President republiky Klement Gottwald ve svém rozboru únorových událostí odpovídá na otázku, jak připravoval únor reakční protivník, takto: "Heslem reakce, která cítila, jak jí mizí moc z rukou, bylo: Čím hůř, tím lépe. Zatím co komunisté a spolu s nimi poctiví lidé ve všech stranách se snažili, abychom překonali poválečné obtíže, dřeli se ve vládě, v odborech, v národních výborech, v závodech a na polích, reakcionáři viděli svou hlavní úlohu v tom, aby kazili, mařili, znemožňovali, házeli klacky pod nohy, - podle hesla "Čím hůře pro lid, tím lépe pro reakci". Toto úsilí reakce mělo vést "k hospodářskému rozvratu, sabotáži hospodářských prací, k sabotáži vládních prací, s použitím té nejhorší demagogie". Toto vše mělo vést ještě před volbami do parlamentu k přesunu mocenských sil - k rozbití Národní fronty a k isolaci komunistů.

Na úseku hospodářství a financí můžeme tento Gottwaldův rozbor doložit nejedním pádným a přesvědčivým dokladem. Právě zde, v této důležité sféře našeho národního života, bylo nejlépe pozorovat, jak reakce žene nejprve k hospodářské a posléze i politické krisi a k obecnému chaosu a rozvratu.

Vezměme si jen některé z úkolů, které jsem v exposé k loňskému rozpočtu označil v souhlase s tehdejší politickou a hospodářskou situací za nezbytné ke zdaru našeho národního díla obnovy a výstavby, a konfrontujme je s tím, co tehdy páchala reakce.

Jestliže jsme my na prvním místě zdůrazňovali, že je nutno zabezpečit zásobování a výživu národa, a to především z vlastních zdrojů, abychom nemusili zbytečně mnoho dovážet za drahocenné devisy a za spotřební zboží, žádané na vlastním domácím trhu, pak kapitalistická reakce jala se organisovat pravý opak. Z důvodové zprávy k našemu zákonu o pětiletém plánu víme, že právě v zemědělství, které přímo a bezprostředně ovlivňuje naše zásobování a výživu, nebyl splněn dvouletý plán. Vedle příčin objektivních, spočívajících v katastrofální neúrodě, která snížila náš národní důchod o 10 % a stála nás kolem 15 miliard Kčs, působily zde rovněž síly subjektivní, zejména sabotáž dodávek velkostatkářů a statkářů, jejichž špatný příklad nezůstal bohužel bez vlivu ani na některé malé a střední rolníky.

Za druhý nezbytný úkol jsme označovali splnění dvouletky, zejména pak splnění plánu ve stavebnictví, kde jsme tehdy ztráceli tempo. Důvodová zpráva pětiletky nám tu opět podává přesvědčivé důkazy o tom, jak kapitalistický sektor našeho hospodářství sabotoval plnění plánu v průmyslu a pak zejména ve stavebnictví, kde kapitalistické podnikání do února silně převládalo, byla naše kapitalistická reakce příčinou nesplnění plánu. Kapitalističtí velkostavitelé dávali přednost černým stavbám pro soukromokapitalistický sektor a pro šmelináře, neboť takové stavby mimo plán jim vynášely vyšší zisk. Nepřímo ovlivnila tato sabotáž plnění plánu i náš rozpočet, kde vykazujeme stále ještě neradostnou úsporu právě na plánovaných investicích, které se mimo jiné neuskutečnily v plné plánované míře také pro sabotáž velkostavitelů.

