druhov (tlač 164) na vydanie zákona, ktorým sa zrušuje zákon zo dňa 30. januára 1920, č. 82 Sb., o úprave právnych pomerov domovníkov a nahradzuje zákonom novým (tlač 185).

Zpravodajkyňou je posl. Kleňhová-Besserová, dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Kleňhová-Besserová: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Zákonem o právní úpravě poměrů domovníků, který máme dnes projednat, nahrazujeme zákon ze dne 30. ledna 1920, který se projevil jako nedostatečný. Bylo nutné s konečnou platností rozřešit, pod jakou právní formu nutno zařadit služební poměr mezi domovníkem a majitelem domu. Bylo třeba vyřešit veškeré stížnosti a těžkosti, které vyplynuly z neupraveného právního poměru zejména se strany domovníků, kteří byli v mnohých případech vydáni zlovůli majitelů domů, kteří neuznávali starý zákon a práva z něho plynoucí. A s druhé strany je nutné také domovnický poměr určit tak, aby domovníci považovali domovnickou funkci za řádný pracovní poměr.

V zásadě tedy řeší nový zákon otázku domovnického poměru v tom smyslu, že mezi vlastníkem domu a domovníkem se uzavírá pracovní smlouva. Z toho vyplývá celá řada změn ustanovení starého zákona. Přicházíme i k řešení problému naturálního bytu. Dříve dávali majitelé domu domovníkovi nejhorší byt z celého domu, často v suterénu nebo dokonce ve sklepě. Vždyť domovník byt neplatil a v době tísně vzal pak vše, co mu bylo nabízeno, a nepřihlíželo se ani k tomu, že měl děti. Nyní je zákonem určeno, jaký byt má být a že musí mít alespoň kuchyň a pokoj. Tam kde takového bytu není, určuje zákon domovníkovi náhradu v penězích.

Dále se jasně řeší otázky peněžité náhrady za všechny domovníkovy výkony. Do náhrady se započítává jednak naturální byt, jednak poplatky za úklid, klíče a pod., které jsou zákonem určeny a kterých se nemůže domovník samovolně vzdát. Kolik stížností se strany domovníků jsme slyšeli zejména na to, že všechny jejich práce nejsou dostatečně honorovány. S druhé strany pak se domovníci na př. sami vzdávali těchto poplatků namnoze jen proto, aby získali byt. A zeptejte se domovníků, kolik práce museli vykonávat pro majitele domu zdarma. Od nošení uhlí a úklidu bytu až po chození pro pivo, to byly práce, které honorovat majiteli domu ani nenapadlo. I tyto práce musí být dnes řádně odměněny podle vyhlášky ministerstva sociální péče.

Bylo by konečně zajímavé zjistit statistická data o úrazech při domovnických pracích, o těžkých onemocněních v důsledku vykonávání domovnických prací a špatného bydlení. Reumatici, TBC, rachitické děti, to by byl obraz, který by se nám ukázal. Obyčejně však se domovník musel léčit na vlastní účet, a když nebylo peněz, neléčil se vůbec. Nový zákon zajišťuje nemocenské a pensijní pojištění i domovníkům.

Konečně budou upraveny také náležitosti výpovědi a zrušení pracovního poměru. Tím se odstraňuje celá řada nedorozumění, sporů a právní nejistota. Domovníci byli mezi pracujícími kastou sami pro sebe. Jejich práce byla považována za méněcennou, páni domácí neuznávali jejich práci, a tak často byli domovníci otroky nejen pro majitele domu, ale namnoze i pro nájemníky. Přitom však je nutné si povšimnout, že domovníci stáli ve své většině na straně dělnické třídy, že si uvědomovali, že jen ona jim může pomoci ke splnění jejich požadavků. Celá řada jich byla organisována v KSČ již před válkou a byla aktivní složkou dělnického hnutí. Musel však přijít květen 1945, musel přijít vítězný únor, aby se konečně i jim upravily pracovní podmínky co možná nejlépe, aby nežili pod důstojnost člověka. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Polanský.)

Proto dnes přikročujeme k odhlasování zákona, který odstraní všechny bolesti a nespravedlnosti, který zvýší úroveň domovníků a pomůže i k novému nazírání na domovnickou práci, která stejně jako každá jiná je prací užitečnou. Zajišťujeme jim jako všem pracujícím v lidově demokratické republice řádnou odměnu za jejich práci a všechna práva, která z řádného pracovního poměru vyplývají.

Je však také na domovnících, aby se ne z vděku, ale z přesvědčení zapojili do velkého budovatelského úsilí naší země. Že by v pětiletém plánu nebyla pro ně práce? Stejně jako pro nás všechny je jí hodně i pro ně. Na nich bude, aby pomáhali dobře organisovat sběr odpadových surovin, jako starého papíru, kovů, hadrů tak, abychom našemu průmyslu zajistili dostatek materiálu. I oni mohou organisovat mezi sebou socialistické soutěžení v tom, že budou závodit, aby dům, který spravují, měl největší sběr. A kolik nám mohou pomoci v bytové krisi, když řádně a včas upozorní na uprázdněné byty neprávem obsazené, na bytové šmelináře! Mohou pomoci i tím, že budou dbát o bezpečnost domu a bdít, aby dům jejich správě svěřený nebyl útočištěm nekalých a republice nepřátelských živlů.

