Výroba bude moci počítati s plánovanými cenami, které budou uvedeny v katalogu cen. Ceny i daně budou působit příznivě na výrobu všech druhů zboží. Naše plánované hospodářství bude mít možnost používat všeobecné daně jako pružného prostředku, působícího na zhospodárnění výroby.

Schvalujíce zákon o této dani, uvědomujeme si, že touto daní zahajujeme zcela novou politiku daňovou, která bude zcela v souladu s naším hospodářským plánem. Proto vítáme tuto daň jako vhodný nástroj k regulaci spotřeby, k odčerpávání přebytku kupní síly a k dosažení finanční rovnováhy zvýšením kolektivní akumulace, tedy jako zdroj, kterým si opatříme prostředky pro plánovanou hospodářskou výstavbu našeho hospodářství a jako další významný krok k uskutečnění finančního plánování. Musíme si ovšem uvědomit, že finanční plánování nemůže být prováděno jako kdysi v liberalistickém pojetí jakožto druh pouhého konjunkturního šetření, prognosy a globálních odhadů finančního vývoje při pasivním vyčkávání dalšího vývoje s tím, že schodky případně se objevivší budou kryty úvěrovou expansí. Finanční plánování v našem socialistickém chápání musí být aktivním finančním instrumentem k docílení a udržení stavu vyrovnanosti mezi potřebou a úhradou a spočívá v aktivním působení vlastními prostředky ve směru daném hospodářským plánem: zachytit všechny finanční záležitosti hospodářství do jednotné soustavy, sladit všechny finanční zdroje s prostředky hmotnými a pracovními, zabezpečit plynulé financování hospodářského plánu bez újmy kupní síly peněz a působit na zvýšení celkové produktivity udržením reálné kupní síly peněz a plánované životní úrovně. Ze všech důvodů, které jsem si dovolil uvésti, bude klub poslanců strany lidové hlasovat pro tuto osnovu. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: K rozpravě je dále přihlášen pan posl. dr. Púll. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Púll: Dámy a pánovia!

Všeobecná daň je novinka v našom daňovom systéme. Shrňuje niekoľko daní a jej úkol je nielen opatriť prostriedky pre štát, ako sme boli zvyklí pri väčšine daní doterajších, ale plniť i ďalšie národohospodárske funkcie. Je preto všeobecná daň daňou nového typu, odlišná od doterajších daní. Podstatne premeňuje náš doterajší daňový systém.

Z čoho vyplývajú zmeny v našom daňovom systéme, z čoho vyplýva všeobecná daň ako nová daň, odlišná od doterajších daní? Vyplýva z tých veľkých zmien, ktoré sa od oslobodenia staly v našom národnom hospodárstve. Zo zmien, ktoré spôsobily, že veľká väčšina výrobných podnikov v priemysle, veľká väčšina veľkoobchodov a dopravných podnikov nie je ako predtým v rukách kapitalistov, ale je po znárodnení vo verejnom vlastníctve. V týchto sektoroch ešte len zlomok podnikov je v rukách súkromných, z časti kapitalistických, z časti v rukách drobných výrobcov. V pozemkovom vlastníctve boly pozemkovou reformou spôsobené veľké zmeny v rozdelení pôdy v prospech poľnohospodárskych robotníkov, malých a stredných roľníkov. Tu i po tomto rozdelení zostal kapitalistický výrobca i naďalej veľmi silný.

Tieto zmeny vo vlastníckych vzťahoch maly ovšem ďalekosiahly vplyv i na distribúciu národného dôchodku. Vysoké zisky, neprimerane vysoké dôchodky, ktoré poberali súkromní kapitalisti, boly do značnej miery odbúrané do tej miery, do akej bol u nás kapitalistický sektor zúžený.

Na druhej strane bola našou mzdovou a platovou politikou značne zvýšená životná úroveň širokých vrstiev, úplne bola odstránená nezamestnanosť, národným poistením bol rozšírený pocit sociálnej zabezpečenosti širokých vrstiev. Tak boly v distribúcii národného dôchodku uplatnené nové spravodlivé zásady a národný dôchodok bol rozdeľovaný podľa zásad ľudovej demokracie. Takto sa prejavujú premeny v našom hospodárskom systéme a zmena celého nášho systému z kapitalistického na socialistický v dnešnom prechodnom období ľudovej demokracie. Pri takýchto veľkých zmenách vo vlastníctve a v distribúcii národného dôchodku došlo k podstatným zmenám i v akumulácii kapitálových prostriedkov.