Vedle nesplněného plánu v zemědělství a ve stavebnictví projevovala se sabotážní činnost naší kapitalistické reakce ještě v mnoha jiných oborech a brala na sebe nejrůznější podobu. Širokou škálu a pestrý výběr této záškodnické činnosti podává nám Černá kniha kapitalistického podnikání, vydaná po únoru také ve spolupráci s mým resortem kde jsou dokumentárně doloženy nejrůznější formy sabotáže a boje zbytků kapitalismu u nás proti novému režimu. Jsou tam příklady daňových defraudací, devisového úniku, vývozu kapitálu, černého obchodu, hromadění skladů, korupce atd. Toto vše dohromady leželo jako těžký balvan na zdárné cestě plnění našeho dvouletého plánu. Jako třetí důležitý úkol uváděli jsme již na podzim předloňského roku nutnost zlepšiti naši bilanci zahraničního obchodu, která nemálo trpěla vysokými dovozy potravin, jež si vynutila neúroda a sabotáž velkostatkářů. Také na tomto úseku jsme silně pociťovali záškodnický vliv soukromého importu a exportu, podporovaného zkorumpovaným ministerstvem páně Ripkovým.

A tu se dostávám, paní a pánové, k úkolům, které jsem si tehdy předsevzal ve svém vlastním sektoru, finančním. Na prvním místě jsem uvedl "neústupné odhodlání udržeti stůj co stůj pevnou měnu". Je jistě dosud v dobré paměti neurvalý útok reakce na stabilitu naší měny, který vedla pod líbivou demagogickou rouškou zvýšení platů státních a veřejných zaměstnanců. Tehdejší rozvratnický návrh reakce znamenal pokus o zvýšení schodku státní pokladny o více než 6 miliard nekrytých výdajů, aniž byla pro ně navržena úhrada. Tento licitační návrh tehdejší národně socialistické strany v září 1947 byl pro stabilitu naší měny o to nebezpečnější a zákeřnější, že byl předložen právě v okamžiku, kdy celý národ žil pod pochmurným dojmem katastrofální neúrody. Naproti tomu, jak si jistě vzpomínáte, odhalila tehdy reakce své kapitalistické ledví, když se s hysterickým pokřikem bránila zavedení t. zv. milionářské dávky, která měla postihnout několik tisíc poplatníků, kteří sami přiznali milionové majetky. Zatím co jsme usilovali o udržení stability měny, neostýchala se reakce, skryta za demagogická hesla, pokoušet se o inflaci, hospodářský rozvrat a chaos.

V našem úsilí zabezpečit dvouletý plán po stránce finanční a zajistit, aby investice netrpěly nedostatkem prostředků, rušila nás reakce, jak již vzpomenuto, sabotáží stavební dvouletky. Rovněž jsem se, paní a pánové, již zmínil o tom, jak reakce brzdila a sabotovala organisační předpoklady tohoto plynulého financování našeho plánovaného hospodářství, jež jsme od začátku viděli v reorganisaci bank a peněžnictví, v jejich koncentraci a specialisaci, ve finanční kontrole průmyslu, atd. Reakce se bránila těmto novotám, neboť v nich správně uhodla účinné prostředky konsolidace a výstavby našeho znárodněného hospodářství - jeden z předpokladů úspěšné cesty k socialismu. Ani daňovou reformu jsme nemohli provádět tak rychle a v takovém rozsahu, jak jsme zamýšleli, ježto kapitalisté jí bránili, majíce strach, že budou nuceni odvésti státu část svých zisků.

Tyto doklady a ilustrace ke Gottwaldovu rozboru reakčních příprav února nám jasně ukazují, jak probíhal boj mezi silami pokroku a reakce, mezi plánováním a hospodářským rozvratem, mezi silami kapitalismu a socialismu, mezi skutečnou Národní frontou, představovanou svazkem dělníků, rolníků, inteligence a středních vrstev městských pod vedením dělnické třídy a KSČ na jedné straně a reakčními pučistickými klikami na straně druhé. Viděli jsme zde na sabotáži a poškozování našeho plánovaného hospodářství, jak roste nutnost historického střetnutí únorového.