Úkolů je mnoho a záleží také na vlastní vynalézavosti domovníků, jak se zapojí. Oč jde nám všem? Abychom se měli jednou všichni lépe, abychom vybudovali republiku krásnou a blahobytnou. Našim domovníkům dostává se jejich zákonem vánočního daru. Je to zákon potřebný i spravedlivý a sociálně-politický výbor doporučuje, aby byl plenem sněmovny jednomyslně schválen. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajka posl. Kleňhová-Besserová: Nikoliv.

Místopředseda dr. Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 20 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 20 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborově, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové. (Potlesk.)

Tím je vyřízen 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého odstavce pořadu, jímž je

6. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 156), o všeobecné dani (tisk 189).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. Tauš; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Tauš: Paní a pánové!

Daň, která má být zavedena podle předložené zprávy výboru ústavně-právního a rozpočtového tisk 189, nemá obdoby v našem berním systému, je novinkou našeho finančního práva a stane se významným článkem v celé československé berní reformě vůbec. Nově zaváděná daň není spotřební daní ve starém slova smyslu, neboť její účel a poslání není jen v tom, aby pouhým a obyčejným zdaněním prostředků denní potřeby opatřovala státu příjmy. Jde v podstatě o daň dvojího rázu: 1. o daň ve starém smyslu, t. j. opatřování příjmů zdaněním spotřeby, a 2. o daň ve smyslu novém, mající a sledující široký hospodářský smysl. Ve smyslu prvém stává se všeobecná daň, která nahrazuje dosavadní daň z obratu podle zákona č. 31/46, cenové vyrovnávací částky podle zákona č. 51/47, nepřímé daně podle zákona č. 30/46, daň přepychovou podle zákona č. 200/47, daně dopravní podle zákona č. 242, dávky z jízdného, poplatky z účtů a kolky z hracích karet, generálním paušálem vzpomenutých spotřebních daní. Ve smyslu druhém je poslání všeobecné daně mnohem větší, neboť daň se stává regulátorem spotřeby tím, že bude ovlivňovat konsum určitého druhu zboží, a regulátorem výroby, neboť má působit na snižování výrobních nákladů tlakem na racionalisaci a ekonomisaci výrobního procesu.

Mimo to se všeobecná daň stane důležitým činitelem našeho hospodářského plánu. Má opatřit prostředky, kterých v plánovaném hospodářství nutně potřebuje stát spějící k socialismu. Má hrát také důležitou úlohu jako prostředek pro odčerpávání části nadhodnoty. V kapitalistickém hospodářství si přisvojoval nadhodnotu kapitalista jako zisk. Z takto získaných peněz si pořizoval další výrobní prostředky, pomocí kterých mohl vykořisťovat ještě na širší základně. V hospodářství plánovaném je nutno odčerpávat z kolektivně vytvořeného důchodu tolik, kolik stát potřebuje jak k udržení státního aparátu a armády, tak k plnění kulturní, sociální a zdravotní péče o obyvatelstvo, jakož i k udržování a rozmnožování výrobních prostředků. Poněvadž odčerpávání národního důchodu se musí díti plynule a zároveň je nutno brát v úvahu duševní rozpoložení pracujících, je pochopitelné, že systém přímých daní vyhovovat nemůže. Všeobecná daň tím, že se upne na zboží podle míry jeho důležitosti různě, může státu opatřit nejen dostačující prostředky, aniž ohrozí chuť k práci, ba naopak v mnohých případech může se stát i nepřímo popudem k většímu pracovnímu výkonu a úsilí.

Aby vybírání všeobecné daně bylo hospodárné a administrativa jednoduchá, je upjata všeobecná daň na konečný výrobek a bude se vybírat prozatím nejčastěji od výrobců, při čemž tam, kde to dovolí již vyšší zespolečenštěná forma distribuce, bude se vybírat z toho distribučního článku, který se ukáže daňově technicky nejvhodnější, na př. u textilu se bude vybírat daň u velkodistribučního článku.

Všechno zboží bude sestaveno do souborného daňového sazebníku, pro jehož sestavení bude tvořit podklad celní sazebník, který zahrnuje všechno zboží. Položky daňového sazebníku budou podle možností srovnány s plánovacími skupinami státního úřadu plánovacího a bude tedy položka daňového sazebníku odpovídat příslušné položce celního sazebníku a příslušnému číslu plánovací skupiny. V daňovém sazebníku bude ukazovat procento sazby, jak velké daňové zatížení lpí na výrobku a kdo bude nyní daň odvádět. Je samozřejmé, že takto sestavený sazebník se ještě nestane regulátorem výroby. Funkce regulátoru bude dosaženo tehdy, když se daňovým zatížením ovlivní výrobní, případně spotřební cena. Úkol regulátoru spotřeby a výroby bude moci všeobecná daň snadno plnit tehdy, když budeme mít katalog výrobních a spotřebitelských cen, který by nám umožnil ceny plánovat a cenovou hladinu skutečně ovlivňovat.