Tu prechádzam k veľkému významu dnes nami prejednávanej všeobecnej dane. Ako v akumulácii podnikovej, tak v akumulácii súkromnej, pri tvorbe úspor i v akumulácii verejnej, v daňovej politike štátu dochádza ku zmenám. Za vylíčeného stavu doterajší daňový systém ukazuje sa byť zastaralý. To, čo vyhovovalo v kapitalistických výrobných pomeroch, nevyhovuje dnes. V subjektoch daňovej politiky došlo k takej revolučnej zmene, že doterajší daňový systém, ktorý ich má postihnúť a odčerpať prostriedky pre verejné potreby, nemôže toho bez podstatnej zmeny dosiahnuť. Pristupujeme k premene do nového systému. Doterajším spôsobom by nebolo možné odčerpať potrebné prostriedky pre verejné potreby. Daňový systém treba prispôsobiť zmenenej štruktúre nášho hospodárstva a zmenenej distribúcii národného dôchodku. Tu sa ukazuje nepriama daň byť priliehavejším inštrumentom daňovej politiky ako dane priame.

Z takýchto nových okolností vyrastá všeobecná daň ako účinný prostriedok odčerpávania znárodneného dôchodku pre štátne potreby. Jej úkolom bude opatriť prostriedky pre splnenie tých obrovských úkolov, ktoré sú na štátnu správu v päťročnom pláne kladené v sektore verejných investícií i v sektore vlastnej štátnej správy. Jej úkolom bude odčerpať také množstvo prostriedkov, aby štátna správa neodčerpávala z peňažného trhu, na ktorý budú beztak kladené obrovské požiadavky potrebami znárodneného a súkromného sektoru nášho hospodárstva pri budovaní päťročného plánu. Všeobecná daň vyhovuje i podmienkam daňovej ekonomiky, tej požiadavke, aby ukladanie a vyberanie dane nebolo komplikované, ale ovládateľné menším aparátom.

Všeobecná daň nahradzuje doterajšiu daň z obratu, ktorá sa vyberala obvykle v troch stupňoch, u výrobcu, veľkoobchodníka a maloobchodníka. Namiesto tých troch fáz zavádza akúsi generálnu paušalizáciu obratovej dane a spolu s ňou i doterajšej dane prepychovej, vyrovnávajúcich čiastok na úhradu cenových intervencií, spotrebnej dane a prepravnej dane. Namiesto všetkých týchto daní sa zavádza všeobecná daň, ktorá sa bude platiť väčšinou u výrobcu.

Pri splňovaní takejto dôležitej fiskálnej funkcie bude všeobecná daň plniť dôležité funkcie národohospodárske. Táto daň bude poslednou kalkulačnou položkou v cenách výrobných a to v takej výške, ako bude určená vo zvláštnom sadzobníku, ktorý vydá minister financií. Sadzby vyhlásené ministrom financií môžu obsahovať popri súčte čiastok z titulu tých doterajších daní, ktoré sa všeobecnou daňou nahradzujú, ešte ďalšiu čiastku. Táto čiastka bude ustálená na takej výške aby odpovedala nielen fiskálnym potrebám, ale i hľadiskám národohospodárskym, hľadisku regulácie spotreby a regulácie výroby. Prostredníctvom všeobecnej dane bude potom možno veľmi pružne usmerňovať celú cenovú hladinu a pomocou ceny regulovať výrobu i spotrebu. Takto sa dostávame k plánovanej cene a k plánovanej cenovej hladine, a cene a cenovej hladine určujeme tú centrálnu funkciu, akú ona v plánovanom hospodárstve má mať. Pružnosť v úpravách sadzieb všeobecnej dane bude slúžiť tomu, aby revíziou cien v ktoromkoľvek okamihu bola usmerňovaná akumulácia peňažných prostriedkov podľa potreby finančného plánu. Táto jej funkcia je tým dôležitejšia, že úsporné vklady prestávajú byť v našom národnom hospodárstve hlavným zdrojom investičných prostriedkov a ťažisko akumulácie sa presunuje z akumulácie súkromnej na akumuláciu verejnú - vo forme daní - a akumuláciu podnikovú.