Proti všem těmto úkladům a rozvratnému plánu reakce postavili jsme v souhlase a za podpory většiny našeho pracujícího lidu náš positivní, budovatelský "strategický plán", jak jej nazval president Klement Gottwald. Zdraví našeho hospodářství a neotřesný budovatelský elán našeho lidu překonal úspěšně všechny tyto záškodnické snahy reakce. Přes všechno toto poškozování a sabotáž jsou výsledky našeho hospodářství velmi utěšené a nebyly nejhorší ani ve dnech předúnorových. Na konci prvního roku dvouletky jsem v závěru svého výkladu k rozpočtu konstatoval, že "naše hospodářství se konsoliduje podstatně rychleji, než tomu bylo po první světové válce, a také rychleji, než v řadě jiných zemí, zejména západní Evropy a že se tak děje na rozdíl od období po první válce světové a na rozdíl od jiných zemí bez sociálních otřesů. A konečně, že celkové zlepšování našeho hospodářství je spojeno sice s pozvolným, ale vědomě a plánovitě sledovaným zlepšením životní úrovně pracujících".

Reakce správně pochopila, že tento úspěšný konsolidační proces našeho hospodářství a o něj se opírající odhodlaný pochod k socialismu jsou nejsilnější zbraní našeho pokrokového tábora. Když pak od počátku roku 1947 jsme soustavně prstem ukazovali na ty, kdož se stavěli do cesty tomuto pochodu socialismu a kdo byli odpovědni za neplnění vládního programu, když jsme těsně před únorem vytyčili nové znárodňovací a zemědělské požadavky, ztratila reakce nervy a ve strachu, že by komunisté mohli vyhrát za podmínek formální demokracie volby, sáhla k pokusu o reakční puč.

Únorové vítězství nad kapitalistickou reakcí způsobilo základní změnu a přesun mocenských, politických i hospodářských sil. President republiky Klement Gottwald ve své hluboké analyse nynějšího společenského stavu republiky rozdělil s hlediska hospodářsko-politického naše hospodářství na tyto tři hlavní sektory:

"a) sektor veřejný, který je možno zhruba nazvat sektorem socialistickým;

b) sektor kapitalistický, kde převládá prvek vykořisťování člověka člověkem;

c) sektor drobných výrobců, kde převládá individuální práce majitele výrobních prostředků, bez vykořisťování cizí pracovní síly.

První sektor, socialistický, se po únoru značně rozšířil... Váha celého tohoto socialistického sektoru v našem hospodářství je tedy velká, převažující, je dnes - můžeme říci - rozhodující a vzrostla od února, což je podstatné. Druhý sektor, kapitalistický se po únoru zúžil... Třetí sektor - drobných výrobců - zůstal po únoru v podstatě nezměněn... Pro zhodnocení správnosti naší politiky je nutno vidět nejen nynější stav, nýbrž rozhodující je tendence vývoje. Tendence vývoje spočívá v tom, že u nás po únoru podstatně zesílil a nadále sílí sektor socialistický, to jest sektor pro další cestu k socialismu rozhodující. Za druhé tendence vývoje spočívá v tom, že u nás slábne a po únoru zvláště slábne sektor kapitalistický. A konečně za třetí, že stagnuje v podstatě sektor drobného, soukromého podnikání... Prostě, únor nám tedy uvolnil další kus cesty k socialismu nejen v oblasti mocensko-politické, nýbrž i v oblasti třídní a hospodářsko-politické."