Všeobecná daň se stane i prostředkem kontroly v době tak zvané daňové závaznosti, t. j. od započetí výroby až do vzniku daňové povinnosti. Poplatníka je možno sledovat při činnosti kontrolou zásob, surovin, zařízení, postupu výroby, výrobní kapacity, hospodárnosti a pod. Kromě toho se stane výnos všeobecné daně barometrem plnění plánu, a to jednak měsíčními odvody daně, jednak hlášením.

Daň je budována tak, že má být vybírána jen na jednom stupni. Děje-li se výroba určitého statku od suroviny až do stadia konečného výrobku ve veřejném sektoru průmyslovém, t. j. v národních, státních a komunálních podnicích výrobních, tedy u podniků veřejných, vybírá se daň u konečného výrobku. Pro předběžné převody surovin a polotovarů mezi veřejnými podniky výrobními se poskytuje výhoda vyskladnění bez daně. Tento pohyb se nazývá daňově vázaným oběhem, který končí tím, že zboží přechází z veřejného sektoru průmyslového do obchodu nebo do soukromého výrobního sektoru, a tím začíná daňově volný oběh, t. j. obíhá zboží již s daní, která se vybere při vyskladnění z veřejného podniku výrobního, jenž je subjektem daně.

Zákon rozlišuje výrobní podniky veřejné od soukromých podniků průmyslových i řemeslných. Ty obdrží materiál ke zpracování již zdaněný všeobecnou daní. Je však nutné zachytit u nich též zhodnocení materiálu vznikající jeho zpracováním na konečný výrobek. Poněvadž však tato výrobní kategorie je představována převážně středními a drobnými výrobními podniky, bude u nich doplněk k všeobecné dani, vybrané už u materiálu, moci nejlépe vyjádřit paušálními částkami, které by byly uvedeny zvláště v sazebníku.

Zákon připouští též možnost, aby i soukromý výrobní podnik měl podobné postavení jako výrobní podnik veřejný, t. j. aby nabýval suroviny a polotovary bez daně a odváděl ji až z konečného výrobku. Tento režim je však možný jen u t. zv. podniků pověřených, t. j. u těch, kterým bude dovoleno nebo nařízeno, aby se řídily ustanoveními platícími pro podniky veřejné.

Podniky čistě obchodní dostanou již zboží zdaněné a všeobecná daň se u nich nevybírá, leda by sazebník nařizoval jinak.

Poplatníci podléhající dani živnostenské budou u této všeobecné daně požívat zvýhodnění, protože sami málo zhotovují výrobky, ale provádějí většinou opravy a tak doplňují průmyslovou výrobu. Sazebník bude obsahovat pro všechna výrobní družstva nižší sazby než pro individuální výrobu, aby bylo možno lépe využít strojů a pracovních sil.

Pro zemědělce bude platit zvláštní oddíl sazebníku, aby bylo možno vystihnout zvláštní povahu zemědělské výroby. Spotřeba zemědělce bude zdaněna paušálně zvláštním oddílem v sazebníku, v němž bude možno vzít zřetel na plnění hospodářského výrobního plánu a výměru pozemků, tak aby ti, kdož plní svoji povinnost, byli zvýhodněni proti těm, kteří se povinnostem vyhýbají.

Všeobecná daň přinese v daňové administrativě značné zjednodušení, poněvadž počet poplatníků se podstatně zmenší, aniž se musejí daňová oddělení v podnicích rozšiřovat. Kontrola bude mnohem účinnější, neboť daň bude odváděna každý měsíc a poplatník si ji sám vypočte a odvede. Nová daň bude vhodným a účinným nástrojem třídního boje, který se s postupem a uskutečňováním socialismu stupňuje a zostřuje. Prosazování příslušných hledisek v oboru všeobecné daně je umožněno zejména rámcovostí a tudíž pružností nového zákona, podle něhož bude ministr financí nařízením vydávat a měnit sazebníky, do kterých zákon přesunuje nejen sazbu a její výši, nýbrž i řadu materiálně právních podrobností, které obvykle bývají obsaženy přímo v daňových zákonech.

V zákoně můžeme sledovat jednotlivé body, v nichž jsou obsaženy úkoly stanovené presidentem republiky Klementem Gottwaldem v tak zvaných devíti Gottwaldových bodech, t. j. zajištění výživy, potlačování kapitalistických živlů v daňové politice, podpora družstevnictví, zjednodušení veřejné správy, zlidovění zákonů atd.

S hlediska ústavního a formálního jeví se navrhovaný zákon jako zákon rámcový, obsahující velmi široká zmocnění pro ministra financí. Jak již bylo uvedeno, přesunují se do sazebníku důležitá materiálně právní ustanovení, která bývají obvykle v zákoně. Tato nutnost je dána tím, že jde o materii zcela novou, dosud nevyzkoušenou, která se bude citlivě dotýkat důležitých činitelů našeho hospodářství, jako cen a pod., a bude na všechny záchvěvy velmi rychle reagovat a přizpůsobovat se až do nejmenších podrobností.