Prostredníctvom ceny ako pružného inštrumentu našej hospodárskej politiky bude možno meniť sadzby všeobecnej dane tak, aby zasahovala vždy tam, kde je toho najviac treba, aby zasahovala prípadne i tam, kde sa javia prebytky peňazí, kde sa prejavuje prebytočná kúpna sila. Bude preto mať veľmi hlboký význam pre vývin celého nášho hospodárstva, pre udržanie a upevnenie kúpnej sily i našej koruny, našej menovej jednotky.

Sadzby všeobecnej dane budú pravda volené tak, ako to uvádza i dôvodová zpráva, aby zvýhodnily verejné podniky oproti súkromným družstvám, proti jednotlivcom, drobným výrobcom, proti veľkým roľníkom, proti boháčom. Jej sadzby budú teda odstupňované triedne. Konštrukcia všeobecnej dane bude teda vyhovovať i našim súčasným hospodárskym potrebám, bude súčasne vyhovovať i perspektíve našej cesty k socializmu. Všeobecná daň bude teda prospešná pre našu hospodársku konsolidáciu i pre náš urýchlený vývin k socialistickému spoločenskému poriadku. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Růzha. Dávám mu slovo.

Posl. Růzha: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Od 1. ledna 1949 má být podle právě projednávané osnovy zákona zavedena všeobecná daň. Projednávaný zákon je dalším článkem naší berní reformy. Tato reforma je už příliš dlouho nutná a nezbytná, než aby se s ní mohlo dále otálet. Dík panu ministru dr. Dolanskému, zaměstnancům ministerstva financí a díky vládě bylo na tomto poli od února letošního roku již hodně vykonáno. Pan předseda vlády Antonín Zápotocký pravil, když uváděl pětiletý plán: "To, co bylo po celá desítiletí zanedbáváno, není možno obratem ruky napravit." Ve značné míře platí tato slova také pro berní reformu. Už za prvé republiky byly činěny pokusy o tuto reformu a reorganisaci finanční zprávy; ovšem vždycky bezvýsledně.

Dovolte mi, abych připomněl, že na př. i nynější pan místopředseda Národního shromáždění Ferdinand Richter napsal v roce 1938 v Sobotě článek o generální dani spotřební, kterým se vypořádal ryze po socialisticku a v celé podstatě s problémem, který dnes řešíme. Bohužel, tento pokus ani pokusy jiné nevedly pro odpor našich dřívějších kapitalistických vlád k jakémukoli výsledku.

Kapitalismus staví a stavěl u nás na tom, že nabídka a poptávka je oním neomylným regulátorem cen. Snažil se, aby byl výrobě a obchodu nechán volný průchod, jen aby byl ze všeho co největší zisk. To je ona část nadhodnoty, o kterou byl ochuzován ten, kdo si vzhledem k svému pracovnímu úsilí zasloužil největší část této nadhodnoty. Tak bylo i v našem dřívějším kapitalistickém státě. Zavedením jakékoliv spotřební daně, zdaněním prostředků denní spotřeby obyvatelstva, sledoval jedině ten cíl, aby si opatřil co největší příjem. Dnes, kdy na místo náhodného a chaotického výrobního procesu nastupuje plán, kdy nastupuje zvyšování životní a kulturní úrovně obyvatelstva na místo zisku, nemůže systém přímých daní vyhovovat. Potřebujeme daň, která by především byla regulátorem spotřeby, která by byla regulátorem výroby, která by pomáhala našim hospodářským plánům, která by nám financovala státní aparát, ale která by nám zároveň pomáhala plnit sociální, kulturní a zdravotní úkoly státu, která by konec konců byla, třeba nepřímo, pomocníkem k vystupňování pracovního výkonu. Touto daní bude všeobecná daň.