Tento pronikavý rozbor ukazuje, paní a pánové, že reakce, tak škodlivá před únorem, je dnes prakticky vytlačena ze všech oblastí, kde by se mohla veřejně a legálně projevovat. Také její hospodářská základna byla otřesena v samých kořenech. Hospodářská opatření, nutná pro úspěšné plánování, o jejichž uskutečnění jsme tak dlouho a houževnatě s reakcí bojovali, stala se dnes dosažitelná a uskutečnitelná bez zbytečných hádek a bojů. Obrozená Národní fronta vnesla nového ducha a příznivé ovzduší pro tato nutná opatření jak do vlády, tak také do této slavné sněmovny, kde jsem měl čest předložit od února již nejednu důležitou osnovu. Úspěšný vývoj našeho hospodářství není již brzděn reakční demagogií. O to ovšem je větší i naše odpovědnost při budování republiky, neboť odpovídáme dnes za všechny úspěchy i neúspěchy v plné míře, nemohouce se vymlouvat na odpor a sabotáž reakce.

Této nové poúnorové situaci odpovídají do značné míry také již nová data o vývoji našeho hospodářství v druhém roce dvouletky.

V průmyslu zásluhou především dělnické třídy byl splněn úkol dvouletým plánem předepsaný, a průmysl dosáhl výroby o 10 % vyšší než před válkou. Dvouletý plán se splnil podle předběžného odhadu na 101,2 %. Index průmyslové výroby dosáhl v listopadu 1948 108,3 % proti 77,4 % v lednu 1947. Index zaměstnanosti dosáhl v témže měsíci 106,8 % proti 94,3 % v lednu 1947 a index produktivity práce 101,4 % proti 82,1 % v lednu 1947. Železniční doprava splnila svůj úkol, neboť celý dvouletý plán přepravy zboží byl splněn na 101,2 %.

Nepříznivým zjevem je průběh plnění plánu ve stavebnictví, kde bylo za první tři čtvrtletí 1948 uskutečněno pouze 55 % plánovaných bytových jednotek.

Loňská sklizeň byla opět normální, takže plán výkupu obilí mohl být splněn do konce roku 1948 na 88,4 % pro hospodářský rok 1948/49. Nepříznivý vliv neúrody se stále ještě zračí ve stavu dobytka, což má opět vliv na naší situaci zásobovací. Plán výkupu mléka byl splněn v roce 1948 pouze na 82,8 % a hovězího masa na 87,9 %. Avšak i zde dochází již k určitému zlepšení, které se zračilo v úspěšné vánoční akci balíčkové a jež se již brzy ještě vydatněji projeví v realisaci uvolnění některých nadkontingentních zemědělských výrobků, loni zavedeného. Bilance našeho zahraničního obchodu se v posledních měsících postupně ozdravuje a díky půjčce poskytnuté Sovětským svazem se napjatá devisová situace v tvrdých měnách poněkud zmírňuje. Přechodné pasivum s plánujícími státy se skoro již vyrovnalo. Potěšitelný je vzrůst našeho obchodu se státy s plánovaným hospodářstvím, což odpovídá intencím našeho plánovaného hospodářství. Národní důchod se zvýšil o 36 % z 155,5 miliardy v roce 1946 na 213 miliard Kčs roku 1948. Průměrné hodinové výdělky dělníků v průmyslu zaznamenaly v srpnu 1948 v celé ČSR vzestup o 15,1 % proti květnu 1947. Stav oběživa se zvýšil od 31. XII. 1946 do konce listopadu 1948 úměrně o 16.318,1 mil., t. j. o 28,81 %, zatím co průmyslová výroba vzrostla v témže období o 40 %. Měna je pevná, posice koruny na zahraničních trzích dobrá.

Taková je ve stručnosti a bez příkras naše dnešní hospodářská situace. Ukazuje se, že ani dnes nejsme bez potíží a nedostatků; subjektivní moment reakčně-kapitalistické sabotáže se nám však již do cesty nestaví ve svých otevřených, legálních formách. Jsme ovšem bez ilusí pokud jde o skrytý, nelegální boj zbytků kapitalistů, který se bude podle všech zkušeností z první země socialismu stále zostřovat, tak dlouho, dokud budou u nás hospodářské i ideologické pozůstatky kapitalismu. Tento zostřující se třídní boj nemůže nám však dnes zabránit, abychom plně nerozvinuli naše plánované hospodářství a abychom plán neorganisovali tak, jak je k jeho úspěšnému splnění zapotřebí.