Tato daň, postihující konečný výrobek, umožní nám do značné míry zjednodušení správy. Bude spravována jedním úřadem a jde ruku v ruce s právě uzákoněným přenesením výkonu finanční správy na národní výbory. Tato daň, jakož i reforma finanční správy vnesou mezi poplatníky i mezi zaměstnance nového ducha. Přijde nový a zdravý vzduch do zaprášených ukládacích spisů, do daňových knih, deníků a rejstříků. Nyní konečně se stanou finanční úřady skutečně lidově demokratickými, pro lid, pro poplatníky, pod kontrolou lidu a pod kontrolou poplatníků. Pracující lid v závodech bude dozírat, aby zákon o této dani byl plněn, aby byla daň řádně odváděna a zaručena tak plynulá cirkulace oběživa a plynulý chod finančních oddělení okresních národních výborů. Orgány daňové kontroly budou poplatníkům nápomocny radou, aby se co nejdříve seznámili s ustanoveními nového zákona. Zaměstnanci v závodech se postarají, aby v kancelářích a účtárnách závodů seděli úředníci důchodkově zachovalí, a vypořádají se s daňovými makléry a defraudanty. Nyní konečně snad definitivně zmizí z kanceláří finančních úřadů vysoké kaučukové límce s byrokratickými hlavami, nyní konečně zmizí postrach finančních úředníků "škontrák", nyní také už definitivně zmizí postrach poplatníků "exekutor", obojí jako důmyslná vymoženost starého kapitalistického státu. Jistě mnozí páni presidenti zemských finančních ředitelství, vicepresidenti, vrchní radové, vrchní ředitelé, přednostové berních správ a berních úřadů atd. se otáčejí v hrobě, anebo ti živí - pensisté - kroutí hlavami. Říkají si asi: Jaký to úžasný obrat - na naše místa jdou zástupci lidu, ruší se daň z obratu, daň přepychová, nepřímé daně, daň dopravní, dávka z jízdného, poplatek z účtů a výpisů z obchodních knih, kolek z hracích karet a místo těchto "důmyslných" vymožeností daň jedna, a ještě tak jednoduchá! Možná, že si dále říkají anebo šeptají: Kam to může vést, takové zjednodušení! Nedivím se jim, paní a pánové, že takto mluví, když byli celý život zvyklí všechno tak komplikovat, když dokonce i výše jejich remunerací se řídila tím, jak mnoho dovedli jednoduchou věc zkomplikovat. A věřte mi, paní a pánové, ze zkušenosti vám mohu říci, že dovedli dělat na vrchnostenských finančních úřadech takové normálky, že jim nakonec tam dole nikdo nerozuměl. Ovšem na těchto lidech nám nezáleží; nám jde spíše o ty, které tito pánové dovedli - třeba jenom proto, že nebyli u agrárníků jako oni - posílat do pense v nejmenších platových stupnicích, které zásadně nepovyšovali, které dovedli překládat třeba několikrát za rok, které honili po substitucích a předčasně z dovolených, zatím co oni si pohodlně seděli v křeslech a oddávali se sladkému nicnedělání, a když už, tak přemýšleli o tom, jak se vyšplhat po zádech těchto poctivců do vyšší platové stupnice.

I když se poměry na finančních úřadech v roce 1945 zlepšily od let předválečných a válečných, přece jenom definitivně vzaly za své teprve v únoru letošního roku. Co však dosud zůstalo, jsou zežloutlé, třeba více než stoleté předpisy a prach na nich. Věříme, že budeme brzy zbaveni zákonů, jakým je na př. zákon ze dne 9. února 1850, že budeme také zbaveni zákonů třeba i starších. Budeme jistě zbaveni všeho, co se nehodí do lidově demokratického státu, do státu, který zavedl plánované hospodářství, kde není rozporu mezi financemi a měnou na straně jedné a výrobou a spotřebou na straně druhé; že se zbavíme v daňovém systému a ve finanční správě všeho, co by bylo v rozporu se státem, kde se už práce neprodává, kde se s prací nekšeftuje, ale kde je práce tvořitelem hodnot a základnou celého společenského řádu. Věříme, že se toho všeho zbavíme postupně a nejrychlejším tempem, jakého možno docílit. Věříme, že celý aparát finančních úřadů bude obsazen lidmi, kteří chápou, že jedině v socialistickém soutěžení o nejlepší, nejrychlejší a nejjakostnější výkon mohou plnit plán, který zaručí zvýšení životní urovně všech příslušníků národa. Věříme, že poplatníci - a těmi je dnes všechen pracující lid - pochopí, že jakoukoli snahu o daňový unik nelze odůvodňovati po staru, po kapitalisticku, jako přirozenou a lidskou snahu po sebezachování, ale že je věcí nemravnou a trestuhodnou. Doufáme jistě všichni, že paragrafů 28, 29 a 30, které zahrnují trestní ustanovení, bude co nejméně zapotřebí, a s těmi, kdo se dopustí zkracování a zatajování daně, budou si vědět rady nejenom finanční odělení okresních národních výborů, ale všechen pracující lid. Lze také doufat, že ustanovení §§ 25 a 26, které jednají o 5% zvýšení při včasném neplacení a vymáhání, nebude nutno příliš často používat, protože naši poplatníci budou mít stále na mysli účel této daně, o kterém jsem se v úvodu své řeči již zmínil. Věřím, že všichni naši poplatníci pochopí, že tato daň je nejenom nutná, ale vysoce spravedlivá; mám na mysli zvláště ustanovení § 11 projednávané osnovy.

Zjednodušení a také přirozeně zlevnění této daně lze spatřovat také v tom, že na př. poplatníkem této daně je každý, kdo pracuje pro trh - přitom nezáleží na tom, dosahuje-li nějakého výdělku - a dále v tom, že drobná řemeslná výroba a zemědělci budou platit daň paušálními částkami. Další zvláštností a zjednodušením je, že nezáleží na tom, zda a kdy odběratel zboží zaplatil, ale zdaňuje se cena, která byla poplatníkem účtována. Další výhodou je měsíční splatnost daně i na 7 dnů zkrácená platební lhůta. Daň se platí z každého závodu zvlášť. Měsíční hlášení daně nahrazuje dosavadní přiznání a umožňuje úřadu rychle a hlavně včas úhrady přezkoušet a event. vymáhat. Zákon umožňuje poplatníkovi, aby si svoji daňovou povinnost sám rychle a snadno stanovil. Touto daní se nahrazuje v podstatě daň z obratu, která se vybírala třikrát - u výrobce, u velkoobchodníka a maloobchodníka - čímž značně zatěžovala administrativu; u nové daně všeobecné dochází k zdanění finálnímu, t. j. u konečného výrobku. Tímto opatřením dosáhneme zjednodušení i tím, že takto zmenšíme počet poplatníků. Zkrátka proti dani z obratu, kterou nová daň nahrazuje, se správa daně podstatně zjednodušuje, urychluje a zdokonaluje.

Tato daň má nejenom veliký význam daňově finanční, ale i národohospodářský, a finační správu - a to je důležité - již je tímto zákonem umožněna kontrola zásob, surovin, zařízení a pod., zapojuje činně do provádění pětiletého hospodářského plánu. Za klub poslanců čs. strany socialistické ohlašuji, že všichni budou hlasovat pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dalším řečníkem je posl. Žiak, dávám mu slovo.

Posl. Žiak: Slávne Národné shromaždenie!

Pomer občana k štátu a jeho vláde možno nazvať dobrým alebo zlým aj podľa toho, ako si občan plní svoje daňové povinnosti. Pred druhou svetovou vojnou, v časoch slušnej hospodárskej konjunktúry často sa hovorilo o zlej daňovej morálke občianstva. Počet odvolaní proti daňovým predpisom bol značný, široká nespokojnosť s daňovým zaťažením nasvedčovala, že daňovníci alebo nemali dobrý vzťah k štátu, alebo nechápali veľké úlohy, ktoré moderný štát na poli hospodárskom, obrannom, sociálnom a kultúrnom musí plniť. Chyby boly nielen na strane občanov, ktorí videli v daňovom úrade a v úradníkovi daňovej správy svojho úhlavného nepriateľa, lebo v daniach a v prípadných pokutách odčerpával z ich podnikania peniaze do štátnej pokladice. Chyby boly aj na strane štátu a štátnej finančnej správy lebo daňový systém bol složitý, občanovi neposkytoval jasného prehľadu o daňovej povinnosti.