S potěšením vám mohu, paní a pánové, vyjmenovat jen na úseku resortu mnou spravovaného řadu nově uskutečněných opatření, která doplňují plán a jeho organisační předpoklady. V podrobnostech se k tomuto výčtu vrátím v dalších kapitolách svého exposé.

Na poli reorganisace peněžnictví provedli jsme nedlouho po únoru fusi bank až do konce a brzy poté rovněž soustředění lidového peněžnictví. Řada norem a opatření, vydaných ministerstvem průmyslu spolu a ve spoluprácí s mým resortem, představuje východisko a základnu pro zavedení hospodaření podle rozpočtu v našich průmyslových závodech - t. zv. chozrasčotu - a pro kontrolu korunou a finanční plánování. Jde přitom v podstatě o tyto problémy: skončení začleňování podniků do znárodněného a komunálního průmyslu; zavedení účetního a bilančního pořádku do národních podniků a s tím souvisící zahajovací bilance; odstranění z národních podniků všech majetkových součástí a závazků, kterých podniky nebudou v budoucnosti potřebovat pro svůj provoz, a vybavení podniků přiměřenými vlastními finančními prostředky; zavedení podnikového početnictví, rozpočetnictví a hospodářské samosprávy, a konečně i první kroky k zavedení kontroly korunou.

V oblasti reforem daňových přistupujeme k nejvážnější a nejpronikavější reformě - k zavedení všeobecné daně, která má v budoucnosti být hlavním pilířem naší daňové soustavy, která nám má ve státním rozpočtu akumulovat finanční prostředky, nutné pro výstavbu socialismu, a která již letos, v prvním roce, nám má vynést 47 3/4 miliardy Kčs, což nám mimo jiné umožní vyrovnání rozpočtu. Tato nová daň je v přímé souvislosti s prvními kroky na cestě plánování cen a s částečným uvolněním obchodu, o čemž promluvím v podrobnostech později.

Všechny tyto velké reformy by nebyly myslitelné, jak mi jistě, paní a panové, přiznáte, při rozvratnictví reakce a za demagogického a licitačního projednávání takových opatření, jako tomu bylo před únorem. Dnes platí ve vládě a v tomto slavném Národním shromáždění pouze zájem státu a jeho plánovaného hospodářství, vyvíjejícího se k socialismu, na rozdíl od minulosti, kdy tu mohli vystupovat i političtí representanti kapitalistické třídy. Ti bránili uskutečnění zdravých opatření, nutných pro plán, neboť si uvědomovali, že plánování vede k socialismu, jenž vylučuje existenci kapitalistů jako třídy.

Z této hospodářské a politické situace vyrůstá také náš čtvrtý poválečný rozpočet - první rozpočet po osvobození, který nevykazuje, jako až dosud, mnohamiliardový schodek, nýbrž který jest vyrovnán. (Hlučný potlesk.) Je to produkt vítězství nad reakcí, produkt oné změny třídně mocenských poměrů, k níž u nás v únoru došlo. Je to výsledek našeho plánovacího úsilí a veliký úspěch uvědomělé budovatelské práce dělnické třídy a pracujícího lidu. Je to nezvratný důkaz postupující hospodářské i politické konsolidace naší lidově demokratické republiky, posilované soustavným prohlubováním spojeneckých a hospodářských svazků se Sovětským svazem a zeměmi plánovaného hospodářství. (Potlesk.)

Jestliže dnes, již za čtyři léta po druhé světové válce, nesrovnatelně pustošivější než byla válka první, můžeme s vědomím plné odpovědnosti předložiti Národnímu shromáždění rozpočet vyrovnaný, je to nový důkaz převahy lidově demokratického zřízení nad zřízením buržoasní demokracie. (Potlesk.)